Skip to main content
Internet Archive's 25th Anniversary Logo

Full text of "Osveta"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



Sl:£W "int . 4-1^1 



I 



HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 



o SVÉ TA 



LISTY PRO ROZHLED V UMĚNÍ, VÉDÉ A POLITICE 



BESAKTOB A VrDAVATBIi 



VÁCSLAV VLČEK 



ROČNÍK IX — DÍL I 



1879 



V PRAZE 

TISKEM JO^KFA KOLAAK — NÁKLADEM VLASTNÍM 

18T9 



siox. n\^t>. ^^-L 



/ 



HaXRVaT D 

UNIVERJYY 

LiBRAPvY 



rr 



o 



* ^1 



Obsah dílu prvního. 






Btr. 

Afghánistán. Podává dr. Jaroslav Vlach 1, 100 

Dubrovník. Podává dr. Konst. Jirečel' 9 

O výpravě lodi Challengera Icolem světa. Píše dr. Frant. V^dovský . . . 25 

Butharslcé vánoce. Báseň Elišky KrásnoJiorské 40 

Smrt Icrálové Anny. Báseň Adolfa Heyduka 44 

Bludné dulo. Vesnický román od Vácslava Beneše Tfebizského . 48, 147, 232 

304, 409, 476 

K oslavě památky Karla IV. Od dr. Jos, Kalouska 64 

Rozhledy na poli technickém. Od L. Hajniše 69 

Nové písemnictví: 

Cestopisy. Od Pr, Sobotky . . . . 76 

Fysika. Od M, Pokorného 78 

I^ávnická literatura. Od dr. Jaromíra Čelakovského 80 

Překlady básnické. Od El. Krásnohorské a Pr. Sobotky 163 

Literatnra technická. Od L. Hajniše 166 

Román a povídka. Od Ferd. Schulze^ El, Krásnohorské^ Pr. Sobotky 

a Otakara Mokrého 246 

Literatura dějepisná. Od dr. J. Kalouska a Fr. J. Zoubka 329 

Přírodní vědy. Od dr. řV. Vejdovského 341 

Básně*. Od Ferd. Schulze a El. Krásnohorské 422 

Slovanský almanah. Od Pi\ Sobotky 430 

Rozpravy, řeči, epištoly. Od Pr. Sobotky 517 

Slovanské hnutí mezi Poláky r. 1800-1830. Píše dr. Josef Petrolf. . 89, 177 
Tři Ikolní hry Komenského. Příspěvek k lepšímu poznáni slavného pedagoga 

od Františka Lepaře 114, 220, 395 

Dvoje dějiny Husitské. Od dr. J. Kalouska 123 

Pokroky v pivovarství. Sestavil František Ghodoumký 133 

Moriákovy perly. Báseň Elišky Krásnohorské 142 

Brachvogel a Gutzkow. Nekrolog od Františka Zákrejse 170 

Muž se železnou maskou, Příspěvkem k dějinám Ludvika XIV. podává 

dr. Vilem Gabler 189, 290 

Ochranné clo a obchodní smlouvy v Rakousku Od dr. Albína Bráfa 204, 274 



■v. 



Str. 

O vybavení. Od Ladislava Hajniše 216 

Oružnfk. Báseň Adolfa Heyduka 230 

Ruské čatopisectvo r. 1878. Od Jar. Hrubého 261 

SaintRenó Taillandier. Podává Ferdinand Schi^ 265 

Anglíéanó v Africe. Píše dr. Jaroslav Vlach 318 

Časopisectvo polské a lužickosrbské. Od Jar, Hrubého a Ed, Jelínka . . 342 

Józef Ig. Kraszewski. Od Olákara Mokrého - . 853 

Železné Hory. Horopisný nástin ze středních Čech od Jana Kr^čUtí) . . 364 

Rakulané v Bosně a Hercegovině. Od Jos^a Fořta 381, 441 

Na Vítkově. Báseň Frant, Chalupy 405 

Časopisectvo jihoslovanské. Od Jar. Hrubého 431 

Joachim Barrande a jeho díla. Od Josefa Kofenského ' . . . 455 

O pfivodu-a podstatě lidské mluvy. Podává Josef Černý, 465 

České divadlo. Od dr. Ot. Hostinskélw a J. Nerudy 491 

Rozhledy v umění výtvarném. Píše dr. Miroslav Tyrš 498 

Úmrtí 87, 176, 349 

Drobné zprávy 83, 172, 346, 436 



R. 1879. Cis. I. 



O S V É TA 





Afghánistán. 

PodárA 

(Ir. Jaroslav Vlach. 

I. 

límé žárlivosti, vzbuzené ku konci minulého století mezi největší mocí 
Y^r na pevnině evropské a nejhlavnější mocí námořní, když jednalo . 
■^^ se o vyhlazení panství tureckého V Evropě ze strany Ruska,- ujalo 
se postupem času vždy mocněji, když nejen v Evropě než i v Asii 
vliv Ruska se množiti počal čím dále tím více. S velikou nedůvěrou 
patřili Angličané na šíření panství ruského v krajinách turkcstanských ; 
když pak r. 1873 po vítězném tažení proti Chivě, i nkdChivou a sou- 
sední Bucharou vliv ruský jeviti se počal, zbyl jen jediný stát, který 
* dělí panství ruské od anglického panství v Indii, totiž stát afghanistanský. 
Což divu, že oba mocní sousedé hleděli sobě nakloniti vládce země té, 
emira Kabulského. Neb není země v Asii nad tuto, jež by měla většího 
významu v dějinách národů asijských. Pra\iť již indické přísioyí, že 
nikdo nemůže býti pánem Hindostanu, kdo by neb3i prvé pánem v Ka- 
bulu. Leží totiž Kabul na „silnici královské," jediné a pravé cestě mezi 
přední i zadní Asií; po ní táhly od nejstarších dob karavany jakož 
i národové bojovní a protož obyvatelé krajin těch, Afghanové, od sta- 
let* jakožto strážcové průsmyků k sousedním zemím vedoucích velikou^ 
důležitost měli. 

Jeť Afghánistán z větší části a u větším rozměru pro Asii zemí, 
jakou jest pro Evropu Černá Hora; vyplňuje severovýchodní část vy- 
sočiny Iránské zabíraje nyní i část území na severu od pohoří Hindu- 
kušc až po řeku Amu, tak že rozsah jeho páčí se na 7200 □ mm. 
s obyvatelstvem as 4'milionů duší. Hranici východní tvoří PeŠavar, který 
, dříve k zemi patřil, jakož jižněji krjyina Pendžabu; na jihu ohraničen 
Belučistanem ; na západě oddělen perskými provinciemi Ghorasanu, na 
severu pak sahá k území Turkomanů, Mainemé, Buchaře a vých. Turke- 
stann. Dělí se* při tomto rozsahu na více krajin, jako jsou na severo- 

1 



2 J. Vlach: 

« • 

západn Gardžistan, 'jižněji Guridžistan, ještě jižněji okoli Hamnnské, 
zvané Seístan, kdežto střed vyplňuje horn&tá krajina Hesare; od této 
na jih rozkládají se krajiny při řece Hilmendu položené Samindavar, 
Girišt, Garmsel a Šoravak. Východně ležící část, vlastní Afghánistán, 
dělí se v část severovýchodní, stupňovitou krajinu Kabulistan, a jiho- 
východní Sivistan. , 

Nejdůležitější část Afghánistánu jest Kabulistan; ohraničen jest 
na severu západním pokračováním pohoří Himalájského, které pod ná- 
zvem Hindukuše dělí Iránskou vysočinu od severněji položených krajin 
turkestaiiských ; táhne se směrem jihozápadním až k pramefiňm řeky 
Heri, kdež zove se část tato Kuhi Baba (otec hor) a výš^y 4600 m. 
dosahuje. Na jihu ohraničuje Kabulistan pohoří Sefid-Kuh (bílé), které 
na jih tvoří přechod ku pohoří Solimanskému. Y těchto stranách má 
horní tok svůj hlavní řeka Kabul; skládá se z více toků, meai nimiž 
hlavní přichází z hor Meidanských, jihozápadně od Kabulu ležících. 
U Eabulu přitéká ze strany pravé' z hor Ghasenských Logur, v dolejším 
toku Nanor, Šahahun a j. ; od severu Pandžir, Ališang, Konar a j. Zdá 
se, že kotlina Kabulská tvořila dříve 3 jezera u Kabulu, Dželallabadu 
a Pešaveru ; jezera ta jsou protržena, a ač povstalé toky, Kabul s pří- 
toky hlavně jižními, mnohý úrodný kraj zaplavují, přece musí se z jed- 
noho údolí do druhého přecházeti přes značné výšky. Na severním 
břehu Kabulu*) sahají až k němu strmé výběžky Hindukuše, které 
u Dželallabadu v Kunoru dosahují výšky až skoro 6000 m. ; rovněž 
i břehu jižního se místy dotýkají výběžkové hor Khyberských, ač méně 
vyšších. Na málo jen místech -a sice při dolním břehu jižních přítoků 
nalézají se menší roviny, jako Nanorská u Dželallabadu a Pešaverská, 
nyní jen hranic afghanisťanských se dotýkající. V těchto krajinách 
vodou zásobených a ve chráněných údolích jsou rozkošné sady, plodící 
nejrozmanitějšího druhu ovoce a v takové hojnosti, že jest tu rovněž 
denní potravou jako u nás chléb ; meruněk čítá se as 14 druhů, jež 
buď se zavařují neb suší neb na koláčích a jinak k jídlu pnj)ravuji. 
Hojně daří se víno — které se dle cestovatele AI. Burnesa rovná 
Madeirskému — broskve, jablka, hrušky, třešně atd. Ale na okolních 
horách drží se již po pět měsíců sníh, jehož tím více přibývá, čím 
severněji od Kabulu vstoupáme po stupňovinách do Kohestanu, jejž 
dílem ještě obývají pohanští Kafirové, kdežto západněji až po ledovce 
Hindukušské bydlí kmen Jusofsi zvaný v celé řadě podélných údolí, 
jež pouze trhlinami skal a strmými průsmyky spolu spojena jsou. Se- 
děli původně v okolí Kandaharu (krajině jihozápadní od kraje Kabul- 
^kého ležící), až puzeni jinými kmeny usadili se v nynějších sídlech 
svých, podrobivše sobě domácí Tadžiky, čímž ještě nyní se honosí, po- 
ukazujíce na velké množství lidu sobě poplatného, arciť vlastních po- 
tomků praobyvatelstva eranského. Jsou pod správou dědičných pohla- 
varů,**) kteří svolávají lid v dobách míru ke sněmům, za války pak 
jsou vůdci. Půda je stejnou měrou mezi náčelníky rozdělena, při čemž 
arci postaráno jest, aby nepoměr během doby vzniklý zase byl upraven. 



*) Hiigel: Das Eabul-Becken. Denksehriften der k. Akademie in Wien. 1850. 
**) K. Neumanfi: Geschichte des ěngliscben Reiches in Asien, Leipzig 1857. 



Afghanistat^ • 3 

Páni sami vzdělávají půdu neb ji dávají v nájem sedlákům, fakiry zvaným ; 
pán má právo nájemce trestati ano i ubiti, však tento může každé 
chvíle pána opustiti a k jinému do služby vstoupiti neb samostatně 
řemeslem se živiti. Protož bývá s fakiry mírně jednáno, poněvadž v pří- 
padu příkoří vždy zastance nalézají. Vedle fakirů obývají krajinu tu rol- 
níci, dikkan, již dobrovolně s Jusofsi se byli přistěhovali a za podobných 
podmínek pánům slouží*. Hamsajehové jsou také podruzi, obyčejně schudlí 
Afghanové, kteří v zemi se usadili a za stejnorodé se považují. 

Hornatá tato krajina v západní své části četnýini průsmyky pro- 
středki^e spojení Kabulistanu s ostatní střední Asií, hlavně Turkestanem ; 
nejdůležitější průsmyky pak jsou Bamianský, Girdžacký a Khakhský. 
Prvý, též Meidanským zvaný, vede ná severozápad, od Kabulu k Bami- 
janu a děli Hindukuš od západního pokračování, Kuhi-Baby; leží pod 
čaroií sněžnou a bývá koncem června úplně bez sněhu, ač cesta vede 
okolo kolmých stěn, jež u Bamijanu jsou nejvyšší. Průlomy v pohoří 
střídají se velmi rychle, tak že každou čtvrt hodiny octneme se v nové 
kotlině a rozhled nahoru a vůkol tím velice jest obmezen. Zde nedaří 
se cedr ani smrk, sotva že se podle stěn vine zakrsalý keř jehličnatý ; 
však i na nejholejších stráních roste mnoho vonných bylin, vhodná pastva 
stádům ovcí. Jedna z nejživějších bylin jest Ferula assa foetida, jejíž 
mléčná š£áva v evropských lékárnách pod jménem čertovo lejno známa 
jest a jež u velikém množství do Indif na trhy se vyváží. — Východ- 
něji položený Girdžacký průsmyk vede přes místa Istalif a Čarikar, 
nejvýchodnější a nejdůležitější Khakhský průsmyk přes Beghram do 
hustě obydleného PaiyšiVu. Průsmyk poslední jest po celý rok pro do- 
pravu otevřen a velice příhodný i pro větší vojska. 

Jako tyto průsmyky prostředkují spojení Kabulistanu se střední 
Asií, vede údolí Kabulské — bohaté svými četnými peřejemi mezi 
úzkými propastmi — osudnými průsmyky Khyberskými do požehnané 
Indie; je to jediná cesta přirozená, a jakkoliv je obtížná, musilo jí 
vždy býti užíváno jak od afghánských kmenů neb cizích výboj ců ku* 
vpádům do Indie, tak i k dopravě zboží jakožto cesty obchodní. Nebot 
uá východě Afghánistánu táhne se od Jihu k severu ncschůdpé pohoří 
Solimanské, které svými rozsedlinami a srázným spádem k nížině indské 
tvoří přirozenou hranici mezi Indií a Iránem. Uvážímeli k tomu, že 
i na jih pohořím Setid-Kuh — jež západním směrem od severního 
konce pohoří Solimanského v}'bíhá — kotlina Kabulská oddělena jest 
od náhorní vysočiny Ghasenské a výběžky Kuhi-Baby i na západě: 
objeví se nám důležitost této ústřední kotliny Kabulské a význam její 
pro národy asijské. Však nejen přirozenou povahou svou ale i vlivem 
svým na rozvoj dějin asijských jest krajina tato důležitá; Alexander 
Veliký již touto cestou bral se do Indie, sultán Mahmud Ghasendký 
odtud rozšířil mohamedanismus v krajinách východnějších, Baber chán, 
zakladatel velkomongolské říše v Delhi, jakožto pán Kabulu mohl pro- 
vésti dalekosáhlé záměry své. Za nynější doby snaha Angličanů o šíření 
své moci v těchto stranách nejvýmluvněji doka?:uje důležitost krajiny 
této. Siřeji zmíníme se o tom při dějinách země. 

Hlavní město Kabulistanu jest Kahul, sídlo emira, jež obývá as' 
60.000 obyvatelů, živících se hlavně čilým obchodem s tovary indskými. 



4 • ^. Vlach: 

perskými a evropskými. Nalézá se v území Gildži-Afghanů, hlavního 
kmene afghánského ; pokud řádí v horách^ nemohou s nimi ani nejlepší 
vojska ničeho svésti; již dávno mají ručnice i naučili se jimi velmi 
dohře mířiti a stříleti. Vedle nich* žijí zde od Nadira šacha usazení 
turečtí kmenové a Peršané, kteří se Kisilbašové (s červenými čepicemi) 
zovou. Persané i v Kabulu zůstali věrni svým původním vlastnostem: 
jsou ducha čilého, lichotní a příjemní společníci, ale velice samolibí 
a nehrubě pravdomluvní a poctiví. Ku vznešenému chovají s^ s otrockou 
pokorou, kdežto podřízeného hrdě a*s opovržením odbývají. OdAchmeda, 
zakladatele koruny afghanistanské, uvedeni jsou i Arménové doKabulí- 
stanu, kdež mohli svobodně víru vyznávati a věci domácí dle své libosti 
si zaříditi; ano mnoicí z nich vyvoleni jsou k tomu, aby vstoupili do 
tělesné stráže knížecí. Vynikajíce podlízavostí a lakotou nad moslemíny, 
neslouží k slávě křesťanstvu mezi jinověrci. Vedle četného obyvatelstva 
Tadžického, které v hojnosti v městě a v okolí se zdržuje, živí se — 
podobně jako židé mezi lidem křesťanským — Hindové usazení v roz- 
ličných krajích Afghánistánu, nejhojněji pak okolo míst, kde obchod je 
soustředěn. Zajisté pestrá směsice tužného lidu! 

Domy Kabulské, vystavěné z nepálených cihel, podobají se cha- 
trčím ; větší z nich jsou obklopeny dvory a zahradami. Skvostný bazar, 
jenžto se skládal ze 4 oddělení a v středu místa se* nalézal, rozbořen 
od Angličanů r. 1842. AI. Burnea divil se výkladním skřfním tamějších 
skladišť bohatých hlavně látkami hedbávnými.*) Rovněž shledal veliké 
množství ovocných bůd, ve kterých již v květnu víno, jablka a hrušky 
sé prodávají. Na jihu a západu obklopují město vysoké skály; na nej- 
zazším východu vystavěna jest citadella Balla-Hissar, spolu sídlo emirovo. 
Palác okrášlen 3 věžemi s pozlacenými kopulemi a skvělým sálem se 
sloupořadím; je z něho daleký rozhled přes rovinu až k osněženému 
Hindukuši. Na návrší poblíž města nalézá se hrob mohutného sultána 
Babera; označují ho dva bílé mranu)rové kameny s nápisem: „Ubrány 
nebeské ptal se Ruzvan na den úmrtní; odpověď zněla: v nebesích 
jest věčný byt pž^dišaha Babera." 

Pod Kabulem nalézá 'se Déelallabad (as 120 kil. vých.); hýla 
to druhdy velmi silná pevnost, ale od těch dob, co ji Britové stro- 
ákotali, jest ta jen nečisté, špatně stavěné městečko, jehož obyvatelstvo 
je značnější toliko v zimě, když se obyvatelé chladnějších hor do- údolí 
táhnou. Ve stejné asi vzdálenosti jihovýchodně při samých hranicích 
země rozkládá se pevnůstka Ali-Mušid, jejímž účelem jest chrániti 
údolí Kabulské proti Angličanům, kteří se zmocnili jedné z nejkrás- ' 
nějších krajin, druhdy k Afghánistánu naleževší, totiž krajiny Pešaverské, 
rozkošné roviny s četnými zahradami, lučinami 'a plantážemi morušovými. 

V okolí Kabulu i Dželallabadu shledá cestovatel památné staré 
stavby Topě zvané; skládají se z podstavce a stavby kolmo na něm 
provedené, která v podobě kopule nahoře se zakončuje, také i kuže- 
le vitě, a častěji věncem oblouků sloupo vitých okrášlena jest. Se zálibou* 
stavěůy bývaly na svahu pahorkův, ač mnohé i v rovině se nalézají; 
schodiště neb výklenky hledí ku straně východní ; t-aké bývají vjstAvény 



*) C. Ritter: Die Erdkunde von Asíen. Berlin 1837, 



Afghánistán. 5 

u bystrých pramenů. Srovnání s obdobnými stavbami v Indii se naléza- 
jícími' ukázalo, že máme tu činiti s památníky budhistickými^ jak 
tomu nasvědčují i nálezy v nich učiněné; nalezeny v nich totiž roz- 
ličné drahocenné' věci, skvosty (perle, drahokameny, prsteny), zlaté 
mince, malé svítilny, ostatky Budhy v podobě kostiček atd. 

Postupujíce od hl. města po „třídě královské^ směrem jihozápadním, 
dostaneme se po namáhavé cestě skrze četné prňsrayky na vysočinu 
Ghasenskou, nazvanou dle města Ghasny, druhdy skvostného sídelního 
města Ghasnavovců. Největší slávy požívalo za vlády Mahmudovy, kde 
bylo okrášleno nádhernými stavbami; když se totiž ku dvoru táhlo 
mnoho moslemínů a mečety počet pobožných pojmouti nemohly, vydal 
Malimud rozkaz, by vystavěn byl nový nádherný chrám „nebeská ne- 
věsta" zvaný; vedle něho kázal vystavěti školu a klášter, v němž uho- 
stěna bohatá knihovna. Vedle paláce sultánského krášlily město *četné 
budovy velmožů, mečety, veřejné budovy a vodovody. Slonům, v městě 
tehdy hojně chovaným, sloužilo sto stájí s rozsáhlými budovami pro 
hlídače jejich. Skvostné tyto stavitelské památky již rok po smrti 
Mahmudově vzaly z větší části za své, a ač mnohé znovu byly vystavěny, 
obráceny jsou brzo potom zase v prach a popel. A tak se nyní místo 
bývalé krásy spatřují pouze ssutiny, kde jen četné hrobky moslemínských 
kněží upomínají na bývalý střed duchovního* života v městě tomto. 

Další pQutí po silnici kráíovské, která jde podle úpatí pohoří 
Gulkského, překročivše nejdolejší tok říčky Tarnaku, přicházíme do 
nejhlavnějšího města jižního Afghánistánu, Kandaharu. Tu prohlášen 
(na podzim 1747]r na velikém sněmu kmenových náčelníků Ahmed za 
neodvislého knížete všech východních krajin Bersie a Afghánistánu 
i vsazena^ mu po staroperském spůsobě na hlavu královská tiara ; rodu 
svému dal název „Dor Doran = perla času" a říše jeho „Durani" 
zvána. Město jest od něho na to znovu vystavěno a „Ašreful Belad = 
nejvznešenější z měst" pojme^ováno. Zde nalézá se í jednoduchá hrobka 
jeho, ku které druhdy putovávali kajícní velmožové, aby poslední léta 
na blízku ní trávili; místp její platí za posvátné, tak že provinilec 
sem se uteka i před mocí chánovou se uchrání. Pro obchod afghánský 
jest město toto svými továrnami a výhodnou polohou v úrodné a dobře 
Vzdělané rovině velmi důležito. 

Poněkud západně od Kandaharu proudí se řeka Argandab, která 
přicházejíc z pohoří Gulkského po delším toku jihozápadním se vlévá 
do nejvctěí řeky jihozápadního Afghánistánu, Hilmendu. Tato stétá 
s jižních výběžků Kuhi-Baby; hómí tok její není úplně znám, toliko 
povědomo, že pro značnou výšku jest velmi bystrý a že dlouho horstvem 
cestu si klestiti musí. Při dolním toku zúrodňiye velice krajiny pobřežní, 
hlavně krajinu Garmsii', a vlévá se do plesa Hamnnského, již na hra- 
nicích Afghánistánu. Přes řeku tuto vede „královská silnice" k hlav- 
nímu městu západního Afghánistánu, Heratu. Na cestě shledáš lesy 
dubové, cypřišové a olivové ; v nich hojnost moruší, platan, vrb a tojpolů. 
Ze zvěře prohánějí se v nich vlci, hyeny, lišky a medvědi. Četná 
horstva rozkládají se na jihozápadu Afghánistánu, ktefá stupňovitě od 
poušti Hesare sklánějí se k nejnižší krajině vysočiny Iránské, plesu 
Hamunskémn. Odtud jihozápadní jejich směr jako u pohoří Gasarmanu 



6 J. Vlach: 

a severozápadnějsího Ghorata. Vodstvo s posledně jmenovaného pohoří 
stékcgicí pojímá řeka Harud, od severu do plesa Hamunského se vlé- 
vající poblíž západní hranice afghanistanské, kdežta vodstvo severněji se 
prýštící oÉrací se k řece Heri, při jejímžto toku město Herat se roz- 
kládá. Prameny řeky této nalézají, se na západním svahu vysočiny Kuhi- 
Baba i^ tekou odtud skrze pěkné údolí směrem západním; údolí toto 
slouží za kratší spojení města Kabulu s Heratem, kamž vedou dvě sil- 
nice, jedna průsmykem Bamijanským podél míst Šibertu, Džehilburdže, 
Sangkily, Daulejlžara, kdežto se spojuje s druhou, která na jižním 
svahu Kuhi-Baby podél Gardan-Devaru, Dehisengia k Dauledžaru vede; 
odtud vine s» v kotlině — na severu výběžky pohoří Sefid-Kuhiiského 
a Grhurského utvořené a na jihu ohraničnými horami pouště Hesare 
'obklíčené — dále na západ k Heratu stále sledujíc tok Heri-Rudu. 
Město samo rozkládá se v údolí, ježto se asi zdélí 45 kil. od východu 
k západu táhne a umělým zavodněním velice zúrodněno JQst; oasa tato 
s vesnicemi, letohrádky, zahradami a lučinami — skrze něž jako křištál 
čistá voda řeky Heri teče a je zavlažige — poskytuje pohled rozkošný. 
Perský dějepisec Chondemir velebí město jako svítilnu, jež prý všem 
ostatním městům svítí, jako duši onoho těla, jemuž díme svět, což však 
vztahovati musíme k rozkošnému okolí jněsta ; vlastní město totiž skládá 
se ze směsice úzkých, špinavých a temných uliček, na nichž je hojnost 
smetí a hnoje, tak že v ohledu tom předčí i nejnečistější ^ásti Cařihradu 
i Kaira. Všechen život města, čítajícího na 50.000 duší, soustředěn 
jest ve čtyřech krytých bazarech, jež v sobě chovají as 1200 budek 
výstavních. 

Původ města klade se do mythických dob perských ; vypravuje se, 
že král Lohorasp město to založil; dostavěno bylo od dvourohého 
Alexandra. Mnoho utrpělo za válek Gingis-chana a Timura; však brzy 
se opět vzpamatovalo* Nejslavnější doba kvetla Heratu, kdy rozumný 
a mírný syn Timurův, Šaroch, v XV. století se dvorem svým se tu 
zdržoval, jakož učinil později též Husein Mirza, čtvrtý potomek Timurův 
(1470 — 1506). Tehdy byl Herat středem perské literatury a vědy, palác 
Turka Ališira hostil. nejučenější muže celé země. Ještě posud vzbuz^ji 
obdiv zříceniny „Mosally,^ modlitebnice, která byla hrobkou Huseina 
Mirzy; náhrobek podobá se náhrobku Timurovu v Samarkandě, jen že 
jest menší; zdobí ho četné okrasy a nápisy uměle provedené; veljcé 
kolonády, vysoká klenutí s četnými zbytky obloukův a sloupů jeví se 
tu zrakům divákovým. 

Než promluvíme o krajině afghánské na severu Hindukuše se roz- 
klád^ící, zbývá nám ještě doplniti známost země několika všeobecnými 
črtami. Tato jižnější část Afghánistánu má ráz stupňoviny, kterou po- 
hoří od východu k západu se táhnoucí prostupují tou měrou, že čtyři 
pětiny země skládají se z pohoří a skal. Mezi nimi nalézají se údolí velice 
úrodná a studené, pusté náhorní vysočiny. ' Hlavně na východě a severo- 
východě dostupují hory čáry sněžné, majíce méně strmý svah ke straně 
západní, příkřejší k nížině indské. Z Pendžabu dostihneme této náhorní 
vysočiny, postupujíce údolím Kabulským skrze průsmyky Khyberské, 
neb jižněji vedle nejvyšší hory pohoří Solimanského, Tachti-Suleimana 
(3450 m.), průsmykem Gomalským od východu ; ze strany jižní, z Eača- 



AfgharUstat^, 7 

Gandavy, skrze prdsmyk Bholanský, jímž vede cesta přímo ke Kanda- 
haru. Podnebí v Afghánistánu jest celkem chladnější než v ostatní přední 
Asii; v Gh&sně na př. je zima tak krutá, že obyvatelé v tu dobu ani 
domův neopouštějí, a sníh se drží ještě i na počátku jara. Ano i již- 
.něji trvá zima po tři měsíce, jsouc provázena sněhem a ledem tak 
silným, že velbloudy s těžkým nákladem unese. V chráněném údolí 
Kabulském obléká se obyvatelstvo v zimě v šaty vlněné' a dobře vydělané 
ovčí kůže; ale jakmile jaro zavítá a půda bujnou travou se zazelená, 
ustupují šaty vlněné lehčím a i noclehování v širém poli není nic říd- 
kého.*) Celkem však jest země suchá; stálé severní proudy vzduchové 
a okolnosti že vysoké hory zbylou ' vlhkost srážejí a krtinu tuto od 
teplých moří oddělují, jsou toho hlavní příčinou. Přes to platí země za 
zdravou, čemuž nasvědčuje i silné a udatné obyvatelstvo její. Toto děli 
^e, jak jsme viděli, ve více kmenův „ulusů'* zvaných; za vlastní Afghany 
platí kmen Burani, dříve Abdalli zvaný. Jméno Durani přyali po prvém 
samostatném pánu Afghánistánu, Ahmedu (1747); obývají západ Afgháni- 
stánu, fúzemi jich skládá se z vysokých černých kopců, dílem pustých 
dílem málo vzdělaných, hlavně k pastvě se hodících ; jsouť také většinou 
pastevci, žijíce ve stanech černou vlnou pokrytých. Postavy jsou pěkné 
a statečné, tváří namnoze př^emných; slynou udatenstvím a pohosti- 
postí, však nepomítají loupežením. Platí za nejvážnější Afghany; protož 
velice jsou nenáviděni od druhého kmene, Gildžův, kteftí prvé bývali 
v čele Afghanů. Tito bydlí na severovýchodu, hlavně ve velké části 
ůdoM Kabulského; ve mravech, zvycích a zevnějšku silně shodují se 
s kmenem Duranů. .Mimo jmenované kmeny nachází se ještě více 
jiných v zemi; nechceme \ldlk čtenáře unavovati jich vypočítáváním a 
přihlédneme raději ku zřízení jejich. Každý ulus dělí se ve- více klanů, 
které se opět v obce a desetiny rozdělují ; onen klan, který původ svůj 
od praotce kmene odvozige, platí za nejhlavnější a ctěn jest od ostatních 
jakožto svatý a nedotknutelný; z lěho berou se v čas války vůdcové 
obrany zemské, u některých kmenův i doživotní knféata. Správa ně- 
kterých kmenů jest ještě úplně patriarchální; o věcech všeobecných 
jedná se na sněmích kmenových, k nimž dostaviti se mílže každý plno- 
letý svobodník, jakož i svobodníci jiných kmenů, kteří k tomuto kúieni 
se byli přihlásili vzdavše se původní příslušnosti. Na čem sněm kme- 
nový se usnese, jest plátno pro celý kmen ; dozor nad vykonáitím usne- 
sení má bud sbor zvláště k tomu cíli volený bud nejvznešenější svo- 
bodník, jemuž i za války vůjdcovství kmene se svěřuje. V čas velikého 
nebezpečí volí se i „džehhelmendži," jenž jako diktátor nadán jest mocí 
neobmezenou, jakmile pak pokoj zjednán jest, odstoupí a spráMi oby- 
čejným úřadům odevzdá. Správcové desitin zovou se „spihe seras" (bělo- 
vous), vesnic '„muširové" (radové), klanu „malíkové" (králové); tyťo 
všechny volí lid většinou hlasův. Chány ulusů dosazuje však emir, který 
celému národu vládne. V příčině poplatků a hotovosti obecné panuje 
veliká různost ; někteří kmenové jen ob čas dávají dary chánům a emi- 
rovi a vysílají toliko po jednom, muži na yětší vzdálenost do pole ; 
jinde požaduje se, by každý msgitel pozemku neb každý svobodník do 
boje táhl. 

*) v. Kldden: Handbuch der Erdknnde. Berlin 1869. 



sf. Vlach: 



Staneli se Afghanovi škoda neb urážka, svolá se přátelstvo a váž- 
nější muži, by smír vyjednali ; nepodařili se to, počíná tepné boj proti 
škůdci, jeho rodině ano i klanu. Sporj' takové vlekou se často po ně- 
kolik let a končí se teprve tehdy, když jedna ze stran prohlásí mír 
neb úplně podlehne. Každý svéprávný občan může svolati soud porotců, 
ač to z pravidla jen chán činí ; předseda soudu po mpdlitbě průpovědí : 
„Bohu patří čin,'4idem jenom rada" zahájí líčení, načež usvědčený ob- 
žalovaný odevzdán bývá žalobníkovi, aby ten se s ním smířil po uvalení 
pokuty žalovanému.*) Nechceli žalovaný pokutě se podrobiti, vyzve soud 
žalobníka, by dle zásady : oko za oko, zub za zub, na protivníkovi plné 
právo si zjednal. Všeobecné ještě posud platí za slabost dovolávati se* 
ve přích rozsudku poroty ; takou měrou jest tu zakořeněna snaha o ne- 
odvislost a svéprávnost. 

Celkem jsou Afghani přímí a otevření, mužní, ale tytýž i zrádní; 
pohostinnost totiž jest u nich ve veliké vážnosti a šetří jí úplně, dpkud 
host pod střechou Hostitelovou dlí — sotva však opustí důra, jest již 
v nebezpečí, třeb^ od hostitele býti okraden. Zevnějšku jsou statečného,' 
obličeje význačného a příjemného; černý ylas visí po stranách déle, 
také i v kučerách. Typem svým i řečí dokaziyí, že jsou původu staro- 
eranského; řeč jich „pustu" zvaná liší se od perštiny, ač těmitéž 
písmenarai se označuje a mnohá perská slova obsahuje; víry jsou mo- 
hamedanské a sice přiznávíyí se k sektě sunnitské. Původ jich není 
znám; sami tvrdí, že pocházejí od Židův. Zprávy mohamedanské vy- 
kládají původ jména Afghánistánu z doby válek arabských proti J^ahor- 
Rajovi; tehdy Kabulští mohamedané táhli na pomoc bratřím ve víře 
proti Lahor-Rajovi do hor Kohistanských ; když se jich po návratu 
tázali, jak se daří bratřím v Kohistanu, pravili: Nejmenujte zemi Ko- 
histan (kraj hornatý) než Afghánistán (země nářků). 

Ku konci dlužno ještě zmíniti se o severní části Afghánistánu, 
která tepr\'é před pěti lety společný dohodnutím mezi vládou ruskou 
a anglickou tomuto přiřčena jest. Obsahuje krajiny Badakšanu s okresem 
Yakhanským až k soutoku řeky Amu s řekou Kokčou, z nichž prvá 
tvoří severní hranici tohoto kraje; západněji afghánské Turkestansko 
s okresy Kundusským, Chulmským a Balchským, jehož severní hranicí 
jest rovněž řeka Amu od ústí Kokče .až k silnici, jež vede z Balchu 
do Buchary; vnitřní okresy Akča, Siripul, Šibergan, Andchui, z nichž 
tento označuje nejvzdálenější državu afghanistanskou na severozápadě.**) 
Kraje ty mají podstatně jiný ráz; již podnebí napomáhá pravidelnými 
dešti jarními a zimními k dostatečnému zavlažování země, tak že hlavně 
Badakšan rodí mnoho rýže a obilí; mimo to chová nejlepší velbloudy, 
kteří jsou dobrými dopravovatcli na obchodní silnici tudy z Kašgaru do 
Persie vedoucí ; v krajině nej východnější Vakhan rýžuje ' se hlavně na 
zlato (až 50.000 dukátů ročně), v okolí pak hlavního města Vahannu jsou 
velmi rozsáhlé doly na stříbro. Hojně dobývá se v Badakšanu rubínů 
a hlavně „lapis lazuli," druhu nejlepšího. Ostatní krajiny západnější 



*) K. F. Neumaau: Geschichte des engl. Reiches in Asien, Leipzig 1857, 

kteréhož spisu častěji, hlavně při dějinách, použito. 
*♦) A. Nieiriann: D. russische Expedition naoh Chiwa. Petermanns geogr. 
Mitth. 1873. 



Afghánistán. 9 

stály druhdy pod samostatnými chány, kteří vrchní pány své stále stří- 
dali; vedle mésta Kundusu ve středa jest na západě důležité mésto 
Balch, po kraji velké roviny Amuské; jest hlavní mésto afghánského 
Turkcstann. Zříceniny starého Balcha, které od oriientálů zvalo se Uem- 
ttl-Bilad, t. j. matka měst, a na počátku středověku hylo středištcm 
mohamedanské vzdělanosti, rozkládají se v délce pěti hodin a mají asi 
8 hodin v ohvodu. Nyní čitá město as 2000 dom& a 8000 stanů, 
v nichž hydlí 15.000 obyvatelů, kteří se nejvíce obchodem s kůžemi 
ovčími „astrachan** zvanými živí. 

Rozšíření panství afghánského i na severu od Hindukuše jest velmi 
významné, poněvadž stalo se v době, kdy Rusko sobě pokořením Chivy 
položilo základ k panství nad ' celým Turkestanskem ; Angličané pak 
pravé hleděli těchto krajin užiti k tomu, aby z nich utvořili jakýsi 
•neutrální pás, který by odděloval země vlivu ruskému poddané od oněch, 
jež poslouchají rozkazů anglických. Že všechno toto namáhání, též silné 
nadržování Afghánistánu za války proti Chivě ani na delší dobu ne- 
dovedlo trvalý klid mezi oběma soupeři zjednati, dokazuje nynější na- 
pnutí, které hro2;í novou bouří; jasného pak rozhledu v těchto věcech 
nabudeme, přehlcdnemeli dějiny Afghánistánu, který nejen přirozenou 
důležitostí svou, ale i historií národu svého v obrovské té otázce má. 
velikou úlohu. (Dokončení.) 



Dubrovník. 

Podává 

dr. Konst. Jireček. 

Na veškeré obrubě krásného inoře Adriatického není krajiny, která 
by přírodou malebněji a nádherněji byla ozdobena, nad okolí města • 
Dubrovníka. At přijedeš od severu podél holých i. truchlivých hor a 
ostrovů dalmatinských, a£ se připlavíš od jihu kolem plochého pobřeží 
nehostinné Albánie a kolem divokých skal Boky Kotorské, af se při- 
blížíš od západu, od jednotvárných břehův Apulie a Romagne: Du- 
brovník vždy tě mile překvapí -čarovnou krásou svých zahrad, nad nimiž 
'vysoko se vznášejí pusté hřebeny a vrcholky vápencových hor herce- 
govských, bělostí svou divně se odrážejíce od temnomodrého blankytu 
nebeského. A jaký teprve dojem činí tento rajský kout světa na cesto- 
vatele, který přichází z vnitrozemí, z Hercegoviny, když umdlen jsa 
jízdou mezi bezvodnými a bczstinnými skalami, konečně před sebou 
spatří širou modrou hladinu mořskou, a když z kamenité chladné pouště 
horské rázem sestoupí mezi háje oliv, fíkův a cypřišův! 

Blížíce se k Dubrovníku ze strany mořské, z dálky především 
na pobřeží spatříme pustou horu, asi 1200 stop vysokou, na jejímž vrcholku 
téměř v oblacích trůní neveliká tvrz. Hora tato slově Srgj (Srď) dle 
kostelíku sv. Sergia, který tam původně byl stál ; tvrz řečenou Imperiál, 
vystavěli tepi*vé Francouzi za dob Napoleona I. Klikatá stezka vede 
dolů od tvrze pó strminách k místům, kde se temnými prouhy ohlašigí 



10 K, Jireiék: 

počátky vegetace. Doleji rozeznáváme husté sady a pod nimi u samého 
moře rozkládá se město. Vystavěno je v podobě trojhranu. Dva z jeho 
úhlův dosahuji moře^ třeti pak obrácen jest k dotěené hoře.. V úhlu 
přihornim, na nejvyšším místě hradeb městských, vypíná se silná kulatá 

. věž s několikerým cimbuřím; jest to věž MinČeta, jejíž jméno podnes 
hlásá památku vymřelého již rodu šlechtického Mini^etičův, proslulého 
v dějinách republiky Dubrovnické. Na právo i na levo od města v te- 
rasách, od moře po stráni nahoru se vyvyšujících, prostíngí se rozsáhlá 
předměstí. 

Strana města, která jest obrácena k moři, poskyttge pohled zcela 
zvláštní. Spatřujeme tam strmé útesy skalné, . na ni«hž stojí šedé středo- 
věké hradby s kulatými anebo čtverhrannými věžemi; za zimních bouří 
divoký příboj metává rozpěněné vlny až nahoru k baštám a postřikuje 
zvětralé zdi a věže. Na celé této mořské straně města nikde neviděti * 
žádhé brány, žádnéhb útočiště pro lodi; přístav se skrývá za po- 
slední baštou v právo, za velikým Castello di Molo, a nalézá se téměř 
v městě samém. 

Před městem, jen asi 400 šáhův od hradeb, leží. v moři poslední, 
ale zároveň nejkrásnější z ostrovův dalmatinských, Lokrum (vlasky 
JLacroma). OdDubrovníka dáleji najih není ubřehův mořských žádného 
ostrova více až po řecký Korfu. Z četných i sebe větších ostrovův, 
které se odDubrovníka na sever řadí až po Istrii, malinkému Lokrumu 
nevyrovná se žádný. Na Lokrumu totiž zachována je příroda v stavu 
prvobytném. Tu po dnešní den spatřiti lze vysoký les, jakým za staro- 
věku a z části ještě i za středověku pokrývaly se ostrovy dalmatinské 
i pevnina, kdež nyní namnoze ničeho neviděti než holé, mrtvé skály 
s nuznými křovinami. Podobný osud, jako hvozdy dalmatinské, stihl lesy 
po celé jižní Evropě, ve Španělích, v Itálii, v Řecku a i u vnitrozemí 
Balkánského poloostrova (kromě Bosny) : bud jsou vymýtěny, bud! v}'- 
páleny ve válkách (jako v Turecku), buď tak znuzeny, že je dle našeho 

' ponětí ani lesem nazvati nelze. Na březích poloostrova Balkánského 
zbyla jen dvě místa, kde příroda nalezla bezpečný útulek, a ta jsou 
Athos a Lokrum. Na obou místech stalo se to zásluhou řehohiíkův. 
Poloostrov Athos posud je polonezávislou republikou mnichův pravo- 
slavných asi s 20 kláštery řeckými a slovanskými, a Lokrum až do 
konce minulého století byl sídlem benediktinův. 

Lokrum podobu má podlouhlou a obvod ne větší než půl míle 

. zeměpisné. Na kuželu, který obrácen jest k Dubrovníku a pokryt vy- 
sokým, temnozeleným jalovcem, stojí pevnůstka Fort Roycd, taktéž 
památka po Francouzích, nazvaná po králi italském. .Za pevnůstkou 
začíná se někdejší půda klášterní. Hustý háj světlých bledozelených 
borovic přímořských (Pinus maritima) obstupuje tam někdejší sídlo 
klášterníkův Lokrumských. Ve stínu jejich jalovec, vřes (Erica arborea), 
planika (Arbutus unedo), kalina (Viburnum Tinus), řešetlák (Rhamnus) 
a myrta bují do stromovité výše. Popínavé rostlinstvo rozlézá se až 
k vrcholům stromův a rozmnožuje stinné přítmí lesní. Za tímto borem 
je háj druhý, v němž se pnou staré sihié cesmíny (Quercus Uex), 
břečtanem opásané. Z korun stromův hlučně se ozývá rozmanité ptactvo 
A v podrůstu skrývá se hojná zvěř, zajíci a koroptve.' K této kráse 



Dubrovník, 1 1 

přírodní draží se i krása strojena. Arcikníže Maximilian, později císař 
mexický, jenž ostrov byl koupil od jedné Dubrovnické panské rodiny, 
okolo zámku, bývalého to kláštera, založil rozkošný park. Stromy bra- 
silské a australské, jež tam dal přesaditi, výborně daří se pod šírým nebení. 
Ostrov totiž chráněn je proti větrům severním, jsa přístupen jen teplému 
proudu vzdušnému, jenž se* přes moře nese z Afriky. Po tragické smrti 
Maximiliahově Lokrum dostal se do rukou soukťbmých, letošního roku 
pak zakoupen byl od korunního prince, arciknížete Rudolfai 

Než opusťme již milý ten ostrůvek a podívejme* se do města, 
jehož červené cihlové střechy přívětivé vyhledají za šedými baštami. 

Polohu a poddbu Dubrovníka těžko lze vypsati několika slovy, 
neboť přirozená povaha půdy během času snahou lidskou všelyak byla 
proměňována. Nejstarší Dubrovník stál zajisté na skalnatém podlouhlém 
poloostrově, který od pevné země oddělen byl úzkým a nepříliš hlu- 
bokým chobotem mořským; s ní jej spojovaly jediné písčiny, leckdy 
za přílivu úplně zaplavené. K moři mu ochranou i ohradou byly ony 
příkré stěny, které se cestovateli, k Bubrovníku se plavícímu, nej- 
prve na odiv staví. Chobot sloužil za bezpečný' přístav, chráněný proti 
bouřím a vichrům. 

Brzo i na pevnozemské straně chobotu, na svahu hory sv. Sergia, 
vznikla osada, která za nedlouho byla ohrazena a v obor hradeb měst- 
ských vtažena. .Chobot nicméně pro mělkost svou nehodil se za pří- 
staviště, leč malým, plytkým lodím, Toť byla příčina, proč postupem 
času se stal zbytečným a již za středověku byl zasypán. Jakkoliv od 
té doby minulo více než 500 let, upomínka na tuto událost posud 
ku podivu živě trvá v paměti obyvatelstva; podnes se lia „Stradony" 
ukazuje dům, k němuž druhdy sahala voda, a místo před kostelem 
sv. Blasia, kde přes vnitřní přístav někdy položen byl dřevěný most. 
Nejskvělejší a nejkrásnější část nynějšího města stojí na této půdě, moři 
vyrvané; dlažba ulic leží tam sotva 3' nad hladinou mořskou a domy 
vesměs postaveny jsou na jehlách; pod nynějším dlážděním nalézá se 
písek, z něhož poshd, j&enovitě blížeji k moři, při kopání proráží voda. 

Tím spůsobem se stalo, že dnešní Dubrovník leží v hluboké dolině : 
na nejnižším místě jest nyní nová část města; odtud na jedné straně 
vystupují domy do výšky po úbočí někdejšího poloostrova, na druhé 
straně pak táhne se město nahoru po svahu hory sv. Secgia. Ze starého 
přístavu ponechán jen malý kus, od města silnými zdmi oddělený. 
U východu z něho do moře stojí v právo tvrz Castello di Molo, vlevo 
veliká tvrz Rivellino, jež obě podijes slouží účelům vojenským. Vedle 
Rivellina vyniká klášter dominikánský, se svou věži. PHstav ten dobře 
stačiti mohl středověkým gal\jím, galeotám a brigantinám, ale potřebám 
novověkým vyhověti ovšem nemůže. Nyní v něm neuvidíš leda malé 
plachtové lodice dalmatinské a apulské. Veliké koráby a poštovní i vá- 
lečné parníky zastavují se vesměs ,ve velikolepé zátoce u Gruíe (Gra- 
vosa), půl hodiny od města. 

Dubrovník má jen čtyři brány. Z nich dvě vedou k přístavu 
a dvě na pevnou zemi. Z východův pevnozemských leží brána Ploče 
na východní straně, kudy se jezdí do Kotoru a do Trebinje; na západ, 
na ^cestě ke Gruži a k Zadru, otvírá se brána Pile, jejíž jméno chová 



.12 • Jř. JireČek: 

upomínku z dob velmi dávných (řecké nvXai = vrata). Veškeren ostatní 
obvod města opásán jest massivními dvojitými hradbami, zbudovanými 
z velikých tesaných, neomítnufých kamenův, na nichž se vypínají obrovské 
staré včže rozmanité podoby. Pod těmito baštami zeje skalnatý suchý 
příkop, místem až 100 stop šiioký a 50 stop hluboký; na pustém jeho 
dně bují všelijaké křoviny, jmenovitě velikolepá agáve a jedovatá 
euforbie neobyčerjné velikosti, mezi nimiž za deště bystřiny 'živé vody 
s 'hlasitým klokotem valí se dolů k moři. Příkop t«n je uměle vji;esán 
• koncem 14. století; celé město o něm pracovalo a odnikud se nesmělo 
bráti kamení ke stavbě domův, než z těchto širých lomův. Ku bránám 
přes příkop ten vedou kamenné mosty, jichž poslední oblouk nahrazen 
jest starobylým dřevěným mostem zdvihacím. Hradby samy založením 
svým sahají do dávného středověku; avšak nynější podoba jejich po- 
chází namnoze teprve z 15. a 16. století, když Dubrovčanům pro blízké 
sousedství turecké důkladně bylo se opatřiti. Ve výklencích na věžích, 
v hradbách a nad branami stojí malé sochy sv. Blasia, vousatého bi- 
skupa s mitrou a berlou, patrona republiky Dubrovnické, jimiž se ce- 
stovatel hned upomene, že vykročil z půdy bývalé republiky Benátské 
a že se nalézá na území, které až do r. 1808 bylo svobodné a ne- 
závislé. Všude jinde v Dalmácii horní i v Bocfi Kotorské, ba i na roz- 
valinách starých kastellův v Albánii a v Řecku na podobném místě 
podnes zračí se olďídlený lev Benátský. 

Podél hradeb lze město po strminách i obejíti od brány k bráně. 
Tam od piikopův až k úpatí hory sv. Sergia prostírá se neširoká 
rovinka plná zahrad; staii Dubrovčané nemálo si na tom zakládali, 
že u města jejich ani místa není, kde by se prý obléhající nepřítel 
mohl položiti táborem. Pohled na staré hradby a věže Dubrovnické 
z této zahradní čtvrti, řečené „na posatu^^ poněkud připomíná pohled 
na Hradčany s Jeleního příkopu. Ostatně jest opevnění Dubrovnické, . 
jakkoli se město posud považuje za pevnost a leckde jeŠtě i nějaké 
dělo stojí, nyní vzezření velmi mírumilovného; popínavé rostlinstvo za- 
krývá zeleným lupením šedé stěny často až pd cimbuří, ba sama věž 
nad branou Pilskou obrostlá je hustým barvínkem. 

Uvnitř v městě jest jen několik prostranných a plochých ulic či 
náměstí; všecky ostatní průchody jsou liluboké uličky, plné strmých 
schodův a tak úzké, že si lidé téměř z oken mohou ruce podati. 
Středem celého města je Stradone, ulice asi 400 krokův dlouhá a na 
dolním konci asi 20 krokův široká, která přímou čarou vede od jedné 
brány pevnozemské ke druhé, pd Pil ku Pločám. Po obou stranách 
Stradonu stojí slaré paláce, vše z tesaného neomítnutého kamene, o dvou 
patrech; za starých dob bývaly v Dubrovníku i domy čtyřpatrové, ale 
po vtílikém zemětřesení, kterým město 1. 1667 napolo bylo zničeno, 
nikdo se neodvážil stavěti vyššího domu než na dvě patra. Dlažba 
skládá se z velikých bílých kamenův, velice hladkých a kluzkých, tak 
že koňmo nebo kočárem po městě jezditi je poněkud povážlivo. Proto 
v Dubrovníku i prostřed ulice netřeba se báti, aby tě přikvačil kočár 
nebo jezdec. Zde se na dlažbě ozývají jen kroky lidské, a ty jen slabé; 
neboť venkovský lid nosí opánky auebo turecké střevíce.- Kromě lidí 
pohybují se tu jen soumaři (horští koníci), mezci a osli, po turecku 



Duhrovník. 13 

kovaní velikou deskou talířovitou, s otvorem uprostřed ; krok jejich zní, 
jako by chodili v dřevěnkách. 

Stradona je středištěm všeho života Dubrovnického. Zde jsou přední 
hutige čili krámy obchodní, které mají formu velmi bizarní a zvenčí 
vypadigí jeden jako druhý : je to nízký oblouk, jehož spodní část dole 
do polovice je přehrazena nevysokou zídkou. Podobného cos i v menších 
městech českých bývá viděti. Málokterý krám má nápis nebo výkladní 
skříň, leda že na polozídce ve dveřích stojí několik kusův zboží. Teprve 
večer, když jest uvnitř osvětleno, vidí se, co tam pracují i prodávají. 
Cizince především zajíniají krámy krejčovské, ve kterých řemeslníci, 
oblečení v národních krojích, s nohama překřížený-ma na stolech sedíce, 
. šyí nádherné oděvy albánské, zlatem vyšívané a knoflíky poseté. Mnozí 
z těchto tergijův sami jsou rodilí Arbanasi či Albánci ze Skadru. Jinak 
jsou mezi obchodníky zdejšími vedle domácích nejsilněji zastoupeni 
Hercegovci (pravoslavní). Židův je zde jen malý hlouček a to jen tak 
řečených španělských. 

Ranní vřava venkovského lidu na Stradonu večer ustoupí corsu. 
Po Stradonu je hlavní procházka Dubrovčanův; k večeru najdeš zde 
skoro veškeré měšťanstvo, ano se prochází a baví na místech, kde se 
druhdy vlnívalo moře a kde se po něm houpaly zakotvené lodi a lodice. 

Zmínil jsem se o palácech. Za starších dob, zdá se, tato hlavní 
ulice Dubrovnická slula prostě „izmedju polačá" (mezi paláci), kteréžto 
jméno podnes zftstalo jedné postranní uličce. Ale tyto „polače", aspoň 
v nynější své podobě, architektonikou nijak nevynikají, jakož vůbec 
cestovatel nesmí do Dubrovníka přijíti s přílišným očekáváním, doufaje 
zde nalézti nějakou kopii Benátek nebo Florencie. Stará nádhera Du- 
brovníka tou měrou zmařena byla zemětřesením 1. 1667, že na př. 
ze starých chrámův románských, které jistě se rovnaly velebným ko- 
stelům středověkým, ve Splitu, Šibeníku a Zadru podnes zachovaným, 
nezbyl' ani jeden; všecky se sřítily a byly později obnoveny iMli úplně 
nahrazeny stavbami renaissančními. Ale přece na Stradonu zůstalo 
několik staveb starých a památných. Hned při východu z brány Pilskó 
překvapí tě podivným tvarem svým stará kašna z počátku 15. století, 
'zvonovitá to kppole cihlová, z níž po stranách vyrážejí proudy horskýcli 
vod; na první pohled upomíná na tureckou džamiji (modlitebnici). Za 
Jtašnou vystupuje u hradeb městskýcli stará, zdí obehnaná budova s ve- 
likými .okny, v níž až* do 1. 1806 byl panenský klášter sv. Klár}', do 
kterého přijímány jen dcery z rodin šleclitických. Nyní je zdearsenál; 
u vrat stojí na stráži artiilerista s tasenou šavlí a na tichém druhdy 
dvoře klášterním leží těžká pevnostní děla. V ústech lidu však podnes 
žije starý název té budovy — .punčele (monasterium pulcollarum =^ 
panenský klášter). Přes ulici naproti kašně je rozsáhlý kláSter fran- 
tiškánský s vysokou románskou věží, jenž se svými zahradami v těsném 
městě zaujímá prostor ne nepatrný. Za středověku mniši byli povinni 
k obraně bran, františkáni na Pilách, dominikáni na Pločách. 

Nejpainátnější budova je až na druhém konci ulice, před Plo- 
čami — divóna, t. j. dogana (celnice), pěkný rcnaissánční palác 
z 1. 1520, jenž zemětřesení šťastně odolal. 'V průčelí jeho pne se 
pavlán, vznášející se na šesti štíhlých sloupech ; na pavlán z budovy 



14 • K. Jireček: 

■ 

vede' tré velikých dveří še vkusnou ornamentikou a barevným sklem 
zasklených. Prostranná budova tato byla ode dávna a až doposud jest 
• celnicí. Za republiky bývalo zde nejen střediště obchodu a mincovna, 
ale (za 16. věku) v hořejších patrech za oněmi pěknými dveřmi scházela 
se spisovatelská akademie a odbývala tam zápasy rhetorické a básnické, 
arci nejvíce jazykem latinským. 

Když jsme přišli až před „divónu" na konec Stradonu, otevře se nám 
po pravé ruce malé podlouhlé náměstí, obklíčené velikými památnými 
budovami. Na jedné straně stojí hlavní stráž, nepatrný to dům ve slohu 
minulého věku s věží „zvoníkem^" na níž jsoif hodiny s jedinou rafijí. 

Vedle hlavní stráže skví se nová radnice^ v}'stavěná asi před 

15 lety; prvé stály na jejím místě ssutiny paláce, v němž se za repu- 
bliky scházelo veliko vieče (maggior consiglio), nejširší poradní sbor. 
Na radnici, prosté to moderní stavbě, nalézá se i malé iněstské mu- 
seum, v němž se chovají hlavně sbírky zoologické a mineralogické, 
velmi pěkně a čistě upravené ; je zde i něco věcí národopisných z Číny 
a z Japanu, několik kusúv starožitností bronzových, uniforma Dubrov- 
nického konsula a parádní oděv posledního předsedy čili „knížete^ repu- 
blik)' Dubrovnické, totiž červený kabát, červené krátké nohavice do 
kolenou (nosily se nad vysokými bílými punčochami^ a červený plááC. 
V přízemních místnostech radnice nalézá- se přední kavárna Dubrov- 
nická, stálé rendez-vous zdejší intelligence. Chcešli pohodbiě pozorovati 
pestrou vřavu venkovského lidu na ulicích, není lepšího místa nad vy- 
výšenou terasu před touto kavárnou. Ze sousední brány Pločské se 
z rána na otevřené prostranství mezi doganou, hlavní stráží, radnicí 
a kostelem sv. Blasia hrnou zástupy venkovanův^ rozmanité plodiny 
nesouce na trh. Tu spěchá Župljan z Župy Dubrovnické v kroji úplně 
tureckém, v červeném fesu, krátkém modrém kabátci, v modrých širokých 
nohavicích, kamaších a červených střevících; za pasem třpytí se mu 
nože a — dýmky. I tvář jeho holena je po turecku až na dlouhé 
černé knír}'. Tu zase několik Župek, s vrchovatými koši na hlavě, 
rychlým krokem žene se ku předu a před sebou metlou pohání oslíky, 
rovněž naložené. Kdežto se Župljan nosí po turecku, Župka přijala 
kroj západozemský : barevný (obyčejně modrými a čer\'enými arabeskami 
pokrytý) kabátec, barevnou sukni se zástěrou a na hlavě \)arevný šátek, 
vzadu uzlem svázaný. K tomu ovšem na krku řetěz zlatých- okras a ve- 
liké náušnice. Tváře . mužského i ženského pohjaví z Župy bud jsou 
dosti pěkné bud nemálo odporné. Mravem, povahou i postavou originál- 
nější jsou vysokorostlí obyvatelé Konavlí, kteří činí jaksi přechod od 
sedláka Dubrovnického k Bokeljci. Konavljané nosí se podobně jako 
Župljané, leda že fes někdy zamění za červený turban. Ženy. jejich, 
„Konavólie" zůstaly věrny starému národnímu kroji: oblek jejich jest 
temnomodrý kabátec, bohaté vyšívaný, sněhobílá nebo temnomodrá sukně, 
těžký pás a na hlavě červená okrouhlá čepice, nahoře plochá a úplně 
zakrytá bílým šátkem, který nijak nejsa připevněn, svými dlouhými cípy 
splývá až na ňadra. Pod šátkem skrývá se neopálené, bělostné líce ne- 
všedního půvabu. Podobnou červenou „kapu^ nosí i Hercegovky, jejichž 
opálené tváře energických, ba lapidámých rysův za poslední doby byly 
zde denním zjevem (na tisíce uprchlíkův, nejvíce žen a dětí, žilo kolem 



I 
I 



Dubrovnik. 15 

města); avšak šátek jejich spadá pouze na plece, tak že ^tvář před 
sluncem nikterak není chráněna. Ostatní oděv Hercegovek velmi je 
prostý: dva pestrobarevné koberce, sah%|ici až k zemi i pasem při- 
pevněné a hrubý, šerý kabát bez rukávův, podobně dlouhý. 

K tomuto lidu domácímu, promíšenému Dubrovčanj, podle nových 
mod evropských oblečenými, druží se bosí apulští lodníci (Pu^jesi), sm^ěšné 
to dobrácké postavy v pruhovaných hrubých košilích a spodkách, mlu- 
vicí nejpodivnějším vlaským dialektem, jenž se skládá zdánlivě ze samých 
rozvleklých . samohlásek. Přicházejí hlavně z Barletty, odkud plachtová 
bárka za příznivé pohody v osmi hodinách přiraziti může do Dubrov- 
nika. Jsou tu i Černohorci ve svých bílých kabátech, Arbanasi v nád- 
herných krojích, Řekové v bílých fustanellách atd. Letošní rok s bosensko- 
hercegovskou okupací přivedl sem konečně permanentní národopisnou 
výstavu sedlákův z celé horní Dalmácie a z Hercegoviny, kteří na ně- 
kolika stech koní a mezkův vozili spíži za vojskem do Trebinje. Tu 
bylo viděti zavalité herkulské postavy horalův od Knina, Sii\je, Imoškého 
a yrgorce v červených plochých čepičkách (jaké nejnověji zavedeny 
i u dalmatinské zemské obrany) anebo v červených turbanech, každý 
s červenou „ombrelou^ (deštníkem) pod paždím a čibukem za pasem. 
Vedle nich se musulmani prozrazovali bílou karkulí (podkapak), kterou 
nosí pod fesem nebo turbanem na hladce oholené hlavě. Největší shon 
tohoto lidu je tu vždy okolo starého štíhlého .fontánu z 15. věku, který 
stojí vedle radnice. 

Než pojďme dáleji. S radnicí sousedí nejzajímavější a nejstaro- 
bylejší budova celého města, vládní palác. Odsud do 1. 1808 spra- 
vována byla republika Dubrovnická; nyní je zde okresní hejtmanství 
(capitanato distrettuale). Je to stavení poměrně neveliké, v ušlechtilém 
slohu nejstarší íiorentinské renaissance. V průčelí nalézá ^e hluboké 
stinné loubí, Jehož prostě ozdobené oblé oblouky neseny jsou od sedmi 
zavalitých, hladkých sloupův s bohatě okrášlenými hlavicemi. Na po- 
slední hlavici v právo sochař vytesal Aeskiilapa, an vaří své lektvary 
v. četných hrncích na plotně. Veliký latinský nápis ohlašuje, že palác 
ten byl zbudován 1. 1435. Nad loubím je jediné patro s osmi okny- 
vypravují, že bylo i ještě jedna vyšší patro, ale že zemětřesením 1. 1667 
bylo svrženo. Vnitřní dvůr obstoupen je dole sloupořadím, nahoře pak 
klenutými chodbami. Na dvoře stojí jediný kovový pomník celého Du- 
brovníku, poprsí měšťana MichaiUi Pračata, který veškeré své jmění, 
300.000 dukátův, zanechal státu. Poprsí to, postavené 1. 1638, za země- 
třesení bylo svrženo, kteréhožto úrazu stopy podnes na sobě nese. Ze 
dvora vedou prostranné nekr}té schody do horních sálův nad podloubím, 
kde prvé republika cizí vyslance přijímala a o svých záležitostech se radí- 
vala. V otvorech, které od trámův stavebního lešení jsou ponechány 
mezi neomítnutým kamením, hnízdí holubi (jako v Benátkách) a v pod- 
loubí usadily se vlaštovky. Sváteční ticho, vládnoucí na dvoře, rušeno je 
jen melodickým bubláním starého fontánu před schody. Pod venkovním 
k)nbím však povždy je živo. Tam na kamenných lavicích pod zamřežo- 
vanými okny paláce celý den v příjemném stínu sobě hoví sedláci a lod- 
níci, bavíce se tichým hovorem ; tam se spravuji selské deštníky, drátují 
hrnce a sešívigí vetché plachty rybářských lodic. 



16 K' Jireóék: 

Ve dvou nad sebou polóženýcli těsných komnatách, deset krokův 
dlouhých a pět krokův širokých, které spor^ světlo své dostávají z onoho 
podloubí, uložen je archiv bývalé republiky, čítt^ící přes tisíc knéh a 
svazkův. Nejstarší listiny, zachované v originále, jsou z 12 věku; od 
té doby se památky postoupně množí až do konce republiky. Mnohé 
vzácné památky, jmenovitě všecky téměř listiny staroslovanské, řecké 
a turecké odvezeny 1. 1833 do Vídně, kdež se chovají v státním arqbivé. 
Ostatně není. archiv staré republiky na tomto místě celý snesen. Jedna 
a sice velmi důležitá část, .s knihami počínajícími od konce 13. století, 
chová se u okresního soudu. Kromě toho nalézá se v Dubrovníku ve- 
liká sbírka rukopisův a archiválií u františkánův ; jest to však ne stará 
nějaká sbírka klášterní, nýbrž pozůstalost jediného sběratele, profesora 
P. Innocencia čuliče z řádu sv. Františka, který za první polovice 
našeho století neúmorně se staral o zachránění písemných památek Du- 
brovnických. 

Na druhé straně zmíněného náměstí stojí naproti radnici na samém 
rohu Stradonu kostel sv. Blasia čili po slovansku sv. Vlaha, patrona 
města a bývalé republiky, jehož svátek (3- února) se slaví veřejnými 
průvody, střelbou z ručnic a* národními tanci vesničanův. Před dveřmi 
kostelními, ku kterým- se vystupuje po vysokém schodišti, přechází stráž 
vojenská a chvílemi upřeně hlcíÓ nahoru ke tvrzi Imperiálu na hoře 
sv. Sergia. Tvrz (1200 «top nad městem), jakož i sousední opevnění 
Crkvici, .lze totiž ze všech náměstí a ulic pohodlně viděti. Z tvrze se 
ohlašuje příjezd lodí poštovních a válečných do Gruže, za dne velikými 
černými kulemi, v noci světlem, vždy pak ranou z děla. Za deštivých 
dní oblaky plují tak nízko, že se jimi zakrývá nejen tvrz ale i většina 
pusté stráně, která se od ní sklání k městu. 

Pozadí tohoto náměstí konečně uzavřeno je katedrálním chrámem 
Matky Bosí (S. Maria Maggiore), rozsáhlou to renaisšanční budovou, 
jejížto kupole loňského roku bleskem valně byla porouchána. 

Kromě Stradonu a tohoto náměstí je v Dubrovníku ještě jen jedno 
otevřené místo, tak zvaná gelená poljana, na jejímž nevelikém, starými 
domy obklíčeném prostranství se prodává ovoce i zelenina. Dáleji pro- 
jdeme několika těsnými ulicemi, plnými krámův, podíváme se na nový 
pravoslavný kostel, jehož bílé stěny a střecha, plechem pokrytá, z da- 
leka se třpytí, i uviděli jsme vše, co v Dubrovníku leží v rovině. 

Za chrámem katedrálním začínají se již skalné části Dubrovníka. 
Tam prostírá se kraj moře, avšak nevysoko nad hladinou jeho, čtvrf 
Pustjerna, středověká Pustenila (totiž část později k městu přistavěná), 
která při zemětřesení 1. 1667 jediná z celého města zůstala ušetřena. 
Zde ještě viděti lze neporušené paláce starého DuJ)rpvníka s původními 
erby, balkony a arkýři. Uličky jsou těsné, klikaté, kostrbaté a plné 
schodův, nebot skála všude vyráží na bílý den. Na mnohých místech 
jdou ulice skrz domy, pod klenbami, a to brzo do kopce vzhůru, brzo 
8 kopce dolů. 

Nejstarší část města nahoře, na onom někdejším poloostrově po* 
ložená, nyní jest nejzpustlejší a nejchudobnější. Na straně, obrácené 
k městu, na pokrají skal, kde stála nejdávnější zeď městská, spatřuje 
se g>'mnasiuift s naut;ickou školou, druhdy panenský klášter; z oken 



Dubrovnih. 17 

jeho jěkný je pohled dolů Aa město. Vedle gymnasia je z jedné strany 
kolej jesuitská, s vysokým kostelem ; na druhé straně stoji jakási veliká 
sedá budova, řečená Rupe, která za republiky sloužila a i nyní slouží 
za erární skladiště. Nad Rupami je bývalý klášter sv. Marie, nyní ka- 
sárna. Nečisté uličky, které tam nahoře jsou schovány, již z daleka 
vyhlížejí jako peleše lotrovské, 

Nehrubě lépe vypadá i druhá horská část města, která se táhne 
vzhůru po svahu hory sv. Sergia. Od Stradonu vede tam čtrnácte 
uliček, na nichž se po schodech stoupá až asi do výšky našich Hradčan. 
V jisté vý-si nalézá se tam příční široká ulice, krásně velikými bal- 
vany dlážděná ; po stranách jejich jsou veliké šeré domy či paláce 
s balkóny, z části pusté a prázdné a také na ulici je mrtvo jako mezi 
zříceninami. To( jest Prieko, Povésti vypravují, že za dob, když se na 
Stradonu ještě plavily galeje, zde byla hlavní ulice, a že zde bydleli 
nejbohatší kupci, kteří vedli obchod s Bosnou, Srbskem a Bulharskem. 
Jednou prý obyvatelé té ulice měli dohromady kapitál 20 milionův 
dukátův. Dějepisně se dá dolíčiti, že v této části niosta nebylo domův 
šlechtických a že zde přebývali téměř výhradně přistěhovalci ze sou- 
sedních krajin slovanských. Nad touto ulicí výše je zdivočelá a chu- 
dobná končina, kde mezi nečistými domky, všude holá skála vyniká na 
povrch; tento příšerný kraj města slově Pélene, 

Provedl jsem čtenáře po celém Dubrovníku a ukázal mu vše, co 
lze viděti na jeho zevnějšku. Avšak život Dubrovnický není uzavřen 
do těsných hradeb městských. Živější téměř a příjemnější než město 
jsou obojí jeho podměstí, ježto po branách šlovou Pile a Ploče. 

Podívejme se nejppvé na Ploče; jsouť originálnější. Jedna fran- 
couzská spisovatelka pravila, že zde „na Pločama" končí se Evropa 
a začíná se Asie. Projdeme tmavou branou, jdeme asi sto krokův úvozem 
mezi klášterem dominikánským a rozmanitými vojenskými skladišti, 
v městských hradbách směstnanými, proběhneme skrze tvrz Rivellino 
a odtud teprve se zdvihacím -mostem dostaneme ven na světlo. První, 
co se nám tu naskytne, je kamenité prostranství pusté a bezstinné, 
obehnané nízkou zdí a opatřené prostou tureckou kašnou. V pozadí 
stojí dlouhá neforemná budova s četnými dveřmi, bez oken — turecký 
han (hospoda). Poněkud dále u moře stojí stará karanténa. Celé pro- 
strariství plno je nepokojně dupajících koní a mezků, na nichž nalo- 
ženy jsou sudy a pytle. Okolo nich hbitě pobíhají Hercegovci, křesťané 
a musulmané, napájejí koně, skládají i nakládají, anebo při mírném 
hovoru sedí na kamení a kouří z dlouhých čibukův. Máme před sebou 
karavany, přicházející a odcházející do Trebinje. Pomezí hercegovské 
není odsud dále než !'/« hodiny. 

V onom hanu za posledních dob byli ubytováni uprchlíci herce- 
govští, nejlepší a nejkrásnější lid v hadrech, nejvíce ženy a děti. Osud 
svůj po čt>Ťi léta snášeli s rovnou myslí, až se jim letos konečně 
otevřela možnost k návratu z vyhnanství do domova. K večeru zde ví- 
dati bylo malebná skupení, jmenovitě pod velikým košatým habrem, 
který se osaměle pne mezi kamením. Ženy seděly a předly, a muži, 
mezi nimi nejeden raněný povstalec bezruký nebo beznohý, kouřili, ho- 
vořili nebo hráli na píšťaly a guslc. 

2 



18 K' Jireéek: 

Za dob republiky bylo zde hlavní tržiště. Zde seděli celní úřed- 
níci turečtí i Dubrovniětí a spolu na polovičný účet obou státův z ka- 
ravan vybírali clo dovozné i vývozně. 

Vyhlídka odsud nesahá dáleji nežli asi na půl hodiny. V levo od 
silnice do skal tesané, jsou sporé sady olivové a nad nimi holé stěny, 
kdežto v právo dolů k moři plno je letohrádkův s rozkošnými zahradami. 
Mezi nimi skrý-vá se jeskyně Getaldiéova, přístupná z moře na člunu; 
slově po astronomu a .mathematikovi Getaldičovi, který v ní v 17. 3tol. 
konal své optické experimenty. Poslední veliká budova v pozadí je 
b}'valy benediktinský klášfer sr. Jakuba, nyní vojenská nemocnice ; v něm 
opatem byl slavný pěvet lyrický Ignác Gjorgjié (f 1737). Z těchto 
míst krásný je pohled na Dubrovník, jmenovitě při slunce západu. 

Do světa zcela occidentálního vede vycházka druhou branou, Pi- 
lami. Tam vstoupíme ne na vyprahlou bezstinnou silnici mezi orientalské 
karavany, ale do aleje košatých stromů, oživené lidem v krojích mo- 
derních. V právo stojí jediný hotel Dubrovnický (Miramar) ; v levo pod 
stromy nad břehem mořským je kavárna, ve které bývá vojenská hudba, 
navštěvovaná od celého elegantního světa Dubrovnického. Na vysoké 
skále, téměř úplně mořem obklíčené, leží zde starý hrad, jako plž ku 
kamení přilepený, podivného tvaru — tvrz sv, Lovrinac (San Lorenzó); 
již ode- dávna, od vynalezení střelného prachu, často byla prohlašována 
za zbytečné haraburdí, avšak podnes na ní stojí děla a stráže. ^ 

Podměstí Pile samo je nejkrásnější část celého Dubrovníka. Po 
stráni horské stojí asi 200 přívětivých bíl^xh domův se zelenými okny, 
a okolo nich je plno zahrad. A jakých zahrad! Není to naše stromoví 
se světlozeleným pomíjejícím lupením, ale nádkerné temnozelené rost- 
linstvo jihozemské, které z veliké části listím svým i v zimě oko po- 
těšuje. Tu jsou stinné háje sivých oliv a lesklých vavřínův, granátových 
jabloní, pomerančníkův a citronníkův, promíchané morušemi, ořechy, 
mandlovníky, jedlými kaštany a bledokmennými fíky; nad nimi klenou 
se košaté platany, drobnoUsté akacie s^ žlutými i růžovými květy 
a oleandry až 15 stop vysoké, poseté kvítím červeným nebo bílým; černé 
cypřiše svou topolovitou štíhlou podobou vynášejí se nad ostatní sou- 
druhy, a vedle nich stepilé palmy- datlové prostírají své rozpeřené vě- 
jíře; kamenné ploty vroubeny jsou ostnatými tvary nopálův a tlustjmi 
houževnatými liáty americké agáve, která sě zde tak udomácnila, že 
co obyčejné divoké býlí pučí všude podél cest. Množství .pestrobarev- 
ných květin a rostlin tropických, které jsme u nás uvykli vídati jen ve 
sklennících, bují zde pod šírým nebem. Neníť v Dubrovníku zimy 
v našem smyslu ; sníh v městě samém je vzácnost nesmírná a zjevuje 
se vůbec jen časem na hřebenech blízkých hor. V domech Dubrovnic- 
kých nikde neuvidíš kamen. Za to od října do nového roku při teplém 
jižním větru (scirocco) prší téměř bez ustání; v lednu pak je jasno 
a chladno, a únorem již se začíná jaro. V létě arci bývá úžasné stálé 
parno den co den, až 40" C. na slunci, zřídka přenišené nějakou pře- 
letující mořskou bouří. 

Proti ohnivým paprslkům tohoto letního slunce v zahradách kromě 
sporého stínu jihozemské vegetace postaráno jest i jiným spůsobem; 
po stranách chodnikův, mosaikami dlážděných, se po sloupcích ka- 



Dubrovnik. 19 

menných réva a jiné popínavé rostlinstvo pne do výšky a nahoře splétá 
v stinný krov. V lété po slunce západu se z těchto zalirad silná vůně 
nese až daleko do moře, a z hlizka smysly seveřana jímá až opojně, 
splývajíc s teplem, sálajícím z rozpálených skal. Jaká rozkoš prochá- 
zeti se tudy za letních večerův, kd>*ž temnomodrá nehesa třpytí se 
leskem tisícerých hvězd, aneho „per amica* silentia lunae,'' když měsíc 
na zemi vrhá míhavé stíny tohoto rozmanitého stromoví ! A k tomu ke 
všemu z jedné strany ostrá protiva . hílýcíi, holých stěn horských, nahoře 
v pozadí se vězících, a z druhé strany siná pláň mořská, v nedohledné 
dáli splývající s ohruhou ohlohy neheské. 

Byl jsem v Duhrovníku tiH měsíce. Z počátku jsem se usadil pro- , 
střed města, v jedné z oněch těsných uliček, ježto vybíhají ze Stradonu. 
Balkony, kamenné výstupky (tak zvané barbakány) pro hrnce květinové 
a prádlo, na přič přes veřejnou cestu rozvěšené, sesilují příjemný stín, 
jenž panuje po celý den dole v uličce, sevřené mezi vysokými • šerými 
domy. Jen v poledne zasvitne slunce do oken pokoj ftv, namnoze ka- 
mennými ploskami nebo cihlami dlážděných, a na stěnách domův teplým 
svitem svým ze skulin vyláká zelené ještěrky, ktoré hbitě se jmou 
proháněti za rozmanitým hmjrzem. Domy soukromé v těchto uličkách 
nemívají více než tři okna v průčelí ; domácí lidé bydlí v druhém patře, 
první patro se pronajímá a přízemek pro vlhkost (jsmef nad bývalým 
mořem) slouží jen za skladiště nebo krámy. Život na ulici začíná se 
časně ráno křikem selských T)rodavačck. Po celý den je pak hlučno až 
do večera : hřmot pracujících řemeslníkův, dovádění a výskání dětí, ne- 
nucené zábavy krásného pohlaví přes ulici ve všech možných směrech, 
nevydařené pokusy hudební a vylévání nádob dolů na dlažbu ustavičně 
ti zní do uší. Po deváté hodině večer je zase úplné ticho a vše již spí. 

V takové uličce arci lze dobře pozorovati život Dubrovnický, 
avšak přítmí, hluk, dusno a zlý zápach vypudily mne odtud brzo za 
město do zahrad. Přestěhoval jsem se na Pile, a to hodně vysoko, asi 
jako v Praze na Petřín anebo na vrch Kipské zahrady. Vyhlídka z oken 
osamělého domu byla tak čarovná, že nikdy mne nemrzelo vystupovati a 
slézati den co den někojjkráte asi 5 minut vysoko na strmý vrch. Město, 
spousta šerých, nedmítnutých domův s červenými střechami, rozkládalo 
se hluboko dole za starožitnými svými hradbami a věžemi, s Minčetou 
v popředí. Vedle něho se podivná silhouetta tvrze sv. Vavřince odrá- 
žela na modrém pozadí mořském. Před městem se mezi vodami zelenal 
Lokrum, jehož červenavé pobřežní skály povždy ověnčeny byly páskou 
bílé pěny mořského příboje. V prAvo i v levo • od města vidělo se po- 
břeží mořské asi na pět hodin pěší cesty a k tomu několik Čtverečných 
mil hladiny mořské až k horizontu. Vápencové vrcholky v Konavlích 
skvěly se nejzáze v levo v mlhavé dáli, a před nimi vystupovala z moře 
dvojice osamělých úskalí. Mrkán s Bobarou, jež vypadají jako nějací 
obrovští raci mořští. Na právo nejdáleji vyniká skalný ostrůvek sv. On- 
dřeje, na němž druhdy slavný pěvec Vetranic trávil své dni co eremita ; 
nyní odtud v noci plavcům cestu ukazuje červené světlo majákově, 
pravidelně se otáčejíc. Bílé plachty rybářských lodic, rj-chle plovoucí 
parníky a cvičení korábů válečných s lesklými pancéři časem oživovaly 
širou hladinu mořskou. 



20 K' Jircček: 

Jaký tu jasný vzduch! Jaké malebné proměny světla i bai^ev na 
průzračné bezoblačné obloze a na celé této vyhlídce! Ráno světlo slu- 
nečné, zvolna postupuje od hor Konavalských, rftžově ozáří kastelly nad 
' městem, skoČÍ náhle na Lokrum, až konečně zlaté paprslky jeho padnou 
do na.^ich zahrad. A večer zase naopak mizí postoupně, až se žhavá 
koule sluneční ponoří do hladiny mořské. 1 měsíc, zapadaje, se m4 po- 
tápěl do vln u skály sv. Ondřeje. Posvátný mír v těchto zahradách 
rušívá se jen melodickým hučením a. plískáním dalekých vln, hlaholeni 
ptactva a šelestem oliv, jež při každém pohnutí vzduchu na ven obra- 
cejí stříbrolesklý rub svého temného listí, pod nímž se skr)'vá hojné 
ovoce, ponenáhlu černající. Někdy arci scenerie důkladně se proměnila. 
Z moře přihnal se divoký orkán, a bleskem i hromem rozrývajc hladinu 
mořskou, příval vod nebeských metal mi do oken; tu se strmé uličky 
mezi zahradami proměnily ve dna divých bystřin a běda tomu, kdo 
v_pravý čas nepřišel pod střechu. 

Okolí Dubrovníka pdskytuje dosti příležitosti k větším vycházkám. 
Obyčejná procházka vede do Gruže, jenž od brány Pilské jen asi ijůl 
hodiny je vzdálen. Tudy se jmenovitě v neděli odpoledne prochází celý 
Dubrovník. Chodí se .nejvíce mezi zahradami nebo sady ovocnými. I na 
pustých místech mezi skalami pučí se plno aromatického křoví. Přístav 
Gružský je skvělá, malebná zátoka, odevšad chráněná vrchy, do.^tAČujíc 
třebas třem stům korábův. Na levo k jihu hájena je proti vlnobití 
mořskému poloostrovem Lapadeni, na němž se vyvyšuje vysoký kužel 
PetJca^ košatý-mi borovicemi krásně obrostlý; dole u přístavu skvějí se 
letohrádky šlechty Dubrovnické s vábivými zahradami. Vpravo od pří- 
stavu stojí dlouhá řada domův, skladišť, úřadův, obydlí konsulův atd. 
To je Cfrui^ vlasky Gravosa, Před zátokou leží tři hornaté, hustě 
obydlené ostrovj' s pěknými sady a zámečky: Koločep (vlasky Cala- 
motta), Lopud (Isola di Mezzo) a Sipin (Giuppana), stai-ým Řekům 
známé pod jménem Elafitai. 

Několik minut za Gružem přijde se k jakémusi zálivu, širokému 
asi jako Vltava v Praze, který se patrně mezi skalami zatíičí hluboko 
do země až k úpatí pomezných hor. Pošta a \ozy, jedoucí velikou sil- 
nicí, která z Dubrovníka vede do Zadru, převážejí se tu v bárkách. 
To je Rjeka^ Ylasky Ombla, Plavíce se nahoru po tiché, vodě její, na- 
polo slané, napolo sladké, přijedeme asi za půl hodiny skutečně až pod 
hraniční uebetyčné stěny. Tam se celá spousta vody • s velikou silou 
valí zespod skal, na samém svém východu z podzemí žene mlýny 
a nese hned lodi.. Pravá se, že je ,to podzemský odtok hercego>*ské 
Trebinjšéice. 

Na jih od tohoto místa mezi horami leží ovální idyllická dolina 
Šumeť (vlasky Zonchetto)^ plná spanilých hájův a bystrých vod. V ní 
je počátek starého vodovodu Dubrovnického, založeného 1. 1435. Mocný 
jeden pramen, taktéž podzemní odtok z Hercegoviny, zachycuje se a 
vede se zděným klenutým „kanálem" (konó Dubrovčanův) po úbočí hor 
až do Dubrovníka, kde se jím napájejí všechny veřejné kašny. 

Krajinný ráz okolí* Dubrovnického úplně se liší od rázu krajin 
našich a vůbec severoevropských. Zde není vlnících se polí obilních, 
není čerstvě zelených luk, není černých lesův. Hlavní tu plodina je oliva 



Dubrocník. 21 

(maslína); vedle ní přední* místo drží fík (smokva), který Dubrovčanu 
je to, co Arabu datle. Prvé bývalo i, víua, ale od třiceti let révy jsou 
schváceny nemocí, plísní (Oldium Tuckeri); jak chutnala staix)slavná^ 
Dubrovnická mavaslja (malváz), lidé téraéř již zapomenuli. Všecko, 
cokoli se tu pěstuje, roste na terasách, na půdé odstraněním kamení 
pracné skalám odňaté. Pro tuto povahu země své jsou Dubrovčané, 
měsfSiné i vesničané, především odkázáni na obchod a na moře. 

Na druhé, jižní straně, se Pločami přijde za hodinu do Župy 
(vlasky Breno), úrodné to doliny u soujmenného veliťého zálivu (golfo 
di Breno). V ní dělí se silnice. Na levo se jede do hor ke vsi Brgatu. 
. Několik krokův za Brgatem již je hranice. Tam přestává všecka vege- 
tace a před udivenýma ociraa cestovatele vystupují lysé bílé skály, pusté 
jako na měsíci, pravé to kosti země.. Na výšinách jejich lze i ze dna 
Župy rozeznati turecké někdy tvrze Carinu a Drjen. Tři hodiny dále 
na druhé straně hor leží Trebinje. 

Druhá silnice podél moře vede k Mlýnům (vlasky Moliui), hnaným 
od silných vod, které, vyrážejíce ze skal, krásnými vodopády ihned se 
řítí do more. Odtud se podél zálivu Župského jde krajinkou, kde tu- 
recká hranice byla jen čtvrt hodiny od moře vzdálena, arci běžíc na 
neschůdném hřebenu sněhobílých hor, 2000 stop vysokých. Dáleji se 
přijde do Konavli (Canale), horského to a úrodného kraje, jenž se 
prostírá až k Boce Kotorské. Na jeho břehu, tři hodiny od Dubrov^ . 
nika, stojí na poloostrově nialé městečko, řečené slovansky Cavtgi čili 
Captat^ vlasky JRagusa vecchia — „starý Dubrovník." 

Cavtat jest kolébkou dějin Dubrovnických. Stará zed římská, 
četné nápisy a basreliefy, stoi)y vodovodu a jiné památky posud svědčí 
o řecké osadě Epidaunt, která i za římských dob byla prvním městem 
ve zdejších krajích. V 7. století, když Slované se přistěhovali do těchto 
zemí, EpidaurŠtí, nemohouce jim odolati, přestěhovali se na místo bez- 
pečnější i méně přístupné, a založili tam iiové město, jež latinsky slulo 
Ragusium a vlasky podnes se jmenuje JRagusa, Slované jeinu přezděli 
Dubrovnih Obyvatelé živili se plavcctvím a obchodem, i velmi záhy 
jali se kupčiti se sousedními Slovany a s nimi se přáteliti. Brzo se 
slovanští přistěhovalci usazovali po boku řeckořímských starožilcův a za- 
nedlouho všickui měšťané, i Slované i „Latini," jednostejně mluvili i slo- 
vansky i vlasky, kterážto dvojjazyčnost trvá až podnes ; arci mateřským 
jazykem je nyní slovančina a vlaštině se učí teprve ve škole. Území 
města bylo nepatrné. Vinice Dubrovčanův v Župě, v Šumetu a na Rjece 
ležely již na půdě slovanských plemen Záchlumanův a Trebinjanňv, jimž 
za ně platili roční daň. I jinak malá obec Dubrovnická nebyla ne- 
závislá ; dle jména aspoň bývala poddána císařům byzantinským co zbytek 
římského panství na těchto březích, později Benátčanňm a jednou i Nor- 
manům Sicilským. V církevních věcech zůstávala při církvi západní. 

Když pak Benátčané pomocí francouzskj^ch a lombardských „kři- 
žákův" dobyli Cařihradu (1204), všech lepších ostrovův i přístavův na 
východě se zmocnili a také Dalmácii sobě podrobili, tu i Dubrovník se 
jim musil podříditi (1205). Od té doby spravován byl od knížat, z Be- 
nátek na dvě léta posílaných, a to ze slavných rodův Dandolo, Moro- 
sini, Giustiniani, Zeno a j. Tato svrchovanost trvala až do 1. 1358, 



22 ^- Jireček: 

když Ludvík I., král uherský, moc Benátčanňv poprvé podlomil. Tu se 
i Dubrovčané zhostili knížat benájtskych a přijali svrchovanost uherskou, 
ovšem téměř jen nominální. 

Doba vrchního panství uherského (1358—1526) je nejskvělejší 
dobou dějin Dubrovnických. Celý téměř dovoz a výToz z Bosny a Srbska 
byl v rukou Dubrovčanův, za neveliký tribut, odváděný panovníkům 
srbským a bosenským. Novo Brdo, Rudnik a bosenská Srebrnica byly 
hlavní osady Dubrovčanův u vnitrozemí ; tam provozovali nejen obchody 
ale i liornictví. "Do Dubrovníka denně přicházely karavany až 300 kohí 
silné, suroviny srbské, bosenské a bulharské zaměňujíce za manufaktury 
italské i Dubrovnické a za sůl ; ze svých solivaren Dubrovčané zásobo- 
vali půl poloostrova Balkánského, který kamenné soli (kromě Tuzly 
v Bosně) nemá. Republika, vládnouc velikým bohatstvím, dílem za hotové 
peníze, dílem za roční platy rozšiřovala své území; naposled koupila 
ód Bosnanův Konavle (okolo 1. 1420). Od té doby rozsali republiky 
Dubrovnické zůstal stejný : pobřeží od ústí Neretvy ke vchodu do Boky 
a pět ostrovův, Šipau, Lopud, Koločep, Míjet a Lastov — celkem asi 

25 D niil- 

Veškeré nádhernější budovy pocházejí z této periody, vládní palác, 
dogana, vodovod, fontány, opevnění města atd. Také ústava se tehda 
ustálila. Vláda byla v rukou asi 40 šlechtických rodův (vlastela), které 
měly jména i slovanská i vlaská : Gondola-Gtmduliči, Pozza-Puciči, Menze- 
Menčctiči atd. Měšťané (pučaní, cittadini) měli účastenství jen v úřadech 
nižší cK, vojenských, co konsulové atd. Knize (Jcneis, rector) volen byl 
od 1. 1358 jen na jeden měsíc, tak že se ročně vystřídalo dvanácte 
knížat. On vedl správu s šesti členy malé rady, tak zvaného molo vieče 
(consilium minus). Širší sbor poradní bylo vicče umoljenieh (consiglio 
dei prcgati, consilium rogatorum). O nejdůležitější záležitosti rozhodovalo 
pak veliko vieče (consilium maius), jehož schůzek účastni byli všichni 
'dospělí šlechticové. Úřední 'jazyk byl vždy latinský, ačkoli se mnoho 
psalo vlasky i slovansky. Zákony byly moudré a humánní, dbajíce 
o vychování mládeže, o obmczení přepychu atd. Skvělými hospitály, 
sirotčinci a bohatými fundacemi již za středověku postaráno bylo o účely 
dobročinné. 

S novými pány poloostrova, s Turky, se Dubrovčané od prvo- 
počátku dobře snášeli, jsouce výborní a vypočítaví diplomaté. Za roční 
daň 12.500 dukátův kupčili volně po celé říši osmanské, požívajíce ob- 
zvláštní ochrany. Ale Dubrovník potřeboval i ochráncův na západě, jmeno- 
vité proti Benátčanům, odvěkým svým nepřátelům. Když říše uherská 
důležitosti své pozbyla, obra,tně toho dovedl, že nejen císařové němečtí 
a papežové, ale i králové španělští, francouzští i neapolští jemu ochranou 
svou se propůjčovali. Za 16. století lodi s modročervenj-m praporem 
sv. Blasia plavily se po všech mořích a konsuláty Dubrovnické byly 
ve všech přístavech ; město mělo prý tou dobou asi 30.000 obyvatelův. 
Tehda v Dubrovuíku zkvétalo i básnictví slovanské, z čehož jemu dáno 
lichotivé epitheton „Athén jihoslovanských." Dubrovčané pěli velmi mnoho, 
ale trvalejší cenu mají jen čtyři díla: •Vetraničův „Remeta" (eremita), 
Cubranovicova „ Jegjupka" (cikánka), Gjorgjiéovy lyrické básně a přede- 
vším Gundulicovo epos „Osman," skvoucí se nádherou jazyka i my- 



• . , Dubrovnik. 23 

šlenck! Komedií je mnoho, ale jsou obsahu tak velice lokáhiiho, že, 
kdo nezná Dubrovník, stěží jim porozumí. Vedle poesie pilně pěstovány 
i vědy, arci jen latinsky a vlasky, a vůbec je ku podivu, jak velikou 
řadou spisovatelův honositi se může malý Dubrovník. 

Turecké sousedství rozvoji Dubrovníka nebylo příznivé. Staré 
obchodní osady a slavná hornická města u vnitru poloostrova ponenáhlu^ 
zanikly a tím republika pozbyla pravého základu svému bohatství. 
L. 1667 štěstí Dubrovníka náhle podryto krutým zemětřesením, kterým 
dne 6. dubna město za několik hodin se obrátilo v rozvaliny. Na tisíce 
lidu zahynulo zasutím nebo požárem, který vypukl v zřícených domech. 
S nouzí se Dubrovník opět povznesl, ale diplomatické umění jeho zůstalo 
tak svěží, že při míru Karloveckém (1699), když Benátěané svou Dal- 
mácii valně rozšířili, Turkům zůstaveny krajinky Klek a Sutorina, aby 
republika Dubrovuická nehraničila se svou mocnější soky ní ; enklávy ty, 
jak známo, rozdělovaly i rakouskou Dalmácii na tři kusy až do letoš- 
ního roku. 

Za minulého století republika Dubrovnická klesala pořád hlouběji, 
podobně jako sestry její, Benátky a Janov. Nesnášelivost k pravo- 
slavným Duorovníku, v němž od 1. 1653 vychování mládeže svěřeno 
bylo již ne italskýiir, řeckým nebo domácím humanistům, ale jesuitům, 
přinesla nepřátelství Ruska. V obchodu kořistili Dubrovčané nejvíce 
ze své neutrálnosti. Cizinci posmívali se občanům miniaturní aristo-. 
kratičké republiky, že prý jsou národ ,>sedmi praporův" (sette bati- 
diere), točíce se dle větrů a vždy za jiného z*e svých protektorův se 
skrývajíce. Ale republikáni žili šťastně a tiše, neplatili téměř žádných 
daní, naboť . skrovné útraty státu dostatečně byly kryty důchodem z ka- 
pitálův, z cel a ze soliváren. Administraci a soudy spravovali volení 
šlechtici nejvíce bez platu, s nemnohými sekretáři a písaři. Sedláci 
či kolonové (pachtýři) volně se mohli stěhovati ; hlavní povinnost jejich 
k pánům byla 90 dní roční práce — totiž posílali své děti a čeledíny 
k vinobraní a česání div. Zákonodárství a celý byt tohoto idyllického 
státečku zanechal na obyvatelstvu trvalé stopy: neobyčejnou střídmost, spo- 
řádanost a čistotu. Opilý člověk domácí je věc neslýchaná. Loupež nebo 
krádež je veliká vzácnost. Překvapující je čistota selského oděvu ^- lidé 
jsou oblečeni, jako by vždy byla neděle. Těmito vlastnostmi se obyvatelé 
území Dubrovnického neskonale liší od zanedbaných poddaných někdejší 
republiky Benátské. A co do mravův, podnes platí výrok jednoho ce- 
stovatele 16. století, že „Dubrovčané jsou ducha velmi upřímného, pří- 
větiví k cizincům a povahy velmi srdečné a líbezné." 

L. 1797 po pádu republiky Benátské v Dalmácii a v „benátské 
Albánii" (v Boce Kotorské) nastoupil Dubrovčanům soused daleko moc- 
nější a nebezpečnější — Rakousko. Dubrovčané neustále se strachovali 
náhlé annexe svého území, jímž přetrženo bylo spojení s Kotorem. 

V lednu 1806 po míru Prešpurském Rakušané opustili Kotor. 
V Boce se pomocí Černohorcův usadili Rusové, v Dalmácii Francouzi. 
Obě nepřátelská vojska blížila se k Dubro vniku. Republika sama ne- 
utrálnosti své uhájiti nemohla. Ráno dne 27. května přirazil francouzský • 
generál Lauriston na Pile a žádal jen o průchod a o trochu spíže 



24 K' JireČek: 

k dalšímu pochodu do Boky. Ale jakmile mu to dovoleno (francouzské 
sympathic převládaly) a vojáci átáli na Stradonu, hned se zmocnil bez 
hluku všech 120' del stojících na baštách, a na tvrzi sv. Vavřince vedle 
Dubrovnického zavlál prapor francouzský. Než 17. června po krvavých 
půtkách přitáhli Rusové z Boky po suchu a po moři před město 
a začali bombardování. S nimi přišli Bokeljci, Černohorci i Konavljané 
(ode dávna nespokojení poddaní), a jali se v okolí Dubrovníka po opu- 
štěných palácech, letohrádcích a domech selských drancovati a páliti: 
V Župě, Šumctu, Gruži a na Pilách posud všude lze viděti stopy této 
spousty — rozsáhlé zříceniny,- na jejichž síních a cimbuřích pučí se 
bujné křoviny a jejichž stěny hustě jsou zarostly břečtanem a zdivočelou 
révou. Celkem zničeno 666 domův (podměstí Pile úplně) a učiněno 
škody na devět milionův frankflv. Příchod generála Molitora s posilou 
Rusy a spojence jejich po dvaceti dnech pohnul k odchodu. 

Republika živořila dále, ovšem pod jařmem francouzské okkupace, 
ale Dubrovník již byl zničen: pevnozemský majetek byl zmařen po- 
sledním obležením, veliké kapitály vyčerpány francouzskými kontribucemi 
a což bylo nejhoršího, celé skvělé obchodní loďstvo schytáno od Rusův 
a Angličanův: z 362 korábův zbylo jen 61. Napoleon I.^ušetřil malé 
San Marino, ale Dubrovníka neušetřil. Dne 31. ledna 1. 1808 do 
schůze senátu vstoupil adjutant uAaršálka Marmonta a lakonicky ohlásil, 
že vláda a senát Dubrovnický jsou rozpuštěny. Dosavadní konsul fran- 
couzský Marek Bruěre des Rivaux, úplně v Dubro\Tiíku zdomácnělý (již 
jeho otec byl zde konsulem), napolo poslovanělý a proslulý zdařilými 
básněmi a komediemi slovanskými, jmenován správcem republiky. Mar- 
montovi od Napoleona udělen název „duc de Raguse.** 

Ale panství francouzské netrvalo dlouho. Když v lednu 1. 1814 
rakouský generál Milutinovič s několika prapory hraničárův přitrhl k Du- 
bro vniku, Francouzi byli obmezeni na tvrz Imperiál. Tam je oblehali Du- 
brovčané a angličtí lodníci. V městě vlály staré prapory republikánské. 
Před městem stála anglická fregata „Bacchante." Osmý den se Fran- 
couzi vzdali Milutinoviéovi, který p^k rychle obsadil město. Ale strana 
starodubrovňická nemohla se spřáteliti s myšlenkou, že by po svržení 
panství francouzského neměla býti obnovena republika. V srpnu 1. 1814,- 
když Milutiriovié dlel v Kotoru, šlechta pokusila se o povstání, které 
však bez prolití krve rychle bylo potlačeno. L. 1815 pak na Vídenském 
kongresu Dubrovník, prese všecko vzpírání Dubrovčanův, trvale přidělen 
Rakousku. . 

Republika zemřela stářím a finančním vysílením. Nebylo pro- 
středkův k obnovení starého loďstva a starého bohatství. Nastala úplná 
stagnace v životě obchodním a duševním, jejíž čerstvé stopy cizinci 
podnes jsou nápadný. Průmysl zanikl docela, až na výrobu huní a ná- 
rodních krojův. Obj^vatelstva není v městě i s podměstími více než 
6000 duší. Teprve v posledních letech se Dubrovník opět poněkud 
začal křísiti. Koráby Dubrovnické, jmenovitě nedávno založeného pla- 
veckého družstva, chodí až do Japanu a do Austrálie, a v Americe 
najdeš v Novém Orleansu, v San Franciscu i v Callao malé osady 
Dubrovčanův. V novém politickém hnutí Dubrovník (podobné jako Boka 
Kotorská) drží se směru slovanského, liše se tím nepoměrné od pólo- 



Dubí'íyvnik. 25 



italských mčst horní Dalmácie. Gymnasia v Dubrovníku a v Kotoru 
jsou úplnč slovanská: v Splitu a Zadru úplně vlaská. 

1 literatura se v Dubrovníku obnovila. Hlavní o to zásluhu mají 
dr. Ivan Kagnačié, nyní ředitel nemocnice, Antun Kázali, pěvec 
„Zlatky", nyní farář n^ ostrově Šipanu, a jmenovitě hrabě Medo Pucié 
(Orsato conte Pozza), jenž od mladého věku věnoval se písemnictví 
slovanskému a proslul nejen co básník lyrický a epický, ale i co pře- 
kladatel Wassických děl cizojazyčných a vydavatel starých památek 
básnických i historických. V dramatické literatuře proslavil se Malija 
Bafly žijící v Bělehradě. Z mladší generace vynikl Baltazar Bogišič, ' 
nyní v ruských službách, zákonodárce černohorský a proslulý badatel 
v oboru slovanského práva. Mezi profesory gymnasia Dubrovnického 
jsou dva slovutní filologové, Fetr Bttdmani^ jenž na slovo vzat pro 
neobyčejnou praktickou i vědeckou znalost jazykův starých i nových, 
2^ Luko ZorCy jeden z předních znatelův staré literatury Dubrovnické. 

Rok 1878 přinesl pro Dubrovník rozhodný obrat. Osvobozením 
Hercegoviny od panství tureckého obnovil se zašlý vnitrozemský obchod. 
Dubrovníka, a podnikaví Dubrovcané brzo našli v Trebinji a v Mostaru,^ 
ják mi jeden z nich pravil, „novou Kalifprnii." K největšímu prospěchu 
bylo by vystavění železnice od Gruže přes Metkoviée na Mostar. Sym- 
bolem tohoto obratu je opětné postavení staré kameně sochy Orlanda, 
která s praporem městským v ruce 4nihdy stávala před kostelem 
sv.' Blasia. Před 50 lety vichrem byla překocena, načež ji pohodili 
kamsi do zákoutí. I v písemnictví nastal nový . ruch. Letos na jaře 
vycházeti začal belletristický 14denník Slovinac (Slovan), založený od 
svrchu zmíněných spisovatelův Dubrovnických s několika soudruhy z Boky 
a Hercegoviny, hlavně zásluhou p. Zore, jenž přináší články písmem 
i latinským i cyrillským, i podporuje tím jednomyslnou shodu mezi jedno- 
jazyčnými, ač různopismennými větvemi téhož národu, Chorvaty i Srby. 



O výpravě lodi Challengera kolem světa. 

Píie 

dr. Frant. Yejdovský.*) 

Do nedávná zůstával nám svět hlubin mořských pouhou hádankou, 
ba pokládáno za to, že ve velikých hlubinách vůbec života není. Od 
té doby, co Forbes zkoumal chladné dno moře Egejského, a tam ani 
stopy života neshledal, převládal ve vědě náhled, že ohromný tlak vody 
mořské nedovoluje vzniknouti organismům na dně mořském. Prvý popud 
1^ důkladnějšímu prozkoumání oceánu dala podmořská telegraiie ; k trva- 
lému pojištění výsledků jejích bylo nutno poznati povahu a hlubiny 
moře, jeho dno, život zvířat a rostlin mořských, mohutnost a proměny 
proudů podmořských, jakož i, teplotu v rozmanitých hlubinách. V letech 

*) Prameny : Spry, Expedition of the Challen^er, v německém překlade od 
Wobesera. — W. Thomsona zprávy v Nature 1873—76. — Dopisy 
dr. K. Willemoes-Suhma prof. Siebolaovi v Mnichově ; Zeitach. f. w. Zool. 



26 F. Vejdooský: 

1868 a 1869 vymohla královská společnost Londýnská (Ray Society) 
na vládě anglické, že jí zapůjčeny na několik nedél dve korvety vá- 
lečné liihtning (Blesk) a Porciipine k vyšetření hlubin mořských. V kra- 
tičké té době nedomohly se ovšem vý^sledků skvělých, přece však byly 
práce jejich příčinou nových podniků. Porcupine předsevzala* tři výpravy; 
prvou na západním pobřeží ii*ském, kdež loveno v hlubinách 1500pro- 
vazců a objeveno veliké množstxi novJ'ch, dosud neznámých zvířat. Rovněž 
takový byl výsledek při druhé expedici na jižním a západním břehu 
irském a při třetí mezi Skotskem a Far5ry. 

R. 1870 vyjela Porcupine opět ve službě královské společnosti; 
ale tehdy odebrala se až na pobřeží portugalské a na Gibraltar, nové 
a důležité výzkumy pro vědu činíc. Bylo tu pracováno nejen vlečnou 
sítí, nýbrž i teploměrem, pro poznání změny teploty v rozličných hlu- 
binách. Těmito praktickými a pro vědu nejvýše důležitými podniky 
uložil si anglický národ za čestnou povinnost, aby se bádání ve směru 
tomto rozšířilo po všech oceánech světových. K provedení toho po- 
stavila se. v čelo opět vláda anglická a královská společnost Londýnská : 
.onano se štědrostí a ochotou nevšední poskytla vše k provedení plánu, 
dle něhož by se mělo zkoumání v letech následujících předsevzíti, na- 
vrženo v}'praviti loď' na dobu 3 — 4 let, v nichž by se neustále měřily 
hlubiny, teploměrně a chemicky zkoumala voda mořská, aby se lovilo 
ve všech hlubinách a zároveň aby se bral zřetel na fysikální a biolo- 
gické vlastnosti velikých pánví oceánových. Dále měl se určiti směr 
a rychlost podmořských proudů a zeměpisné rozšíření fauny a flory 
v hlubinách. K provedení plánu toho vzata korveta ChaUenger ; bývalý 
tento příbytek děl a jich obsluho vatelů přeměniti se měl v malou cestu- 
jící akademii, ze strašného obra válečného měl se státi klidný nositel 
vědy. Takž zařízeny tu kajuty pro velitele Štábu vědeckého, laboratoře 
pro lučebníky, pracovny pro fotografa a vše opatřeno co nejbohatěji 
prostředky vědě nutnými. íía palubě po celé šířce stál dvojválcový 
stroj parní o 18 silách koňských, veliký rumpál k stáčení sítě vlečné, 
v zadní části pak stál mimo rozličné kompasy Foxův aparát inkli- 
nační, jímž se každodenně měla činiti přesná pozorování. Yelikolepost 
zařízení na Challengeru nejlépe možno poznati z vylíčení, jež podal, 
během výpravy zesnulý zoolog dr. Willemoes-Suhm v jednom ze svých 
listů prof. Sieboldovi v Mnichově. Prayíť mezi jiným: 

„ChaUenger musí se skutečně porovnati s malou cestiyící akademií, 
jejíž laboratoře a bibliothéka co nejbohatěji jsou nadány. Vláda s ve- 
likou štědrostí povolila vše, co prof. Thomson, aneb některý z účast- 
níků výpravy žádal, pan Moseley zařídil pak laboratoře zoologické co 
nejpraktičněji. Zoogolové mají v prostoře, kde dříve stávala děla, při okně 
veliký pracovní stůl se řadou přihrádek uprostřed a se šrouby k upev- 
nění drobnohledů; na právo a na levo na stěnách připevněny jsou ve- 
liké skříně, v nichž uloženo vše potřebné náčiní studijní. Na stropě 
zavěšeny botanické torby, harpuny, veliké cylindry na Comatule atd. Na 
stěně připevněn kohoutek, jímžto líh vytéká z veliké nádržky, mycí 
stolek, nádržky na vodu a vůbec veškeré náčiní ke zkoumání vědeckému. 
V drobnohledech znamenitý výběr ; máme zde 3 Hartnacky, 4 drobnohledy 
Merzovy, 1 Winkelův, 1 Smithův a Beckův binokulární, 1 Rossův, 1 pre- 



o výpravě lodi ChaLUngera kolem světa, 27 

parační Zeissův, jednoduché drobnohledy k prcparování, lupy atd. Při 
preparování užívá se zvláštních, niklem potažených klištěk a nůžek, 
jež nikdy nerezavějí. Tjrto nástroje niklové-, obdrželi jsme od Bakesa 
v Londýně (Holbom) a odporučiyeme všem, kdož při moři pracigí . . . 
Na bibliothéku' jsme velmi hrdi. Z knih zmiňuji se nejprve o všeobecných 
dílech cestovních obsahu přírodovědeckého a ethnologického, pak o zoolo- 
gických a botanických kompendiích . . . Kde by se pocítila mezera, 
ihned dojde zásilka z Anglie, jak se to děje i s časopisy vědeckými, 
Zeitschrift fttr wissenschaftliche Zoologie, Archiv fťlr mikrosk. Anatomie, 
Annals and Magazíne, Nature atd/ 

Královská společnost yyvolila zvláštní štáb vědecký skládající se 
z prírodozpytců a fysiků. Vůdcem výpra>7 ^J^ ^^^n královské společ- 
nosti (F. R. S.) kapitán Jiří Nares, proslulý již z anglické výpravy po- 
lární. Řízení vědeckých prací svěřeno rovněž členu král. společnosti 
Jjvoí. Ch. Wyvillu Thomsonovi; ten, učiniv již výpravu s Porcupinou 
a Lightningem, zkušenostmi svými nejlépe mohl prospívati. Asistenty 
jeho byli Moseley, dr. Willemoes-Suhm a Murray. Dále se účastnili 
fysik a lučebník Buchanan a kreslič Wild. 

Tak vypraven, opustil Challenger 7. prosince 1872 přístav Sher- 
neeský a odebral se do Porthsmouthu, aby tam doplnil zásoby své. Po 
14 dnech vyplul na širé moře a teprve v zálivu Biskajském poprvé 
předsevzal měření a škrábání (dredge) dna mořského, jež se v zdejších 
končinách skládá z tak zvaného hlenu globigerinového. Pluli pak dále 
podél pobřeží portugalského, až stanuli v přístavu Lisabonském. Lisabon, 
město kdysi tak jako království portugalské slávou slynoucí, o němž 
v nové době na pevnině evropské jen sporé zvěsti jdou, učinilo na 
všecky účastníky v}'pravy dojem nepříznivý. Z rozsáhlé rozpravy o ta- 
mcjších poměrech uvádíme toliko tento závěrek: „Špatná vláda, 
tyranství, moc jesuitů a inquisicc udusily rozkvétající moc malého krá- 
lovství, rok od roku klesalo Portugalsko hlouběji a dnes to sotva po- 
zoruhodný stín toho, co zde bývalo ve věku šestnáctém. Tehdy by .se 
nebyla nikdy Anglie odváiila, aby sobě činila sebe menší právo 
jen fM jedinou stopu zámořských krajin portugalských, a dnes jest 
téměř vše, co vlastní podmanitelé ve svém náboženském fanatismu 
nedovedli udržeti, v rukou anglických," Nynější král portugalský 
Ludvík L, veliký přítel věd přírodních, navštívil Challengera, posnídal 
tam, a s velikým účastenstvím prohledl veškeré zařízení jeho. 

Po krátkém pobytu a menších zkoumáních na pobřeží Lisabonském, 
předsevzat lov u mysu sv. Vincence v hlubinách 600 provazců sítí 
trawlovou. Tato slouží, rovněž jako síť vlečná, k lovení na dně mořském, 
rozeznává se pak od ní toliko většími rozměry. A byl to lov bohatý! 
Vzácné ryby, jichž oči daleko z hlavy vystupují, házely sebou v síti, 
hojné hvězdice a útlí láčkovci uvízli na provázcích sítě. A když se siř 
podruhé vytáhla, objevila se v několika exemplářích na nejvýše zají- 
mavá, vzácná a architektonicky ozdobná houba kremitá, Euplectella. 
Až dosud byl znám podivný ten živočich jen u Filipínských ostrovů, kde 
žije zahrabán v hlenu v hlubinách 100 provazců..*) 



*j Čeeké Museum Pražské honosí se pěkným exemplářem. 



28 F. Vejdovský: 

V^čer 17. ledna minul Cli. rays Trafalgarský a zjitra dne ná- 
sledujícího octnul se pod šedou a strmou skalou Gibraltarskou. V zdejším 
přístavu zdrželi se 8 dní, při čemž učiněna některá pozorování magne- 
tická. Nejdůležitější však ze zdejších prací bylo ustanovení vzdálenosti 
poledníků Malty a Gibraltaru, což vykonáno pomocí důstojnřků lodi 
Shearwateru právě na Maltě se nalézající; tím určena vzdálenost všech' 
poledníkův od sebe od Gibraltaru až do Bombaye. Dne 26. ledna 
opustili přístav Gibraltarský a minuvse Sloupy Herkulovy, nastoupili 
opět dráhu, směrem z Lisabonu určenou. Co den .lepšila se povětrnost, 
výsledky lovení stávaly se bohatšími. Tak uplynul týden a 2. února 
objevil se Porto Santo. Pustý to a skaln|itý ostrov, útočiště plavcům 

• bouří zahnaným, kteří se první snažili Afriku objeti. Boku 1416 při 
objevení byl ostrov ten dle některých zpráv neobydlen, dle jinjTh do- 
cela pust; teprve později vyslána od prince Jindřicha celá výi)rava 
8 lidmi, zvířaty, obilím, rostlinami a vším, co nutno k osídlení Porto 
Santa. — Následujícího jitra octnul se Challenger nedaleko přístaviště 
Funchalského na Madeiře, jež brzy po Porto Santu byla objevena a pro 
své tehdejší bohaté lesy ostrovem dřevěným nazvána. Však prví osad- 
níci, aby se tu mohli usídliti, lesy zapálili, tak že požár tepi-vé za 
několik let uhašen. Od těch dob stala se Madeira útulkem osadníkům. 
Nejpr\'é zde zavedena třtina cukrová a založeny plantáže a to s takým 
úspěchem, že ostrov již po 5 letech 6000 arrob (1 cent = 4 arrobům) 
cukru do Lisabonu mohl zaslati; ale množství to bylo toliko pětinou 
veškerého výnosu ostrova, což vše bylo zvláštním důchodem vojenského 
řádu Kristova.- Hlavní město Madeiry, Funchal. učiní na příchozího 
dojem úchvatný. Zahrady na pobřeží, vonné keře růžové v skupinách 
nejmalebnějších, strpmy kaštanové, cypřiše, platany, kvetoucí bobkov-. 
nice, přes 30 .stop vysoké aloe, šťavnaté zelené listí kamelií, myi-ty, 

• tamarišky, jabloně, ananasy, vonné magnolie, třtina cukrová-, kávovník 
a obrovské dračince — toť obraz zdejší flory! Madeira stala se nej- 
proslulejší svým vínem, jež se zde v množství ohromném pěstuje a jest 
vedle třtiny též nejhlavnějším předmětem obchodu. Tuzemci však stěžují 
si velice na nedostatek pořádných silnic, musejíC obilí, které na se- 
verní straně ostrova roste, do sudů nakládati a po člunech proti proudu 
do Funchalu převážeti. 

Opatřiv se zásobou uhlí a čerstvou vodou, opustil Ch. 5. února 
Madeiru a bral se směrem k pustým skaliskům Desertas, načež přistál 
u Teneriffy. Za dvoudenního pobytu v pustých těchto vulkanických 
končinách vystoupili příi*odozpytci na souš, snažíce se zlezti sopku Pik, 
12.180 stop vysokou; dosáhli však jen 9000 stop, při čemž sebrali 
některé botanické, zoologické a mineralogické předměty; dále postupo- 
vati zdráhali se průvodčí. Za soumraku 14. února opustil Challenger 
Santa Cruz de Teneriffa a za světla měsíčného vyplul na širé moře; 
tu pak počaly pravidelné práce výpravy. Předsevzat zde profil ina 
mořského z Teneriífy Atlantským oceánem až k Sombreru, malému 
ostrůvku souostroví Panamského. Čára ta asi 2700 mil mořských roz'- 
dělena asi na 20 stanic a předsevzata bedlivá pozorování hlubin a te- 
ploty vodní, jakož i vlastností dna mořského. Stanice ty ležely, asi 
ve vzdálenosti 100 mil od sebe. Mezi nimi musilo se denně, pokud 



o výpravě lodi Chalkugera kolem světa. 29 

povětrnost dovolovala, měřiti a loviti. Prvých 250 mil shledali dno 
mořské v hlubiné asi 2000 provaze ů téměř zcela rovné a z většiny 
šedým hlenem globigerinovým pokryté ; 60 mil dále nastala hlubina jen 
1500 provazců — tedy výšina, na níž vlečnou sítí vyloveno množství 
tvrdých bílých korálů. Pak se střídala hlubina mezi 2700—2950 pro- 
vazců, odkudž vyloveny živé exempláře mořských hvězdic a kroužkovitých 
ěervň. Asi IGOO mil před Sombrerem objevena největší hloubka 3150 pro- 
vazců a dno mořské poskytlo vědě látku zcela novou. Vlečná síť vy- 
nesla na povrch Čokoládově temnou anebo červenou hlínu, v níž ne- 
shledána ani stopa zvířecího života; hmota ta prostírala se asi na 
350 mílích. Zkoumáním zjištěno, že to čistá hlína, neschopná vývoje 
živých bytostí. Dne 14. března bylo již z Challengera ostrov Sombrero 
viděti a po dvou dnech přistála korveta u ostrova sv. Tomáše v Malých 
Antillách. Ostrov ten, y nové době toliker}'m neštěstím navštívený a 
orkány zpustošený, nepozbyl přece své veliké důležitosti pro obchod 
a svou zeměpisnou polohu. Jesti sv. Tomáš nejznámějším přístavem 
v západní Indii, kde se koráby a hlavně parníky sbíhsgí. Zde prožilí 
také výpravníci na Challengeru celý týden, činíce odtud výlety na sou- 
sední ostrovy Sombrero a St. John. Dne 24. března vyplul Cliallenger 
směrem k ostrovům Bermudským, čině po cestě zkoumání se zdarem 
znamenitým. Z hlubin 625 provazců vjioven sítí vlečnou veliký počet 
typických korálů a ježovek. 85. mil od sv. Tomáše objevila se za- 
puštěn}'ipi olovnicemi neobyčejná hlubina 3875 provazců. Odtud vyt^i- 
ženo pouze čeiTcné bahno, promíchané bílými úlomky, jež v kyselinách 
silné šuměly; důkladnějším zkoumáním zjištěno, že to zbytky otřelých 
útesů korálových. Průměrná teplota na povrchu mořském byla 24*5*' C, 
v hlubinách 1500 provazců jen 2*4° C. 

Bermudy tvoří malou skupinu osamělých, nízkých ostrovů, počtem 
asi 300, z nichž ale pouze 5 větších obydíeno. Největší z nich jsou 
Bermuda čili Long-Island, s hlavním městem Hamiltonem, pak St. Georgs, 
St. Davids, Solnerset a Island. Ale krajina zdejší vesměs rozkošná; 
země s pahorky, třpytnými jezírky, malými potoky, říčkami a zátokami, 
s věčně zelenými cedry a bobkovnicemi (oleandry). Palmy datlové a ko- 
kosové jsou tu vzácné. Ostrovy ty byly asi před 400 lety od Španěla 
Juana Bennudeza objeveny ; dle jeho zprávy bylo ve Španělích tvrzeno, 
že jsou nejvzdálenější ze všech dosud na světě známých ostrovů. Po- 
zději uplynulo mnoho let, aniž o nich jakás zpráva došla, leda že tu 
přistála náhodou loď, aneb že zde mořští loupežhíd po šťastném křižo- 
vání v oceánu Atlantském stanuli a své orgie slavili; podnes jde 
pověst, že mezi Bermudami veliké poklady jsou ponořeny. Když později 
přistála zde rozkotaná lod! Sea Adventure, shledali tu námořníci hojnost 
prasat, ryb a želv. Teprve 1612 byly Bermudy osazeny Angličany, 
neboť poznána v nich veliká # důležitost jakožto stanice námořní a vo- 
jenské, a tudíž 'vynaloženy na jicli opevnění a zlepšení sumy ohromné. 

Zde zdi"želi se s Challengerem 14 dní, hlavně v přístavu Grassy. 
Po celou tu dobu zabvvali se védcck<m zkoumáním, lovíce a olovnice 
spouštějíce na blízku útesů korálových, čímž zjištěno, že Bermuda jest 
jediný hřbet z moře vystupující z básc 120 mil mořských v průměru. 
Zajímavými objevily se geologické poměry ostrovů těchto; hlavní hor- 



30 F' Výdovský: 

ninou vrstev zdejších, namnoze proudy mořskými naflešených a rozma- 
nitě zprohýbaných, jest vápenec, který jest místy neobyč^ně tvrdý 
a často i krystalinický, jinde opět měkký a drobivý. Roční teplota 
střední páčí se na 21" C. Opustivše 21. dubna Bermudy octli se v proudě 
Goliickém; měření zde a v okolí bylo velmi zajímavé. Po obou stra- 
nách proudu shledali hlubinu 2400 — 1700 provazc& a na dně šedý 
hlen, kdežto uprostřed proudu spadla olovnice až do 2600 provazců 
hloubkv, aniž dna dosáhla. Proud Golíův má zde šíři asi 60 m. mil. 
Význam jeho ve všeobecnosti není zdaleka ještě dostatečně oceněn, 
ač velice působí na ponebí zemí, na jichž vody má vliv. Možno sice 
pokládati, že Golfův proud jest pokračováním proudů rovníkových, jenž 
od pobřeží afrického Atlantským oceánem běží, na sv^ cestě paprsky 
sluneční pohlcuje a teplotu pro budoucí spotřebu př^ímá: přece však 
zjištěno výzkumy Challengerovými, že proud ten má vlastně původ sviy 
v zálivu Ideuckém, kde vody mají teplotu 86" F. Odtud běží drahou 
Fioridskon, dotýká se^ pobřeží sev. Ameriky a činí pak u Nového Skot- 
ska a Nového Ěoundlandu značný záhyb, následkem čehož proudí vody 
jeho oceánem Atlantským ku pobřežím evropským. Jedno rameno dělí 
se k jihu, obtékajíc ostrovy Azorské, kdežto druhé na sever, k ostro- 
vům britským a severnímu moři se obrací. Jeho délka od zálivu Me- 
xického až k Azorům obnáší více než 3000 m. mil, jeho průměrná 
rychlost na této dráze páčí se na 40 mil denně. Hlavní význam proudu 
Golfíckého v tom leží, že vede s sebou teplotu. Jak již řečeno, obnáší 
teplota v zálivu Mexickém 86° F. ; během proudu, ztrácí jen 10 — 15" 
a následkem toho umirňuje studené ponebí severní. Známo vůbec, že 
zima v Labradoru je velmi tuhá a dlouhá, vegetace bídná a zakrnělá; 
v tomže stavu nalézaly by se zajisté ostrovy britské, kdyby nepodlé- 
haly vlivům teplého proudu Golfová. 

Od 9. do 19. května zůstala korveta zakotvena u Halifaxu, kve- 
toucího města, jež v této části oceánu jak rozkošnou polohou, tak 
i přístavem a romantickým okolím vyniká nade všecky ostatní zdejší 
osady. Jest to sídlo všeho pokroku, věd a umění v Novém Skotsku; 
zde nádherná budova guvernéra, universita, nemocnice, budova admi- 
rality, sídlo dvou biskupů, 30 kostelů a kaplí, zde i lože svobodných 
zednářů. Z Halifaxu činili učenci z Challengera menší vyjíždky do okolí, 
jichž se účastnila též tamější společnost přírodovědecká s A. Agassizem 
v čele. Dne 19. května opustil Challenger přístav a činěna nová zkoumání 
teploměrná, jimiž zjištěno, že studená voda na dně Atlantskéko oceánu 
pochází z pramenů antarktických. Opustivši 12. června podruhé Ber- 
mudy a podporována pěknou povětrností, plula korveta směrem k Azo- 
rům. Během této cesty mohli z Challengera pozorovati jednotlivé ostrovy 
chaluh a jiných mořských rostlin, nebo( byli právě v končinách moře 
sargasového. Překvapeni vzbuzuje pohled na tyto zelené luhy, jež 
v krajinách mezi Azory a ostrovy Zeleného předhoří zaujímají přes 
160 čtvercových mil. Moře sargasové není této doby jako za Kolumba, 
jenž je musil prosekati, úplně souvislé, nýbrž se skládá z přečetných 
zelených ostrovů, jež mnohdy zaujímají najednou několik čtverečných 
jiter. — V moři mezi Bermudy a Azory podařilo se přírodozpytcům 
ukořistiti některé neobyčejné vzácnosti; vylovena tu síti ryba, příbuzná 



o í^ýpravé lodi Challejigera kolem světa. 31 

rodu Sternoptyx, která má na těle řady žlázek, v noci světélkiyících. Dne 
4. července dospěl Challenger k Azorům. Známé tyto ostrovy v středu 
Atlantského oceánu jsou hlavně tím památný, že zde téměř po celý 
rok převládají nevlídné bouře, aniž tu přístavu, jenž by lodím záštity 
poskytoval. Málo kdy zde také stane některá loď. Původu jsou Azory 
vulkanického ; malebné vyhaslé krátery, ozdobně porostlé zelen)'m křovím, 
trčí v}'soko nad roviny. Odtud též nejvíce pochází květin a křů, jimiž 
se naplňují skleníky a zahrady evropské. Palmy, kaktusy, dračince, aloe, 
citroníky a oranže poskytují pěkný pohled příchozímu. Dříve tu třtina 
Qttkrová pěstována, jež nahrazena nyní obilím, citroníky a révou. 

Z Azorů vydala se korveta na šíré moře směrem k Madeiře, jíž 
15. července dosáhla, hned ale zase dále plula, aby podnikla měření 
dna mořského podél pobřeží afrického. Shledána zde hlubina 1125 až 
2400 provazců. V Porto Grande (Sv. Vincenc) měřeno přístaviště; kdež 
se pouze pustá skaliska a sporé stopy vegetace objevily. Město samo, 
ačli jména toho zasluhuje, skládá se z roztroušených domků, pobřeží 
tu pusté, nebavící. Tak tomu i s jinými místy pobřežními, jichž domky 
jen s málo výjimkami jsou chudičké, z kamene stavěné, beze všeho 
pohodlí a úpravy. Obyvatelé, smíšenci potomků portugalských osadníků 
a Negrů sousedních afrických pobřeží, mají vůbec velmi nepatrný pojem 
o čistotě. 

Jižní pasátni vítr áonutil .korvetu, že změnila svůj směr a při- 
stála téměř po cestě 900 mil u skal sv. Pavla. Tím se dostali do proudu 
rovníkového, jenž je provázel až na pobřeží brasilské. Maličko sta- 
nuvše u ostrova Fernando de Naronha, jehož vláda nikterak nedovolila (!) 
vědecké prozkoumání země — hlavně v ohledu geologickém a zoolo- 
gickém — pluli dále na západ, až stanuli u pobřeží jihoamerického, 
v přístavu Bahia. V rozkošném tomto městě a jeho okolí zdrželi se 
14 dní, činíce s vědeckými zdejšími společnostmi výlety po železnicích 
a řekách, aby takto poznali okolí. Ta již pokryta země pralesy se 
stromy všech druhů, vší velikosti a jmen nejrozmanitějších, kdežto na 
pokrigích založené plantáže a malé farmy malebnost krajiny zvyšují. 
Všudy se nalézají bohatě plody obdařené stromy a kře, kávovníky, ka- 
kaovník, čaj o vnik, vonné listí a koření, chinovník, indigo vnik, palmy 
arekové atd. Po určené době vydal se Challenger sfiiěrem k mysu 
Dobré naděje. Minuv ve vzdálenosti 300 mil skalnatý a jen ptactvem 
osídlený ostrov Trinidad, změnil směr syůj k ostrovu Tristan ďAcunha. 
Na cestě pokrajováno v měření a zkoumání hlubin, hlavně pak předse- 
vzato naznačení profilu Atlantským oceánem až k mysu. Hlubiny zdejší 
jsou přeplněny životem ústrojným, neboť sítě vlečné byly za kratičký 
čas naplněny ohromným množst\im živých zvířat, pěkných červených 
a modrých srdcovek, sasanek a jiných obyvatelů hlubin. Pomocí drobno- 
hledu shledáno, že v zdejších končinách oceánu žye svět zcela nový, 
dosud védě nepřístupný a pro theorii evoluční nejvýše důležitý. - Tak 
strávili 33 dní na cestě z Brasilie, urazivše 3000 mil, když 28. října 
na obzoru vystoupila proslulá Hora Tabulová na mysu Dobré naděje. 
Bylo již pozdě na večer, když se přiblížili až k zemi, stanuvše v zá- 
livu Simonově. NeníC jistě pustější krajiny než písčité roviny, jež se 
rozkládají kolem zálivu tohoto: a proto učenci opustili loď, aby se. 



I 

\ 

I 

f 



32 F. Vejdovský: 

« 
po zemi odebrali do města Kapského, kde se k vůli zotavení pozdrželi. 

R. 1815 přišlo město to v ruce Angličanův a rozkvetlo hlavně po ob- 
jevení diamantů, jež .vlastně teprve 600 mil odtud na Diamantových 
polích se nacházejí. Prvý diamant, váhy 21^/i5 karátu, nalezen byl 
od dětí, acháty a křemínkyv korytu řeky Orangu hledajících. Kámen 
ten vzbudil pozornost jistého domorodého bělocha a byl od něho zaslán 
dr. Atherstonovi v Grahams-Townu, jenž jej prohlásil za diamant nej- 
čistší. Tehdy teprve nastalo systematické hledání, jež mělo za následek 
objevení velikého množství diamantů na povrchu země, ba zvýšila se 
snaha ta dvojnásobně, když jistý ovčák nalezl asi za rok po objeveni 
prvého diamantu jiný, tak zv. „hvězdu africkou." Kapitán RoUeston 
a jeho lidé kopali na břehu řeky Valu, propírali půdu, dlouhý čas 
ovšem nadarmo, po Směsíční vytrvalé práci však byl 7. ledna 1870 
nalezen prvý diamant mezi hrubým štěrkem, načež v dalších 2 měsících 
sebrali lidé několik set třpytných drahokamenův. Od té doby při- 
lákáno na tisíce dobrodruhů na Diamantové pole ze všech končin světa. 
Za pobytu v městě Kapském opravena i^ádně korveta, aby vzdo- 
rovati mohla bouřím moří jižních, kam právě se odplouti chystala. 
Stalo se to 17. prosince 1873 a to za počasí jasného a směrem do 
proudu Agulhasského, 80 mil jižně od mysu Dobré naděje vzdáleného. 
Proud ten jest nanejvýše důležitý pro teplotu jižní Afriky a proto činili 
tam několik důkladných zkoumání. Teplá voda Indického oceánu, severo- 
východním monsunem a jihovýchodními pasáty na západ hnána, má 
toliko jediný výtok, totiž moře jižně od mysu Dobré naděje. Tam 
však se stýká se studeným východním proudem Atlantského oceánu, 
jenž jest dosti silný, aby teplejší, od východu přicházející proud vodní 
ku straně zatlačil; skutečně také zahání jej na jih a východ, čímž se 
oba proudy mísí. Pro bouřlivé, tehdáž panující počasí nepodařilo se 
důkladnější zkoumání proudu Agulhasského. Prudkými větr}' západními 
hnán byl Challenger k ostrovům prince Eduarda; počasí bylo vesměs 
pošmurné, mlhovité, až na štědrý večer poněkud se vyjasnilo a tu 
v dálce objevil se ostrov Marion a pak i ostrov prince Eduarda. Ostrovy 
tyto byly r. 1772 objeveny od M. du Fresne, velitele francouzské vý- 
pravy výzkumné; z dáli jevily se mu, v mlze zahalené, velmi velikými, 
i myslil tudíž du Fresne, že objevil skutečnou jižní pevninu. O pět let 
později plul Gook těmitéž končinami a poněvadž neměl známosti o prvém 
objevení, nazval ostrovy tyto ku poctě vévody z Kentu „ostrovy prince 
Eduarda." Od té doby málo o nich známo a psáno, až posléze Ross 
v dubnu 1840 je navštívil. Dle novějšího zeměpisu sluje pouze severní 
skupina ostrovy prince Eduarda, kdežto jižnější Marion se zove. Tento 
má 35 mil v objemu a jest až na 1280 metrů vyvýšen nad hladinou 
mořskou, tudíž sněhem pokryt. Zde po velikých . nesnázích zakotvil 
ChallcngQr. Při vystoupení na pevninu objevil se účastníkům výpravy 
neobyčejný úkaz spousty, jaký jen zřídka lze uzříti; po celém ostrově 
ležely roztroušeny ohromné čemavé balvany, činící dojem, jako by 
přímo z vln mořských vyrostly a podobaly se troskám sesutých staveb * 
kyklopských. Té doby hnízdili se zde právě albatrosové a četné zástupy 
pěkných těchto ptáků podobaly se z dálky spíše pasoucím se stádům 
ovcí. Okrouhlá jejich hnízda, měřící v průměru až 30 cm., vypadají 



o výpravě lodi Challcngera Jcolcni sreta. 33 

jako malé pevnůstky a mají na vrchu jen malou i)rohlubeninu, ve které 
se pták uhnízdi, když jediné vejce snese. Na Marionu jsou albatrosové 
velmi krotcí, cizinců si nevšímají a padlo jich tudíž množství za obět 
výpravníkům z Challengera. Pobytu na Marionu použil pan Moseley 
k botanickým výletům, při čemž se mu podařilo objeviti některé nové 
druhy rostlin. Kapusta Kerguelská je tu v ohromném množství roz- 
vířena a platí — vařena — za dobrou zeleninu. Z Marionu zahnána 
korveta k ostrovům Krozetovým. Mezi plavbou zaloveno několikráte 
sítí vlečnou a vytaženy mnohé vzácné exempláře korálů laločnatých 
(Alcyonida); vůbec loveno tu v hlubinách 1375 — 1600 provazců s pro- 
spěchem velmi skvělým. 

Den 31. prosince 1873 byl vesměs mlhavý, až k večeru v ne- 
jasných obrysech objevil se ostrov Pinguin ve spůsobě příkrého vrchu 
nad ostatní planinou. Z Krozetových ostrovů největší a nejpěknější jest 
Posession, u něhož přistál Challcnger 2. ledna 1874. Později zamířil 
směrem k ostrovům Kerguclenovým, zakotviv 7. ledna v „přístavu Vá- 
nočním" (Christmas-Harbour). Ostrovy Kerguelenovy objevil francouzský 
poručík Yves J. Kerguelen, kapitán válečných lodí Fortune, Gros Ven- 
ture a sice téhož dne (13. ledna 1772), kdy objevil Marion ostrov, 
dle něho pojmenovaný. Výpravám k ostrovům Kerguelenovým přičítána 
veliká důležitost, neboť se zeměpise! domnívali, že se tam u pólu již- 
ního nalézati musí rozsáhlá pevnina. Byly tudíž častěji navštěvovány; 
Coock přibyl sem v prosinci 1776; kapitán Rhodes prožil tu 1799 
osm měsíců, 1840 trávil tu po 2 měsíce James Ross. Ostatně byly 
Kerguelenovy ostrovy dobrou stanicí pro lov velryb a tuleňů, jež jsou 
úplně vyhubeni, takže sem nyní málo která loď zavítá. Největší pozor- 
nosti dostalo se ostrovům těm v době poslední, neboC i zde založena 
stanice při pozorování průchodu Venuše, jež podnikl Challenger a za 
krátký čas na to v únoini 1874 německá válečná loď Arkona. 

Drsné počasí, jakéž panuje na ostrovech Kerguelenových, donutilo 
Challengera, že dne 31. ledna opustil přístav Vánoční a plul k Heardům, 
něco jižněji ležícím. Při této jízdě pilně loveno a měřeno v hloubkách 
200 — 400 provazců. Po několika mlhavých dnech přiblížili se až k ostrovu 
Meyer Rock a ostrůvkům Macdonaldovým, nakupení to strmých, Černých 
a nehostinných skal. Pro nepřístupnost jejich pluli dále, až po 20 mí- 
lích dosáhli Zálivu Korintského (od lovců velryb nazvaného Whisky 
Bai); je to malebný, sněhem pokrjtý antarktický ledovec, jejžto ze 
všech stran moře oplakuje. Někteří z učenců, vystoupivše na pevninu, 
nalezli tam několik ve špinavých chatrčích žijících tuleňolovců. Bídný 
to a jednotvárný život lidí, kteří v končinách těchto obyčejně 2 — 3 
léta stráví! Po zvláště šťastných lovech ubírají se domů s 50 — 60 lib. 
šterl. a když ty utratí, vracejí se opět do tohoto smutného vyhnanství; 
po celou tu dobu pak živí se pouze tučňáky, albatrosy a jich vejci. 
Zjitra 11. února, nalézajíc se na 60" 52' j. š. a 80" 20' v. d. 
setkala se výprava s prvním antarktickým ledovcem; od té doby co 
den jich přibývalo; některé z nich byly až míli dlouhé a 150 — 200 
stop vysoké. Asi 120 mil před jižním polárním kruhem, ve krajině 
pouhého ledu, strávili několik ho<lin lovením a vytáhli z hlubin 1675 
provazců ze zelenavého dna mořského několik hvězdic, malé garnelly' 

3 



34 ^' V^dovshý: 

a jiné znamenité korýše a diatomacey. Odtud pluli dále na západ, čím 
dále tím více ledovci obklíčeni, tak že často i směr sv^j -měniti musili. 
Dne 15. února bylo zamračeno, teplota vzduchu obnášela 28^. Násle- 
dujícího dne o IVft hod. odpoledne minuli jižní polární kruh a byli 
od jižního pólu 1400 mil — tedy v končinách, jichž po tu dobu nikáo 
nenavštívil. Z krajiny na 66" 44' j. š. obrátili se zpět, a sice k východu 
směrem k Wilke's Termination, jež na starších mapách naznačena co 
„Terra Australis incognita''. Y mlze a mezi ohromnými ledovci, za 
větrů a bouří piHblížili se až na 15 mil k oněm končinám, kde by 
měla ležeti domnělá země Wilkesova; ale i když ustaly bouře a jasno 
nastalo, nepodařilo se pozorovatelům z Challengera shlédnouti něco, 
co by na pevninu upomínalo. Delší prodlévání v krajinách ledových 
bylo by bývalo lodi škodlivo a nebezpečno, pročež se obrátili na sever, 
aby se dostali do nejbližšího jim určeného přístaviště: 3000 mil odtud 
vzdáleného Melbournu. Silným příznivým větrem podporováni pluli rychle, 
takže 4. března na 53" Í7' j. š. a 109® 23' v. d. minuU^ poslední 
ledovce. Když příznivá chvíle dovolila, lovili sítí trawlovou a nalezli 
tutéž podmořskou faunu, jako později. Po 40 dnech uzřeli opět zemi; 
byl to mys Otway, jihozápadní konec australský a brzy na to přistáli 
v zátoce Hobsonské, u nejpěknější osady anglické v Austrálii, Melbournu. 

Pobytu svého tam v měsíci březnu užili jednak k opravám kor- 
vety, jednak k zotavení svému a k prozkoumání jak zátoky Hobsonské, 
tak zvláště okolí Melbournu na pevné zemi, a hlavně tamějších boha- 
tých zlatých dolů. Opustivše pak 1. dubna Melboume, pluli zálivem 
Filipovým podél pobřeží skalnatého, tu a tam bařinami prorvaného, 
vesměs ale porostlého blahovičníkem (Eucalyptus), kterážto rostlina prý 
stravuje veškeré výpary bařinné a činí tam ponebí snesitelným. Tak 
stihli do přístavu velikolepého města australského — Sydneye. Tu přes 
60 dní se pozdrževše, hlavní pozornost svou hlubinám přístavu věnovali. 
Při těchto zkoumáních často účastnili se přátelé vědy ze Sydneye; 
vlečnou sítí lovilo se až 4 míle od pobřeží a měřeno v hlubinách asi 
40 provazců a i jiných hloubkách. Po několika pokusech posléze vy- 
neseno na povrch vody nmoho zajímavých a zcela neznámých zvířat, 
hlavně korýšů, o nichž prof. Thomson delší podal zprávu v časopise 
Nature. Dne 8. června opustil Challenger za bouřlivé povětmosti přistav, 
tak že nemožno bylo užiti sítě vlečné. Teprve později mohli s pro- 
spěchem loviti v hlubinách 2000 — 2600 provazců. Za nepohody a bouře 
přiblížili se k Novému Seelandu, jehož pobřeží skládá se toliko z pří- 
kr}'ch úskalí, jež i pod mořem v rozličných výškách se táhnou a ná- 
ležitému užívání sítě vlečné překážejí. Po velikých nesnázích vytažena 
několikrát sít a objevilo se, že zdejší dno mořské obývá množství za- 
jímavých a řídkých živočichů, kteří v nižádném jiném oceánu se ne- 
nalézají. 

Přistáli ve* Wellingtonu, hlavním to městě novoseelandském. Není 
dvou zemí na světě, jež by tak blízko sebe ležíce, přece tak byly roz- 
dílné, jako Austrálie a Nový Seeland. Na tomto jsou domorodci původu 
polynesského, prabydlitelé australští však ncgerského. I ponebí a kra- 
jina příkře dělí obě země. Nový Seeland jest původu vulkanického, 
obklíčen vysokými úskalími, obdařen četnými zřídly, jež mnohdy leží 



o výpravě lodi Challengera kolem svita, 35 

na blizkn ledovců věčným sněhem pokrytých ; zde přeěasté zemětřesení, 
zde sopky neustále téměř oheň chrlící; ponebí vlhké a bouřlivé, země 
hustým křovím a stromovitým kapradím pokryta. I zkameněliny živo- 
čichů a rostlin předvěkých liší se od australských. Dne 8. července minul 
Chailenger úžinu tlookovu a tu počaly opět pravidelné práce měření 
a loveni, bohužel však nedovolovaly trvalé bouře, aby se dokončil předse- 
vzatý profil dna mořského. Z podobnosti Hory na Novém Seelandě 
a na ostrovech sousedních jde na jevo, že byly tyto v dobách dřívěj- 
ších spojeny a že tvořily velikou pevninu, k niž také na blízku Austrálie 
ležící souostroví Kermadecké, jakož i Norfolk a ostrovy Lorda Howe 
náležely. Kdy by bývala povětrnost příznivější, jistě by byla i olovnice 
tuto zigímavou otázku rozřešila. 

S lepším úspěchem potkal se lov sítí vlečnou na blízku ostrovů 
Kermadeckých, v hlubinách asi 700 provazců, při čemž vylovena bb- 
hatá kořist pěkných hub, pentacrínů, hvězdic a jiných ježovek, jakož 
i přerozmanité ryby hlubin a jiné zajímavé předměty. Dne 12. července 
pokračovali v měření a shledali mimo vše nadání hlubiny až 2850 pro- 
vazců — největší to hlubinu, jež se jim objevila, co Atlantský oceán 
opustili. Dno skládalo se z červené hlínv, neobsahující ani stopy po 
uhličitanu vápenatém, jak to obyčejně b^Tá ve vodách hlubokých. Dva 
dni později projel Chailenger úžinou mezi příkrými skalami, bujnou 
vegetací porostlými, u ostrova Eoy a přistál u Tongatabu, nejdůležitější 
pevniny z ostrovů Přátelských. Seznavše zvyky a průmysl tamního pří- 
větivého obyvatelstva, vydali se brzy opět na širé moře, až 24. čer- 
vence stanuli u pěkné skupiny ostrovů, z nichž se každý vyznamenával 
bohatou vegetací. Byly to ostrovy Fidžiské. Společnost vystoupila na 
pevninu s puškami lovit v lesích, kdežto loď pracovala sítí vlečnou 
blízko pobřeží. Mimo jiné zajímavé předměty vylovili tu skvostného 
nautila a měli tudíž příležitost, za živa vzácné to zvíře v jeho živlu 
pozorovati. Jde povést o živočichu tom, že na povrchu moře žije, že 
skořepiny své jako vozíku užívá a ji ploutvemi pohybiye. Pozorováním 
na ChaUengeru lépe jsme poučeni: Nautilus blíže dna mořského se 
zdrŽDge, skořepiny své jako štítu užívá a jen po smrti na povrchu 
mořském se objevuje. 

Když se společnost z pevniny navrátila, vydal se Chailenger na 
další jízdu do Kandaru a po několika dnech do roztroušeného, roz- 
košného souostroví liConika. Souostroví Fidžiské jest největší a nej- 
krásnější v Tichém oceáně, ležíc severně od Nového Seelandu a vý- 
chodně od Nové Guiney. Po prvé 6. února 1643 od Tasmana objevené, 
stalo se "nejvýše důležitým vládě anglické a to hlavně obchodem a bo- 
hatým vývozem, pěstováním bavlny a příznivou polohou pro skladiště 
námořní a stanici uhelnou pro parníky, jezdící mezi San Franciskem 
a Austrálií. Obyvatelé tamější žijí ve stavu polodivokém, ženy na od- 
lehlejších ostrovech se tetovují. To děje se v koutcích úst a na částech 
těla, jež jsou toliko sporým šatem zahaleny. Operace jest zdlouhavá 
a bolestná; kůže bodá se jakýmsi kostěným nástrojem anebo trnem 
stromu pampelmusového, otvůrky pak potírají se barvou, jež pochází 
ze stromu nazvaného Aleurites triloba. Celý ten obřad prý jest bohem 
přikázán a kdo ho neplní, toho stihne po smrti těžký trest. 

3* 



86 F. Vejdovský: 

Tak až do 10. srpna projížděli mezi ostrůvky těmito, načež se 
\7dali na další cestu k Nov3'm Hebridům, ostrovům to asi 500 mil m. 
vzdáleným. Během této jízdy měřeno a loveno velmi mnoho, čímž i zji- 
í^těno, že ostrovy ř^idžiské a Nové Hebridy spojeny mezi sebou jakousi 
výspou, 1300 — 1400 provazců pod morem se nalézající, kdežto po stra- 
nách této podmořské vysočiny shledána hlubina 2000 — 2600 provazců. 
Brzy dospěli k řečeným ostrovům, jichž obyvatelé, plemene Papuán- 
ského, nejpotměšilejší jsou ze všech obyvatelů na ostrovech jižního 
oceánu; jsou to lidožrouti, kterým již celá řada missionářů padla za 
oběť. Tu také byl delší pobyt Challengeru nebezpečný a zkoumání pev- 
niny nevděčné; i nastoupena cesta k úžině Torressově, 1500 m. mil 
odtud vzdálené. Během plavby té shledali hlubiny 2000 — 2500 pro- 
vazců, až dospěli k ostrovu Raine Island. Toť nízká výspa se sporou 
vegetací, za to však osídlena ohromným množstvím mořského ptactva, 
jež za příchodu Challengera v nesčetných davech ve vzduchu poletovalo, 
až z toho bylo po vůkolí temno. Dne 1. září přistáli u Somersetu 
a minuvše brzy potom mys York, octli se v mělkých vodách úžiny 
Torressovy. Na pevnině mysu Yorského shledali hlavně jednotvárné 
zdejší planiny, osídlené málo lidmi, za to však četnými stavbami mra- 
venců. Malý ten hmyz robí tam stavby 10 — 12 stop vysoké z červené 
hlíny a písku, jež brzy travou zarůstají, tak že mají vzhled pahrbků. 
Uvnitř nalezli přírodozpytci četné umělé chodby, plástve zárodkové 
a množství nových hmyzů, již se přiživují ve hnízdech mravenčích. 
V krajinách těch setkali se také s několika prabydliteli australskými; 
• je to lid bídný, na nejnižším stupni divošství stojící. Zdržují se jen 
v křoví, hlavně před zlobami přírody sem zalezajíce. Živí se tím, co 
za den naleznou, hlavně ale rostlinnou stravou, nanejvýše rybami a plži 
mořskými. Věrou jim pouze idea o zlém a dobrém duchu. Co se ze- 
vnějšku týče, rozeznávají se jen málo od ostatních obyvatelů austral- 
ských; přehrádka nosní u všech provrtána, jeden z předních zubů 
obyčejně vyražen. Šatů nenosí nikdy,- nástroj ův užívají málo a to jen 
ze sítiny pletených košíčků a lastur hlemýždích k vaření. 

Na celém pobřeží úžiny Torressovy v lesích hojnost palem koko- 
sových, platanů-a třtiny bambusové, pak ale množství zajímavého pta- 
ctva, z něhož zde mnoho nových druhů objeveno. Bílí a černí kakadu 
velmi četní, bílí holubi, pestří papouškové, drozdí, mniši (Tropido- 
rhynchus), rajky (Epimachus) a 80 — 40 jiných druhů. Na sousedních 
ostrovech žije i památný kůrovec Megapodius Gouldii, jenž nikdy 
nevy sedává vajec svých, nýbrž je zahrabává do písku a lejna — do 
hromad 6 stop vysokých a 12 stop v průměru — ponechávaje jich 
dalšímu ošetřování paprsků slunečních. Do jedné hromady snáší oby- 
čejně více ptáků vejce svá, tak že se v jedné nalézá často 50 — 60 
vajec. — V následujících dnech až do 16. září projel Challenger sku- 
pinu malých ostrovů Arru, Wamma a Wokan, kdež také přistáli a hlavně 
zde pevninu zkoumali, aby poznali zvyky a kulturu tamějšího obyvatel- 
stva. Tak počínali sobě i dále na souostroví Bandaském, kde za tří- 
denního pobytu mnoho nových předmětů sebrali. Dne 4. října dosáhli 
Amboyny, největšího a zároveň hlavního města Molluk. Moře zdejší 
podél pobřeží jest jen 10 provazců hluboké, dno všudy korály> hou- 



o výpravě lodi Challengera kolem světa. 37 

bami, sasankami a jinými živočichy mořskými, barev nejpestřejších, 
úplně pokryté, voda jako křišťál průhledná, na každém kameně lesy 
života zvířecího i rostlinného. Opustivše toto „sídlo všeho koření," 
vydali se na klidné moře s jeho nesčetnými ostrovy a ostrůvky, mezi 
nimiž s výsledkem přebohatým lovili sítí vlečnou. Tak dospěli až 
k ostrovu Gilolo, na jehož pobřeží vypíná se obrovská sopka Pik Ter- 
nate. Požehnaný ten svým bohatstvím ostrov všudy ozdoben vegetací 
tropickou, hlavně muškatovníkem, palmou ságovou a pepřovníkem. Dne 
17. října opustili Ternate a za pěkného počasí vpluli úžinou Mollu- 
kánskou do moře Celebesského a málo se pozdrževše na Manille, při- 
stáli u pobřeží Čínského — v přístavu Hongkongském. Tam obdržel 
kapitán Nares od admirality Londýnské vyzvání, aby vedl expedici po- 
lární, již právě Anglie vysílala. Byla to těžká rána pro Challengera, 
o nějž si Nares tak velikých zásluh získal a s nímž tolik praktických 
výsledků dosáhl. Dne 10. prosince odplul Nares a místo jeho zaujal 
kapitán Thomson. 

Teprve v lednu 1875 vypravil se Challenger od pobřeží asiat- 
ského směrem zpátečním k Manille, odkudž vydali se mezi četné ty 
ostrůvky, jež z tamějšího moře vystupují. Z těchto zvláště zmínky za- 
sluhuje Zebu; hlavní město téhož jména, známé svým obchodem v ko- 
nopí manillském a cukru, kávě a tabáku, jest nejproslulejším v celém 
souostroví Filipínském. Tam odebrali se hlavně za tou příčinou, aby 
poznali živobytí skvostné houby, jež známa jest pod jménem Euplectélla 
(Venušin košíček), a jejíž hlavní sídlo jest moře nedaleko od Zebu, 
u ostrova Matanu. Přírodozpytci najali tudíž několik domorodců, za- 
bývajících se lovem Euplectell, a odebrali se na příslušná místa. Indové 
přinesli s sebou zvláštní, důmyslně zhotovené apparáty k lovení hub 
ze dna mořského. Asi za hodinu jich také skutečně několik vylovili, 
zapletených do udic přístroje. Houba vjlovená z počátku jevila se zcela 
jinak než později a neměla vůbec žádné podoby s kuželovitým, skel- 
natým pletivem, které se objeví, když je očištěna. Opět zalovivše ob- 
drželi nesmírný počet těchto „regaderas," jak jo Spanělé jmenují, 
a vedle toho i jiné, do téže skupiny náležící houby pro vědu úplně nové. 

Z končin těchto zaměřili do -Nové Guiney, kdežto v zálivu Hum- 
boldtově přistáli. Seznámivše se tuto s poměry ethnografickými, hlavně 
pak se zvyky a hospodářstvím divochů, opustili pobřeží směrem vý- 
chodním a dali se pak na sever ku Karolínám a ostrovům zlodějským 
(Ladronům). Dne 23. března měřili na 11® 24' s. š. a 143® 16' v. d., 
dosáhnuvše 4475 provazců — největší to hlubiny, kterou clo té doby 
na výpravě shledali. Spodina moře skládala se z temného, manganem 
bohatého, vulkanického písku. Následkem ohromného tlaku, který v těchto 
hlubinách působil na potopených teploměrech a více než 5 tun na IQ 
palec obnášel, vytaženy jsou téměř všecky nástroje zničené. Jen jediný 
teploměr přestál obrovský tento tlak a jevil teplotu vody 33'9° na dně, 
kdežto teplota povrchu obnášela 80®. Za 32 dni potom stanuli před Yoko- 
hamou a svatou horou Fusi-Yama s jejím sněhovým, stříbrolesklým te- 
menem, u břehů Japanských. Zde prodleli až do 16. čei^vna; za pěk- 
ného počasí nastoupili pak cestu k ostrovům Sandwichským. Rok před 
tím (1874) vyslala vláda severoamerická parník Tuscaroru, který ubí- 



38 F' Vejdovský: 

ráje se ze San Fraiíciska na ostrovy Sandwichské a odtud k pobřeží 
Japauskému a na zpáteční cestě z Yokohamy ve velkém kruhu na sever 
kolem Aleutů do Puget Santu, měřil v té době na hojných místech 
hlubiny, aby nalezl nejvhodnější směr pro podmořský kabel v oceánu. 
Proto volil Challenger střední dráhu mezi oběma cestami Tuscarory, 
čímž prořízr rovnoběžku 115** záp. d. a 30® s. š. Tam neshledali již 
takých hlubin, jako výprava americká, jež naměřila největší hloubky 
4655 provazců, Challenger pak pouze 3900 provázen; průměrně měl 
méně než 3000 provazců, půda skládala se obyčejně z červené hlíny 
a hnědého hlenu. Na celé plavbě neudalo se nic znamenitějšího, sbírky 
Challengerovy jen nepatrně se rozmnožily. Když v poledne 3. července 
proťali poledník 180®, octli se na západní délce. Tu musili jeden den 
ze svého počtu vypustiti a neděli, 4. července, dvakráte slaviti, poněvadž 
byli při svém návratu do Anglie se svými knihami lodními ojeden den 
v kalendáři napřed. Nutnost tohoto opatření již vícekráte se opakovala: 
dřívější katoličtí plavci kolem světa nemálo se zděsili, shledavše, že 
nedrželi řádně dni postní. Magelhan, konaje od září 1519 až do čer- 
vence 1522 první svou cestu kolem světa, plul od východu na západ 
kolem mysu Hornova a byl tedy při svém návratu proti svým krajanům 
o jeden den pozadu. Myšlenka, že den svého života ztratili, znepoko- 
jovala lidi jeho velice, nejvíce však starostí způsobilo jim, že se do- 
pustili hříchu, požívavše maso ve dni, kde se měli postiti. 

Challenger uraziv 4500 mil, přiblížil se k ostrovům palmami 
bohatě porostlým a vyhaslými krátery pokrytým, na jichž pobřeží tu 
a tam roztroušeny byly nízké chatrče. Byly to ostrovy Sandwichské, 
s hlavním městem Honolulu. Když Cook před 97 lety objevil ostrovy 
tyto, skládalo se hlavní sídlo jen z několika chatrčí; nyní je to velko- 
lepé město s 15.000 obyvatelů, residence jeho Veličenstva krále ha- 
vaiského Kalakua. Zde zdrželi se 15 dní, ohledávajíce krásy ostrova 
a užívajíce pohostinství ob>Tatelův. Minuli pak menší ostrůvky do této 
skupiny náležící, skalnaté, keři a stromovitým kapradim hustě porostlé. 
Cesta z ostrovů Sandwichských na Tahiti (ostrovy Společenské — 
2400 mil) byla zdlouhavá a jednotvárná a málo přispěla k obohacení 
sbírek Challengerových. Na této cestě, 13. září 1875, zemřel dr. Wille- 
moes-Suhm, německý přírodozpytec, docent zoologie na universitě Mni- 
chovské. Ve vědeckých pracích expedice bral podíl nejvřelejší a roz- 
řešil mnohou nesnadnou otázku, tak že soudruzi ztráty jeho velice 
želeli. Následujícího dne — nalézali se tehdy na 11® 15' j. š. a 150® 
30' z. d., asi 380 mil od Tahiti — pohřben jest se vší poctou ná- 
mořnickou, mrtvola jeho ponořena do hlubin mořských. 

Po 30denní plavbě přistáli v zátoce u ostrova Papeite na sou- 
ostroví Společenském. Zdrževše se zde až do 3. října, věnovali čas 
tento všestrannému a důkladnému prozkoumání francouzských těch osad. 
5000 mil od Tahiti vzdáleno jest Valparaiso na pobřeží Chilském v jižní 
Americe. Sem směřoval další běh Challengerův. Šest neděl, co plavba 
tato trvala, měřili v průměrné hloubce 2160 provazců a lovili s vý- 
sledky znamenitými. Dne 13. listopadu objevil se na obzoru osamotnělý 
ostrůvek Juan Fernandez, opuštěný a jen ob čas jednotlivými osobami 
osídlený. Zde pozdrželi se kratičkou dobu a brali se pak dále do Val- 



o výpravě lodi ChaXleyigera kolem světa, 39 

paraisa, kde strávili 3 týdiiy, aby doplnili zásoby své a opravili po- 
někud porouchanou lodf. 

Po té kiHžovali ještě v okolí Juana Fernandeza v hlubinách 1375 
provazců a lovili tu s úspěchem uspokojivým. Poslední dni r. 1875 
strávili v Port Otway, odkud podél pobřeží Chilského se ubírajíce ohle- 
dávali s výsledkem nejlepším jak hlubiny tak i pevnou zem přečetných 
těch ostrůvků, jež vroubí pobřeží jihoamerické na straně západní. Pro- 
pluvše úžinou Magelhanovou a minuvše poledník mysu Hornského, octli 
se opět v oceánu Atlantském. Na blízku ostrovů Falklandských měřili 
a lovili v hloubce 110 provazců, avšak téměř bez výsledku. Dne 6. února 
1876 dali se směrem severním k pobřeží americkému, jehož dosáhli 
u Montevidea. Sotva že se odtud opět na šírém moři octli, nastala 
náhlá íměna počasí, rozhučel se chladný vítr i počalo dštíti, z čehož 
poznali, že se blíží bouře „pamparas^, jíž bývá La Plata navštěvována 
a její okolí. Na štěstí netrvala bouře dlouho. Shledali tu hlubiny 1900 
provazců a teplotu na dně 32*7^ z čehož soudili, že se nacházejí opět 
v proudu antarktickém. Tak bylo i ve dnech následujících. 

Den 13. března měl zvláštní význam, neboť tu proťali dráhu, 
již před 2V8 rokem na cestě z Bahie k mysu Dobré naděje konali. 
Obeplutí země tedy dokonáno a největší část výpravy s výsledky zna- 
menitými provedena. Od té doby, co toto místo, 35® 41' j. š. a 2Q® 
55' z. d., byli opustili, urazila lodf 44.000 m. mil. V té době předse- 
vzato asi 200 měření olovnicí a rovněž tolikráte vytaženy sítě vlečné 
ve všech končinách moře, kudy Challenger plul, z hlubin 1000 — 4000 
provazců i přes to. Zkoumáni tato, jakož i přebohatý materiál v ohlede 
přírodovědeckém i jinak vědeckém nahromaděný, činí výpravu tuto jednu 
z nejdůležitějších, jež byly kdy podniknuty. 

Dne 14. března lovili asi 300 mil jižně od Tristan d^Acuuha 
v hloubce 1400 provazců, načež změnili směr svůj na sever k ostrovu 
Na nebe vstoupení (Ascensíon), jehož 27. března dosáhli a jmenovitě 
korále a ježovky ze dna mořského vylovili. Ascension proslaven jest 
svými velikými želvami, jež se zde chovní ve zláště stavěných rybnících 
a sligí „hovězím masem ostrova^ ; neboť obyvatelé musejí mnohdy pouze 
na mase želvím přestati. Od prosince až do června,' v kterýchžto mě- 
sících trvá lov, rozestaví se hlídači na písčitém pobřeží mořském; ti 
musí pozorovati dorostlé samice, jež na břeh ku kladení vajec vychá- 
zejí. Vyhrabavše nohama hlubokou jámu do písku, položí tam vejce 
a opět je zahrabou; při svém návratu však do moře bývají od hlídačů 
přepadeny, rychle na hřbet položeny a později do rybníků přeneseny. 
Některé z chycených zvířat váží až 7 centů. Želvy ty kladou 70 až 
80 v£ýec. 

Z Ascensionu nastoupil Challenger cestu k ostrovům Mysu zele- 
ného a odtud napjaty plachty k návratu do Anglie, jejíž pobřeží se 
v šedých mlhách dne 24. května v dálce objevilo. Ještě několik dni — 
a byli opět v Sherneesu, odkud byli před půlčtvrtým rokem vypluli. 

Za tu dobu urazil Challenger 68.890 m. mil, spotřeboval přes 
4828 tun uhlí, strávil 719 dní a 6 hodin na moři, provedl 370 měření 
hlubin olovnicí a 255 měření temperatury, učinil 111 zataženi sítí 
vlečnou a 129 sítí trawlovou. 



40 Eliška Krásnvhorská: 

Výprava provedena dle plánu předepsaného s nejskvělejším zdarem. 
Členové Challengcra uvítáni jsou také s nevsedni slávou, nejeu od ro- 
dáků svých, ale vůhec ode všeho vzdělaného světa. Dokonalé měření, 
určení útvarů, vlastností, teploty a složení dna mořského — vše to 
provedeno od štábu hydrografického a právem přáno štěstí profesoru 
Thomsonovi a jeho asistentům k dokonání těchto velkolepých prací 
téměř ode všech uěených společností a ústavů vědeckých. Materiál 
Challengerem sebraný se teprve ponenáhlu zpracige a pak bude možno 
učiniti sobě úsudek o podniku vlády anglické. Dříve neproniklo ani 
lano až k hlubinám oceánu, aniž dotknulo se dna jeho, nyní však 
známe již zákony, dle nichž se řídi zeměpisné rozdělení zvířat a rostlin, 
jak na povrchu zemském, tak i v hlubinách mořských! 



Bulharské vánoce. 

BáSťň 

Eliiky Krásnohorské. 

Nebijí to kulky v těla Turků běsných, 
pomstou vysvěcené, kletbou požehnané; 
neduní to zápas po úvalech těsných, 
kudy v dumku noci výskot pušek vane; 
ale rány v hory jako v hlučné zvony 
hlaholíce slaví- pravoslavný svátek — 
nejsvětější večer spíná hvězdné clony 
nad kolébkou božskou. 

Z dvorce nízkých vrátek — 
dvorce zbořeného s černým sžehlým krovem 
v šero svatvečerní starješina vyšel; 
mocných hvězd se pytá šepotavým slovem, 
pytá se i země, by z ní věštbu slyšel, 
neb co svatý oheň ani vítr z dáli 
ani čisté vody nemohly mu říci, 
to dnes v tajné chvíli, až se pohnou skály, 
z duše země zvi svou duší žali^ící; 
zví to s hůry^ dnes až otevře se nebe . . . 
„Ó, kde najdu dítě, Božano má, tebe?" — 

Sněžnou hlavu kloní k posněžené zemi — 
co to zdvíhá příkrov bělostný a němý? 
Kouzlem vzrůstá z půdy před užaslým okem 
dědinka hle rodná, jak tu druhdy stála, 
ale z jejích prahů krev se řine tokem, 
z jejích ki*ovů požár v nebes líci sálá; 
z rumu jejích dvorců lupič hrabe plen, 



Bulharské vánoce, 41 

a kde není. statku, z pustých bfdy chatek 
v dravci kořist rve si hrůzné skřeky matek, 
děvic úpěni a starců mrouci sten; 
ve svatyňce hándžár vráži v prsa žen, 
nemluvňátek těla kopytům svých koni 
podestýlá s chechtem, kudy v rej se honí 
nai zejici spoustou hrobů vyloupených, 
pod jasany s květem . junů oběšených . . . 

Svatvečerní šero hvězdným stříbrem kmitá, 
dédincčka spustlá dřímá v sněhu skryta, 
něžně uchována ale nezahřáta 
jako mrtvé mládě pod labutím křídlem, 
každá chatka v růvek měkce pozaváta, 
blahu milých duší však již není sídlem. 
A ty drahé hlavy, všecky ježto padly, 
ty již v posvěceném hrobě dávno schladly, 
a ty drahé hlavy, všecky ježto zbyly, 
ty se z horských skrýší dávno navrátily, 

'všem zas večer svatý v domovině kyne 

„Jen kde Božana, mé dítě kde as hyne?'* 

Země čarověstná nemá odpovědi! 

Oko zpytující v boží světla hledí, 

kde se k bílým horám zářné písmo hvězd 

z přehluboká modra svaté noci sklání, 

jako zlatým plodem těžká ratolest 

blahé shvězděni tam dává zvěstováni: 

Sady kvetou, písní zvučí háj, 

k břehům zdroje, jak by brav to bílý 

drobné vísky z jarých niv se chýlí; 

lidé volni, život jako báj ! 

Dětem šťastným otec hrdý požehnává, 

v Bulgarie žilách jarost propukává, 

a co slulo domovem, to ráj! 

Svatá noc to věstí: již se slunce rodí, 

jež tu sirou, bednou ráji osvobodí! 

Vstane nový den, a nad bulharskou říš 

pravoslavný, svatý, Nazarenský kříž 

blýskne v slunéčku, jež světu zavévodí! 

Všickni budou svoji, všickni budou šťastni, 

volni, sobě drazi jako bratři vlastní, 

družno bude i té sirotečce chudé — — 

„Jen má Božana, kde v dáli úpět bude?" — 

Němou řečí bolu mluví noci vzdechy, 
milosrdné hvězdy nevěstí mu těchy . . . 
A již rodná čeleď, svatvečerní chvíli 
pozdravivši střelbou, v tichý dvorec pílí, 
děvušky a muži, mnohý s ranou z boje, 
vdovy přivinuvši v náruč děti svoje; 



42 Eliška Krásnohorská: 

kráčejí tak vážné v patách starjcšiny, 
každý sirý a přec žáduý bez rodiny; 
spoln nesli žalost, naděj nesou spolu, 
k štědrovečernímu vcházejíce stolu. 
Útulno tu, jasno ve sváteční síni, 
vánoční již badňak plane na ohništi, 
stěny zdobí smrči, na němž taje jíní, 
až v něm tisíc rosných démantů se blýští; 
postřena je země lučin žatvou vonnou, 
spustošené okno hvězdnou nebes clonou . . . 

K modlitbě to chvíle — tklivé okamžení! 
Yšichni rozžžali již posvěcené svíce, 
všickni bratrské druh druhu políbení 
tisknou v líc, „Mír boží!" slavně volajíce; 
8 tuchou volnosti, v muk zašlých vzpomenutí, 

v slastně velebném si dlí tedř obejmutí 

„Jen mé jaté dítě v otroctví se shýbá, 
Božanu pes Turčín teď snad vilně líbá!" ... 

Ale hlasně zavzní sborem ze všech retů: 
„Kristus, bůh se rodí! Vzešla spása světu!" 
Starješina ruce ku obloze vine: 
„Veleben jsi tvůrce, soudce hospodine! 
Tys dal Krista, otče, v oběť spáse světa, 
však tys Krista chránil před Heroda katy; 
a kdo mrzce ničí děcka život svatý, 
budiž mu i ruka, buď i duše kleta! 
Krví syna tvého, krví našich synů, 
štědrou krví spas nám, bože, domovinu — 
. pěti padlých synů žití v oběť skládám, 
za Božanu svou však soudný účet žádám! 
Jí kdo jenom skřivil jeden z drahých vlásků, 
nad hlavou mu v zkázu obrať nebes lásku! 
Ji kdo nmčí, dítě nevinné a čisté, 
vyvrž jej i z vrahů, věčná spáso Kriste! 
V kámen stuž mu páži, v propast změň mu lože, 
hromem spal mu duši, zatrať jej, ó bože!" 

Modlitbou tak divou trne celé kolo, 
však po staiješině tiše ji se modlí. 
Vstal tu chlapec bledý, přiblížil se pólo, 
oči jeho temné v starce tvář se vbodly, 
silná ruka dětská, v třinácté as vesně, 
lesklý jatagančík v pěsti třímá těsně, 
mladé čelo stíní těžké chmury let, 
a v to ticho kolem hlesne siný ret: 
„Myslíš, starješinko, že bůh- soudce dřímal, 
sveřepý když Turek Božanu ti jímal? 
Když nám sžehal, naší krví hasil chaty, 
z nás kdo nezhynuli, kol se rozutekli, 



Bulharské vánoce. 43 

tři jsem viděl Turky, děvu k horám vlekli, 
Božana to byla, ruce na krev spjaty — 
přec je ' vznesla k nebi s děsným vzkřiknutím: 
,Dej, ó dej mi umřít, bože slitovnice!* . . . 
A já v skalách ukryt přiskočím jak Ivíče — 
turecké tři pušky houkly mžiknutím 
a tři nože blýskly . . . Minuly mne rány, 
strašně vratké chvilky jen mi k činu přány! 
Sudf mě, hospodine, suďte lidé bratři, 
že mfij jatagan se neodvážil na tři! 
Viz mě, staiješino, proti vrahu svědčím, 
tresci, konej pomstu, vyznávám se, klečím! — 
Než by vzteklý Turčín Božany byl pánem, 
sám jsem posestricu zabil jataganem!'' 

Temně k starci hošík pevným okem vzhlíží, 
na jeholi hlavu sudba již se níží, 
sudba, že kdo vlásek Božaně jen skřivil, 
nehoden jest, kletý, aby bůh jej živil. 
Mlčí rodná čeledř, úžas v bledých tvářích, 
každá duše v tísni, jako v dravce spářich, 
v každém srdci postrach, v každé tepně tíha, 
každý hled jak sklenný starješinu stihá. 
Hle již nahýbá se k Božany své vrahu, 
vztahige naň ruku, na skráň mu ji klade, 
oko tone v slzách, v bolesti a blahu, 
ret pak dí: „Mír boží!" A již čelo mladé 
líbá s hořem, vděkem, v jásotu a chvěni 
za dítěte svého hrozné vykoupeni. 
Tu pak starješina, v mužném vyvstav pláči, 
jatagančik hochův, jejžto slza smáčí, 
zvedá při svědectví hvězdných nebes tamo 
před očima druhů v blyskotavé záři, 
v hlasu jeho chvění chví se srdce samo, 
když k nim slavně mluví s povznesenou tváří: 
„Bědy ani hanby není nad porobu! 
Nežli v zotročení, lépe v časném hrobu; 
takž než by nám Turek zjarmil domovinu, 
liň se proudem naše krev i dcer i synů! 
Pravicemi svými na tom jataganu 
smrt anebo volnost přísáhněme v pánu!*' 

A když odpřísáhli mužně pravicemi, 
zaplanul mír boží rajsky nad dušemi; — 
starješina k stolu s druhy zasedává, 
večeři jim štědrou vážně požehnává. 



44 -4- Heifduk: 

Smrt králové Anny. . 

Báseů 

Adolfa Heyduka 

V Londýne v Shenských komnatách 
vše smutno, pán i rob, 
jaž třikrát Anna králová 
do těžkých padla mdlob. 

Hedvábnou řasou sklopen zrak 
a stajen slabý dech, 
v síň andél slet, by^ utrhnul 
tu krásnou růži z Čech. 

Král Richard v ruce tiskne tvář 
a těká tam a sem: 
„Přiveďte všecky lékaře, 
co anglická má zem. 

I ze Skotska je svecfte vraz 
a k Praze kvapte již, 
ať nejlepší mfij pošle svat, 
jež chová česká říš. 

A k biskupům a prelátům 
a kněžím spěšte hned, 
aC slouží každý tisíc mší, 
by pán bůh na mne shled; 

By z těžkých vyprostil mě muk 
a chránil nás i vás, 
by nazpět dal mé duši mír 
a paní zdraví zas." — 

I přišlí lékaři: „Ó, žel, 
lék všaký síly prost, 
bůh paní tvoji — anděla — 
zpět volá na věčnost." 

Jak šílen k loži padá král : 
„Ach zůstaň s chotěm svým, 
dej úbělovou ruku svou, 
já ztad tě nepustím!^ 

A líbá paní v sinou tvář: 
„Ó kéž by ret tvť^ hles, 
tvou přímluvou by věčný bůh 
i mne vzal do nebes!" — 



Smrt králové Anny, 45 

I pozvedá se králová 
a bledý šepce ret: 
„Můj tíicharde, mně opustit 
juž navždy krásný svět! 

Bůh velel, avšak duší svou 
chci po bok tobě stát, 
když, oč té prosím naposled, 
dáš věrně vykonat." 

„Co chceš, měj kancléř rozkazem." 
A kancléř vchází bled — 
„Co kolivěk chce paní mít, 
to učiň vraz a hned! 

To učiň ruče, hned a vraz, 
a neodpírej nic, 
zde pečeť má i zlatý klíč 
královských pokladnic." 

A paní v lože usedá — 
juž hasne oka žeh — 
ne vůle, prosba chví se jen 
na krásných jindy rtech: 

„Mťy šat, kancléři, chudým dej, 
můj úspor žákům všem, 
a lačným chleby rozvážet 
kaž celým Londýnem. 

Slev lidu s daně polovic 
a žaláře zbav hned 
ty, které pomsty zničením 
na pány Tyler ved!" 

I stalo se — a vohiý lid 
před Shensk}'m dvorem stál, 
a za ki^álovnu modlil se 
a kancléř s ním i král, 

A zase paní: „Richarde, 
dál prosí tvoje dniž, 
vel, děsné hranice by znik 
John Wikleff, hrdý muž." 

Však Richard ani nedoslech: 
„Bud WiklefF vazby prost, 
nechť v Lambethu byl odsouzen, 
zde vzat buď na milost!" 

A před palácem jásal lid 
a na kolena pad : 
„To není věru králová, 
to světice je snad!" — 



46 Á. Heydfik: 

A pani dál: „Ať propuštěn — 
6 králi, mile svol — 
ten věrných Skotů miláček, 
výmluvný kněz John Balí." 

A kancléřovi kyne král: 
„1 to mí vykonej, 
život mu dává králová, 
ode mne mitru měj!'' 

A před palácem žasne lid : 
„Sám bůh ji poslal k nám, 
to není žena světice, 
to anděl boží sám!" — 

A posléz paní: ^Eaž, by hned 
a ještě tento den 
s mým knězem Pražský Jeroným 
byl do Čech vypraven. 

NechC v zlatou skřínku — dárek tvůj 
prsť vezmou z krajů téch, 
kde otec Karel pochován 
a želen ode všech; 

kde u věčný je dána mír 
má drahá, milá máť, 
bych v svaté hlíně té i já 
pokojně mohla spát. 

Tu prsť v podušku rakve dej, 
a rouškou zkrej mi líc — 
a netruchli a šťasten buď, 
já v čas ti vyjdu vstříc." 

Král uslzenou vznesl tvář: 
„Nuž, Jeronýme slyš, 
než měsíc vzplane úplňkem, 
ať zpět se navrátíš ! 

Tu zlatou vezmi paní skříň, 
ty skvosty v ní si nech — ■ 
tož knihy mistra Wikleífa — 
a zdráv se navrať z Čech." 

I slíbal mistr panin šat: 
„Slyš, rodný druhu mť^, 
tu milou, drahou, krásnou zem 
ode mne pozdravuj. 

A slíbej otcovský m^ práh 
a požehnej ten lid . . ." 
a zase paní zaštkála 
a zvadlý ret jí styd. 



Smrt králové Anny, 47 

Když uklonil se k choré král, 
vzplál hvězdou matný zrak: 
„Tys neoslyšel proshy mé, 
bůh též ti učiň tak. 

Dej ruku svou, dej obě dvě 
a k ňadru nakloň hrudf, 
chci šťastnou být a tiše mřít — 
Richarde, s bohem buď!^ 

A vzdechla paní, zhasnul zrak, 
ret zaměnil se v led — 
Král Richard šílel bolestí 
a děsný nářek ved. 

V svých rukou ruce králové, 
jí na ňadru se chvěl: 

„Ať nejlepší jde sochař juž! . . ." 
a stalo se jak chtěl. 

„Yiz, mistře, mne a královou 
teš v mramor, všemu vděk, 
jí na paměť, nám oběma 
v pospolný náhrobek! 

Okažte lidu krásnou tvář, 
však není k pohřbu spěch, 
až přijde mistr Jeroným 
s posvátnou hlínou z Čech." — 

A přišel — rodné země prsť, 
byl v schránku zbožné skryl, 
král Richard v hrsť ji třikrát vzal, 
a rakev vykropil. 

A do podušky zbytek dal, 
a na podušky skvost 
bělostné skráně jemný svit 
a vlasů bohatost. 

V tři rakve: zlatou, stříbrnou 
a z mědi dal ji sám . . . 
„Juž, biskupové, neste ji 

v ten Westminsterský chrám. 

Tam pro ni hrob a pro mne hrob 
blíž oltáře se kleň — 
kéž lze mou bolest roznítit 
v pohřební pochodeň! — 

Kéž srdce mého povzdechem 
by každý plakal zvon, 
kéž v hrobku její sám bych pad 
všech strastí na pokon!" 



48 y^ Beneš Trehízský: 

Londýnských zvonů pohřební 
se městem nese hlas, 
král Richard v Shenském paláci 
svůj zlatý trhá vlas. 

A pláce ze dne na půlnoc — 
a v půlnoc, ký to sběh? 
Král, šílen, v světlo pohřební 
své paní palác zžeh. 

Pln zoufalství a žalů pln 
jít nechce z komnat ven, 
a lékaře i sluhy prost 
jen pláče celý den. 

V hluk zvonů se rozmáhá křik: 
„Hle, Shenský palác zplál!" — 
a z žáru nesen mrtvolou 
mladistvý Richard král. 



Bludné duše. 

Vesnický román 

od 

Vácslava Beneše Třebfzského. 

Asi tři hodiny od Slaného vine se celým západním obzorem obíou- 
kovitý pruh černých lesů. K «ám do kraje dívají se věčně věkův s hla- 
vami zasmušilými, jako by na ně boží slunce ani nezasvitlo. Když v jaře 
kolkol všude usměvavá zelen, jsou čela jejich tmavá jako noc; když 
v létě kolkol všude samé zlato, jsou vrcholky jejich jaku pochmurný 
mrak, kterýž v sobě nese pohromu ; když v jeseni lítá po holých strá- 
ních „posvícení^, zamračenců se ani nedotkne; a když v zimě všude 
všecko bílo a když se ta bělota leskne jako nevěstiny atlasové šaty, 
hledí na nás lesy ještě zamračeněji, jako by byly plny hněvu a záští 
až do kořenů. 

A táhnou se daleko; musíš jimi kolik hodin cesty. 

A mezi těmi Lesy dřímají v oudolinách tiché dědinky ještě tak 
na vlas, jako bývaly za dnů, kdy národ náš krok za krokem musel 
projíti všecky „štace" cesty křížové, jsou namnoze dřevěné, střechy 
doškové a na těch doškách zelená se mechu jasnějšího, než na koře- 
nech starých drv v blizoankých lesích. 

Těmto vesnicím říkají Podlesí a vesničanům Podlešáci. Tato 
přezdívka činívá sice zlou krev; ale mně to snad odpustí, protože je 
při tom pochválím. Jsou dobří, jsou nezkaženi ; větry, kteréž k nám při- 
léUyí z ciziny, o střechy jejich ani nezavadí. Po dědinách v Podlesí slyší 
jen hukot vichrů a přece zacelují v dřevěných stěnách každou skulinu, 
aby ani jediný dech těch jedovatých větrů nepronikl do jejich chaloupek. 



Bludné duse. 49 

^ Vy milé, vy prosté éeské dědinky! Kdo pak by vás nemel rád 

a kdo pak by o tom lidu pod vašimi krovy rád nevypravoval a ne- 
slýchal? Vy Podlešáci! Nestyďte se za ty své lesy; jen přilněte k těm 
statkům svým, k těm milým chaloupkám s větší ještě láskou a starý 
ráz své české povahy si zachovejte, aby jej dědili vašich vnuků vnukové ! 
Buďte na to hrdi, že vám tak říkají a jen zůstaňte „Podlešáky" na 
všecky příští dni ! 

I. 

„Už nepřyde!" prohodil za jednoho podzimního večera Jiřičky 
sedlák Květ. Seděl zamyšlen u stolu ve staré jizbě, na jejíž strop 
porážely trámy asi v těch letech, když odcházel z Čech poslední Švejda. 

Hodiny, jež visely u samých dveří v tmavomodrém pouzdru, uka- 
zovaly devátou. A v devět hudin bývá za listopadových večerů po ven- 
kově, jako na ulicích velkých měst o druhé s půlnoci. Vesničky po- 
dobiyi se zevnějškem vymřelým dědinám a rozsáhlé statky v nich 
omšeným. hrobkám, ve kterých nebožtíci již sta let dřímají. Za to se 
však ten život tím roztomileji jevívá ve světnicích s dřevěnými očazc- 
nými stropy při plamenech u veselém praskotu skotačících na krbu, 
při hezounké písni na mladých rtech, Či při dlouhé pohádce, kteráž 
stačila někdy i na dva večery. 

Sedlák Květ byl muž šedesátník: vysoký, s hlavou vzpřímenou, 
s čelem bez jediné brázdy a s tváří smědou, na kteréž však radlice 
desítky šesté zanechala již patrné stopy. Ale vrásky smědou tvář 
rychtáře Květa nečinily nepříjemnou; slušely jí a výraz obličeje stal 
se vážnější, tak v pravém slova smyslu usedlý. Rysy v smědé tváři 
jeho měnívaly se zřídka ; do duše si rychtář Květ všetečným a slídivým 
zrakům dívati nedal. Ale k čemu vám už nyní věrný o něm podávat 
obraz! Seznámíte se s ním a poznáte ho. 

Sedlák Květ vstal se židlice, na kteréž seděl s rukama překří- 
ženýma přes prsa, přikročil k polici, vztáhl raku a v racc octla . se 
kniha; potom se obrátil k mladinké dívce, kteráž seděla nejbližo u dosti 
prostorného krbu, na němž na Železné třínožce jasným plápolem ho- 
řela louč. 

„Pamatuješ se. Světluško, kde jsi přestala?" 

Hlas sedláka Květa zněl jako veliký zvon ve farním kostele, ale 
musím ještě přidati, když zvoní o božím hodě na velkou. Rysy v smědě, 
vážné a usedlé tváři sebou pohnuly, rty se usmály, ale zlehounka, tak 
jako by ten ósměv o obličej byl jen v letu zavadil. Dívka vzala do 
ruky knihu a mlčky otevřevši, začala čísti. Uměla výborně. V kapitole, 
kterouž rozevřela, byly vypsány zlé časy za vladařství Oty Branibor- 
ského v Čechách, kdy tři nejhorší hosti, jakýchž tato naše země zná 
s důstatek, hlad, 'mor a vojna, zašly si do Čech a zasedly k plným 
stolům, protože království české bylo tehdáž osiřelé, veliký Otakar ležel 
v daleké, cizí Vídni ubit, a mladinkého Vácslava vlekli poručníci od 
hradu ke hradu, až ho vyvlekli za hranice . . . 

Na knize scházelo několik předních listů ; dle všeho byla to stará 
česká kronika. Sedlák Květ měl takových knih několik, a to tehdy už 



50 y- S«w«5 TřeUzský: 

něco znamenalo. Měli biblí, měli kancionál, měli cestu Krištofa Haranta 
z Polžic do svaté země a nescházely jim ani Trojanské letopisy. U ně- 
kterých z těch knih byly na jednotlivých listech celé řádky zacerněny, 
zaškrtány, že nejbystřejší oko nedovedlo vyčísti, co tam původně stálo. 
Květův otec je před lety musel odnésti na faru. Kde kdo byl v pode- 
zření, že má knihy, musel s nimi na faru se všemi. Někde chodili 
po vsi rychtář s konšely, všecko všude přehledali, a na faru to musel 
donésti obecní slouha. Ve Lstiboři prý jich přinesl několik nůší, až se 
pod nimi prohýbal, a lidé se mu pétom smáli, že se s těmi knihami 
namohl; chodil také od těch dob přihrbený. Na farách ty knihy pro- 
hlíželi a které byly nakažené, s těmi* se majetníci musili chtěj nechtěj 
rozloučiti; a ještě byly dluuhé výslechy, kde je vzali, od koho a zdali 
jich nepůjčovali. Knihy, které nalezly před očima posuzovatelů milost, 
vráceny nazpět, ale bedlivě poopraveny a pečlivě začerněny . . . 

Světluška čtla ještě o těch bědách, kteréž přišly na českou zem 
za BranibOrců. Ale dnes se jí ten zvonkovitý, stříbrný hlásek chvěl, 
někdy se také na chvilenku odmlčela, jako by jí na tu historii nestA- 
čoval dech, jako by oči její dnes na ty veliké švábské písmeny dobře 
neviděly. Ve světnici bylo ticho, jako by se byl v té chvíli čas, kterýž 
letí přes lesy a přes střechy v bleskotné rychlutě, zastavil; jenom kla- 
pání hodin u dveří svědčilo, že čas letí dál a dál a že nikdy nestojí. 
Sedlák seděl opodál s očima upřenýma na čtenářku, panímáma si leckdy 
utřela oči zástěrou a chasa ani nedýchala. Čtenářka již byla tam, jak 
tyrvali matce sirotečka, jak ho odváželi za hranice někam do ŽitAvy, 
jak tam měl nouzi, jak trpěl hlad, í měl šaty jako dítě žebrácké. 

Světluška čtla tak klidně a tak hezounce, že nebylo divu, když 
panímámě na odkvetlé tváře, v nichž zrcadlila se vtělená dobrota, vy- 
hrkly slze, a když se těmi slzami leskly, jako když na uvadlou trávu 
spadne jarní déšť. 

„Bože můj jediný — a přece to bylo dítě královské!" povzdechla 
si, nemohouc již utlumiti vnitřní rozechvěnost. 

Potom přišly zprávy o velikém hladu, chase vstávaly vlasy na 
hlavě, po hladu o velikém moru, a chase lilavy se točily. Sedlák Květ 
se přestal dívat své dceři v tvář a sivé oči jeho zahleděly se do pla- 
menů; zdálo se, jako by v nich něco svítilo — hněv či také slza? 
Nevím, protože náhle hlavu odvrátil a zadíval se na hodiny, na kte- 
rýchž ručička stála již u desáté. V jizbě bylo dosud ticho, že bylo 
slyšeti každé prudší oddechnutí. 

Potom prý se jednou ten královský sirot eček vracel, byl sla- 
bounký, vyzáblý, tváře měl zbělené, oko mdlé, jako by uhasínalo, hlavu 
nakloněnou . . . Tak přicházel dp svého dědictví a čím dále přicházel, 
hrnul se k němu lid ze všech stran, a nebylo konce jásotu. A mnohý 
ten Cech hladem zmořený, od cizinců odraný, posledním chropotem 
vítal toho mladého krále, toho českého dědice, a potom umíral. Lid, 
kterémuž oni tři hosté neublížili, těšil se z té duše na lepší časy, 
protože prý je věštila duha jasná, krásy neobyčejné, kteráž rozklenula 
se nad Prahou, sáhajíc ode zdí městských na půlnoční straně až na 
druhý břeh Vltavy; a za duhou hvězda skvělá, kteráž objevila se vedle 
rohu samého měsíce . . . 



Bludné duše, 51 

Světluška dočtla kapitolu. 

„Už dost, holka!" pravil otec, když se dcera na něj tázavé po- 
dívala. Vzal jí knihu z ruky, ale dnes kroniku neuschoval na polici, 
nechal ji ležeti na stole. Ve světnici bylo ještě ticho. Všem lpěly na 
mysli hrozné noviny, jak někdy bývalo v Cechách zle. Hodiny, staré 
dřevěnky, odbíjely desátou. Chasa s obvyklým „dej vám pán bůh dobrou 
noc!" vytratila se za nedlouho. V jizbě zůstali pouze sedlák s paní- 
mámou a dcera čtenářka. 

Plameny na krbu oslňovaly právě plným jasem tvář dívěinu. 
Řeklli bych, že tento dívčin obličej byl půvabný nad pomyšlení, bylo 
by to až příliš obyčejné. Napsalli bych, že tahle mladá, svěží tvář 
byla sličná, pověděl bych zase málo. Byla poněkud přihlédla, ale jen 
lehounce, jako by jarní slunce bylo na ni vtisklo svůj polibek, když 
ji uvidělo po prvé. Na každém Účku nasázeno po poupěti, když se 
začíná rozvíjeti a když jeho červeň bývá tak jeraninká, jako by to byl 
saminký pel. A když se rtíky pohnuly k úsměvu, na každé tváři po- 
jevilo se po dolíčku. Takovýchle popisů Četli jste již dozajista mnoho; 
bývají tak v jádru stejné a zběhlý čtenář podobné řádky často okem 
pouze přeletí. Ale kdy bych měl tuto ustati, dopustil bych se hříchu 
na paměti dcery Květový. 

Sám pán bůh ví, co to v těch očích jejích spočívalo, když se 
rozevřely a když se tak na jednoho podívaly. Byly hluboké, jako stu- 
dánky s křišťálovou vodou v zakletých zámcích, do nichž zahledělli 
se kdy zabloudilec všetečně, zůstal jako přikován a mu sil do nich 
věčné hleděti. A sám pán bůh také ví, jaký to byl divný výraz v těch 
přibledlých tvářích už od dětinství nejútlejšího, že prý se Člověku po- 
hledem na ten první mládí květ oko rozjasnilo, a že pokaždé se čelo, 
b}'ť i seděly na něm sebe černější chmury, čistým nebem zaskvívalo. 
A lidé přece říkají, to že se stává jen tenkrát, když se oko smrtel- 
níka zahledí v obličej anděla, a když na čelo pozemšťana zavane dech 
zjevů z říší záhvézdných. Tehdáž v těch smutných Čechách andělé býti 
ani nemohli. Tenkrát na tu ubohou českou zemi prý i v samém nebi 
zapomněli, řekl kdys jeden muž. Ale já pravím, že mezi těmi našimi 
předky musili býti andělé, musili mezi nimi žiti, museli je chrániti 
a těšiti. 

Kdo pak by byl dovedl jinak setříti s těch zbrázděných čel 
krvavý pot, než ruka anděla? Kdu pak by byl dovedl s těch starých 
svráskovatělých tváří zažehnati zármutek, než ruka anděla? Kdo pak 
by byl dovedl ta srdce, jež bušívala tak prudkým tlukotem, umírniti, 
než ruka anděla? Kdo pak by byl vštěpoval doufání těm našim před- 
kům, těm starým českým robotníkům, tě zotročeně, ubohé české krvi, 
nežli rty andělské? Kdo pak by byl dovedl učiti trpělivosti ten lid, 
kterémuž sehnuli hlavu až do prachu a jehož bedra svými hříchy ob- 
tížili, nežli rty andělské? Jděte a ptejte se, ;sdali pravdu dím. 

Sedlák Květ by vám pověděl, že tohle všecko dítě. jeho umělo; 
on by vám ještě více pověděl. Žel, že už na něm dávno uvadla tráva 
a že dnes o hrobě jeho již ani nevědí. 

Podívejte se na tu holku, sedí ještě u krbu, ruce má složené 
v klíně a tmavě modré oko upřené v plaménky; hnědý hebounký vlas 

4* 



52 T'. Benc^ Třcbízd-ý: 

sčesaný v týl vine se jí v jemných proudech po šíji. Zahleďte se do 
té divné mladé tváře a uvidíte, že se vám z toho statku chtíti nebude 
a že zapomenete na všecko . . . 

Ve světnici ještě ticho, hodiny vedou dále svou; sedlák za sto- 
lem, panímáma u kamen a nad střechou statku jejich, nad zdejší dě- 
dinou a okolními lesy letí čas — a co nese? Dobrého málo, novélio 
mnoho a zlého ještě víc. 

Sedlák náhle vstal, pokročil k oknu a poslouchal. Někdo se do- 
býval do statku. Psi zaštěkali už po druhé, ale jaksi radostně, a starý 
sultánek vyskakoval až do půli vrat a div že nepovalil k zemi sed- 
láka, kterýž vyšel otevřít. Příchozí byl asi dobrý známý; a podle slov, 
kteráž jsme zaslechli ve světnici u Květů, musili ho dnes očekávati. 

„Tak pozdě, brachu? Už odbila desátá." 

„Zdrželi mne; už jsem myslil, že nepřijdu." 

„Jen když přicházíš. Neseš ?" 

„Nesu." 

Ruka tiskla ruku vřele a opravdově. Sultánek opět poskakoval, 
znovu vyštěkoval, až slepice v kurníku hlavy zdvihaly, zdali není don, 
a kohout zakokrhal, zdali již nejsou na východě červánky; ale jen 
jako ze spaní — v půli se zamlčel a všude byla ještě ěeniá tma. 

Příchozí vešel do jizby se starodávným křesfanským pozdravením, 
přidav ještě: „Požehnej pán bůh," selce podal ruku, přistoupil k dívce 
u krbu, pohladil ji po cele i po vlasech a usedl za stolem. Byl to muž 
8 nesmírně vyzáblou tváří a s šedivým dlouhým vlasem. Ruce jeho 
byly pouhá kost a pouhá kůže. Oděn byl v šerkovou halenu, spodky 
měl uzounké, zvířetinky, a nohy mu vězely v sešlých střevících, na nichž 
se mu leskly mosazné sponky. Čepici, černavou pangi-otku s bílým 
beránkem, položil na stůl. Selka mu podala chléb a sýr. 

Světluška už se tak nemohla dívati s tím pokojným okem do pla- 
ménků na krbu. Když zavane nad studánkou ostrý vítr, byť i luční 
tráva tvořila nad ní loubí, hladina její se rozvlní, rozceíí. A když vy- 
soký muž s nesmírně vyzáblou tváří překročil práh světnice, přinesl 
s sebou také zvenčí ostrý vítr. V tmavomodrých očích dívčiny pojevila 
se plachost, jako když mladistvá srnka u lesního potoku větří zdálí 
neštěstí. A když se příchozí dotkl jejího čela a když ta suchá ruka, 
pouhá kost a kůže, projela hedbávnými vlásky jejími, zachvěla se, 
jako by po ní sahala Morana. Měl ruku tak příliš studenou, ještě stu- 
denější než bývají větve, když jsou obaleny omrzlinou. 

Pozdní host zakrojil do pecnu chleba hezky hluboko. Měl hlad. 

„Přilož!" řekl sedlák dceři, když nocležník dojídal, a dívka vy- 
brala na ošitce tu nejmastnější louč, urovnala na třínožce a v chvilince 
bylo viděti jasně až ke stolu, pozdnímu návštěvníku přímo do tváře. 

Napsali jsem prvé, ,že byla nesmírně vyschlá, nepověděl jsem 
ještě všecko. Vypadala jako zkamenělá, jako by vrásky před očima, 
kolem rtů a na čele byly nepohnutelné; vypadala tak, jako by patřila 
nebožtíku, kterého vytáhli v lomech z vápenitých vi%stev. OČi jeho pod 
bílým, hustým řasovím byly přimhouřeny, jako by nemohly snésti světla 
a jako by podřimovaly. 



Bludné duse. O 3 

Náhkí rozepjal halenu a vytasil ,sc z levého podpaždí s jakýmsi 
vakem staženým pečlivé řeménky. Položil jej na stul, opatrné rozvázal 
a vyňal nějaké knihy. 

„Tu raás, ty čtenářko," zahovořil, vstav od stolu a podal první 
z knížek Světlušce. Byla to osmerka na hruhéra, Šedavém papíru. Dívka 
se podívala na knihu a hluboké tmavomodré oči se jí zaleskly, jako 
když v pohádkách hledá sestra stopu bratrovu a když ji nalézá. Nápis 
na knížce znčl: „Zdenek ze Zásmuk." Pozdní host vytáhl druhou 
knížku a zas ji podal dívce; tahle se jmenovala: „Hrabě Rožmberk.'* 
Světlušce se rtíky usmály, starý muž s nesmírně vyzáblou tváří si toho 
úsměvu všiml. Vrásky v obličeji se mu pohnuly po piTé, zdálo se, že 
také k úsměvu; ale neuměly to. Už smíchu asi dávno odvykly a pod 
bílým, hustým řasovím otevřelo se dvé jasných očí, jako by chtěly ten 
úsměv milounký kolem rtů dívčiných zachytiti, jako by se jím chtěly 
potěšiti, než přeletí. Či jsem neřekl, že úsměv na lících téhle dcery 
rychtářovy působil jako jarní slunce na ledy? Ne — zapomněl jsem 
to prvé. 

Nocležník sáhl ještě jednou do uzlíku a vytáhl knížku „Mnislav 
a Světivína". Podal ji opět mladinké dívce. Světluška dotkla se pravicí 
jeho ruky; ale rychle utrhla, protože byla ještě studenější, a knížka 
padla na zem. Starý muž se jí podíval zase do tváře, oči se mu opět 
rozevřely; ale zdálo se, že bylo v nich náhle kalno, a v okamžiku je 
přimhouřil. 

Měl ještě jednu knížku; tuhle vzal od něho rychtář. 

„To bude čtení na zimu," sepnula ruce selka. 

„Bez toho ty naše skoro všecky umíme nazpaměť," přidal sedlák. 

A Světluška brala ty knížky jednu za druhou, jako drahocenný 
poklad, z rubu na líc je převracela a kolem rtů kmital se jí zase ten 
divný, milounký úsměv. Starému muži opět se pod bílým řasovím oči 
rozevíraly, jako by jej chtěly zachytiti, a vrásky na zažloutlé, vyschlé 
tváři se hýbaly, jako by ta zledovatělost obličeje jeho pouštěla, roz- 
távala, jako by se ta zkamenělina v nora ztrácela. 

Sedlák prohlížel si knížku též tak bedlivě, jako dnes obracejí 
v rukou desítky, nejsouli padělané, a potom ji uložil do poličky v almaře, 
jako (bies ukládají spořitelní knížky. 

„Ještě jich tu mám několik, dvě mi zbudou do Srbčc, jedna do 
Bdína, jedna do Pochvalova, dvě do Pozdně a jedna do Milého," za- 
hovořil muž, stahuje opět váček opatrně řeménky. 

„Jak věru, kdy by tebe nebylo, ani by k nám do našich lesů 
knilia nezabloudila," řekl sedlák s důrazem. 

„Už bez toho po mně pasou; větři podloudnictví." Stai*ý muž 
chtěl se usmáti; ale šlo mu to ještě hůře než před chvílí. — „Jen 
tak z ničehož proti mně nechtějí; bojí se mne." 

Xyní se pozdní host usmál, ale tak, jako když suchými, opada- 
lými větvemi stromů zachřestí prudký vítr. 

Dívka u krbu se zachvěla, a tak mimoděk ohledla se ke stolu, 
kde seděl nocležník, jehož se bojí úřadové. 

Tenkrát taková myšlenka, že by se úřadové mohli bát, ani ne- 
napadla nikomu; tenkrát se nebál ani mušketýr ani dráb nikoho. 



54 y- jBeneš Thbizský: 

Tohoto muže znala už mnoho let, skoro tak dlouho, co je na 
světě a co má v hlavě paměť; ale takhle ho ještě neviděla. Bílé, husté 
rasoví vystoupilo mu \ýse do čela, oČi jeho se rozšířily a svítilo to 
v nich jako na nebi za bouřky; vrásky ve tvářích se rozevíraly siřeji 
a svaly kolem rtů se utvářily, že sám sedlák Květ svým vlastním zra- 
kům nevěřil. 

„Já řku, ty starý brachu, oni mne budou chytat — uvidíš. Už 
dnes vyslali za mnou špehýře. Plížili se po mé stopě jako psi, kd>'ž 
čenichají vysokou. Slyšíš, ty sedláče? A proto jsem se tak do noci 
opozdil. Ale nechť si se mnou začnou!" 

Starý, vysoký muž s nesmírně vyzáblou tváří vstal, suchou, kost- 
natou raku položil si na prsa a zavolal, že čtenářce kniha z ruky 
do klína vypadla: „A uvidí, že se jich Refunda báti nebude 1" 

„Už je čas, holka! Podívej se, táhne k jedenácté," zahovořil 
sedlák, přerušiv na chvilku ticho, kteréž bylo na okamžik jizbou zavládlo. 
Selka u kamen podřimovala. 

„Pro pána, jedenáct! Ba že čas! Světluško, už toho nech!" pra- 
vila, protírajíc si oči, a dceruška poslechla, šla uložit knihy ^do almary ; 
ale loučila se s nimi dnes nerada. Byla by nad nimi vydržela nakloněna 
celou noc. Nocležník zůstal se sedlákem ještě hodnou chvíli ve světnici. 
Dřevěné hodiny na stěně u dveří odhrkovaly chraptivým hlasem dva- 
náctou, a ve statku u Květů ještě prokmitalo světlo do černé tmy, 
kteráž se rozložila nad dědinou. 

Větry nad starou doškovou střechou letěly tiše, lesy už dávno dří- 
maly a jen tak někdy, když větry zahvízdaly skotačivou, probudily se 
na chvilku, zahučely ; ale v několika okamžicích si povídaly ze spaní 
své starodávné, věčně věkův stejné noviny. 

Ponocný Adamec odtroubil již jednu, a u Květů ještě svítili. 

„Snad nestůňou — nedej pán bůh, aby takhle Světluška ! Arciť — 
dobří lidé musejí těch křížků obyčejně nejvíc nésti." 

Adamec se zamlčel, vyleštěnou plechovou troubu zavěsil na ra- 
meno, opřel se o hůl, kteráž se trochu podobala halapartně, obešel 
třikrát kolem do kola ves a zašel si do své chaloupky. Stála na rohu 
ve vsi. Ale v jizbě si nesedl, postavil se k oknu a zahleděl ku Kvě- 
tovic statku, kde dosavade skulinou v okenici kmitalo se světlo, jako 
by tam odněkud byla zaletěla bludička. 

„Já to říkával, ta holka že nevyroste a vyrosteli, že jí místo 
růží na tvářích pokvetou slzičky. Opatruj vás raka boží, vy lidé dobří!" 

Adamec sedl si potom na židlici, ale s tváří ještě upřenou do 
vsi v tu stranu, kde ležel statek Květovic. 

Nestonali tam — Světluška byla zdravá jako ť>bka. Už dávno 
ve své komůrce dřímala, a zdálo se jí, že čte ze staré knížky pověst, 
jak v jedné zemi měl král jedinou dceru, tak hezounkou, že si k vůli 
ní zajížděli princové ze všech konců světa na jejich dvůr. Ale najednou, 
když rozkvetla nejplněji, začala vadnouti, usychati. Říkali, že ji někdo 
na smrt uhranul; od takového uhranutí potom nebývá pomoci. Nad 
vodou mohou se říkati ta nejdivotvornéjší slova, katí oko může býti 
nejuměleji zauzleno, ubožák musí umříti. Král hledal pomoci po celém 
světě a dcera den ode dne se ztrácela, s jejích tváří odpadával lupének 



Bludné duše. 55 

za lupčnkcm, až přišel jednou štíhlý, mladý neznámý muž, s přibledlou 
tváří a v černém šatě. Bylo tenkrát léto a v zahradách dokvétaly po- 
slední růže. Štíhlý, mladý muž, s přibledlou tváří a v černém šatě šel 
ku králi, že dceru jeho uzdraví. Král mu ji slíbil a s ní ne půl ale 
celé království. Cizinec šel do zahrady, kde miláček králův sedával nej- 
radéji, na vyschlé travé bělaly se vybledlé lupénky uvadlých a opadal}'ch 
růží. Mladý muž sbíral jeden za druhým a potom je poustel do včtru 
ke čtyřem úhlům svéta. Lupénky se rozlétaly, a cizinec volal za nimi : 
„Uvadlé listí odlítej, odlítej — ua lících svěží rozkvítej, rozkvítej!" 
A divný muž chodil do zahrady královské po tři dni vždy před slunce 
vý-chodem a po západě. A pořád, kde jaká růže, kde jaký lupének po 
zemi, rozhazoval je ku čtyřem stranám svčta a při tom si zpíval, že 
celý zámek poslouchal a ani nedýchal: „Uvadlé listí odlítej, odlítej — 
na lících svěží rozkvítej, rozkvítej!" I uplynuly tři dni, v zahradě krá- 
lovské nebyl na zemi ani jediný uvadlý lupének, ale za to plno lístečků 
zruměněných tou nejjemnější červení na lících dcery královské . . . 

A Adamec se domníval, že Světluška stůně; ve hlavě seděla mu 
zase jako předtucha, že nevyroste, a vyrosteli, že jí místo růží na lících 
pokvetou slzičky, Divné tušení, ty stArá hlavo! Hodiny zahrkly: dvě. 
Adamec se zdvihl, vzal troubu do levice, hůl do pravice a šel pono- 
covat. Ale troubil nějak tiše, jako by mu nestačoval dech. A když 
Adamec ponocoval, třásla se prý okna, a lidé leckdy v polodřímotách 
myslili, že to troubí k poslednímu soudu andělé. 

Před Květovic statkem se zastavil, ale otvor hlásnice ke rtům 
nepřiložil a tady to činíval vždycky. Prsa nadmul, po každé jak mohl 
nejvíce, a zafoukl do trouby, jak jen mohl nejprudčeji. Rychtář Květ 
to míval rád, a Adamec na jeho přízni si zakládal, protože měli oba 
tak stejně tvrdé, nepovolné hlavy. 

Skulinami okenice světlo se již nekmitalo. Ponocný šel kolem 
skoro po špičkách, aby, stůuěli kdo a jestli si zdřímli, jich nezbudil. 



IL 

Ves Jiřice ležela v tichounké, rozkošné úžlabině. Kolem dědiny 
rozkládala se pole, za nimiž v širokém podlouhlém kruhu vystupovaly 
tmavé lesy, jako chmurná hradba. Nivy prorývaly tu a tam louky a luči- 
nami probíhal potok, který by stačil na dvě složeni. Po březích mládly 
štíhlé olšiny a stárly mdle zelené vrby. 

V létě tu bývalo jako v ráji a v máji jako v nebi. 

Ye vrboví už od mnoha a mnoha let ukrývalo se pět hnízd, 
věděl o nich každý; ale zůstaly netknuty. Ani Jedličkův Franta — 
a ten přece nenechal na pokoji ani jediného hnízda — neodvážil se 
na ně sáhnouti. Uschoval se vždycky v pozdálí a osmělil se pouze dí- 
vati na šedomodrá vajíčka. V těch hnízdech bylo deset slavíčků, pět 
samic a pět samečků. 

Po svatém Jiří oživly staré vrbiny, zachvívaly se štíhlé olšiny 
a voda v potoku proudila tichounce, protože rozepěli se slavíci. A měli 
jste je slyšeti, když tak slunce zapadlo a z lesů vystupovalo šero a nad 



56 V. Beneš TřeMzský: 

lučinami vyfluizcl niésíc. Spustili jcdeii za druhým. Ve vsi chasa na 
zápraži uuilkla, staiým dýmky vyhasínaly, mládež pouštěla se blíže, ale 
jen po prstech, aby to těm zpéváčk&m nekazili, a leckteré dívce za- 
chtělo se také do takové písně, do takovéhle noty. Ale zamlčela se 
a poslouchala bystřeji, aby si tu divnou melodii zapamatovala. 

Slavíci zpívali někdy smutně, jako by to byla píseň pohřební, 
liidem ve vsi bylo do pláče, mladým dívkám se oči kalily a staří vrtí- 
vali hlavami. A když také tak jednou zpívali do pláče, Jedličkův Franta 
odvážil se až k samj^m hnízdům, vylezl na vrbu, jestřábí oči jeho uvi- 
děly samičku s křídloma roztaženýma a s hlavinkou dolů obrácenou 
a bylo mu jí líto. Jedlička přece nikdy ničeho nelitoval. Potom slezl 
s tajeným dechem, připlížil se ke hnízdu a vzal samičku do rukou. Kolem 
šli ze statku na luka, Franta se pustil za nimi, měl v očích slze, 
v obou rukou něco držel jako poklad, zastoupil hezounké dívčince cestu, 
podíval se na ni těma zavlhlýma očima a řekl: „Umřela slavíčkovi 
samička, pochovej ji Světluško!" A dívka ji pochovala na břehu potoka 
ve vrbí. Ten večer slavíci zase zpívali; sletělo se jich na olši devět 
a začali z devíti hřdélek najednou, a co zdejší vesnice jmenuje se Jiři- 
cemi, neslyšeli v ní dojista takového zpěvu. Slavíci zpívali nad hrobem 
družky samičky. Světlušce, tenkrát ještě školačce, bylo v mladé hla- 
vince tak trudno a v dětinském srdci tak úzku, že zašla do světnice, aby 
neslyšela ten divný pohřební zpěv slavičí . . . 

Trochu jsem odbočil, ale tohle patřilo k zdejší dědině, jako omšené 
střechy k zdejším statkům, jako vrby a olšiny k zdejšímu potoku a jako 
tmavé lesy k zdejšímu lidu. 

Ve vsi bylo deset statků, jeden vedle druhého, táhly se do půl- 
kola a druhý půlkruh tvořily chalupy a chaloupky. 

Statky vypadaly na vlas stejně, jako by byly všickni rodní bratří. 
Každcnm díval se do oken strom, tu hrušeň, tam štěp, tu zase lípa vy- 
soká, košatá a před jedním byla ještě zahrádka pod okny, u kteréž tmavě 
natřené plaňky tvořily ohradu. Tenhle statek patřil sedláku Květoví. Byl 
mezi všemi nejrozsáhlejší a měl nejvíce polí a nejvíce luk. Květ byl 
zároveň rychtářem. Ze zdejších bývalých usedlíků zbyl tu po švédských 
vojnách rod jeho jediný, předkové jeho ukr^^vali se v lesích, a když 
přišel pokoj, vrátili se zase do statku. Do ostatních prý rausili honiti; 
o hospodářství nestál žádný, poněvadž na každém statku byl tenkrát 
přivázán ošklivý netvor, kterémuž říkali robota. 

Jiřičtí přistěhovalci byli samí Češi, jinam honili od hranic Němce ; 
odtud tak mnoho německých jmen po českém venkově. 

V Jiřících o světě takořka ani nevěděli, jen přišelli ob čas někdo 
z vojny, vypravoval, že za zdejšími lesy je širý kraj s městy k ue- 
l)řehlcdnutí, s lidmi k nespočítání a s panstvem k neuvěření. 

Když se vrátil sedlák Květ, trvalo mu to skorém rok, než se 
vypovídal. Sloužil císaři pánu celých čtvmácte let; za celý ten čas 
viděl zdejší lesy jen jednou, a to ještě pozdálí, když táhli do Saska 
říšskou silnicí. Na českých bojištích za sedmileté války nebylo jednoho, 
na kterém by byl nestál proti Braniborcům. 

A potom jednou za rok, vždycky v máji, rozloučilo se několik 
lidí se zdejšími lesy na tři dni a vydali se na pouť k svatému Janu 



Bludné duše. 57 

do Prahy. A pó pouti vypravovali celých čtrnácte dní, co v té Praze 
všecko vidéli a co v ní všecko slvšeli. 

Tenkrát bylo v Praze mnoho viděti a slyšeti ještě více. Od sa- 
mého dívání člověku prý přecházely oči, že to trvalo celý týden, než 
se vyčistily a než poznaly zase tmavou zeleň zdejších lesů, a než při- 
vykly zdejším doškov}in střechám. A z toho, co slyšeli, nerozuměli ani 
jedinému slovu, protože ze všech stran do uší zalétaly cizí zvuky, jež 
podobaly se posměchu nad tím prostým, českým lidem, kterýž za rok 
jednou vždycky se přicházel dívat, zdali stojí ještě, Praha, zdali v té 
Praze nad Vltavou ještě kamenný Karlův most, zdali na tom vrchu 
ještě Svatovítský chrám a v tom chrámě zdali ještě ti staří králové 
dřímají, a zdali v něm ještě stříbrný hrob světce Nepomuckého. A když 
potom odcházeb', přinesli do zdejších lesů noviny, že Praha stojí do 
dneška, že přečká ještě děti jejich vnuků, že nad Vltavou ještě se pne 
kamenný Karlův most, že ještě stojí Svatovítský chrám, ale že jest 
sešlý až běda, v tom chrámě, že staří králové do dneška dřímají, ale 
na jejich hroby že rozestřeli své sítě pavouci, a že stříbrný hrob sva- 
tého Jana Nepomuckého nerozlili dosud na tolary a dvacetníky. 

Někdy dvakrát či třikrát za rok přicházel do dědiny s novinami 
o světě také Refunda; ale ten do každého statku nešel, nejraději pře- 
kročoval práh u Květů. 

Kde přišel k tak divnému jménu, nevěděl žádný; ale také se po 
tom žádný neptal. Znali ho již dobrých dvacet let, a jinak ho neslyšel 
nikdo jmenovati. Když přišel Refunda do Jiřic, šlo to po vsi, jako 
když tluče na buben. 

Refunda umíval povídati ty nejdivnější noviny, měl tak jakýsi ráz 
pohádkářů, ale pohádkářem nebyl. Říkal, těm že nechej bráti chleba, 
oni že ho spíše potřebují. Jen tak někdy začal pohádku, ale ta byla 
vždycky jako drahý kámen mezi křemením, jako zlatá ruda mezi že- 
leznou, jako štěpná stolistá růže mezi šípkovými. Pohádkáři se ho báli 
a podtají na něho nevrazili, protože když přišli po něm do vsi, lidé je 
poslouchali jen tak jedním uchem a někdy při těch jejich pohádkách 
i zdřímnuli; a to byla ta největší hanba, když někdo potulnému po- 
hádkáři při vypravování usnul. — 

Dnes ráno otevřely se ve vratech u Květů dvířka, a na náves 
vyšel jimi Refunda, se sedlákem si stiskli ruce, podívali se na sebe, 
usmáli se, ale trpce, a Refunda odcházel se slovy: „Však přijdu zas, 
tentokrát ale dřív; zatím tu budíte s pánem bohem.'* 

Refunda šel návsí, jako ve Mšecím chodívá kníže Švarcenberk, 
jinde zas o té jeho chůzi říkali: „Jde jako kníže Kinský," a jinde 
zas: „Vykračuje si jako Lobkovic.** Refunda měl opravdu v té chůzi 
své cosi neobyčejného. Šel s hlavou vzpřímenou, s očima upřenýma 
v před a šerková halena slušela mu jako knížeti kabátec se zlatými 
portami a z nejdražšího sukna . ,. . 

„Dej bůh zdraví, Refundo!" 

„A vám sedláče, štěstí!** 

„NepťUdete dál?" 

Takhle už ho ve zdejší dědině oslovil třetí sedlák a Refunda po 
každé odpověděl: „Až po druhé sedláče." A neohlédl se, ač kolem kte- 



58 y- Senes TreUzaký: 

rého statku šel, všude vybíhali před vrata, aneb aspoň k oknům a dí- 
vali se za tím divným člověkem, jehož znali mnozí už od maličkosti, 
jehož se báli a jemuž by přece byli udělali, kdy by byl na nich žádal 
bůh sám ví co. 

„Vítám vás, vítám k nám," ozval se již dnes sedmý hlas za ním 
v zdejší dědině. 

Refunda se ohledl, po pn^é se zastavil, nesmírně vyschlá tvář jeho 
stáhla se k úsměvu, pravice jeho se pohnula a v mžiku tisklo se dvé 
starjch, kostnatých rukou: Refundova a ponocného Adamce. 

„Tak brzy od nás? Kdy už já vás neviděl; napadlo mi, že snad 
nejste ani živ.** 

Adamec ještě držel svou pravicí ruku Refundovu, vyscíilá tvář 
Refundova se opět stáhla k úsměvu a bílé husté obočí po třikrát sebou 
zatrlilo. 

„Adamce, Adamce, nevíte, že mne červi nedostanou? Škoda, že 
jste pouocný^m, a že máte tak slabou paměť. Což jste zapomněl, že 
budu věčně věkův soužit lidi, a že věčně věkův nebudou míti ode mne 
pokoje?" 

Adamci vymkla se pravice z kostnaté, studené ruky Refundovy. 

„Já že umřít? — Já vás tu všecky přežiju, já uvidím vnuky 
všech zdejších sedláků, nevěříte, Adamce?" 

A Refunda již opět kráčel, jako kníže Švarcenberk Mšecím, když 
si vyjde na luka. Adamec se za ním zadíval, jako u vytržení a za- 
pomněl se i zeptati, jaké noviny jsou ve světě. V té chvíli tanuly mu 
v hlavě všecky pověsti, kteréž si lidé o Refundovi povídali, kde ho 
znali. Adamec takových řečí nikdy nedbal; ale dnes mu to řekl Re- 
funda sám ... 

„Proto tam tedy dnes svítili — byl u nich na noclehu," prohodil 
za chvíli sám pro sebe a upřel oči v tu stranu, kudy Refunda odešel. 
Kráčel podél potoku, kolem uvadlého, prohnědléhó olšoví a potom za- 
měřil úvozem k lesu. 

„Ďas ví, co ti dva spolu mají," řekl sedlák Ouřada k své ženě, 
když uviděl Refuudu vycházeti z Květo vic stotku. „Já řku ženo, tenhle 
člověk se mi nelíbí, pokud ho znám; nebude ani dobrý křesťan. Kdy 
pak jsme ho kdo viděl v kostele? Já řku ženo, kdo je s ním za dobré, 
je také takový." 

Sedlák Ouřada se podíval k bílému statku se zahrádkou pod okny ; 
byl v zdejší dědině konšelem. As před dvaceti lety se odněkud od Sla- 
ného sem přiženil ; mnoho nedostal, věna neměl žádného a kdysi večer 
prý za ním přivedli jednu bezrohou krávu; to byl jeho podíl, a po 
druhé přivedli zase večer jankovitého koně. Chase řekl, že dal za něj 
sto šajnů, a koupil ho prý zatím od Tejneckého pohodníka za několik 
grošů. Ale v Jiřicích si hrál na pána, na sousedy se díval s vysoká 
a špičkoval je, kde mohl. S pány držel a proto se stal konšelem; od 
několika let měl laskominy také po rychtářském právu. — 

„Podívej se, muži, u něho byl přes noc, tebe si ani nevšiml, 
a tys ho přece přivítal, " vyčítala u Kočárků panímáma sedlákovi ostrým 
jazykem. „Zasloužíte to! Neumíte tu ani promluvit! Jste tu jako v děrách, 
vždycky to říkám, kam mé sem zlý duch nesl! Já se mohla dostat do 



Bludné ditěe, 59 

dvora, já mohla být zcnmnkou, a tady si iiás nevšimne ani žebrák, ani 
tulák! U nás by takovémuhle hodili kůrku a ani by si s ním nikdo 
nezadal, a mezi vámi dělá knížete; jsme tu jako v Americe!" 

Panímámě Kočárkové ani ústa nestačila, tak výborné a tak rychlé 
služby konal jí jazýček. Muž dobrák mlčel, sklopil hlavu a vyšel se 
ven podívat na jalovičku. Ta byla jeho jediná radost, a když jalovička 
zabučela, zapomněl Kočárek na všecko a nejdříve na to, že panímáma 
ve světnici hubuje před chasou, kam že ji to všickni dasi přinesli, že 
přišla ze všeho do ničeho . . . 

Přivdala se sem od Velvar, před svatbou jí přivezli věno na tra- 
kaři : starou, před časy modrou truhlu s červenými ptáky. Když otevřeli 
truhlu, byla v ní poloděravá ošitka, dva bezuché hrnce, měchačky a 
jedna drchna z cvilinku s bůh ví kolikaletým peřím. Ale panímáma 
z kraje se u Kočárků za dvacet pět let opeřila, stala se z ní hotová 
pávice. Sedlák Kočárek nakoupil v Rakovníce na jarmarku těžkého 
hedbáví a potom několik loket port na dva prsty širokých, aby se jeho 
žena vyrovnala ostatním. Po čase už nosila i zlatem vyšívanou šněro- 
vačku. A Kočárek se dobrácky usmíval, když se tak podíval na tu svou 
ženu, jak má hezky urostlé tělo, jak jí to všecko padne, jak se v tom 
otáčí jako na strunkách, a k vůli své ženě už i s ostatními sousedy 
několikrát se pohašteřil, v Milíně na posvícení i porval. 

A žena chtěla, aby byl konšelem, aby nezůstal věčně věkův spro- 
sťákem, že Ouřada je přiběhlík, a že se přece nedal zastrčit. Jiras že 
ani neumí napsat pořádně tři křížky a je také konšelem, a mluví s ním 
i páni. — 

Dnes vězel v Jiřících všem v hlavách celý den Kefunda, a večer 
při krbu se o něm teprve rozpovídali. Nechtělo jim to ani z mysli, že 
se dnes nikde nezastavil, šel kolem jejich statků, jako by v nich nebyl 
jaktěživ, a minul sedláky, jako by jich ani neznal. 

„Co vám to povídal, Adamce?" zeptal se Hrdlička ponocného. 

„Že jsou pantáto zlé časy," řekl Adamec a odvrátil se. 

„To už víme od těch dob, jak jsme chodili — do školy." 

Hrdlička se zajikl, vzpomněl si náhle, že, když mu bylo sedm 
let, jednou školáci přišli domů a pověděli mu, že v Okrouhlíně škola 
padla na starého kantora, jak si poskočil a jak si zavejskl, a od těch 
dob že ve školo Okrouhelské nebyl. I.ístek s kohoutem přilepil na 
kurník, tabulkou zandal ve špejchare okno. — Z Adamce nedostal ale 
už ani slova více. 

„Co že přinesl Refunda nového?" s tou otázkou zastavil z večera 
ponocného konšel Ouřada. 

„Že prý tam někde v kraji poslali sedláci císaři pánu do Vídně 
psaní po obecním slouhovi." 

Ouřada zaskřípal zuby a sevřel pěstě; ale Adamec si toho ani 
nevšiml a šel svou cestou. 

Refunda učinil dnes v Jiřících pravý poplach, jako kdy by někdy 
v lednu, když všude všecko bílo, když se na stromech lesknou stříbrné 
řetězy, nad zasněženými střechami náhle zazpíval skřivánek. A dnes 
byl přece smutný listopadový den, skřivánci už dávno odletěli, slavičí 
hnízda ve vrboví zapadla uvadlým lupením a hlavy černých lesů za- 



f)0 v, Bfnrš TMfhskf/: 

ťínaly se hýbati, i)rotožc jim do skrání usedali první pdslové zimy : 
hejna černých nevlídných ptáků. 

Večer sešlo se k rychtáři několik sousedů, samí dobří známí, 
samí praví Podlešáci na tácky. A když na krbu zapraskaly veselé 
l)laiuínky, zasmál se Květ, sel do almary, vytáhl knížku, dal ji Světlušce 
a usednuv mezi hosty, řekl: „Přinesl nám z Prahy nové ctění. Jsou 
prý ty knihy, jako by je házel na dračku. Začni Světluško!" A dívka 
začala tu o Zdénko^1 ze Zásmuk čili o Blanických rytířích. 

Scdláci seděli jako pěny, chasa zapomněla na škádlení, a Adamec 
by byl hnedle zapomněl, že dřevěné hodiny u dveii odhrkují devátou 
a že je cas k ponocování, a snad po prvé vzal vyleštěnou hlásnici 
nerad, a když troubil, nemohli a nemohli ve vsi rozeznat, kolikátá že 
to hodina. Táhlé zvuky splývaly v jedno a byly nějak slabší, jako by 
to nedul do plechovnice ani Adamec. V několika okamžicích už byl 
zase ve světnici u Květů. 



m. 

Na faře v Okrouhlí ně, asi půl liodiny od Jiřic, čekali nového 
kaplana. Vybílili pokojík, vydrhli j)odlahu, umyli dvéře a otevřeli okno, 
aby to hezky provětralo. Kaplanka na Okrouhelské faře byla skrov- 
Ďounká, tak zrovna pro jednu duši. Staré nepravidelné klenutí při- 
I)omínalo, že tu vždycky kaplan nebydlil ; pravilo se, že prý zde bývala 
někdy komora a kuchyně. Ale měla tu výhodu, že jedním oknem bylo 
daleko viděti. Kaplanky ve farách bývíijí obyčt^ně ten liejzastrčenější 
kout. Přišelli některý host na zdejší faru, po každé se divíval vyhlídce 
z kaplanky. Dřívější pan páter se vždycky takovémuto divení trpce po- 
usmál. Okrouhelský pan farář vyšel si chvílemi před faru a zadíval sč 
do cesty, neníli viděti jakýsi i)ovoz. Už se chýlilo k večeru, a kaplan 
měl býti dneškem na místě; muselť bez toho již o všech svatých od- 
býTati všecko sám. Pan farář přestupoval netrpělivé z jednoho pod- 
patku na druhý. Xáhle ozval se za ním slabý, poněkud nesmělý, hlas. 
Bylo to latinské pozdravení. 

Pan farář se kvai)cm obrátil, poděkoval také po latiusku a při- 
vítal zdvořile nového spoludělníka na zdejší \inici. 

„Však už se vás. pane bratře, ani nemohu dočkati, a kudy, řekněte 
mi, jste tudy přišel? Jdete i)řece od města, neníliž pravda?" 

„Zbloudil jsem, důstojný pane; pustil jsem se lesem; íckli mi, 
že je tam tudy nejblíže a že prý si nadejdu dobrou hodinu." 

Pan farář se usmál: „Stará BraJačka by řekla, že budete mít 
u nás neštěstí. Ale nebojte se, v Podlesí jsou dobří lidé a hodného 
kněze mají rádi, a já doufám, že vy, velebný pane, hodným budete. 
Ve mně naleznete pravého a upřímného bratra ; uvidíte, že se vám zde 
zalíbí. Budte mi ještě jednou srdečně vítán! — Nejdřív vám ukážu 
vaše obydlí. Kaplanka jest nejlepší místo ve zdejší faře, takovou vy- 
hlídku, jako vy máte, nemá ani sám kníže pán. — Podívejte se!" 

A s těmito slovy přiblížili se oba k oknu, odkud bylo viděti na lesy. 

„Nuže — líbí se vám to?" 



Bludné duse. 01 

Mladý knéz přikývl pouze hlavou. Velké, tcmnomodré jeho oko 
spočinulo na tmavé zeleni zdejších lesň, jako by na těch hlavách starých, 
staletých áw néco hledalo, jako by na téch tmavých, zádumcivých celecli 
jejich chtělo něco čísti. 

„Zdejší lesy táhnou se do dálky na několik mil; ale řekněte mi, 
kterak pak jste pravou cestu nalezl?" 

Mladý kněz pozdvihl hlavu a odpověděl : „Přisel jsem k nějaké 
vsi, zdá se mi, že ji jmenovali Jiřice." 

„Ano, ano Jirioe, patří k nám." 

„A tam mi pověděli, kudy na faru. Jeden soused mne doprovodil." 

„Vždyť jsem řekl, že jsou tu dobří lidé, a že hodného kněze mají 
rádi. Byl to bez pochyby sám rj-chtár; byl vysoký, už šedivý a vážný 
muž, neníliž pravda?" 

Mladému knězi se zdálo, že ani otec, ani rodný bratr nemohli 
by se chovati přívětivěji k němu než pan farář. 

„A vaée věci?" 

„Je mi divno, že už tu povoz není." 

„Přijede, přijede brati;ícku, budete unaven, v kuchyni vám dají 
něco na posilněnou. Pojdte!" 

Mladý kněz musil se sám sobe přiznati, že tak vlídného bratr- 
ského uvítání se nenadal. Jeho spolužáci byli již skorém všichni na 
svých štacích, od některých dostal už i zprávu, jak byli uvítáni, 
a dnešní den ho naplňoval obavami. Na jednom místě prý se nemohl 
kaplan do fary ani dostati, na druhém si ho farář hrubě ani nevšiml, 
a zde jako hj přicházel do druhého domova. Museli i do sklepa pro 
víno, pro „tu r^iiskou s tím zlatým papírem," a potom si s ním farář 
ťukl na upřímné přátelství. 

„Nechci vám býti představeným, ale přítelem, rádcem, bratrem, 
otcem. — A víteli pak, Kačenko, že náš pan páter zabloudil, a že 
hledal faru v Jiřících?" obrátil se starý pán k přistárlé už ženě, kteráž 
seděla opodál, pozorujíc zkoumavýma očima nového kaplana, pletouc 
při tom pilně punčochu. 

„Nebylo by také divu; vždyť říkám, že jsme tu jako na poušti, 
neví o nás nikdo, a my také o nikom ; jsme tu jako zapomenuti, a jestli 
na nás také jednou zapomene pán báh!" 

Panna Kačenka se dala do smíchu ; pan farář jí přizvukoval a oď 
pověděl: „Na Okrouhlinu v nebi pamatují. Slyšíteli velebný pane? Máte 
to u nás podivné. Chcemeli déšť, prší a chcemeli jasno, je hezky, pole 
tu nejsou sice nejlepší, ale boží iirodička na nich uchází. Máme po- 
božné osadníky, člověku by učinili pomyšlení, snesli by poslední. K ve- 
likonoční zpovědi jdou do jednoho, u rychtářů jich bývá na cvičení, 
jak by nabil. Práci budete mít snadnou, ale na něco vás musím upo- 
zorniti. Je tu několik — abych to zrovna řekl — rýpalů, do kostela 
chodí sice každou neděU a každý svátek, ale jen proto, aby kněze zkou- 
mali, aby jeho kázání potom doma přetřei)áli ; však je poznáte, a proto 
vám kladu na srdce, bratříčku : svá kázání pracujte pilně, nevíte nikdy, 
kdo vás poslouchá." 

Někdo zabouchal na vrata. 

„Bude to můj vozka," pravil kaplan a zdvíhal se. 



62 y- Beneš Třébizský: 

„Zůstaňte jen, bratře, zůstaňte! Kačenko, řekněte jim, ať to ne- 
chají na voze do rána, a vozkovi dejte večeři, aby nás v Podlesí ne- 
poinluvili." 

Pan farář se čtverácky usmál a zakulaceným tvářím jeho slušel 
ten úsměv výborně. 

„As domácností u nás budete také spokojen ; hospodyně je řádná 
a rozšafná žena, je z mého příbuzenství," podotkl pan farář, když Ka- 
čenka vyšla na zápraží. Potom se ptal ještě po ledačema, na seminářské 
poměry, na pány představené, na pány profesory, divil se mnohému, 
přikyvoval ku všemu, v duchu mnohé nepochopoval, usmíval se, říkal 
„tak, tak" a hladil si tváře. Přišel i na jezovity, znal prý z Pražské 
koUeje skórem všecky a některé jich na zdejší faře po několik dní pře- 
chovával. Začali i o stavech, o císaři Josefovi, o jeho reformách, světlých 
i temných stránkách generálního semináře, rozpředli hovor i o robotě, 
mluvili o hnutí ve Francii . . . Pan páter se znal ve všem výborně, nad 
leckterým jeho výrokem hlava páně farářova se pozastavila. Ale mladý 
kněz nedal mu času přemýšleti; vždy jiné a jiné předměty upoutávaly 
mysl jeho. 

Už mohlo být k jedenácté, když ho pan farář uvedl do pokojíku, 
pro dnešek zatím nejpotřebnějšími věcmi opatřeného. 

Pan páter neměl však na spánek ani pomyšlení. Usedl si na 
staromoduí židlici ku čtverhrannému, dubovému stolku, na němž hořela 
voskovice v mosazném. Čistě vyleštěném svícnu. 

Oko jeho zadívalo se v neurčito; bílá ruka se hnula a přejela 
čelo ještě bělejší. Chvílemi vstal, přeměřil dvakrát třikrát pokojík 
a opět usedl. 

Byl postavy prostřední, útlé; černý soukenný kabát až po krk 
upjatý, těsně přiléhající k tělu splý'val mu přes kolena. 

Po chvíli vytáhl jakousi knihu, byla vázaná v černé kůži se zlatou 
ořízkou. Četl v ní as půl hodiny a pak ji odloživ, opřel mladou hlavu 
o ruce a přemýšlel. V neděli měl mít kázání, měl osadníkům říci, že 
je ustanoven zdejším kaplanem, měl je ubezpečiti o své upřímné snaze, 
měl jim pověděti, že všechněm přichází vstříc s láskou a měl je po- 
prosit, aby mu tu jeho lásku a to jeho přátelství opětovali; ale na to 
pan páter nemyslil, působilo mu to starostí nejméjiě ; byl dobrý kazatel. 
Pod lebkou proudily mu asi jiné myšlenky, bez pochyby je chtěl již dříve 
tou knihou zapuditi a snad se mu to nepodařilo. Vzpomínal na rodiče, 
z nichž jeden už odpočívá pod zelenou travou, a napadlo mu, zdaliž 
ví, že jeho jedináček je dnes na faře, že je kaplanem v Okrouhlíně, 
a zdaliž viděl, jak srdečně a upřímně byl uvítán. V oku se mu za- 
kmitla slza a svitem voskovice proměnila se v perlu. 

Rodiče měl chudičké, vyživili ho svými mozoly, vychovali ho pánu 
bohu. Starý otec posílal synovi do Prahy poslední tolar, matička upekla 
mu vždycky pletence z vejražky, a sami chudáci v chaloupce s doškovou 
střechou jedli suchý, okoralý chléb. Tak vychovávají do dneška ne jedni 
rodičové své syny pánu bohu ... A když tak ti lidé v rodné vsi viděli, 
jak otec pracuje, jak si nepřeje, jak matka se lopotí, smáli se, že jsou 
to staří blázni a ledajakýs všctečka to řekl otci i do očí. Starý muž 
zakýval hlavou a takových řečí si nevšímal. Jen jednou se rozhněval, 



Bludné duSe. 63 

vyšel si před chaloupku a toto pověděl: „A kdy bych z téhle chaloupky 
strhl i poslední snopek a dal ho synovi, kdy bych z těchle dveří i futro 
vytrhl a dal je synovi, kdy bych tuhle chaloupku celou rozbořil, kámen 
z ní prodal a utržený peníz dal synovi, nikomu není nic do toho, 
a k žádnému, co je vás tu, o kus chleba nepřijdu!" 

A nepřišel nikdy. Nikoho ničím neobtěžoval, živil se poctivě 
a umřel s úsměvem spokojenosti na starých rtech. V poslední chvíli 
se mu oči zarosily a dívaly se na syna, kteréhož měli za několik neděl 
světiti na kněze, a vyschlé rty zašeptaly: „Škoda, že t^ chlapče ne- 
uvidím, až půjdeš po prvé k oltáři. Můj bože!" 

A potom bylo v té chudé jizbičce se začernalým, dřevěným stropem 
ticho, až k zalknutí dusno, k staré hlavě nachýlila se mladá tvář a svě- 
žími rty vyproudila se slova: „Ale potěšte se tatíčku tím, že vaše 
starost nebyla nadarmo." Starý otec ještě jednou otevřel oči, upřel je 
v tu stranu, odkud zaslechl hlas a usmál se. Ten úsměv byl jeho po- 
slední. A nad doškovou střechou letěla vysoko k zimnímu nebi duše 
dobrá, duše poctivá, duše spravedlivá . . . 

A já píšu poznovu : Odříkáním se a mozoly vychovávají* do dneška 
rodičové své děti pánu bohu. 



IV. 

Po Čechách panovalo tenkrát ticho, někdy ovšem bylo vyrušeno 
výstřely bělokabátníků do selských rot, ale jen velmi zřídka. Chtěli se 
svých beder shoditi robotu, chtěli se vzpřímiti, chtěli býti jako lidé 
s nesmrtelnou' duší a ne jako němá tvář. Chtěli pánům pověděti, ta 
půda, kterou musejí pro ně zorávat, ze které pro ně svážejí do stodol 
boží úrodu, že je Česká skoro půl druhého tisíce let, že patří jim a oni 
samým sobě. 

Ale sotva to začali povídati, zavřela se ústa selských mluvčí na 
věky, ruce spojenců jejich sevřeny v těžká železa, a hlavy ostatních 
sehnuly se ještě níže, aby pán bůh v nebi neviděl zoufalého výrazu 
v jejich obličejích. 

„Šlehejte ostřeji," říkali páni, „škoda každé rány, která ch)i)í!" 
Zámečtí dráhové byli učinění dáblové. 

V kraji vedlo se robotníkům zle, v Podlesí ještě hůře. V kraji 
měli nad sebou delektora, justiciára, pojezdného, správce, písaře a muškc- 
týry, v Podlesí přidružili se k témtu ještě lesníci a hajní. Prvější bý- 
vali obyčejně Němci, přivandrovalá chasa z ciziny, zvláště na některých 
panstvích. Život českého lidu platil takovému přiběhlíku desetkrát méně, 
než život zajíce. 

A nejhůře bylo, když se mezi tím lidem samým vyskytly černé 
duše; bohužel, že ani těch nescházelo. Páni je odměňovali hodnostmi: 
ten dostal rychtářské právo, jiného zas musili chtěj nechtěj v obci 
zvoliti konšelem, tomu zas prominuli robotu, jiným dovolili na panská 
luka neb do panského lesa. Ale Podlešákům ku chvále dím, že mezi 
nimi takových bylo málo, a zapomenulli se některý, nebyl to zajisté 
pravý Podlešák. V Jiřicích byl takovou nešťastnou duší sedlák Ouřada. 



64 J' Kalousek: 

Druhý den potom, když Rcfnnda odešel, natáhl z rána tmavé sou- 
kenné kalhoty, vzal dlouhý tabákový kabát a sáhl po rákosce. 

„A co jen s těmi pány pořád máš, řekni mi, muži! Marné utrácíš 
peníze a napájíš každého tlučhubu; kdy bys se staral radéji o děti!** 

„Mlč ženo, mlč, budeš rychtářkou, a Vavrina nepůjde na vojnu." 

Selka se na okamžik zarazila. Že by jejího nejstaršího syna na 
vojnu mohli chytiti, na to už dávno myslila, toho se bála více než 
smrti. Bylť arci pokoj, vojny nedávno dobouřily a králové s císaři si 
připtíeli na zdraví a véčný mír. 

„A zač si chceš to rychtářství koupiti?" — Selka náhle vstoupila 
Ouřadovi do cesty. „Slyšíš mne, muži?" 

„Co ti po lom ženo, jen když u nás bude právo" — a sedlák se 
usmál, jako když zasyčí had. 

„Jdeš zas s néčím proti němu, vidím ti do duse, nezapřeš mi 
nic. Jdeš ho zase černit a zapomínáš, že to je tvůj švakr, můj rodný 
bratr, zapomínáš, že někdy ..." 

Sedlák Ouřada se dal do hlasitého smíchu. 

„Můj švakr, tvůj rodný bratr! Vyrostli jste spolu pod jednou 
střechou, hrávali jste si spolu? — A na takové tretky, že mám něco dát, 
já konšel v Jiřicích, já syn Lysovickcho zemana? S mým tatínkem mlu- 
víval kníže, má matka uměla jednat i s kněžnou, a vy tady, vy krtkové, 
takhle podrývat zem, aby vás nikdo neviděl ! U nás v kraji lepší barák, 
než tady zemanský dvůr, a já Ouřada že je tu mám poslouchat? Co 
já mám v malíku, nemají oni ve všech hlavách dohromady. — Přijdu 
až večeři" (Pokračováni). 



K oslavě památky Karla IV. 

Slavili jsme v minulých dnech pětistoletou památku úmrtí císaře 
Karla Čtvrtého, krále českého toho jména Prvního, otce vlasti jediného. 
Slavili jsme tu památku my Čechové, neboť Karel — ač byl zároveň 
korunovaným králem německým, lombardským a aralatským i císařem 
římským, i ač osobnost jeho vštěpila svůj ráz své době v celé střední 
Evropě — byl přece především králem českým a náleží po přednosti 
nám Čechům. 

Avšak i z německého národa můžeme oznámiti potěšitelný pří- 
spěvek k této slavnosti. Míníme tu roíshodný obraty jenž v posledním 
desítiletí nastal u německých historiků v příčině oceňováni Karla IV. 
Že slepé odsuzování a tupení, ve kterém si Němci po čtyři sta let libo- 
vali naproti svému císaři, konečně nyní ustává, a místo toho Němci 
počínají zkoumati dějiny doby Karlo\7 a hledati v nich pravdu, toť za- 
jisté jest úkaz vysoce potěšitelný. Čím déle trvala křivda, která se dala 
Karlovi, tím radostnější musí ctitelům jeho býti náprava její, ku které 
se schyluje. Jest to pravý triumf, jejž po půltisíci let slaví Karel a s ním 
historická pravda. 

Němci vzali si ze Schillera pěkné pořekadlo : „Die Weltgeschichtc 
ist das Weltjjjcricht," ale zachovali se podle něho namnoze nepěkně. 
Napsali weltgeschicht víc než všií^'hni ostatní národové dohromady, ale 
předstírajíce znáti a pQsuzovati dějiny celého světa, nepoznali pořádně 



K oslavě památky Karla IV. 65 

ani svých vlastních. Tím chci ukázati toliko na nemírnou chvastavost 
Némcň ve věcech vědeckých; že díl své práce již vykonali, to se ne- 
popírá. Prozkoumaliť v našem století obstojně své starší dějiny, přišli 
v tom do 13. století, a přicházejí nyní do 14. století. Ale kterak úsudek 
světového soudu h^toriků německých bývá důvodný a spravedlivý, po- 
znati se může z toho, jak nakládali se svým vlastním císařem Karlem IV. : 
zpytováním jeho dějin z pramenův původních hrubě nikdo u Němců se 
nezabýval, nýbrž jeden opisoval z druhého, všichni Karlovi láli z pou- 
hého zvyku na spůsob klepen, když si někoho vezmou do obyčeje, 
a čím více mu kdo vynadal, domníval se, že tím lepši historii napsal 
a tím platnější světosoudní rozsudek vynesl. Výrok velikého německého 
básníka, i přes obyčejnou špatnou applikaci svou, obsahuje však přece 
hlubokou pravdu, totiž v tom smyslu, že dějepis má býti nejvyšší sto- 
lící soudnou na zemi. Obrat pak, jenž dostavil se v německém děje- 
pisectví o době Karlově, jest důkazem, že u Němcův při všem po- 
blouzení přece nevyhynula snaha, aby propovědění Schillerovo stalo 
se pravdou. 

Ve spise, jejž k naší slavnosti vydal jsem o Karlu IV., ukázal 
jsem, odkud pošlo obvyklé u Němců odsuzování toho panovníka. První 
původ všeho toho byly neshody mezi Karlem jakožto císařem německým 
a jeho zetěm Rudolfem IV., vojvodou rakouským. Rudolf byl kníže 
velice podnikavý a ctižádostivý. Vida tchána svého zvelebovati Čechy, 
napodobil ho, seč byl, v Rakousích, i zasloužil si tím v dějinách ra- 
kouských název Zakladatele, der Stifter ; diplomatickou obratností a mocí 
poštěstilo se mu získati ke svým zděděným zemím Tyroly (1363), ale 
snahy jeho nesly se také k věcem větším a smělejším. Zlatou bullou, 
zjednanou od císaře Karla říši německé (1356), pokládal se za skrá- 
cena, poněvadž v ní byl podržen poČet sedmi kurfírstů, a poněvadž 
zeměpanská práva kurfírstů nemálo se v ní rozmnožila, kdežto ostatní 
knížata německá zůstavena jsou v předešlém svém postavení. Vojvodové 
rakouští dle rozsahu zemí svých ovšem náleželi k nejmocnějším knížatům 
německým, a Rudolf IV. přál si, aby pro země rakouské byl zřízen 
nový volicí hlas se všemi ostatními právy kuríirstů. Že se mu to ne- 
podařilo, uchopil se prostředků podloudných k dosažení cílů svých. BsM 
sobě nadělati falešných privilegií, jako by byla udělena vojvodům ra- 
kouským od císařů a králů římských, počínaje od Julia Caesara a Ne- 
rona až do Rudolfa I. V těch podvržených listech přiznávala se voj- 
vodům rakouským všechna ta zeměpanská práva, jež Zlatá bulla udělila 
kurfirstům, vyjma ovšem právo voliti krále; vedle toho byla do těch 
fabrikátů Vídeňské kanceláře pojata i mnohá jiná práva a tituly nově 
vymyšlené; zejména měl vojvoda rakouský býti vojvodou ve Švábích 
a v Elsase, a též arcivojvodou, jemuž prý přísluší hned první místo 
po kurfírstech. 

S těmito falešnými privilegiemi nejspíš Rudolf IV. r. 1359 přišel 
do Prahy, aby mu je císař potvrdil. Karel znal se tolik v klasické 
latině a ve zřízení starořímském, aby hned na první pohled poznal, že 
privilegia Julia Caesara a Nerona jsou hotový nesmysl ; ale ani ostatních 
privilegií nechtěl potvrditi, poněvadž nikdo nikdy neslýchal, že by voj- 
vodové rakouští takových práv užívali. Rudolf IV., jsa takto od svého 



()6 ^' Kalousek: 

tchána odbyt, zanevřel na nčho, snoval pikle na pikle a zjednával si 
spolky s knížaty a králi proti císaři; s Uhry smluvil se již o rozdélení 
zemí českých, až jich vydobudou, i usiloval také domoci se trůnu ně- 
meckého proti Karlovi. Ale ostražitostí císařovou všechny jeho smélé 
plány se mu zmařily; byl přemožen a josamocen, a chtělli obdržeti 
císařské potvrzení k nabytí Tyrol, musil se odříci všech nové vy- 
myšlených titulů svých. 

Jest pochopitelno, že zmaření záměrů tAk velikých zanechalo ne- 
voli proti Karlovi netoliko u Rudolfa IV., ale i u jeho nástupců. Toho 
stopy a účinky vyšly po stu letech okázale na jevo. 

Císař Fridrich IIL, jsa sám z rodu rakouského, potvrdil r. 1453 
všechna dotčená privilegia Rudolfa IV., a udělil vojvodům rakouským 
titul arcivojvodský. Od té doby ta privilegia měla skutečně právní 
platnost až do zániku říše římsko-německé r. 1806. Spisovatelé o státním 
právě uznávali sice, že směšné listy Julia Caesara a Nerona jsou pod- 
vržcné, ale pravost ostatních privilegií stále hájili. Teprva historická 
kritika v posledním dvacetiletí ukázala, že Karel IV. měl právo a pravdu 
na své straně, když zamítal privilegia svélio zetě; Wattenbach, Iluber 
a jiní dokázali nezvratně, že to všechno jsou podvrženiny z doby 
Rudolfa IV. 

V potvrzovacím listě na privilegia rakouská od r. 1453 praví 
císař Fridrich, že vojvodám rakouským bývalo hájiti těch privilegií 
s velkou pílí a mocí proti těm, kdož na ně „neslušně sáhali a tyranskou 
násilou je potlačiti pokoušeli se"; naproti tomu týž císař chválí své 
předchůdce na trůně německém z rodu rakouského, že prý spravovali 
říši mnohá léta s velikou chválou. Obojí ta narážka, přímá i nepřímá, 
ukazuje, kterak asi Fridrich lil. smýšlel o Karlovi IV. Tyto dědičné 
tradice Vídenské roznesl po svétě nejvíce Aeneas Sylvius, jenž dlouhá 
léta žil u dvora císaře Fridricha III. Tenť ve své Historii České píše, 
že Karel IV. byl by sice býTal výtečným císařem, kdy by si byl krá- 
lovství českého více nevážil nežli říše římské; zejména prý uvalil na 
jméno své nemalou skvrnu tím, že za života svého usiloval syna svého 
dostati na trůn německý, a za to slíbil prý každému kurfirstu po 
100.000 zl., na místo kterých jim prý zastavil cla říšská; tím prý moc 
říše byla navždy v niveč obrácena, tak že již nikdy nemohla se po- 
zvednouti.*) Spisovatelská autorita tohoto osočitele Karlova, sama v sobě 
znamenitá, nabyla nejvyšší váhy, když pak Aeneas Sylvius dosedl na 
stolici papežskou pode jménem Pia II. (1458 — 1464). Tu každý výrok 
jeho přijímán byl za evangelium, a úsudek jeho o Karlovi opisován byl 
v Němcích do všech kronik a tištěn ve všech dějepisích. Císaře Fri- 
dricha 111. syn a nástupce, císař Maximilian I., postavil této před- 



' ) Jak nyní z listin víme, Karel nezastavil žúdnÝch cel říšských, poněvadž 
byla již dávno před nim zastavena. Při volně Vácslavově v Nčmcich 
nebylo potřebí upláceti všech kuríirstů, neŽ toliko tři, 'a ti úhmkem 
dostali od Karla rozličných výhod v ceně necelých 200.000 zl. Žo 
v hospodářství říšském, jakkoli bylo již dávno na mizině, nebyla ta 
suma tak smrtonosná, jak mínila historická neznalost o sto let později, 
to může se usouditi z toho, že Karel IV. dostal od jediného města 
Florencie přes 200.000 zl., totiž jednou 100.000, jednou 50.C00 a od 
r. 1355 každoročně po 4000 zl. 



K oslavě památky Karla IV. 07 

pojaté theorii Sylviově korunu, řka o Karlovi IV., že prý byl „království 
českého otcem a svaté říše římské arciotčímem.'* Od té doby až po 
naše časy Némci přestávali na těchto úsudcích dvou korunovaných hlav ; 
co k nim nového přidávali, byla jen širší slova, nékolik zdánlivých ne- 
dovčcných důvodů, a hodné mnoho zlomyslné jizlivosti. 

Tcprva ,v posledních letech němečtř historikové, počali zpytovati, 
zdali světoběžný úsudek o Karlovi srovnává se s pravdou. A jak jeden 
po druhém zabírá se do původních pramenův, kterých nyní máme tisíckrát 
víc po ruce nežli Aeneas Sylvius pfed 400 lety mohl míti, touž měrou 
mizejí předsudky, jedna výčitka po druhé se vyvrací, shledávají se 
úmysly výtečné a skutky chvalitebné, i povaha Karlova očišťuje se ode 
mnohého nařčení. Avšak v tomto posledním kuse, ze všech nejdelikát- 
néjším, poněvadž pohnutky a zásady jsou nejtěžší k vyzkoumání, zůstává 
u německých historiků ještě valná část starých předsudků, které teprv 
dalším bádáním mohou býti přemoženy. Němcům jest to ovšem obtížno, 
prokázati Karlovi IV. plnou spravedlnost, neboť — to budiž s důrazem 
vytčeno — žádná láska nevede jich ku Karlovi, a toliko historickou 
pravdou plně dokázanou dávají se teprva donucovati k napravení svých 
předsudků o něm a k potlačení své žárlivosti a nechuti k největšímu 
dobrodinci Čechův. 

První na tuto dráhu nastoupil Pražský profesor K. Ilofler, jenž 
již po mnohá léta v přednáškách i v různých spisech vyslovuje se 
o Karlovi příznivě; ano Hófler ze všech Němců dosud jediný zastává 
se Karla jakožto císaře německého se skutečnou horlivostí a téměř se 
vřelostí, ač ho nikterak netěší, že za Karla i za ostatních Lucemburků 
český živel v Cechách se vzmohl. 

Dále Vratislavský profesor Lindner počal psáti Dějiny říše ně- 
mecké za krále Vácslava, jejichž první svazek vjšcl r. 1875. V úvodě 
posuzuje předcházející vládu Karla IV., a tu jest nanejvýš zajímavé 
pozorovati, kterak spisovatel přistoupil k svému dílu s úplnou zásobou 
stai"ých předsudků o Karlovi, ale při opravdovém uvažování tehdejší 
situace a jednání Karlova v ní přichází z pravidla k opačným koncům, 
nežli odkud vyšel; jedna hana po druhé se vyvrací, na místo temných 
stínů objevená fakta kladou světlo, obraz konečný jest téměř venkoncem 
pravý opak té příšeiy, kterou Lindner na počátku v mysli své choval.*) 

Jindřich Friedjioig \Tdal ve Vídni r. 187() spis: Kaiser Karl IV. 
und sein Antheil am geistigen Leben seiner Zeit. Kniha ta jest sice 
formou dosti neladná, ve mnohých podrobnostech povrchní, a spisovatel, 
nemoha ovšem setrvati při úhrnkovém očerňování povahy Karlovy, po- 
držel z toho přece tolik, že líčí Karla jako pouhého počtáře a ekonoma 
bez srdce a vzletu. Ale předmět Friedjungův — účast Karlova v du- 
ševním ruchu jeho doby — jest takový, že prozpytováním jeho musila 
postava Karlova nabyti světla nového a to téměř veskrze příznivého. 
Jestiť málo panovníků v celém středověku, kteří by si byli získali o všechny 
vyšší zájmy souvěkého lidstva tak hojných zásluh, jako náš Karel. 

Št}Tskohradecký profesor Kroncs vydává v Berlíně Dějiny Ra- 
kouska, co do rozsahu největší a nejplnější ze všech dosavadních. 



*) Širší posouzení podal jsem v Památkách arch. X. 400. 



/\^ 
fi 



gg J, Kalousek: 

V jednotlivostech jest tam ovšem Buioho omylů, a největší celková 
chyba toho spisu jest ta, že obsahuje více úvah a úsudků nežli vý- 
kladův fakt. V naší příčině jest však tato stránka právě vhod. Ačkoli 
pak Krones také nechce charakteru Karlovu dopřáti spravedlivosti, přece 
stručný obraz, jejž o tom mocnáři podává, vypadá zcela jinak, nežli 
uvykli jsme čítati v německých knihách. Karel se svými skvělými zá- 
mysly a záslužnými činy jest tu zjevem poutavým, ano velikým. 

Bohmer, jenž proslul vydáním regest starších císařů německých, 
počal také sbírati výtahy z listin Karlových; císaři tomuto zjevně ne- 
přál. Po jeho smrti Inšprucký profesor Huber pokračoval ve sbírání 
regest Karlových, a vydal již vše tiskem. Tu se ukazuje, že leckterá 
listina Huberem přidaná vyvracuje nepříznivé úsudky Bóhmerovy, a Huber 
také dochází k jiným vývodům než jeho předchůdce. Na základě těchto 
regest bude teprva nyní možno, napsati plné dějiny císařování Karlova, 
což dosud od nikoho se nestalo; neb našemu Pelzlovi v minulém sto- 
letí při vší dobré vůli scházely k tomu mnohé pomůcky. Huber opatřil 
Regesta Karlova^ obšírným úvodem, ve kterém zachoval se k tomu pa- 
novníkovi i k Cechům se vzácnou u Němců slušností, téměř veskrz 
objektivně ; z obvyklého obviňování Karla nezbývá u Hubera bez mála nic. 

Základné obvinění, které bylo u Němců po dlouhé věky heslem, 
jako by Karel byl říši německé arciotčímem, to nynější historikové ně- 
mečtí netoliko neopakují, ale vyvracejí. Lindner praví, že „říši nevedlo 
se při Karlovi tak špatně, jak za to se mívalo.'' Huber míní, že pověstný 
Maximilianův výrok „při nepředpojatém uvažování Karlova vladaření sotva 
shledá se oprávněným." A Krones dí o témž „opotřebovaném" výroku, 
že. „v něm vězí zrnéčko pravdy, ale hodný náklad neslušného předsudku — 
tttchtige Ladung unbilligen Vorurtheils." 

To domnělé otčímství bývalo dokazováno několikerým důvodem; 
předně tím, že Karel všemožně rozmnožoval dědičné země svého rodu. 
Jak rozdílnou měrou tu bylo měříváno! Že král Rudolf I. získal svému 
rodu Rakousy a Št}Tsko i vyhlídku na Korutany a Krajinu, to mu vždy 
pokládají za velikou zásluhu, ano téměř za andělskou ctnost; ale že 
Karel také rod svůj obohacoval, to prý byla u něho ďábelská nepravost 
a škoda říše německé ! Nyní však praví Lindner docela správně : „Hlavní 
účel Karlův bylo rozšíření moci domácí. V tom docela vstoupil do 
šlépějí předchůdců svých od Rudolfa ; onť nacházel se v témž postavení 
jako tito." A Krones tomu podobně: „Karel IV., co se týče péče o do- 
mácí moc, vkročil do šlépějí svých předchůdců, jen že ten úkol lépe 
se mu zdařil nežli hned před ním Ludvíkovi Bavorovi." 

I Zlatá bulla bývala uvozována proti Karlovi. Nyní Krones i Huber 
uznávají, že jinačím čili lepším spůsobem nemohl se pořádek zavésti, 
než toho docílil Karel Zlatou bullou, a spolu s Lindnerem pokládají 
ten zákon Karlovi za velikou zásluhu. H&íier nad to praví, že bez toho 
základného zákona říše německá byla by se musila rozpadnouti, a že 
ji Karel IV. na staletí zachránil a zachoval pohromadě. 

Karlovi bývalo dále vytýkáno, jako by byl služebníčkem dvora 
papežského, jemuž prý zadal práva říšská. Ale Lindner a Huber do- 
kázali podrobným prozkoumáním listin opak toho, zejména, že Karel po- 
čínal si naproti kurii samostatně až k nemalé často nespokojenosti 



K odavé paniátkij Karla IV. ÍJ9 

papežův, i že také neodvislost říše německé naproti nim lépe opatřil. 
Že Karel pi^ěl papeže k návratu z Avignona do Říma, tu zásluhu 
HOfler cení tak vysoce, že by prý ona samojediná postačila pojistiti 
Karlovi jméno statečného císaře; a Lindner vyjadřige se o tom s po- 
chvalou tomu blízkou. 

O Karlových skutcích v Itálii bý-valo psáno, jako by tam byl vy- 
prodával práva, říšská. Nyní však Lindner, Krones i Huber docela 
schvaligí italskou politiku Karlovu, dovozujíce, že nic lepšího nedalo se 
tam poříditi; a Lindner ujišťi^e naproti násilným pokusům předchůdců 
Karlových, že „po dlouhý již čas žádná hlava říše nevykonávala tak 
velikého a trvalého vlivu v Itálii, jako Karel IV." 

Největší a nejsměšnější povyky bývaly tropeny s tím, že Karel 
zaplatil některým kurfirstům za to, aby syn jeho Vácslav byl v Němcích 
zvolen za krále. Jako by taková věc byla v Němcích nějakou neslýchanou 
novotou! Nyní však již všichni historikové se rozpomenuli, že dalo se 
tak již skrze celé století při každé volbě německé, ano dalo se tak 
v každé volební říši. Dokud v Němcích bylo co rozdávati, činil tak 
každý kandidát trůnu; a Karel V. r. 1520, když majetek říšský byl 
už všechen pryč, musil penězi ze svého království španělského posíla- 
nými raziti sobě cestu k trůnu, aby vlastenečtí kurfírsti nezvolili si 
Francouze za císaře. Na koho při tom uplácení padá větší vina, na 
císaře nebo na kurfírsty? A co se týče toho, kterak Karel IV. při 
volbě svého syna choval se k papeži, tu staré výčitky obrátily se v pravý 
opak svůj ; neb Lindner a Huber dokázali z listin, že volbou Vácslavovou 
nebyla uražena Zlatá bulla ale panovačné nároky stolice papežské. 

S tímto obratem můžeme u Němců býti spokojeni. Aby Němci 
Karla velebili, jak my k tomu máme příčinu, toho prozatím žádati ne- 
můžeme. Neb máli Němec nadchnouti se obdivem pro některého pa- 
novníka svého, k tomu nepostačí, aby ten panovník činil Němcům dobře, 
nýbrž on musí také ještě činiti zle národům jiným, sousedům Němcův. 
A toho arciť u Karla IV. nebylo. Dosti na tom, že Němci počínají už 
přikládati ku Karlovi totéž měřítko jako k jiným panovníkům. Více od 
nich na ten čas nežádejme. 2)r. Jos. Kalousek. 



Rozhledy na poli technickém. 

Elektrické irétlo. — Balon oaptif. — Stroje plynové. — Mouchot. — Fonograf a ár, Bonilland. 
— IMxroTj perpetnálnf hodinky. — Ofinneroro relais. — Technický t^toJ Prahy. 

Pozornost technických kruhů ohrací se nyní značnou měrou k světlu 
elektrickému. Poukázali jsme sice již v jednom z minulých rozhledů 
k elektrickému osvětlení, ježto však tato otázka čím dále tím větší 
nahývá důležitosti a ježto i listy neodhomé skoro co den přinášejí 
zprávy o pokrocích v tomto směru, pokládáme za svou povinnost, 
ahychom k této věci se vrátili a věnovali jí úvahu poněkud podrobnější. 

Elektrické světlo bylo po prvé vyvinuto na začátku našeho století, 
když Sir Humphrey Davy mohutnou galvanickou baterií o 3000 členů 



70 L. Hajnié: 

vyvodil svítící voltaický oblouk mezi hroty dvou polft uhelných. Avšak 
v praktické stadium vstoupilo toto světlo, když v letech třicátých 
Faradayem nalezena magnetická indukce. Tu teprve bylo možno vyvoditi 
potřebnou elektřinu tnechanicky, kdežto dříve lučební pochod v galva- 
nické baterii byl dosti drahým a nestálým pramenem elektřiny. První 
stroje založené na tomto principu indukce byly zhotoveny r. 1849 
v Londýne a v Paříži, a bylo jich užito v raajácícli na březích britských 
a francouzských. *) Další zdokonalení těchto strojů zavedeno před desíti 
lety, a sice tím, že použito élektromagnetú na místě magnetů stálých, 
čímž docíleno proudů velmi silných. Vypsali jsme podstatu těchto strojů 
před rokem, **) a dodáváme zde jen, že minlo stroj Grammeúv (vypsaný 
na uvedeném miste) zakládá se na témž principu stroj Siemensúv, Tyto 
zdokonalené stroje nazývají se dynamo-elektrickými***) na rozdíl od 
oněch starších, které sluly magneto-elektrickými. 

Když pokroky tak daleko byly dospěly, postupovala přirozeně do 
popředí otázka praktického upotřebení elektrického světla i mimo majáky 
a přítomný stav věcí jest právě charakterisován touto snahou populari- 
sovati — ať tak díme — elektrické světlo. Pokud se jednalo pouze 
o osvětlení majáků, byla otázka poměrně jednodušší: šlo tu tolilío 
o vyvození jediného mocně svítícího centra. Jinak má se však věc, 
sloužili elektrické světlo k osvětlení dílen, nádraží, divadel neb dokonce 
veřejných ulic. Tu jest třeba, aby světlo bylo rozděleno, aby soustře- 
děný pramen světla byl nahrazen větším poetem menších světel. Roedé- 
lení elektrického světla jest tedy na ten cas cílem, k němužto spějí 
všichni, kteří v tomto oboru pracují. 

Tím naznačili jsme hlavní fáse dějin elektrického osvětlení : dobu 
baterií, dobu strojů magneto-elektrických, stadium dynamo-elektrických 
strojů a nejnovější fási rozdělení elektrického světla. 

O obtížích, jaké vyskytují se při rozřešení této poslední otázky, 
panuji náhledy velmi nejasné a zmatené. Nám se zdá, že tyto obtíže 
nejjasněji naznačil prof. Hopkinson ve svém sporu s Thompsonem. Celá 
otázka není tak otázkou fysické možnosti neb nemožnosti, jako spíše 
otázkou ekonom w, a záleží podstatně v tomto: Z veškeré energie spo- 
třebované v elektrické lampě jen část působí co světlo na lidský zrak, 
a sice jest tato působivá část tím větší, čím mocnější jest elektrický 
proud. Mysleme si tedy nejprve elektrický proud zásobující jednotlivou 
lampu, a vyvinutý určitým strojem dynamo-elcktrickýra. Stroj tento 
vyvinuje jistou sílu, neb lépe řečeno jistou „energii," která co elektřina 
jest přenesena k lampě. Zde mcní se tato energie v teplo čili ve vibrace 
zvláštního druhu, z nichž jistá část (vibrace nejrychlejší) působí na naše 
oko co svčtlo. Mysleme si pak týž stroj, ale spojený s větším počtem 
lamp. Stroj vyvíjí tutéž energii co dříve, a nebéřemeli ohledu k změ- 



*) Viz o vývoji strojů a přístrojů k clektr. osvětlení znamenitou před- 
nášku, kterou měl v posledním zasedání „Britské Associace'* v Dublině 
Mr. Schoolbrcd, baccalaureus artium. 

**) Osvěta, roč. VIL díl I. str. 440. 

***) Eléktro-dynamickými sluji pak stroje, v nichž elektřina jest pramenem 
pohybu a práce. 



Rozhledy iva poli technickém, 7 \ 

nčným poněkud odporům, bude energie objevující se co teplo ve všech 
lampách úhrnem tatáž co dříve. Nicméně bude zde menší část vzniklých 
vibrací schopna působiti na náš zrak, t. j. ač mechanicky efekt jost 
týž, bude zde úhrnný efekt světelný menší^ neb, chcemeli docíliti téhož 
úhrnného světla co dříve, musíme vyvoditi mocnější efekt mechanický, 
musíme tedy užiti stroje silnějšího. V těchto několika slovech jest obsa- 
ženo jádro celé obtíže, s kterou se setkáváme při dělení elektrického 
světla ; jest to, jak patnio, obtíž v podstatě ekonomická. Není to ovšem 
překážka jediná, jest tu ještě celá řada praktických maličkostí, které 
stěžují provedení ještě více — uvedená obtíž jest však překážkou hlavní. 
A přece jest dělení životní otázkou při elektrickém osvětlení měst; 
kleslyť nedávno ceny akcií anglických plynáren o plných 7 procent při 
, pouhé nezaručené zprávě, že známý Edison vynialezl prostředek, jímž možno 
rozděliti elektrické světlo libovolně až na sta jednotlivých lamp. Zpráva 
tato — vzniknuvši v americkém žurnále New York Sun — proběhla 
všemi časopisy a zůstala posud jen nezaručenou zprávou, která v plném 
dosahu jest bezpodstatná, a která i v nejpříznivějším případě bude 
redukována na nějaký pokrok v detailech. Čím větší počet světel, tím 
větší jsou také ztráty — tato věta zůstane vždy platnou; soustředěné 
světlo bude vždy vyžadovati méně síly mechanické. Kdy by se však 
podaiilo uvésti vešker}^ ztráty na nejmenší míru, mohlo by se státi, že 
i rozdělené — tedy méně ekonomické — světlo by bylo vždy ještě 
výhodnější než světlo plynové. V redukci ztrát bude tedy zajisté zá- 
ležeti- nejbližší pokrok; podařilli se snad Edisonovi krok v tomto směru, 
a pokusilli se vůbec o to, o tom dnes nelze říci ničeho. 

Mírné rozdělení světla jest ovšem již dokonaným faktem; jest 
na př. známo, že Avenue de V Opera v Paříži jest osvětlena elektricky, 
a sice tak, že vždy čtvero světel jest upraveno v jednom vedení a čtvero 
vedení (tedy 16 světel) zásobuje elektřinou jediný stroj Grammeův. 
Také v Praze objevilo se již toto nové světlo, a sice, jak jsme svým 
časem již oznámili, v továrně p. Martinky v Bubnech. Nad to též 
fotograf Winter užíval elektrického světla při zvětšování fotografií, ještě 
než se odstěhoval do Vídně. 

Vytknuvše v těchto řádcích přítomný stav důležité otázky elektri- 
ckého osvětlení, dodáváme ještě jména mužů, kteří právě nyní svými 
\7nalezy v tomto oboru stojí v popředí: jsou to Lontin, Žabloškov 
a Rapijev; budeli mezi ně počítán i Edison, ukáže budoucnost. 

Paiižská výstava jest ukončena a s ní dokonal také svou úlohu 
ohromný balon captif, který, jak známo, ze dvora Tuilerií byl pouštěn 
do výše 600 metrů jsa připoután k silnému drátěnému lanu. Tento 
balon byl znamenit jednak tím, že býTal plněn vodíkem a nikoliv svíti- 
plynem, jehož se od roku 1836 všeobecně ku plnění balonů užívá, 
jednak vynikal také svými obrovskými rozměry. Mělť v průměru 36 
metrů*) a pojal v sebe 25 milionů litrů vodíku. Když klec určená pro 
„cestující" stála při samé zemi, nalézal se vrchol balonu 55 metrů nad 
zemí, tak že z daleka vynikal nad trosky Tuilerií co bílá báň. Klec 
mohla pojmouti 52 osoby a byla tak opatřena mřížemi, že netoliko nikdo 



^) Klenba nejvyššího kostela v Praze (u Františkánů) jest jen málo vyšší. 



72 i- Hajnis: 

nemohl spadnouti, ale také nikdo nemolil se v úmyslu sebevražedném 
svrhnouti dolů. Lano, k němuž balon byl připoután, navinuto bylo na 
mohutný buben, jímž při sestupování — neb lépe řečeno stahování — 
balonu pohybovaly dva stroje 6 úhrnnou silou 300 koní. Dospělli balon 
nejvyššího postavení, obsáhl zrak prostoru kruhovou o průměru 15 — 16 
mil, která zahrnovala čtvero departementů: Seině, Seine-et-Oise, Seině- 
ct-Marne a Oise.*) Po skončené výstavě byl balon zakoupen Angli- 
čanem, který jej dopraví do Anglie, kde však prý bude vystupovati 
volně. Přestane tedy býti balonem „spoutaným." 

Výstava Pařížská byla také shromáždištěm celé řady motorů pro 
malý průmysl. Nebylo však mezi nimi žádného, kterým by palčivá 
tato otázka byla bývala dokonale rozřešena. Celkem zdá se, že plyn 
bude v nejbližší době hlavním motorem malého průmyslu, pokud totiž 
existující soustavy plynových strojů větší rozšíření jich připouštějí. Mezi 
těmito motory plynovými byl pak Ottův — a poněkud i Bischoffův — 
stroj na místě předním. Při onom (kde náhlý výbuch pljmů nahrazen 
postupným shořením) chválí se poměrně tichý chod, což proti hlučným 
motorům starším jest rozhodným pokrokem. 

Motichot, o jehož slunečním stroji zmínili jsme se v těchto listech, 
konal mezi tím pilné pokusy v Alžírsku, kde ovšem nebe skoro nepře- 
tržitě jasné a výhodné postavení slunce valně podpon\jí též použití 
slunečního tepla. Co průměrný jakýs výsledek můžeme uvésti, že v oněch 
krajinách Mouchot byl s to přivésti ve 12 minutách do varu tolik litrů 
vody, kolik čtverečných metrů měřil jeho reflektor. I na výstavě Pařížské 
měl Mouchot „sluneční kotlík," který však nevyvíjel páry k účelům 
hybným, nýbrž měl prostější úkol: vařiti vodu na čaj. 

Fonograf, jejž jsme hned po jeho objevení popsali, a který 
i v Praze byl veřejně produkován (ač pohříchn v dosti primitivní formě), 
našel podivínského odpůrce v členu francouzské akademie dr. BouillaU' 
dovi, který tvrdil, že fonograf jest humbug. Nemoha však vůči faktům 
obstáti s výrokem tak příkrým, modifikoval jej v ten smysl, že fonograf 
„nemluví" a „neartikuluje," při čemž bral na pomoc slovník akademie, 
kter>' „mluviti" (parler) vysvětluje co „schopnost sdíleti své myšlenky" 
a řeč prohlašuje za „dar božský udělený pouze člověku." Taková sofis- 
mata ovšem divně vypadají v ústech vynikajícího člena slavné akademie 
vědecké. 

Zajímavým — ač ne docela novým — vynálezem jsou Lóhrovy 
perpetuálni hodiny. Podstatná jich vlastnost záleží v tom, že netřeba 
jich natahovati. Y strojku umístěna jest totiž jakási kývající palička, 
která každým otřesením se rozhoupá a při svém kývání působí na péro 
hodinové podobně jako klíček při natahování hodin obyčejných. Rozumí 
se, že chození, ježdění a vůbec pohybování se člověka, který tyto ho- 
dinky nosí, jest právě pramenem onoho otřásání, jehož strojek ku svému 
natažení má potřebí. Lóhr tvrdí, že 6840 otřesení denně stačí, aby 
hodinky byly udrženy v chodu. Pro případ, že by majitel po delší čas 
se nepohyboval, přidán jest k hodinkám klíček, jímž mohou býti nata- 
ženy na obyčejný spůsob. Proti remontoirkám, s nimiž mají společnou 



♦) Viz zprávu Tissandíerovu v časopise La Natnre. 



Rozhledy na poli technickém. 73 

vlastnost to, že není třeba otvírati víka — jsou Lohrovy hodinky jedno- 
dušší, čítajíce asi o 14 částí méně.*) Vynálezce sám poukazuje k tomu, 
že již v minulém století byly podobné strojky, a že Bréguet pro Napo- 
leona I. takové hodinky sestrojil. Pokrok záleží však v tom, že kon- 
strukce L5hrova jest mnohem jednodušší a kompendiésnější. 

Našemu krtganu, panu Gv/if/nerovi v Jičíně bylo nedávno paten- 
továno zvláštní rélais pro podmořskou telegrafii, Pom^ejíce podrob- 
nějšího popisu, který by zde byl od místa, podotýkáme toliko, že veškeré 
posavadní přístroje umístěné v pobřežních stanicích podmořských telegrafů 
dávají depeše v znameních buď pomíjejících (úchylkou magnetické jehly)' 
neb trvalých (písmem barevným), nejsou však s to, aby depeši bezpro- 
středně přenesly na linii pozemní. Depeše došlá po drátu podmořském 
musí tedy býti přečtena a znovu telegrafována dále do příslušné stanice 
vnitrozemské. Kdy by však Gttnnerovo relais v praxi se osvědčilo, bylo 
by tím přímé přenášení depeší z podmořských lan na pozemní linie 
umožněno. 

Věnovavše první část přítomných úvah rozhledům všeobecným, 
obracíme se v části druhé k předmětu užšímu : totiž ke stručnému pře- 
hledu veřejných technických prací v Praze. Nedá se zajisté upříti, že 
v poslední době panuje v Praze čilejší ruch v tomto směru, než kdy 
před tím. Příčina toho leží ovšem částečně právě ve velké nečinnosti 
minulých dob. Praha mnoho zanedbala a musí tedy i mnoho doháněti, 
máli 86 jen poněkud přiblížiti jiným městům téže velikosti. Nechceme 
a nemůžeme zde rozebírati příčiny, jimiž povznesení Prahy jest stížcno ; 
rovněž nebudeme se pouštěti do kritiky toho, co vykonáno a čeho opo- 
menuto: přestaneme prostě na referátu. 

Velký pokrok stal se zajisté průběhem posledních 40 let v komu- 
nikaci mezi oběma břehy Vltavskými. Ještě do r. 1841 měla Praha 
jediný most, slavné to dílo Karlovo. Dnes spojige oba břehy pět mostů 
obyčejných a dva železniční, tak že Vltava uvnitř města, tedy v délce 
asi 6 kilometrů, jest sedmkráte mostem překlenuta; jsou tedy mosty 
průměrně asi 1 kilometr od sebe vzdáleny. Nejnovější z těchto mostů, 
most Palackého, byl počátkem prosince 1878 zasvěcen a bude o novém 
roce 1879 odevzdán vozbě. Elegantní tato konstrukce byla provedena 
dle plánů městského inženýra Reitera, Vší chvály hodná jest volba 
systému : dánať tu vším právem přednost monumentální stavbě kamenné 
před pomíjející poměrně konstrukcí železnou.**) 

Zavedení paroplavhy na hořejší Vltavě zasluhiye tuto rovněž 
zmínky; přáli bychom si toliko, aby plavba tato i dále ještě se šířila 
a vyvíjela. 

Náhřeii jsou, jako mosty, plodem nedávné minulosti. První nábřeží 
(Františkovo) vystavěno r. 1841, pak nastala však dlouhá přestávka, 
až teprve doba nejnovější vyvinula čilejší činnost v této příčině. Vysta- 

*) Hodinky tyto jsou i v Praze na prodej, a sice za 25—80 zl. dle úpravy 

hodin samých. 
**) Při vSech dobrých vlastnostech svých má most Palackého jednu důle- 
žitou vadu: je příliš úzký, I jizdná dráha (774 ni.) i chodníky (něco 
přes IVt m«) jsou tak maloměstsky vyměřeny, že nelze toho nelitovati, 
a to tím více, Že stavba tato má přetrvati věky. Současný most Dráž- 
ďanský jest o 7 metrů širší (18 m., Pražský toliko 11). 



74 L. Hqjniš: 

véno tu obci Pražskon nábřeží Rudolfovo a nábřeží Palackého na 
břehu pravém, předměstskou stavební bankou pak zřízeno nábřeží* Smí" 
chovsJcé na břehu levém. 

I veřejné sady^ tyto „plíce velkých měst" vznikly v poněkud 
rozsáhlejší míře teprve během posledních let. Proměněním Karlova ná- 
městí ve veřejnou zahradu odstraněna ošklivá ponšC, nalézavší se uprostřed 
Prahy, zároveň pák vynikly tím teprve rozměry tohoto náměstí, které 
náleží k největším v Evropě. Park Poříčský a velký park městským 
oba vzniknuvší na prostorách bývalých hradeb, změnily pojednou „ven- 
kovský" ráz oněch prostor na rozhraní města a předměstí. Nemalou důle- 
žitost pak mají také četné ony zahrady skrovnějších rozměrů zakládané 
kolem kostelů a na náměstích menších : bylo by žádoucno, aby v tomto 
směru důsledně bylo pokračováno i nyní, kdy muž o tyto parky zajisté 
velezasloužilý opustil službu obce Pražské. Z našich předměstí ][pouze 
Karlín má pěkné sady veřejné, obec Žižkovská pak učinila v tomto 
směru šťastný krok počatým 0alesnénim Žiikova, 

Strhni hradeb, které tak dlouho tísnily Prahu a dusily Veškerou 
stavební činnost i v nejbližším okolí, náleží bez odporu mezi nejdůle- 
žitější momenty v technickém výboji Prahy. 

Též v ohledu architektonickém učiněn jakýsi pokrok. Nových monu- 
mentálních budov — kromě nádherného národního divadla českého — 
jest ovšem posud poskrovnu, větší péče věnována obnově starých památek 
stavebních. Pilné práce na kathedrále sv. Víta a rekonstrukce četných 
včíl Pražských jsou toho platným důkazem. Kekonstrukce věží děje se 
nákladem obce a jest podnikem velezasloužilým. Kdo na př. pohledne 
na opravené věže mostské, podiví se zajisté nyní krásám těchto starých 
staveb, které v zanedbalosti své zdály se dříve míti cenu pouze historickou. 

Mluvíce o technichých pokrocích u vývoji Prahy, nemůžeme po- 
mlčeti o zařízení, jímž naše město nejen dostihlo ale do jisté míry 
i předstihlo města jiná. Máme na mysli požárový telegraf. Jak známo, 
zavedeno jest toto bezpečnostní zařízení posud jen v Praze vnitřní a na 
Smíchově, a sice dle dvou různých systémů. Meze tohoto článku nepři- 
pouštějí leč stručné vytknutí účelu a hlavních momentů obou systémů. 
Účelem každého požárového telegrafu jest rychle a snadně oznámiti 
požár do stanice hasičské, tedy usnadniti dožádání potřebné pomoci. 
Účelu toho dosaženo především zařízením t. zv. automatů, které umí- 
stěny jsou v síti telegrafních drátů a takto spojeny s ústřední stAiiicí 
hasičskou. Automat jest aparát tak zařízený, že pouhé zatažení za 
rukojeť stačí, aby do ústřední stanice byl vyslán signál, z něhož možno 
poznati, který automat volal, t. j. kde požár vypukl. Pražské automaty 
— jichž jest 40 — jsou nad to zařízeny tak, že možno jich také užiti 
k volné telegrafické korrespondenci s ústřední stanicí ; ovšem že k tomu 
třeba praktické znalosti telegrafování. Kromě stanice ústřední zařízeny 
jsou ještě 3 stanice filiální^ které mohou vyměňovati zprávy se stanicí 
centrální. Hlásní na čtyřech věžích (Staroměstské, Novoměstské, Miku- 
lášské a Svatovítské) jsou rovněž opatřeni aparáty, jimiž mohou ozná- 
miti telegraficky vznik a místo požáru do stanice filiální neb ústřední. 
Celé zařízení (které stálo asi 11000 zl.) navrženo bylo panem z Adler- 
Steinů (nyní ředitelem telegrafů v Bosně), aparáty pak byly vesměs 



Rozhledy na poli technickém. 75 

provedeny v Praze v dílně p. Schmidta ve Ferdinandové třído. P. Schmidt 
zavedl zejména a automatů některá zdokonaleni, kterých však zde vypi- 
sovati nelze. 

Smíchovský požárový telegraf bude zavírati ve své síti 20 auto- 
matů (z nichž posud zařízeno 17). Aparáty tyto nepřipouštějí však volnou 
korrespondenci, jsouce obmezeny na signály zpředu určené. Kromě 
toho nalézají se na šesti místech poplachové zvony^ které ihned samo- 
činně zazní, jakmile některým automatem byl oznámen požár. Zvony 
tyto slouží k alarmování dobrovolných sborů hasičských, jichž na Smí- 
chově jest několik. Ústřední stanice Smíchovská (na radnici) jest spojena 
s Pražskou, aby i požár na Smíchově vzniklý mohl bez odkladu býti 
oznámen hasičstvu Pražskému. Celé zařízení stálo asi 2000 zl. a bylo 
navrženo inženýry Kohlfúrstem a MuUereniy kdežto aparáty zhotoveny 
v dílně p. Allmera na Poříčí. 

Délka veškerých linií požárového telegrafu obnáší v Praze asi 20, 
na Smíchově 8 kilometrů. Jest přirozeno, že i Karlín, Žižkov, Vino- 
hrady a Vyšehrad, ano snad i Košíř, Nusle a Vršovice ku Pražský-m 
liniím se připojí. 

Na konec zmíníme se ještě o novém komunikačním prostředku 
před 2 lety v Praze zavedeném. Jest to tramivay, pro kterou však 
Pražská půda jest velice nepříznivá; právě ony části města a okolí, 
pro které tramway byla by důležitým prostředkem dopravním, jsou pro 
pi-íkré spády nepřístupny. Ano i jediná příznivá linie mezi Karlínem 
a Smíchovem přerušena jest chatrnou konstrukcí starého řetězového 
mostu, kdežto použití mostu Palackého posud potkalo by se s velkými 
obtížemi. *) 

Vytkli jsme zde v hrubých obiysech nejhlavnější práce technické, 
vykonané v Praze během posledních 30 — 40 let; konstatovali jsme 
prostě pokroky, natážíce se, co snad více neb lépe mohlo býti vy- 
konáno. Zbý-vá toliko připomenouti, že největší a nejtěžší úkoly ještě 
ček^í svého rozřešení. Jest to opatření Prahy vodou^ odstranění vý- 
kalů a otázka tržní (tržnice, jatky, upravení akcisních hranic) co ne- 
snadné úlohy obce, a upravení Vltavy v obvodu města co úkol země. 
Úlohy to obtížné, ale tím více hodné toho, aby čeští technikové spo- 
lečným úsilím zasadili se o zdárné jich rozřešení. 

Jedna otázka však namítá se mimovolně při těchto úvahách : zdaž 
nebyly by mnohé z těchto otázek rozřešeny snadněji, rychleji i doko- 
naleji, kdy by veškery ty obce Pražské spojily se v obec jedinou? 
Víme dobře, že uskutečnění tohoto ideálu nezávisí pouze na obcích 
samých, a že dosažení jeho spojeno jest s mnohými obtížemi, proto 
však přece nevzdáváme se naděje, že někdy ve štítu sjednocené Prahy 
zaskví se heslo Spojených Obcí Amerických: E pluribus unum! 

L. Hajniš. 

*) K obtížím těmto čítáme především masné krámy Novoměstské, jichžto 
stržení čím dále tím nezbytnější podmínkou dobré komunikace v Praze 
býti se jeví. 



76 P- Sobotka 



Nové písemnictví. 



Cestopisy. 

Cestopisná literatura naše zůstává až podnes proti literaturám 
druhých národův evropských tak chudičká, že nemáme ani překlad&V' 
s dostatek, neřkuli prací původních, s kterými bychom se mohli cizincům 
pochlubiti, a zejména samostatných děl cestopisných jest u nás aí 
příliš pořídku* Ty pak články porůzné, které bývají rozptýleny po 
časopisech a feuilletonech, mohou býti na prospěch toliko současnému 
čtenářstvu, i zanikají záhy v úplné zapomenutí, ač neslituj eli se nad 
nimi šlechetná ruka obětavého nakladatele, který po dlouhém likno- 
vání, počítání a smlouvání přece k tomu se odhodlá, aby je sebrané 
vydal na světlo. 

Ale takového nakladatele aby u nás pohledal! Holeček ho aspoň 
nenašel, Wilnsch se po něm až podnes marně ohlíží, a Kroupa ho asi 
hned tak nenajde. 

A přece nemůžeme sobě stěžovati, že bychom neměli dosti 
schopných, ba výtečných spisovatelů, kteří také zjezdili kus světa, 
a co slyšeli a viděli, dovedou věrně a zajímavým spůsobem vylíčiti. 
Jmenujeme tu na prvním místě J. Nerudu^ který svým pronikavým 
duchem i všestranným vzděláním obzvláště k tomu jest spůsobilý, aby 
uvedl čtenáři na oči pravdivý a živý obraz krajin i lidí, jež byl viděl; 
jeho bystrozraku neujde ani sebe nepatrnější podrobnůstka, a mimo 
to víme o něm, že kdykoliv se chystal na cesty, neopominul konati 
důkladná studia o zemích a národech, které hodlal navštíviti, tak že 
jeho cestopisům možno přikládati i značnou cenu vědeckou. Toho do- 
kladem jsou jeho Obrazy z ciziny. Vedle něho zasluhuje čestné zmínky 
Jos, Štolba^ jenž poutá a baví lehkým slohem a jakousi beletristickou 
rutinou, pročež mu člověk milerád odpustí některé ty „amerikauismy," 
které mu tytýž z péra vyklouzly. Ve třech svazcích pod názvem Za 
Oceánem vylíčil Štolba svoje cesty po Západní Indii, Mexiku a Severní 
Americe. — Za účely pouze vědeckými podnikl v letech šedesátých Jan 
Krejčí cesty po Německu, Švýcarsku, Francii, Belgii a Anglii, kdež 
všímal sobě hlavně vědeckých ústavů a sbírek, průmyslových podniků 
a všeho, co se školství dotýká; od něho máme první a posud jediný 
čistě vědecký cestopis český. 

Toto jsou, tuším, veškerá původní díla cestopisná, která u nás 
za posledních dob o sobě byla vydána. Mimo to podávali cestopisné 
zprávy do časopisův Ant Friě o přírodovědeckých vycházkách po 
Anglii (v Živě a Vesmíru), Jos, Sládek o svých dobrodružných po- 
tulkách po Spojených obcích severoamerických, Em. Holub ze svých 
cest po jižní Africe, kdež obrací zřetel sv^j hlavně k přírodninám, 
jichž značnou sbírku poslal do Prahy, a Ot. Feistmantel, z jehož 
péra přinesla německá Politik více článkův o Kalkutě, nežli kterýkoliv 
časopis český. S. B. Heller podal řadu pěkných feuilletonův ze své 
cesty po Rusi, Svat. cech nakreslil poetickým pérem několik zdařilých 



Nové pisemnietvi — Cestopisy. 77 

obrázků z krajin Kavkazských (oba v Národních Listech a v Lamíru), 
Jos. Ikírdík vyličil ve Světozoru dojmy, které s sebou přinesl z ne- 
dlouhého pobytu v Londýně, Kanst. Jireček popisoval svoje cesty po 
Srbsku a Švédsku (v Osvětě) a Fr, Brábek vydal svoje procházky po 
Uhrách. Každý z těchto cestopísův má svoje přednosti a svoji důle- 
žitost pro literaturu českou, a jelikož pro příliš malý * objem svůj 
mnohé z nich sotva by se hodily pro zvláštní vydání, bylo by věru 
záhodno vydati je v nějakém souborném díle, které by se mohlo tak 
uspořádati, aby poskytovalo aspoň jakýs takýs obraz naší činnosti 
cestopisné. 

Nevšední zručnost a nadání jeví též Jos. Wunsch^ který svými 
cestopisnými články v Osvětě a Lumíru uveřejněnými vzbudil v nás 
upřímné přání, aby se nám dostalo celé jeho dílo co nejdříve do rukou. — 
Adámkovy cestopisy zdají se míti spíše účel praktický: aby byly 
cestujícím průvodčími knihami; na každý spůsob žádali bychom si 
v nich živějšího koloritu a vřelejšího prodchnutí. Od veterána Paclta, 
ač skoro veškerou svůj život tráví na cestách a prošel snad celý svět; 
nyní už nelze mnoho očekávati, leč by se někdo uvázal v úplné zpra- 
cování starších jeho zápisek. O Kroupoví konečně nemáme práva 
úsudek svůj pronášeti, dokud jeho spis nevyjde tiskem, ale soudíce 
dle toho, co sdělil s obecenstvem ve svých přednáškách, máme za to, 
že obrací zřetel svť^ nejvíce ku scenerii přírodní a krajinářské, po- 
měrův sociálních nebo dokonce politických nehrubě sobě všímaje. 

Neposlední místo mezi našimi cestopisci zaujímá Jos, Holeček^ 
jejž čtenářové měli příležitost poznati z některých článkův, které byl 
uveřejnil v Osvětě, zejména o Černé Hoře a Bosně, pak ze zdařilých 
feuilletonův, jež byl podával druhdy do Národních Listův. Pokud víme, 
líbily se tyto články tehdáž a nalézá^ mnoho čtenářstva nejen proto, 
že byly právě časové, ale zvláště pro svoje věrné a živé líčení. Nyní 
pak sebral Holeček porůzné tyto články a jal se je vydávati pod 
názvem : Za svobodu, kresby js bojů černohorských a hercegovských 
proti Turkům. Pokud z prvního sešitu souditi lze, bude jeho dílo 
závažným příspěvkem jednak k charakteristice národův jihoslovanských, 
jednak k historii onoho odvěkého boje křesťanstva s mahomedáustvem, 
jehož poslední botidá scény se právě před našima očima odehrávají. 
Láska k bratřím slovanským, k té uhnětené ráji, vedla nadšeného 
spisovatele na bojiště, jakmile se rozlétla po Evropě zpráva o povstání 
hercegovském ; láska ta provázela jej k udatným sokolům na Černou 
Horu a vtiskla mu péro do ruky, aby krajanům svým věrně a spra- 
vedlivě pověděl, co tam byl zažil a jaké poměry tam byl shledal. 
Kresby, které nám tu staví Holeček na odiv, nejsou načrtány mohut- 
nými rysy ani provedeny ohnivými barvami, nýbrž jsou roztomilou 
drobnomalbou, obrázky téměř fotografickými, z nichžto sobě čtenář 
snadno dovede sestaviti celistvý obraz skutečných poraěrův. Spisovatel 
^nelíčí postavy a poměry ideálně, nýbrž reálné, tak jak je nalezl, že 
zde musí mnohý poznat i nit na svém kabátě.^ I dáváme jemu úplně 
za pravdu, že by zde idealisování nebylo na místě; a také ho ani 
není potřebí, poněvadž národové tito budí naše sympathie tak, jak 
jsou, svými žalostnými dějinami i svými vzácnými vlastnostmi. Kterému 



78 -3f. Pokorný: 

Slovanu by nezplesalo srdce rozkoší, čtoucímu líčení hrdin černo- 
horských, jež pokládá spisovatel pod nápisem: „Kníže a jeho družina"? 
ToÉ jsou postavy vesmés Homérské, které mají pro nás cenu tím větší, 
že existují ve skutečnosti; a Holeček dovedl je nakresliti tahy tak 
^markantními, že jest čtenáři, jako by je před sebou viděl, kterak se 
ubírají dlouhým průvodem. Též popisy ze života povstalcův hercegov- 
ských nesou na sobě patrný ráz pravdivosti, toliko bychom si přáli, 
aby měly mezi sebou více souvislosti a poskytovaly tudíž jakýsi okrouhlý 
celek. Vypravování Holečkovo jest okořeněno přirozeným, nenuceným 
humorem, tytýž drastické (ku př. v článku: „Jak jsem zpovídal Turky"), 
s příraěskem někdy satirickým, a vůbec plynné a půvabné, jeho sloh 
bezúhonný. I nebude zajisté čtenáře, který by, přečta tento první sešit 
kreseb jihoslovanských, netěšil se na jich pokračování. 

Pr, Sobotka. 

Fysika. 

Přírodní vědy došly u nás dosti záhy se zkvétajícím písemnictvím 
přiměřeného pěstování, a tím ovšem i v užším smyslu fysika. Již 
r. 1825 — 28 vydal Sedláček „základy přírodnictví aneb fysiku" ve dvou 
dílech, r. 1837 Smetana „základy astronomie"; zvláště pak časopis 
musejní a později Živa přinášely mnohá jednotlivá pojednání ťysikální. 
Mezi přispívateli do let padesátých vyniká tu zejména četnými články, 
zvláště o elektřině, profesor Petřhia, jehož výzkumů v tomto odboru 
všimly si i německé, anglické a j. časopisy odborné. 

Nebylo by zde nyakž vhodno, rozebírati zásluhy Petřinovy o vědu 
fysikální; jsouť již v životopisech jeho nejednou podrobně vylíčeny; 
zmiňujeme se toliko o tom, že právě nyní v Německu všimli si tohoto 
našeho učence opět, i jest to zvláště Dr. E. Zetsche, jenž připisuje 
jemu prioritu u vynalezení současného telegrafování ve směru opačném, 
což všeobecně posavade připisováno našemu krajanu Gintlovi. 

K starším spisovatelům českým o fysice připojiye se velmi důstojně 
F. 8. Kodym, jehož „Naučení o živlech," vyšlé r. 1849, svou vele- 
zdařilou mluvou prostonárodní zahájilo u nás téměř odvětví pěstování 
fysiky pro kruhy širší. Vzácnou předností Kodymovtu jest neobyčejně 
jasný a pochopitelný spůsob, jímž zjevy přírodní vykládá a spolu zvláštní 
jadrnost slohu, jakož i případnost výrazů technických, které si na mnohých 
místech teprve tvořiti byl nucen. — Touž jasností a jadrností vyniká 
také jeho „Úvod do živlovědy," vydaný r. 1864. 

Mnohem živější ruch povstal ovšem v letech padesátých po vznik- 
nutí českých škol středních, když spolu vznikla potřeba školních knih. 
Tu na předním místě jmenovati jest F, Smetanu, jenž již r. 1852 pro 
střední školy sepsal učební knihu fysiky. Referent pamatuje se živé 
z oněch dob, jaký dojem milý učinilo na české studentstvo vydání toho 
spisu, jenž první měl vědeckou fysiku zastupovati v literatuře naší. — 
Spisovatelem však školních knih fysikálních u nás za posledních dob 
sluší zajisté nazvati par excellence -4. Majera, jenž vl. 1855 — 70 sepsal 
celou řadu učebních knih pro nižší i vyšší školy střední, průmyslové atd. — 
Vedle toho přeloženo i více školních knih německých, jako Baumgart- 



Nové pisemnietvi — Fysika, 79 

* 

nerova J, Krejčím, od něhož také vydán r. 1859 pro školy „přehled 
zákonů fysikálních/ Piskova pro vyšší i nižší třídy středních škol 
Klikou, Schódlerova „Kniha přírody" J". Jahnem, — Také pro vyšší 
školy dívčí sepsány jsou zvláštní knihy učební J. Paíoutem (1864) 
a K. Starým (1869). 

Přesné vědecká činnost rozdělila se v posledních desítiletích na 
mnohé časopisy a monografie. Tak sepsal r. 1863 Správka „Parní stroj." 
r. 1864 F, Studnička „Meteorologii" a j. — Drobnější pojednání ob- 
sažena jsou v Kroku z r. 1864 — 5 od Dasticha, Herolda, ve Zprávách 
Jednoty mathematické r. 1868 — 70 od Herverta, Neumanna, Seydlera, 
ve Zprávách spolku architektů a inženýrů, pak v Časopise mathema- 
tickém 1871 — 8 a v Archivu pro mathematiku a fysiku od různých 
mladších spisovatelů, v Listech chemických 1878 od Raymamva atd. — 
K tomu připojuje se také pojednání F. Studničky „O rozvoji naší lite- 
ratury fysikální," vydané v Časopise musejním r. 1868. — Všecka tato 
jednotlivá pojednání svědčí o potěšitelné vědecké činností na tomto poli 
přírodovědeckém. 

Toliko jedna jest veliká ještě mezera nevyplněna; nedostává se 
totiž naší literatuře posud fysiky vědecké, obsahující všeck}- odbory, 
což není nijakž nahrazeno jednotlivými pojednáními. Vyšel sice již 
r. 1865 první díl Fysiky zkušebné od prof. K V, Zengra (od něhož 
i některá menší pojednání řečí českou porůznu jsou vydána), jakožto 
počátek vědeckého spisu o celém oboru fysiky, alé marně čekáme na 
pokračování. Podle založení díla toho mohlo se souditi, že zamýšlí spiso- 
vatel složiti v něm výsledky bádání i nejnovějších, avšak nyní pokročila 
fysika po tolilca letech tak, že kdy by i druhý díl dnes vyšel, čemuž 
ovšem se nepodobá, byl by první díl zajisté již v mnohém zastaralý. 

Uvésti jest ještě při spisech přesně vědeckých Briotovu „Mecha- 
nickou theorii tepla," spis to nad jiné \'ýtečný, jejž na* jazyk český 
zdařile převedl J, Pšenička, 

Neméně čilý ruch literární vzmohl se u nás ve spisování děl fysi- 
kálních, určených pro kruhy širší vzdělaného čtenářstva. — Již časopis 
Živa přinášel v tom směru pěkná pojednání, na př. 1864 Dastichovo 
„O vzájemnosti sil fysických" a j. — Četné články porůznu uveřejnil 
J, Durdik, které pak vydal sebrané pod názvem „O pokroku přírodních 
věd." Uhlazenost formy, skvělý sloh i hloubka vědění v ní se jevící, 
činí knihu tu zajisté ozdobou naší literatury fysikální. — Velmi pilný 
i v mathematice spisovatel F. Studnička podal též mnohá prostě i jasně 
psaná pojednání fysikální, na př. již v Osvětě r. 1871 „O rozboru spek- 
trálním," dále pak samostatné spisky „Stručný světopis," „Úvod do 
fy'8ikální theorie hudby," „Zábavy hvězdářské," „V přírodě" (sebraná to 
dříve porůznu uveřejněná pojednání) atd. — V Osvětě vyšly r. 1873 — 4 
některé články od referenta, jednající o pokroku fysikálním v posledních 
dobách. — Také přírodovědecký časopis Vesmír přináší mnohé prostě 
psané články z oboru silozpytu. — Nesmíme též opomenouti článků 
v Naučném slovníku, z nichž mnohý svou obsáhlostí řadí se k samo- 
statným pojednáním. — Ke spisům tohoto druhu řadí se též spis „Síly 
přírody," vyšlý jakožto druhý díl „Kroniky práce" a vzdělaný volně a samo- 
statně referentem na základě německého spisu „ Duch der Erfindungen. " 



80 I^» Celakooský: 

Zbývají nám ještě spisy a pojednáni prostonárodní v nejužším 
smyslu, psané totiž pro čtenáře, při nichž nepředpokládá se ničeho 
z vědomostí případných. Nejvíce v té věci učinil -F. Studnička dvěma 
spisy \7danymi Maticí lidu, totiž „O soustavě sluneční" (r. 1869) a „O po- 
větrnosti" (r. 1872). V Osvětě lidu v}'šlo pojednání „Síla elektrická 
a výkony její" od F. Hromádka, v Matici průmyslnické pojednání „Nic 
nejde ve světě na zmar" od AI, Studničky, v téže životopisný nástin 
„Stefenson" od referenta atd. 

Ke spisům prostonárodním lze připočísti také učebné knihy pro 
školy národní. Avšak tu již přicházíme fc nepříznivější stránce í^^sikální 
naší literatury. Kdo chce psáti populárně, musí býti zajisté právě tak 
znalý celé vědy, jako ten, kdo chce sepsati knihu vědeckou. Odvážili 
se kdo vydání spisu třeba jen pro obecnou školu, znaje toliko lilavní 
obrysy vědy a snad ani ty ne důkladně, vyjde z toho často slátanina, 
jíž se dětem vštěpuji namnoze názory zcela bludné, s nimiž srostou 
a jimiž pak v životě spíše se matou, než poučení docházejí. Tím vzdělá- 
vání lidu špatně se podporiye, a taková věru „fysika" nejedná vj^šla 
v posledních letech u nás pro školy obecné. Toho pak bychom upřímně 
varovali učitelstvo naše a radili jim, aby, než knihu do školy uvedou, 
dali si ji posouditi od znalců odborných. Zhusta bývá již jen špatné 
vyjádření dobrého jinak ponětí příčinou osudných nedorozumění, natož 
pak skutečné chyby a omyly. 

Jakož tedy, pominemeli těchto posledních zjevů, můžeme celkem 
s uspokojením hleděti k dosavadní činnosti v literatuře fysikální, jest 
přece želeti ještě jedné věci, totiž neustálenosti názvosloví fysikálního. 
Jedni spisovatelé zajisté přidržují se až zbytečně názvů obecných z latiny 
neb řečtiny odvozovaných, druzí zase, upadajíce v krajnost druhou, 
snaží se vesměs je nahraditi názvy českými aneb alespoň zčeštěnými. 
Mám za to, že zde, jako všude, jest pravá míra uprostřed. Spisům 
pouze prostonárodním sluší ovšem lépe názvosloví pokud možno ryze 
české, ačkoii známo, k jakým výstřednostem tu již i u nás vedlo pře- 
hánění. Yše můžeme zde připustiti, jen žádného násilí jazyku, žádných 
barbarismů; tím se odborné literatuře neprospívá, spíše škodí. — Již 
i namnoze nalezena míra, i jest si jen ještě přáti, aby nedělal každý, 
kdo píše novou knihu, hned také nové názvosloví, byť nebylo každé 
slovo již zavedené nejdokonalejší; není toho v žádném jazyce, a ne- 
dosáhne se toho neustálým měněním ani u nás. j^ Pokorný, 

Právnická literatura. 

Ponechávaje sobě svým časem promluviti o právnické literatuře 
české našeho století v časopise toafo i ukázati, kterak z neppirných 
počátkův vyvinula se vytříbená právnická mluva česká a četná původní 
literatura, kteráž čestně vstoupila do šlépějí starých právníků českých 
a zároveň stanula i stojí na výši moderní védy právnické, chci tentokrát 
poukázati pouze k některým novým pracím z tohoto oboru, jež během 
tohoto roku u nás na světlo vyšly neb ještě vyjdou. 

Z původních prací přednější místo zaujímá důkladné dílo Fran- 
tiška Schwarze, jež obsahuje Výklad zákona obecního pro království 



Nové pisemnictvi — Právnická literatura. 81 

české a jiných všech zákonův obecni samosprávy se týkajících. Již na 
jiném miste bylo se mi pochvalně zmíniti o této publikaci, pokud ještě 
v sešitech vycházela, a dokončené dílo potvrzuje plnou měrou pochvalu, 
kteráž tam pronesena byla. Spisovatel chtěl dílo své v první řadě učiniti 
knihou praktickou^ jíž by v kancelářích samosprávných úřadův užívati 
se mohlo. Z té příčiny držel se posloupnosti zákona samého, při- 
dávaje netoliko k jednotlivým paragraffim vsechria ustanovení a nařízení, 
jež v obor ten spadají, nýbrž proplétaje zákon četnými delšími i krat- 
šími samostatnými pojednáními a články z oboru samosprávy, jimiž pro- 
kázal jak dokonalou znalost potřeb obecního života, tak i domácí i cizo- 
zemské literatury, jednající o správě politické. Není pochybnosti, že 
praktické potřebě takovéto seřadění látky dobře poslouží a to tím více, 
poněvadž kniha je opatřena četnými vzory k úřadování a k podáním v zá- 
ležitostech obecních, jichž účelem jest zavésti do samosprávných kancelářú 
našich správnou úřadní češtinu a učiniti přítrž onomu namnoze neslý- 
chanému skoínolování jazyka Českého, jehož i orgány samosprávné 
bohužel dosti zhusta ještě se dopouštějí. Zamlčeti arci nelze, že 
„Výklad obecního zákona" by byl nabyl mnohem větši vědecké ceny, 
kdy by pan spisovatel se byl přidržel systematického spracováiií bohatě 
nakupené látky, kterýžto spůsob spracování dnes ve vědě skoro obecně 
za jediné správný se považuje. V tom ohledu chceme doufati, že z po- 
volaného péra p. spisovatele dostane se nám ještě mnohého pojednání 
z oboru samosprávy, ano že i propracované a souladné dílo o všech 
oborech správy politické, jakéhož se nám posud nedostává, od něho 
očekávati můžeme. 

Druhý pozoruhodný spis, jenž právě nákladem Právnické jednoty 
vyšel, je§t pojednání profesora církevního práva na universitě Vídenské 
dr. Františka Lanrinn O hezzenství a manželství duchovních. S ve- 
likou pílí a učeností pracované toto pojednání z oboru práva kano- 
nického bylo uveřejňováno v letošním Právníku a vydává se nyní o sobě. 
O choulostivé otázce coelibátu pojednal tu pan spisovatel ze stanoviska 
historie a platného církevního práva a cožkoliv se v tom ohledu snésti 
i pověděti dalo, to vše pečlivé spořádáno najde čtenář v tomto spise. 
Litujeme pouze, že spis nestal se ještě poučnějším v tom směru, aby 
vedle platných ustanovení latinské a řecké církve byl nám též i hi- 
storicky vylíčil vývoj platného církevního práva u protestantův. Rřizné 
jich stanovisko právní bylo by zajisté nemálo přispělo ke kritice a ob- 
jasnéní otázky samé a bylo by, tuším, ukázalo též, že stát, řídě se 
zásadou „svobodná církev ve svobodném státě," nemůže a nemá se 
stavěti na stanovisko jedné neb druhé církve neb náboženské společ- 
nosti. Zajímavé jest, že pan spisovatel ve spise svém hájí náhled, že 
závazek bezženství, uložený duchovenstvu, pochází toliko z ustanovení 
církevního a že tudíž církev t. j. papež aneb obecný sněm církevní 
m^jí moc od tohoto závazku bezženství, pokud se týče od téže pře- 
kážky manželství uděliti prominutí. Dle toho není nemožno, že by coe- 
libát bud obecně aneb v některých zemích samou autoritou církve ka- 
tolické byl jednou zrušen. Důvody, kteréž pro nutnost jeho se pronášejí, 
jmenovitě, že by obročí duchovenská stala se dědičnými a duchovní 
jsouce vázáni ohledy k rodině že by upadli v područí moci světské. 

G 



82 L. Čdakovský: 

dají se í při jiných světských stavech avestí a přece neuznávigí se 
za dostatečné, aby ospravedlnily vyslovení překážky manželství. Y skutku 
pak tyto závažné dftvody a námitky bude lze u nás na pravou míru nvestí 
jediné řádným a spravedlivým rozřešením naléhavé otázky patronátni. 
Pan prof. dr. Lanrin, jenž několika pojednáními svými v Právníku 
i jinde osvědčil se býti výborným znatelem práva kanonického, velice 
zavděčil by se naší literatuře, kdy by tak důkladně, jak to byl učinil 
o otázce coelibátn, pojednal i ze stanoviska dějin a platného práva 
církevního o otázce patronátni. Neníť bez toho té nejmenší pochybnosti, 
že z péra jeho můžeme nejeden vzácný příspěvek z oboru kanonického 
práva očekávati; ano, jak slyšíme, připravuje p. spisovatel i systém 
j»ráva kanonického v jazyku českém do tisku. 

Mimo t>i;o dva samostatné spisy soustředily se právnické práce 
české vesměs v pečlivě redigovaném našem časopise právnickém Právníku, 
jenž nákladem právnické jednoty na sedmnáctý rok již vychází a bohatým 
skladištěm právnické učenosti české se stal. Letošní ročník, jsa redigován 
dr. Pražákem a dr. Stupeckým, vyniká opět řadou výtečných článkův 
od prof. dr. A. Randy, prof. dr. A. Zuckera, prof. dr. Eberh. Jonáka, 
prof. dr. Laurina, presidenta krajského soudu v Chebu dr. J. Svobody, 
dr. Hollera, dr. Fr. Preisslera, dr. A. Pavlíčka, dr. Jak. Škardy, dr. Ant. 
Mezníka a dr. Hermen. JircČka a sice článkův ze všech oborův vědy 
právnické. Referent uveřejňuje tam též delší pojednání z oboru dějin 
českého práva. Právnický časopis náš i v ostatních částech svých, jmenovitě 
v matcriáliíííh, v praktických případech a v části literární velmi statečně 
závodí s německými právnickými časopisy v Rakousku a bez přehánění 
možno říci, že požívá obecné i zasloužené vážnosti v světě právnickém. 

Konečně chci se zmíniti ještě o některých vážných publikacích, jež 
se v tisku nalézají a bohdá brzo do rukou obecenstva se dostanou. Slo- 
vutný náš historik práva slovanského a sběratel pramenův práva toho 
dr. Hermenrgild Jireček přikročil k vydání objemné sbírky Zákonáv 
slovanských, V tento sborník budou pojaty všechny čelnější zákony 
jednotlivých národův slovanských, pokud jsou důležitým pramenem k po- 
znání starověkého práva slovanského. Z ruských pramenův uveřejůiye 
stí tam jmenovitě Pravda ruskaja. Pravda Smolenskaja, Pskovskaja gra- 
mota, Statut Litvě r. 1420 daný, Sudebnik korolja Kazimíra z r. 1468, 
Novgorodskaja sudnaja graraota z r. 1471, Sudebnik z r. 1497, Li- 
tovskij statut z r. 1529 a Sudebnik z r. 1550. Z jihoslovanských 
pramenův nalézají se ve sbírce té: Zákon cara Stefana z r. asi 1349, 
Dogovory Dubrovačkc, Zakonik obšči Crnogorski i Brdski 1798 — 1803, 
Zakonik Crnogorski z r. 1855, Zákon slavonski z r. 1273, Statut Vi- 
nodolski z r. 1280, Statut Poljički z r. 1400, a Zakoni zadružni z to- 
iioto století. Týmž spůsobeui i hlavní prameny polské a české naleznou 
núMo v tomto svodu všech zákonův slovanských, splynouce jako množství 
potokův a říček v jeden slovanský veletok. Zajímavé toto dílo zakončeno 
bude slovníkem právnickým, v kterémž jednotlivá slova právnická budou 
objasněna a vysvětlena methodou srovnávací. Vydání tohoto díla bude 
zuji sté uvítáno v colém slovanském světě s upřímným potěšením. 

.lak známo, počal dr. Henn, Jireček r. 1867 vydávati Codex 
juris boheiHÍei, na mohutných základech založené to sebrání všech 



Nové písemnicM — Právnická literatura. 83 

starších i novějších pramenův práva v Čechách a na Moravč. Jsa za- 
neprázdněn jinými pracemi, nemohl vydavatel pokračovati u vydání díla 
toho ton měrou, jak by sobě byl zajisté přál. V novějším čase nalezl 
však v bratru svém Josefu Jirečkovi, bývalém ministru vyučování, 
horlivého i zkušeného spolupracovníka, tak že možno doufati, že u vy- 
dávání důležitého tohoto podniknutí nyní rychleji bude pokračováno. 
Josef Jireček opatřil již před dvěma lety redakci Koldínova práva měst- 
ského z r. 1579 a právě tiskne pro Codex gřízeni zemské z r. 153á, 
jemuž pozdější recense zi*ízení zemského z 16. století, jakož i obnovené 
zřízení zemské z r. 1627, kteréž posud nikdy celé nebylo jazykem českým 
tištěno, budou následovati. Do téže sbírky pramenův právních bude nej- 
spíše pojat starší právnický spis český, jejž Právnická jednota na počest 
velezasloužilého starosty svého, vrchního rady p. Matěje Havelky, vy- 
dati uzavřela. Komise k tomu cíli zvolená ponavrhla jednotě, aby vy- 
dána byla znovu tiskem Brikcího z Licka Práva městská z r. 1536, 
jež jsou zajímavou kompilací starého práya Brněnského, Pražského a Ji- 
hlavského a aby v úvodě k tomuto vydání pojednáno bylo poněkud ob- 
šírněji o právu městském v cechách a na Moravě. 1 tyto zprávy budou 
zajisté s potěšením přyaty ode všech přátel staročeského právnictví. 

Dr. Jaromír Čělakovský, 



Drobné zprávy. 



z ruské literatury. My i Oni 1711—1876. Očerki istoriji 
i politiki Slavjan. Profesor university Oděsské, A. Kočubinský, i nám 
od svého nedávného pobytu v Praze dobře známý slavista ruský, po- 
dává v nadepsané knize soubor svých literárních prací, týkajících se 
Slovanstva a po výtce nás Čechů. Obracíme pozornost svých čtenářů 
ke spisu tomuto již proto, že se Kočubinský nad jiné lépe zná v nej- 
novějších národních poměrech našich, a jeho namnoze až do podrobností 
správné líčení překvapuje tím více, že jsme uvykli za posledních dob čítati 
o sobě v ruských spisech zprávy bud kusé anebo zle překroucené. 
Kočubinský vytknul si za účel, vypsati věrně fakta, vystříhaje se planých 
Msí a doufá, že se touto cestou může sblížení Slovanů státi nejdříve 
skutkem. Směr svého spisu vytýká hned v záhlaví knihy: „Jsa přesvědčen, 
že starost o naše sousedy na jihozápadě jest jako péče o sebe samy 
téměř povinností každého z nás (Rusů), sebral jsem články své z rů- 
zných let v jedno. V nich ukázáno, co jsme jednak my už vykonali, 
a čeho se smíme právem dožadovati ^o nich (Slovanech). Doba frásí a lico- 
měrství prošla ; je čas počítati s veličinami skutečnými, reálnými a ne vy- 
bájenými." Dle toho rozdělil spis svůj ve dvě oddělení. První: Juinije 
Slavjane, Bumynp i Petr Velikij v jich vzajimnych otnošenijach 
věnován jest historickému a kritickému rozboru snah Petra Velikého, 
aby připoutal jižní Slovany k říši ruské a zlomil tím moc Turecka 
v Evropě. Vypisuje se tu jednání Petrovo s Rumuny, Srby a Černo- 
horci, jehož výsledek zmařila bohužel nehoda Petrova na řece Prutu 
r. 1711, kde byl od Turků obklíčen a stěží jen vlastním životem vy- 



84 Drobné zprávy, 

vázl. Vyplněni úmyslů Petrových protáhlo se následkem toho až na naše 
dni. — Druhá část, v níž pojato pět kratších statí, věnována výhradně 
téměř Slovan&m rakouským a najmě nám Čechům. Zvláště zajímavým 
zjevem jest úvaha Dualizm i Slavjanstvo, v níž vysvětlíme, proč 
dualismus v Rakousku vznikl. Pi^činu shledává ve strachu Němců a Ma- 
darů před Slovanstvem. R. 1867 — právě za Moskevské pouti — přiměl 
tento strach Němce a Maďary, po tu dobu znepřátelené, ke smíru 
a k rozštěpení říše ve dvě poloviny, při kterémžto skutku prý Slované 
rakouští byli lhostejnými diváky. Nové vyrovnání r. 1876 neuspoko- 
jovalo ani před Litavou ani za Litavou a stalo se přece. Proč ? Příčinu 
vidí spisovatel ve slovech Andrassyho: „Každý vnitřní rozlad může 
působiti rozhodně na mezinárodní postavení Rakouska,^ neboC v pozadí 
stojí opět známé strašidlo, otázka slovanská ... I článek: K voprosu 
o slavjanskoj vzajimnosti podává některé zajímavé úvahy o našem 
národním životě. Zejména se tu při úmrtí Ant. Marka poukazi^e na 
utěšený rozkvět slovanské myšlenky v Čechách v prvních třech deseti- 
letích nynějšího věku a její prý pozdější úpadek. — Kdo by chtěl 
slyšeti cizí hlas o českém životě za nedávné roztržky a poznati, jaký 
jsme tim dojem učinili na východě, tomu poslouží úvaha: Ccchi na- 
sfojaščej minuty. — Dodáváme, že si spisovatel materiál k svým 
úvahám sbíral sám, cestuje delší dobu po zemích slovanských. 

* Po spůsobě Slovanského Sborníku Petrohradského a Moskevského 
„Rodnojc plemja** počal vydávati Kijevský slovanský spolek Slavjanskij 
Ježegodnik^ sborník článků a úvah, poj ednáviyí cích o světě slovanském 
mimo Rusko a otevřel tím nový pramen, z něhož by bylo lze čerpati 
bujnost látky ku sblížení se a vzájemnému seznání národů slovanských. 
Kdežto pak sborníky Petrohradské přestávají toliko na pracích původnídi, 
z většího dílu odborné vědeckých, přináší Slavjansky Ježegodnik články 
více populární, psané pro širší obecenstvo, a obsahuje též i překlady 
vhodných statí z jiných slovanských jazyků, zejména českého; redaktor 
Zaderacký je dobrým znalcem češtiny*) a sám překlady tyto obstarává. 
V prvních dvou svazcích (1876 a 1877) dočítáme se zpráv o všech 
slovanských národech od Rusů a Bulharů až k Srbům lužickým, jen 
o Polácích nikde ani zmínky. Tím vítanějšími jsou ve svazku III. (1878), 
jenž vysoko vyniká obsaliem i rozsahem nad oba předešlé, příspěvky 
j)rof. V. V. Makuševa a E. N. Kala, v nichž se po příkladě loňského 
Slovanského Sborníku pojednává také o záležitostech polských. V prvém 
děje se vzpomínka na zapomenutého polského básníka Tomáše Zana 
(♦ 1791, t 1855), dávného přítele Mickěvičova, druhý podává studie 
z nové polské literatury (A. Mickčviče Pan Tadeusz a Bohd. Zaleského 
Duch st^pi). Toto současné obírání se s literaturou polskou ve všech 
střediskách ruské vzdělanosti jest nám vítaným znamením, že prolomena 
konečně ledová hráz nevšímavosti a záští mezi oběma bratrskými ná- 
rody, jimž až doposud nebylo volno pod jednou střechou. — Slavjanskij 
Ježegodnik je ponejvíce obsahu literárního, chová však v sobě i hojně 
statí dějepisných a národopisných, tak že jest postaráno s důstatek 
o žádoucí pestrost. Při tom dbal p. Zaderacký toho, aby podával ne 

*) Přeložil do ništiny též Vocelův Pravěk zemi Českém a vydal jej tiskem 
r. 1875 B titulem: Drevnéjšaja bytovaja istarija Slavjan voobiée i Če- 
chov v 08obenno8ti, 



Drobné zprány. 85 

tak náhledy a úvah}' rodilých Rusů o Slovanstvě, jako spise Jiuo- 
Slovanů, z uichž otiskige četné výňatky i překlady, ano nalézáme tu 
také ukázky prací německých (Kanitz) a maďarských (Hunfalvi, Ethuo- 
graiie v. Ung.)* Z důležitějších úvah, týkajících se slavistiky vůhcc, 
uvádíme z ročníku 1876: Úspěchy slavistiky na Rusi do r. 1872 dle 
Miýkova, Lavrovského a KotUarevského (též výňatky z Časopisu česk. 
Musea). O slovanské vzájemnosti v 18. a 19. věku od J. Perwolfa 
(z Naučn. SI.); — ze U. svazku: O budoucnosti a úloze Slovanů ve 
světové historii od hr. Haracha (z Čas. Č. M.) ; — ve III. sv. umístěna 
velescajímavá úvaha: Rakouská publicistika pře<l zavedením dualismu 
od prof. N. A. Popova, v níž probírá na slovo vzatý slavista obsah 
časopisů a politickýth brošur, vydaných v Rakousku před r. 1866, ze- 
jména se dotýká Helfertovy úvahy Padesát let po Vídenském kon- 
gresu; Palackého O historickém úkolu Rakouska, Idea říše Rakouské; 
barona EOtvQsovy Otázky o národnostech; Harachovy úvahy Spása 
Rakouska a j. Z článků kulturně-historických přináší ročník I. úvahu 
O slovanské mythologii od Ř. Kreka, Slovanská jména měsíců dle K. 
J. Erbena (Čas. Č. M.); — sv. III.: O slovanské národní poesii dle 
Jagiče. Ve svazku II. je překlad Vzpomínek a úvah starého vlastence 
od J. Malého. Mimo to přeloženy z češtiny ještě tyto kusy: Bělehrad, 
cestopisný obraz od H. Jirečka (z Osvěty), Životopisy (z Naučného 
Slovníka) Františka Palackého a F. L. Čelakovského s ukázkami jeho 
korrespondence. Národopisným, sociálním a statistickým poměrům Slo- 
vanů balkánských věnována ovšem ^elá řada úvah a statí, buď pů- 
vodních, neb vyňatých ze spisů srbských i anglických (Miss Irby). 
Konečně jsou též literární přehledy ve Sborníku umístěny, zvláště 
ročník III. (1878) podává téměř úplný seznam spisů z oboru hi- 
storie, řeči a literatury české, polské, halicko-ruské, srbsko-horvatskó 
a ruských kněh, týkajících se slavistiky, vydaných r. 1877. Každému 
přehledu připojen úplný seznam časopisů, jež r. 1877 v tom onom 
slovanském jazyku vycházely: uvedeno jest českých 143, polských 151, 
halicko-ruských 14, horvatských 36, srbských 17. Seznamy časopisů 
ruských, slovinských a lužicko-srbských scházejí, ač by pro úplnost 
přehledu byly velevítány. — Sborníky Kijevské prodávají se za velmi 
levnou cenu (440 stran velké 8" za 1 rubl), * čímž stávigí se zvláště 
důležitými pro rozvoj slovanského vědomí v prostém národě ruském. 
Vítáme 8 potěšením i tohoto činitele slovanské vzájemnosti. 

* Carská ruská zeměpisná společnost vydala nový díl prací cthno- 
grafícko-statistické expedice pro západoruský kraj, a sice oddíl jiho- 
ruský, v nějž pojaty: Materiály i izslědovanija, sobrannyja P. P, 
Čubinskimy redakcí P. A. Giltebrandta. Ruská literatura chová již 
nejednu slušnou sbírku prostonárodních pohádek velkoruských (na př. 
sbírky Afanasjeva), kteréž pro důležtost svou dávno již oceněny jsou 
po celé Evropě. Na národ maloniský, tak bohatý fantasií, však v tom 
ohledu až dosavad zapomínáno. Maloruská duma a píseň našla sice 
dávno již svých sběratelů a ctitelů, jen skazky, pohádky sobě nevšímáno. 
Vyjímaje několik ukázek v Kulisových Zápiskách o jižní Rusi a ve 
spisech Mordovceva, Kostomarova a Šejkovského, o Malé Rusi jedna- 
jících, nebylo v tom oboru nic učiněno. Teprve Rudčenko vydal před 
několika lety dva svazky jihoruských pohádek, avšak ani tyto neodpo- 



86 Drobné zprávy. 

vídají svým počtem velikosti 12milionového národa, nejpoetičtějšího 
mezi všemi Slovany. Konečně starý dluh v plné míře splacen čubinským. 
Tomuto dostalo se, čemu netěšil se nikdo z jeho předchůdců: dosta- 
tečné podpory od štědré ruské zeměpisné společnosti, tak že se mohl 
věnovati pouze vyhledávání a zapisování památek národního bytu u Malo- 
rusův. Až dosud vydáno sedm dílů těchto památek, obsahujících neméně 
než 300 tiskových archů — důstojný to zajisté pomník, jaký sobě 
národ svou prací a tradicí postavil, důstojnější, než jakým se může 
vykázati kterýkoli národ evropský. V nejnovější díl (o 688 str.) pojato 
148 pohádek obsahu mythického a 146 pohádek a pověstí ze života. 
Prvý díl rozdělil sběratel v sedmero oddělení, a sice v pohádky vlastně 
mythické, v nichž jednají zosobněné síly přírodní a báječné bytosti 
vůbec, v pohádky zvířecí (zvířecí epos), bohatýrské, v pohádky, kde 
jednají dobří i zlí duchové, v pohádky o čarodějnících, o zosobněných 
pojmech (štěstí, neštěstí atd.) a konečně v pohádky s metamorfosami. 
Mezi pohádkami ze života v díle druhém zajímavý jsou zvláště ty, 
z nichž proniká humor národa, a vážné postavení ženy maloruské, pře- 
konávající často muže svým rozumem a vtipem. Vůbec překvapila sbírka 
Čubinského ruské vzdělance všeobecně jak svou obsáhlostí, tak i vnitřní 
cenou; onať jest novým důkazem, že zbývá ještě mnoho práce zkou- 
matelům ducha národů slovanských, zvláště na Rusi. 

Z polské literatury beletristické. Osvědčený romanopisec polský 
T. T. Jež vydal novou, dvousvazkovou povídku Pod obuchem. Ani 
tato práce není prosta četných předností, kterými Jež vůbec vyniká, 
ač právě ji kritika, jmenovitě Varšavská, velmi přísně a nepříznivě 
posoudila. Spisovatel v ní spůsobem co nejpříkřejším líčí současnou 
šlechtu polskou, jejímž jest rozhodným odpůrcem. Nemilostivě tepe 
společnost vyšších kruhů, náklonnost její k cizině, mělkost jejího vzdě- 
lání a předkládá čtenáři vůbec „typy naiwnošci szlacheckiej." Tím se 
ovšem některým kruhům obecenstva špatně zavděčil. Očividně stoupá 
do šlépějí šlechetného obhigce chudého lidu, Josefa Dzierzkowského, 
jenž ve svých výtečných, charakteristických povídkách život i mravy 
současné domácí šlechty bičoval. V společenském životě polském udaly 
se ale v průběhu posledních 30 let změny tak značné, že mezi nynější 
šlechtou polskou a šlechtou doby Dzierzkowského jest nenepatrný rozdíl. 
My dodáváme jen, že se Jež vkonversační části povídky jinak poutavé 
dotknul i tentokráte velmi přátelským spůsobem národa českého. Jan 
Baptysta- — sympatická postava — vypravuje polským hraběnkám s nad- 
šením o českém národě za světodějného hnutí husitského. — Nejnovější 
dvě povídky J. J. Kraszewského : Jak si§ pan Pawei éenit a Jak sif. 
pan Pawet oíenit dokazují opět, že veleplodný spisovatel i do prosté 
myšlenky umí vložiti neobyčejný půvab. Látka jich nevyniká novotou, 
ale působí milou tklivostí, prostou srdečností. — Na mame^ nová po- 
vídka Jindřicha Sienkiewicze došla v Polsce lichotivého uznání. Samo- 
statností, vlastním směrem a hlubokým pojmutím povah lidských dospěl 
řečený spisovatel hned při prvních pokusech svých k velmi šťastným vý- 
sledkům. — Spisovatel oblíbených „Wspomnieň podporucznika*' E. Be- 
rzewicz vydal ve Lvově nový spis „Wieczory starego žolnierza," jenž 
opět vyniká působivým líčením bouřných událostí r. 1863. 



ÚfiMrti, 87 



Úmrtí. 

f Eduard Rúffer, český žurnalista a spisovatel, člověk osudů nad 
míru zajímavých, zemřel v Praze dne 16. listopadu 1878. Život jeho 
byl samé dobrodružství. Ač rodem Němec z Lužice a vychován po 
němečku, měl přece vřelou náklonnost k národu českému, z něhož prý 
i jeho předkové pocházeli. Později přestěhoval se do Prahy a stal se 
tu spolupracovníkem časopisu Politik. Poprvé byl zavítal do cech již 
před rokem 1860; ale vzniklá tehdy válka italská vylákala ho na jih, 
do Vlach, kdež přes to, že byl těla slabého, vstoupil do řady dobro- 
volníků Garibaldiových a učil se prakticky umění válečnému, které 
zůstalo pro celý život jeho zamilovaným koníčkem. Když potom vypukla 
válka šlesvicko-holštýnská, sbíral sám dobrovolné čety po městech du- 
rynských, míval zejména k německým študentům nadšené řeči, líče v nich 
útrapy jejich bratří pode jhem dánským, účastnil se sám války a psával 
odtud válečné zprávy do Pražských listů. I. Rodinná Kronika přinášela 
tenkráte válečné dopisy od gariháldiána Rúffera. Po válce vi*átil se 
do Cech, usadil se navždy v Praze i stal se jedním z nejplodnějších 
žurnalistů. Psal OTŠem jen po němečku, nebot jazyk český neovládl 
nikdy, jak by si byl přál; dával své věci překládati na jazyk český 
a teprve pak vydával je tiskem. Psal romány, novely, básně, dramata 
a libreta, studie cestopisné a feuilletony, zvláště též studie vojenské. 
Vydával i dva české vojenské časopisy: Žiéku a Vlast \ dále sepsal s po- 
chvalou přijaté strategické a taktické studie o válce prusko-francouzské, 
o Balkánském poloostrově a zejména o Dalmácii, Bosně a Černé Hoře, 
začež obdařen i černohorským řádem neodvíslosti. Některé jeho vojenské 
studie přeloženy i do franštiny a vlaštiny. Největší ale část jeho činnosti 
spisovatelské byla věnována žurnalistice a v tomto oboru byl neúnavným. 
Dovedl vyplniti sám i velký denní list. Jako žurnalista bojoval vždy 
věrně pro věc českou a snášel se svými soudruhy všechny svízele 
a trampoty české žurnalistiky, zůstane jim proto navždy v čestné paměti. 
Zemřel tuberkulosou, maje 43 léta (narozen r. 1835), á pochován za 
vřelého účastenství svých četných přátel na evangelickém hřbitově 
Karlínském. 

t Kníže Petr Amlrejevič Vjaz&fítský , nestor ruských básníků, 
zemřel v Baden-Badenu dne 22. listopadu 1878. V něm odešel na 
věčnost poslední pamětník slavné doby Puškinovy, která dala národu 
ruskému celou legii básnických velikánů. Narodil se 24. června 1792 
v Moskvě, vzdělával se v Petrohradě a později na universitě Moskevské, 
kde se spřátelil záhy s Baťuškovem i Žukovským, s Karamzinem pak 
byl sdružen svazkem příbuzenstva. Roku 1812 stál v řadách ruského 
vojska a účastnil se i památné bitvy u Borodina. Později byl úřadníkem 
při ministerstvě Varšavském, pak v Petrohradě v ministerii financí, od 
r. 1855 byl náměstkem ministra osvěty. Od r. 1866 žil na odpočinku, 
zdržuje se pro churavosť nejvíce v Badenu, kdež i skonal. Vjazemský 
byl básníkem školy Puškinovy, ač vlastně jeho předchůdcem; byl jako 
všichni ruští básníci z doby Alexandra 1. satirikem a epigramatikem, 



88 Úmrti, 

shoduje se v názorech nejvíce s Fonviziným, o němŽ sepsal později 
důkladnou studii, nejlepší to práci o slavném onom satirikovi. Ač byl 
básníkem vysoce talentovaným, tak že Karamzin, poznav hloubku jeho 
myšlenek, blahoslovil mu jako zasvěcenci Mus a Žukovský, Puškin 
i Gogol si vysoce vážili jeho básnických plodů: nezanechal přece po 
sobě tolik literárních dél, jak by si bylo přáti. Byloť mu básnění při- 
rozenou potřebou tak asi jako Ťutčevu; skládal a psal básně, aby této 
nutnosti vyhověl, o jejich rozšíření mezi obecenstvem aneb dokonce 
o vděk čtenářstva se nestaral. Sám také svých básní tiskem nevydával, 
vyjma skrovný svazek veršů, jenž vyšel r. 1842 a to ne přičiněním 
autora, nýbrž spíše jeho přátel, zejména O. Barsukova, který po letech 
opatřil nové jich \7dání. Teprve letos, když bylo uplynulo už sedmdesát 
let od jeho vystoupení na jeviště literární (psalť první básně již r. 1808), 
budou péčí hraběte S. D. Šeremetěva, — a sice proti vůli Vjazem- 
ského — \Tdány jeho sebrané spisy básnické, aby konečně bylo lze 
oceniti náležitě význam jeho v literatuře ruské. Akademik M. Sucho- 
mlinov chystá za tou příčinou i vypsání života Vjazemského, jež může 
býti nad jiné zajímavější, poněvadž byl Vjazemský svědkem veškerého 
rozvoje rpskó literatury od dob Krylova a Karamzina až do smrti 
Nékrasova, a přes pokročilý svůj věk stál do posledních dní v čilém 
spojení s vynikajícími literárními kruhy na Rusi. 

f Dne 15. listopadu 1878 skonal na letohrádku nedaleko Paříže 
slavný orieutalista ruský, Nikolaj Vladimirovič Chanykov. Býval 
druhdy úřadníkem v ministerstvě zahraničných záležitostí, později žil 
delší dobu v Persii a procestoval největší část střední Asie. Plodem 
jeho studií v těchto končinách bylo: Vypsání chanstva Bucharského 
s mapou a plány, vydané asijským odborem ruského ministerstva vnitra 
r. 1843. Po té vydal Sepsání míst v severozápadní části střední 
Asie, jichž položení určeno astronomicky. Poslední prací Chanykova 
v tomto oboru byl r. 1874 vydaný ruský překlad známého spisu Ritte- 
rova: Irán, kterýžto překlad ale může býti považován za dílo původní, 
poněvadž jest obohacen hojnými poznámkami a doplňky překladatelo- 
vými. Petrohradská veřejná bibliothéka rozmnožena byla jeho štědrostí 
velkým počtem drahocenných původních rukopisů orientálských, jež na- 
sbíral na svých cestách po střední Asií. Poslední léta svého života 
trávil Chanykov v Paříži, kde nacházel více pomůcek k svým studiím 
než v Petrohradě. Zde i zemřel, stár jsa 58 roků (nar. r. 1820). 



n 



R. 1879. Cis. 2. 



O SVÉ TA 




Slovanské hnuti mezi Tdléky r. 1800—1830. 

Pííe 

dr. Josef Perwolf. 

„Poláci ! Vaše znoviurozeni jest nerozdílné 
spojeno 8 osadem Raska.^ 

(Cítař Alexander I. na polském euémé r. 1818). 

^ÍJyAne 17. června r. 1025 v Poznani dokonával jeden z nejznameni- 
'ř^^tějších panovnikftv polských i vůbec slovanských, Boleslav Veliký 
čili Chrabrý, Okolo smrtelného jeho lože stáli polští páni v hlu- 
bokém pohříženi smutku, i tázali se umírajícího krále slovanského, 
jak dlouho má trvati smutek po něm. „Neustanovuji vám," vece Boleslav, 
„ani měsícův ani let žalosti; avšak kdožkoli mé znal a milostí mojich 
požíval, ten dlouho, denně bude plakati za mnou. A nejen ti, kdož mé 
znali i milostí mojich požívali, budou za mnou plakati, ale i jich synové 
i synové jich synův budou želeti úmrtí krále Boleslava, slyšíce o něm 
vypravovati ! "^ Boleslav tu mluvil v duchu až prorockém: ba, pláče za 
ním, za velikým králem západoslovanským, celé západní Slovanstvo, 
rozražené i zemdlené oním hrozným vrahem, s nímž válčil veliký král 
slovanský skrze celé živobytí, proti němuž volal — bohužel mamě I — 
síly všeho západního Slovanstva do zbraně. Oni Baltičtí Slované, Lutici, 
kteři tak zuřivě bojovali proti Boleslavu, pomáhali Němcům, ba i po- 
štivali je proti velikému soukmenovci — kde jsou? Dávno zahynuli, 
i na jich kostech pozdvihlo se císařství německo-pruské ! S óechy pak, 
kteří vyhnali Boleslava z Prahy a pomáhali tolikéž Němcům proti slo- 
vanskému králi — co se s těmi stalo? Pozbyli samostatnosti a stali 
se částí císařství německo-rakouského ! A otčina Boleslavova ? Odražena 
od západu, vrhla se na východ do zemí ruských, zřídila tu své panství, 
neuměla ho však zachovati. Konečně odehrál se třetí děj děsné tragedie 
západoslovanské : kleslo i Polsko. Nedosti správné se mluví o účastenství 
Ruska v dělení Polska : jestliže Rusko zaujalo Polock, Vitebsk, Grodno, 
Vladiměř, Kyjev, vzalo si země ruské, kde někdy vládli knížata ruská, 

7 



90 J- Perwojf: 

i kde povždy žir i žye národ ruský, třebas i vyšší jeho Trstvj- během 
času se popolštily. A skutečné Polsko stalo se kořistí Němcův, jako už 
dříve všechny země západoslovanské : Němci „se podělili" gemětni 
polskými, ba zachvátili i některé sousední země ruské, jmenovité Rus 
červenou. 

Během druhé polovice 18. století zahynul stát polský. Rusko do- 
sáhlo konečné téměř úplně svého starodávného cíle: sebrati v jedno 
všechny ruské země, jež byly se dostaly pod polské panování. Vlastně 
polské země, Polsko Malé (Krakov) i Veliké (Poznaň), Pomoří (Gdaňsk) 
a Mazovie (Varšava), dostaly se^ Němcům, Prusku a Rakousku. Poměr 
Polákův k oněm třem státům nebyl však jednostejný. Poláci byli povždy 
pamětlivi svého pořekadla „Pokud svět světem, Polák Němci ne bratrem"; 
i vidouce neodvratnou záhubu své otčiny, žádali sobě spíše spojení se 
slovanským Ruskem, nežli s nenáviděnými Němci. Spolku s Ruskem přál 
sám král Stanislav August i mnozí páni polští; pan Felix Potocký na- 
pomínal krále, aby zůstal věren «polku s Ruskem, al^y polský národ 
pojištěn byl před „německými mocnostmi." Tytéž názory jevily se 
i v literatuře. Známý básník toho času, Tremhecký, vřele hájil spojení 
Polska i Ruska: „Svazky ty jsou příhodnější; i pomníti sluší, že Rus 
jednoho s námi jest původu, jedna krev, jeden jazyk. Oba národové, 
polský i ruský, zaslepení dlouho považovali za ctnost broditi se v krvi 
bratrské. Mezi tfm co vzájemně se ničíme, rozmohli se u nás Němci, 
šíříce se chytrostí, penězi a ženami. Zapomeňmež někdejších obapolných 
příkoří ; i my odtud zachovajíce sobě přízeň toho bratra lehce se opřeme 
moci ostatního světa!" 

Niecii w gruzie starých ruin niep<amíeč zawali 
kleskl. któreámy wzajem wzieli i dali! 
My oat§d przyjažň tego utrzýmuj%c brata, 
Latv^o reszty potedze oprzemy sie swiata! 

Na památném sněme Grodcnském (1793) mnozí polští poslanci 
vyslovili se pro spolelř s Ruskem, ale rozhodně se opírali všelikým žá- 
dostem nenávistných Prasákův. „Prusko a Rusko — není totéž," zvolal 
tehdy jeden poslanec z Mazovie, „Rusko pochází z jednoho s námi 
kmene a málo se od nás liší smýšlením, obyčeji i mravy. Ve spojení 
s Ruskem my snad uvidíme obapolné štěstí obou národův. Avšak s Praskem 
neshodneme se nikdy!" Tento názor na politický stav měli téměř všichni 
Poláci; sám král se vyslovil, že by se spokojil s platem sprostého 
ruského vojáka, jen aby zachránil Polsko od Prasákův, a komendant 
Varšav}-, Vavřecký, pravil později, že Poláci doufali, že Kateřina při- 
pojí celé Polsko k Rusku, a nepodélí se o ně s Němci. Avšak tyto 
naděje i žádosti Polákův se nesplnily. V kolébce polského národu, ve 
Hnězdné, Gdaňsku, Varšavě i Krakově, zaduněly kroky německých vo- 
jákův, zaskřípala péra německých byrokratův . . . Litevské a ruské země 
někdejšího Polska, dostávší se pod žezlo ruské, sami Poláci jmenovali 
„rájem Polska," a učený Čacký nazval tu císaře Alexandra „chloubou 
Slovanův." Stávalo se, že šlechtici osedlí v oněch „Stidpreussen" a „West- 
galizien" — jak Němci poktřili své polské země — stěhovali se do 
Rus, a charakteristickou odpověd? dal pan Lukáš Bninský, zemský sudí 
Poznaňský, svojim přátelům, tázajícím se, proč se přestěhoval z Velikého 



Slovanské hnuti mezi Půláky r, 1800-1830. 91 

Polska na Volyň : „Raději se usadinr svobodně pod širokou sukní ruské 
císařové, než abych se mučil v úzkých kalhotách německého Frice." 

Myšlenka nejužšího spolku Polska s Ruskem, a vůbec naděje 
v obnovení Polska s pomocí Ruska pronikly až k samému ruskému 
dvoru. Po pádu Polska přebýval při ruském dvoře polský pán, kníže 
Adam Úartoryjský, i často scházel se s velikým knížetem Alexandrem. 
Mladý veliký kníže pravil Čartoryjskému, že on neschvaluje jednání své 
báby, Kateřiny, vzhledem k Polsku, že pád Polska budí v něm zármutek, 
a poslední jeho boj za neodvislost živé sympatie. Avšak Alexander stav 
se císařem, přesvědčil se, že takové myšlenky i názory na polskou 
otázku nesrovnávají se s odvěkými tradicemi i prospěchy říše ruské. 
Císař nepřestával rozmlouvati s Čartoryjským, svým ministrem zahra- 
ničných záležitostí, o rozličných politických kombinacích, jakými oplýval 
počátek 19. stol., o připojení Moldavy a Yalachie, o rozšíření hranic 
říše k Visle, „o spojení slovanských a řeckých národův" atd. ; Čarto- 
ryjský pak neopomíjel připomínati císaři, aby obnovil Polsko. Avšak 
Alexander vyhýbal se přímé odpovědi, a již r. 1809 pravil svému býva- 
lému ministru, že považiye dřívější své záměry s Polskem za nesplnitelné. 
V podobném smysle vyslovil se tehdy Alexander i k generálu Golic>*nu, 
jenž mu navrhoval zřízení Polska z tehdejšího Varšavského knížectví 
a Haliče pod ruským císařem; o připojení Bílé a Malé Rusi k tomuto 
Polsku Alexander ovšem ani slyšeti nechtěl. 

Zraky Polákův byly tehdáá^ obráceny na jinou stranu. Jich me- 
siášem stal se dobrodruhupír na francouzském trůně, Napoleon, ten 
„bič světa," jak jej nazval císař Alexander. Od něho Poláci očekávali 
svou spásu, ačkoli již utvoření „Varšavského knížectví" mohlo je pře- 
svědčiti, že Napoleon nikterak nemyslí o Polsku i o Polácích, považuje 
t}i;o, jako vůbec i jiné národy, leda za dobrý kanonenfutter. Ruský 
císař ovšem stal se k Polákílm nedůvěřivým, zvláště když r. 1812 
Napoleon začal svou „druhou polskou vojnu" proti Rusku. Po žalostném 
konci této „polské" vojny a po svržení „ochránce" Polska, Napoleona, 
nelze bylo již očekávati uskutečnění záměrů v Čartoryjského. Když tento 
na konci r. 1812 opět žádal od vítězného Alexandra obnovení celého 
někdejšího Polska pod velikým knížetem Michalem PavloviČem, tu již 
přímo Alexander odřekl: „Nezapomeňte," psal tehdy Čartoryjskému, 
„že Litva, Podolí a Voljň považují se posud za ruské země, i že žádná 
logika světa nemůže přemluviti Rusko, aby je vidělo pod vládou iiě- 
jakého jiného panovníka, kromě toho, jenž vládne Ruskem!" Ale opuštění 
Poláci, po pádu své francouzské modly, skládali všeliké své naděje 
v ruského císaře. Jich bratří, přebývající pod ruským panováním, ne- 
stýskali sobě na své položení; polská věda i literatura našla si tu 
důležitá střediska v universitě Vilenské i v lyceu Křemeneckém ha Vo- 
lyni. Poláci Varšavského knížectví, zaujatého ruskými vojsky, obrátili 
se s důvěrou k onomu „severnímu obru, jenž hrozil světu i nadutě 
ničil národy" — jak nazval Němcevič Rusko už za útěku Napoleonova; 
oni mohli tak učiniti tím spíše, jelikož v ruské proklamaci k obyvatelům 
Varšavského knížectví pravilo se, že „národ jednoho s vámi kmene, 
Rusové, žádajíce sobě činiti vám dobro přinuceni byli mimovolně i bohu- 
žel zabíjeti vás" v poslední vojně. Varšavští Poláci znova vzpomněli 

7* 



92 ^' Perwolf: 

sobě na slova svého básníka, Forom^é, napsaná ještě za panství Němcův 
v královském zámku Varšavském: „Společného rodu nezapomínejte, 
vz^emně se bratrskou rukou podpírejte, jednoho otce děti, jedna mějte 
práva, ctnost budiž vašim živlem, a řemeslem sláva ! Kost z kostí otcův 
naších rod jeden skládáme, a jedním všude duchem dýcháme! Proč 
jednoho otce děti se vadíte? Spojte se vespolek a svět rozdrtíte!" 

Taková píseň rozlehla se od začátku r. 1813 mezi všemi Poláky. 
Oni vyrozuměli, že jediná jich spása jest spojení s velikým východo- 
slovanslr^m císařstvím. S potěšením zastaví se každý Slovan u tohoto 
slovansJcého hnutí mezi Poláky r. 1813 — 1815 ; bylať to doba polských 
slovanofilův^ doba polských panslavistův, která, bohužel, posud se 
neobnovila . . . 

Po pádu Napoleonově hrozilo nebezpečenství i jeho stvůře, Var- 
šavskému knížectví, které mělo býti rozděleno mezi Prusko, Rakousko 
a Kusko. Poláci zvěděvše o tomto nebezpečenství, prosili císaře Alexandra, 
aby je zůstavil pod svým žezlem; nechť panuje jim, jak sám chce, jen 
aby nedopustil, aby Varšavské knížetství dostalo se pod německou 
vládu ; vždyť prý Poláci a Rusové jsou národ jednoho původu. Tyto 
prosby Polákův přednesl císaři Alexandrovi ve Freiburgu pan Šaniavský, 
a Čartoryjský podporoval je vší mocí. 

Tehdy vyslovil znamenité myšlenky o budoucnosti Slovanstva polský 
filosof a politik, Stanislav StašiCj známý spisovatel a patriot za po- 
sledního desítiletí někdejšího Polska. Stašic, zabývaje se historií a po- 
litickým stavem svého národu, obrátil svou pozornost i na ostatní Slo- 
vany. Slovanské vědomí sílilo se v něm vždy více a více za německého 
panování ve Varšavě; on již na samém počátku 19. stol. skládal všeliké 
naděje jen v Rusko a jeho císaře, považuje ruský národ za zástupce 
i sběratele všech Slovanův. Stašic zůstal lhostejným k domnělému spa- 
siteli Polákův, Napoleonovi, i po jeho pádu často vyslovoval své my- 
šlenky o panslavisme ústné i písemně, i zůstal jim věren do smrti 
(t 1826). Svůj názor na slovanskou otázku vůbec a na poměry Polska 
a Ruska zvláště, vyslovil jmenovitě v znamenité rozpravě „Myšlenky 
o politické rovnováze v Evropě," čtené v zasedání společnosti přátel 
nauk v srpnu r. 1815. Slované — dí Stašic — jsou nejmladší národ 
ve vzdělanosti, a do 18. století nesměřovali k sjednocení; bratři neznali 
ještě bratrův. Nejdůležitější národové slovanští jsou polský a ruský. Tito 
dva národové během několika věkův neustále ^polu zápasili — brojíce 
proti sobě o své újmě nebo následkem německých intrig — i ničili se 
vzájemně. Poláci, tísnění od Němcův, první. vyslo>ili myšlenku spojení 
obou národův, a tato myšlenka začíná vnikati do všech částí Slovanstva. 
Za tuto myšlenku jest bůh a příroda ; zahyne ten, kdož bude proti ní ! 
V příčině smíření a sjednocení slovanských národův odvěkou a hlavní 
překážkou jsou Němci. Pád Polska utvrdil myšlenku sjednocení. Veliký 
národ ruský jest povinen uvésti ve skutek toto sjednocení prostředkem 
politického spolku. Rusové musí ze všech Slovanův utvořiti jeden veliký 
politický celek; sama prozřetelnost ukazuje na Rusko jako na střed 
sjednocování Slovanstva. Nyní pak všechno přeje tomuto záměru. Všichni 
Slované přejí Rusku; jestiť jeden jazyk, jedno smýšlení a z větší části 
i jedno náboženské vyznání. Zřízením Polska potřebí začíti; Poláci jsou 



Slovanské hnuti mezi Fúláky r, 1800 -1830, 1)3 

Rusku oddáni, kdežto Němcův nenávidí . . . Spojení Slovanův s ruským 
císařstvím zamezí vojny v Evropě, a utvrdí v ní stálý mír. „Nejmocnější 
národe na této zemi" — obrací se Stašic ke konci rozpravy k Rusům — 
„hle, tot cíl tvého jednání posud prozřetelností vedeného. Jednej smole ! 
Jdeš za přírodou, tvé snahy jsou snahy přírody. Všem, kdož se opírgjí 
půlnoci, kdo povstávají proti tobě, hrozí neštěstí a záhuba. Ty půjdeš 
s přírodou, oni pak proti přírodě!" 

Císař Alexander nesklamal nadějí skládaných veň Poláky. Z větší 
části Varšavského knížectví — Poznaň dostala se bohužel Němcům — 
utvořeno království polské, úplně samostatný politický celek, se svou 
vlastní ústavou, správou i vojskem, spojený s císařstvím ruským pouze 
osobou panovníka. Koruna Jagajlovcův zaskvěla se na hlavě ruského 
císaře a ki*ále polského. První část slovanského programu Stašicova se 
vyplnila. Ve Varšavě rozléhaly se přípitky „za sjednocení Slovanův!** — 
vyslovovaly se naděje, že časem k Rusku připojí se i ostatní země 
slovanské. Trefně podotýká souvěký těm událostem Kožmian, že s titulem 
království polského, připojeného k císařství ruskému, moc Ru^ka stávala 
se hroznou; vidělť v tom zárodek sjednoceni všech Slovanův v jednu 
říši, a toho lekali se jmenovitě němečtí panovníci, kteří věděli o poli- 
tice Boleslava Chrabrého i o Jagajlovcích na trůně českém a uherském. 
Sám císař Alexander v provolání k Polákům i v soukromých rozmluvách 
nejednou obracel pozornost Polákův na to, že oni jsou nyní ^spojeni 
s velikým národem ruským jednoho s nimi původu slovanského, a že 
toto nové bratrství bude oběma národům draho i prospěšno. 

Utvoření království polského slaveno ve Varšavě i na venkově 
20. června r. 1815. Ten den polští úředníci i polské vojsko přísahalo 
svému novému králi. Před přísahou Vavřecký, tehdy člen prozatímní 
vlády, měl pozoru hodnou řeč. Tento starý patriot polský vychvaloval 
císaře Alexandra, „že on v dostávší se Rusku části někdejšího Polska 
ctil jazyk i obyčeje polské, kdežto druzí (Lva sousedé hleděli zahladiti 
polskou národnost. Zaujav jako nepřítel Varšavské knížectví, pečoval 
o ně i o jeho vojsko jako o své vlastní, a konečně obnovil Polsko, 
i sjednotil je svazkem nerozdílné i věčné unie s národem velikým jed- 
noho kmene i jazyka, s národem bratrským. Již dříve všechno vyzývalo 
ty národy ke spojení : společný jazyk, společná Slovanům lidskost i ho- 
stinnost, jednostejné obyčeje i přede vším zeměpisná poloha. Kéž by 
byl dal bůh, aby podobná unie již před 40 lety byla se uskutečnila! 
Miliony našich bratří nebyli by oderváni od nás pod vlády Slovanům 
cizí, pod cizí nepřirozená práva i pod cizí jazyk. Samy rozbroje usnad- 
nily cizím plemenům nové dobytí slovanské země. Jakkoli pozdě, avšak 
šťastně i dobře unie ta dnes nás spojige s velikým, mužným i statečným 
národem, který r. 1812 celému světu ukázal lásku k vlasti i vrozenou 
Slovanům bojovnost. Tyto společné ctnosti činily oba národy sobě po- 
dobnými, dnes pak svazkem věčné unie spojeni v jednu říši pociťme se 
bratřími! V tomto svazku s Rusy, staršími bratřími, budeme žíti po- 
kojněji, uvnitř chráněni od křivd a příkoří sousedův, budeme jim bratřími 
z lásky i vděčnosti. Rozum zdokonalený zkušeností vnukne Rusům, 
aby, zapomenouce někdejší nechuti, ukazovali novým bratřím bratrské 
ohledy i pomoc. Ale týž rozum musí i Poláky přesvědčiti, že nemohou 



94 J' Perwolf: 

jinde nalézti pokoje, bezpečnosti i stóstí, leda pod mocným štítem awých 
bratři. Méliť jsme na neštěstí až příliš příležitosti oceniti slušně stálost 
i cenu pomoci a zámérův vzhledem k nám všech jiných cizozemcův. 
Nechť tato tolikrát se opětovavší zkušenost nepřijde ua zmar ! Dávajíce 
svaté slovo věrnosti bohu i králi, přísáhněte v této věčné unii spolu 
na štěstí vaše i nejpozdějších vašich pokolení!" 

Poláci byli z počátku vůbec velmi spokojeni a na památku slav- 
ného vjezdu Alexandrova do Varšavy (12. listopadu 1815) vystavěli kostel 
sv. Alexandra, jenž posud stojí uprostřed Alexandrova náměstí. „Což 
spojilo dnes dva bratrské národy? Velikomyslnost Alexandrova i nej- 
novější příhody!" volá toho dne jeden starý vojín polský. Od nového 
krále byli Poláci v nadšení a oslavovali jej všemožnými spůsoby. Šle- 
chetný, moudrý, veliký Alexander — tak rozumovali Poláci těch dob — 
sjednocuje nái^ody polský i ruský, odstraňuje všeliké různice mezi těmito 
dvěma staršími bratřími veliké rodiny slovanské, i zůstavuje mezi nimi 
toliko ušlechtilé závodění u rozvíjení velikých myšlenek, které směřují 
k oblažení ohromného národu slovanského. Poláci nechť jednou na vždy 
zřeknou se všelikých jiných spolkův ; oni i Rusové nechť zapomenou na 
všechny dřívější různice, podají bratrsky druh druhu ruku, i přísahuoil, 
že jich už nic nerozdělí. Království polské může se státi magnetem 
ostatním polským zemím. Rusko bude Polsku pevností, a Poláci opíra- 
jíce se o ni klesnouti nemohou; z druhé strany Polsko bude Rusku 
pevnou hrází, za níž Rusové stojíce dosáhnou všeho. Konfederace ně- 
meckých plemen budiž nejlepším vzorem i Slovanům. Takové a podobué 
myšlenky jeví se v iíečech, básních, politických brošurách i ve vědeckých 
dílech toho času. Často ukazuje se na pokusy Polákův 16. a 17. stol., 
zvoliti za krále ruské cary, a ruský učenec- Malinovský sepsal tehdy 
pro Alexandra zajímavou rozpravu o tomto předměte. Slovem — všichni 
rozšafní polští patrioti zúplna sdíleli myšlenku svého císaře a krále, že 
budoucnost polského nái'odu nerozdílně svázána jest s Ruskem. Tak 
hleděl na stav věcí i náměstník království polského,, generál Zajíček. 
Jelikož není možno — soudil tento starý polský vojín — aby Poláci 
zápasili s mnohými nepřáteli, jest potřebí, aby spojili se s nejmocnějším ; 
Polsko může žíti jediné ve spolku s Ruskem ; třeba tudíž zříci se vše- 
lik>xh snah k dosaženi úplné neodvislosti a pouze ve spojení s Ruskem 
hledati pojištění práv polské národnosti. Zajíček odvolával se i k hi- 
storii, ukazoval na to, že po vymření Jagajlovcův sami polští státníci 
několikráte pomýšleli na spojení Polska a Ruska. On již r. 1806 ne- 
věřil v tu budoucnost Polska, jak sobě ji představovala většina Polákův, 
i pravil Němceviči: „Vše to stojí za starého čerta; vše skončí se tím, 
že budeme Rusy." Veliký kníže Konstantin Pavlovic, velitel polského 
vojska, všemožně hleděl utvrditi přátelské svazky mezi Poláky a Rusy 
a ustáliti mezi nimi úplné smíření; on se naučil mluviti polsky, přál 
smíšeným sňatkům, sám se oženil s Polkou a ve společné službě pol- 
ského a ruského vojska spatřoval branné bratrství obou národův. 

Takové myšlenky zjevily se i v tehdejší polské vědecké literatuře. 
Stašic, představuje učenou společnost Varšavskou císaři Alexandrovi, 
ukazoval na jeden z hlavních jejích cílův, na vědecké práce v slavisticc 
i na literární spojení s ostatními slovanskými nái^ody. Takový vše- 



Slovanské hnuti mezi Poláky r, 1800—1830. 95 

slovaimký směr jest i v rozličných vědeckých dílech polských toho 
časa. Hrabe Potocký a Suromecký objasňigí nejstarší historii slo- 
vanskou; hrabě Sapieha cestuje po jihoslovanských zemích i vypisuje 
s nejživější sympatií byt jižních bratří ; Čarnocký (Chodakovský) cestuje 
po zemích polský^ch a ruských, hledaje slovanské starožitnosti; Lindě 
vydává polský — všeslovanský slovník; Bakoviecký bádá právo staro- 
slovanské. Potocký, Lindě, Sestřenceviť, Karpiňský, Rakoviecký věniýí 
svá díla císaři i králi Alexandrovi. Rakoviecký věnuje svoje na ten čas 
znamenité dílo o Pravdě ruské Alexandrovi (1320), praví, že císař, 
vládce milionů Slovanův, nepřestává pobízeti učené k studiím o slo- 
vanských starožitnostech; on vládne srdci všech Slovanův a poddané 
jemu Slovany svazuje duchem lásky a slovanské jednoty. „Již vichry 
i bouře v slovanských zemích přestaly, nebe se vyjasňt^^) jasnější záře 
vycházeti počíná ; Alexander, dárce míru, otvírá příbytky musám, pokoj 
i svobodu miligícím. Již nastoupil čas, kde možno zapalovati pochodně 
světla, zmáhá se láska k jednotě slovanské!" 

Středištěm vědecké činnosti polské byla Varšavská společnost přátel 
nauk, zřízená ještě za pruské vlády (r. 1801), pak potvrzená císařem 
Alexandrem (r. 1816). Alexander potvrzige společnost podotýká, že má 
se ona řičiniti o vzděláni polského jazyka, jenž jest tak podoben jazyku 
ruskému. Ve Varšavě pracige tehdy na poli filologie polské a vůbec 
slovanské jeden z předních slovanských učenců, B, Linde^ jenž byl 
vydal veliký slovník jazyka polského (1807 — 1814, 6 dílův), porovná- 
vaje tu polštinu s ostatními jazyky slovanskými. Lindův slovník jest 
tudíž i prvním slovníkem všeslovanským, a právem podotýká Lindě — 
v listě Sniadeckému — že z jeho díla mohou i Rusové kořistiti. Lindě 
začal o tomto velikém díle pracovati již ke konci 18. století ; přebývtge 
nějakou dobu u hraběte Ossoliňského ve Vídni, zabýval se tu i ostat- 
ními jazyky slovanskými a sbíral jich slovníky; materiálu i rady mu 
poskýtali Zlobický, profesor českého jazyka, známý uherský historik 
Engel a „náčelník české literatury" Dobrovský. Lindě uvažuje, že polský 
jazyk není jazyk původní, nýbrž haluz slovanštiny, bez které v polštině 
mnohých věcí objasniti nelze, obrátil se k „nepřehlednému prostranství 
slovanštiny." „Mezi evropskými jazyky," dí Lindě, „jedním z nejobšír- 
nějších a nejbohatších jest jazyk slovanský. Neboť od Kamčatky až do 
Labe, od moře Baltického, až k Adriatickému, prostírá se jeden a týž 
jazyk, ačkoli na mnoho zvláštních druhův rozdělený. Všechny tyto druhy 
jsou sobě tak podobny, jako potomkové jedné matky osedlí po roz- 
ličných krajinách. Příliš dlouhá vzdálenost rušíc svazky vzájemného obco- 
vání, činí nás jedny druhým cizími, tak že konečně zapomíná bratr na 
bratra. Různost bydla, sousedství, náboženství, vlády, živobytí i běhy osudu 
působí na oddělování haluze od společného kmene, že s věky společný 
jich rod i v pochybnost upadá. Avšak stop společného rodu slovanského 
všepožíravý čas nebyl přece s to setříti; dodnes ještě možno viděti 
zjevně i bez odporu hojné ono pobratimství." Lindě tudíž sbírige slova 
polská nikdy nespouští se zřetele „pobratimské polskému jazyka slo- 
vanštiny," porovnává polská slova s jihoslovanskými etymologicky i majíli 
týž význam. Lindě poznal tu velikou podobnost slovanských nářečí, tak 
že zdálo se mu ne příliš těžkým, sblížiti je tak, aby jim všeobecně 



96 «^' Ferwolf: 

rozuměli ; však prý ve Vlaších právě každá krajina mluví jiným nářečím, 
od časův pak Danteových utvoinl se jeden spisovný jazyk vlaský. Sblí- 
žením slovanských nářečí ulehčilo by se sestavení všeobecné slovanské 
gramatiky i všeobecného slovanského slovníka. Lindě vyznává, že 
slovanská nářečí často jemu objasňovala polštinu, i radí, aby Poláci 
scházející v jich jazyku slova vypůjčovali sobě z jiných -slovanských. 
„Spojuje všude polštinu se slovanštin(Tu měl jsem ustavičně na zřeteli 
jakýsi rys sjednoceného v mysli všeobecného jazyka slovanského." Ba, 
polský filolog domníval se, že časem sblíží se slovanská nářečí tak, by 
povstal jeden slovanský jazyk,*) Těžce nesa druhdy nemotorný pravopis 
v rozličných slovanských jazycích snažil se sestaviti jakousi universální 
slovanskou abecedu aspoň pro Slovany píšící latinkou ; k tomu cíli do- 
pisoval sobě s učenci českými, ruskými i jihoslovanskými. Všechny tyto 
myšlenky i snahy zůstaly myšlenkami, ve skutek uvedeny býti nemohly — 
avšak, bud jak bud, Poláci právem mohou se chlubiti, že v jejich lite- 
ratuře vyskytl se první srovnávací slovník slovanský, jenž sloužil i na- 
šemu Jungmannovi za vzor. 

Myšlenky Lindeovy o potřebě literární vzájemnosti slovanské ne- 
byly tehdáž mezi Poláky osamělé; sdíleli je i jiní polští spisovatelé 
y plné míře, i učená společnost Varšavská nejednou vyslovovala se 
v takovém smysle. Zajímavé čtení měl v této společnosti biskup Vi- 
Icnský, Jan Kosakovský (5. pros. 1803), vrátiv se „z břehův Labe 
i Dunaje" do ylasti. V rozpravě Eosakovského „Rzut oka na literatury 
czesk% i zwi%zek j^zyków sloviaňskich" jeví se netoliko živé sympatie 
k Čechům, ale též trefné názory o vzájemných svazcích Slovanův hlavně 
ve vědě. Učený biskup, „Slovan mluvící před Slovany o slovanských 
věcech," jeví hlubokou úctu i sympatii k českému národu, jenž, ačkoli 
pozbyl politické samostatnosti, nepozbyl přece horlivosti a lásky k vědám, 
i zachoval rodný jazyk v čistotě. Tento národ s chloubou odvozuje se 
od Polákův, a jeho historie ve mnohém váže se s polskou; od Čechův 
přijali Poláci Irfesťanství i první duchovní písně, a posud „pobratimská 
jich řeč sotva v čem liší se od naší"; žel, že později oba národové, 
jež svazek bratrské lásky měl spojovati navždy, se rozešli ba i se z ne- 
přátelili. Kosakovský mluví o českém překlade Iliady Nejedlého a o české 
kronice Pelclově, uvádí z obou knih výpisky v původním znění, z Pekla 
jmenovitě počátek, o Slovanech vůbec. Ku konci svého čtení vyzývá 
učenou společnost, aby vešla ve spojení s učenými Slovany a takovýTn 
spůsobem aby přispěla k vzájemnému objasňování slovanských jazykův ; 
tot přinese v budoucnosti veliký užitek. Polští učenci mají vejíti ve spo- 
jení se s^^ými soukmeuovci, se slovanskými bratrími; jich díla prorazí 
sobě dráhu i do ostatních zemí slovanských, a výsledky jich bádání 
stanou se všeobecným majetkem všech Slovanův. Všechny slovanské 
jazyky možno považovati za haluze jednoho kmene, přenesené do roz- 

*) Tyto a podobné myšlenky vyslovil Lindě již r. 1804 v konspekte slov- 
níka, jakož i v předmluvě k 1. dílu jeho (1807). Později — v listě 
k Sníadeckému (1813) — teši se nadéii, že „polština nabude vrchu 
i bude panovati v slovanštině." Podotýkáme, že tehdy i v Cechách vy- 
škytaly se podobné myšlenky o všeobecném slovanském jazyku i pravo- 
pise. (V. Zeleného Život J. Jungmanna). 



Slooanské hnutí mezi Poláky r. 1800—1830, 97 

ličnýoh zemi i zasazené do rozličné pftdy, jež pěstovány kvetou i při- 
nášejí ovoce. Hojnost jednoho mohla by sloužiti všem, a nedostatky 
v jednom nahrazovaly by se hojností druhého, a Poláci mohli by pak 
přýímatí místo cizích slov slovanská: tak ku př. slezské šmeczník 
a české základ místo liehtarz a fundament. Srovnávacím bádáním 
rozličných slovanských jazykův našel by se konečně k nim klíč nebo 
spůsob, jenž by oblehčoval porozuměni několika slovanských jazyků. 
Lindě právě dokončil podobné dílo, i ve svém polském slovníku před- 
stavil všechny slovanské jazyky jako děti jednoho otce a jedné matky. 
Ale i v ostatních slovanských zemích pozorovati lze ušlechtilou horlivost 
a snahu vědeckou; na severu pracuje o osvícení panovník nejmocnějších 
národův slovanských. Slované mají ve vědách zaigíti přední místo.*) 

Podobnými myšlenkami obíral se i znamenitý básník, kněz Jan 
Voronič. Ve dvou čteních, jež měl v učené společnosti Varšavské 
(r. 1803 a 1805) „o národních písních,'' ukazige na důležitost ostatních 
Slovanův pro Poláky, vytknuv jedním z cílův učené společnosti : že třeba 
obrátiti pozorný zřetel na ona mraveniště národův osedlých ve vlastech 
slovanských mluvících jedním jazykem. Voronič zvláště obírá se duchov- 
ními písněmi staropolskými, zpomínsge tii o bratrském kancionále českém, 
jakož i myšlenkou o sepsání historických písní, kteroužto myšlenku 
i začal uváděti ve skutek. Bandtke v Úvahách o jazyku českém, 
polském i ruském (r. 1815) odporučiye studium jazyka církevněslovan- 
ského, tohoto nejstaršího nám známého pramene slovanštiny, i ve své 
gramatice jazyka polského, sestavené dle vzoru české gramatiky Dobrov- 
ského, všímá sobě i ostatních slovanských jazykův. Bandtke navrhuje 
též, aby geografické názvy ve slovanských zemích byly slovanské, ne 
pak cizí, německé, maďarské a vlaské. 

Jakož polští filologové všímali si ostatních jazykův i literatur slo- 
vanských, a Lindě podal první slovník všeslovanský : tak i polští histori- 
kové věnují nevšední pozornost i historii slovanské vůbec, jmenovitě 
staré. Polští historikové, píšíce o dějinách svého národu, ovšem píší 
též o nejstarších dějinách Slovanův, tak Naruševič, Bandtke, Lelevel sl j. 
Ale kromě toho mnozí zabývali se i výhradně starou historií všeslovanskou. 
Jedno z předních míst zaiyímá tu učený hrabě Jan Potocký if 181b). 
On již za posledních let trvání polského státu zabýval se pilně nej- 
starší historií Slovanův, a od r. 1789 začínaje vydal o tom celou řadu 
dél psaních francouzsky. R. 1789-*- 1790 vyšel jeho pokus všeobecné 
historie i historie Sarmacie (Essay sur Thistoire universelle et recherches 
sur celle de la Sarmatie, Varsovie, 4 díly). Kromě dějin Sarmatův, 
Maďarův a Pečeněgův vj^sána tu historie Baltického Pomoří, činnost 
obou Pomořských misionářův Bernarda i Oty Bamberského, na základě 
rozličných pramenův (Vulfstana, životopisů v Oty a j.), jež uvádí tu ve fran- 
couzském překlade s poznámkami; konec díla obsahuje historii rusko- 
slovanských plemen dle Nestora, do r. 900. Za tři roky vydal Potocký 
jiné podobné dílo: sbírku rozličných zpráv o staré historii Slovanův 
(Chroniques, mémoires et recherches pour servir k ťhistoire de touš 



*) Výtah z rozpravy Kosakovského podal tehdy J. JuDgmann v Hromad- 
kových Prvotinách pěkných nměm. 



98 'J- Berwolfi 

les peuplcs slavcs, Varsovie 1793, 2 vols). Potocký pojal záměr, vydati 
všechny zprávy o staroslovanské historii, počínaje od 6. stol. před Kr. 
(výprava Daria do Skythie) do 10. stol. po Kr., v původním znění 
i s francouzským překladem a poznámkami, takovým spůsobeni představiti 
„nový historický svět, obsahi^ící historii všech národův slovanský^ch, 
čerpanou ze spisovatelův největším dílem neznámých;^ luranici svého 
bádání označuje Potocký 9. — 10. věk, t. j. dobu před založením slo- 
vanských říší. Polský učenec měl tudíž zcela správný názor na staro- 
slovanskou historii, obmezuje ji, jako po čtyřiceti letech Šafařík v „Slo- 
vanských Starožitnostech," onou dobou, kde jednotliví slovanští národové 
začali žíti svým zvláštním politickým i národním životem. Tento záměr 
vykonal Potocký v dotčeném díle i v jiném, které jest jeho pokračováním : 
Fragments historiques et géographiqnes sur la Scythie, la Sarmatie et 
les Slaves (Brunswic 1796, 3 vols). Oba sboraíky, sestavené po pří- 
kladě Stritterova sborníku byzantinských zpráv o Slovanech, jsou malou 
bibliotékou staré historie slovanské; jsouť tu zprávy o Skythii, Sarmatii 
a o Slovanech spisovatelův řeckých i římských, Strabona, Plinia, TacitA, 
Ptolemea a j., spisovatelův středověkých Priska, Prokopla, Jonianda, 
Mauricia, Fredegara, Eginharda, Konstantina Poríyrogenety, Uelmolda, 
zeměpiscův arménského, bavorského, ravenského; konečně výňatky ze 
slovanských letopiscův Kosmy, Mai-tina Galia, Nestora, Kadlubka, Bogu- 
chvala a j. V těchto dílech Potockého, v překladech i v poznámkách, 
vyškytají se ovšem rozličné omyly i zastaralé nyní názory; avšak přes 
všeliké tyto nedostatky i vady podniknutí Potockého zůstane důležitým 
co první dílo toho druhu : i Šafařík ve Slovanských Starožitnostech ná- 
sledoval tohoto spůsobu, sebrav tu nejstarší zprávy o Slovanech. Potocký 
soudí o mnohých otázkách staroslovanské historie velmi střízlivě; on 
ku př. odvozuje Slovany od Venedův, a liší je od Skythův i Sarmatův 
(jako později Suroviecký a Šafařík), a toliko později, oblíbiv sobě pa- 
nující tehdy keltomanii, mate Kelty i Slovany; dobře vypravuje o stě- 
hováni Slovanův na západ i na jih, podává modlitbu „Otčenáš" ve všech 
slovanských nářečích atd. Jaksi doplňkem těchto děl jsou „Mémoircs 
sur un nouveau Périple du Pont-Euxin, et sur la plus ancienne histoire 
des peuples du Tauris, du Caucase et de la Scythie (Vienne 1796),** 
kdež o slovanské historii jedná v oddělení o zemích mezi ústími Dněpru 
a Dněstru; jméno kozákův vyvodí — jako později Karamzin — od 
Kavkazských Kasogův — Čerkesův, v jichžto zemi iniští Slované se 
usadivše utvořili národ Kozákův — Slovanův. Potocký cestoval pak po 
Rusku a osedl v Petrohradě, kdež zabýval se historií východního Slo- 
vanstva a sousedních národův. Výsledkem těchto bádání jest jeho 
„Histoire primitive des peuples de la Russie, avec une exposition com- 
plěte de toutes les notions locales, nationales et traditionelles, néces- 
saires á 1'intélligence du quatriěmc livre ď Hérodote (St. Pétersbourg 
1802),* věnovaná císaři Alexandi'u I. Potocký jedná tu o Skythech, 
Sarmatech, Getech, Keltech, Čudech, o Kavkazských národech i o Slo- 
vanech; tyto považuje za potomky Keltův, i vyvodí je z Paflagonre, 
odkud jedni Vcneti usadili se na Adriatském a druzí na Baltickém 
moři. Část tohoto díla, týkající se staré historie Polska, Potocký vzdělal 
pak zvláště „Origines des Slaves, des Cimmeriens, Littbuaniens, des Getes 



Shmnské hnuti mezi Půláky r. 1800-1830. 99 

ou Walaches, des Sarmates et des Scythes-Tchouds"; tíito rozprava, 
zňstavSí v rukopise, měla býti nejspíše úvodem k polské historii Naruše- 
vičově. Pokračováním těchto prací byla zamýšlená Potockým historie 
jednotlivých zemí ruských „Histoire aucienne des provinceš de Tempire 
de Russie" (1804 — 1805); avšak spisovatel vzdělal toliko historii gubernií 
Chersonské, Podolské a Volyňské, neboli spíše sbírku zpráv rozličných 
spisovatelův o těch zemích do 10. století. Potocký vydal též archeo- 
logický atlas evropského Ruska (r. 1810, pak r. 1823, francouzsko- 
ruský), šest map s textem, představujících východní Evropu od Herodota 
do Konstantina Poi^fyi^ogenety. Na svých cestách neminul Potocký ani 
téměř zapomenutých zákoutí slovanského světa ; navštívil Rezjanské Slo- 
vence a vypsal tento zajímavý slovanský kout (rkp.) ; podnikl cestu i na 
dolní Labe do LUneburgu, kde právě vymíraly poslední zbytky mocných 
někdy Lechův-Bodricův (Voyage dans quelques parties de la Basse-Saxe 
pour la recherche des antiquités slaves ou vendes, Hambourg 1795). 
Úěelem této cesty bylo, aby, jak Potocký praví, rozšířila se známost 
slovanských starožitností; on horlivě hledá slovanské starožitnosti po 
městech i všech Lflneburského Wendlandu, vypisiye (podvržené) modly 
Prilvické i uvádí slovníček bodricko-drevanský, jejž mu dal tamější 
statkář Plato. Potocký tudíž první mezi slovanskými učenci obrátil po- 
zornost na tyto ostatky polabsko-baltické slovanštiny ; Dobrovský teprve 
po dvaceti letech zabýval so' jimi ve „Slovance." Nemůžeme zde po- 
drobně rozbírati díla učeného polského pána; v nich ovšem vyškytají 
se rozličné omyly i křivé soudy, jakož za tehdejších dob ani jinak býti 
nemohlo, ačkoli Potocký vyniká tu znamenitou střízlivostí, větší než 
ku př. Naruševič, o jiných oni nemlu\ic. Potocký porozuměl, že dříve 
než může býti sepsána staroslovanská historie, třeba sebrati i rozebrati 
všechny prameny a zprávy; on pojal záměr vypsati „činy všech národův 
slovanských." Nezapomínejmež, že tehdy Dobrovský teprve kladl základy 
k slavistice. 

Důstojným soudruhem Potockého na poli staroslovanské historie 
byl Vavřinec Suroviecký (11827). Přebývaje po pádu Polska ve Lvové, 
Vídni, Poznani a Drážďanech, pojal myšlenku, vzdělati pravdivý obraz 
historie svého národu; jmenovitě v Drážďanech (r. 1802) sbíral pilně 
materiály k takovému dílu. Avšak přesvědčiv se, že nejstarší dějiny 
národu polského a Slovanův vůbec nejsou dostatečně vzdělány i obsahuji 
mnoho bludův, a s di-uhé strany, že jeho původní záměr nemohl by 
omluviti viny samých Polákův v záhubě jich otčiny: rozhodl se za- 
bývati se výlučně bádáním nejstarší historíe Slovanův, a sice podrobným 
studováním pramenův. Již r. 1807 měl v rkp. 300 archův díla „O po- 
cz^tkach, zwyczigach, obyczigach i religii dawnych Slowian"; r. 1809 
četl pak v učené společnosti „O sposobu dopelnienia historyi i znajo- 
mošci dawnych Slowian." Ukaztge na to, že cizinci, byť zabývali se 
pilně slovanskou historií, často chybně i strannicky o ní píší, i podotýká, 
že třeba býti Slovanem, aby se Slovan mohl seznati i vypsati. Suro- 
viecký právem podotýká, že nejdůležitější části historie není vypravování 
o krvavých vojnách, nýbrž vypsání vnitřního bytu národův; důležité 
jest b^esloví, a slovanští Perun, Svantovit, Živa neustuptgí v ničem 
Jupiteru, Apollinu i Dianě; důležito jest studium národních podáni, 



100 J' yiach: 

obycejův, obřadův, starožituostí v mohylách a j. ; teprve když všechny 
tyto věci budou objasněny, možno se nadíti značného obohacení slo- 
vanské historie. Výsledky mnoholetého studia staroslovanské historie 
složil Suroviecký v rozpravě „Šledzenic pocz%tku narodów slowiaňskich** 
(1824). Spisovatel tu dovodí, že Slovaué-Venedi (Veneti) jsou autoch- 
thoni v zemích zakarpatských mezi Vislou, horním Dněprem a Volgou, 
národ rozdílný od Skythův, Sai*matův, Illyrňv; k nim dlužno přičísti 
i Venety adriatské i gallské. Ze zakarpatské prarodiny vyšli Venedi 
v prvních stoletích po Kr. na západ k Labi, a na jih k Adrii, Archi- 
pelagu a Černému moři. Vypsáním slovanské mythologie, politických 
řádův, zaměstnání, obvčejňv a j. končí Suroviecký znamenitou svoji roz- 
pravu. Šafařík uživ jí v díle „Uber <lie Abkunft der Slawen" (1828) 
dí o ní, že ona „durch das Interesse des Gegenstandes und den Reich- 
thum des Inhalts, nicht minder wie durch máimlichc Selbstándigkeit 
der Forschung die Aufmerksamkeit jedeš slowenischen (slawischen) Ge- 
schichtsfreundes in hohem Grade in Anspruch nehmen und die Achtung 
gegeu den fftr die vateriandische Literatur zu frtih verewigten Verfasscr 
bleibend begrUnden muss"; v rozpravě jeví se „gi-tindliches Quellen- 
studium, nůchtemer Forschungsgeist, Helligkeit der Begriffe und Zweck- 
mássigkeit der Anordnung," a Šafařík dokládá se jí nejednou i v Slo- 
vanských Starožitnostech. (Dokončení). 



Afghánistán. 

PodáTá 

dr. Jaroslav Vlach. 

(]>okon£ení.) 
II. 

V nejstarší historické dobé Kabulistan počítán k Indii; mravy 
i řeč byly spřízněny s indickými též za doby, kde první z národů 
evropských, Řekové, zemi tu poznali. Nepřihlížejíce k báječnému tažení 
Dionysa neb Sesostra uvádíme první nepřátelské tažení k pokoření té 
země, výpravu Semiramidinu, dále rozšíření panství perského až k Indii 
za Daria Hystaspa, válečnou výpravu Alexandra Velikého, který teprve 
po boji několika měsíců (v zimě r. 325 př. Kr.) horaly afghánské sobě 
podrobil. Všechny tyto výpravy neměly trvalého vlivu na zemi; i města 
a památníky Alexandrem v těchto krajinách zbudované vzaly v potomních 
bouřích za své. Po celé třetí století př. Kr. byly tyto lorajc namnoze 
poukázány na správu domácí, až v druhém století králové Baktričtí 
jsouce původu řeckého stali se pány i v Kabulistanu. Řecké to panství 
udrželo se až do polovice prvého století př. Kr., kde se od severu při- 
hrnuli Massageti a zde ovládli až do počátku pátého století po Kr. ; 
potom panství Sassanovců i na krajiny tyto bylo rozšířeno, musilo však 
za vlády Firozovy (458 — 488) zase ustoupiti jinému, totiž panství bílých 



Afghánistán. 101 

Hunnfi, Abtele zvaných, jež někteří pokládají za praotce Afghanů. Tito 
vládli afghánské zemi až do počátku osmého století, kde mocní tehdy 
Arabové zemi uchvátili. Po celou tu dobu řečeni národové byli nad 
Afghánistánem vrchními pány, ve skutečnosti však byly ki-aje ty pod- 
dány ki*álům buddhistickým, kteří ono vrchní nadvládí arci uznávali. 
O tom svědčí stavební památky z oněch dob zachované, zvané Topě; 
ačkoliv Arabové dobyvše těchto kriyin ztroskotali jiné stavební památky, 
zůstaly tyto mohutné věže nepoškozeny, leda že zlaté neb stříbrné 
okrasy jich kuplí strženy jsou. Buddhismus musil ustoupiti nové víře 
mohamedanské. Rozsáhlé panství arabské trpělo na východě nejvíce 
vpády kmenů tureckých a vzpourami místodržitelův. Slyšíme o panství 
Samanovců nad Iránem, proti nimž se bouří Alptegin, místodržitel vý- 
chodního Iránu, a pomocí bojovných kmenů afghánských zmocňuje se 
pevnosti Ghasny a zřizuje si vlastní vládu. Při smrti své (975) za- 
nechává říši zeti Sebekteginovi, který panství o Kandahar rozšiřiye 
a poraziv indické kníže Džaibala až k Pešaveru zem ovládá. Jeho ná- 
stupce, slavný Mahmud, překročil též Indus, kraje Multanský, Kahorský, 
a Crudžerat sobě podrobil a mnoho Hindů násilím k mohamedánismu 
obrátil; 12 tažení podnikl (1001 — 1024) proti knížatům indickým puzen 
jsa hlavně touhou po bohatství. Tak za posledního tažení obmýšlel zmocniti 
se pokladů, jimiž rozhlášen byl chrám boha Šivy Somnat na Gudžer^tu ; 
i shromáždil voje své v Multaně a poněvadž pouští táhnouti měl, při- 
praveno 20.000 velbloudů, kteří měli nésti potraviny a vodu; tím spů- 
sobem bez pohromy prošel poušť 500 kil. dlouhou. Rychlými pochody 
spěchal ke chrámu. Oblehl a. dobyl ho; vstoupiv pak dovnitř, byl jeho 
nádherou oslněn : 65 uměle řezaných sloupů neslo střechu a na těžkém 
zlatém řetěze visela svítilna. Ač mu za ušetření modly nabízeno veliké 
výkupné, přec ji sekerou rozbil, načež ze vnitřku se vysypalo množství 
diamantů a drahokamenů, které pobral s jinými poklady. Krátce před 
svou smrtí (1030) užil zmatků v Persii a podrobil sobě i tuto zemi. 
Povahon svou jest Mahmud jeden z nejznamenitojších vládců východu, 
kde mužnost, spravedlivost a velikomyslnost se pokládají za hlavní ctnosti 
vládcovy; nahromaděných pokladův značnou Část obracel k odměnám 
za zásluhy a k podpoře věd i umění. O stavitelských pamt^tkách v Ghasně 
z doby jeho ji^ bylo mluveno ; jemu mají Peršané za to děkovati, že 
zachovány jsou hrdinské činy iránské pro věky potomní v as 50.000 
dvojveršů, o nichž 35 roků pracoval básník Abulkasim Mansur, zvaný 
Firdusi. Bezstarostnému životu těšil se Firdusi při dvoře Mahmudově; 
však očekávané královské odměny neobdržel i mstil se za to hanlivou 
básní, která ve všech zemích mohamedanských rychle se rozšířila. — 
Po smrti Mahmudově udrželi se potomci jeho v Ghasně jen asi půl sto- 
letí, načež se afghánští náčelnici z Ghoru vlády v zemi zmocnili. Tito 
Ghorové, obyvatelé severních kr^in afghanistanských, byli svou neod- 
vislost zachovali, až Mahmud jednu část jich podrobil; brzo po jeho 
smrti Alaeddin Husain zmocnil se Ghasny, jež od vojínů horských po 
sedm dní jest drancována, i hroby, vyjma hrob prvého Mahmuda, jsou 
zotvírány a kosti rozmetány. Mezi tím bavil se divoký král tancem 
krasavic, opíjel se nejlepšími víny a oddával se nejrůznějším rozkošcm. 
Nástupcové Alaeddinovi šířili panství Ghorické v severní Indii; hlavně 



102 «^. Vlach: 

Mahamed, třetí kníže z roda toho, upevnil panství i víru mohamedanskou 
v oněch krngích, ale jen na čas, jelikož správu jich odevzdal místo- 
držitelům, hlavně Peršanům, kteří po jeho smrti svou vlastni vládu roz- 
šiřovali a potomkům ji zachovati hleděli. Až do tažení Timurlenkova 
hylo málo styků mezi západními a východními říšemi mohamedanskými, 
když západnější upadly pod moc mongolskou a stále boje s Mongoly 
vedly. Teprve za Timura překročen r. 1398 též Indus, když dříve čet- 
nými boji mezi Mongoly a mohamedany spustošené krajiny Kabulské na 
rozkaz Timurův opatřeny byly průplavem, který řeky na severu od 
Kabnlu tekoucí spojovati a krajinu tak zavlaženou zúrodniti měl ; rovněž 
založena zde osada, která na naše doby se udržela, však se poturčila, 
jediná podobná osada afghánská. Po smrti Timurově se velká část po- 
drobených zemí bouřila, až se Baber, potomek Timurův v šestém koleně, 
zradou Kabulu zmocnil (1504) a pomocí tureckých i mongolských hord 
porazil Afghany, kteří měli obsazené průsmyky do Indie vedoucí. Darmo 
prosili stravou mezi zuby za milost; jsou porubáni a hlavy jich v pyra- 
midách nahromaděny. Bitvou u Panipatu zmocnil se Baber měst Delhi 
a Agry a založil tak mogulskou říší v Indii. Zajímavo jest, že hned 
potom rozeslal posly do nejvzdálenějších krajin, aby zjednali obchodní 
spolky s Indií; až do Ruska šli poslové, kdež v Moskvě jim odpově- 
děno: „Těšilo by Rusy viděti poddané Baberovy v zemi a rovněž jest 
dovoleno Rusům do Indie cestovati. Velkokníže Vasil nemůže však padi- 
šahovi vzkázati bratrství, neboť neví, zdali jest samovládcem neb jen 
správcem Indie." Baber považoval Kabul jakožto kolébku štěstí svého, 
za hlavní město říše své; pročež měl Kabul se sousedními krajinami 
císařským statkem býti a nikdy neměl se státi údělem někoho z rodu. 
Ale nařízení toho nebylo šetřeno; již za Baberova nástupce Humaiuna 
prohlásil se bratr tohoto Kamran za neodvislého pána Kabulistanu, který 
pak jen násilím zpět byl vydobyt; po ostatní dobu spravován byl od 
místodržících, kteří větší menší odvislostí vázáni byli k panství mogul- 
skému v Indii. VŠak nechceme čtenáře unavovati jednotvárnými dějinami 
země té po celý ten čas a přejdeme hned k dobo, kde se nám Afgha** 
nistan objevuje jakožto neodvislá země následkem úpadku velkomogulské 
říše v Indii. Stalo se tak v prvé polovici XVIIl. století, když vůdce 
Gildžů, Mahmud, nejen uchvátil nadvládu nad Kandaharem ale odtud 
i proti Persii se obrátil a hlavního města Ispahanu se zmocnil (1722). 
První čas vládl mírně, pak prováděl barbarské ukrutenství. Věrné sluhy 
bývalého vládce přijal přívětivě a v milosti je propustil, kdežto všechny, 
kteří k němu odpadli, zbavil života : žádný kníže nemůže prý důvěřovati 
lidem, kteří vlastního krále zradili. Obyvatelstvo Ispahanu dával v tlupy 
sháněti a po stech stínati; hh'dky vojenské loupily a vraždily v zemi, 
až vypukla všeobecná vzpoura. Mahmud od vlastního lidu jest sesazen 
i sCat a synovec jeho Ešref na trůn povýšen. Mezi tím mohl car Petr 
vyslyšeti volání Peršanův o pomoc proti Afghanům, za kterou mu byly 
slíbeny rozsáhlé země. Některé kraje při Chvalinském moři od Rusův 
jsou obsazeny, ale platnější jednání smrtí Petrovou přerušeno. Ešref 
porazil Turky, kteří do země vpadli, a vstoupil s nimi v mír, ve kterém 
od sultána za krále perského uznán jest; ale kmen Abdaliů bouří se 
proti němu, spoji^je se s Peršany a vítězí nad ním u Damghanu; vy- 



Afghánistán. 103 

puzen z Persie, hyne Ešref v BeMistanu úkladnon vraždou. Jen málo 
Afghanů uteklo se domů, a tak se skončila jejich sedmiletá vláda v Persii. 
Zatím povstalo v Kandaharu nové panství Gildžů, jež Mahmudův 
bratr Husain založil; ten, obávaje se rostoucí moci perské, hleděl 
spojiti všechny kmeny afghánské ku spolku na výboj i odboj ; vítězně 
odpíral útokům Peršanů, až když v Persii povstal mocný vojevůdce 
Nadir šah a vládcem se prohlásil, upadl Husain do zajetí perského. Avšak 
i Nadir pro své tyranství sešel vraždou (1747), čehož užil Ahmed chán, 
náčelník Abdallů a sluha Nadirův, aby se prohlásil v Kandaharu za 
vladaře Afghánistánu ; říše jeho i kmen celý nazván Durani, perla doby. 
Doby zimní, kde průsmyky afghanistanské sněhem jsou zaneseny, užil 
k výbojům za hranicemi; hleděl sobě také zabezpečiti oddanost svého 
kmene, potvrdil dědičné šlechtě obvyklá práva a mnohé ze vznešenějších 
kmenů k sobě připoutal tím, že je dědičně dosadil na výnosné úřady 
dvorské i říšské ; svoboduíkům ponecháno právo rozhodovati na sněmích. 
Jen co vztahovalo se k hotovosti zemské jakož i k udržení pořádku zem- 
ského, vyhrazeno knížeti. Správu kmenovou ponechal v plné platnosti 
a nevšímal si toho ani, když některý kmen poslušnost mu vypověděl, 
věda dobře, že by v zemi své násilím ničeho nesvedl. S vojskem jen 
12.000 mužů silným vytáhl z Kandaharu, obsadil Ghasnu a objevil se 
v Kabulu, Dželallabadu a Pešaveru, kdežto všude donutil obyvatele, aby 
jej za krále uznali ; s ním spojili se i Rohillové z kmenu Jusofsů a vý- 
chodních Gildžů (kteří od Audhu až k podnoží Himalájských hor byli 
panství své rozšířili) ano i místodržící v Pendžabu, tak že bez velikého 
odporu přitáhl až k městu Sirhindu, načež učiniv několik marných útoků 
na tábor Indův vrátil se do Kandaharu (1748). Na to obrátil se proti 
Chorasanu, kdež dobyl Pleratu a celé země až k Jezdu, na hranici ve- 
liké solné pouště. Dále na západ Afghanové nedošli nikdy potom, hledíce 
spíše na východě proti Indii panství své šířiti ; tak i nyní učinil Ahmed, 
pokořil odbojného místodržitele Lahorského a vyslal posla k padišsíhovi 
Dclhickému, kterf^ ku všem žádostem jeho bez boje svolil, tak že nejen 
Pendžab ale i všecky země na východ až k Sirhindu sahající Afghanům 
jsou odstoupeny. Politické převraty v Delhi měly za následek i obrození 
těchto výbojů; pročež Ahmed s velikým vojskem na rychlo vytálil (17óG) 
do Pendžabu, by vezíra Ghasieddina II. potrestal. Ten vida nemožnost 
odporu, odprosil Ahmeda a vydal mu i Dellii. Ahmed dosadiv tu za 
svého náměstka Nadžibeddaulaha, statečného náčelníka Robili ů, a syna 
Timnra za správce Pendža|)u, sám vrátil se do Kandaharu. Sotva že 
se vzdálil, zmocnil se vezír Ghasieddin pomocí Maharattů, pověstného 
národu hinduského, opět města Delhi; ano i z Pendžabu Afghani jsou 
vypuzeni. Ahmed tím časem byl poután na jihu vzpourou Nassira, chána 
Belučů, která se skončila, když Ahmed svolil, aby Belučistan byl dě- 
dičný v rodě Nassirově beze všeho poplatku; jen v době války měl 
chán vyslati pomoc Afghanům za jistou náhradu. Maharattům, jež po 
příchodu králově Afghani zatlačili z Pendžabu na východ, přišla brzy 
nová pomoc čítající 15.000 pěších a 55.000 jezdců, kteří po evropsku 
vycvičeni i četnými děly opatřeni byli. Vojsko Ahmedovo čítalo 40.000 
Afghanů a Peršanů, 13.000 indických jezdců a 38.000 pěších z Indie, 
z nichžto vydatnějšího boje schopni byli pouze Rohillové ; děl bylo as 30. 



104 ^' Vlach: 

Ahmed oddával se po dva dni přísnému postu a vykonával jiné před- 
pisy islámu; konečné překročil nad Delhim přes Džamnu a vrhl se na 
Maharatty, které zapudil k Panipatu, kdež 'se pak opevnili; i Ahmed 
vojsko své na blízka v opevněném ležení rozložil. Tak po tři měsíce 
proti sobě stáli; když nouze v ležení Maharattů dostoupila velké výše, 
odhodlal se vůdce jejich Bhao k útoku (6. ledna 1761). Počal divoký 
boj muže s mužem, který půl druhé hodiny trval, když tu náhle Maha- 
rattové úprkem se jali utíksfti, neboť padl Yisvas Rao, jeden z prvých 
náčelníků. Afghanové s ohromným křikem vrhli se na prchající; nej- 
větší část lidí, mužů, žen a děti, jichž počítáno v ležení as půl milionu, 
padla mečem. Duraniové vraždili i všecky z£óatce; mrtvoly nejvzneše- 
nějších náčelníků chtěli vycpati, aby je jako kořist domů odnesli, což 
však zamezeno na přímluvu knížete Audského. Ahmed obrátil se do 
Delhi, odkud následkem vzpoury Duraniův a i pro nástrahy Peršanů brzy 
se vrátil do Afghánistánu. Nemíchal se od té doby více do věci indických, 
které nyní vzaly jiný směr, když Angličané počali na dálném východě 
klásti základ k nové říši. Y posledních letech své vlády přenechal věci 
vojenské synu Timurovi, kdežto sám z Kandaharu pečoval o správu 
země a upevnění vlády nad odbojnými kmeny. Při smrti své (1773) za- 
nechal synu svému Timurovi říši, jež od nejzápadnějších hranic Chora- 
sanu sáhala až k Sirhindu za Pendžabem, a od řeky Amu k moři per- 
skému a arabskému. 

Timur byl r. 1746 v Mešedu narozen a mezi Peršany vychován. 
Již ve svém mládí byl místodržícím v Pendžabu, později v Chorasanu, 
sídle v Heratu ; odcizil se tím lidu svému tou měrou, že stěží mluvil 
jazykem jeho. Věda dobře, že Duraniové mu nepřejí, přátelil se více 
s Tadžiky a perskými osadami v Afghánistánu; jsa uvyklý na pod- 
lízavost a nepodmíněnou poslušnost svých dvořanů perských a indických, 
nesl nelibě, že od lidu svého jen za pr>'ního mezi rovnými považován 
byl. Protož trávě dni v nečinnosti, přepychu a jiných rozkoších po- 
mýšlel, jakými prostředky by sobě neobmezenou vládu zjednal; sidlo 
své z Kandaharu, v jehož okolí příliš svobody milovní Popalsiové by- 
dleli, přeložil do Kabulu, kde se zdržovalo mnoho cizinců, a z těchto 
utvořil si tělesné strážce, kteří mimo tučný plat obdarováni byli mnohými 
výsadami ; i za sluhy a úředníky bral sobě cizince neb lidi nižších tříd, 
aby nenalézali u lidu neb četného přátelstva svého žádné podpory a 
jedině na pilné plnění rozkazův jeho odkázáni byli. Ýelikou péči měl 
Timur o pořádek finanční; v čele pokladničního úřadu stál miláček 
panovníkův, jistý Hindu, který prospěl velice rodákům svým v zemi 
a hlavně výnosné obchody jim zabezpečoval. Za to zanedbáván byl 
náklad na vojsko, jemuž i žold byl nesprávně v^^plácen. I přišlo v zemi 
ku vzpourám, místodržící vzdálenějších provincií pomýšleli na odtrženi 
a státy sousední na rozkotání sotva povstalé říše. Krutě a libovolné 
vládl Asad chán v Kašmíru, při dolním Indu zřídili noví rodové Belučů 
samostatné státy, které jen ob čas nadvládí afghánské uznávaly, krajiny 
při řece Amu od Usbegů-byly drancovány. Válečná tažení, která za tou 
příčinou Timur vedl, brzy všel^akým dohodnutím byla skončena; jemuť 
především šlo o pokoj, aby se mohl oddávati nečinnosti ; nanejvýš obíral 
se básnictvím. Ještě hůře bylo, když po 20 letech své vlády zemřel: 



Afghánistán. 105 

ihned povstala celá řada stran, které státu hrozily úplným úpadkem; 
největšího vlivu domohl se kmen Baraksiův, od Kandaharu k HUmendtl 
usedlý, který Simana šahá na trůn povýšil, když jeho matka poslala; 
chánu sviy závoj s prosbou, aby jí byl pomočen — takové prosby 
žádný Afghiin neoslyši. Siman šah byl čilý a podnikavý; ale na škodii 
říše své hleděl obnoviti moc afghánskou v Hindostanu a souvíree své 
vybaviti z moci nevěřících, za kterýmž účelem podnikl Ďěkolikeré tažení 
do Hindostanu, ale bez úspěchu. Rozptýlil takto síly státu a ulehčil 
práci nepřátelským sousedům, Usbegftm a Peršanům; mimo to zne- 
přátelil se s Sirafrasem, chánem Baraksiftv, a učinil vezírem Va&dara, 
který v něm vzbuzoval zášt proti Duraniům, jen aby se snáze obohatiti 
mohl ; za veliké úplatky rozdával výnosná místa, jichž správcové opět 
lid odírali. Přišlo zase ke vzpourám, jimž i Siman za oběť padnouti 
měl (1799); ale spiknutí bylo prozrazeno a chán Baraksiův dobrovolně 
se vydal moci šáhové ; hlavní účastnici jsou odpraveni. Syn odpraveného 
chána, Fateh chán, utekl se do rodné země; odtud po nějakém čase 
nabídl služby své Mahmudovi, staršímu bratru Simanovu, který jsa místo- 
držícím v Heratě, pomocí perskou vlády domoci se hleděl, až i Heratu 
zbaven jest ; Fateh chán vyzýval ho, aby se nespoléhal na pomoc perskou 
než přímo proti Kandaharu táhl (1800) a spravedlivou věc svou Du- 
raniům ponechal. A tak se i stalo; na zprávu o dobyti Kandaharu 
vrátil se Siman šah rychle z Hindostanu, kde právě válčil; i jesť od 
svého vojska zrádně opuštěn a na útěku i zajat, oslepen a v hradě Ka- 
bulském uvězněn ; Vaffadar, jeho bratří a družina veřejně jsou odpraveni. 

Naděje Afghánů nebyly splněny; Mahmud totiž nechoval se jako 
panovník, který po dlouhém boji vlády došel, než jako lupič, jemuž ná- 
hodou lup se podařil. O poddané své, pořádek v zemi a pokoj neměl 
nejmenší péče; bažil jen po životě rozkošném. Také pouze v Kabulu, 
Ghasně a Kandaharu slovo jeho platilo; v Heratě vládl neobmezeně 
bratr Firus, na severovýchodě Siman. Těchto rozbrojův užil kmen 
Gildžův, i bouřil se proti nenáviděným Duraniům, kteří však v boji zví- 
tězili a Gildže k poslušnosti donutili (1802). Yýznamno jest, že kmen 
za svoji vzpouru ani nejmenšího příkoří nezakusil. Sotva vzpoura byla 
překonána, povstaly nové rozbroje u Duraniův samých, dříve sjedno- 
cených, proto že se Mahmud opíral o perskou družinu; mezi nepřátel- 
skými stranami došlo až k boji v ulitích Kabulských( 1803); ve zmatcích 
těch zmocnil se Kabulu mladší Mahmudův bratr Šudšah, který panov- 
níka zajal a v pevnosti Kabulské uvěznil. Avšak netěšil se pokojné 
vládě, zmatky stále zemí zmítaly ; Mahmudovi podařilo se z vězení utéci, 
velké povstání zesnovati a pomocí Fateha chána opět trůnu se zmoc- 
niti (1809); vlastni vládu měl chán Baraksiův, jehož 21 bratrům roz- 
dána jsou místodržitelství a jiné úřady správní a vojenské. Vláda Du- 
raniů vlastně přestala. 

Tou dobou byla se v poměrech Evropy veliká změna stala ; učiněna 
jest pověstná úmluva mezi Napoleonem I. a carem Alexandrem, která měla 
zničiti světovou moc Anglie; odtud pocházela i zimniční činnost Angličanů, 
po celé přední Asii spojence sobě vyhledávajících. Tehdy vysláno i po- 
selství, v jehož čele nalézal se Elphinstone, do Afghánistánu, kde ještě 
Šudšah vládl. Král i velmožové z počátku nedůvěřovali Angličanům, 

8 



106 t7. Vlach: 

bojíce se, že za poselstvím přichází anglické vojsko, aby zemi sobě 
podrobilo ; byloť známo, že v Afghánistáne nalézali útulek všickni, kdož 
nespokojeni byli s vládou v Hindostaué. Velmožové pak mimo to se 
báli, by král spolkem anglickým a bohatVini dary nenabyl přílišné moci 
nad nimi. Přece úplatky a obratností jednatelů zjednána úmluva (1809), 
kterou Šudšah uzavřel s Angličany spolek na výboj a odboj ; útraty 
jeho platili Angličané. Při tom předstírali, že prý se Peršané a Francouzi 
proti Afghánistánu spikli. Smlouvou tou položen základ k mnohým ne- 
blahým zápletkům mezi indickou vládou a Afghánistánem. Již tehdy 
klamáno veřejné mínční tvrzením, že Afghani z úcty k povaze Angličanů 
a vládé jich v Indii smlouvu uzavřeli ; nedůvěra k přemocné říši sou- 
sední a rostoucí nenávist proti nevěřícím byly následek tohoto poselství. 
Šudšah brzy potom od bratra svého Mahmuda zbaven jest vlády. 
V Ileraté při všech změnách krutě řádil Hadži Firus, proti němuž 
Mahmud vyslal vezíra Fateha chána, který ho porazil, ale na dalším 
tažení od Peršanů sám porážku utrpěl; z té těšil se nejvíce Mahmud, 
doufjye se tak zbaviti nepohodlného vezíra. Vyslán ihned Kamran, syn 
Mahmudův, do Heratu, kdež kázal Fateha zajmouti a oslepiti; odtud 
povstala veliká vzpoura 21 bratří Baraksiů, kteří různých částí říše se 
zmocnili ; Mahmud a Kamran bloudili po zemi. I následovala doba plná 
různých zločinů a nejprotivnějších ukrutností, doba válek mezi bratřími 
a válek občanských; strašně skončil Fateh, jehož Mahmud na celém 
těle zohaviti kázal. Sám pak uprchl do Heratu, kdež panoval pod nad- 
vládou perskou až do r. 1829, kdy zemřel a vládu synu svému za- 
nechal. Rozbroje mezi bratřími uvedly Afghánistán na pokraj záhuby ; 
chytrý Maha Raja Seikhů zmocnil se tu lehkjm spůsobem Multan, Kaš- 
míru ano i Pcšavci-u ; Balch uchvátil chán Bocharský, a v Ilcratě vládl 
poslední potomek Duraniů Kamran; ostatní země dělila se na více 
panství. Dosti neodvislc a pevně vládl nad Kabulcm od r. 182G Dost 
Mohamed chán z kmene Baraksiů; byl nejdůvtipnější mezi bratřími — 
vynikal i postavou a vzezřením v nevšední míře. Jeho přičiní ivost, 
lidskost a spravedlivost zjednala mu slávu v celé zemi i daleko za hra- 
nicemi; všechny stavy těšily se bezpečnému klidu; rolník chráněn byl 
před libovůlí, měšťan byl jist svjm majetkem; šetřeno správné míry 
a váhy; vojín pak cítil se šťastným, poněvadž mu žold byl vyplácen. 
Rychle tedy vzbírala se země po letech spousty k novému rozkvětu; 
kupci v hojnosti hrnuli se do Kabulu, jehož bazar byl brzo jedním 
z nejbohatších v Asii, tak že se příjmy emirovy hojně množily. Mimo 
to byl emir v přátelství s četnými kisilbaši v zemi, pocházeje z matky 
Peršanky; by se jimi ubezpečil, učil se i jich řeči. Nenáviděn byl pouze 
od bratři, z nichž každý o vládu svou se obával. Dost Muhamed jako 
horlivý vyznavač své víry hleděl Seikhům odejmouti jich výboje při zá- 
padním Indu, hlavně Pešaver, aby raohamedány ze jha jinověrců vy- 
svobodil. I ucházel se o přátelství vlády indické; tato nepřejíc sobě, 
aby mohutná í-iše islámská na hranicích jejích povstala, nedbala těchto 
snah, ano spíše hleděla je překaziti. Emir tedy obrátil se k Persii 
a Rusku ; i slíbena mu skutečně od ruskéko vyslance při dvoře perském, 
který v Kabulu i Kandaharu jednatele své měl, pomoc ruská; i perský 
šah Muhamed se velmi přátelsky choval k poslu emirovu, který ve spo- 



Afghánistán. ^ 107 

lečnosti perského v}'alance doKabulu se vrátil. Tím vzbuzena nedůvěra 
vlády indické; která tedy na podzim r. 1837 do Kabulu vyslala kapi- 
tána AI. Burnesa, aby o stavu vóeí afghanistanskych zprávu podal. 

Pro rozhodný vliv, jejž tehdy Rusové niéli při dvoře Kabulském, 
odešel Burnes s nepořízenou ; živě vylíčil své vládě nebezpečí, jež hrozí 
Indii šířením se vlivu perského a ruského v Afghánistánu. Když so 
k tomu přidružily podobné zprávy anglického vyslance M'Neila, roz- 
hodla se vláda indická válkou nebezpečí tomu přítrž učiniti; pomocí 
anglického vojska mel Šudšah bjHi zase na trůn povýšen. Vláda indická 
špatné jsouc zpravena, doufala, že většina národa přeje sobě návratu 
Šudšahova a že se tódy s malým odporem >; zemi setká. Značný sbor 
z vojsk Bengalského a Bombayského měl jižně od Pendžabu překročiti 
Indus a táhnouti proti Kandaharu; vrchním velitelem jeho byl John 
Kean; vedle této armády indské velel generál Simpson sboru, který od 
vlády indické pro Šudšaha najat byl a spolu s armádou indskou válčiti 
měl, kdežto jiný sbor pod velením Wadeovým průsmyky Khyberskými 
proti Kabulu táhnouti měl. Všeho vojska čítalo se as 54.000 mužů. 
Ač v manifeste válečném Angličané tvrdili, že bojují pouze pro to, aby 
ve vládu uvedli oprávněného knížete, jenž by s nimi v míru žil, přece 
jest zjištěno, že vlastním účelem jejich bylo zničiti sjednocený a vzkvé- 
tající Afghánistán, Angličanům velice nepohodlný, jakož to zřejmě vy- 
slovil i místodržitel lord Ellenborough. Možnoli se tedy diviti, když na 
opovržlivou ziskuclitivost Angličanů odpověděno strašnými ukrutnostmi 
a lstivou zradou? Ku konci r. 1838 shromáždilo se vojsko u Firusipuru 
nerlaleko GhaiTy jižně od Lahoru ; na začátku prosince vytáhlo vojsko 
šáhovo a 16. ledna 183Í) překročilo Indus u Bukkuru; za ním ná- 
sledovalo vojsko Bengalské, které 20. února s|»ojilo se s vojskem šáhovým 
u Šikarpuru. Čtvrtý den již vstoupila vojska na půdu Belučistanu ; bez 
odporu dostihla 10. března Daduru při vchode do průsmyku Bholan- 
ského. Zde již je počali loupežní Belučové znepokojovati a loupili hlavně 
mnoho dobytka, tak že nedostatek potravy záhy se dostavoval. Na cestě 
průsmykem, který místy jen 15 ra. jest široký a po obou stranách 
obklopen strmými skalami, padlo mnoho vojínů bud rukou nepřátelských 
Belučů neb přílišným namáháním. Vojsko táhlo přes Quettu, chatrné 
městečko s Idíněiiými |lomy, proti Kandaharu, kam 7. května Šudšah 
dorazil. Den potom usazen jest na trůn; indská armáda v parádě mu 
vzdala čest, Angličané dle mravu východního jej obdarovali ; Afghanové 
však nebrali ve slavnosti žádného podílu, ano Gildžo^sé poslali šáhovi 
korán, i prohlásili, že nechtějí míti nic společného s knížetem dosazeným 
od nevěřících. Po krátkém odpočinku táhlo vojsko dále proti Kabulu; 
opevněnou Ghasnu hájila posádka 3000 nmžů, jimž velel Haider, syn 
Dost Muhameda, ale přemožena jest v krátké době (23. července), když 
brána Kabulská prachem do povětří vyhozena a tisícové Angličanů otvorem 
do města se hrnuli, porážejíce zoufalé hajitele k zemi. A již vrhlo se 
vojsko dále na cestu ke Kabulu ; tu Dost Muhamed nabízel mír a chtěl 
se odříci vlády, učinili jej šah Duraniů vezírem říše, což ale zamítnuto. 
Přes strmé skály a hluboké rokle táhly voje dále a vešly 7. srpna do 
polopustého hlavního města, kteréž erair byl před tím opustil. Obyvatelstvo 
jevilo nápadnou chladnost, a několik vojínů indské armády jest za- 

8* 



108 J' Vlach: 

vraždéno; přes to iio\á vláda Kalkutská doufala, že víecliny obtíže 
jsou překonány. Zapomenuto na slova knížete Kelatského: „PíHšU jste 
do zemé, to jest v pořádku; ale jak chcete zase ven vyjíti?" Arcif 
bylo lze s pýchou ukazovati na činy vojska, .když i slabší oddělení, 
které Khyberskjmi pi*ůsmyky táhlo, všeliký odpor přemáhalo a do Ka- 
bulu se dostalo. V Kabulu a Dželallabadu, Ghasně a Eandaharu zůsta- 
veny jsou posádky; ostatní vojsko dílem vrátilo se přes Kandahar 
a Quettu, hlavní díl pr&smyky Ehybcrskými, do Pešaveru a krajiny 
indské ; tak bezpečnými cítili se Angličané v zemi, že sobě ani úplatami 
nepojistili oddanost loupeživých kmenfi ; již na zpáteční cestě musili za 
to pykati, byvše přepadeni od kmenů Khyberských a též od Mehraba, 
chána Belučů, který v boji padl. Armáda indská přes to na počátku 
r. 1840 jest rozpuštěna. 

Brzy potom počala se jeviti nespokojenost po celém Afghánistáne : 
Dost Muhamed uprchnuv do Kabulských hor sbíral tam mezi kmenem 
Jusofsů věrné své, k nimž přidružily se i tlupy z krajin Chulmské, 
Eondusské a Bocharské. Na jaře dojíti mělo k činům rozhodným, ale 
stalo se to až na podzim, kdy Dost Muhamed ve spolku s Usbegy 
údolím Bamianským do Afghánistánu vtrhl ; byl však od daleko menšího 
vojska pod vedením plukovníka Dennie poražen, načež rozdvojiv se 
s Usbegy spojil se se synem svým Ufsulem chánem. I podařilo stí jim 
poblíž průsmyku Pervanského zvítěziti nad indickým vojskem a mnohé 
ztráty jemu způsobiti ; přes to emir poznával bídný stav svily a odhodlal 
se vydati se Angličanům v zajetí, načež i s rodinou do Indie jest odeslán 
(3. listopadu 1840). Celý rok 1841 uplynul bez větších změn, leda že 
vojsko anglické v Kandaharu svedlo několik půtek s kmenem Gildžů; 
ano ke konci roku rozhostil se po celé zemi klid, jindy neobyčejný. 
Přísnější pozorovatel byl by ovšem shledal, že klid ten' podobá se 
dusnému tichu před bouří. Akhber chán, nejstarší syn emirův, muž od- 
vážný, nalézal se tehdy v Kulumu a vyčkával jen příznivou dobu, která 
brzy nadešla. 

Náčelníci klanů nespokojeni s vyhlídkami na vládu spořádanou 
a roztrpčeni tím, že platy jim poskytované sníženy byly, osnovali sou- 
časně na různých místech vzpouru. Kmen Gildžů obsadil průsmyk 
Churd-Kabulský na silnici z Kabulu do Indie vedoucí, který byl sice 
brigádou generála Salea (14. října) vyčištěn, ale sotva že vojsko od- 
táhlo, obsazen jest od Afghanů znova; hned potom proslýchalo se, že 
Dželallabad jest ohrožen, tak že Sále tam odtáhl (12. listopadu) a město 
na rychlo lépe opevnil. Mezi tím vypukla vzpoura všeobecná; 2. listo- 
padu byly krámy v Kabulu zavřeny a tlupa 200 — 300 lidí učinila útok 
na domy A. Burnesa a kapitána Johnsona, pokladníka šáhova, při čemž 
Burnes a mnozí jiní padli. Celý den uplynul, aniž Angličané — ač měli 
6000 mužů, v okolí města opevněný tábor a pevný hrad obsazený — 
k rozhodnému činu se odhodlali. Nazejtří sice přitáhl 37. pluk a po- 
sláno několik děl, která měla s Bála Hissaru proti městu stříleti; ale 
nepodniknuto zase nic vydatného. Mezi tím zástupové Afghanů vždy 
více rostli, kdežto u Angličanů malomyslnost se rozhostila. Boje do- 
padaly stále v neprospěch jejich a když i Akhber chán 22. listopadu 
uprostřed nadšených bojovníků vtáhl do Kabulu, nedalo rozhodnutí dlouho 



Afghánistán. 1Q9 

na sebe čekati^ Již iiásledigiciho dne, kdy Britové vesnice Bimaru — 
ze které Afghani^ ohi'ožovali byty vyslance a hlavních důstojníků — chtěli 
dobyti, jsou odraženi; mužstvo se rozutíkalo a uprostřed opevněného 
ležení hledalo ochrany; ztráty Britů byly veliké; nezbylo jim než vy- 
jednávati s odbojnými uáčelnílnr. Ye jménu nového šahá Simana, synovce 
Dostova, žádali náčelníci, by Sudšah byl jim vydán, Angličané pak aby 
zbraň složili, potom prý snad jich bude šetřeno a jim dovoleno, aby 

?domů odtáhli. 
Tak to trvalo do 11. prosince, kdy anglický vyslanec shromážděným 
r kuížatíim ohlásil své podmínky, za jakýchž mír uzavříti chce: Britové 

. opustí Afghánistán, Dost Muhamed vrátí se domů, mezi Afghánistánem 

a Anglii uzavře se spolek na výboj a odboj ; Afghanové propustí vojsko 
indické do Hindostanu, udělí amnestii stoupencům šáhovým i Britům^ 
a opatří je vším na cestu. Náčelníci v to svolili, jen Aldiber odpíral 
nepřeje si míru ; pomýšlel totiž na to, aby vyslance zrádně života zbavil. 
Dal se do tigného jednání s vyslancem Macnaghtenem nabízeje mu ruku 
pomocnou k tomu, by Šudšah králem zůstal a on byl jeho vezírem, 
Angličané pak aby do jara v zemi zůstali a vším zásobeni byli. Vyslanec 
svolil na to ke schůzi sAkhberem, ku které dostaviv se byl odzbrojen 
a se svými třemi společníky na koních odnesen ; když hleděl odporovati, 
byl od Akhbera zastřelen a tělo jeho strašně zohaveno. Jeden ze sou- 
druhů rovněž probodán jest dýkami, ostatní dva uvězněni. Stráž tělesní, 
když viděla, jak vyslance unášejí, rozutekla se na náspy, odkud vojsko 
němě k činu přihlíželo. Náčelníci sice (24. prosince) prohlásili, že krvavým 
činem tím smýšlení jich nezměněno, i vyjednávalo se skutečné dále; 
po delším jednání jsou jim slíbené peníze vyplaceny ano i děla darována. 
Navab Džabar chán a Akhber chán zavázali se, že vojsko britské na 
cestě do Dželallabadu provázeti budou. Akhber zrádně v perské řeči 
vyzýval Gildže, by na celém zpátečním tažení tiše se chovali, v řeči 
jich vlastní, které Angličané nerozuměli, zase jim velel, aby neustávali 
ve vraždění nevěřících. I varováni jsou Angličané, by slovům Akhberovým 
nevěřili, ale všeliké napomínání málo prospělo, čtrnácte dni nechali 
náčelníci Angličany čekati na rozkaz k pochodu, na kterém zajaté oběti 
měly jíti smrti vstříc. Konečně přišel 6. leden 1842 ; hory a údolí byly 
zasněženy, panovala velmi krutá zima. I nyní po značných ztrátách 
čítali Angličané na 4500 ozbrojených a 12.000 mužů, kteří vojsko pro- 
vázeli, ženy a děti nepočítige. Sotva že vojsko opustilo opevněné čáry, 
vrhli se Afghanové otevřenými branami na ně a loupili dle možnosti, 
stříleli s hradeb na zadní voj a zapálili byty Britův, tak že požár 
v následcgící noci osněžeuou kriginn na kolik kilometrů ozařoval ; žádné 
ochranné vojsko afghánské neukázalo se Britům, kteří již prvního dne 
valně prořidli, když část postřílena, část z umdleni, hladu a trapné žízně 
na pochodu zahynula. Všechen pořádek přestal, vojsko různých pluků 
se smísilo, každý hnal se jen ku předu a pomýšlel jen na sebe. Bez 
potravy a ohně trávilo vojsko noc, odpočívtgíc na pouhém sněhu ; mnohý 
se z toho odpočinku více neprobudil. 

Bez daného znamení dajo se vojsko druhého dne na pochod a došlo 
až k Btídhchaku, kdež na radu Akhbera chána, kterýž je nyní pro- 
vázeti minii, přenocovali za poměrů strašných; Akhber žádal dalších 



110 J* Vlach: 

rukojmí, že generál Sále Dželallabad vyklidí, než Britové potáhnou přes 
Tcsin, načež mčlo se jim potravin dostati. Ačkoliv od Britů vše splnčno, 
nedostál Akhber slovu, ano afghánsko tlupy jízdecké hned z rána Brity 
])řcpadly a mnoho jich porubaly, ku kterémuž dílu ještě pěchota po- 
zději přispěla. V poledne počali prchající táhnouti průsmykem Churd- 
Kabulskýni osazeným po obou stranách Gildži; hučící horská bystřina 
musila 20kráte překročena býti, mezi tím, co na chodce se strání bylo 
stříleno, tak že prý jich na 3000 přišlo o život. Překročivši prásmyk 
odpočívalo vojsko na rozkaz Akhberftv po celý den, ač plálo touhou 
spěchati dále; rovněž ženy, děti a mužové z družiny odevzdáni jsou 
pod ochranu afghánských jezdců a měli v některé vzdálenosti za vojskem 
následovati, ale chováni jsou jako zajatci a ubytováni prozatím v ka- 
stellích Churd-Kabulských. Ač ostatním slíbeno, že budou bez pohromy 
uvedeni do Dželallabadu, přece již druhého dne (10. ledna) dostalo se 
těm, kteří s hrůzou hleděli na tuhé mrtvoly, kýženého \7koupení z děsných 
útrap : jsouC většinou zahubeni. Zbylo jen 270 vojínův a několik tisíc 
z družiny. Dále táhli za střelby Gildžů. Nemocní a slabí zůstaveni jsou 
svému osudu, i poslední dělo opuštěno, zdraví pak hleděli za noci 
hrozným průsmykem Džigdillackým se prokrásti; ale jen malý hlouček 
došel stanice. Ten nyní k rozkazu Akhberovu i hlavního vůdce a dvou 
jiných důstojníků zbaven jest; zbytek odtáhnuv, dostihl po mnohých 
ztrátách Gandamaku ; na cestě odtud do Dželallabadu stálo v něm řádily 
koule a dlouhé nože afghánské, blíže města pak zničen jest úplně až 
na jediného dr. Brydona^ který těžce raněn dostihl pevaiosti. Nemohlo 
zajisté býti nad to dokonalejšího zničení armády! 

Dlouho nebylo o osudu vojska v Ilindost^nu nic povědomé ; konečně 
došla děsná zpráva do Dželallabadu. Všechna snaha generálního guver- 
néra směřovala k tomu, aby posádce v Dželallabadu poslána byla po- 
sila, která by ji z moci afghánské vysvobodila. Již tehdy lord Auckland, 
správce vlády v Kalkutc, odhodlal se vykliditi Afghánistán ; ale v zimě 
nebylo možno Khyberskými průsmyky proniknouti, a proto musilo vojsko 
Dželallabadské až do lepší pohody svému osudu ponecháno býti. Hradby 
utrpěly mnoho zemětřesením (19. února 1842), v okolí číhaly silné čety 
nepřátel, i potravin se nedostávalo. Přes to posádka (asi 2500 m.) 
opravivši hradby udatně odporovala útokům; rovněž i v Kandaharu za 
vůdcovství Nottova bránila se i)osádka statečně. Jen posádka v Ghasně 
omeškavši opraviti hradby a opatřiti se potravinami musila se Afghanům 
poddati ; sotva že opustila opevnění, byla větším dílem zrubána bez mi- 
losti; jen několik důstojníků, když vydali vše nepiiteli, jest uvězněno, 
ale i je po víceměsíční vazbě nečekala než smrt. 

Vypravení . nového vojska proti Afghanům bylo spojeno s velikými 
obětmi; osudy pného vojska odstrašovalo sipahy tak, že houfně od 
praporů utíkali ; teprve když značné vojsko z Evropy přitáhlo, následovali 
je též Hindové. Na začátku dubna za vůdcovství generála Pollocka dobyt 
průsmyk Khyberský — podplaceuiť jsou náčelníci horských kmenů — 
a po desetidenním pochodu dosažen Dželallabad (IG. dubna). Jednalo 
se nyní o to, měloli by.se dále proti. Kabulu postupovati; nový gene- 
rální guvernér lord Ellenborough (od 28. února 1842) obávaje se, že 
by zničením druhého vojska anglického nastalo nebezpečí pro celou 



Afghánistán. 1 1 1 

Indii, dal ohlásiti, že vláda anglická mini vyměniti zajaté, Dost Muha- 
meda v ně počítajíc; jakmile se to stane, mají PoUock i Nott rychle 
ze země ustoupiti. Oba vůdcové toužíce pomstiti se váhali vyplniti 
rozkaz, ano Nott odvážil se činiti proti němu námitky. Ale mistodržitel 
stál na svém. Když pak jednáni s Akhberem, jakým spůsobem by za- 
jatci vydáni býti měli, nevedlo k cíli, a veřejné mínění hlasitě jich vy- 
svobození si přálo, ano parlament i žádal, aby proti Eabulu se táhlo, 
přišlo přece dovolení, aby Nott z Kandaharu přes Ghasnu a Kabul 
k Dželallabadu táhl, rovněž směl se Pollock kamkoli mu libo obrátiti. 
Větší část vojska Kandaharského pod C. Hapierem odtáhla průsmykem 
Bholanským do Sindu ; Nott s jádrem vojska vytáhl proti Ghasně, kterou 
rychle obsadil (6. zéň) a větším dílem ztroskotal. I Pollock táhl proti 
Gildžům a porazil je poblíž Gandamaku (13. září); tři dni potom vlál 
anglický prapor na horním hradě Kabulském, kamž brzo i Nott přitáhl. 
Dalším úkolem bylo vysvoboditi zajatce, kteří se většinou nalézali na 
pochodu k Bhamianu ; podplacením Saleha Muhameda jsou zajatci z moci 
Afghanů vybaveni, a dostali se 20. září šťastně ku brigádě generála 
Salea. Nyní propuštěn byl Dost Muhamed s rodinou na svobodu ; vojsko 
anglické pak vrátilo se bez zvláštních příhod do Firosipuru, kde s ve- 
likou vojenskou slávou uvítáno jest. 

Tak skončila se bezúčelná a neblahá válka, která jméno anglické 
jen hanou přioděla, tisíce lidských životův a 17 mil. lib. šterl. stála. 
Země afghánská pod správou Dosta Muhameda nabyla brzy potom dílem 
jednotné vlády; ve válce Angličanů proti multánskému knížectví hleděl 
Dost Muhamed splatiti Angličanům učiněné jemu příkoři a slíbil knížeti 
Malradžovi pomoc; ale nedostavil se v čas. Za to pomáhal Dost Mu- 
hamed — pověstný Akhber zemřel r. 1849 — se synem Akramem chánem 
a s vojskem 16.000 mužů vzbouřeným Seikhům v bitvě u Gudžeratu 
(21. února 1849), kdež, ačkoliv udatně bojovali, poraženi jsou a jen 
útěkem skrze průsmyky Khyberské se spasili ; darmo nabízeli Angličané 
horalům veliké sumy, by emira a jeho vojsko přepadli ; moslemové ne- 
zradili souvěrců svých. 

Za války Krymské Anglie z obavy před Ruskem hleděla pojistiti 
sobě Dosta Muhameda, ač jevil se stále nepřátelským ; po delším jednání 
uzavřena smlouva v Pešaveru (30. března 1855), kterouž od indické 
vlády emirovi zabezpečeny všechny země, on pak zavázal se stejnou 
měrou šetřiti državy britské; obě moci v budoucnosti měly míti stejné 
přátele a nepřátele. Sotva že smlouva zavřena, hleděl emir zmocniti se 
Kandaharu, aby jej spojil s panst^^ím svým; Baraksiové odtamtud vy- 
puzeni hledali pomoci u perského dvora, který sporů těch užil as po- 
mocí ruských důstojníků Heratu dobyl (25. října 1856). Již v listopadu 
potom prohlášena Peršanům od Angličanů válka, kterou Peršané do- 
nuceni jsou Herat nazpět vydati a všech nároků na tyto kraje se vzdáti ; 
též musili se zavázati, že nikdy nebudou se míchati do vnitřních zá- 
ležitosti afghanistanských. Platných těchto služeb anglických sobě Dost 
Muhamed vážil i ukázal se vděčným r. 1857, když v Indii propukla 
mocná vzpoura sipahiů, kterou panství anglické velice bylo ohroženo; 
nespojil se tehdy se vzbouřenci moslemskými, nýbrž hleděl také pod- 
dané své od všelikého účastenství ve vzpouře odvrátiti. Přátelský spolek 



112 /. Vlack: 

8 Brity potrval až do smrti jeho (1863). Nástupcem svým byl ustanovil 
Širá Aliho; proti tomuto již na jaře následujícího roku povstal bratr 
Azim chán, byl však poražen a k poslušnosti donucen. Vzpoura tato 
měla v zápětí i odpor nejstaršího bratra, Afzala chána, který rovněž 
podroben a na rozkaz emirův uvězněn jest. Ale tím odpudil si emir 
i mnohé ze svých přátel, kteří ve spolku s nespokojenci nsgednou ze tří 
stran emira napadli. Na východní straně brzo zvítězil nad Azimem ; tíže 
dal se zlomiti odpor bratří Emina a Šerifa, kteří v okolí Kandaharu 
byli se upevnili. Dne 6. června 1865 došlo k památné bitvě Kedžbašské, 
ve které Šir Ali osobně velel. Přední voj vedl nejstarší syn emirův; 
nemoha odolati přesile, jal se couvati, otec pak spozorovav ústup, jal 
se jej plísniti a velel mu postupovati."') Syn uražen jednáním otcovým 
vrhl se s dvojnásobným úsilím na nepřítele, až i došlo k souboji mezi 
ním a strýcem Eminem chánem, ve kterém těžce zraněný Emin pistolí 
syna emirova zastřelil; Šir Ali, aě konečně v bitvě, zvítězil a nanovo 
vládu svoji upevnil, byl přece smrtí nejstaršího syna tak zarmoucen, že 
upadl v těžkomyslnost; celé dni nepožíval pokrmů stále běduje a jméno 
miláčka svého volaje. Vypravuje se, že několik týdnů po bitvě v paláci 
svém v Kandaharu kdysi o půlnoci náhle s lože povstav vrhl se venku 
do rybníka; byv od služebníků vytažen vypravoval, že se mu zdálo, 
jako by syn jeho byl do rybníka upadl, on že jej mínil vytáhnouti. 
Ostatně se ani po svém vítězství Šir Ali netěšil dlouhému pokoji; syn 
Afzalův, Abdurrahman, vpadl totiž s vojskem 40.000 mužů — ku kterému 
nejvíce mu přispěl tchán jeho chán Bocharský — od severu do Afgháni- 
stánu, i dobyl roku 1866 Kabulu, kdež nyní AĎsal chán trůnu se 
zmocnil; poněvadž i bratr jeho Azim vlády tam se domáhal a Šir Ali 
k rozhodnému odporu se chystal, došlo mezi soupeři k bojům velmi 
krvavým. Sousední Angličané neprohlásili se pro žádnou z obou stran 
ani proti ní, ačkoliv Afzal jsa tísněn za pomoc anglickou žádal a též 
Šir Ali přízně anglické se dovolával. Když prosby tyto jsou oslyšeny, 
ohlásil Šir Ali Britům, že bude nucen obrátiti se o pomoc k Peršanům 
neb Rusům; alé i to nezměnilo ničeho na usnesení Britů nemíchati se 
do sporu rozvaděných bratří. Teprve když r. 1868 Šir Ali Kabulu se 
zmocnil a opět na U'ůn se dostal, pomýšleli Britové na to, aby bývalý 
přátelský spolek zase byl obnoven. Zdá se, že změny té příčinou byly 
nové pokroky Rusů v Asii, kteří se mezi tím byli Samarkandu zmocnili. 
Ze strany anglické obrat tento byl arciť přirozený; avšak od Afghanů, 
hlavně od emira př^ata ochota s nedůvěrou, která vždy více rostla, až 
vedla opět ku zjevnému nepřátelství proti Angličanům. Sám Yámbery 
pokládá nedůslednost, s jakou se Angličané chovali k věcem afghánským, 
za hlavní příčinu toho, že emirové afghánští v chováni svém k nim 
byli a jsou velmi vrtkaví. Buď pokládali Angličané severozápadní hra- 
nice indické za dosti bezpečné proti útokům od severu a měli tudíž 
zříci se všeho zřetele k Afghánistánu aneb byli toho přesvědčení, že 
mezi Rusy a Angličany je v střední Asii třeba jakéhosi neutrálního pasu 
a tím že má býti Afghánistán; tehdy pak měli od počátku prohlásiti 
se pro jednu ze stran, pomocí této zjednati v zemi pořádek a spolek 
přátelsli^ všemi obětmi udržovati. Zatím stal se všeho toho opak ; pročež 

♦) Srovnej: H. Vámbery v Unsere Zeit 1878, 23. seS. 



Afghánistán, 113 

třebas byli Angličané později hleděli získati přátelství Širá Aliho a tento 
na oko přátelským se stavěl, bylo zjevno, že nebude lze zjednati tak 
přátelský spolek, jako za vlády Dosta Mubameda. Vhodný okamžik 
Angličané již propásli. 

Jednáno sice v letech 1868 a 1869 stále mezi vládou indickou 
a emirem, ano došlo i k tomu, že se Šir Ali v dubnu 1869 sešel 
s lordem Mayoem, místodržitelem indickým vAmballahu, kdež od vlády 
indické obdařen zbraněmi a penězi a přátelství obnoveno. Šir Ali jednal 
tak, protože se obával domácích nepřátel, jako Abdurrahmana chána, 
syna vlastního Jakuba chána, a mimo to v peněžných nesnázích sobě 
pomoci hleděl. Ačkoli za všechny tyto oběti nesvolil k tomu, aby Angli- 
čané, jak tomu chtěli, zřídili několik vyslanectví na různých místech 
Afghánistánu^ přece trvali Angličané na spolku přátelském, ano starali 
se o to, aby území afghánské severně od Hindukuše bylo rozšířeno. 
Mířilif při tom arci proti vlivu Busk^) jenž ve střední Asii stále se 
vzmáhal a došed r. 1873 platného uznání v Chivě mocně na jih se roz- 
šířil. Dle depeší, které ještě před tažením do Chivy mezi ruským 
kancléřem a anglickým ministrem zahrauičnýcb záležitostí lordem Gran- 
villem byly vyměněny, měly nové tyto kraje tvořiti jakýsi neutrální pás, 
k jehož hranicím severním moc ruská, jižním pak anglická u věcech 
střední Asie rozhodovati měla-. Ruská vláda uznala sice nové tyto pří- 
.růstky Afghánistánu, avšak o jakémsi pasu neutrálním nebylo řeči. Ano 
vidíme, že právě toto pošinutí hranic afghánských k severu přiblížilo 
i emira brzy na to k Rusům, když tito v následujících dvou letech 
Khokandu se zmocnili a bezprostředními sousedy Afghánistánu se stali. 
Angličané pozorujíce, že přátelství emirovo vždy více klesá, hleděli 
jinými cestami zajistiti sobě spolek emirův; dohodli se nejprve s kní- 
žetem Belučů a osadili anglickou posádku Quettu u průsmyku Bholan- 
ského, čímž odpor emirův ještě vzrostl. Když lord Lytton přibyl do 
Indie, hleděl tyto neshody znova urovnati a vypravil r. 1876 zvláštního 
vyslance Lewisa Pcllyho, který měl s afghánským poslem Nurcm Ullahem 
o to jednati. Dlouhá jednání nevedla k cíli hlavně pro neústupnost 
emirovu. Mezi tím došlo k válce východní, za které Anglie, chtějíc sobě 
uspořiti novou porážku, hleděla prostřednictvím sultána tureckého působiti 
na emira, který u věcech náboženských sultána poslušen býti, ale u věcech 
politických zcela dle vlastní vůle jednati chtěl. Pevný tento úmysl, 
kterým Šir Ali Angličanům odpíral, byl výsledkem jednání, jež byla 
vedena mezi Rusy a emirem; neboť' v brzku potom (v létě 1878) do- 
stavilo se poselství ruské, majíc v čele generála Stoljetova, do Kabulu. 
Následovaly hody, parády vojenské a jiné různé slavnosti. Anglická 
„vláda v Indii byla tím popuzena i žádala, aby také anglický vyslanec 
Neville Chamberlain od emira byl př^at. Avšak emir zakázal poslu 
anglickému do země vkročiti. Neslýchaná tato urážka popudila zle 
anglické mysli jak doma tak v Indii; i zasláno emirovi ultimatum, na 
které on ani neodpověděl. Následkem toho překročily 21. listopadu 
r. 1878 indické voje hranice afghanistauské i zahájena tudíž druhá 
válka anglicko-afghanská. 



114 ^' Lepař: 

Tfí školní hry Eomenského. 

Příspěvek k lepšimn poznáni slavného pedagog^a 

od 

Františka Lepaře. 

Latinské školy (gymnasia) dle ustanovení Komenského mely býti 
hlavním směrem (dle našeho pojmu) reálky s vyučovacím jazykem la- 
tinslcým.^) Původně určil jim Komenský 6 tříd pro žáky 12 — 18 let; 
později zamýšlel přejmenovati je školou pansofickou^) o sedmi třídách 
a zařídil od r. 1G50 — 1(552 v Šai-yšském Potoku v sev. Uhrách zatím 
tři první třídy; ale k zařízení třídy IV. — VII. po úmyslu jeho ani ne- 
došlo. ^) Nejvíce přičiňoval se Komenský o sepsání příhodných knch 
školních, jež by žákům byly nejen pohodlným návodem k učení se la- 
tine, ale i užitečnou pomůckou k uenáhlému poznávání reálii. První takový 
spis učebny pro školy latinské složil (r. 1629—1631): Zlatou Bránu 
jazylcúv otevřenou (Janua linguarum reserata aarea *) pro třídu 11. čí 
janualku.*) A poněvadž kniha ta Komenskému zdála se býti nejdůleži- 
tějším spisem učebným, umínil si obsah její v seřaděuí poněkud změ- 
něném obšírněji a živěji vyobraziti v osmi hrách divadelních nazvaných 
Schola ludus (Škola ve hrách.*) Už dávno před Komenským bylo sice 
provozování her divadelních obyčejné ve školách latinských, obzvláště 
pak za vyučování Jesuitův; avšak dělo se z větší části pro ukráceni 
dlouhé chvíle, pro pouhou zábavu. Ale Komenský hrám dramatickým 
ve školách latinských vytkl cíl veskrze didaktický, uznav je za výboniý 
prostředek vyučování praktického. Měl zajisté dvojí úmysl hlavní, sklá- 
daje lu-y tyto jazykem latinským, totiž, aby žáci hrajíce sami jednak 



^) Viz pojednáni Jana Lepaře: „O osnovách učebných na různých školách 
od Komenského navržených** v časopise Škola a život r. 1877. i zvláěf 
vydané knihoskladem Rohlíčka a Sieversa téhož roku, cap. VIL (str. 13). 

') viz ; „Jana Am. Komenského Škola pansofická^ z lat. vyložil Fr. J. Zou- 
bek, vyd. Besedou učitelskou v Praze r. 1875, tiskem Dr. Ed. Grégra. 

*) Viz: „Jan Am. KomenskÝ, o ákole latinské ve tři třídy rozdělené'* dle 
lat. vzdělal Fr. J. Zoubek; v časopise Škola a život, roč. 1874. i ve 
zvláštním otisku nákladem vlastním v Praze 1875, obzl. Zoubkovu 
předmluvu. 

^) Plný nápis daný od Komenského: „Zlatil Brána jazykův otevřená aneb 
planiště všech řeči a umění, t. j.: Krátký spůsob z latinského (a kterého- 
koli jiného) jazyka spolu s začátky všech umění svobodných pochopení 
pod stem titulův v tisících pnipovědích obsažený. Od J. A. Komen- 
ského předně v latinské řeči složený a od téhož na českou, od jiných 
pak na německou, vlaskou atd. přeložený.'^ Poslední vydání latinského 
textu s překladem českým a německým opatřil Karel Ig^ac Tham 
r. 1805. v Praze tiskem Bohumila Hase. Kéž by jen ve vyd. tom nebylo 
tolik chyb v textu latinském! — O jiných vydáních v rozličných jazy- 
cích viz v Jungmannové Hist. lit. Čes. II. vyd. V. č. 46. (str. 258). — 
O důležitosti spisu toho viz obzl.: „Život J. A. Komenského od Frant. 
J. Zoubka*" vyd. Besedou učit. v Praze r. 1871, str. 19—21. 

^) O jiných lat. knihách učebných, j. Vestibulu atd. viz v Zoubkově spise : 
„J. A. Komenský o škole lat. atd."^ a dotčené pojedu. Jana Lepaře 
„O osnovách atd." VIII. 

*) Viz Jana Lepaře: „O osnovách atd." IX. 




Tři školní hry Komenského, 115 

nejdůležitější a nejpotřebnější véci ueebné co nejdůkladněji pojímali, 
jednak vlastním cvičcníín veřejným nabývali větší zběhlosti v latinském 
rozmlouvání.*) 

Maje za to, že jest i nám poučno a prospěšno poznati zařízení 
her těch, podávám zde obsah tří důležitějších poněkud obšírněji,^) do- 
dávaje napřed ještě poznámky tyto: 1. Všecky osoby na jevišti hrající 
ve všech osmi hrách jsou jen mužské, a veškero jednání provozuje se 
jen od žáků škol latinských. Diváci pak jsou příznivci a ochránci (šlech- 
tici) i představení školy, rodiěe a známí žákův i jiní občané. 2. V každé 
hře Prologus napřed vystupuje, jenž při^atav obecenstvo stručně na- 
značuje obsah nastávající hry ; naposledy pak Epilogus, jenž poděkovav 
obecenstvu za ochotnou pozornost, v krátkosti zmiňuje se o poměru 
žactva i k divadlu právě odehranému i k divákům. 3. Všecky ostatní 
osoby hrající, jichž jest po každé velmi mnoho, mají stále na paměti 
jen úkol hry, nedotýkajíce nijak obecenstva divákův. Jména pak jejich 
odvozena jsou dílem od znamenitých mužův a učenců národů staro- 
klasických bez rozdílu věkův od sebe i nejvzdálenějších, *) dílem jiak 
od zjevů přírody neb od zaměstnání, o nichž právě se jedná,*) dílem 
i od povahy osob, jimiž se má vjlknouti některá vlastnost morálního 
jednání.*) 4. Před Prologem, po Prologu a mezi jednotlivými dějstvími 
hudba obyčejné hrajíc vyplňuje mezery spůsobem příjemným. — Ko- 
nečně připomínám, že jsem k jednotlivým vý;jevům těch tří her přidával 
v poznámkách citáty oněch míst z Janne ěi Brány, které mají stejný 
obsah, tak že pohodlně mohou se přirovnávati obě díla Komenského. 
Kde takových citátů není, tam jest obsah zvláštní jen výjevům ve hře 
divadelní, leda by o něm byla kratičká zmínka i v Bráně. — 

Díl L divadelního provozování Brány jazyků, v tiěmž na 
jeviště uvádějí se pařádkem věci světa velkého, jež spůsobem při- 
rozeným vznikají,^) 

Prologus ve jménu všech žáků s radostí vítá představenstvo, 
panstvo a vůbec všechny hosti, kteří přišli, aby pozorovali a posuzovali 
prospěchy žactva divadelními hrami na jevo dávané; podávaje zároveň 
krátký obsah této první hry, praví, že král egyptský Ptolemaeus (I. ku 

^) Kom. sám vytkl šesterý účel her těch. Viz překl. Zoubkův Školy pan- 
sofické 88. (str. 37 atd.) — O jiných dramatickÝch hrách Komenského 
viz Zoubkův článek: „Komenského Diogenes, hra divadelní" v Osvětě 
r. 1872. str. 220. atd. 

'•) Stručný obsah všech osmi her jest v dotčeném pojed. Jana Lepaře IX. 
med. atd. 

^) Jako Platona a Plinia! 

*) Jména taková jsou dílem z řečtiny dílem z latiny odvozena, vždy s la- 
tinským zakončením, na př. Cosmographus (svČtopisec, dle analogie si. 
geographus), Selenins (i Lunarius, Mésičný), Hylemus (Chrastecký), Tha- 
mnius (Křovnický), Lapidarius (Kamenský), Graminius (Trávničky), 
Silvanus (Lesný), Pomonns (Ovocný) atd. — Srv. i v Osn. Jana Lepaře 
IX. med. 

^) J. ; Curiosus (Zvědavý), Voluptuosus (Rozkošný), Ambitiosus (jež jsem 
si dovolil přeložiti slovem Ctihon). 

**) „Januae linguaruro praxeos theatricae pars I., in qua res mundi maioris, 
quae naturaliter fiuut, ordine in scenam producuntur." Tato hra má 
patero dějství, 21 výjev, 52 osoby. Pod heslo vyňaté z žalmu 46. : ,,Ve- 



116 F. Lepař: 

konci 4. a na zač. 3. stol. př. Kí.), dlavný příznivec věd a uměni, 
svolá nejmoudřejší muže z rozličných století a vlastí, aby se s nimi 
poradil, jakým spůsobem všechna moudrost v krátkosti co nejstručnější 
by mohla býti shrnuta a k učení co nejsnazšímu upravena. 

V 1. výjevu *) hry král Ptolemaeus vystoupí, maje'po boku svo- 
lané rádce i Platona filosofa (Atheňana v '5. a 4. stol. př. Kr.), jenž 
titěiiiým tretám sofístft konec učinil svou dialektikou, Efatosthena 
K}Teňana (v 3. a 2. stol. př. Kr.), jenž jsa zběhlý ve všech vědách 
svého veku nejvíce oddán byl zeměpisu, ApóUonia Rhoďana (vrstevníka 
Eratosthenova), řečníka a epického básníka, Plinia Secunda Staršího 
(Římana v 1. stol. po Kr.), jenž ze spisů přírodovědeckých učinil ob- 
šírné výtahy. — Ptolemaeus, dokončiv války, pokládá za svou povinnost 
v míru pečovati o rozšiřování pravé vzdělanosti; k tomu žádá rady 
mužů právě svolaných. Ti hned všichni schvalují úmysl jeho, dokládajíce, 
že příkladem královým celý svět se í*ídi, a že spůsobem tím stane se 
hvězdou celému věku, přejíce zároveň nejlepšího zdaru jeho počínání. 
Vyzývá tedy král, aby společně zpytovali, jak by všechny věci lidskému 
pokolení důležité cestou snazší a kratší mohly býti poznány. Nebo 
dosud jednak lid jest rozumu příliš zatemněného, klesaje v ])Ustotu 
mravů, jednak spisovatelé sobě libují ve spůsobu až příliš převráceném 
a spleteném, tak že sami jako v labyrintu stále bloudí. Proti tomu 
tedy král pomoci žádá od rádců svých. Tu Platon uznávaje, že sady 
moudrosti, příliš jsouce zarostlé tmím a chrastím, potřebují řádného 
vyčištění, radí první, aby každé věci dalo se jméno zcela příslušné a tím 
odklidila se ona zmatenost v pojmech a názvech věcí. S ním zcela so 
srovnává Eratosthenes, dokládaje, že příčinou zmatenosti nejsou nikoli 
věci samy, jež božským uměním svňj řád mají ustanovený, ale chybné 
pojímání lidí, z nichž někteří buď nepravá jména věcem dávají, bud 
jména' daná, nerozumějíce dobře jazyku, chybně vykládají. Jemu při- 
svědčujc ApoUonius, dodávaje, že učeným býti nic jiného není, než 
znáti rozdíly věcí a každou pojmenovati vlastním jménem příslušným 
dle zvláštností jejích. Téhož mínění jest i Plinius, dosvědčuje, že základ 
pravého vzdělání jest rozumné a důkladné učení se tiájsvoslovi věcí 
(rerum nomenclaturam) ; názvy zajisté jsou i známkami věcí, a kdo 
názvy ty řádně pojal, ten má i jasný pojem o věcech. Král těší se 
sice tomu, že všichni rádcové srovnávají se v mínění, nebo právě v tom 
zakládá se pravý úsudek; ale zároveň se obává, že toto nové rovnání 
věci mělo by snad příliš mnoho nesnází. Tu Platon dokládá, že úmysl 
ten bez obtíží a bez potu, auobrž i s velkou přgemností a líbezností 
může býti vykonán, pť^jdeli se jen tím pořádkem, jímž jsou věci urovnány 
mezi sebou ; a přistoupili chuť a bedlivá pozornost, chce s pomocí boží 
upraviti cestu. Jest totiž známo i králi Ptolemaeovi, jenž knihy Mojží- 

nite, videte opera Domini (Pojdíte, vizte skutky Hospodinovy!)" přidal 
Kom, poznámku, že hra ta nemohla by se s pohodlím v zimě provo- 
zovati, poněvadž by nebylo možno ukazovati divákům věci, o nichž se 
Jedná, a Jichž se v zimě nedostává. 
') Poněvadž 1. a 2. výjev I. dějství iest úvodem ku viem osmi hrám diva- 
delním a proto důležitý pro vdecany hry následující, podán tu obsah 
poněkud obšírněji. — Mnohem lo-atáí, ale i mdlejfií úvod (introitus) dal 
Komenský původnímu dílu: „Janua linguarum atd.^ v cap. I. §. 1—17. 



Tři škoJni hry Komemlcého. 117 

Sovy a proroků dal přeložiti do řečtiny, že bůh sám, stvořiv dle obrazu 
svého člověka, učil ho v ráji ve škole, jak všecky véci zkoumaje a jména 
jim dávaje má nápodobovati boží moudrost. Zkoumání to, počaté u zvířat, 
přerušeno bylo záhy prvním pádem člověka a zanedbáno až do tehdejší 
doby. Ai tedy král obnoví školu rajskou a uvede do ní potomky Ada- 
movy, aby ti zase přirovnánrajíce věci samy zvykali rozmýšleti. Když 
i ostatní rádcové schválili 'V3'rok Platonův, prohlašuje král, že zařídí 
všeobecné zpytování všech věcí, aby tak i názvosloví opraveno a ustá- 
leno bylo, zároveň si přeje, aby bůh, jako dříve Adamovi, tak i ítehdy 
jim ku zdaru počínání toho před oči předváděl všecky věci. Platon do- 
týká, že bůh skutečně každého dne nesčíslné množství před oči všech 
lidí předvádí; jen třeba, aby smrtedlníci sami bedlivě ty věci pozoro- 
vati uměli; Eratosthenes pak dokládá, že od některých zpytatelů světa 
už mnohé věci i dosti slayté jsou vyzpytovány a názvoslovím dosti 
rozumným opatřeny ; avšak zkoumání ta jsou sem tam roztroušena ; urov- 
nalaii by se do jednoho řadu, jistě by se došlo toho, čeho právě se 
vyhledává. Apollonius dodává, že i za jejich doby někteří mužové věci 
všelyaké prozkoumávají, některé i nové vymýšlejí ; všechny tyto výzkumy 
třeba prozpytovati a založiti všeobecný jakýsi přehledni (tabellární) 
seznam všech věcí a slov (condenda universalis quaedam rerum et 
verborum tabulatura), jímž by možno bylo celou takřka dílnu světa 
a celé ústrojí jazyka, obé podle sebe řádně urovnané, pozorovati. Všecko 
třeba slovy prostičkými, větami kratinkými v jednu řadu nepřetrženou 
pojati tak, aby na konci nebylo lze nalézti konce a každá věc jako 
uprostřed na místě svém byla vřaděna tak, že by nebylo už potřebí 
nikde jinde ji opakovati; zároveň pak všecko by mělo býti tak jasné, 
snadné a názorné, dle potřeby i vyobrazené, že by bylo pravou roz- 
koší to čísti a myslí pojímati. Plinius po vlastní zkušenosti dokládá, 
že nijak nestačí sbírati jen popsání a vyobrazení od jiných opatřené, 
tak prý on ve svých spisech dal se často klamati svědectvími jiných, 
jimž věřil. Platon chvále opatrnost jeho, by nebyli od jiných k omylům 
sváděni, pokládá za nutné, aby prohlíželi všecko svými brejlemi a zkou- 
šeli sami vlastními smysly svými (sluchem, chutí atd.) a potom konečně, 
aby každou věc pojmenovali. Eratosthenes uznává prospěch ze zařízení 
toho, jímž oboje, totiž véc i slova příjemněji do mysli se vpra\1 spo- 
lečné (než každé o sobě zvlášť), když po každé cokoli se biide jmeno- 
vati, zároveň se i ttkáée, a cokoli se bude ukazovati, zároveň se 
i pojmenuje, Apollonius pak připomíná, že bude třeba šetřiti i methody, 
aby vždy napřed celá věc se pozorovala a jmenovala, co jest, pot^ni 
částky její, co v sobě obsahují, konečně rozdíly její, tak aby vše ze 
všech stránek řádně se poznalo a pojmenovalo. Když pak Plinius vy- 
jevil radost svou, jak utěšená to bude procházka všímmírem tak za- 
řízená, připomíná král, aby přece napřed ustanovili, odkud třeba vyjíti 
a kudy pokračovati, aby jim snad něco neušlo a naopak něco častěji 
se nenahodilo a tak jim pořádek nemátlo. Platon tedy navrhuje, aby 
začali zpytovati napřed nebe U zemi. co bůh stvořil a jak dosud svou 
přírodou působí (hra I. a II.) ; potom aby přešli do dvorů hospodářských, ' 
do dílen (hra III.) a do škol (hra IV., V.) zkoumat, jak lidé díla božská 
sobě přisvojují (III.) a sebe uměními, mravy a jazyky vzdělávají (IV. — VI.), 



118 F.Lepař: 

pak aby vešlí do domů, radnic, na dvory knížecí a konečně i do 
chrámů (VIL — Vlil.) pozorovat, jakýin spůsobem se vládne obcemi, jak 
lidé ctí boha a jak bůh svou všemohoucnosti vŠe řídí. Tak že poznány 
budou všechny věci i přirozené i umělecké i mravní i božské zároveií 
i s přesnou latinou, jíž mudrcové všech národů vjjadřují své myšlenky. 
Eratosthenes uznává sice, že ta cesta nejjistěji vede k poznání všech 
věcí, avšak má ji za příliš obtížnou králi. Proto radí, aby analcové 
těch věcí byli povoláni ku králi a přinesli bud věci samy neb aspoň 
pravá vyobrazení jich ; tak že všechno u přítomnosti královy bude moci 
býti prozkoumáno a názvoslovím opatřeno. ApoUoniovi se to líbí, po- 
něvadž cestou tak zkrácenou přece všechno bezpečně a příjemně po- 
znati lze, a Plinius poznává při tom i tu výhodu, že diváků všech věků 
velké množství může býti účastno poznávání toho; ale kdy by se mělo 
skutečně procházeti světem, že by jen málo společníků se sešlo. Tak 
všichni bez rozdílu budou moci pozorovati, proč na svět jsou povoláni, 
k čemu obdrželi oči, uši, jazyk, a světlo pravé moudrosti že se bude 
šířiti tak, aby konečně lidé přestali stavěti věž Babel. — Platon chce, 
aby napřed povoláni byli zpytatelé a znalci přírody, jedni aby vyložili 
z jakých živlů vůbec povstal vesmír, jiní aby vyjevili, jaké věci zvlášt 
z živlů těch nejdříve vznikly ve vzduchu, jiní pak aby na Jevo vydali 
poklady podzemní, totiž nerosty, jiní aby vyložili říši rostlinstva, a ko- 
nečně ti, kteří by seřadili ohromné množství samohybného živočišstva. 
Když pořádek ten ode všech rádců byl schválen, poněvadž spůsobem 
jiřirozeným vede od stupni k stupni, dává král Pliniovi rozkaz, aby se 
postaral o sepsání listin, jimiž by mudrci a znalci věcí dotčených slušně 
byli pozváni. — Ve 3. výjevu pak čte kancléř Ptoleraaeův písemní po- 
zvání na dotčené muže, v němž ku konci jest přidáno, že všichni znal- 
cové pozvaní mají se připraviti k vykládání věcí nejdůležitějšícli, po- 
nechávajíce titěrných malicherností posedlým pabérkářům řeckým. Král 
podepsav a zapečetiv listiny ty zvací, odo všech rádců schválené, roz- 
kazuje, aby pozvaní, až přijdou, nebyli připouštěni v zástupech, nýbrž 
po jednom nebo po dvou, zároveň pak aby se jim připomenulo, by 
na dvoře královském nepočínalí si jako dvořané, nýbrž jako první 
mudrci, nehledíce příliš k nádhernému zevnějšku, ale všímajíce si raději 
svého úkolu. 

V 1. výjevu ^) U. dějství přichází na jeviště nepokryté nejdříve 
kosmographus (světopisec) a nevšímaje si ani krále aui diváků pohlíží 
jen vzhůru a dolů; začíná pak výklad svůj o původu všehomíra, do- 
kládaje dle písma sv., že na začátku nebylo nic kromě boha; jeho ve- 
lením nejdříve povstala směs temná ještě neurovnaná (chaos) ve spůsobé 
kouře nebo dýmu, do něho pak bůh vlil ducha oživujícího; ihned tu 
roznícen byl oheň, jímž onen dým rozplynuv a někde očištěn, jinde 
zhuštěn byv, rozdělil částky všehomíra tíďí, že povstali nejdříve hlavní 
živlové, totiž vyšší a nižší vzduch, voda a země ; ty pak všem ostatním 
věcem poskytují nejen původy ale i závod k dalšímu trvání (elementa 
quasi rerum alimenta), avšak i ku konečné záhubě, poněvadž všechny 
se zase rozpl>Tají v ony hlavní živly. Jen jeden vesmír jest a všechny 



•) 



Jan. lingii. cap. II.- III. §. 18-30. 



Tri školní hry Komenského. 1 19 

věci v něm jsou nejozdobnějším a nejkrásnějším pořádkem vespolek 
' urovnány, nenechávajíce nikde nic prázdného a nemajíce žádného konce. 
Pro čistotu nazván od Římanů mundíis, pro ozdobný pořádek od Řeků 
kosmos. Vesmír ten jest i dobrý, poněvadž v něm nic není bez potřeby 
a bez užitku. Byt i všelicos bralo zkázu nebo záhubu, ihned stává se 
zárodkem věcem jiným, tak že věčně obnovuje se nejozdobnější podoba 
věcí. Proto slusno chváliti boha tvůrce všeliomíra. V druhém výjevu ') 
Uranitis či Coelestinus (Nebeský) vybízí, aby lidé pozdvihli očí svých 
k světlům nebeským, která jednak tmu pozemskou zaplašují, jednak 
. oběhem svým čas v určité doby rozměřují. Sélenius či Lnnarius (Mě- 
síčný) určitěji vykládá, že slunce, jsouc celé plamenné, poskytuje hlavní 
pramen světla, bez něhož by při měsíci a hvězdách lidé věčnou tmu 
měli. Východem svým působí den, západem pak noc ; *) před východem 
předchází záře jitřní a svítání, za západem jde soumrak. Asterius či 
Stellarius (Hvězdný) dokládá, že slunce nejen svým obíháním okolo 
země (jež všem jasně spatřiti lze) působí den a noc, ale i obíháním 
okolo nebe čtvero počasí ročních tvoří s nestejným trváním dní a nocí. 
Uranius zmiňuje se o druhém významu dne jako stálé doby času oběhu 
slunce okolo země, majícího 24 hodiny, z nichž každá se dělí na 
G() minut, pak že 7 dní dělá týden, přes 4 neděle měsíc a 12 měsíců 
rok, 100 let jeden věk. Sélenius praví o povaze měsíce, že sám o sobě 
jsa temný dostává světla od slunce jen po jedné straně, avšak (poněvadž 
jest mnohem nižší než slunce) neobjevuje vždy zemi své osvětlené strany, 
nýbrž ukazuje se co do světla čtverou podobou, totiž jako nový měsíc 
temný, pak přibíraje světla do úplňku, pak pozbývaje zase až do no- 
vého měsíce (novoluní). Dle podob těch bývá i noc co do světla roz- 
manitá. — Potom rozrařouvají všichni tři o hvězdách, jichž tři třídy 
rozeznávají, totiž stálice, obŽžnicc či planety ^) a vlasatice či komeHý. — 
Přichází Ignatius (Ohnivý), nesa svíci hořící, a Pyrocles (Ohnislav), 
nesa malý krb s hořícími dřívky.*) Ignatius praví, že ohňové hvězd 
neshasínají, ale oheň pozemský udržuje se jen tukem (pinguedine) věcí, 
jako oheň svíce lojem. Každý oheň teplem svým ohřívá, ale horkem 
nejbližší věci zapaluje. Pyrocles ukazuje, jak dřevo suché hoří, plamen 
vydává a spáleno jsouc proměňuje se v p>f ení (uhašené jiskry) a v popel ; 
ale dřevo vlhké nebo mokré, jsouc zapáleno, kouří, jiné věci okuřuje, 
praská, jiskry rozhazuje; pročež opatrnosti třeba, nebo jiskřička nej- 
menší zapaluje, načkoli hořlavého padne. Plamen jest hořící djm, jenž 
v komíně usedlý nazývá se sáze (kopet), jež se hodí k načerňování věcí. 

') Jan. IV. §. 31-43. 

*) O pravosti nové soustavy Koperníkovy nemohl se Komenský nijak 
přesvědčiti, řídě se stále soustavou Ptolemaea, hvězdáře afcirověkého. 

^) V Jan. lingu. v §. 32 čítá Komenský 7 planet, ale v řéto hře Uranius 
praví, že v pjohanské době sice Čítali 7 planet, vsak v době křesťanské, 
jež se řídl písmem sv., kde se činí zmínka o slunci a měsíci zvláaf a 
též o hvězdách zvlášť, neuznávají se slunce a měsíc za planety, proto 
čitá se tu planet jen pět. — O kometách praví Sélenius, že věšti ne- 
hody, obzvláště války, hlad, mor (srv. Jan. VI. §. 63.). 

*) Zde přidal Kom. poznámku, že Ignatius byl představený církve AntioŠské, 
maž svatý, ohněm lásky boží celý plápolaje, Pyrocles pak syn ('ilikíiv 
Že prý první vykřesal oheň z křemene. — V Jan. lingu. jest řeČ o ohni 
v cap. V. v §. 44—47. 



120 ^- Lepař: 

Dřevo hořici hlaveň slově, kousek pak jeho uhel. — Ignatins mlnvi 
o ohních ve vzduchu,*) jak povstávají meteor}^ a kolikeré jsou, jak po- * 
vstává hrom a hlesk: — Po té Aeriui (Vzdušný) činí výklad o povaze 
vzduchu, že jest to látka nejjemnější v částkách nedělitelných, ku vdý- 
chání vhodná, rychle pohybná a do všech spůsob proměnitelná ; bar- 
vami, vůněmi, zvuky všech věcí a všemi směry dává se pronikati. 
Teplem se roztahuje, zimou se stahuje, což Aérius dokazuje v trubici 
skleněné uzavřené, do polovic vodou naphiěné. Mezery zcela prázdné 
není (non datur vacuum). Dělí se vzduch na tři vrstvy (regiones) : nej- 
nižší okolo země, prostřední, v němž jsou mraky, a nejvyšší nad mraky ; 
nejvyšší jest vždy klidný, jak pozorovati na horách převyšokých; pro- 
střední vrstva jest vždy skoro chladná, nejnižší pak brzy teplá brzy 
chladná dle směru paprsků slunečních. — Rozmanitost větrů ') vykládá 
Aeolns (Pohyblivý), jakož i zemětřesení,®) jež povstává působením 
vzduchu ve vnitřních dutinách země obsaženého; jsa totiž tam pohnut, 
hledá si průchodu a nenalezna otřásá zemí násilným otvorem vyrážeje ; 
z toho pak povstávigí propadliny, zřícení měst a hor. — Aquimis (Vodní) 
vykládá o vodě,*) jež jest živel sice těžký, ale měkký a plynný ; prýští 
a vyskáki^e ze zřídel a pramenů (studánek), odkud tekou potůčkové, 
z nichž sbírají se potokové, pak řeky ; řeka sem tam kolem se proudící 
stává se tokem (amnis), vzniklá z vod dešťových prudce stékigícich 
přívalem (bystřinou, torrens), ze svého řečiště přetékající a okolí pusto- 
šící rozvodněním (eluvio) ; místo, kde voda proudí, nazývá se proudem, 
kde se točí a víří, kotlinou (hlubinou) a vírem, kde voda sama se po- 
žírá, požeradlem (prohlubní), kde jest bezedná, propastí. Kde voda nemá 
průtoku a spádu, tam se dme a rozlévá v jezera; pramenové bez toku 
jsou bahna (bahniště); stok bláta líazývá se močál. Převeliký stok vod 
nazývá se moře, v němž vykládá Marius (Mořský), že má vodu slanou, 
že mívá přítok a odtok; pak rozkládá, co jest zátoka, předhoří (mys) 
a okřídlí (převlaka, isthmus). — NubiantAS (Mračný) vysvětluje, jaíc 
povstávcgí pár}%*) mhla, kdy jest pošmourno, kdy jasno, co jest rosa, 
manna (ros mellitulus), jiní, jak povstává déšf, příval, krupobití, ruda 
nebo rez, jak sníh a co jest led, — Aby nomenclatura o vodě byla 
úplná, vykládá Stíllico (Kapkov), že kapka jest krůpěj deště padající; 
padali do vody, činí bublinu, totiž puchýřek naplněný vzduchem, plující 
na vrchu vody. Hromaděním nejmenších bublinek vzniká pěna. — Odkap 
zmrzlý nazývá se ropouch (morav. střechýl). Konečně vykládá, co jest 
okolek či dvůr slunce a měsíce, co vedlejší či postranní slunce a měsíc, 
co duha (iris) a co znamená. 

Na počátku lU. dějství vykládá Gaius či Terrenius (Zemský) 
o zemi,*) že jest živel nejhustší a nejtěžší, vždy pevný, nikdy tekutý, 
že nám a jiným živočichům i obydlím jest i k výživě nesčíslných věcí 
poskytuje. Též částky, z nicliž se skládá, mnohem rozmanitější jsou, 
než částky živlů jiných, a to i na povrchu i vnitř. Máť zajisté země 
tu nesmírné roviny, tam kopce a pahrbky, jinde nerovná místa, ba 
i vysoké hor}' a hluboké doly, propasti, skaliny ; bujné trávníky a sucho- 

') Jan. ling. cap, VI. §. 58-62. — ') Jang. ling. cap. VI. §. 65—57. — 
') Jan. ling. cap. VIII. §. 80. — <) Jan. ling. cap. VII. §. 66 atd. — 
*) Ib. VI. §. 49-54, 64. - «) Ib. Vlil. §. 77-81. 



TH Skolni hry Komenského, 121 

páry holé; půda tu prstnató, tu písková, tu kamenitá. Vnitřek jest pln 
temných chodeh a sliýí, jež jsou výpary provívány a tekutinami pro- 
tékány; z těch rozličné srůstajících povstávají kopaniny či nerosty 
(fossilia seu minerae) trojího druhu, totiž prýšténiny stuhlé (succi con- 
creti,") kovy a kameny. Část země suchá vyhrabaná jest hrouda, tu 
třeMi nebo mneš, učiníš prach; rozmočíšli, bláto; z vody kalné usedá 
se bahno; po blátivých ulicích ušlapujeme matlanici (bláto, coenum). 
Hlína (argilla) jest země pevná, příhodná pro nádobí hrnčířské ; . slin 
(marga) tučná, vhod ku hnojení polí; křída jest země bílá, barvivem 
mocná (pigmentis valens) ; z ochry či žluté hlinky pálené dělá se rudka 
(rubrica). — Óhymiits či Humorista (Prýštěninský) vykládá o prýétě- 
ninách (succi minerales ^), jež jsou tekutiny podzemním poněkud sražené, 
zvláštní chuti a vlastnosti. Některé dají se vodou rozpustiti, jiné ohněm 
rozpáliti, jiné v prach rozemnouti; k prvním přísluší sůl obecná, ledek 
či kamenec, vitrolim (vitriol), sanytr ; k druhým všeliké mastnoty zemské, 
ať' stuhlé, ať tekuté, jako síra, ohnivý a zemský klej (naphtha, bitumen) 
rozmanitého druhu; ku třetím, jež za barviva lze připravovati, jako 
utrejch, peregrýn, cinobř, antimonium. — Metallicus (Kovový) mluví 
o podstatě a vlastnostech kovů *) (jichž čítají 7 hlavních druhův), předně 
o olově, z něhož se připravuje suřik (minium), běloba (cerusa, Bleiweiss) ; 
o cínu (stannum), z něhož všeliké nádobí se zhotovuje ; o železe, z něhož 
se dělá ocel; o mědi, z níž se připravuje mosaz (orichalcum) ; pak 
o stříbře. Aurélianus (Zlatový) mluví o zlatě a Mercurius (Rtuťní) 
o rtuti či živém stříbře. Electrum nepokládají za kov přirozený, nýbrž 
za smíšeninu kovův. V dalším (4.) výjevu rozmlouvají Lapidarius (Esk- 
menský) a ór^mmarm (Drahokamský) o kamenech,^) první o pískovci, 
opuce, břidlici, vápenci, křemení, brusu a jiných, též o skalách, úskalích 
či bradlech a pod., Gemm. pak o drahokamech, jako o karbuňklu 
(slunci mezi drahokamy), diamantu, smaragdu, jaspidu, jakož i o méně 
vzácných, o karncolu, granátu, achátu, pak o perlách a korálech. 

Když král (v 1. výj. IV. dějství) učinil napomenutí, aby o věcech 
následujících jednalo se stručněji, Plantarius (Bylinský) vykládá o by- 
linách či o rostlinách*) vůbec, že vlásením kořenů pyíce vláhu se živí 
a zelenají, šťávy pak jsouce zbaveny, že chřadnou, vadnou, schnou. 
Počátkem rostlinstva jest houba, jež má slabé kořínky a nepatrně vy- 
růstá, ale nezelcná ; některé houby, jako smrž, v zemi samé zůstávají. — 
Ostatní rostliny 'dělí na byliny (herbae), jež ročně vznikají a zanikají, 
na stromy veliké dlouholeté, mezi obojíma pak jsou křoviny. Graminias 
(Trávničky), Oluscus (Zelnický), Frugius (Obilní), Florus (Květný), 
latrus (Lékař) rozmlouvají o druzích bylin.*) Graminius rozděluje by- 
liny vůbec na potravně, věnečné (vonné) a léčivé (alimentariae, coro- 
nariao, medicamentariae) ; k prvnímu druhu čítá traviny (trávy), jež 
samy rostou, zelí a obilí, jež se sázejí a sejí (sativae herbae). O tra- 
vinách mluví sám, že jsou zelenou pící dobytku, obzvláště pak jetel. 
O zelí vypravuje Oluscus, že poskytuje lidem k potravě dílem listy, 
jako kapusta, zelí hlavaté, mořské; dílem kořeny jako řepa, kolník, 



') Jan. Hníc. cap. X. §. 104 fin. — ') Ib. X. §. 94 atd. — ') Ib. IX. §. 82 
atd. — ') Ib. XI. §. 105 atd. — ^) Ib. XII. §. 125 atd. 



9 



122 . F. Lepař: 

mrkev, křen, ředkev atd. ; hlárkoTÍté kořeny pak dávají cibale, česnek ; 
dílem ovoce, jako oknrky, melouny, dýně, tykev; kulaté ovoce (baccas) 
pak jahody. — Frugius vykládá o rozličných druzích obilí, obzvláště 
o zrnech a luskovinách; Oluscus pak dodává ještě o koření, jež patří 
k zeleninám potravním, jako jest hořčice a kmín. Florus mluví o vě- 
nečných, jako o růži, fialce a j. latrus pak o léčivých, a to o cizích, 
jako o aloe, černém koření či čemeřici, i domácích, z nichž některé 
jsou zahradní, jako izop, libček (líg^sticum, levisticum), máta (mentha) ; 
některé lesní, jako angelika, jelení jazyk (scolopendríum) ; některé polní, 
jako čakanka, zeměžluč, melissa atd.; některé pak jsou jedovaté, jako 
voměj, bolehlav, šalomounek i opium t. j. šťáva z raněné hlávky máku 
uspává a otupuje. Konečně zmini^e se Florus ještě o bylinách vodních, 
jako o řasách vodních, pak o houbách (spongia), jež vodu pijí. — 
Thamnius (Křovinský) a Hylemus (Chrastecký) vykládijí o křovinách ^ 
a chrastinách, Thamnius o domácích, z nichž vytýká obzvláště lískoví, 
trnky, bez, hloh, růži, rybes, ostružiny, maliny, pak bažinaté křovina- 
tiny, jako rákosí (rokotí, iuncus), sítí (scirpus, canna) a třtí (třtiny, 
arundo); z nižších keřů pak bodláčí, vřes, routu, šalvěj, rozmarín; 
Hylemus mluví o cizích, jako jest dráč či dřistal (berberis), skořice, 
jež nedává plodu zvláštního, jsouc sama plodem, poskytiigíc kůru i dřevo 
vonné jídlům i lékům; pak balšám, bavlník (gossypium) a j. Hylemus 
vytýká Thanmiovi, že nejmenoval všech druhů keřův, ku př. břečtanu, 
načež Thamnius odpovídá, že ani Hylemus všedi keřův nevypočíťal; 
stačí prý znáti nejhlavnější z tohoto nesčíslného množství. Dendro- 
logus (Stromověd), Pomonus (Ovocný) a Silvanus (Lesný) rozmlouvají 
o stromech ; ') Dendrologus rozeznává je dle vlastnosti dřeva, Pomonus 
pak dle plodu dělí je na ovocné (pomiferae), ořechové (nuciferae), bob- 
kovice (bacciferae), kořenné (aromatiferae) a pryskyřičné (resinosae); 
dle druhů těch se vypočítávíyí. Silvanus pak vykládá o lesích, o vše- 
likých druzích lesův, o užitku stromův atd. 

Zoographus (Živočichopisec), Cochleus (Hlemýždník), Vermilius 
(Červický), SerpUius (Hadičky) (na počátku 5. jednání), majíce buď 
živé nebo vyobrazené tvory, rozmlouvají o nich. Zoographus praví, že 
bůh sice podivu hodný jest ve všem, cokoli stvořil, ale nejvíce v ústro- 
jích živočišných těl. Živočichové smyslů svých užívají nejvíce k své 
výživě. Spůsob samostatného pohybování jejich jest rozmanitý, u ně- 
kterých chodem, u jiných letem, u jiných plováním, u jiných lezením. 
Cochleus mluví o mušlích, z nichž nejznamenitější jsou mořské trojího 
druhu: ústřice (ostrea) příjenmé chuti a proto velmi drahé, mušle 
perlové (conchae margSiritiferae) a nachovci (purpurae); na suchu jsou 
hlemýždi a slimáci.^) Vermilius vykládá o červích,*) že v rozličných 
věcech se líhnou, berouce z nich i potravu, jako masní červové (ter- 
mites) v mase, moli v šatech, molíci (blattae) v knihách, červotočové 
(teredines, cossi) v dřevě, hlísty ve vlhké půdě, zavináčci (convolvuli) 
v révách, mušky obilné (gurguliones) v obilí atd. ; hbitější jsou : blechy, 
štěnice a p., mravenci, pavouci. Serpilius mluví o hadech, nepřátelích 



O Jan. ling. cap. XHI. §. 138 atd. — «) Ib. IX. §. 111 atd. — *) Ib. XVffl. 
8. 216. — *) Ib. XIX. §. 217. atd. 



Tri Skolnl hry Komenského, 123 

pokolení lidského; k hadům počítají se též ještěrky, padalec (seps), 
křeček (stellio), ohnižil (salamandra), štír. — Aquatus (Vodňanský), 
Natantius (Plavecký), Piseenus (Rybičky) mluví o živočišstvu vodním, *) 
obzvláště o rybách co do ústrojí a o racích. Ryby dělí na i^čné, ryb- 
ničně a mořské. Avinus (Ptačovský), Volantius (Letovský) a Potenus 
(Alatns, Perutný) rozmlouvají o ptácích.®) Avinus praví, že ptáci jsou 
tím jemnější než ryby, čím jemnější jest vzduch nad vodu. Všichni jsou 
okřídleni, opeřeni a zobati, kromě netopýre, jenž jest srstnatý a zubatý ; 
všichni jsou dvounozí, větší jen kráčejí, menší poskakiigí, ' prostřední 
i chodí i lítají. Volantius rozeznává některé co do velikosti a krásy, 
Potenus dělí je na domácí a tažné, Avinus zase na polní a lesní ; roze- 
znávají je i co do zpěvu. Potenus mluví o dravých, Avinus o vodních 
ptácích. Konečně zmiňuje se Volantius i o hmyzu létavém, jako o vče- 
lách,^) osách, muchách, komářích a p. i o zhoubných kobylkách (lo- 
custae). QfMidrinus (Čtvemický), Ctenius (Dobytečný), Feraeus (Divo- 
činský) a Amphisthenes (Oboják) vykládají o zvířatech.*) Quadrinus 
praví, že mají nejpevnější ústroji zvířata, jako jest země (bydliště jejich) 
nejpevnější mezi živly. Jsou čtvernohá a dělí se na krotká, divoká 
a obojživelná. Vůbec rozeznávají se dle velikosti, dle povrchu koze, 
dle rohů, kopyt. Ctenius jedná o dobytku hovězím a o bravu. Amphi- 
sthenes o tahounech, soumařích, pak o psích a kočkách, Feraeus 
o divoké zvěři, pak opět Amphisthenes o oboj živelných. Po dokončeném 
výkladu o veškerém živočišstvu král v posledním (5.) výjevu vybízí 
společníky, aby se odebrali k povinnostem svého povolání. Epilogus 
dokládá, že žáci neodříkávali věcí, jimž by snad nerozuměli, nýbrž hra 
ta že pochází z důkladného učení ; o tom že posluchači i později mohou 
se přesvědčiti ; jen přízně své kéž by škole zachovali 1 Konečně prosí 
za prominutí, byloli kde snad paměti pochybeno při tomto pokuse 
prvním. (Pokračování). 



Dvoje dějiny Husitské. 



Dějiny Husitské! Jak různé myšlenky přivádějí ta dvě slova na 
mysl různým posuzovatelům, vždy dle jejich rozdílného přesvědčení ná- 
boženského a dle rozdílných snah národních i zásad politických a spo- 
lečenských ! Jak různé pocity vzbuziye ten pomysl i v srdci jednotlivce, 
v srdci českého vlastence ! Doba nejvyššího rozvoje válečné moci české — 
doba zkázy státu českého 1 Smělou myšlenkou a neodolatelnou obranou 
její nabylo jméno české nejvyšší slávy — i upadlo v nejhlubší ošklivost. 
Národ český čině se předákem v duševním pokroku lidstva, sám octnul 
se v bludišti, které jej dovedlo na Bílou horu. Zjednávaje sobě ne- 
pomJijejÍGi zásluhu o budoucí život člověčenstva, páchal na sobě takořka 
vraždu. Doba cti a slávy věčné — doba zhouby! 



») Jan. ling. cap. XV. §. 163. atd. — ^) Ib. XIV. §. 142. atd. — ») Ib. XDL 
§. 219. — *) Ib. XVL-XVni. §. 174-212. 

9* 



124 ^' Kalousek: 

Myšlenky tyto uejsou nové aniž nadsazené: bývalyť vyslovovány 
hned od účastníků a pamétníkft válek Hnsítských a od té doby po 
všechny věky až podnes; bývaly přiodívány rozmanitým rouchem a vy- 
slovovány s ostrotou menší i větší na jednu i druhou stranu dle různých 
stanovisk i dle střídavých proměn času. Totéž dějstvo, které Němcům 
v koruně české i v říši německé bylo z počátku předmětem hrůzy a hany, 
o sto let později stalo se jim předmětem obdivu a chvály. A cím většina 
Čechův po dvě stě let se pyšnila a chlubila, toho nenáviděti a litovati 
učili se potomci jejich v následujícím dvoustoletí. Jakkoli však některým 
časem a místem jedno protivné mínění zavládlo, druhé vedle něho ne- 
zaniklo ntkdy a nikde; a jakkoli historická známost dějin Husitských 
až do nedávná byla nad pomyšlení chatrná a v podrobnostech mylná, 
přece vždy dostačovala k odůvodňování úsudků obojích, pochvalných 
i hanlivých: tak výrazné a výmluvné jsou hlavní r>'sy hnutí Husitského, 
jejichž paměť nikdy zaniknouti nemohla, a tak hluboce zasáhlo husitství 
do životných otázek člověčenstva, vždy se naskýtajících a nikdy neroz- 
řešených. Mysl člověka, stále vyrušována těmito otázkami, chtěj nechtěj 
musí utvořiti sobě jisté mínění o husitství, kteréž uzpůsobí se vždy dle 
jeho smýšlení o týchž věčných otázkách. Že pak to jsou otázky roz- 
manité, kterých dotklo se husitství — náboženská, národní, politická 
i společenská — vypadávají úsudky jednotlivce o různých stránkách 
husitismu rozdílně, dílem přisvědčivě, dílem odmítavě, málo kdy jedno- 
stejně. Konečný celkový úsudek závisí pak na tom, které stránce přičítá 
kdo větší důležitost před jinými, o nichž soudí opačně. Strannická vášeň 
zpotvořila historickou postavu Žižkovu až téměř k nepoznání; a přece 
katolický kněz Puchmayer nalezl i v tom příšerném znetvoření rysy 
vznešené, pro které velebil toho národního hrdinu básní co do na- 
dšenosti dosud nepřekonanou: Český národovec předčil v Puclmiayerovi 
nad katolíka. G. Sandová, ačkoli nevěděla o Husitech, než čeho se do- 
četla v zastaralém díle Lenfantově, mezi spisovateli francouzskými první 
se postavila na odpor proti znešvařujícím pověstem, jež líčily Tabority 
jakožto rotu surovců, nemajících na mysli nežli pustošení a vraždy; 
onať shledala v Žižkovi muže nesmi^telného, jenž bojoval za veliké idey, 
jichž hájeni také Francouzi pokládají sobě za čest a zásluhu. 

Před Palackým nepokusil se o zevrubné prozkoumání Husitských 
dějin z původních pramenů nikdo. Psáno bývalo sice o nich často, ale, 
skoro vše zakládalo se na pozdějších kronikách. František Palacký 
přišel r. 1823 do Prahy vlastně jen za tím účelem, aby zde hledal 
prameny k historii Husitské; takovým kouzlem působila naň ta doba 
velikostí svou, která přezírala skrze roušku nepaměti a zpitvoření stran- 
nického. Avšak teprv okolo r. 1848 dostal se Palacký ke spracováhí 
historie Husitské. Tu mizely báje, které dotud zhyžďovaly tu dobu; 
skutečné události v pravé souvislosti časové a příčinné dostaly se na 
světlo. Jakmile tato hlavní práce byla odbyta, šlo další bádání na půdě 
Palackým dobyté a očištěné rychleji před se; Palacký sám po dvaceti 
letech uznal toho potřebu, aby své dějiny Husitské doplnil a dílem pře- 
pracoval. Mezi tím vycházely a vycházejí četné původní prameny dějin 
Husitských; Erbenem sebrány jsou české spisy Husovy; Palacký sám 
vydal ohromný počet listin Českých, latinských a německých z doby 



Dvoje d^iny Husitské, 125 

Husitské, a z jeho popudu akademie Vídenská vydává spisy vztahigici 
se ku koiicilin Basilejskému ; též Hófler uveřejnil sbírku pramenů, v fia- 
voiích pak Bezold a ve Šlezích Grtlnhageu spraeovali některé stránky 
hnutí Husitského namnoze dle pramenů mimočeských dosud netištěných. 
Nynějšímu badateli jest práce nesrovnale snadnější a pohodlnější, nežli 
byla Palackému před třiceti lety. 

Loňský rok přinesl nám dva dějepisy věku Husitského; sepsány 
jsou netoliko rozdílnými jazyky, ale i rozdílným spůsobem i s rozdílných 
hledišť; ale oba naplňují nás stejně upřímnou radostí. 

Čtvrtý díl Dějepisu města Prahy od V, V. Trnka (1^1 stran v 8^ 
vypravuje příběhy z let 1419 do 1436, kteréžto vypravování z příčin 
věcných vzalo na sebe povahu obecného téměř dějepisu války Husitské ; 
přidámeli k tomu náležité částky dílu třetího, máme nyní z péra páně 
Tomkova celé dějiny hnutí Husitského. 

Francouzský spisovatel p. Anwšt Detiis vydal minulého léta v Pa- 
říži historii husitismu pod názvem: Htiss et la guerre des Hussites 
(505 stran ve velké 8°). 

Obojí dílo posk3rtige čtenáři vzácný duševní požitek, ač každé 
ve svém zvláštním spůsobu. 

Spůsob vypravování p. Tomkova o válce Husitské jest týž, jehož 
vážiti si naučilo se čtenářstvo již ze dřívějších dílů Dějepisu Pražského. 
Každý již z toho monumentálního díla zná p. Tomkovu původnost a ze- 
vrubnost, věrné a podrobné vyličování fakt a střídmost v úsudku. Vlast- 
nosti tyto shledáváme sice i u jiných výtečných historiků, ale tuším u žád- 
nelio v té míře a v té výlučnosti jako u p. Tomka. 

Vyi)ravování p. Tomkovo jest vesměs původní, stojí na vlastních 
nohou. Tím nepravím, že by p. Tomek nedbal toho, co jiní před ním 
napsali! naopak on používá všech svých předchůdců, ale on krom ne- 
zbytné potřeby ncvspoléhá se na ně, nýbrž jde všude až ku pramenům 
jejich, cokoliv a kdekoliv jest jich tiskem vydáno, a váží pak své zprávy 
z těchto původních pramenů. Touto methodou odstranily se veliké spousty 
lichých povídaček, domněnek a křivých úsudků z dějepravy české, a pan 
Tomek činí to z pravidla beze vši polemiky se svými předchůdci, kteráž 
se mu vidí býti zbytečná. Krom toho prof. Tomek našel v archivech 
Pražských nesmíme množství původních pramenů, které dotud netoliko 
nebyly tiskem vydány, ale zůstávaly i nepoužité ; p. Tomek věnoval dobrou 
třetinu svého života přepisování těchto pramenů, na kterýchž založil větší 
část Dějepisu Pražského ; jemu tedy co do původnosti, vyrovná se málo 
historických knih. Každý nový díl vynáší na světlo věci nové, dotud 
neznámé ; to platí také o přítomném díle čtvrtém, ač archivy neposkytly 
do něho tolik nových překvapi^jících fakt, jakým jsme v díle třetím se 
divili, ano nad nimi žasli. 

Zprávy z původních pramenů vážené uvádí p. Tomek co možná 
věrně, užívige pokud s prospěchem lze i slov původních, avšak tak, aby 
toho čtenář neznamenal ; dle toho vystříhá se v textu doslovných citátů 
v řeči přímé, jež by čtenáři byly málo srozumitelné a unavovaly by jej, 
ale rád pojímá do svého vypravování významná a důležitá slova původní 
v řeči nepřímé. Spůsob tento má tu výhodu, že text Tomkův platí děje- 



126 ^- Kalousek: 

zpytci skoro tolik jako prameu původní, a obyčejnému čtenáři přece ne- 
působí žádných nesnází. 

P. Toiůek nelibuje si v horování ; dějův, o nichž čtenáři vypraviýe, 
neukazuje v daleké perspektivě, nýbrž staví je na blízko, aby bylo 
všechny podrobnosti zřetelně viděti. Ve věrném líčení zajímavých po- 
drobností a jejich vnitřní spojitosti jest p. Tomek pravým mistrem; 
sotva který druhý historik jest mu v tom roven. Spůsob tento působí 
v některých historických partiích přímo čarovně, vkouzluje nás do mi- 
nulých dob, mezi tehdejší osoby a okolnosti, tak že na ně takořka 
rukou hmatati můžeme, jako by nám byly přítomné. E některým pak 
účelíim tento historiograíický spůsob hodí se samojediný a náleží mu 
přednost přede všemi jinými; zemena historičtí novellisté a romano- 
pisci mohou jen přisednouti ku knize p. Tomkově a najdou v ni po- 
hotově všechen historický materiál výiiečně urovnaný, jehož ke své práci 
potřebují. Kéž by naši belletnsté také hojně z té studnice vážili! 

Největší obdiv v tomto čtvrtém díle vzbuzuje líčení některých bitev. 
To, co tak velice překvapuje, vše pochází ze spisovatelova mistrovství 
ve vyhledávání a důmyslném skombinování podrobností, kterých sobě 
předchůdci jeho méně všímali. Bitvu nebývá možno vyložiti bez zevrubné 
známosti polohy a terrainu, a na tom jakož na věcech topografických 
vůbec dává sobě p. Tomek velice záležeti. Bedlivé srovnání všech zpráv 
mezí sebou a se skutečnou situací bojiště poskytly mu možnost, aby 
bitvy na Žižkově, u Vyšehradu, u Hořic a u Lipan vylíčil s názorností 
dosud nevídanou. Vrcholem umění v té stránce jest kresba osudné bitvy 
u Lipan; však také p. spisovatel za tou příčinou dvakrát tam vážil 
cestu, po prvé aby bojiště vůbec shlédl, po druhé pak, když ze zpráv 
sestrojil si jistý postup bitvy, aby jej' na místě kontroloval, zejména 
aby se přesvědčil, mohlali panská záloha skrýti se u Hřib, aby nebyla 
od Taboritů viděna. P. Tomek podal takový popis bitvy Lipanské, že 
každý může si na mapě vykresliti celý postup bitvy od počátku až do 
konce a pochopí rozhodný stratégem, kterým* Táboří, pronásledujíce 
hlavní voj panský na jeho přetvářeném útěku, byli napadeni od předu 
i od zadu.*) 

Podrobnosti, jichž zevrubným užitím vyznamenává se toto dílo, 
jsou tak výtečně seřaděny, že nikdy nejsou na ujmu přehlednosti, aby 
snad čtenář se v nich ztrácel. Jsouť srovnány dle hledišf obecnějších, 
tvoříce přehledné organické celky. 

Ůsudkův vlastních o věcech přednášených podává p. Tomek velmi 
málo, aspoň málo širším výkladem ; čtenáři samému bývá zůstaveno, aby 
z vypravovaných fakt utvořil si úsudek sám. Vypravování jest objektivně. 



*) Bitvě u MaleSova schází v tom ohledu poslední ruka, kteron by bylo 
možno přiložiti zase teprva po očitém ohledáni bojiště. TuŠim, že leženi 
Žižkovo při počátku bitvy dlužno si mysliti na levém západním břehu 
potoka jižně nad MaleSovem, kde jsou stráně dosti srázné ; na protější 
východní břeh u n^péiŠího hřbitova, kde je svah mírnější a kde r. 1499 
slulo na Bojišti (viz Památky X. 230), připadá, tuším, poslední seč 
s Pražany z údolí Již nazpět utíkajícími. Důvody tohoto mého mínění 
jsou, že ťražané před bitvou táhli za Žižkou od Kutné Hory, že bitva 
počala se spuštěním vozů Žižkových na Pražany do údolí, a že Žižka 
téhož dne vrátil se do Kutné Hory. 



Dvcje éUSiny Husitské, • 127 

ale objektivué beze vši nechvalné přicliuti toho slova; ono totiž není ni- 
kterak netečné neb lhostejné, ono také nezůstávaje čtenáře lhostejným 
a netečným, nýbrž rozehřívá v něm city radosti i žalosti. Nezakrývat 
spisovatel nikdy, na kterou stranu sympatie jeho se klonf. Úsudek pak, 
jejž si utvořil spisovatel o dějích a osobách, ač ho skoro nikdy na 
odiv nestaví, prokmitá přece stále z jeho vypravování, 2;jevuje se tu 
kratičkými úvahami několika slovy mezi fakta vsutými, tu v samém se* 
řáděni fakt; a tento spisovatelův úsudek zůstává v celém vypravováni 
jednostejný a sobě důsledný, neměně se od případnosti ku případnosti. 

Bedlivost ve shledávání podrobností a neobyčejná bystrozrakost 
v jich oceňování činí p. Tomka nad jiné spůsobilým, aby charakter 
historických osob správně pojal a tre&ě i spolehlivě vylíčil. Tato vý- 
tečná stránka našeho dějepisce nebyla dosud ve veřejností tak uvážena 
a oceněna, jak toho zasluhuje. To, co v obecném životě jmeni]\jeme 
znalost lidí a světa, jest vlastnost jak velice důležitá tak i vzácná 
a řídká; podobně i u historika jest k tomu potřeba obzvláštního při- 
rozeného nadání, aby se nedal klamati přetvářkami historických osob, 
s nimiž mu jednati jest, ani chválou nebo hanou pocházející od po- 
chlebniků nebo protivníků jejich, nýbrž aby z několika rysů uhodl 
a utvořil si celý obraz povahy; zkouška na to, jeli ten obraz správný, 
záleží v tom, dáli se z něho vysvětliti celé chování a veškeři skutkové 
osoby, o niž se jedná. Touto vlohou vyrovná se p. Tomkovi málo 
historiků; ji děkujeme za korrekturu mnohých vynikajících charakterů 
v dějinách českých : Závise z Falkenšteina, Yácslava II., Jindřicha z Lipé, 
Karla IV., Jana z Jenšteina a j. v. Y dějinách války Husitské přibylo 
k tomu několik nových příkladů. 

Jan Žižka postaven jest do světla lepšího. V knize p. Tomkově 
jest on pravým ideálem obrany těch zásad, pro které národ český 
uchopil se zbraně; umírněný v novotách náboženských, ale neoblomný 
v h^ení hlavni věci, při tom však dokonce ne nad potřebu bojechtivý 
nebo krvežíznivý. Prokop Holý utvrzen jest ve své velikosti, rovnaje 
se téměř Žižkovi; liší se od něho ovšem radikalismem náboženským, 
ale ten uškodil věci Táborské méně než rostoucí nevázanost vojska 
Prokopem nezaviněná. Naopak u Sigmunda Eorybutoviče shledává se 
chyba v tom, že příliš klonil se k Římu; vůbec strany mírné pozbý- 
vají sympatii pro pošetilé pokusy své, vyjednávati o smíření, dokud 
král Sigmund opravdu v ničem povolovati nechce. Lichometná povaha 
tohoto krále doličena jest ještě důkladněji, nežli jsme ji znali již dříve, 
y Janovi Želivském vyobrazen nebezpečný demagog, tyran v kutně 
s potouchlon pokorou na jazyku. Mikuláš z Husi jest zasloužilým po- 
řadatelem schůzí lidu i dostí statečným hejtmanem Táborským, ale ne- 
schopný ku provozování větší politické úlohy, o které snil. 

Nový materiál spracovaný v knize p. Tomkově jest tak ohromný, 
že nelze nám vyčisti úplně ani důležitějších kusů, ve kterých dostává se 
nám nového poučeni. Toliko na ukázku připomínám ještě podrobné vý- 
klady o tom, kterak moc obce Pražské vzrostla a kterak jí Pražané 
zase namnoze pozbyli, jak veliký počet Němců vystěhoval se z Prahy, 
jaké zřízení měla města a bratrstva Táborská i Sirotčí, kterak universita 
živořila za války Husitské, jaké byly vztahy Cechů k říši polské. Y po* 



128 ^- Kalousek : 

slední příčině vyšlo také na jevo, že polský dějepisec Dlugoš jest v té 
době lepším a spolehlivějším svědkem než za jakého býval u nás pokládán. 

Obraceje se ku knize p. Deniswěy připomínám nejprve, že psána 
jest v dnchu vesměs laskavém k národu českému. To postačí říci, 
a každý Čech zajisté uvítá zvěst o tom spise s radostí a se vděkem 
upřímným. Jsmeť takových služeb nad míru potřební, jakou nám pro- 
kázal p. Denis. Y nynější době východní otázky ukázalo se každému, 
kdo má oči k vidění, že na kmeni slovanském namnoze dosud lpí kletba, 
která ve středověku ze jména Slovana učinila synonym otroka.*) U všech 
západních Evropanů většina přeje každému národu, aby žil svobodně 
dle vlastní tužby své, toliko Slovan nemá míti práv žádných, toliko 
Slovan má býti v porobě ! Nepřízeň, které posledně zažili Bulhaři u zá- 
padních národů, obrací se stejně proti všem Slovanům. Nepřízeň ta má 
na ten čas všude na západě většinu za sebou, ač také již skoro všude 
lepší poznáni staví se jí na odpor. Znatelové věcí slovanských jsou pře- 
svědčeni, že správné poznání Slovanstva dostačí, aby bázeň, pohrdá 
a nenávist ke Slovanstvu pominuly a položeny byly ku přemoženým 
středověkým předsudkům. Aby pak toto lepší poznání obdrželo vrch na 
západě v náš prospěch, toho mohou docíliti toliko tamější blahovobií 
spisovatelé, kteří studují svět slovanský a poučují své krajany o pra- 
vém stavu jeho minulém i přítomném. Pročež vděčně musíme býti pa- 
mětlivi takovýchto apoštolů humanity a spravedlnosti, a musíme si jich 
vážiti tím více, čím houževnatěji západní Evropa zpěčuje se připustiti 
Slovanstvo k dobrodiní humanity a spravedlnosti. Ve Francii zasloužili 
se v tom směru o nás p. Saint-René Taillandier, pí. G. Saudová, p. Léger, 
p. Picot, k nimž nyní přistupuje p. Denis. 

Pan Arnošt Denis, nyní profesor historie na lyceu v Bordeaux, 
pobyl delší čas v Praze, aby zde přiučil se češtině i shledával po- 
můcky a prameny k dějinám českým, kterým se věnoval. Již první 
větší plod této snahy ukazuje, že celým srdcem přilnul ke studiím svým 
i ku předmětu jejich, k národu českému. 

Co se týče spůsobu a metlwdy, dílo p. Denisovo o dějinách Hu- 
sitských tvoří takořka opačný pól ke spisu p. Tomkovu. Český náš 
dějepisec excelluje podrobností a úplností, zevrubným viděním z blízka, 
francouzský historik zase širokým rozhledem, půvabem daleké perspek- 
tivy. P. Denis všímá si jen dějů a osob vynikajících, vyměřuje jejich 
hodnotu a určuje jejich vzájemné vztahy ; podrobnosti vybírá sobě toliko 
ty, kteiých jest potřebí k pochopení věcí velikých, ostatních pomíjí. 
Všeho, co by nečeského vzdáleného čtenáře baviti nemohlo, vystříhá se 
doprosta. Za to poskytuje čtenáři hojnost kritických úvah o dějích dů- 
ležitých, a obšírně líčí charaktery osob vynikajících. Jak potřebný 
a záslužný jest spůsob p. Tomkův pro Čechy, tak nemístný byl by pro 
čtenářstvo francouzské; tomu hodí se toliko spůsob p. Denisův. Obé 
díla jsou výtečná, každé ve svém spůsobu a ke svému účelu. 

Co se týče materiálu, p. Denis užil netoliko Palackého, Tomka, 
Bezolda, Grůnhagena a jiných prací o dějinách českých, ale i pramenů 
původních ; vládneť celým aparátem historiograíickým s úplnou zručností. 

*) Jméno Slovan znamená ořroÁra Němcům (Sklave), Angličanům (Slavě), 
Francouzům (esciave), Spanělům (esclavo), Italianům (schiavo) a j. v. 



Dvoje dé^in^ Hiisitaké. 129 

Při tom počiuá sobe samostatné, přijims^e i odmítaje miiiěui jiných dle 
vlastního přesvědčení svého. Mezi pomůckami jeho největší úctu pro- 
jevige k autorité Palackého, ale i od něho odchyluje se vědomě v ně- 
kolika kuších dosti podstatných. 

P. Denis vžil se do dějin českých znamenitě a vypravige o nich 
vždy zajímavě a poutavě, často úchvatně; líčení jeho unáší vzletem 
a živostí. Pojímání dějův a osob (až na některé výjimky, o kterých 
zmíním se níže) jest správné a zdaiilé; co o významu jich od Cechů 
třeba jen zahlednuto a napovězeno bylo, on vykládá s průzračnou jas- 
ností a úplnou přesvědČeností ; nejednou zdá se nám, že o těžkých zá- 
hadách jest p. Denisem proneseno již poslední platné slovo. Jak do- 
jemně líčí bezvýchodnou situaci, ve které se ocitnul Jan Hus, chtěje 
vší silou zůstati katolíkem, a stoje přece již jednou nohou na půdě 
nekatolické, a svědomí nedopouští mu hnouti se na žádnou stranu ! Při 
vší lásce k věci Husitské hledí p. Denis býti v úsudcích spravedliv; 
stopijge v husitismu vznešené myšlenky, neodpouští ani svým miláčkům, 
kdykoliv se jim zpronevěřují. 

Při otázkách, o kterých Čechové a Němci rozcházejí se v úsud- 
cích, p. Denis zkoumá mínění obou stran, vyhledávaje pravdu, a dává 
větším dílem Cechům za právo. Ku příkladu: Nejtěžší výtku učinil hu- 
sitismu Hófler, tvrdě, že to hnutí nevyšlo ze žádné potřeby mravné 
nebo náboženské, nýbrž z pouhé národní nenávisti k Němcům ; v čemž 
mu Palacký odporoval ; k tomu p. Denis podotýká velmi trefně (str. 32) : 
„Úloha, kterou v Čechách v 15. věku hi*ají otázky národní apolitické, 
dovoluje tak málo zneuznávati náboženskou přede vším povahu refoimy 
Husitské, jako uchvacováni statků církevních skrze knížata německá 
a vzpoury rytířů, sedláků a novokřtěnců neopravňigí viděti v reformaci 
JjUtherově věc prostě politickou a sociální." A při výbuchu války ně- 
mecké proti Cechům takto charakterisi]ge pohnutky a účely obou 
stran (215): na straně Husitské „prese všecky rozdíly politické, nábo- 
ženské a společenské, uprostřed rozpojitosti tužeb a přání nejrůznějších, 
zůstává jeden zájem, před nímž ostatní ustupigí, obrana národnosti, 
jedna věc, která spojiýe obětovnost všech, neodvislost a čest vlasti. 
y tom ohledu Čechové tehdáž jisté byli napřed ve srovnání s většinou 
ostatních národů evropských a jmenovitě s jejich nepřáteli. Němci. Tito 
chovali k Čechům nenávist neméně živou nežli byla ta, která se obracela 
proti nim, ale v této nenávisti (německé) byla přede vším panovačnost, 
žádost loupeže a pud výboje; bylo to združení zlostí osobních a chti- 
vostí nenasytných, to nebyl lid, který by bojoval a umíral za vlast." 

Čechům vzdává p. Denis při každé příležitosti čest a chválu ne- 
malou. „Tři nejslavnější a nejmocnější university (dí na str. 44) byly 
Oxfordská, Pařížská a Pražská. Oxford v té době nehrál úlohu přimě- 
řenou počtu svých chovanců a činnosti literární. Praha a Paříž stály 
vedle sebe. Universita Pařížská chovala se zdrželivěji a opatrněji, 
Pražská vášnivěji a smél^i." Okolo roku 1400 Němci na universitě 
Pražské pozbývali netoliko převahy číselné „ale jmenovitě ztratili všechnu 
převahu duševní a neměli, koho by postavili naproti slavným jménům, 
která pojišťigí universitě Pražské tak slavné místo v dějinách 15. 
věku" (83). — O Štítném praví p. Denis (25): „To není toliko spiso- 



130 J- Kalousek: 

vatei, to jesl; člověk; i pro cizince, který vždy nesnadnéji pochopuje 
vlastnosti literární, není př^emnějšího čteni nežli Knížky šestery o obec- 
ných věcech křesťanských anebo Enihy naučení křesťanského. Dovo- 
lenoli srovnati dva muže směrů tak různých, řekl bych, že Štítný při- 
rozeně vzbuzuje upomínky na našeho Montaigne. To jest táž přívětivost 
srdečná a blahovolná, táž snášelivost lidská a široká, táž dobrota srdce, 
člověk odchází ode čtení jednoho i druhého upokojen a potěšen. Jakýž 
lepší důkaz o pokrocích osvěty v Cechách za 14. století mohli bychom 
požadovati, nežli že zrodily a pochopily takového spisovatele?" — 
O významu Jana Husa a husitství p. Denis takto se pronáší: „Čechy 
byly to dlužný Janu Husovi, že se povznesly samy nad sebe; jejich 
historie v té době a skrze něho slila se s historií člověčenstva. Vídáme, 
že některý národ někdy pošine se na přední stráž světa; tu on nese 
v rukou svých osudy civilisace; nepozbývaje ničeho ze své osobnosti, 
stane se výrazem celé doby historické; potom unaven tím nesmírným 
úsilím, přetížen upadá zpět do všedních starostí a strastně vleče se za 
národem, jejž povznesl z jeho stanoviště. Tito národové přední stráže 
vycházejí oslabeni, uondáni svými slavnými zápasy, ale zůstanou z toho 
proměněni. Za tuto čest, které všichni ještě neměli, aby soustředlovali 
po některý čas interes historie a aby razili cesty nové, za tu čest 
jsou Čechy povinny Husovi" (64). „Hus přemožený zůstává větší než 
jeho vítězní pokračovatelé; jim schází posvěcení a jako očištění utrpe- 
ním, jim schází také jeho mírnost v útoku a jeho úcta k autoritě ve 
vzpouře, jeho snášelivost a laskavost. Luther jest toliko hlavou prote- 
stantismu, Hus chtěl býti volným synem církve znovazrozené" (65). 
„Národ český, svobodný a vítězný, dokázal, že má právo k existenci, 
postaviv se v čelo Evropy; vysílený středověk zpěčoval se skonati, on 
jemu zasadil smrtelnou ránu. On postavil právo svědomí naproti autoritě, 
on první provolal pokřik svobody, jejž věkové od té doby podávají 
jeden druhému. Tenkrát stal se ovšem národem osvěty. Kdy by náro- 
dové byli jednou voláni před soudnou stolici dějin, kdy by měli dávati 
zprávu o tom, co přinesli ke společnému dílu, nejeden z nich, a to ne 
nejméně hrdý na svou moc, snad by se rozpakoval dříve, než by od- 
pověděl : Francie by ukázala křížové výpravy a revoluci, Itálie by mlu- 
vila o renaissanci, Španély o objeveném novém světě, Rusko by vy- 
právělo o svém dlouhém zápase s východními barbary, přemoženými 
a proměněnými, a Anglie o kolonisované Americe ; cechy uprostřed toho 
kongresu byly by oprávněny dožadovati se místa slavného, a Hus šel 
by před Lutherem" (486). 

Tklivý a výtečně odůvodněný jest úsudek p. Benisův o odsouzení 
Husově (160 — 3); mezi jiným ukazuje, že nebylo procesu, nýbrž toliko 
podobenství soudu (un simulacre de justice), odsouzení pak nazývá 
vraždou soudní. Toliko se mýlí, domnívaje se, že ani „spisovatelé nej- 
přísnější na kacířství neodvážili se ospravedlňovati otců Kostnických, 
nýbrž přestávali na vyhledávání příčin, které vysvětlují odsouzení.** 
P. Denis patrně nezná zánovního českého spisu o Učení M. Jaua Husi 
od prof. Lenze, kdež se nachází úplné ospravedlnění koncilia, založené 
nejvíce na tom, že prý do odsudku nenapsaly ce ty články, ze kterých 
byl Hus křivě a lživě viněn; při čemž náš duchovní spisovatel zapo- 



Bwýe diíjiny Husitské. 131 

mněl, že kdy by Hus byl měl odsudek od sebe odvrátiti, byl by musel 
odvolati i vše to, čemu neučil a co lživě se mu vytýkalo — požadavek 
to, jehož žádná mocnost pod sluncem dle spravedlností obecně lidské 
na nikoho uvaliti nemůže. Koncilium žádalo, netoliko aby Hus srovnal 
se s nim ve víře (k čemuž dle svých zákonů ovšem mělo právo), ale 
také aby Hus (v příčině lživých obžalob) zahodil svou čest — a k tomu 
práva nemělo. Hus skutečně nabízel se, že o křivých obžalobách podá 
vyjádřeni, že těm článkům nikdy neučil; ale to nabídnutí nebylo při- 
jato, nýbrž do poslední chvíle bylo na Husa naléháno, aby přiznal se 
k bludu ve všem a odvolal vše, co kdo naň nalhal. Jestli koncilium 
v rozsudku rozeznávalo mezi žalobami pravými a křivými, jest to jen 
nový důkaz, že Husovi ve výsleších křivdilo vědomě, aby jedno z dvo- 
jího nezbytně musel položiti, buď život anebo čest. 

Co se týče vad a omylů, jest jich v druhé části knihy p. Deni- 
sovy (o válce Husitské) více nežli v prvější. To pochází z té nehody, 
že spis p. Denisu v vyšel dříve nežli čtvrtý díl p. Tomkova Dějepisu 
Prahy ; dokud totiž látka není spracována tak zevrubně a do podrobná, 
jak činí náš český dějepisec, dotud není snadno jednati o ní bez omylů 
tím povšechným a eklektickým spůsobem, jehož se drží dějepisec fran- 
couzský. Ku př. kdo srovná a uváží všecka fakta, jež p. Tomek uvádí 
o Mikulášovi z Husí, nebude toho muže líčiti za tak znamenitého stát- 
níka, jakého p. Denis podle příkladu Palackého v něm vidí. — Co p. Denis 
na str. 368 cituje z Comera, to bezpříkladné ukrutenství Husitů jistě 
spočívá na několika omylech ; Husité prý po útěku N^mců od Tachova 
r. 1427 dobyli Klatov, a celé to město, jež prý dříve musilo živiti 
armádu německou, zbořili i pobili v něm vše živé, lidi i zvířata; ale 
Němci toho roku u Klatov ani nebyli, místo Klatov má se čísti nej- 
spíš Tachov, a tam sobě Husité (dle Tomka str. 391) dokonce nepo- 
čínali tak ukrutně. — Nejmrzutější pochybení v celé knize jest, že 
p. Denis dal sobě v Praze namluviti, jako by Rokycana byl obětoval 
svou stranu své tužbě po důstojenství arcibiskupském. P. Denis uznal 
sice, že Rokycana nevzdal se žádné podstatné zásady reformy, ale 
z onoho osočeni osvojil sobě přece tolik, že líčí Rol^rcanu jako cti- 
žádostivce, o němž nelze věděti, toužilli více po arcibiskupství nebo po 
vítězství reformy (str. 361 — 2, 439). Kdy by Rokycana byl svému 
arcibiskupství dával přednost před reformou, byl by ho jistě od papeže 
dosáhl; on ho však nedosáhl a trpěl pronásledování, poněvadž zůstal 
vždy svéihn náboženskému přesvědčení důsledně věren. Kdy by na místě 
Rokycanově byl stál v čele kališnického kněžstva ctižádostivec a sobík, 
ten byl by sobě po těch 40 let jistě něco lepšího opatřil nežli faru 
Týnskou v Praze. 

Některé rozdíly mezi pp. Denisem a Tomkem pocházejí z roz- 
dílného hlediště, s něhož jeden a druhý dívají se na věci církevní. Aby 
zlořády v církvi se napravily, k tomu dle p. Denisa nepostačovala re- 
forma, ale bylo potřeba revoluce (16). Podle toho p. Denis kloní se 
sympatiemi svými vždy k těm, kteří šli v revoluci církevní dále; on 
dává přednost Táboritům před stranou Pražskou (196, 218, 283, 334), 
Prokopu Velikému před Žižkou (345, 351—2). Důsledně p. Denis hro- 
madí na Tábority všechny ideály, i snášelivost náboženskou (280, jistě 
mylně, neb co toho vypravige Aeneas Sylvius o městě Táboře, to ná- 



132 J' Kalousek: Dvoje dějiny Husitské. 

leží již časům potáborským). Naproti tomu p. Tomek drží se toho pře- 
svědčení, že bylo reformy potřebí, že reforma sama byla by dostačila, 
i že také tu reformu provedlo koucilium Tridentské — ovšem bohužel 
teprva po revolucích. Mohlali menšina na konciliích Pisanském a Kost- 
nickém viděti nevyhnutelnost refonny, mohla a měla k tomu poznání 
dojíti i většina; v Basileji byla již většina pro reformu, až papež zase 
vše zkazil. Že by duchovní hodnosta měl dávati přednost svým požit- 
kům světským před blahem církve, ta zásada jistě nenáležela k pod^ 
statě církve; a kdy by většina byla podle této zásady nejednala, mohla 
reforma v Kostnici tak dobře se provésti jako později v Tridentě, a ná- 
boženských revolucí nebylo potřebí. P. Tomek klade hlavní váhu na 
to, že Husovi šlo o chvalitebnou reformu a ne o nějakou novou věro- 
uku ; on nepokládá za potřebné, aby krom žádoucí reformy zaváděly se 
jiné odchylky od řádů katolických, a v té stránce jsou mu teda kališ- 
níci milejší než Táborité; avšaJ^ zase v předčasné smířlivosti kališníků 
vidí chybu, dávaje za právo Táborské neoblomnosti. Tudy vedle Husa 
jest Žižka p. Tomkovi nejvýtečnějším hrdinou hnutí Husitského. 

Na konec ještě tň poznámky o věcech méně podstatných. Na 
str. 180 p. Denis osvojil si mínění Peškovo (Geschichte der Gegen- 
r»formation 1. p. 6), že by podávání z kalicha laikům bylo se zacho- 
valo v Čechách od pradávna částečně až do věku Husova ; ale Peškovy 
doklady na to nikde se nenacházejí, a není po tom obyčeji u nás ve 
13. a 14. století žádnli stopa. — Na sti\ 58 a 176 p. Denis přidržuje 
se novověké legendy, jako by úcta sv. Jana Nepomuckého byla zřízena 
k zapuzení památky Jana Husa; to by mělo smysl, kdy by kultus 
sv. Jana Nep. byl se zaváděl v 15. a 16. století, dokud katolíkům bylo 
brániti se proti ctitelům Husovým ; ale ten kultus vznikl tepi^va po pro- 
vedené protireformaci, kdy k zaháněiií utajeného husitství byly již jiné 
důtklivější prostředky v užívání; také žádný obraz nebo socha Jana 
Husa nemohla se překřtiti na jméno nového svatého, poněvadž tento vždy 
vypodobňuje se s kanovnickým kožíškem, jenž nemůže náležeti Husovi. — 
Závěrek knihy p. Deniso vy (455 — 486) jedná o posledních výsledcích 
husitismu až za bitvu Bělohorskou; ale ku provedení toho úkolu ze- 
jména ve stránkách zde předsevzatých bylo by potřebí rozsáhlých studií 
a pomůcek, kterých se dosud nedostává. Dedukce p. Denisovy točí se 
okolo tvrzení, že „v 16. věku nebylo v Čechách ani krále ani lidu, 
ale byli páni a otroci" (478). To jest silně nadsazeno; třeba jen si 
připomenouti, že moc ki*álovská dostačovala, aby až do r. 1609 mařila 
všechno úsilí většiny stavovské o uznání a zřízení církve protestantské. 
Co se však týče* dovozované sobeckosti panstva (33 — 36, 216, 241), 
dlužno dáti p. Denisovi úplně za pravdu. 

Výtky tyto a jiné drobné, které by se činiti mohly, tvoří jen 
skrovnou částku naproti těm stránkám, jež zasluhují chvály neb i obdivu. 

P. Denis končí svůj pěkný spis slovy: „Nechat tyto velmi nedo- 
konalé stránky přijaty budou od Čechů jakožto svědectví vřelého sou- 
citu, jehož požíváním ve Francii jsou jisti potomci prvních vítězných 
obránců svobody." 

Nechať p. Arnošt Denis přyme vroucí dik za tento upřímný soucit 
i za výtečné dílo své! jy^, j. Kalousek. 



F. Chodoupaký : Pokroky r pirorarsfvi. 133 

Pokroky v pivovarstvL 

SesUTil 

František Chodounský. 

« 

# 

Dle starých řeckých a latinských spisovatelův bylo první pivo vy- 
ráběno za egyptského krále Osirisa před 2000 lety ; *) za Tacita bylo 
oblíbeným nápojem u germánských návodů. Pomíjejíce pověstí o králi 
Gambrinovi všimneme sobě historických dát: že první zmínka o chmeli 
))ochází z r. 768 z času franckého krále Pipina a že z r. 1000 a 1070 
zachovány písemné památky o pěstování chmele v okolí Děvína ; později 
nejvíce kláštery chmelnice zakládaly; tak již zřejmě podotýká o chme- 
lení piva r. 1079 opatkyně Hildegardis z Ruprechtsbergu u Bingen. 
V Čechách listina základní kostela Vyšehradského z r. 1086 zachovala 
7,právy o pivovarech zejména Pmžských, mluvíc o desátku v chmeli 
dávaném. Hojné památky z let 1092 — 1100 o témž desátku jednajíce 
připomínají zevrubně pěstování chmele v Přelouči (dosud v okolí so* 
pěstuje), ChotéSovicích, Litomyšli a na obou ostrovech Vltavských v Praze. 
Za panování Lucemburkův pivovarství české dostoupilo prvního místa 
v E\Topě — jakož i ve 14. a 15. století co zvláštní privilegovaný stav 
nastoupilo svoji pouť do širého světa. 

Primitivní spůsob výroby udržel se na stejném stupni více než 
1000 let; ba ohledněme se jen o 100 let do minulosti, připomeňme 
si naše pivovar}^ na svrchní pivo vedl^ nynějších, jaký to rozdíl ! Dříve 
kotel měděnec, něco dřevěného nádobí, něco zasmušilých komor ne ladně 
rozložených — dnes pravé paláce smělé, čisté, ja'^né, v rozdělení a 
v ústrojí všelikým požadavkům vyho^iyící. Pivovarství stalo se mo- 
hutným průmyslem světovým; naši předchůdcové by s udivením po- 
hlíželi na nynější továrny, ale s potěšením by zaznamenali, jak semeno 
naším Ondřejem Poupětem **) zaseté, bohatě vzklíčilo a překrásný plod 
vydalo; v duchu jeho praciyíce, dočkali jsme se zejména my Čechové 
světového jména, anoť české pivo, náš zvláštní bledozelený. křišťálový, 
řízný tekutý chléb co luxuriosní nápoj opanovalo tržiště celého světa: 
čeplť se v metropoli bavorské, Mnichově, čepí se v Berlíně, v Drážďanech, 
v Paříži, za oceánem v Novém Yorku, St. Francisku — v kolébce piva 
Kairu i Alexandrii, ba i v nepřístupné Číně, v Sanghaji. Mistři čeští 
hledáni jsou za ředitele do největších pivovarů Berlínských, Vídeňských, 



*) V Africe dosud nejprimitivnějším spůsobem připravují kvaSený obilní 
nápoi hlavně Kafrové, jichžto ženy kukuřicí a prosu mezi vlhkými Sátkj 
vyKlíčiti dávají, slad ten upraží, uvařené pak pivo v koších (nepromo- 
kavé spletených z trávy) zakvašuji rozřezanými stonky rostliny mesem- 
bryanthemum. Livingsfone ve svých listech vzpomíná o omamujícím kvase 
v (ycntrální Africe, jejž mu pntel jeho král Schiute jakožto nejlepší 
prostředek proti horečce odponičil. 

**) Ondřej Poupě, reformátor českého pivovarství, narodil se 26. prosince 
r. 1750 v mésfysi Šternberků v Cechách :i zemřel v Brně 1. pros. 1805. 
K. 1801 vydal prrni a výtečný český spis: Počátkové základního na- 
učení o vaření piva. Důkladnou knihu vydal o něm v minulém roce proť. 
Ant. Bělohoubek. 



134 ^' Chodounshý: 

Moskevských i Petrohradských a rozšiřuji pivo též u bratří jihoslovan- 
ských, kde jejich přičiněním průmysl pivovarský utěšeně zkvétati počíná. 
Pivo bojuje důsledně a vytrvale s vínem o korunu, bojuje kulturně 
proti zlověstné kořalce — a to vydatně tam, kde průmysl jest pod- 
porován státem; 'V Německu na př. dosahuje výroba skvělých úspěchů, 
neb kdežto r. 1873 v soustátí něm. uvařeno 16,102.179 hektolitrů, 
uvařeno r. 1875 již 31,388,228 h., začež zaplaceno daní 9,572.471 zl. ; 
v Rakousku jsouce nesmírnými daněmi tíženi spíše u v}Tobě klesáme 
(v témž období o 200.000 h.), uvařivše r. 1875 b. 12,096.496, začež 
zaplaceno potravní daně 25,381.230 zl.*^) 

Všeobecně nabývá spotřeba piva každým rokem větších rozměrův 
i tam, kde klima nesčetné překážky činí, jako v Itálii ročně asi 700.000 h., 
ve Španělsku (v Madridě, Barceloně, Seville), v Řecku (v Athénách asi 
20 ovšem primitivních a malých pivovarků), v Austrálii (na Viktorii 
vyrábí se ročně asi 500.000 h.) — hlavně však v říši Mohamedově, 
kde Osmanům pití vína zakázáno. Rozsáhlé pivovary jsou nyní též 
v Santjagu v Chili, rovněž i Murrei, v Mussorii, v Nynee-Talu ve Vý- 
chodní Indii; rovněž i vJeddě nedávno pivovar dle našich soustav do- 
stavěn, i přejeme bodrým Japoncům — kteří ve Švechatě a v Plzni 
pivovarského vyučení dosáhli a k řízení pivovaru státem dosazeni jsou — 
aby výtečným výrobkem rozšířili Gambrinovo panování jak doma tak 
i u sousedů svých.**) 

Zajímavé jest, jak úzce výToba piva co průmysl hospodářský 
sloučena s roloictvím skrze materiál ječmena (kukuřice, rýže) a chmele. 
Jsou to plody píle hospodářské, jež rozsáhlých obratů získaly povznesením 
pivovarství; nyní se světová výroba piva páčí na více než 106 milionů 
hektolitrů vyžadující na 40 mil. h. ječmena v ceně 240 mil. zlatých, 
a více než 60,750.000 kilo chmele v ceně 70 mil. zlatých — a tak 
přináší do hospodářství na 300 mil. zlatých.***) 

V Rakousku pěstuje se výtečného chmele 3,880.000 kilo (r. 1872), 
z kterých přináleží české produkci 2,519.094 kilo, z 8,300.700 rév 
sčesaného.f) 

Žatecká krajina rodí z celého světa nejlepší chmel vyznamenaný 
na všech odborných i světových výstavách jakožto první zboží. Žel, že 
původního založení Žateckých chmelnic neznáme, ježto požárem města 
Žatce r. 1768 veškery listiny zničeny jsou. ■— 

Nejsložitější a též nejtemnější část pivovarského průmyslu jest 
proces kvašení. Nejgeniálnější chemikové a přírodozpytci od 50 let: 
Gay-Lussac, Berzelius, Liebig, Pasteur, a vedle nich učencové světového 



*) Výnos potravní dané u nás rozděluje se na daň z vina 6*667o, z ko- 
řalky 1304, z masíi 7-807o, z cukru 2023, z piva 55077o. 
**) Německo vyrábí ročně 30 mil. h., Anglie 26 mil., Rakousko 12 mil., 
severoamerické soustátí 10 mil. (zde produkce úžasně stoupá), Francie 
7 mil., Belgie 7 mil., Jlusko 2 mil, Švýcary 400.000 h., Holandsko 
ly, mil., Norvéžsko a Švédsko 523.000 b. atd. 
***) Světová produkce chmele cení se na více než 70 mil. kilo v ceně asi 
84 mil. zlatých. 

t) V Rakousku produkováno roku 1875 chmele 10,000.000 kilo, r. 1876 
1,695.000 kilo. r. 1877 9,000.000 kilo; — z toho v Oechách r. 1875 
7,600.000 kilo; r. 1876 640.000 kilo, r. 1877 7,500.000 kilo. 



Bí>kroky v pivovaratvi. 135 

imena Schwann, Mitscherlich, Tarpin, Cagniard de Latoar, Schlossberger, 
Meven, Reess, Ehrenberg, Traube, Adolf Meyer, Oscar Brefeld, Naegeli — 
v nejnoYějši době přidružil se k nim i náš Bělohoubek — zasvětili život 
svůj bádáni kvasnic, tohoto fermeutu, bez něhož lihové kvašeni pivnich 
mladinek nemožno jest. Výsledky jsou obzvláště v posledním desítiletí 
obsáhlé, ale dosad jeví se podstatná různost náhledů, což pochopitelno 
při pozorováni organismu tak malého a tak příliš lehce se měnícího 
v okolnostech i vlastnostech, že při nejmenším pochybení vyplynou zá~ 
sady nejasné, nepravé, sobě odporující. S určitosti víme, že kvasnice 
jsou buněčná rostlina, houba, t. j. nejjednodušší buňka bez chlorofyllu 
(zeleně listové) více méně ovální formy, v průměru 0*0025 — 0*014 mm., 
s pevnou pokožkou (membrána) uzavírající polotekutou, velmi jemně 
zrnitou, pěnivou látku, protoplasmu, v níž je dvě neb více kapek vod- 
naté tekutiny (vakuoly). Zdárně prospívají v tekutinách obsahigicích 
cukr, bílkoviny, fosforečnany (draselnaty a horečnatý) o teplotě 3*^ — 50" C. 

Rozmnožování jich děje se výrůstkem pupenců; na místě tom se 
vypoukne membrána a vyplňuje látkou pocházející z protoplasmy matky, 
při čemž průduch spojovací (isthmus) postoupné se vzrůstem se vždy více 
úží, až povstávající mladá buňka se oddělí, zacelí a pak další rody ' 
sama týmž spůsobem tvoříc : však ani matka její nepřestává roditi nové 
buňky. Jinak povstanou v pěnivé protoplasmě dvě až čtyři temná stře- 
diska, ježto se zvětšigí protoplasmou, kolem nich se hromadící (bnňky 
mateční se tímto skupením roztáhnou o polovinu) a rostouce přiodíviýí 
se membránou, až mateční buňka praskne a t%k rodina se uvolní. 

Die Cohna jedna buňka kvasnicová váží 0*00000025 mg. t. j. 
40 milionů buněk váží 1 kilogram, tak že v továrnách na lisované 
kvasnice, kde se denně ku př. na 5000 kilo zboží vyrábí, urodí se za 
ten čas 50 miliard buněk. Houževnatost malého organismu jest úžasná, 
ana£ zavádí kvašeni uprostřed tmícího ledu, kdy semeno rostlinné klíčiti 
přestává; suspensované kvasnice tudíž ve vodě nezmrznou (dleCagniarda 
de Latonr teprve při — 60" C, dle Melsensa při — 90" C, ba dle 
Schumachera teprve při — 113" vesměs hynou). Při proměně vody v led 
rozpínavost tohoto všechen odpor přemáhá, roztrhne nádoby, jež jinak 
i tlak 8000 atm. vydrží a přece zničí se kvasnice zase již tlakem 25 atm. 
kyseliny uhličité. Ad. Mayer se přesvědčil, že ani V^ procentu kyseliny 
kyanovodíkové nezhubí bořivou a tvořivou sílu buňky kvadničné.'^) Nej- 
lépe vyvinují se mezi 8 — 35" C. pod bodem mrazu, a často i mezi 
O" — 3" C. přestává aneb alespoň redukuje se vyvinování na míru nejmenší. 

Další výzkumy různí se v maličkostech, jež neodborného čtenáře 
nezajímají; podotýkáme jen, že přední vrstevníci úhrnem různí se 
ve troje skupení: lAebig považoval kvašení (u přítomnosti kvasnic) za 
následek mechanický, Pasteur za fysiologický a Brefeld za patho- 
logický, 

Liebig tvrdil, že kvasnice jsou dusíkatá, bílkovitá, se rozkládsgící 
(hnijící) hmota, kteráž povstalým rozkladem i molekulární skupení materie 



*) Volné vysušené kvasnice vydrží i teplotu 100' (Wiesner) na krátký čas 
i 130* C. (Manassein), ale v obyčejném stavu jíž teplotou 51' C. nadobro 
usmrceny bývají ; to (dle Pasteura) ku zvýšení trvanlivosti piva láhvo- 
vého v praxi přijato jest a pasteurísovánim piva slige. 



136 ^'- Chodounský: 

zkvasitelné rozrušujíc rozklad svCy přenáší na látky, v nichž se nalézá. Pa- 
steur naopak má za to, že kvasnice jakožto živonci organismus vzrůstem 
a vyvinutím (výživou) výsledek kvašení alkoholového podmiňují. Brefeld 
konečně mysli, že kvašení není jen fysiologický, se vzrůstem a výživou 
kvasnic sloučený, nýbrž pathologický proces; onf přesvědčen, že při 
kvašení alkoholovém rozeznávati dlužno vzrůst kvasnic a pak kvašení, 
jež za sebou následijýi, a sice buňka roste, dokud nevyčerpán kyslík, 
pak teprve kvasí, přijímajíc roztok cukematý a vypouštějíc jej roz- 
ložený. M. Traube, Moritz a Mayer některé jednotlivosti toho popíragí, 
však nejnovějšími pracemi Pasteurovými prokázáno, že se protivníci jeho 
definice mýlili, ježto nepracovali s úplně čistou pivní houbou. 

Jsme jisti, že píle přírodozpytců korunována bude objasněním 
jediným, nepochybným; už nyní jest tolik získáno, že máme z těchto 
zajímavých pozorování jistá neocenitelná pravidla k poznání našeho 
nejdůležitějšího činitele. Můžeme se mikroskopem přesvědčiti o zdraví 
a síle buněk, známe zevrubně cizí fermenty, příčiny jejich vzniku 
a okolnosti, jimižto se mléčné, kyselé, shnilé, sliznaté, manitové, 
máselné kvašení způsobuje, známe hlavně též nevítaného, ale často 
se vtírajícího hosta, malinký organismus, jenž se zove saccharomyces 
exiguus a tvoří se jmenovité z dobrých buněk houby pivní, když kva- 
šení pod 3" C. zavedeno jest. Dobře vyvinuté a vyživené, tedy speci- 
ficky těžké buňky oddělíme tím, že je propereme studenou vodou.*) 
Záhodno jest, kvašení vésti mezi 5 — 10' C., aby nemohly cizí fermenty ^i 
bakterie, zapýřiti zdrayé semeno, ježto se při vyšší teplotě škodlivé 
houby vyvinují. Mycoderma aceti (kterýžto druh lehce alkohol v kyselinu 
octovou mění) povstává zejména ve svrchním kvašení, tedy' za teploty 
12 až 15® C. při počátku, v dalším průběhu kulminační zvýšení teploty 
procesem kvašebním až na 19 — 29" C. — což zajisté hlavní příčinou, 
že spodní kvašení (mezi 5 — 10" C.) jakožto jistější téměř všeobecného 
užívání dochází, kdež svrchní dosud pouze v Anglii (silná piva 14 až 
208tupňová cukroměmá: ale, porter), pak při obyčejných pivech fran- 
couzských a belgických panuje. 

Nemine zígisté ani deset rokův a mikroskop vedle teploměru v ka- 
ždém větším pivovaře zaujme nejčestnější místo a bude konati sládkovi 
velmi platné služby při zkoumání kvasnic, mladinek kvasících a piv. 

Racionelní výrobou mladinky, Qei jest charakterním základem 
celého výrobku) se v poslední době zejména i kruhy českých sládků 
velmi živě a potěšitelně obírají. 

Zjednodušení zděděných a nových manipulací, spojené s tím úspory 
při palivu, práci a síle, největší možné využitkování materiálu (extrakce) 
a při tom podržení nutných látek, ze kterých dokonalé pivo je složeno, 



*) Jsou tím těžSi, čím více chovají bílkovin a fosforečnanů. Poslednější 
tvoří těžší součást kvasnic; postrádáním minerálních solí počnon být! 
specificky lehčí, kterouž ztrátu při nasazení kvasnic nahraditi lze při- 
(biním asi 5 gramů fosforečnanu draaelnatého a 2—3 Ižic sraženého 
fosf. vápenatého. Sládek má fosforečnany v ječmene obsažené zachovati 
v plné míře k procesu kvtóebnimu, což veliké opatrnosti při máčeni 
i vzrůstu sladu vyžaduje; některé vody vyluhují více soli minerální, 
a příliš teplé dělání sladu podporuje vývoj kořínků, v nichž se fosfo- 
rečnany ukládají (květ). 



Pokroky v pivovar sM. 137 

tof jsou zřetele, jež musí míti naše přičinlivost, podporovaná technikou 
mechanickou, jejíž čilost a vždy dokonalejší vývoj podivení vzbuzuje.*) 
Nesčetné spásoby míchadel, čerpadel, vystéradel vyhovují co možná nej- 
většímu rozměhiéní mačkaného sladu, aby lépe a snáze byl vyloužen. 
Značnou změnu v nejrozšířenější soustavě váren (obyčejně kotel rmu- 
tový, kotel na mladinku, káď jalovou a vystérací s příslušnými přístroji) 
provedl Hollefreund a Hatschek sestrojením aparátu vakuumového, k nimž 
aparát *R. Jahnův se řadí, jsa jednoduššího ^zařízení. První podnět 
k tomu zavdal český chemik Ferd. Jičínský. Účinnost aparátů se 
chválí ; a ve 24 hodinách možno prý 6 varů odbyti. Na počátku pade- 
sátých let Gassauer (Schwarzenberský ředitel ve Vosově) provedl myšlenku 
svého učitele J. N. Ballinga, užiti v pivovarství páry, s velikou důmysl- 
ností. Pod kádí na vodu postavena jest kád vystérací s mísidlem, 
pod ní opět dvě slévací kádě, z nichž pak čisté pivo (mladinka) pro- 
téká měděnou nádobou, naplněnou chmelem, a jej vy luhujíc splývá do 
vlastní kryté pánve, aby zde na měkko dovařeno bylo. Pára z vařící 
mladinky se vyvinující využitkuje se k další vystírce (k rmutování) 
a pánev sama co montejus hotovou várku na konec vyžene na chla- 
dicí stoky. 

Systémy varní síně s indirektním použitím páry byly na pevnině 
zavedeny v Mnichově r. 1842 inženýrem Fesslerem v pivovaře Zacher- 
lově, později v Praze u Frt. Vaňky; v novějším čase známý sládek 
Jacobsen v Karlsbergu u Kodaně zlepšil soustavu, použiv herme- 
ticky uzavřených cylindrických kotlů. Pivo takto vyrobené vyzníímenává 
se obzvláštní trvanlivostí, anoť bez pasteurisování vydrží transport sebe 
delší, jak dokázáno zásilkou piva láhvového do Číny a Indie.**) 

Uvařená a chmelená mladinka — pivo — podléhá za chlazení 
na škodu vyrábitelovu vlivu ovzduší (miasmy, bakterie, fermenty všeho 
druhu) ; tomu se, pokud leží na stokách chladicích, hledí odpomoci tím 
spůsobem, že se doba k ochlazení nutná používáním větráků dle mož- 
nosti skracuje, jen aby se mladinka přespříliš nestýkala se vzduchem. 

Lépe teplejší mladinku po usazení kalů pouštěti skrze chladiče, 
zejména když nyní výtečné systémy protiproudné (Baudelotův trubní, 
Lawrencův nekonečný závitek plechový, praktický Neubeckrův, No- 
backův, Novákův atd.) plochu chladicí zvyšují na největší míru při 
úplném využitkovíhí tepelných jednotek vody chladicí, tak že na 100 
hektolitrů mladinky 35® teplé 4000 kilo ledu stačí a výrobek za půl 
druhé hodiny ochladí. 

Lawrence zlepšil myšlenku BaudelotoMi zvětšiv plochu ochlazovací 
na maximum, opartřiv ji pi*íkrovera, zabránil tak přístup vzduchu ; kapač 
Baudelotův zařízen byl tak, že mladinka po trubním systému — kterým 
voda protiproudné probíhala — skapávala dolů do žlabu schlazená. 

*) V posledních desetiletích povstaly firmy výlučné pivo varst vím se obíra- 
jící : Br. Noback a Fritze. J. V. Novák a Jahn atd. ; kanceláře technické 
Jos. Heindla, J. Pofiepnéiio, J. N. Gallanda, J. N. Kellnera, G. Nobacka, 
J. V. Nováka atd. 

**) Jacobsen podal nevšední úkaz pokročilé snahy, založiv Karlsberskou 
nadaci kapitálem 1 mil. korun (GUO.OOOzl.); polovici úroků určil na vy- 
držování chemicko* fy siologickéfao laboratoře, polovici nadaným studu- 
jícím přírodních věd. 

10 



138 F, Chodounský: 

Zavedením kvašení na spodní di*oždí (studeného) zvýšila se spotřeba 
ledu nesmírně, i neb^ude nezsjímavo zvěděti, kterak se ledování stalo 
i zvláštním průmyslem, jmenovitě v Americe. Již i\ 1805 Yankee Tudor 
počal obchod s ledem, ale nikdo nechtěl tak očividně se rozplývající 
materiál na loď přijmouti ; Tudor koupil si loď vlastní, a ejhle již roku 
1847 rozvezlo 258 lodí do teplejších krajin*) přes 50 mil. kilo ledu 
v ceně 6 mil. zl. Nyní spotřebige Nový York sám 300 mil. kilo ledu 
větším dílem přírodního (z Rockland Lake v Orauge County, z Hud- 
sonu atd., kde zřízeny jsou velkolepé stohové lednice po 20 mil. kilo 
ledu), ale také umělého (továrna v Georgické Atlante sama vyrábí denně 
10 — 14000 kilo ledu). Industrie ta jest původem právě americká, neboť 
veškero nové nářadí k ledování, pily, pluhy, vytahovadla byly do Evropy 
přineseny. R. 1871 založeny ledárny na tak zvaném Rummelském jezeře 
v Prusku, kde až 300 lidí po 4 neděle zaměstnáno bývá. Parní stroj 
pohybuje 8 paterníků (transportérů), po nichž za hodinu 5 mil. kilo* ledu 
k lednicím a dalšímu transportu se přivádí. Led Allenovým pluhem ře- 
zaný se na plochy 4 — 5 meti-ů dlouhé odděluje, k břehu připlaví, ve 
čtverce nařezané rozděluje a do transportérů skládá. 

Že i v ledu jest rozdíl, poznáno z rozličného času, v němž roz- 
tává; potřebujeť k tomu led švvcarský (horský) 107 hodin, norvéžský 
115, americký (přírodní) 138, Carréův (umělý) 130, Tellieurův (umělý) 
144 hod.; umělý led tedy jsa ve své soustavě hutnější, též pomaleji 
taje. Z výstav)- světové r. 1873 pamatujeme se na umělou výrobu ledu, 
hlavně stroji Carréovými a Kropffovými. Složité stroje pracují na tom 
chemickém základě, že každé slučování, každý pochod potřebuje tepla 
i ubírá je nejbližším předmětům. Torelii docílil — 29^ C, když ve 
vodě 1" C. teplé smísil ve zvláštním přístroji jednu část uhličitanu 
sodnatého s jednou částí dusičnanu amonatého ; KQhler docílil zmrznuti 
vody odpařováním chloridu ethylového; Harrison, bratří Liebeové, Me- 
nard, Tellier odpařováním éthéru, CaiTé a j. pomocí čpavku. 

Fr. Windhausen provedl zdravou myšlenku na základě přírodního 
zákona, že vpuštěním stlačeného vzduchu určitá místnost ochlazena 
hývÁ. Stroj střední velikosti v}'pouští za hodinu až 4000 kub. m. 
schlazeného vzduchu. Kde je stroj Windhausenův, tam netřeba lednic, 
teplota sklepních místností udržuje se dle potřeby a přání, nad to pak 
přivedený vzduch je čistší než obyčejný. Účinky řečeného přístroje 
jsou velkolepé; onť do zařizování pivovarů zavádí novou soustavu. 

K isolaci a ventilaci našich sklepů přihlíženo v stavitelské části 
so vší bedlivostí; Trostmannova (inženýra v Třeboni) a Brainardova 
soustava vrchních lednic tu jakožto nejúčinnější a nejúspornější vyniká. 

Ke chlazení potřebný led ukládá se nyní všeobecně pod širým 
nebem v isolovaném stohu nebo ve prostých kůlnách isolovaně prove- 
dených. Isolační vlastnost jednotlivých při tom užívaných látek vyšetřila 
se porovnáváním s bavlnou. Ztráta ledu při isolaci provedené bavlnou 
vzata za 100, pak vykázaly ovesné a pšeničné plevy 120, řezanka 

*) Ve Východní Indii průmysl ledový dávno zdomácněl ; hlavně u Houglv 
k tvořeni leda užito ohromného odpařováni vodního v plochých hlí- 
něných nádobách na isolačním podkladě (sláma kukuřicová, třtinová). 
Casn^ z rána se utvoíené tabulky ledu pilně sbírají. 



Fúhroky v pivovarsM. 139 

a slupiny rýžové 126, pšeničná sláma 140, suché piliny a rozdrobená 
rašelina 150, čerstvé piliny 210, mokrá rašelina 320. S úspěchem se 
užívá popele uhlí kamenného, lněného pazdei^, rákosu, bavlny stmskové 
a konečně též uzavřeného vzduchu. — 

Úprava ječmene v příhodný materiál piva (sladování) dosáhla 
již vysokého stupně, důmyslný mechanismus poskytuje možnost práce 
důkladné, vyměřené a vypočtené, i můžeme s pýchou na prvním místě 
jmenovati Čecha Josefa Ječmena (z Nepomuku), že způsobil, úplný 
převrat v základní té manipulaci všeho pivovarství. Jeho soustava vše- 
obecně jest přejata ; není téměř pivovarské firmy, jež by stavbu Ječme- 
nových hvozdů a rostidel nenabízela, kdekoli nová sladovna povstává. 
Nepočítejme ani úsporu práce, času i paliva, porovnejme jen rozměry: 
Ječmenová sladovna obnáší jednu třicetinu, hvozd jednu šestinu prostor 
dosavadních, avšak přece dosáhneme při snadné kontrole výtečného 
a vždy stejného výrobku .v každém čase. Při žlábkové soustavě pro- 
ve děné J. Y. Novákem na Smíchově má rostidlo délku 5*5 m., šířku 
3*6 m., výšku 12 m. a rozděleno jest na 35 pater, z nichžto každé se- 
stává z 16 pleehových žlábků, representujících plochu sladovni 696Q m. 
Žlábky jsou klikou zakončeny a železným plátem spojeny tak, aby jedno- 
duchým pohybem překlopiti se daly. Z vozíku zvláště upraveného se 
namočeným ječmenem plní první patro, odkud mladý slad padá na patro 
druhé, odtud na třetí atd., a2 se octne na nejspodnějším; to pak se 
denně opakuje 5krát po 20 mírách, denně vyrobí se tedy 100 měr sladu. 
Hvozd jeví se co železná skříň 2*5 m. dlouhá, 2*3 m. široká, 5 m. 
vysoká s 15 patry po 6 žlabech s plochou 77Q m. Na první patro 
nastře se zelený slad, za půl hodiny se překlopí na patro druhé (spod- 
nější), na první přijde opět zelený slad atd., tak že za 7V« hodin 
s patnáctého (nejspodnějšího) patra sbírá se slad úplné dosušený. 
Pokud mi známo, byl jeden z prvních Ječmenových hvozdů postaven 
ve Schwarzenberském pivovaře v Plávnici u Budějovic. — Hvozd 
a rostidlo Jak. Zbořila a spol. v Simeringu u Vídně s denní výrobou 
40 — 45 h. (2000 k.) sladu stály 45.000 zl. a rozloženy jsou na pro- 
stoře 93n m. 

V nejnovějším čase vynikají pneumatické sladovny francouzského 
-sládka N. Gallanda, který s vytrvalostí a s úspěchem o zdokonalení 
výroby pivní pracige. Hromadami ječmena 30 — 50 cm. tlustými, k sla- 
dování na železných dírkovaných plotnách připravenými, prochází vzduch 
vyzděnýnii kanály přivedený, vlhkostí nasycený, dříve koksovými pecemi 
prošlý, pak patřičně schlazený. Kanály jiné odvádějí přeb}'tečný vzduch 
a tvořící se kyselinu uhličitou. Prostornost sladoven pneumatických 
obnáší jen jednu pětinu dosavadních obyčejných sladoven. 

Nyní je snadno sladovati po celý rok dle potřeby, vzduch při- 
pouští se 8 až 10^ C. teplý, a tak jest výhoda mechanických rostidel 
neocenitelná, ježto lze vždy vyráběti stejně dobrý slad a tedy i stejně 
dobré pivo. — Nemůžeme pominouti mlčením, že nadaný inženýr Josef 
Heindl, horlivý cech, skoro již před 10 lety se zanášel myšlenkou 
pneumatického sladování, a nedávno zaslal mi první na svém rostidle 
vyrobený slad, jenž mi způsobil upřímnou radost nad zdárnou prací 

10 ♦ 



140 ^' Chodounský: 

českou. Bohdá že co nejdříve veřejnost uslyší o zajímavém a důležitém 
spůsobu sladování jeho. 

Původní hvozdy kouřové — kde Čmoud tepiy-ra vzduchem z pece 
přímo procházel skrze vrstvy vzrostlého sladu, rozprostřeného na lískách 
drátěnj-ch, plechových, hliněných a p. — ustoupily hvozdům ve kterých 
kouř jest veden soustavou rouroven a tak jen sálající teplo využito. 
Hvozd jednopatrový (biliár), hvozd dvou- a třípatrový s výtečnými ka- 
lorifer}' a průvany (hlavně zásluhou inženýra Gust. Nobacka, pak 
Nováka, Vólcknera, Lippsa atd.) přecházejí volně k mechanickým, ježto 
jsou : Wittigův i Kaadenův parní výtečně sestavený hvozd (ježto vzduch 
parou oliřívaný vždy konstantní teplotu chová), Tischbeinův, Braunův, 
Du Barryův, Tonnarův, Owerbeckův (trojpatrový s nekonečnými lískami 
a přístroji obracejícími), Payenův (dvojkomorný, s lískami šikmo běží- 
cími, obrací se ruční silou), Lacambreův i Persacův (důmyslně sestavený 
z 8 nekonečných lísek vždy proti sobě se pohybujících), Heindlův 
a Švorčíkův (nejjednodušší konstrukce, ve spůsobě bubnu s výtečným 
kaloriferem). Ale žádný z těchto netěší se takovému rozšíření jako 
hvozdy Ječmenový. Poměrně největšího upotřebení dosáhl obracovač 
Schlemmerův, že se dal přispůsobiti každému hvozdu rovnému a čtver- 
hrannému; jest to jednoduchý stroj, však hnací síla musí býti velká 
a motor musí po čas sušení v chodu udržován býti. — 

Pivo jest výrobek velice měnlivý už pro svou základní vlastnost, 
že bez ustání pracuje (kvasí), a sice po hlavním kvašení v kádích 
dále v ležáckých sudech, ovšem — při teplotě mezi O a 5® C. — 
velice zvolna (dokvašování), až v jistý čas dostoupí vrcholu své 
činnosti, za nejlepších vlastností svých, ale ani potom nezastaví se 
v práci, nýbrž volně jde v ústrety další proměně a konečné jisté zkáze : 
bere porušení, kalí se, látky v jiných poměrech rozpuštěné vylučují se 
(bílkoviny); kvasnice se rozrušují, cizí fermenty se nmoží; nastane 
zvrhnutí a konečně zkysnuti piva. 

Za stejných jinak okolností jest pivo tím lepší a trvanlivější, čím 
více dbáno bezúhonné, až úzkostlivé čistoty při všelikých manipulacích 
pivovarských. Především nutno při nářadí a nádobách pečovati o ma- 
teriál, který snadno se čistí a čistotu udržuje. Porovité, dřív Či později 
hnijící dřevo dojista nadobro vymizí z pivovaru, již následkem smutných 
zkušeností, že dokonale vyrobená mladinka v nádobách přípravných 
zkázu vzala; kaučuk, železo a sklo staly se v pivovarství nevyhnutel- 
nými. Že pr\Tií místo zaujalo železo, toť následek láce, trvanlivosti 
a čistoty jeho ; máme z něho kádě vystěrací i jalové, cedidla na chmel, 
stoky chladicí, nadůvníky, pumpy, konečně i kádě na kvašení, vše trvan- 
livě emailované. Skleněné kádě též výtečné služby konají (Švechat). Vy- 
zděné a cementované netěší se oblibě, ani kaučukové (vulkauisované) 
nemohly dosud proniknouti ; v Tůmu u Teplic bylo v letech šedesátých 
užito kádi měděných pocínovaných, ve kterých kvašení znameidtě pro- 
spívalo. — 

Aby hotové pivo co možná nejlépe a nejdéle v původní jakosti 
.se udrželo, vylévají se soudky a sudy smolou; smohiý povlak chrání 
•před dřevnou a jinak nenstou příchutí. Dosud požahuje se nejvíce 
starým zděděnýTU spůsobem, teprve v posledních letech i v této příčině 



Pokroky v pivovaratví. 141 

pokroky se činí konstruováním rozličných strojů. Všechny vpouštějí 
horký vzduch do nádob, starý povlak smolný vytéká, nádoba rozehřátá 
nalitím nové vařící smoly přyímá jemný, pevný povlak; při tom ušetří 
se času, práce, smoly a nádoba se lépe uchová. Místo smoly užívá se 
i laků (Manheimských — dobře vyhlazená nádoba se čtyřikrát potře), 
poslední čas i Knabovy glasury smolné. — 

Uschování materiálu děje se racionelně, aby předešlo se účinkům 
vše živícího, ale i vše hubícího vzduchu. Vlhkost vzduchu provádí 
v zrnu sladovém zhoubné ťevoluce, proto se nyní skoro všude zařizi^yí 
silos, t. j. nádržky (dřevěné neb železné), v nichžto plocha vzduchu 
přístupná se na nejmenší míru obmezuje. 

O uchování chmele *) již v letech padesátých pracováno ; umírniti 
neb zameziti přístup světla, vzduchu, vlhka a tepla, jest tu vlastní 
úlohou; lisování a potom olepení papírem zhusta se užívá. 

Liebig se svým časem všemožně o to zasazoval, aby síření chmele 
zákonem zavedeno bylo : kdy by všechen chmel sířen býti musil, 
vyplynul by z toho aspoň ten prospěch, že by bylo lze starý chmel 
v lepší jakosti dostati a činila by se přítrž nynějšímu falšování. Spá- 
léhím síry (na 100 k. chmele 2 k. sírj') povstalá kyselina siřičitá 
vejde ve spojení s organickými součástmi chmele a vzdoruje účinku 
světla i vzduchu. 

Ačkoli ve Frankfurtě n. M. před 20 lety SchrSderova a Rautertova 
továrna na extrakt chmelový pro všeobecnou uedůvěru (při takovém 
výrobku přirozenou) musila přestati pracovat, přece v novější době 
zase chemik A. Breithaupt v Hagenavě směle vystupuje s extraktem 
a nabízí vedle bezvadného neporušeného extraktu chmel vyloužený, 
který — zbaven jsa všech součástí se měnících a kazících — dlouho 
zachován býti může. Jest to pokrok, že extrakce se děje takovým 
spůsobcm, aby pivu nic ubráno a nic cizího přidc^no býti nemohlo. 

Že i v tomto odvětví se doděláme dalších pokroků na prospěch 
obecenstva i vyrábitelů, o tom není pochybnosti; přejeme jen, aby 
tato důležitá finanční otázka hodně v brzku zdárně rozluštěna byla. 



*) Ceny chmele kolísají nad míru silně, neboC úroda jeho bývá velice roz- 
dílná, delším pak uchováním se jakost valně zhoršuje. V Anglii r. 1854 
sčesáno 94,000 ct., r. 18i"i5 796.000 ct. — v 19 letech průmérně dvě až 
tři sta tisíc ct. R. 1876 bylo 50 kilo skoro za 400 zl., r. 1877 jen za 
100 zl. 



U2 Eliika Krátnohoraká: 

ICorUkoTy perly. 

BáieĎ 

Eliiky Kráfnthertké. 

»vi ověz tedy, sivobradý pěvce, 
vychytral jsi na své poslání? 
Jiskrné to hercegovské děvče 
libeznéli dalo vzkázáni?'' 

Stařec vrašti čelo ku novině, 
k hrudi osmahlé si tiskne pěst; 

mladý Morlák, leže na skalině, 
sluní se jak had a slyší zvěst: 

„Řeklo děvče: Junák Černohorec, 
volný sokolík, m^j zvolený, 

uvede mě v témdni ve svůj dvorec!" 
Morlák vyskočil — had vztýčený. 

„A mé perly?!" s hněvem hrdě volá; 

podává mu jeho perly kmet. 
„Mamě věřils, že jim neodolá; 

řeklo též to děvče naposled: 

„Necht si skvostem uloupeným láká 
hajduk tvfij mě v léčky bláhové, 

nesehnu já šiji u Morláka 
v žádné jho, i třebas perlové. 

Znal jich na kupčíku Vlachu dobyt 
v nočním krvavém snad zápolu; 

hrdlo mé chce poutem perel zdobit, 
ruce perlami však mozolů. 

Nechf si koupí ženu služebnici 
Morlačku za perel blyštění, 

neb je prodá na šperk aganici 
ve zlatém tom jejím vězení! 

Ale volné hercegovské di*užky 
jemu nesklení jich výmluvnost; 

raděj kulky ^ černohorské pušky, 
nežli z ruky té i perel skvost!" 

„Blesky boží!" soptí Morlák v hněvu 
hoj, to zasyčel již hrozbu had. 

„Perel šňůrou nelze skrotit děvu — 
kusem olova to p^jde snad! 



MorUkovy perly, 143 

Za to, žes mnoa pohrdala prvé, 

puška má ti k svatbě zaskučí, 
připne si jun tvůj vlastni krve, 

a ty v mém se zachvíš náruči! 

Dávno zesnou pěvci sivobradi, 

po věcích však ještě oslaví 
pamětními zpěvy hudci mladí 

ínorlácký ten únos krvavý!** 

A zas leží Morlák na skalině 

hadu podoben či ještěru; 
v nejtemnější duše prohlubině 

odkají si pomsty příšeru. 

Na ten únos hrdopyšné krásky 

druzi již se těší zlotřilí ; 
Morlák, v prsou peklo s žárem lásky, 

dumá o krvi a násilí. 

Děviceli vzdor však bude stálý? 

v zoufalouli zášt se probudí? 
Jak ty pohrz^né perly pálí, 

skryté s potupoi\ tu na hrudi ! 

Sáhl pro ně, váži teď je v dlani ; 

jak jsou vzácný, jak jsou čarovný! 
Spanilejší netřpytí se ani 

v koruně snad mořské královny ! 

Těmi zhrdla?! — Ruka hněvem chví se . . . 

ó však ji je z pušky pošle zpět 
v bílou šíji, jestli zprotiví se 

vítězi pak v lásce náležet! — 

Dumá, hrozí! Dni se vlekon líné, 

jak by čas co Morlák stuhlý stál, 
jenž tu opřen na své karabině 

bez činů jak ze sna zírá v dál. 

Necha6 vůkol junácké si střely, 

s Turkem svádějí boj udatný, 
Morlák čeká jako zkamenělý 

na den únosu, ten nezvratný. 

Až tu spadla s výše blankytové 

černá noc, jež na sjezd určena. 
Rychle ze skal, bratři hajdukovó! 

zjitra má být svatba slavena! 

Slyš! tu z dálky po skalách to buší, 

podkovy to dusot znavený; 
Morlák zírá, zdaž to druzi kluši, 

však to jun — hle ve skráň raněný. 



} 



X44 Eliíka Krásnohorshá: 

Skalní chatku Morlákovu zočiv 
cválá k ní, a mdlé již síly prost 

na prahu tam klesá, s koně skočiv, 
morláckou tak vzývá hostinnost. 

Svatyní hned ubohá je chatka: 
Morlák v náručí jej vnesl v chýž, 

moudrá, stará Morlákova matka 
léčí, umývá mu rány již. 

Umývá mu nohy, chladí líce, 

žízeň napájí a sytí hlad. 
Morlák dí: „Můj bratře, vel jen více!" 

A jun odpoví jak bratu brat: 

„Chtěl bys, bratře, k hercegovské straně 
poslem též mně zbloudilému být? 

Kůň je rychlý — zjev to dívce ranné — 
na svatbu mi ^itra nelze jít!" 

Ha, jak sjela za pás ruka k zbroji ! 

Běda — host! ó zdrž se šílený! 
Jeho dívka — ta však budiž tvojí! — 

Za prahem kůň řehtá zpěněný . . . 

Oko Morlákovo srší blesky; 

buší mstivá krev to k hlavě? Slyš! 
Dusot kopyt ze skalní to stezky, 

kluše hajduků to houfec již. 

„Vzhůru, vzhůru v hercegovský dvorec!" 
Na koně — as druhy pádí v dál. 

Poslu bratu žehná Černohorec — 
hoj, což v něm se zrady nenadal! 

Letí jezdci jako přízrak noci, 

temni v temnotách! Již k povelu 

vpadli v spící dvorec, a v jich moci 
lup je bez boje a výstřelu. 



Děva marně volá, spásy hledá — 
železným se pažím nezhřáni! 

Již ji Morlák na komoně zvedá, 
v temnotách zas tlupa uhání. 

Jitro svítá, taje odestírá, 

8 noci hrůz již závoj odcloní . . . 
Milosrdný bože! děva zírá, 

na jakém to jata komoni! 

„Ženichův to koník osedlaný, 
leč kde sklán as tebou on je sám? 

Vrahu! bůh a6 soudí svrchovaný 
jeho smrt, v niž za ním poklesám!" 



Morlákovy perly. 145 

Hlava jeji na prsa mu padla, 

tam kde perel skvost byl ještě skryt; 
perly bledost v líce jí se kladla, 

v její bolný hled zas perly třpyt . . . 

„Spěšte braši, přivlečte k nám popa!" 

Houfce půl tu cvalem odbočí; — 
zdaž to kmitla sivé perly stopa 

v havraním tom dívky vrkoěi? 

Jak to srdce z hloubky buchá prudce! — 

Posílá zas Morlák houfce půl: 
„Rychle hoši, přiveďte k nám budce! 

Na svatbu a( matka strojí stůP/ 

Sám a sám již Morlák do skal jede, 

nevěstu svou v pevném objetí; 
což mu biání vlíbat na rty bledé 
-touhy žár i vášně roznětí? 

Zdaž ty slzy divomocné síly 

skanulé v hruď jeho s děvy řas? 
Perly k perlám! — Ústa k ústům chýlí, — 

ale „Stůj!" v to křikl děvin hlas. — 

Stojí kůň, zná hlas ten. Propasť tmí se 
hrůzně v hloub. „Viz, vrahu, viz ten sráz! 

Povelímli, koník rozletí se, 
zběsilý tam oba strhne nás! 

Přísahej mi pod božským zde soudem, — 

selžešli, buď rozdrcen a klet: 
kdež můj ženich?" — Perly tekou proudem. 

„Mrtevliž?" — Jak propast tmí se hled. 

Ticho, děsno; dvé jen srdcí buší. 

Morlák zří v tu bolně krásnou tvář, — 
propast očí těch mu padá v duši, 

v jejích tmách však chví se perel zář . . . 

Slitoval se? Neb se smrti leká? 

„Nezoufej, ó nezhyň, předrahá! 
Živ ti ženich, v domě mém tě čeká, 

láska má to v bohu přísahá!" — 

„V domě tvém? to lest! tos ty! ó veta!" 

Divý vzkřek — a v skoky závratné 
dal se koník, v propast jiskry metá — — 

minul ji ! ó hoře úchvatné ! 

Jak si rvala havraní ty vlasy 

voligíc: „Ó smrt! ó spásnou zbraň!" 
Mamě z vlasů ostrou jehlu tasí, 

on ji vzal, on zdržel bílou dlaň. — 



146 Eliška Krásnohorská: Morlákovy perly. 

Perly vložil v ni. Hle chýž tu tichá, — 
krev se v srdcích staví. Proč to jen 

tisíc políbení Morlák dýchá 
v perly své, tak žhav, tak opojen? 

Líbá víc a více, jak by žádal 

palčivých v ně vlíbat prson vzdech, 

jak by duši, smrt i ráj v ně vkládal, 
bouři muk i sladké touhy spěch. 

Tak je zlíbav, na hrdlo je krásky 
zavěsil a zastenav se smál, 

že v nich tolik políbení lásky 
na úběl té š^e pozavál . . . 

„Tobě chystat násilí a muka,. 

tobě, milená? Ó, žehncgíc 
perly jen ti podala má ruka, — 

piHijmi je! já mám jich v srdci víc . . 

S citem lásky, velkým neobsáhle 
a jak perel skvost tak bohatým, 

strhnuv děvu s koně v chatu náhle — 
„Zde tvůj jun!** dí s žalem přesvatým. 

Zvlnilo mu prsa mocné hoře, 

velký bol — on opustil svůj práh, 

plno perel, jako na dně moře, 
slzelo mu v duše hlubinách. 

A již hudci následují chasu, 
před popem již dav se rozdělí, 

zve již matka k svatebnímu kvasu 
netušíc, čí strojí veselí. 

Bylo divu, bylo popěvání, — 
Morlák sám div sobě rozuměl; 

do hor zanes perly odříkání, 

s tureckou tam kulkou svatbu měl . . 



v. Benei TřebUský: 147 



Bludné duše. 

Vesnický román 

od 

Vácslava Beneše Třebfzekéhe. 

(PokTft«oTáai.) 

1 bouchnuv dveřmi odešel jako rozčepejřený kohout. Panímáma 
usedla si na stolici u kamen, sepjala rucOi i neviděla ani do oken, jak 
se jí zraky kalily. Kolikrát již tak seděla, co si vzala Oui^du, bez 
útěchy a kolikrát od těch dob ji napadlo, že už nebude lépe až v hrobě. 
Ale mlčela, nestěžovala si nikomu a slzy v očích jejích vídal málo kdo. 

Byla vlastní sestrou rychtáře Květa; Ouřadu ponejprv uviděla 
o pouti na Tuřanech, po druhé v Lounech na trhu a po třetí přišel 
starosvat. Otec bránil až běda, matka nechtěla o krajákovi ani slyšeti, 
ale Liduška si postavila hlavu. Starosvati mluvili o tisících, slibovali 
hory doly,' a když přišel na námluvy Ouřada, řekl, že o statek nestojí, 
že si Lidušku odveze do kraje bez jediného vídenského. Dovedl mluviti, 
uměl se tak lichotiti pantátovi, že by se byl starý kocour mohl od něho 
učit chyti'osti. Liduška chodila, jako by byla v Ijounech na trhu ne- 
chala duši, a když Ouřada odejel s nepořízenou, dala se do usedavého 
pláče, nejedla, nepila a matka se už bála o její život. Ouřada po druhé 
sám nepřišel; poslal opět starosvata s poslediiím slovem. Pantáta před 
dotíravcem zavřel dvéře a vzkázal, že dcera jeho se neprodává jako na 
trhu. Ženiši přicházeli oíljinud, ale Liduška se jim neukázala, a Ouřada 
čekal; po třetí přišel zase sám. Liduška se mu asi tuze líbila, z rodu 
Květovic bývali všickni ode dávna jako malovaní. Ouřada prosil za ruku 
její se slzami v očích. Tenkrát se panímáma přimluvila, a starý mu 
dal slovo. 

Svatba byla potom hnedle, stříleli až se lesy třásly, hodovali až 
se hory zelenaly. Přišli na svatbu dudáci s cimbálem, ale Ouřada je 
vyhnal, protože si muzikanty přivezl z města. Po svatbě chtěl s Liduškou 
do kraje, ale Květovům přišlo tenkrát odkudsi z Vlach psaní, že jejich 
nejstarší syn Prokop na vojně umřel, a sedlák řekl: „Budete zftstávati 
tamhle v tom statku, je váš!'' A druhý den to napsali na úřadě. — 
Ale Ouřadovi peníze rodiče nějaký dlouho neposílali; co se oženil, byl 
již u nich dvakrát a po třetí přinesl zprávu, že doma vyhořeli, a že 
truhla 8 tolary z&stala v plamenech. Starý Květ se s ním proto ne- 
hrdloval, chtěl toliko, aby byl hodným k Lidušce, a Ouřada ji také ne- 
ubližoval a starých rodičů si hleděl. Ale sotva že přišel z vojny švakr 
Prokop, nynější rychtář, stal se z Ouřady hotový krtýák. 

S Prokopem srazili se hned na ponejpi*v; chtěli do Rakovníka na 
trh poohlédnout se po nějakých koních, však Ouřada si na Květ&v vůz 
nesedl, dal si dělati nové kosiny z proutí, jako prý msgi u nich doma, 
a Prokop měl loubkoviny, a potom prý ty herky Kvétovic jsou praví 
Podlešáci. A tenkrát zaklel ponejprv Ouřada na Podlesí a přidal, kam 
že ho ďábel do těch syslovin zanesl. 



148 y* Beneš Třebizský: 

Když sta^-é rodiče pochovali, hrudami, které házeli na jejich rakev, 
zasypali i dohron vůli mezi Květem a Ouřadon naprosto. A když Ouřada 
odhodil koženky a vyměnil je za soukenné kalhoty, a když odhodil 
pangrotku a koupil si klobouk, řekl Květ k starým známým: nVěru, 
braši, stydím se za takového svakra, nechci s nim mluvit, nechci ho 
ani vidět!" A když učinili páni Květa rychtářem, řekl zas Ouřada 
uštěpačně: „Však on právo dlouho mít nebude!" A potom byli z nich 
nepřátelé na život a na smrt. 

Selky sice spolu mluvívaly, ale aby jich mužové neviděli, a děti 
se musily navzájem straniti. A kdy by byl přišel k Ouřadovi sám dábel 
a řekl mu: „Bášli mi svou duši, já zničím rychtáře," byl by neváhal 
říci: „Yem si mou duši, jen se za mne na něm vymsti." 

Selka OuřadoTá seděla už tak hodnou chvíli, jako by byla Lez 
sebe, i zapomněla, že bude chasa chtít v poledne oběd. Náhle vešel 
do světnice mladý hoch, štíhlý jako ta nejurostlejší jedle v zdejších 
lesích a hezký, k pomilováni, s prvním vousem nad hořením rtem, 
v žlutých koženkách, v tmavozelené kazajce a s čapkou, jejíž okraj 
zdobila našedivělá kožešina. 

„Kam odešel otec? — Vy jste zase plakala?" 

„Odešel na úřad," zašeptala matka. 

„Zase proti strýčkovi?" 

„Abys prý nebyl vojákem." 

Mladý hoch se zamyslil, svěží, zdravá barva v obličeji se uiu 
náhle měnila, jako by se ta červeň z ní náhle ztrácela, oči měl upřené 
do oken, do šedivých oblak listopadových. 

„Kdy by měl být otec rychtářem," ozval se potom, „a kdy by 
poštval na strfce pány, víte co bych, matičko, učinil? Pftjdu a dám se 
na vojnu sám, to bych uŽinil, matičko!" 

1 vyšel prudkým krokem ze světnice. Zapražených koní na dvoře 
si nevšiml a řehotu jejich neslyšel. Měl zaměřeno pro dříví do lesa 
a chtěl se otce zeptati, do které paseky; onC předevčírem vypravoval, 
že mu pan polesný dovolil vybrati si v celé mýtině nejlepší bráh. 

Teď uchýlil se za humna, usedl do vadnoucí trávy a zadíval se 
v levo ku Květovic zahradě. Štěpy v ní byly už skorém holé, na bruších 
listí zčernalé a nad jejich hlavami smutné mlhy. Asi čtvrt hodiny 
odtud černaly se lesy a nad nimi poletovaly vrány, jako by ty za- 
mračence chtěly rozdováděti. Ale ve hvozdech nehnula se ani větev; 
staré borovice trčely k mlhám, jako morousi, a černí ptáci letěli dál 
ke vsi, snesli se do stromft nad hlavou mladíkovou. 

Vavřínoví tanul na mysli včerejší večer ; byl u Květft, vkradl se tam 
s ostatní chasou. Květ ho sice přivítal ; ale nepromluvil s ním ani slovo. 
Hoch usedl si ve světnici do rohu, odkud viděl nejlépe ku krbu a když 
Světluška čtla, neodvážil se ani vydechnouti. Nyní se té mladé hlavě 
jeho zdálo, že je zase večer, že opět sedí v té světnici, a že oči jeho 
dívají se do jiných dvou, a k uším že mu zalétá zvuk, jako stříbrné 
rolničky, jimiž kníže Švarcenberk mívá ověšené bělouše, když si vyjede 
za sněhu na saních. 

Koně na dvoře zapražení řehotali už o přítrž. Mladý hoch se 
zdvihl, šel nazpět do dvora, koně odpřáhl, odvedl je do konírny — 



Bltidné duše. 149 

plosky sobě při tom nevšímal, jako by to ani nebyl ten věrný kůň, 
skoro stejně starý s ním. Když začal chodit do školy, byla ploska roz- 
tomilé hřibátko, sama si dvéře v síni otevřela, a Vavřina měl pro ni 
po každé nschovaný pamlsek; potom rostli spolu a byli přátelé. 

Když přicházel Vavrouáek v léta, tatík chtěl ploska na jarmárce 
prodati, že už je pólo slepá, že je bezzubá, že už jí podkovy v ko- 
pytech nedrží, však syn se za ni přimlouval, a přitom si myslil: „Ty 
mi plosičko povezeš nevěstu, kdy by to mělo být jen několik kroků!" 
I hladíval ji na čele, po hřívě, po srsti a plosička se dívala, jako by 
tomu rozuměla a. zařehtala, jako by chtěla říci: „Tu nejhezčí, tu nej- 
milejší," a Vavrouškovi se zdávalo, že vždycky se dívala v tu stranu, 
kde ležel Květův statek. Ale dnes svěsila hlavu a obroku se netkla, 
ač jí mladý hoch zasypal do žlabu hodně přes míru. 

Ve statku Ouřadově bylo ticho, jako by tam někdo pracoval k po- 
slední hodince; panímáma slova nepromluvila, chasa leda že tak v po- 
lévce lžíci omočila a Vavřina k obědu ani nepřišel. Zašel si odpoledne 
do polí podívat se, jak se zelená osení a jak té svěží zelené barvě 
černí ptáci odzpěvují, proto že už se blíží zima a všecko zakryje bílým 
pokrovem. 

V. 

Už jsem vám tuším pověděl, že nOvý kaplan Okrouhelský byl 
rozený kazatel. Za základ první řeči své na zdejší osadě vybral si 
slova z evangelia svatého Matouše: „Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, 
a cestě boží v pravdě učíš, a nedbáš na nikoho, nebo nepatříš na osobu 
lidskou!" Lidé v kostele byli jedno oko a jedno ucho. Když jim po- 
věděl: „Narodil jsem se pod střechou deskovou, jako jsou ty vaše 
zdejší, vjTostl jsem mezi lidem, kterýž myslí a cítí jako vy, přicházím 
mezi vás, abych žil s vámi, abych vám ukazoval cestu, kterak se slouží 
bohu, a kterak se slouží zemi, v kteréž jste se narodili vy, v kteréž 
odpočívsgí vaši otcové a v kteréž si odpočinete jednou i vy, abych 
učil vás milovati boha a milovati řeč, kterouž se k tomu bohu mému 
i vašemu modlíváte," — tu rozplakalo se všecko v kostele. 

Tento kostel býval před Bělohorskou bitvou kališnickým, farářoval 
tu kněz utrakvista, potom přišly vojny a všecka psota, která jen mohla 
na zemi přijíti. Švédové kostel vypálili, faru už dříve císařští rozbořili, 
a teprve, když nastal pokoj, vystavěli nový kostel a u samého kostela 
novou faru; ale co stojí tenhle chrám, dojista takových slov nebylo 
v něm ještě slyšeti. 

Kostelník vrtěl povážlivě v zákristii hlavou; tady cos pošeptal 
jednomu sousedu a za chvilku opět jinému a přitom si vždycky uro- 
vnával pečlivě uhlazený vlas a utíral ústa čistým bělounkým šátkem. 
Ale sedláci jeho poznámek neslyšeli, v uších zněla všem slova kazatelova 
o zemi a jazyku jejich Jako zákon nový, do dneška neslýchaný. Mladý 
kněz dovedl mluviti k srdcím prostého lidu. Jedinému snad kostelníkovi 
bylo to dnešní kázání dlouhé a při tom také trochu světské. V službě 
zákristiána při chrámu páně v Okrouhlině strávil už hezkou řadu let. 
Co jen sjezdil s panem farářem poutí — ale takhle nekázali ještě 



150 V' Beíieš'Trebiz8ký: 

nikde, a byli to také dobíi kazatelově. Když kázal zdejší pan farář, 
málo kdo v celém kostele poslonchal ; v zákristii poTÍdali si sedláci 
o robotě, panímámy v lavicích podřimovaly, děvčata myslila na od- 
poledne a hoši si prohlíželi parádu. Pan farář kázával vždycky stejně; 
z dnešního evangelia na příklad nevzal nikdy jiný text než: „Dávejte, 
co jest císařovo, císaH, co jest božího, bohu;" byl už v OkrouhUnó 
farářem přes třicet let a o tom v}Toku kázati třicetkrát jest již uměni . . . 

„Věile, jaktěživ jsem neslyšel něco takového !" 

„Ten bude hnedle velikým pánem!" 

„Nebylo by to ponejprv ze zdejší fary: nebožtík-otec můj říkával, 
že jeden kaplan zdejší stal se biskupem." 

„Nestydí se za nás; slyšeli jste, jak. řekl, že jeho kolébka stála 
zrovna pod takovou střechou, jako jsou ty zdejší." 

„Ale co jen s tím chtěl, že máme milovati tu svou řeč, v které 
se k pánu bohu modlíváme! Kdo pak a kde pak mluví nyní po česku? 
Na ouřadě se za to stydí ten nejposlednější mušketýr, v panské službě 
si zaněmčí rád i každ}' skoták, a sejdouli se z kraje dva sedláci 
a umějíU dohromady tucet cizích slov, dívají se na nás jako páv 
s kalence." 

Podobně hovořili ti, co zaměřili z kostela ku Bdí nu. I mezi těmi, 
kteří zabočili k Jiřicům, byl mladý kněz předmětem živé rozmluvy. 

„Dej pán bůh, aby tu jen mezi námi hodně dlouho pobyl," po- 
věděl rvchtář Květ. 

" A snppkář Skůra, ač byli všickni na ranní, se nezdržel, aby 
ranní kázání do slova odpoledne u mistra krejčího neopakoval. Skůra 
měl zvyk ještě vždycky přidati soli a dnes solil o přítrž. Byl jeden 
z nejbedlivějších křesťanů na osadě. Ale pan farář se ho bál, protože 
si pamatoval, co se v Okrouhlině za třicet let a snad ještě déle 
kázávalo. Kostelník se Skůrovi vyhýbal na sto kroků a říkal mu 
„starý furiant". Skůra byl sedmdesátník a ještě jfiko mladík; se svou 
starou měl několik dětí, ale ty se k němu tuze nehlásily a on k nim 
také ne. Měl tvrdou hlavu a lidé si s ním neradi začínali. Skůra slov 
nevybíral a zdvořilosti bylo u něho jen na kvintlíky. Za mladých let 
býval pověstný práč ; báli se ho i husaři, kteří ve zdejším okolí tenkrát 
byli rozloženi. Později se mu však btgná krev usadila, když musil 
živiti několik krků. Z jara a na podzim pošíval střechy, chodili pro 
něho z daleka, neuměl to tak nikdo urovnat a tak ušlapat a učesat 
jako Skůra z Jiřic. Na sto kroků bylo znát, kterou střechu on měl 
pod svýma rukama. A když tak seděl na latích, bylo ho slyšet na čtvrt 
hodiny, jak si vyzpěvoval. V létě chodil za vodu do Němec na žně 
a když se vracel, říkával, jak se ti Němci o něho rvali, protože pod 
jeho hrabicí zůstávalo strniště, jako by ho umetl. A vrátil se po každé 
s hezkým penízem. — A kdykoliv dokázal, podíval se po posluchačích, 
jako by chtěl říci: „A že to neumím?" Nahlas prohodil: „Škoda 
věčná, že se neznám v knihách; pak byste nepotřebovali chodit do 
Okrouhliny." 

První školu odbyl si Skůra u Pozdenského slouhy, ostatní někde 
prý ve dvoře na Tuhani. 



Bludné duše. 151 

„Ale nyní nám to bude za to stát, abysme vážili kroky do 
Okrouhliny. Tenhle pan páter nám tu cestu vždycky zaplatí. Když 
dnes začal, skoro jsem mu nerozuměl ; však potom rozvázal, až se nám 
třásly duše, až se nám třásly hlavy, až se nám kalily očí.^ — 

Když zasedali dnes na faře k obědu, usmíval se pan farář co 
nejpřívětivěji. 

„Měl jste tam mnoho lidí? Vždyť jsem řekl, že tu máme hodný 
lid. Nemohli se vás ani dočkat; pořád obléhali faru s otázkami, kdy 
přydete." Pan farář vybral svému kaplanu nejchutnější kousek výbonié 
zvěřiny. Na Okrouhelské faře nebyla nikdy nouze o srnce. Po obědě 
přinesla panna Kačenka dobře zazátkovanou láhev. 

„Na vaše zdraví, pane bratře! Na naše přátelství!" 

Pan farář připiv panu páteru a usednuv pak do lenošky, upíral 
naň přihnědlé oči a rtoma pohráival mu opět nejvlídnější úsměv ; potom 
začal vypravovat o sousedních farářích. 

„Však vás 8 nimi co nejdříve seznámím; jsou to hodní pánové. 
A pouti slavívají se v našem okolí hlučně; bývají to pravé bratrské 
sjezdy, přijiždívá i Tuřanský. Už je obstárlý pán, ale zásoba jeho 
vtipft jest nevyčerpatelná, i jsou perlivější než tohle Mělnické, ačkoliv 
jest pravé. Pozdenský zná ve zdejších lesích každou květinku a při tom 
je hluboký myslitel, možno se od něho ledačemus přiučit. Jen jednou 
se nám tu pokoj a láska bratrská zkalily ; už jé tomu nějakých dvacet 
let. Bohužel že rušitelem svaté harmonie byl spolubratr na jedné z ne- 
dalekých far ; s nikým nic neměl, kněžím se vyhýbal, jejich společnosti 
nemiloval, nejspíš byste ho byl ještě nalezl mezi sedláky. A tu vám 
jim vypravoval, co selské mozky snésti nemohou. A když kázával, často 
slovo boží opomíjel, mluvíval o národě, o lásce k otčině, o lásce k pánu 
bohu jen tak mimochodem. Lidé ho arci rádi poslouchali, viděli v něm 
svého pána boha; ale páni viděli v něm buřiče. Pan direktor šel 
jednou také schv^ně do kostela, posadil se do vrchnostenské stolice, 
nastrčil si na nos brejle, podepřel si bok a poslouchal. Mladý kněz 
chtěl snad tenkrát mluviti o povinnostech poddaných k vrchnostem. 
Ale bůh ví, co mu to přišlo do hlavy, že začal o povinnostech vrch- 
ností k poddaným ; ale když šli lidé z kostela, sedláci se kupili dohro- 
mady a jeden se jich ptal, zdali dle zákona božího slušno robotovat 
a zdali dle evangelia slušno na pány se dřít. A potom se vysky- 
tovaly noviny: tu nechtěli na robotu, tam zase do lesa na lásku, 
jinde si zas z úředních poslů tropili smích, a ještě jinde navalili kameny 
na cestu, kudy měl jeti pan vrchní s justiciárem; a všecka ta tvrdost 
setekých hlav přičítala se nezkušenému knězi. Můj bože ! Přeceť vý- 
slovně praví sv. Pavel: Každá duše mocnostem vyšším poddána buď. 
ňíkali o něm, že je tak učený, studoval bůh sám ví, kde a co a tohle 
nevěděl. Jednou zbili v Žabovřeskách mušketýra, že měl modřiny po 
tři neděle, jindy zas uřízli nejmilejšímu koni pana direktora ocas a kdes 
za Srbčem chytili mu psíka a oholili ho břitvou, jednou opět přišel 
pán správec s naběhlou tváří z pole, a to všecko psali na vrub panu 
páterovi. Dopadlo to s ním také špatně. V oné osadě povídají si do 
dneška, jak jednou přijel černý vůz, celý zabedněný, kolem vozu jechali 
čtyři husaři, dva páni si došli pro pana pátera, pozvali ho do vozu 



152 V' ^^^ Třébieský: 

a odjeli s ním, žádný se nedověděl kam. To měl z toho ! Na kazatelnu 
patři slovo boží!" 

Zvonili na požehnání, když Kačenka přinesla kávu; pan páter 
se zdvíhal. 

„Secfte, seďte, budou zvonit ještě jednou. Poslužte si, bratříčku — 
jste doma, jak u rodičA." 

A mladý kněz porovnával v duchu zdejší faru s tou chaloupkou, 
na níž šedala se došková střecha sem tam prozelenalá mechovím, pod 
níž světnice se zčernalým, dřevěným stropem, a v té světnici na prů- ■ 
čelní stěně řada starých obrázků, svěsil hlavu a něco mu pravilo : „ Jsi 
přec jen v cizině." 

VI. 

Dnešní neděle byla Jedním z nejkrásnějších dn& tohoto podzimku. 
Krása jesenní! Je otřelá, je odkvetlá a přece vábí. Upřete jen zraky 
sv^ v říjnu Či listopadu po venkovské krajině, nad níž klene se nebe 
jako obrovský zvon z kalené ocele, zadívejte se v tu divnou žluť olšin 
a v hněď starých nakloněných vrb. Nad hlavami vašimi plují lehýnkó, 
príihledné mlhy, bělounké jako týlový šat uchystaný do plesu. Slunce 
se dívá ^a vás s toho kalně modrého nebe, jako by mu byli přes 
žhavé tváře přehodili závoj, aby nemohlo líbati, aby mu nebylo viděti 
v obličeji smích; a kolem uší letí vám tichounký větřík. Uvadlá tráva 
se vám u nohou zdvíhá a chřestí, jako by se ptala: zdali už čas? 
a zase si lehá; noha vaše ji přidupne k zemi, aby si jen zdřímnula 
a se prospala. I nechce se vám odvrátit očí od těch žlutavých, roz- 
česlých olší, od těch pólo zpuchřelých vrb s holými hlavami, od toho 
kalně modrého nebe, od toho zahaleného slunce, až teplý větřík západní 
mění se v půlnoční, a stráněmi to začíná fičeti, že falešné zlato na 
stromích a na cestách se rozletuje, jako když rozhazuje báječný boháč 
dukáty na dračku. 

Pan páter seděl po požehnání ve své světnici nad otevřenou 
knihou ; byly to církevní dějiny Eusebiovy. Seděl už tak hezkou chvilku ; 
ale přečetl jen asi jednu stránku, potom náhle knihu zavřel, vytáhl 
ze stolku arch papíru, přeložil si jej a začal psáti; ale již ve chvilce 
odložil péro, vstal, postoupil k oknu, odkudž rozevírala se ta vychválená 
vyhlídka. Jesenní krása rozestírala se před očima jeho stráněmi, luči- 
nami a* po lesích; ale stěží ho k sobě poutala. Vězel mu v hlavě 
černý vůz, čtyři husaři, dva páni, nešťastník a potom na tu mladou 
lebku jeho klepala určitěji a neodbytněji otázka, proč mu to všecko 
pan farář vypravoval? Pojednou vzal kabát, klobouk a vyšel si ven. 
Pod jesenním nebem mezi zahradami a podél tmavých lesů se to dýchá 
pokojněji a myslí volněji. Za humny pustil se starým stromořadím v tu 
stranu, kde leží Jiřice a odkud sem byl také přišel. 

Šel zvolna, co noha nohu mine, chvilkami se zastavil, rozhlédl 
se vůkol, zkalené oko se mu jasnilo, a tíže s mladé hrudi jeho spadá- 
vala, čím dále přicházel od fary. 

Pan farář se za ním díval, dokud nezašek — ale tentokráte bez 
úsměvu: červená, zakulacená jeho tvář se skoro mračila. 



Bludné duSe. 153 

„Nevím, co jim to nyni v těch hlavách vězí. Takhle bychom 
spoln, milý brachu, dlouho dobře nebyli. My musíme držet s pány. 
Stavět vedle boha vlast a národ! Kde pak máte, vy mladí blázni, ten 
národ? Jsouli tím národem voláci, baráčníci, chalupníci, dej vám pán 
bůh dobrou noc!" ... 

Mladý kněz si ani nevšiml, že už jest jen několik minut od Jiřic, 
šel dál a dál, ale ještě zdlouhavěji. Na černý vftz pozapomněl, otázka, 
proč mu pan farář dnes tu povídku vyprávěl, odletěla do lesů, na 
mysli mu tanul vysoký muž v prosté selské haleně se smědou tváří, 
s vážným ale zároveň také dobráckým výrazem ve tvářích, kterýž 
jej byl onehdy až k faře doprovodil. Ten mu tenkrát také povídal : 
„U nás se vám, velebný pane, zalíbí." Když se rozešli, litoval pan 
páter, že se ho nezeptal na jméno. Venkovský lid měl rád. Když si 
stěžovali, uměl je potěšit, když se jim pěsti svíraly a rty jejich v roz- 
horlení žalovaly na nespravedlnost nebe i země, a když oči jim šlehaly 
divokým záštím, mladý muž — tenkrát ještě nebyl knězem — otevíral 
knihu a z té jim číúval, kterak někdy brali v cechách domorodým 
pánům statky, kterak české zemany a české rytíře z Čech vyháněli, 
kterak ta panství a ty zemanské statky rozdávali cizincům, tomu, kdo 
ubohý, sirý lid nejnemilosrdněji katanoval, největší a nejvýnosnější — 
a když přecházeli hranice rodné země, jak klekali, ruce spínali a se 
modlívali i za své úhlavní nepřátele ... A sedláci potom svěsili hlav}' 
a mlčeli ; jen jednou řekl jeden z nich pozdvihnuv přitom pěst, jako by 
k v}'hrůžce: „A kdy bych měl přijít proto i do horoucího pekla, za 
své nepřátele se modlit nebudu!" ^ . . 

„Pán bůh rač pozdravit, velebný pane," ozval se náhle vedle 
něho mužný hlas. Mladý kněz jej poznal, pozdvihl hlavu a poděkoval. 

„Právě na vás myslím; ani jsem se vás tenkrát nezeptal, jak 
se jmenujete." 

„Jmenuji se Květ. Tamhle máme statek, střecha v>'kukige zahra- 
dami; tuhle jsou má pole. Hezky to vzrůstá, aby nám to pán bůh jen 
požehnal! — Jak pak se vám tu, velebný pane, mezi námi líbí? Vy 
ráčíte být bez pochyby z kraje? Tam odtud je vidět daleko, člověk 
přehledne najednou kolik mil. Ale věřte mi, já bych těm našim lesům 
neodvykl. Člověk je slyší ve dne v noci a my si tu s nimi už roz- 
mníme. Mluvili tiše, říkáme, bude dobrý čas, a začnouli se v zimě 
vaditi, obyčejně taje, když se z nich kouří, tušíme déšť, a když je 
v neděli odpoledne hezky a my si tamhle usedneme nad Inka, na tu 
stráň, a když to v těch lesích jen šeptá — — mně by se po nich 
tuze zastesklo. Byl jsem arciť na vojně, a v bílém kabátě zapomene 
prý člověk na všecko: ale já na domov nezapomněl, když mi kolem 
uší svištěly kulky a když se mi před očima svítily šavle. U nás nám 
říkají Podlešáci, naší se proto až perou, ale na mou věru, já se za to 
jméno nestydím !" 

Sedlák Květ mluvil se zápalem, jehož by byl pod jeho kazajkou 
nikdo nehledal. 

A mladému knězi se zdálo, že je odtud několik hodin k východu, 

že je na stráni nad rodnou dědinou, že tam sedí s otcem v kruhu 

starých, zkušených lidí. 

11 



154 y- Benei TřeUeshý: 

„Jsem arciť z kraje, jak vy říkáte ; ale vaše lesy je vidět od nás 
velmi dobře a já je znám nž od maličkosti.^ 

Pan páter octl se se sedlákem Květem již u Jiřických zahrad. 
V to stranu, kde ležela Okrouhlina, rozkládala se také zahrada Kvě- 
tová; byly v ní ponejvíce hruše a štěpy, ale staré na sta let, ani 
Květův dědek některé z nich nesázel' a co nynější sedlák pamatuje^ 
jsou pořád stejné, leda že někdy vítr uschlou haluz odlomí. Zahradou 
kmitl se náhle mladík, utkvěl na sedláku plachým pohledem a smekl 
rychle ěepici; ale okamžitě zmizel na druhé straně. Květ se tvářil, 
jako by ho nepozoroval. 

„Jsme tak blizounko, učinil byste mi velikou radost, kdy byste 
se k nám ráčil podívat, a což teprve panímámě! Jsme arciť jen spro- 
stáci, ale — dnes jste nám mluvil z duše, my to víme, že se za nás 
styděti nebudete." 

„Na chvilku se k vám, příteli, podívám." 

Vešli do statku. Sedlák Květ měl všude výborný pořádek, na 
dvoře čisto, každý kolík měl své místo, a zápraží bylo umetené jako 
v kostele dlažba. 

„Velebný pán!" zvolala náhle Světluška. Sedělať u okna i čtla; 
zavřevši rychle knížku odběhla plaše do komory. 

„Na mou tě kuši," přisvědčovala panímáma a utírala si obličej 
zástěrou. ' 

Pan páter vešel do světnice, obvykle pozdravil, panímáma mu 
políbila ruku a sedlák ho posadil za stůl zrovna pod Krista pána; 
bylo to první místo. Za chvilku přišla Světluška, měla na sobě tmavou 
hedbávnou kazajku, žlutou zástěrku také z hedbáví a sukýnku čisté 
růžovou. V bohatých, hebkých vlasech na skráních leskl se jí hřebínek 
jako v pohádce královně koruna, a byla opravdu ta selská holka 
v těchle šatech dnes podobna královně, když se přestrojí a vyjde si 
mezi lid, aby poznala, zdali je hodný, aby na své uši slyšela jeho 
přání, jeho stesky, jeho tužby, toliko že královna nese vždycky hrdé 
hlavu vzhůru, že před nikým se nečervená a že její krok bývá vážný, 
velebný. A Světluščin byl lehký jako let jiřičky, plachý jako klus 
laňky, když hopkuje po zelené louce k potoku. 

„Máme, velebný pane, jen tu jedinou," pravil sedlák Květ, když 
si sedla k oknu, jež vedlo do dvora a na němž dosud ležela knížka 
s tmavým, hrubým papírem. Světluška neodvážila se ji vzíti nyní do 
rukou a jen chvilkami pozdvihly se hluboké oči její a zaletěly pod kříž, 
kde seděl ten mladý kněz, jehož by byla dnes ráno do večera vydržela 
poslouchat a jehož slova jí nechtěla z mysli ani nad hrabětem Rožm- 
berkem. 

Pan páter se zdržel n Květů malé půl hodinky; sedlák jej 2ase 
vyprovodil a když odcházel, přišla mu ta holka políbit ruku a říci 
„Pán bůh rač provázet!" Ale pronesla to tak tichounce, hlasem sotva 
slyšitelným a tváře s těma hlubokýma očima ještě níže sklopila k zemi. 
Pan páter byl o slovo téhle dceři rychtářově na rozpacích; stalo se 
mu to po prvé. Když seděl za stolem naproti starým, zkamenělým 
obličejům, jejichž rty otevíraly se jako mechanicky a jimiž vycházely 
otázky učené, jako když tíčí ostrý vítr, nezarazil se a nepotřeboval 



Bludné duk. ' 155 

přemýiilet ani okamžik; odpovědi se ma z úst jen proudily. Když 
vysoký, vyzáblý pan profesor, jehož přísná tvář podobala se starému, 
zažloutlému pergamenu, sopránovým zvukem otázal se ho na rozdíl 
milosti a chtél nejpodrobnější výroky z otců církevních, nepřivedl jej 
ani na okamžik z rozvahy. Které věděl, pověděl, a o kterých nevédét^ 
utvořil si je výbornou latinou sám. Když se ho ptali z dějin církevních 
na všecky koncily ekumenické, nezmýlil se ani o jediný rok. Ale dnes 
se mu slov nedostávalo. 

„Opatruj vás tu pán bfth," řekl až na zápraží. 

A když vyšli za humna, ohledl se jako namátkou a sedlák Květ 
vypravoval: „Kdy by nebylo toho děvčete, neměl bych na tom světě 
žádné radosti. Bude jí o jménu Panny Marie osmnáct let. A kdy bych 
umřel a to dítě mělo býti nešťastné, nemohl bych pokojně v hrobě spát," 

„Hodným rodičům dává pán bůh dobré dítky a dobrým dítkám 
šťastné dni" . . . 

Sedlák provodil, kněze až do Okrouhliny, a když si podali ruce, 
řekl upřímně: „Kdy by se vám na faře někdy zastesklo, neračte na 
cestu do Jiřic zapomenouti!" — — 

Když se pan páter octl ve své kaplance, zašel si k oknu a za- 
hleděl se na lesy, do jichž tmavých hlubin se slunce ponenáhlu sklá- 
nělo. Bledá tvář se mu zarděla ruměncem podzimních červánků, kteréž 
plynuly nad lebkami černých hvozdů, jako by jim chtěly zabarviti 
v čelech mrzutost, jako by je také chtěly odíti tou odkvetlou, otřelou 
krásou podzimní. Aio černé lesy odmítaly hrdě večerní záři, a červánky 
plynuly dál, rozlévaly se siřeji, a kaplanka na faře Okrouhelské jen 
hořela oslňujícím jasem jejich. 

Mimoděk ohledl se mladý kněz pokojíkem. Bohorodička nad 
lůžkem zavěšená se na něj usmívala, mosazný křížek na stolku, jejž 
byl jednou otec jeho tiskl ke mroucím rtům, leskl se, jako by byl 
z ryzího zlata, a zasmušilá tvář starého r}'tíře s bOý-m nákrčníkem 
v černém španělském plášti, kterýž byl na zdejší kaplance „železnou 
kravou," se začínala jasniti; byl prý to jeden z dřívějších majitelů 
zdejšího panství, cizozemec až odněkud z Kastilie. Zdálo se, jako by 
byla ta podzimní krása teprve až dnes a k tomu ještě s posledními 
červánky mladého kněze na faře Okrouhelské vítala. 



VII. 

Jiřicemi šla od statku ke statku palička. Tato bývala obyčejně 
z dubového dřeva i měla válcovitý tvar; kolem byl ovinut papír při- 
tažený ku dřevu stužkou, na něm napsáno bylo vyhlášení rychtářovo. 
Dnes je v každém statku čtli třikrát. Každý, kdo písmu rozuměl, vzal 
ji do ruky, na všecky strany obrátil a potom teprve ji dali dál. 

Nad Jiřicemi táhly těžké podzimní mraky, a fičelo to z nich, 
jako by už přicházel sníh. Bylo arciť po svatém Martině. Snopkář 
Skůra stál ve své chatě n okna, měl na sobě bílý vojenský plášť, 
chystal se do Okrouhliny na požehnání a prozpěvoval si starodávnou 

11* 



j 



156 y- ^^^S Třebizský: 

píseň, jak jeden mládenec si Tybíral nevěsta za nevěstou, jak jezdil 
až do krsge a tam jednou potkal pannu, kteráž se mu zalíbila na první 
pohled; zastavil ji a řekl, že si hledá nevěstu a ptal se, nechtěiali by 
s ním, že má statek jako zemanský dvůr ; a panna přikývla. Stiskli si 
ruce; ale ona měla prsty studené jako led, a když se jí podíval blíže 
do tváří, měla je bílé jako zeď, a když si ji vedl k- oltáři, přicházely 
naň .mrákoty, a když se ho pan farář ptal, chceli s ní býti živ až 
do smrti, neodpověděl, zavrávoral a v tu chvíli bylo po něm; nevěstě 
svatební šat svezl se s těla a před oltářem stála smrt, kostlivec. Skůra 
dozpěvoval poslední sloku: „A tak si z toho, vy mládenci vejběračni, 
příklad dobrý vezměte!^ Ale nedozpíval, někdo zaklepal prudce na 
dvířka; přinášeli mu také paličku. Byla už nějak celá pošmourána, 
papír kolem potrhán a stužka pólo rozvázána. Skňra ji také několikrát 
obrátil; ale mohli mu dát tolik dukátů, kolik snopků ve svém životě 
nadělal, a byli by se přece od něho nedověděli, co tam napsáno. 

„Co pak nám tu chtějí, Martine? Dnes se mi nějak kalí oči. 
Až budeš tak starý jako já, tak už se ti ty litery také v hlavě popletou.^ 

Klučík, kterýž mu paličku přinesl, vzal ji do ruky a četl dosti 
plynně: „Vědomost se dává všem sousedům i zdejším usedlíkům, aby 
dnes odpoledne po požehnání do jednoho dostavili se na rychtu!" 

„Dej to, Martine, dál!" řekl Skůra, zakýval hlavou, vrátil se 
do světnice a shodil se sebe bílý plášť; ale neuložil ho, nechal ho 
na stole. 

^Bude to zas nějaké panské nadělení," zahučel a tváři jeho 
přeletěl úšklebek. Měl na pány s vrchu ; jal se na ně nyní dost hlasitě 
hartusit. Žena jeho dřímala u kamen, růženec se jí svezl do klína; 
mužův hovor ji probudil. 

„Starý blázne, kdy bys raděj šel do kostela!" prohodila nevrle; 
dřímalo se jí to u teplých kamen tak miionnce a zdálo se jí, že je 
mladá, že je na Tnřanech pouť a že si ji mládenci o muzice podávají 
z ruky do ruky. 

„Buď ráda, že jsem ostal doma ; když jsi začala „klimbat", ote- 
vřely se náhle dvéře, na prahu objevil se černý mužík s koňským 
kopýtkem, zrovna když se ti růženec z ruky pomalounku vysmekával, 
až ti padl do klína. Černý mužík, nebýt tu mne, byl by tě odnesl; 
já mu ukázal dvéře." 

„Pro tebe už si měl dávno přyít ten nejčernější I Jde do kostela 
jen pro pohoršení, každé slovo potom přetřepává, desáté mu není vhod. 
Aby se chodili učit k tobě ! Můj nebožtík otec říkával, že není horšího 
člověka, než když do žebrácké hlavy vleze fúrie." 

To byl její poslední trumf, jenž obyčejně působíval; bývalo po 
něm chvíli v chalupě hodně hlučno, až se lidé zastavovali — a když 
byl potom v Lounech nejbližší jarmark, Skůrka kupovala nové hrnce. 
Ale dnes se po něm stařík obrátil se smíchem. 

„Mlč, stará, mlč a modli se; musíme na rychtu. Kraják Ouřada 
stojí už před vraty, má podepřené boky, pravou nohu vykročenou, 
klobouk k levému uchu, má iňnentovou košili, dýmku jako podávky 
— podívej se, Doroto — jsou přece jen v tom kraji chlapíci ! A tamhle 
vykukuje Kočárková, dukáty se jí pod krkem blýštf, až člověk nevidí, 



Bludné duie. 157 

na sukni samé kriýky, samý záhyb. Jste vy to děvčata z kri^e, jste 
vy to ženušky z těch vesnic, kde prý rostou místo bramborů samé 
stí^bmé tolary! — Šla by nejraději na rychtu sama, aby tam byla 
rychtářkou." 

Skůra byl pravý Podlešák, jeho žena pocházela od Yelvar, s paní- 
mámou Kočárkovou byly kriganky. Ted políbivši nábožně mosazný 
křížek, položila růženec na lavici, pokročila do středu světnice, pode- 
přela si boky a počala muže zahrnovati rozličnými tituly. Skůra vzav 
plášť, vyšel před chalupu a jen se těm titulům usmíval. 

„Neměl na sobě ani nit dobrou, když k nám přišel, byl jako 
Adam ! I za ohlášky jsem musela zaplatit, celou svatbu jsem vychodila, 
všecko jsem sama' naJcoupila. Už jsi to zaponměl, ty Podlešáku?" 

Ale Skůra už neslyšel; kráčel volným krokem na rychtu, kamž 
se ponenáhlu sousedé již scházeli. Kolem dubového stolu usedli sousedé 
podle stáří, konšel Jiras po levici a jen po pravé straně rychtářově 
zbylo ještě jedno místo prázdné. Scházel Ouřada ; stál dosud před vraty, 
chvílemi šlehl okem ku Květovic statku a na tváři se mu zakmitl 
škodolibý úsměv. 

Hodiny u dveří okazovaly již ke třetí. Rychtář vzal režný papír, 
zahleděl se do něho, a bystrým očím neušlo, že se mu ruce třásly. 
Ve světnici panovalo ticho; sousedům bylo dnes nějak úzko. Chodívali 
do hromady málo kdy, hlavně při sv. Martině, když se u rychtáře 
pekly husy. 

Květ náhle vstal, rozhlédl se po shromážděné obci a začal: 
„Poslali nám ze zámku tuhle list. Máme se zítra všickni dostavit na 
honbu. Pršela milostivá vrchnost. Honby budou trvati několik dni. 
Máme si vzít všickni svátečni oblek. Máme si vyleštit boty ..." 

Rychtář na okamžik • přestal. Světnicí zavládl nepokoj; Skůrovi 
se bílý plášť svezl s ramenon, Adamec si odkašlal, soused Hruška 
nahnul se k chalnpníku Tučkovi a něco mu našeptal do ucha. 

„Stojí to zde tak psáno," pokračoval rychtář. „Máme se vymejt, 

vyčesat ..." opět na okamžik utichl a zraky jeho zaletěly ke dveřím, 

jež se hřmotně otevřely a na jichž prahu objevil se konšel Ouřada 

* s kloboukem k levému uchu pošoupnutým; baráčníků a chalupníků si 

ani nevšiml, sedlákům jen zakývl hlavou. V pravici držel vyhaslou 
dýmku; byla opravdu jako podávky, ale kování měla z ryzího stříbra 
a třapce u troubele byly spleteny ze zlatých a stříbrných nitek. Zasedl 
si po pravici rychtářově, ale oba dělali, jako by se neznali. 

„A nejpřísnější rozkaz je tenhle," pokračoval Květ: „svou řeč 
si máme nechat doma, své jazyky máme prý si pověsit na hřebík 
v komoře. Milostivá vrchnost i na psy prý mluví německy. Rozumíteli? 
Potřebtýí prý jen. naše ruce, naše nohy a naše těla. Kníže pán slyší 
prý raději skuhrání kulicha než české slovo — milostivá kněžna prý 
omdlévá, když na ni někdo po česku promluví." 

Rychtářovi se při těchto slovech těžce dýchalo; chtěl mluvit 
hodně hlasitě, ale hlas se mu třásl ještě nápadněji než v ruce režný papír. 

„Rozkaz milostivé vrchnosti jste slyšeli, tedy zítra nezaspěte! 
Kdo omešká, čeká jej deset ran holí; kdo nepřede, dostane šatlavu 
\ o plesnivém chlebě a smrduté vodě." 



158 y- ^«««* TřebÍBský: 

Rychtář se posadil. Ale po světnici panovalo chvíli ticho, jako hy 
to nebylo živé duše, 

„A proto jste nás sem, rychtái4, zavolal? K takovým věcem je 
palička? O vrchnostenských rozkazech nemáte co rokovati vy, já 
a žádný z nás!" 

Ouřada si při této řeči podepřel pravý bok a vypjal prsa, aby 
mu bylo hezky vidět lesklé knoflíky u vesty. Jizbou rozléhalo se pouze 
ťukání starých dřevěných hodin. Rychtářovi vyvstávaly na čele horké 
krůpěje potu. Nyní zase vstal ; však nechvěl se již, sivé oči mu svítily, 
jako když se nad zdejšími lesy blýská. 

n Slyšeli jste mne, sousedé a všickiii zdejší usedlíci?" Jeho hlas 
teď ani za mák nebyl podobný k tomu, kterým dříve mluvil. „Ptám se 
vás po druhé: Slyšeli jste, sousedé Jiřičtí, svého rychtáře?" 
^Slyšeli." 

„Rozuměli jste svému rychtáři?" 

„Rozuměli." 

„Pťydete?" 

Na tuhle otázku neodpověděl žádný. 

„Svou řeč si máte nechati doma! — Tak, jako vy mluvíte na 
své děti, tak, jako na vás mluvily nebožky vaše matky, tak, jako vy 
se modlíváte k bohu, tak nemluví knize pán ani na své psy. Jazyky 
své máte pověsit doma v komoře, potřebi^íf tam jen vaše nohy, vaše 
ruce a vaše těla. Já řku: půjdete?" 

„Nepůjdeme!" 

Tou odpovědí zatřásla se ve světnici okna. Ouřada se usmíval. 

„Budete seděti v šatlavě o plesnivém chlebě, o smrduté vodě 
a dostanete každý po dvaceti ! — Já řku, půjdete ?" 

„Nepťydeme!" 

A tahle odpověď letěla celou vsí, protože selky úzkostlivě vy- 
hlížely ku Evětovic statku. 

„Já také nepůjdu! Dobře, že ještě máte čest v těle, že máte 
ještě duši, která platí tolik, jako těch pánů, že ještě na svty jazyk držíte." 

„Rychtáři, vy se zapomínáte, vy proti milostivé vrchnosti popu- 
ztgete. Sousedé, neposlouchejte ho! Budete za to pykati! Kníže pán 
je učiněný dobrák, paní kněžna jako anděl." 

„A vy jako ďábel," zvolal kdosi z hromady na Ouřadu. 

„Já konšel !" 

„A já rychtář, kterémuž dosud právo nevzali, stojíAi za zdejší 
ves i hlavou svou." 

„Dejte pozor, abyste ji neztratil," prohodil uštěpačně Ouřada, 
vstal, posadil si. ještě ve světnici klobouk na hlavu a hrdě odešel. 

Mezi sedláky zavládlo opět ticho, zaslechli slova, po kterýchž se 
jim prsa zoužila. Tenkrát to bý\'alo vždycky povážlivé zahrávati sobě 
s hlavou a v záruku dávati život, tenkrát trhli perem a kat zatrhl 
oprátkou. Yšude u krajských měst, ano i u menších trčel na vršku 
trám nahoře s přepažením, rozvětralý, oviklaný a když táhly krajem 
větry a ty dva trámy skřípaly, povídali si lidé, že už se šibenici stýská 
po človéčíoL Byly to opravdu časy šibeničné! 



Bludné duie, 159 

Rychtář Květ změřil konšela Ouřadu okem, v kterémž se zrcadlilo 
nejhlubší opovržení, potom se rozhlédl po sousedech a kolem rtů za- 
kmitl se mu úsměv, ale jen tak, jako když větřík ovane tvář a potom 
letí dál nesa bůh ví koma políbení. 

„Doufám, že to až na hlavu nepřede. A kdy by přišlo?" rychtář 
Květ se opět rozhlédl po shromážděné obci; sedlákům se opět tcgil 
dech, takových slov na zdejší rychtě ještě nikdy neslyšeli, — „dám jim ji." 

Rychtář Květ pronesl tato slova hlasem, jako když v Okrouhlině 
sezvánějí ten večer před dušičkami. 

„A kdy by vám ji, rychtáři, chtěli brát, museli by do naší vsi 
pro ni poslat celý regiment granatýTŮ. A neradil bych potom ani knížeti 
pánu, aby šel mezi nás! — Vy zdejší sourostlíci! Je nás tu padesát, 
z těch padesáti nás dvacet sloužilo Marii Terezii, chránilo její korunu, 
bojovalo za jejího syna císaře Josefa, z těch padesáti nás stálo dvacet 
u Čáslavi, dvacet u Lovosic, dvacet u Kolína, a když jsme všecky ty 
vojny přestáli a ve -svých domovech se usadili, za to že si nyní nechcem 
dát šlapat na naše š^e, plvat do našich tváří, že si nechcem naše 
jazyky věšet v komorách na hřebíky, za to že bychom měli hlavy dát? — 
Vy zdejší sourostlíci! Ať to zkusí a přijdou si na nás, ať pošlou do 
Jiřic třebas celý regiment té nejhorší psoty! My se zítra ani nehneme!" 

Skůrovi se bílý plášť svezl & ramenou, popelavé licousy pod oběma 
čelistma se mu třásly jako vousy na skále sv. Ivana, když je roz- 
čechrávs^í prudké vichry. 

A když se potom rozcházeli domů z rychty, šli sedláci tiše, 
krokem volným, s očima upřenýma do země, jako by ty jejich hlavy 
byly přfliš těžké. 

Večerem kmitala se v oknech Jiřických statků a chat světla jako 
bludičky. Na krbech se každou chvíli plameny kalily. Vybírali tu nej- 
pěknější louč, několik okamžiků hořela jasně, ale potom jako by uřízl, 
jen dodoutnávala a do světnic valil se čpavý dým, jako by otvory 
v komínech byly nadobro zacpány. A přece bylo v oblacích ticho, 
v lesích jako ve hrobech, a na střechách nepohnulo se ani stebélko. 
Začalli kdo nějakou řeč, brzy umlkl, jen u Kočárků vypravovala stará 
Skůrka, že onehdy „u zabitého" vyl černý pes až k ohluchnutí, že 
hrabal do země ua půl sáhu hluboko, a to že vždycky bývá zlé zna- 
mení. „U zabitého" říkali as půl hodiny za Jiřicemi; letos tam vy- 
sekali les, ale staletého dubu se netkli, nechali ho tam stát na památku. 
Na dubě visel obrázek bohorodičky. 3tala prý se tu někdy vražda; 
ale ze současníků již to nepamatoval žádný, a hroznou událost vypra- 
vovali všude jinak. V tom se shodovali všichni, že ob čas objeví se 
u dubu na zeleném mechu černý obrovský pes, že hrabe a čeho se 
chce dohrabati, to prý jest duše vrahova. A když zaslechli v okolních 
všech z lesa psí "^kučení, pronikající až do kosti, tušili vždycky nehodu. 
A ještě do nedávná dávaly pobožné matky na Tuřanech, v Področově, 
či na Svaté Hoře za dvě nešťastné duše na světlo. Stala prý se ta 
vražda pro děvče, kteréž potom vstoupilo ke klariskám do Tejneckého 
kláštera. 

„A co z toho budou sedláci mít, uvidíte!" Stará žena si po- 
vzdychla. „Za mých mladých let si také vzpomněli, že nepfljdoi), kam 



160 V, Beneš Třehieský : 

je poáloa páni, a víte, co se jim stalo? Přišli pro ně s řetězy, vzali 
vlastní jejich vozy, naložili je na ně a odvezli je do krajského města. 
A vrátilo se jich pramaloanko. Potom schytali jejich syny na vojnu, 
a ti všichni chudáci vzali někde v cizích zemích za své; domova 
z nich žádný více nespatřil." 

Skůrka dala se do křečovitého kašle, nehoť se z krbu opět do 
světnice vyvalil plným proudem dým. 



VIII. 

Druhý den dostavil se konšel Ouřada na honbu se svým čeledínem 
z Jiřic samojediný. Nejdřív se dotřel k panu správci a potom si ho 
dal zavolati pan vrchní; potleskal mu bělounkou rukou na rameno, 
a Ouřada myslil, že se octl v nebi. 

Na honbu nedostavili se ještě ze čtyř vesnic. Pan vrchní dupnul 
si častěji nohou, mušketýři si povídali, že šatlavy v zámku ani nestačí, 
a na výprask selských hřbetft že bude nutno zavolati k výpomoci panské 
skotáky. 

Pánů přijela na lov celá řada a honců přišlo dobré dvě stě. Byli 
opravdu oblečeni jako na boží hod, vymyti a učesáni jak o svatbě, 
a žádný se neodvážil hlasitě promluviti; mušketýři jimi postrkovali 
a tvořili z nich špalír. Lokajové se těm trdlům smáli do očí a sedláci 
pořád mlčeli jako pěny. A když se v průjezdu objevilo několik vysokých, 
vychrtlých postav, v šedivých kabátcích se zeleným lemem a šedivými 
klobouky s pérem, ve vysokých botách, na ušlechtilých ořích, plno- 
krevných anglikánech, sedláci klonili se hluboce a teprve se neodvážili 
ani dýchati. Kavaliři pošlehovali sobě bičíky, a leckterému sedláku za- 
svištěly řeménky kolem tváří, až se mu v očích zajiskřilo. 

Mezi těmi jasnými a osvícenými pány bylo mnohé ryze české 
jméno ; upomínalo na leckterého bohatýra dávných let, kterýž se dovedl 
i panovníkům dívati do očí s levicí na rukojeti meče a s pravicí na 
srdci věrném svému národu až do posledního zabušení. Ale ptejte se 
na to těchhle pánů a oni vás za takovou otázku šlehnou bičíkem do 
tváře, až by vám vystřiklá krev a zčervenila jejich čistý, sněhobílý 
límec, vyhléd^jící okrajem loveckého kabátu. 

Po lesích rozlehlo se troubení jako o soudném dni; páni rozjeli 
se na vysokou. V zdejších hvozdech bylo prý několik jelenů padesátníků ; 
h^jní a polesní uměli ve veských hospodách o paroháčích vyprávěti až 
neuvěřitelné kousky. 

Když se tak ty rohy ozývaly jednou táhle, po druhé zas jako do 
skoku a po třetí opět třepetavě jako k útěku, sedláci honci zapomínali, 
že mi^í doma doškové statky, že jsou ty jejich vesnice obrazy pravé 
otročiny, a zapomínali, že měli nechati doma jazyky na hřebících. Yždyť 
byli v lesích, kteréž tu rostly od tisíců let, a v té tmavé zeleni se jim 
ústa rozvázala a černé lesy hučely jich hlaholem, že až lovecké trubky 
byly přehlušovány. Už po druhé troubili k stažení léče. 

Kníže pán už po třetí zaklel, protože dva rozkošní chlapíci ukázali 
vysokým hostům paty svých bleskných běhů. Vrchní lovčí hněvem 



Bludné duh, 161 

zmodral a kníže pán přiložil ku tváři brokovnici nenabitou, ale oka- 
mžitě ji mrštil o pádu a prudce vytrhl myslivci jinou. U nedalekého 
kmene stál mladík obrácený ku knížeti pánu zády, opíraje se o silnou 
sukovitou dřínkovkn, a vyzpěvoval si z phiého hrdla. Asi dvacet kroků 
odtud ozval se opět třepetavý zvuk lovčí trubky a zároveň pronikavý 
štěkot ohařů; kníže pán poznovu zaklel po francouzsku. Hoch si ho ne- 
všiml, také ho neznal; právě dozpěvoval: ' 

Seděla jsem na jedličce, 
volala jsem na myslivce. 
Kuku! kuku! kuku! 

Panu knížeti žlutá tvář sezelenala, tmavé oči mu po^ystoupily, 
a rozlehla se rána. Když pak se zdvihl kouř, ležel mladý hoch v kaluži 
vlastní krve. V témže mžiku vrazil do mýtiny vidlák a za ním smečka 
chrtů ; deset kulí jedním rázem octlo se v plecích paroháčových ; kníže 
pán a hosté jeho vrhli se na kořist, prohlížejíce ji znaleckýma očima. 
Ale že leží několik kroků dále mladý hoch s prostřelenou hrudí, že 
dodýchává, že se svého otce dovolává, že volá po Haničce, po sestře 
či po nevěstě, neslyšeli a neviděli. 

Slunce už stálo nad lesy, když se vraceli páni z lovu. Za nimi 
vezli vysoké zvěře plné tři vozy, ověnčené chvojím až po nápravy. Ze 
zámku vyšla jim vstříc muzika, hrtyic pochod z nějaké opery. Sedláci 
šli pozadu. Opodál za všemi potácel se starý muž, v chatrném oděvu, 
zakrýval si tvář oběma rukama a rty jeho křečovitě se chvějícími pro- 
díral se chvílemi výkřik, po kterémž vraník pana knížete obyč^ně za- 
řehtal. Takto nikdo na něj nedbal. 

A když se octli u zámku, přišla jim vstříc kněžna s mladými 
princi. Měli na sobě taktéž šedavé kabátky se zeleným lemem a na 
hlavách úhledné kloboučky se sokolími pery. 

Kavaliři seskákali s koní a jeden přes druhého obsypával nejvy- 
branějšími výrazy obdivu a dvomosti kněžnu hostitelku. 

„Ty zdejší lesy jsou nejpřirozenčjší park.** 

„Ludvík by za to byl dal jeden drahokam ze své koruny, kdy 
by byl měl takové ve svém Versaillu." 

„Ale je tu v nich, pánové, smutno a na tom zdejším zámku smut- 
něji než v klášteře barnabitek. Toužím po Vídni. Zdejší vzduch mi ne- 
svědčí,** odtušila kněžna přikládajíc si k jemnému nosíku hebounký 
šáteček, napuštěný zázračnou voňavkou. A kavaliři o překot chválili 
život ve Vídni. 

Kníže pán prohlížel si zatím bohatou kořist, dnešní lov zdařil se 
nade všecko pomyšlení. 

„Co jsem žjv, takový kus jsem nestřelil,** obrátil se k hostům 
s vítězným výrazem v zažloutlém obličeji. „Jest to dvacaterák — hledte, 
pánové!** 

Kníže lomcoval rozvětvenýma parghoma padlého jelena. 

„Mého syna mi vraťte! Vy jste mi ho zastřelili! Mé dítě, mou 
radost, mou jedinou podporu!** 

S těmi slovy vrazil mezi pány muž v roztrhané kazajce, s rukama 
křečovitě sepjatýma a s očima divně svíticíma. 



162 y- Benei TřebUský: Bludné duk. 

„Vy jste mě o něj, pane kníže, připravil! Jsem chudák, mám 
jen tyhle ruce, na těch rukou tyhle mozoly — kdo mne bude živiti, 
až sestámu? Vojtéše, miy Vojtěše!" — 

„Co pak to chce? — Snad nějaký šílenec?^ optal se kníže pán 
myslivce. Tento byl o odpověd v rozpacích. Starý muž prodral se až 
k samé kněžně. 

,)yáš pán mi jediného syna zastřelil. Kdo mi oči zatlačí, kdo se 
za mne pomodlí ! — To bude souditi bůh — já jsem chudák, ale pán 
bůh na nebi ví také o tom, co chudákovi učiníte! On vám může vzíti 
také vaši radost, tyhle vaše synáčky. Za tu krev v lese tuhle vaši krev!^ 

Paní kněžna si přiložila k tváři hebounký šáteček, ale přece na 
ni přišly mrákoty, a kavalíři měli ji co zachytiti, aby neklesla k zemi. 

„Je to otec toho nemotory! — Jasnosti, tenhle jelen by byl 
upláchl, '^ podotkl s peskou pokorou vrchní lesní. „Je to baráčník 
z Okrouhliny!" 

Starý muž bědoval dále a do nářku jeho se vždy hustěji mísila 
slova prudká, ostrá, panskému sluchu urážlivá. Naposled uchopilo jej 
několik mušketýrů pod páždí, odvlekli jej ze vznešené společnosti a v ně- 
kolika okamžicích bouchly za ním dvéře tmavé věznice. 

Když se paní kněžna probrala ze mdlob, ještě se kolem ustrašeně 
dívala, zdali tu někde není ten divný muž, kterýmž ji svým ^kuhravým 
hlasem tolik polekal. Ležela na skvostné pohovce z červeného aksamitu 
se zlatými třapci ; kolem ní stálo několik slečen se starostlivými obličeji. 
Y malé chvilce však jí upravily šat, načechraly těžký vlas, a paní kněžna 
byla již jen poněkud přihlédla. 

Na zámku bylo večer veselo, až se nedaleké černé lesy hýbaly. 
Muzika hrála nejvýbornější kusy, pozvali si hudebníky až z Prahy ; 
zámek ploval takořka v moři světel. A venku as dvě hodiny t)dtud 
zdvíhali čtyři muži na nosidla mladíka s prostřelenou hrudí a nesli ho 
do Oki*ouhelské kostnice. Nad smutným průvodem tím poletoval starý 
krahulík, kterémuž dnes také mladého zastřelili. A když přišli na hřbitov 
a položili v kostnici mrtvolu na már>% usedl pták na šindelovou střechu 
a dal se také do pláče. Na zámku však přip^el jeden hrabě po frau- 
couzsku: „Tento pohár dámy a pánové do poslední krůpěje mladým 
princům na zdraví a na štěstí!^ A poháry z ryzího zlata, s knížecími 
erby, na nichž se leskly drahokameny, hlučně zdvíhaly se do výše. Dole 
pak v jednopatrovém stavení na vlhké slámě ještě seděl chudý muž, 
ale už jen chvilkami štkál. — — 

Týden sešel se s týdnem a v nádherných prostorách zámku bylo 
zase ticho a pusto jako na hřbitově. 

Pan farář v Okrouhlině pochoval v tom týdnu jeden mladý a jeden 
starý život; ale oba v čas, kdy se lidé hřbitovu vyhýbají. Starý kra- 
hulík sedával každý den na šindelové střeše kostnice a krákoral, jako 
když starý člověk z hlubin srdce naříká . . . (Pokrajováni). 



Nové písemnictví — Překlady básnické, 163 



Nové písemnictví. 

Překlady básnické. 

Bohatou radu překladáv básní A, Mickiewiczových vydal Vácslav 
Štulc (díl 52. Narodili bibliothéky) ; obsaženy jsou tu*: GraĚina, Konrád 
Wallenrod, Sonety Krymské^ balady, Ďziady, Z drobných básní 
(12 čísel) A Bajky (4). Každé dílo velikého Poláka, jež nám tu podává 
pilný jeho tlumočník, opatřil vysvětlivkami věcnými, částečně též esthe- 
tickými a historickými, snaže se učiniti je českému čtenái^tvu dokonale 
přístupným. Zdá se, že s láskou nejpečlivější obíral se tajeplnými Dziady, 
básní to velikou a přece jen zlomkovitou, kteráž ovšem k charakte- 
ristice nejen jedné .stránky Mickiewiczova tvoření, ale celého jednoho 
směru poesie polské jest velevýznamna právě týmiž vlastnostmi, ve 
kterýchž záliba větší části obecenstva našeho bude pochybná: mysti< 
cismem svým i divokou fantastikou; Y. Štulce mučednický její zápal 
vlastenecký a ideaiismus zabarvený vznětem náboženským zai^aly tou 
měrou, že nám vDziadech podal nejlepší svůj překlad básnický a nej- 
lepší k nim výklad historický. Je€ již v tom kus nezištného nadšení, 
vůbec přeložiti báseň tak necelou, ba jak sám překladatel praví, kusou, 
a tak málo povšechnému vkusu velikého obecenstva hovící, zvláště pak 
vykonati značnou tuto práci spůsobem tak úcty hodným, jak to učinil 
Štulc. Překladem Dziadů, plným obtíži někde tlumočníku — jakož sám 
vyznává — nepřemožitelných, získal si Štulc zásluhu opravdovou a hodnou 
ocenění, vřadiv do českého písemnictví ono dílo velikého, neštastného 
pěvce, jež vyplynuvši mu z nejhlubšího srdce rozbolestněného jest po- 
svátnou ve svém spůsobu a vysoce charakteristickou památkou, ježto 
však mnohému, snad každému současnému překladateli našemu kromě 
Štulce zdálo by se v četných ohledech nevděčnýTu a po dlouhé asi 
doby nebylo by vešlo v náš literární majetek. Prací tou vykonal Štulc 
čestný úkol vůči největšímu slovanskému pěvci a bratrský čin vůči 
nái'odu polskému, jehožto útrap jsou Dziady pronikavým výkřikem. — 
Verše Dziadů v Štulcově překladu vynikají nad ostatní této sbírky, 
z nichž na čestné místo slušno postaviti časoměrný hexametr pověsti 
v^delotovy ve Wallenrodu, správný a ladný. Z ostatního staršího pře- 
kladu básně této nevymizely pozdějšími opravami vady ještě tou měrou, 
jak by" si bylo přáti. Verše jako ku př. v úvodě: „Do hranic Litvy vězí 
a mordiye" anebo „Máj kveť rojem plodů" a p. nejsou pěkné; tak 
i leckde v Oražině. Že pak vůbec překladatel zásadně uvádí v rytmus 
verše a zejména v rým česká slova s polským přízvukem, poněvadž 
prý si Čelsíkovský dovolil totéž: s tím arci nesouhlasíme; vždyť Štulc 
sám praví, že rytmickou nesprávnost takou ucho české těžce snáší. 
Pravdat, že Mickiewicz sám dbával dosti málo, shodujeli se mu přízvuk 
slov s metrem verše; avšak jen uprostřed verše: zakončení, rýmu ne- 
správného nikdež u něho nenajdeme. Přízvuk polský, na slabice před- 
poslední, sám sebou lehký jest a houpavý, při malých odchylkách od 
metru nepozbývaje hudebnosti; nesmíme zapomínati, že náš přízvuk, 
rázně vpad^je slabikou první, závažnější jest a nesprávný přízvučný 



164 iV. Sobotka: 

verš český že nebývá hravým jako polský, ale spíše kostrbatým. Leh- 
kosti, lahody a plymiosti přízvučného verše českého nedocílíme bez 
delikátního šetření pi4rozeného znění, jakým si každá věta česká sama 
své metrům káže. Začínali báseň Útěk takto: „On na vojně — rok 
uplynul,'' nelze zajisté verš tento vzíti za trochaický — a přec báseň 
celá trochaická jest. Neshodám podobným jinde často se překladatel 
s patrnou péčí vyhnul, i litujeme, že týmž správným citem rytmickým 
nedal se důsledně vésti všude. Od časů Celakovského naše umění 
slovesné v mnohém ohledu formálně pokročUo. — Ale i po této malé 
polemice přgímáme Štulcovy překlady z Mickáewicze s vděkem a se 
zaslouženým uznáním snahy, uvésti nám Cechům činnost velikána toho 
v známost obrazem co možná všestranným. 

El, Krásnohorská. 

Hynek Mejsnar překládá básně Homérovské s neúnavnou pílí; 
vydaU rychle po sobě překlad Odysseje, Batrachofnyo7n<ichie a takořka 
v patách za tím překvapil nás překladem prvních dvanácti zpčvův lUady. 
Jsouce o Mejsnarovi přesvědčeni, že vlohami, vzděláním i přičinlivostí 
svou je překladatel nevšední, že je s to, aby velikou úlohu — zčeštiti 
nám celého Homéra — s úplným zdarem provedl: vítáme novou a to 
valnou část jeho práce s upřímným potěšením, ale zároveň k ní při- 
kládáme přísné měřítko i nechceme stcgovati, v čem nás neuspokojila. 
To pak jest hlavně zalíbení překladatelovo ve slovech neobyčejných, 
nepěkných a nesrozumitelných, jež by jinými lepšími, správnějšími, 
mnohdy libozvučnějšími snadno bylo nahraditi; některá tuto na ukázku 
pokládáme: hurtně, holedbati se, pelestný, pralepší, plekno, žír, velivoj, 
ostrořehotný, buřištít, aigida třasná, střelosypnice, lepohlezný, přeslav, 
čupřina (místo hříva), pouček, rozsedlistý, žírnodědinný, cáp, choť a svésf, 
jasnochový, Vltorozenka, kovokrzný a m. j. I nebudou se nám nikdy 
líbiti verše jako tyto: 

Kýty vyřízli beder, nato zevSad postřeli Žirem, 
nadvojvrsto dělavše, syré na ně pak řezy kladli. 

Jinde nazývá překladatel koně „stejnoleté sudosrstky a přes hřbet 
olovnice rovné*', nebo vypravili e, kterak „vykrechtili přikop a tam ostré 
vetknuli drouhy" ; také sprostých výrazův, jako: „dřepmo nadávky 
kecáš" nutno se varovati. Tu a tam vyskytuje se zbytečně ruská vazba; 
formy vlastních jmen jako na př. Faibos-Apollona nebo Pallas-Athénu 
jsou nečeské. Podotýkáme ^to věci, žádajíce sobě, aby se jim pře- 
kladatel v druhé polovici Iliady už nadobro vyhnul; i jsme ovšem toho 
daleci, pro takovéto výtky neviděti v práci Mejsnarově četné přednosti, 
jimiž vyniká. Důstojný překlad básní Homérových jest dílo tak veliké, tak 
důležité a tak obtížné, že sebe větší mistr je po léta vždy znova tříbiti, 
brousiti a pilovati bude ; toho jest si zajisté i Mejsnar náležitě povědom : 
ale ve druhých dvanácti zpěvích Iliady nechť nám podá překlad takový, 
jímž by snaha i píle jeho již byly korunovány. O celé práci pak ještě 
promluvíme, až bude dovršena. 

Slovanské poeeije, výboru z národního a umělého básnictva slo- 
vanského v českých překladech, kterou pomocí Matice moravské vydává 
JFV. Vymaealy vyšel svazek n., obsahující poesii polskou a lužicko- 



Nové pisemnicM •— Překlady hámieké, 165 

srbskou. Úvody literární a krátké životopisy básníkův, z kterých tuto 
položeny ukázky, přijdou zvláště takovému čtenái4 vhod, který' neměl 
příležitosti seznámiti se blíže s literaturami těchto našich bratří slo- 
vanských; jsouC při vší stručnosti přehledné a důkladné. Co se dotýře 
výběru, pozorujeme s potěšením, že p. pořadatel zvláště ve druhé ěásti 
II. svazku kritiětěji sobě počínal a hlavně k novějším a dobrým pře- 
kladům přihlížel, čehož v I. svazku nebylo. Při této příležitosti musíme 
se dotknouti otázky, smíli vydavatel podobného sboniíku opraviti 
a vybrousiti překlad dle svého dobrého zdáni, čili jest povinen otisk- 
nouti jej beze změny tak, jak byl vyšel z péra překladatelova? Možná, 
že překladatelé budou se ohrazovati proti všelikým opravám považujíce 
sv(y překlad za dobrý anebo za to majíce, že by si jej sami dovedli 
lépe opraviti. Proto tedy měl by jich vydavatel dříve požádati, bud aby 
sami překlad svi^ opravili, anebo aby jemu dovolili jej opraviti; a kdy 
by k tomu nebyli ochotni, pak tušíme měl by právo jejich překlad 
opraviti, vytříbiti, třebas i přepracovati, však zároveň tak to pozna- 
menati, aby práce i překladatelova i jeho vidná byla. Mělo se tak 
ve sbírce p. Vymazalově díti aspoň se staršími překlady, které pří- 
snějším požadavkům naší doby už nevyhovují. 

Veleplodný Jar, Vrchlický vydal v XVIIL svazku Poesie světové 
hojný výběr z poesie francouzské nové dóby\ je to vítaná anthologie 
moderní lyriky francouzské, v níž zastoupeno jest 44 básníků v peč- 
livém a šťastném výboru. Že překlady jsou v každém ohledu výtečné, 
rozumí se samou sebou; dokázalť Vrchlický jednak původními svými 
básněmi, jednak dřívějšími překlady z V. Huga a G. Leopardiho, že 
jest mistrem formy, že má výraz v úplné moci a umí odívati myšlenky 
v takové roucho, které jim nejlépe sluší a k nim co nejtěsněji přiléhá. 
Jeho verše jsou jako z litiny, jeho rýmy phié, nové, samý libozvuk, 
jazyk při tom správný a mluva ušlechtilá, úchvatná. Na této chvále 
přestáváme, aby se nezdálo, že píšeme panegyrikus, a raději upozor- 
níme na některé věci, které se nám nelíbí; jsou to celkem poklesky 
nebo nedostatky nepatrné a nečetné, kterých se básník příště snadno 
uhlídá. Vrchlický klade velmi rád genitiv substantiva mezi předložku 
a slovo, ku kterému předložka náleží, zhusta na ťgmu zřetelnosti, jako 
např. : „u oltářů tvých prahů^, „a se opře tiše o z palisandru klavír^, 
„pod pána bič^, „až k hory patě.^ Některým místům není lze poroz- 
uměti, jako: n^<iíý hluchým nebe zvát on pražným uzří nebe (str. 15), 
nebo na str. 320: „Na drahých čabrakách ve barvy fialy v své ruce 
ostatky děl Turpín schytralý.'' Mladí naši básníci mají zvláštní zálibu 
ve slově VBfnaeh^ jehož užívají někdy až přes míru a nemístně. Slovo 
to samo sebou jesti velmi výrazné, stručné, poetické, ale přece nelze 
ho užívati v takovémto spojeni: „Děl k vlně: Stiš sel ona vzmachem 
svou skráň sklonila hned^; anebo: „vzácné zárodky všech tvorů na 
plodný hlas tvíy (Venuše) v jeden vzmach 'se hrnou tvořiti** a p. — 
neboť vzmach neznamená zi^isté nic jiného, než máchnutí vzhůru^ 
anebo vůbec máchnuti. Také slovo azur vyškytá se u Vrchlického 
příliš často, a nikde blankyt, ač toto slovo jest rovněž tak poetické 
a^nám známější, a také věru lépe by znělo „ve blankyt zříme** nežli 
„ve azur zříme**. Konečně nalézáme nesprávnosti gramatické, jako: 



166 ^- Hajnií: 

„T kleče" misto kleče nebo klečíc, „převrací" m. přewacejí, „by zpup- 
nost znali jste" m. byste znali, „kdes v lese ve křo\i by zřfdUi jsme 
školu" m. zřídili bychom. Jakým právem psáno „žití", »býtí", nevíme. 
Poklesky takové se ve skutečné kráse překladu skoro ztrácejí, ale 
bez nich bude překlad ještě lepší pochoutkou. p^ Sobotka. 

Literatura tecbnická. 

Fr, Špatného Stručný německo-český slovník technický. Sešit 
1, a 2. — Známe celou řadu slovníkA technické terminologie v mo- 
derních jazycích, však žádný z nich není prost nedostatků, ano shledali 
jsme druhdy (v slovníku Tollhausenově k. p.) i čiré nesmysly. Příčina 
leží nA snadě. Edo sestavuje slovník odborného názvosloví, musí neto- 
liko znáti důkladně oba srovnávané jazyky, alebrž býti zároveň i doko- 
nalým znalcem odborným. Obsahujeli pak, jak to bývá, slovník celou 
řadu odborů, pak může se potkati s úspěchem jen co společné dílo 
několika odborníků. K těmto obtížím vyskytujícím se u každého techno- 
logického slovníku přistupuje pak u nás ještě nemalá obtíž, jakou působí 
nedokonalost ano namnoze úplný nedostatek české odborné termino- 
logie; vedle obtížné práce sbírání a třídění kráčí tu pak daleko obtíž- 
nější úloha tvořeni. Předmět ten jest tak důležitý, že nemůžeme ne- 
dotknouti se ho aspoň několika slovy. 

Jest velký rozdíl mezi názvoslovím vědeckým a názvoslovím prcJc- 
tickým. Při tvoření onoho můžeme si počínati docela volně a smíme, 
ano máme dbáti jazykové přesnosti i jakési lahody; při tvoření názvo- 
sloví praktického však dlužno vždy na paměti míti poměry drsné praxe, 
což platí ovšem především o terminologii technologické. Název, který 
se neigme v dílně mezi dělníky, ten vůbec neobstojí, neb konstruktér, 
inženýr i stavitel bezděky upustí od užívání slova, které se hodí jen 
do kreslirny, jehož však v dílně neb na staveništi užiti nemůže. Dělník 
celkem rád přijme nové slovo, ale jen tehdy, vj^hovíli podmínkám praxe : 
jeli stručné a význačné. Hovor v dílně, v ruchu a hluku práce nepři- 
pouští rozvláčnosti, neurčitost pak u významu může někdy býti osudnou, 
vždy pak jest na závadu. Slova tak širého významu jako spojka^ vý- 
stupek a p. nehodí se pro praxi. Mimovolně se potom praktik vraci 
k staré hantýrce, která je linguisticky špatná, však vyhovuje svému 
účelu. V tom, že tak málo bývá dbáno uvedených podmínek, leží dle 
našeho zdání příčina, proč české názvosloví v dílnách se neujímá — 
a tudíž také ze síní konstruktérů jest vyloučeno i tam, kde český hovor 
jest obyčejem. Mluvíme ze zkušenosti. 

Názvosloví technické obsahuje ovšem terminologii vědeckou i tcchno- 
logickou, jako vůbec činnost technikova stojí, abychom tak řekli, jednou 
nohou na půdě vědy, druhou pak v oboru hmotné práce: dosahujíc na 
jedné straně k abstraktním problématům mathematické fysiky, na druhé 
pak ztrácejíc se v řemeslech. 

Jsou slova, kterých nikdy nebude užito v dílně, o těch platí, co 
bylo řečeno o názvosloví vědeckém; jsou pak jiná, která musejí míti 
onu tuhou konstituci, jíž je třeba, aby nezanikly v dusné atmosféře 
dílen. Jest ovšem na snadě, že u těchto slov nesmíme příliš úzkostlivé 



Nwé p^9emnietvi — Literatura teeknuM. 167 

dbáti pnrisma a lahody, jeli cizf slovo schopno, aby bylo přijato přímo 
do ústroji našeho jazyka, tím lépe ; nenili, nastává těžký úkol, nahraditi 
je novým, stručným a význačným. Opakujeme, že i nejdůmyslněji vy- 
myšlené slovo není nám nic plátno, nevyhovili těmto podmínkám: ne- 
ujme se a slonži zhusta jen k tomu, aby zvýšena byla nechuť a nedů- 
věra k českému názvosloví, která místy ještě paritye. Tušíme, že mnohý 
mladý technik, který z českých škol do našich dílen vstoupil, nám při- 
svědčí: krok za krokem upouští od školské své terminologie a při- 
vlastňige si nepěknou, ale vždy ještě praktičtější hantýTku dílen. 

Budiž nám prominuto, že jsme se o této věci obšírněji rozepsali. 
Ale jest to otázka palčivá, a zdá se nám býti na čase, abychom si 
přímo pověděli, proč český inženýr, chtěje mluviti o věcech, odborných, 
tak zhusta užívá jazyka německého. Že i literární produkce technická 
tím trpí, o tom netřeba šířiti slov. 

Přistupujeme nyní k novému slovníku. P. Špatný jest tak známý 
a zkušený lexikograf, že netřeba teprve vytýkati zvláště velikou píli, 
s jakou snesen materiál tohoto slovníku jeho; leč zdá se nám, že zá- 
sluha jeho záleží více v sebrání názvosloví některých řemesel, v nichž 
dobré staré názvy posud se udržely — jako zejména v mlynářství — 
nežli v sestaveni mladší terminologie odborů technice bližších. Slovník, 
jejž máme před sebou, má obsahovati tak různé odbory techniky i ře- 
mesel, že je hrubě nemožno, aby všem vyhověl. Poukážemeli v násle- 
digicích řádcích k některým nedostatkům v podaném názvosloví, zvláště 
technickém, činíme to s upřímným úmyslem a přáním, aby na této za- 
nedbané roli konečně vypučel život čilejší; budiž při tom pamatováno 
pravdy, že ve sporech tříbí se názory. Výtky naše, třebas i ostré, jsou 
\:ždy přátelské. 

Na předním místě byli bychom si přáli, aby vždy nejlepáí slovo 
bylo uvedeho napřed, kdežto v četných případech shledáváme pravý 
toho opak. Za přiklad sloužiž : Angriffspunkt — bod dojmutí, pásobiSfé; 
Bremsen — škrtiti, zarážeti, brzditi; Dampf kanál — průpar, kanál 
parní; Monteur — sestavovatel, montér; Regulátor — rovnatel, vy- 
rovnavatel, regulátor. Jinde postrádáme významů dobrých a přijatých, 
jako ku př. Anzeichnen přeloženo: značiti, naznačiti, naznamenati, po- 
znamenati, kdežto slovo „orýsnouti" — ač méně správné — má již 
domovní právo praxe. Aussparung jest spíše „dutina" než „vyhlubenina," 
což je slovo již příliš dlouhé. Pro Baggermaschiiie jest již obecně při- 
jato slovo „rýpadlo,** nikoliv „hlubidlo, hrabadlo"; u „Entweichen" ne- 
vidíme známé slovo „unikati.'' U „Fliehort" nahrazen docela zbytečně 
výborný terminus „záštita" (podaný Hořovským) nepěkným „utéčka." 
Při slově Liderung schází obvyklý význam „úcpa"; Gegenkraft přeloženo 
„protisíla," kdežto jednoduché „odpor" by bylo bývalo místnější. Gelindes 
Feuer jest dle slovníku oheň tichý, lehký, volný — jen ne mírný, ač 
právě tento význam jest nejpřiměřenější. 

Jak již dříve praveno, nesmíme se v. praktickém názvosloví báti 
slov cizích, pokud jsou obecně užívána a pokud se do soustavy českého 
jazyka hodí; slov „ventil," „expanze" a pod. lze užiti bez obavy, ano 
ona vždy budou v praxi míti převahu nad slovy „zámyčka" „rozpí- 
náni" atd. Něco podobného platí o slově „ílanč," (které by snad mohlo 



1G8 L, Hajnii: 

lépe dostati tvar ílanže), ono není sice pěkné, ale tak zakořeněno, že 
by mohlo býti nahrazeno jen slovem velmi šťastně voleným ; slovo „pi4- 
ruba" jím však není, ještě méně pak neurčité slovo „okriy." Také vý- 
znam „mnohohranné železo^ pro „Fagoneisen^ je pro praxi pi^liš učený, 
„železo fasonové" podrží vždycky vrch. 

Některá slova jsou zbytečné nepěkná neb i chybně volena, ku př. : 
Jednička dynamická neznamená zajisté Arbeitseinheit, ale spíše Arbeits- 
einser. „Setrvačnost^ není Beharrnngszustand a Hintermauerung pře- 
kládáme odedávna (i v kruzích praktiků) slovem „nadezdívka, dozdívka^ 
a nikoliv „zazdění,'' což znamená „Einmauerung.^"') Pro německé 
Ebene přijali jsme slovo „rovina," nikoli „roven," což v stavitelství 
značí „glajdiu." Slov jako „jití stroje" (der Gang der Maschine), „dů- 
sažný" (intensiv), „kychtotah" (! Gichtzng), „škrtnice" (Bremse) byli 
bychom raději neviděli. 

Docela chybně přeložena zvláště některá slova theoretické nauky, 
jako: Massenmoment — moment lenivosti, Retardirte Bewegung — 
pohyb krocený, opožděný, Rotationskdrper — otočník, čehož tím více 
litujeme, že názvosloví theoretické jest již Šťastně ustáleno. 

Nepěkná a chybná jsou též slova jako „drobnítko" (Nonius), 
„zandání zacpávek" (Stopfbůchsenpackung), „znamenací svítilna" (Signál- 
laterně) a j.. v. 

Slovo „lokomotiva" tak zobecnělo, že mužská forma „lokomotiv" 
uráží ucho. Při slově „Gleitklotz" pak podal p. spisovatel podivný vý- 
znam „klátek vodící" (klátok z něm. Gleit) na místě správného a zná- 
mého slova „smykadlo." 

Konečně myslíme, že slova Jako: Abprotzen, Conditorei, Corre- 
spondezkarte, Couvert, Fahne, Garderobe, Herrenkoífer (mužský kufr!), 
Leberthran , Lorgnet (konkadlo !), Mausefalle , Mohnbeugel (rohlíček 
s mákem), Naturforscher , Nussknacker, Ochsenleitseil , Reisetasche, 
Spazierstock, mohla býti vynechána a nahrazena slovy místnějšími, která 
byla opemenuta, jako ku př. Economiser, Erzw&sche^ Durchgangsventil, 
Geradftthrung, Massenbeschleunigung, Moment, Momentarm, Presspumpe, 
Quertr&ger, Radialbohrmaschine, Schwindmaass, Setzpumpe a j. v. 

Opaki^eme důrazně, že zásluhy p. Špatného jsou nepopiratelné 
a veliké, jmenovitě v neúnavném sbírání a pořádáni názvosloví řeme- 
slnického; ale sestaveni terminologie technické, která namnoze do- 
cela nově musí býti utvořena, jest úlohou tak rozsáhlou, a obtížnou, 
že na ni síly jednotlivce — i sebe pilnějšího a zkušenějšího — asi 
vůbec nestačí; dle našeho přesvědčení měl by se v ni uvázati sbor, 
v této věci nejkompetentnější, totiž profesorský sbor české polytechniky, 
aby — čím dříve tím lépe! — společnou prací vyhověl potřebě nej- 
výše naléhavé. — 

Zprávy spolku architektů a inSenýrů v Čechách. Bočn, IIL 
sešit 11, a IIL Mezi články v tomto sešitě obsaženými má zvláštní 



"*) V chaosu naší terminologie dotýká se nás vždy nemile, nahražcueli se. 
přijaté a ujavší se slovo zase jiným. Yzejdeli někde zelený lístek, ne- 
smíme jej hned zase vytrhávati. V přítomném případě jest uvedený 
nedostatek tím zvláštnější, že u slova „Nachmanenmg'' nalézáme docela 
správné „dozdívka.'* 



Nové jpisemnictvi — IMeratura technická. 16íř 

ziýimavost pojednáni architekta Barvitia o pomníku Jnngmannově. Spiso- 
vatel licí ta celý vývoj pomníku od pniiích stadií, konaných v Římě 
před osmnácti lety, až k úplnému ukončení uměleckého díla, které 
se stalo skutečnou okrasou Prahy. Vůči kritice, která druhdy pomníku 
vytýkala za vadu, že umělec představil nám Jungmanna sedícího, od- 
kazcge Barvitius ku vzorům starším z dohy římské. Sami poukázali 
hychom ku známým sochám dvou jiných „tíchjxh geniů,'^ totiž k soše 
Kopeiiiíkově v Toruni a k pomníku Wattovu od Chantreye v opatství 
Westminsterském ; zvláště tato poslední má v základní myšlence velkou 
podobnost se sochou Juugmannovou. 

Články o novém domě v Poštovské ulici a o mostu přes Ohři 
v Klášterci vítáme již pro to, že bychom si přáli, aby se časopis spol- 
kový časem stal jakýmsi archivem, v němž by uloženo bylo vše, co 
na poli technickém v Cechách platného bylo vykonáno. 

Mezi ostatními články vyniká jsvláště Tauchenovo vypsání prací 
při tunelu Gothardském, zaklád^íc se na vlastním názoru. 

Řadu referátů a kritik zahajuje zajímavý polemický úsudek dr. Ka- 
louska o Ržíhově spisu : Die ehemalíge Judithbracke zu Prag, das erste 
Ingenieur-Werk in Bdhmen. P. Kalousek obrací se tu hlavně proti myl- 
nému názoru Ržíhovu, jako by knížata čeští byli se obmezovali na stavby 
pouze dřevěné^ zároveň pak vytýká spisovateli také v ohledu technickém 
povrchnost, ježto objeviv úplný oblouk starého Jitčina mostu *), nezjistil 
veškery jeho rozměry, nýbrž změřiv pouze rozpnutí spekuloval dále na 
základě pouhých koi^ektur a analogií se současnými stavbami cizími. 

Studie pozemního stavitelství. Série I. 1878. Publikaci tuto 
vítáme se skutečným potěšením. Na deseti pečlivě kreslených velkých 
listech skvělé úpravy uveřejňuje i^ prof. Pacold práce z oboru stavi- 
telství provedené na české polytechnice. Obsahuje pak tato první série 
plán myalivny, plán * fary, taneční sál, detaily velikého okna, krov a 
výkres kované mříže ze XVH. věku nalézající . se na Strahově. Ze- 
jména tím, že uveřejňuje podobné výkresy památek domácí architektur}*, 
zavděčí se zajisté prof. Pacold nemálo všem našim architektům a histo^ 
ríkům umění. Že pak uveřejněné plány mají i pro praktického stavitele 
velkou cenu, za to ručí odborná zkušenost prof. Pacolda, jehož řízením 
veškery práce byly provedeny. Těšíme se v skutku na série další a pře- 
jeme záslužnému podniku tomu rozšíření co největšího, podotýkigíce, 
že cena jest velmi mírná. *) L* Hajniš, 



^ Most tento vystaven královnou Juditou, manželkou Vladislava 11., 
v druhé polovici XII. století. Vycházelf asi od nynějšího kláštera kři- 
Žovnického, kde také řečeny oblouk byl nalezen. R. 1272 probořil se tento 
most nprostřed řeky, r. 1342 pak neobyčejnou povodni a návalem ledu 
byl z větši Částí zničen, tak že až do vystaveni mostu Karlova užíváno 
přemostěni prozatímního, položeného nepochvbně na zbytcích starého 
mostu. Byl to první kamenný most přes Vltavu v Praze, ač nikoliv 
prvni most Pražský vůbec, neboť býval v Prazo most dřevěný od ne- 
pamětných dob, dle úsndku Tomkova (Dějepis Prahy, I. 24) aspoň jiŽ 
od doby Boleslavů. 

*) 2 zl. r. č. za 10 listů formátu 44 X 62 cm. Pečlivé . zapsané rozměry 
dodávaji výkresům zvláétě praktické eeny. 

12 



170 F. Zákrřj*: 



Brachvogel a Gutzkow. 

Nekrolog. 

Dne 27. listopadu 1878 zemřel spisovatel Narcisa^ Adalbert 
Emil Brach vo gel. Narodiv se 29. dubna 1824 v někdejMm městě 
koi-any české, ve Vratislavi, studoval tam na Magdalenském gymnasii, 
vsak již tu zaujat touhou po divadelním umění, tak že, když sé po 
smUl otcové a matčině dle vlastní vůle mohl rozhodnouti, odeSel do 
divadelní do Vídně a vystoupil zde na jevišti, • leč s takovým ne- 
úspěchem, že se umění hereckého navždy sřekl. Vavřín kvetl pro něho 
na jiné, pevnější, na produktivní divadelní pAdě. Opět jal se studovati, 
nyní na universitě ve Vratislavi, a sice r. 1846 — 48 v různých, pro 
nastupujícího literáta nejdůležitějších oborech: d^epravném, mudro- 
slovném, krasovědeckém ; po čemž r. 1848 navštívil Berlín, ale brzy ra- 
ději na svěží venkov do Podkrkonoší se vrátil, kde po boku mladé 
choti v osamělé dědině literárními studiemi se obíral, svoje dramatické 
prvotiny (Jean Fayard; Aham, lékař Oranadshý) a fílosodckon báseň 
Stehováni dí^M vybásnil. Jedno z nejcennějších svých dramat, Adal-- 
herta Babenberského, sepsal v Berlíně, kamž opět s chotí, jižto zde 
byl seznal, jíti nucen byl (poněvadž r. 1854 svého podkrkonošského 
jmění pozbyl) a kde nalezl postavení při KroUově divadle a později 
při Wolffově telegrafním závodě. Ale teprve Narcisem proniknul, aby 
pak německou literaturu ještě několika jinými vzácnými dramaty obo- 
hatil, mezi kterými truchlohry Mons de Caus a Usurpator^ pak činohra 
Lichvářův syn a hlavně činohra Škola harfová (dle románu Beau^ 
marchais) jednak jeho přednosti, však jinak i jeho slabosti více méně 
jeví. Mimo román Beaumarchais napsal radu jiných objemných románů, 
s názvy: Friedemann, Bach, Beféoni, Schubarth a jeho současfUci^ 
Hogarťh* Jeho práce vyznačiyí se řízností, vřelostí, tvůrčí obrazotvor- 
ností, původností ale nezřídka i podivností a tytýž povrchností, kterou 
zavinila neblahá psavost. Vedle jiných slabších románův a vypravování, 
pak dějepisných a životopisných statí jakož i Divadelních studií, pra- 
coval, však nedopracoval Brachvogel rozsáhle založené Dějiny Berlín- 
ského dvorního divadla, R. 1873 počal vydávati sebrané své spisy. 
Korunou jeho produkce zůstanou divadelní díla, ni^mě Narcis, pod- 
nětem Diderotova Rameauova synovce sepsaný a v J. J. Kolárově pře- 
kladu též na českém jevišti oblíbený, Narcis, jenž titulní úlohou, zosob- 
něným bouřliváčkem šílené, zuřivé revoluce, první herecké síly (jako 
ku př. Dawisona) lákal a dlouho lákati bude : efektní, duchaplný, veliko- 
lepý to jenom pátý akt, a přec dokonalé dOo, jež nutno vřaditi mezi 
přední dramata věku. Cosi Narcisovského mělo do sebe i Brachvoge- 
lovo vzezření, jak snad mnohému připadlo, když jeho podobiznu uviděl. 

Nejenom národu, ale národům zahynul v neblahé noci z 15. na 
16. prosinec 1878 geniální Němec s poloslovanským jménem : Karel 
Gutzkow, autor Uriela Akosty, Tartuffeova pravzoru. Rytířů 
e ducha. Římského čaroděje, narozený v Berlině 17. března 1811. 
Domyslila skvělá hlava, dopracovalo srdce nadšené pro krásu a volnost, 



Brachoogd a Gwtzkow. 171 

dotrpél mučenik spisovatelství. Podával písemnictví svého národa klenot 
za klenotem, za to však jej urputní Manželové a bezcitná nevšímavost 
národa uvrhli v temno žaláře, nedostatku a šílenosti, snad i v náru(^ 
hrozné smrti. Y prvním období své literární činnosti (1830 — 40) vydal 
mimo četné časové novinářské články, kresby, úvahy, essaye též novelu 
Walljf; Yolfgang Menzel, s rovnou jizlivostí nenávidící jak Francouze 
a Slovany tak starého Goetiiea a Mladé Německo, k němuž také Gutz- 
kowa připočetl, udal jej pro světské i náboženské volnověrství, a Gutzkow 
.mnsil v Mannheimu tříměsíční vazbu protrpět. V témž období vydal 
román Blasedov a jeho synové, jakož i dramata Nerona a Satda 
v Grabbeovském přemohutněuém svémravu. R. 1840 uveřejnil Život 
Bórneův, obranu tohoto vtipného publicisty proti Heineovi. Do druhé 
polovice v druhém období jeho činnosti (1840 — 50) spadá jeho drama- 
turgování při Dráždá&ském divadle ; však bylo to vůbec divadelní, pře- 
velmi šťastné divadelní období pro něho. Z těchto let jsou původem 
svým netojiko Richard Savqge, Pugacev a WúUenwéber, ale také 
Werner i OUfried, a což více: také veselohry Cop a meč (1843), 
Královský poručíky Pravzor TartuffeAv (1845) a truchlohra Uriel 
Akosta (1847); jako dříve Wernerem , v Tylově překladu Srdce a svét, 
obrazem to boje, jejž manžel bojige mezi láskou k manželce a láskou 
k někd^ší milence: tak vniknul Gutzkow i Pravzorem Tartuffeovým 
v překlade Boženy Němcové a Vrielem Akostou v překlade neznámého 
J''. 8. na české jeviště, aby po hříchu zase po dlouhá léta s něho 
zůstal odstraněn. Uriel je truchlohra spinozismu trýzněného zarputilou 
orthodoxií, až na některý básnicky nepodstatný poklesek v pravdě kla- 
sická v technickém i poetickém ohledu. Tři posledně jmenované veselo- 
hry vynikigí nad Scribeovské hry hloubkou a vřelým humorem, jemuž 
na východě přednost se dává před chladně leskným espritem. Cop 
a meč má za hlavni postavu pruského Fridricha Viléma I. a za ^třcd 
hrubě * bijgaré jeho Tabákové kollegium ; Královský poručík, parádní 
úloha Dawisonova, hraje v domově mladého Goethea; Pravzor Tar- 
tuffeAv má za přední postavu sama Moliérea. Cop a tnec je, pravé 
jako Lessingova Minna z BamhelmUy veselohra, již pro české jeviště 
s úspěchem nelze upraviti: tak jsou v duchu výlučně národním vybá- 
sněny; nový doklad, jak pevnou půdu má pod sebou kritický náhled, 
že se každá báseň v překladu do kterékoli řeči stejně líbiti má jako 
v původní*. Yelkoromány Rytířové z ducha (1854) a Římský čaró- 
di) (1858) náležejí v Gutzkowovo třetí období (185Q— 1860). Jimi 
jaksi zápolil s £ug. Sueem. Rytířové z ducha jsou zrovna tak muoho- 
svazkoví jako Věčný Hd a mají s ním účel společný: hrdinové jejich 
vypínají všecky sily, aby přemohouce všeliké překážky dobyli převeli- 
kého jmění; ale Gutzkowovi bojovníci po něm dychtí, jen aby mohli 
jim prospěti vítězství moderních ideí, jakož vůbec devitisvazkové arci- 
dílo Gutzkowovo všecky novověké snahy důmyslně líčí a rozebírá. Po 
r. 1862 byl Gutzkow tsgemuíkem Schillerovského nadání ve Výmaru, 
v úřadě to ne bezstrastném. Jeho soužení na křížové cestě literární do- 
stoupilo však tehdy vrcholu v r. 1864, kde uštván žlutozrakou záští 
kritikastrů ve Friedbergu si na živQt sáhnul. Choroba mysli obestřela 
jej tak, že musil býti dán na léčení do Gilgenbergu u Baíreuthu. Zotavil 

12* 



172 Drobné zprávy, 

se; jediuě jebo touha po změně v bydlišti, jež ho již ve mládí také 
k delšímu pobyta ta do Mnichova, tu do Frankfurtu a do Hamburka 
vlákala, zvětšila se nyní v něm, jako by před osudnou katastrofou 
prchal; sídlil brzy ve Veveyi, brzy v Kesselstadtě, pak v Bregenci, 
a v posledním desítiletí — v němž vytvořil romány Hohenschwangau^ 
Synové' Pestalozziovi^ Fritjs Ellrodt^ jakož i jiné výpravné, cestopisné, 
polemické a najmě výtečné svéživotopisné kresby, a počal vydávati své 
sebrané spisy — zdržoval se zase v rodném Berlíně, pak na zámku 
Wieblingenském a Heidelberku, konečně ve Frankfurtě nad Mohanem 
a v blízkých Sachsenhausích, kde ho dne 16. prosince ráno uděšená 
cho£ v pohořelé ložnici nalezla mrtvého. Snad zahubil jaré myšlenky 
v této lví hlavě národní nevděk. A nyní? Ach, nyní zajisté postaví mu 
národní vděčnost velikolepý pomník! . . . 

František Zákrejs. 



\^ ^^ \-V '-^y- ^ 



Drolné zprávy. 



z ruské literatury, čím bujněji se za posledních let vzmáhá 
ruský román i novela, tím řidšími jsou zjevy hásnicivi veršovaného, 
a zejména i dramatického. V poslední době vystoupili s novými pra- 
cemi dramatickými stařičký Ostrovský a z mladších hmbě Golenišéev- 
Kutueov, A. N. Ostrovský vystoupil na Malém divadle v Moskvě s no- 
vým dramatem Bezprldannica (Bez výbavy). V malém jednom Povolž- 
ském, městě žije schudlá vdova Ogudalova s krásnou dcemškou Larissou; 
hmotné prostředky jejich jsou tak nepatrné, že nestačují na sebe skrov- 
nější výživu, a vdova přijímá proto ochotně štědré dárky četných, vzne- 
šených zbožííovatelů své dcery. Ta však nenalézá záliby v strojených 
panácích a srdce její touží po jiném hrdinovi. Najde ho brzy v osobě 
námořníka Paratova. Paratov přijde s jakýmsi důstojníkem do bytu 
.Ogudalových, a mezi řečí se optá důstojníka, zdali dobře střílí; když 
tento přisvědčí, postaví si na hlavu sklenku a vyzve důstojníka, aby ji 
ranou z pistole sestřelil. Důstojník to šťastně vykoná. „Ach hleďte" — 
dá se Paratov do smíchu — „střílel jste na cizího člověka a třásla se 
vám ruka — já však postavím na své místo drahou dívku, a ruka se 
mi nezachvěje." Vložil Larisse do pozdvižené ruky jakousi nádobu 
a roztříštil ji, neublíživ ovšem ruce dívčině; tím získal si její srdce. 
Však ucházev se nějaký čas platonicky o lásku Larissinu, vyhledal si 
pak nevěstu bohatou, aby jejím věnem spravil své finance. Oklamaná 
dívka, nucena matkou, chce již vstoupiti ve sňatek s úřadníkem Karan- 
dyševem; tím počíná 1. akt. Odbývá se již hostina svatební, tu objeví 
se znova Paratov, a probudí v srdci Larissině dřímající v^eň. Paratov 
opije ženicha, a vyláká Larissu ku projížďce po Volze a okolí. Z ve- 
čera přijdou do jakési pobřežní restaurace a Larissa nazývá se tu ženou 
Paratova. On však jí objeví, že jest už ženat, a znovu ji opouští. Zoufalá 
chce se vrhnouti do řeky, váhá však nějakou chvilku, a tu přichází 
Karandyšev, hledaje také smrt. Když mu Larissa vyjeví, že chce i nyní 



Drobné zprávy. 173 

Spiše náležeti Paratdvu, uež býti jeho ženou, zastřeli ji. Ostrovský chtěl 
patrně v nové toto své drama vložiti protest zdravého rozumu (Karan- 
dyšev) proti podlosti, obklopující Larissu; avšak provedení není více 
už tak dokonalé, jako n starších kusů Ostrovského. Vytýká se mnohým 
scénám, zvláště poslednímu aktu mnoho dialogů, monologů a málo děje. 
Nicméně dodělala se „Bezpridannica" značného úspěchu. Nedávno vyšel 
IX. díl dramatických spisů Ostrovského, v nějž pojaty komedie Tru- 
dovoj chléb, Bogatyja nevěsty. Volky (vlci) i ovcy, Pravda choroša 
a sčestije lučše a PósUdnaja iertoa. — 

Hrabě Golenišěev-Kutuzov vydal v Děle novou pětiaktovou tra- 
gedii Šinuta, hrající za „smutné doby'' bezvládí a samozvanců; hlavní 
ost)bou je v ní Šujský. Je to zvláštní zjev, že není skorp vynikajícího 
básníka ruského, jenž by nezašel buď do dob „smuty" aneb k Ivanu 
Hroznému, kdežto ostatní doby z bohaté historie ruské zůstávají ]ia- 
mnoze nepovšimnuty. Lermontov psal na př. píseň „O kupci Kalašni- 
kovu," Puškin tragedii Boris Godunov, hrabě A. Tolstoj celou trilogii 
o Ivanu Hrozném, Mej napsal Pskovitanku, Ostrovský Dimitra Samo- 
zvance a j. v. 1 Goleniščcv-Kutuzov sáhl k době „smuty," snad proto, 
že doba tA je historicky nejpropracovanější; avšak nového nepodal ve 
své tragedii mnoho; jest on reflektivným lyrikem a na líčení mocných 
dojmů péro jeho nestačuje. — Novinkou tohoto oboru jest i 5. díl 
Ruské bibliothéky, věnovaný Alexandru Sergéjenči Gribojedovu, zakla- 
dateli ruského dramatu, k jehož oslavení se ději na Rusi právě uyní 
přípravy. Ruská bibliothéka (o níž stala se zmíiika již v minulém roč- 
níku našem) jest založena zejména pro siření vědomostí o vynikajících 
spisovatelích ruských mezi širším obecenstvem, a jednotlivé laciné knížky 
její podávají z pravidla soubor toho nejlepšího, co z péra toho onoho 
spisovatele vyšlo. Tak stalo se i s Gribojedoveni ; a v 5. díle R. bibl. 
nacházíme nejpřednější jeho dramata: Gore ot uma, Luboěnyj teatr, 
Sv&ja seinja, Gruzinshaja noč a Chiščniki na Čegemě. Vyšší zjyí- 
mavosti nabývá spis tento ale tím, že do něho pojaty jsou i dopisy 
a různé zápisky Gribojedova, jakož i úvahy o něm, roztroušené po 
různých časopisech aneb vůbec ještě netištěné. Jako ve všech sešitech 
R. bibliothéky, přidán i zde životopis básníkův a podobizna jeho. 

V básnictví lyrickém • a epickém jest nyní jakási doba přechodná, 
jež odpovídá nynějším sociálním poměrům ruským, nacházejícím se také 
v době kvašení a utváření. Vystupi^í sice v posledním čase nezřídka 
nová básnická jména, ale plody nových poetů nedostihcgí ani prostřcd- 
nosti. Jen několik z nich povzneslo se nad všední mlíni. K těmto 
„lepším mezi rovnými" patří Obólenshý, jenž vydal nedávno sbírku 
svých veréů, nejvíce lyrických, částečně i epických. Jsou v ni zahrnuty 
práce skoro celého desetiletí, ale neproniká z nich dosavad samostatný 
ráz, básnická individualita. Zdá se, jako by u něho básnické nadšení 
nevznikalo bezprostředním nazíráním v přírodu a život, jež opěvá, nýbrž 
spíše čtením starších dobrých básní, jichžto sledy nedovede ani náležitě 
zastříti. Jeho lyrika upomíná rozhodně na Kolcova, Ogareva, Polonského, 
jeho výpravné básně jsou nápodobením Někrasova, a jakož bývá oby- 
čejem, nápodobením nikoliv nejlepších jeho plodů. Dokladem toho jest 
zejména báseň Večer: básník vyšed v průvodu své milé do polí, v}pi- 



174 Drobné zprávy, 

snje slasti jarního večera, náhle však upadá v sentímentálni úvahy 
o štěstí a neštěstí lidském a na konec potká pohřební prftvod s rakvi 
ruského mužika. Známo, že někteří kritikové nazvali musu Někraaova 
pro podobné motivy „mnsou lazaretů ;'^ Někrasov však líčil jen sku- 
tečnou pravdu, a sáhlli k motivům podobným^ činil to právem, poněvadž 
dovedl i onu „musu lazaretů" při odíti rouchem ryzí poesie (viz na př. 
jeho Morog hrasnyj nos). Chápeli se však jeho nápodobitel podobné 
myšlenky, neproěed prvé školou Někrasova, přichází na' scestí. Avšak 
ve sbírce Obolenského jest i nejedná krásná báseň, jako Pokř^ hrasa-- 
pice, Bouře na vsi, Věčný hoj a j., které mu zigišCi^í slušné místo 
mezi „nejmladší formací" ruských poetův. 

V žurnálech měsíčních stýkáme se nyní nejčastéji s Minským 
a QoUniéievem-^Kuiueovem, N. Minský je současník Obolenského, známý 
teprve v tomto desítiletí, a také dosud neustálený ač vysoce nadaný. 
V týž den si libuje mezi hroby, touží po „matičce smrti", která mu 
jest nejbedlivější pěstounkou lidstva, a zároveň vítá první zábřesk jitra, 
i těší lidstvo, jeli dosud temno tu a tam, že je to poslední šero před 
svítáním. Jeho poesie podléhá dosud náladě jednotlivého okamžiku, ne* 
jsouc sobě vědoma určitého směru a cíle. — 1 Goleniščev, známý už 
od let šedesátých, jeví patrné známky neustálenosti ; vládne lorášnou 
řečí, poetickými obrazy i srdečností citů, ale nemá pravého názoru ve 
svět. Jednou jest mu umění samo. sobě účelem, a pak tvoří díla v pravdě 
umělecká; hned potom dá se strhnouti tendencí a verš jeho se roz- 
plývá ve fráse a planou rhetoriku. — Nejlepším z zdících nyní básníků 
ruských jest Polonský, veterán ještě z let čtyřicátých; nicmtoě předči 
energii, bodrostí a smělostí nad své mladistvé druhy; ve svém stáří 
nepotuchl na duchu, ale cítí v sobě tlukot srdce, vzpruženého životem 
současným. Jeho verse objeví se nyní zřídka kdy v některém žurnále, 
ále kdy koli vyjde co z jeho péra, vždy jako když zableskne nejčistším 
ohněm. 

Mluvíce o nové literatuře básnické na Kuši musíme vzpomenouti 
i nového (sedmého) vydání spisů Žukovského, jež se stalo tyto dni 
nákladem Grlazunova za redakce P. A. Jeíremova; jest tím zigímavo, že 
část básnická je opravena dle původních rukopisů básníkových, jež byly 
později od vydavatelů měněny, a jest zigímavo i proto, že připojeny 
jsou též mnohé prvé neznámé dopisy Žukovského, čímž nabývá obraz 
slavného básníka světla i barvitosti. Jest věru přáti, aby se dostalo 
podobného vydání i jiným ruským básníkům, zejména Puškinovi, jehož 
spisy jsou na Rusi dávno rozebrány, a o nové vydání se nikdo nestará. 
Konečně dodáváme, že vyšel již přičiněním hraběte Šeremetéva prvý díl 
sebraných spisů nedávno zesnulého básníka knížete Vjastemského. 

Z polské literatury. Br. B. Papéea výborná studie Pclityka 
polská w czasie úpadku Jerzego z PoéUebradu w obec kwestyi 
nast^stwa w Czechach r. 1466— -1471 vyšla ve zvláštním otisku 
z Rozprav akademie Krakovské. Spisovatel sledovatel s nevšední pozor- 
nosti celý běh politického snažení Kazimíra IV. vzhledem ku království 
českému a dospěl k výsledkům zcela jiným než předkové jeho. Klade 
za zlé Dhigoszovi, že miye na paměti výhradně zájmy katolické, z úmysla 
mlčením pomlel významnou činnost Kazimírovu v záležitosti české. Vy- 



Drobné gprávy, . 175 

• 

soka ceni Papée stálost a obratnost polského krále, kterouž po velikých 
převratech došlo k volbě kraleviče Vladislava na trůn český. Za Kazi- 
míra, praví spisovatel, okolnosti dříve panovavši zcela se změnily; nej- 
dříve se Čechové přesvědčili, že strana pod obojí ani v lůně domácím 
se neustálí, a pak i v Polsce počínala strana královská dostávati vrch 
nad moci duchovní a záležitost národní vystupovala nad zájem římský. 
Okolnosti se tak rychle měnily, že již 27. května 1471 zvolen Vladislav 
Jagiefionský jednohlasně králem českým. A byhi z toho veliká radost 
v Polsce, Litvě, Rusi i v Čechách — sjednocených to zemích v jedno 
mocné panství slovanské. 

* V. Zakrzewski vydal v Krakově (nákladem Akademie Umiej^tnoéci) 
objemné dílo Po uciecMce Henryha obsahigící dějiny uprázdněni krá- 
lovského trůnu v Polsce v letech 1574 — 1575. Doba, již si spiso- 
vatel k důkladnému vylíčení vyvolil, vyniká zajínmvostí nejen vzhledem 
k dějinám polským, ale i vzhledem k ostatním zemím sousedním. Spiso- 
vatel čerpal nejen ze spisů dávnějších ale i z archivů a jiných pramenů 
prvé neznámých; z českých prací jmenovitě Tomkova rozprava: „Snahy 
domu rakouského o nabytí koruny polské v XVI. století (Časop. česk. 
Mus. 1851) poskytiýe hojnost zpráv. I podal Zakrzewski jasný obraz 
Polsky v létech 1574 — 1575; poukázal na povahu polských reform 
od 15. století se vyviniýících, vysvětlil náležitě snažení jednotlivých 
stran v království, poměr Polsky k cizině, a zvláštní ovšem pozornost 
obrátil k jednotlivým kandidátům ; král Jindřich, Alfons Ferrary, Jan III. 
král švédský, Ivan Hrozný, Maxmilián rakouský, český vehnož Vilém 
z Rosenberka a' mnozí jiní, kteří měli v záležitosti té nějakého podílu, 
poskytli mu zigímavou látku ke kritickým rozborům. Co pak se Rosen- 
berica týče, nepodařilo se ani Zakrzewskému na jisto vysvětliti, čí 
myšlenkou vzniknula jeho kandidatura na polský trůn. Nemůžeme pro 
obmezenost místa tento velice zigímavý spis obšírněji rozebírati, i po- 
dotýkáme jen, že Zakrzewski jím literaturu polskou vzácně obohatil. 
Litovati jest, že dílo tak obšírné, obsahi:gící tolik důležitého materiálu, 
není * opatřeno náležitě rejstříkem jmen a míst. — O téže době dějin 
polských praci:ýe současně Theodor Wierzbowski z Varšavy; po tří- 
letém bádání v zahraničních archivech a knihovnách podařilo se mu 
mnohé nové věci na jevo vynésti. Jeho Otčety (vydávané universitou 
Varšavskou), v nichž podává v krátkém přehledu výsledky učeného bádání 
v archivech Poznaňském, Krakovském, Kumickém á Vídenském (hlavně 
v c. k. státním, dvorním a domácím archivu), dávigí nejlepší svědectví, 
jak svědomitě užil přístupu k těmto bohatým zřídlům. Nyní ohledává 
prameny v zemsko archivu Pražském. 

* Horlivý pěstitel vz^emnosti slovanské v Polsce, Bronistaw Grabowsld, 
uveřejnil v posledním svazku Varšavské Nivy velezajímavý článek : „Tego- 
roczny ruch literacki w Czechach.'* Ačkoliv neměl dostatečného mate- 
riálu po ruce, přece podal čtenáři dosti správný obraz české duševní 
práce v roce minulém, i nelze jinak, než těšiti se chvalitebné jeho snaze. 



\ 



17^ Úmrti, 



Úmrtí. 

t Matija Mesié, první rektor horvatské university, jeden z nej- 
zasloužilejších pracovníků o vzdělání a osvětu horvatského národu, zemřel 
dne 6. prosince 187<S. Mesič ohříval se ještě na prvních paprscích doby 
ilyrské, když se nová literatura horvatská počínala tvořiti ; a již t^hdy 
obětoval se národu, jemuž také žil. Počátek jeho působení padá do 
roku 1850, když Horvaté neměli ještě ani svého gymnasia, když Bachův 
absolutismus hoiTatštinu tlačil, když nebylo jediné téměř horvatské 
knihy učebné ; a přece se dožil honatské university. Narodil se v Brodě 
na Sávě r. 1826, studoval v Požegu a Záhřebe, a konečně ve Vídni na 
theologické fakultě (1842 — 48). Tu se také seznámil s mládeží slo- 
vanskou a jal se pěstovati slovanskou filologii a historii; r. 1851 vrátil 
se znova do Vídně i navštěvoval historické přednášky, přišel na univer- 
situ Pražskou, kde poslouchal Tomka a Čelakovského a seznámil se 
mimo to s přednějšími Českými spisovateli, zejména se Šafaříkem. Na- 
vrátiv se do vlasti, počal sestavovati první horvatské učebné knihy pro 
školy národní i gymnasia (čítanky, zeměpis, dějepis a j.) Od r. 1853 
učil na gjmnasii Záhřebském dějinám, od r. 1856 byl profesorem 
rakouského dějepisu a kanonického práva na právnické akademii v Zá- 
hřebe, r. 1871 stal se sám řiditelem této akademie a když byla r. 1874 
proměněna v horvatskou universitu, stal se prvním jejím rektorem. 
Spisovatelská jeho činnost věnována nej\'ice dějinám národa horvatského. 
Psávali do Kukuljevičova Arkivu, do Račkého Književnika (zejména 
rozpravu : Urvati na konců XV. i na početku XVI. stolječa). Po založení 
horvatské akademie, jejímž řádným členem byl hned od počátku, psal do 
sborníka akademického mnoho historických monografií, týkajících se 
zvláště Frankopána, Beri slavicu, krále Zvonimíra, apoštolů Cyrila a Me- 
thodia a j.; jsou to vesměs důkladné studie, na jichž základě má být 
zbudována jednou historie národa horvatského. Všechny tyto práce, 
a zvláště založení university Záhřebské, o niž má vedle biskupa Štross- 
mayera největší zásluhy, pojišťují mu věčnou památku v dějinách vzdě- 
lanosti slovanské. Zemřel, stár jsa necele 53 léta. 

f Dne 23. prosince m. r. zemřel ve Varšavě známý polský spiso- 
vatel B. J. Lewestam. Ačkoliv pocházel z rodiny německé, věnoval skoro 
všecky své síly polské literatuře; napsal dobrou Historii literatury po- 
wszechnej, jakožto kritik osvědčil se redigováním Roczników kryty ki 
literackiéj (1842—1843). Roku 1873 založil časopis Wiek, jejž také 
po nějaký čas sám řídil. 



■.-• - -• - x.* .# 



R. 1879. Cis. 3. 



O SVÉ TA 



X **«^y 





Slovanské hnuti mezi Poláky r. 1800—1830. 

Plio 

dr. Josef Perwolf. 

(Dokončení.) 



staroslovanská historie vábila i jiné učené Poláky, nacházejíc v nich 
i^^^více nebo méně šťastné vzdělavatele. Učený hrahé Josef M. Osso- 
liňsJeý (t 1826) v rozpravě „Pocz%tki Slawian" vyvodí Slovany od 
Bttdinův čili Vudinův, národu připomínaného u Herodota ; Majevský, 
polský sanskritolog, ukazuje na pi^uznost Slovanův a Indův, jmenovitě 
v jaayku (O Síawianech i ich pobratymcach, 1816); kněz uajkovský 
v rozpravě „Badania historyczno-geograficzne o wielkim narodzie Scy- 
tyjskim, który póžnicj dal si§ poznač pod nazwiskiem Slawian** (1815) 
téměř ve všech národech starého světa, pokud tito nejsou Řekové 
a Římané, Germáni a Kelti, hledá svoje Slovany. Ještě více^ fantasií 
o starých Slovanech vynesl na jevo známý polský patriot Koltontaj 
ve svých studiích o nejstarší historii lidstva (Rozbiór kryty czny zásad 
historyi o pocz^tka rodu ludzkiego, 1805); on vidí ve všech téměř ná- 
rodech starého světa Slovany, a ve slovanském jazyku prajazyk, z něhož 
se vyvinuly rozličné jiné jazyky; jméno Libye připomíná mu Libuši, 
Ural — gorala, Skytové — skotáky, Roxolani — Rusiny, ^ Nevři — 
Němce, Džichové — Čechy, Lakoni a Lazi — Ljachy, Heniochovó — 
Hanáky, Siraceni — Sieradzjany atd. V takovém duchu vykládal Koflontaj 
historii, zvláště polskou, v Křemeneckém gymnasiu na Volyni, kdež 
chtěl zavésti ostatně jako mimořádný předmět též „všeobecnou grama- 
tiku slovanských jazykův." Vší vědecké ceny prázdna jsou díla o staro- 
žitné historii slovanské arcibiskupa Mohylevského Boffuše-Sestřenceviče 
(Recherches historiques sur Torigine des Sarmates, des Esclavons et 
des Slaves, 1812, 4 díly; Précis des recherches historiques sur 1'origine 
des Slaves ou Esclavons et des Sarmates, 1824, 2. vyd., obě díla v Petro- 
hradě). Probírajícímu se v těchto spoustách potištěného papíru zdá 
se, jako by měl před sebou slátaninu 16. století, a slova Šafaříkova 
o nich, že Jsou docela ničemná a leda ke smíchu nebo k lítosti po- 

13 



178 «r. Pencolf: 

noukající" jsou úplné oprávněna; Čarnocký pak porovnává je se spá- 
leným lesem, Jídc nenašel ani jedné houby. Abychom sobě učinili ponětí^ 
o „učenosti" Bqgušově, podotýkáme jen, že on dělí Slovany na Sarmaty* 
(Venedy, Srby, Čechy, Poláky, Kozáiý), „Esklavony** (Charváty, Litvíny) 
i „Slávy" (Rusy, Moravany, Illyry). U Boguše jest chvalitebný jenom 
jeho účel, aby prý ^nova se začaly bratrské svazky, svornost i vzájemná 
důvěra mezi národy jedné krve, jednoho původu; obě díla věnována 
jsou císaři Alexandru, „jehožto říši v Evropě tvoří Slované." 

Pozoruhodným zjevem na poli polské sla\ástiky i slovanofilství jest 
archeolog Adam Čarnocký čili, jak se obyčejně nazýval, Zorian Doifga 
Chodákovshý (f 1825). On záhy pojal myšlenku, obezříti všechny slo- 
vanské země, hledati tu starožitnosti, jmenovitě hradiště, i sbírati ná- 
rodní písně, podání, obyčeje atd. Tento svůj záměr začal prováděti od 
r. 1813, cestuje po ruských zemích, z počátku o své újmě, potom, od 
r. 1820, s pomocí ruské vlády i „"štědrosti jediného panovníka Slovanův." 
„Nebylo ještě příkladu," praví Chodakovský, „aby Polák zvláště se za- 
jímal dějinami staré Rusi a za tou příčinou ochotně by vstoupil na 
nesmírné prostranství její země. Příčinou toho byla vzájemná nechuť 
obou národův. Ale císař Alexander uspokojil mladší bratří, smířil je se 
staršími i ukázal jim společné blaho. Y takový čas, který mnoho slibige 
budoucím pokolením, osmělil jsem se posloužiti poněkud tomu velikému 
dílu, i žádám sobě rozřešiti historickou úlohu: kdy národ slovanský 
všude i ve všem byl jednotný, byloli to aspoň do přijetí víry křesťanské? 
žádám sobě ukázati všem Slovanům takové zrci^lo, v němž oni jeví se 
býti jednoho spůsobu a snad i jedné mysli." Chodakovský, ač horlivý 
Polák — sámť praví, že všude se ukazige v polském kontuši i že do- 
vede polskou duši na Don i na Volgu — přece jest prost všelikých 
polských předsudkův, i všude cítí se býti Slovanem; on „zrozený na 
březích radostné Visly, nenudí se na zakabonělém severu, vida tu všechny 
tak, jako okolo své kolébky"; on píše polsky a více rusky, a za spolu- 
cestovatele nechce \zíti odporuČovaného jemu Němce, aby nedost-alo se 
ani nejmenší slávy Němcům, kteří by pak třebas mohli pověděti, že 
Slované nemohli ani v této věci obejíti se bez pomoci německé. Názory 
Chodakovského na všelijaké otázky slovanské historie jsou někdy dosti 
zajímavé ba originální. Křesťanství toto, „předčasné polití vodou," při- 
neslo prý Slovanům jen škodu, aniť zajisté, vábeni to k Římu to k Caři- 
hradu, začali nenáviděti druh druha proto, že neplatili daně jedné svaté 
hlavě; pravoslavné duchovenstvo však prý bylo lepší než katolické, 
jelikož modlilo se bohu po slovansku a nevadilo lidí svými reformami; 
hradiště na Polotě jest Chodakovskému zajímavější, než kaple sv. Josa- 
fata Kunceviče ve Vitebště ; on dopisuje sobě s ruskými učenci, s Karam- 
zinem i Šiškovém, tak jako s polskými, i želí toho, že mezi obojími 
slovanskými učenci trvá ještě starodávná nedůvěra i polární noc, ale 
nespouští se naděje, že časem Něva i Visla potekou spolu v šťastné 
harmonii. 

Chodakovský chtěl ohledati hradiště, mohyly, národní obyčeje, 
podání, obřady, hry, písně, kroj, nářečí, názvy hvězd, zvířat, bylin, 
úročišt atd., všelijaké starožitnosti, mince, nářadí, písemné památky atd., 
vůbec vše to, což tvořilo jednotu, „unii" Slovanův v nejstarší před- 



Slovanské hnuti mezi .Poláky r. 1800-1830. 179 

křesťanské dobé, i což by přineslo užitek historii všech Slovanův. Cho- 
^dakovský ovšem považoval za nezbytné ohlednouti se po všech zemích 
slovanských, avšak mohl tak učiniti jen \^ zemích polských i ruských ; 
sbíral materiály od kněží i statkářův, kupcův, sedlákův, vojáků, vše 
„pod jednu korouhev našich Slovanův"; mnoho mu slibovali ale často 
neplnili svých slibův, aspoň ne tak jako onen kněz, jenž „jako starý 
Čech splnil slovo.** Chodakovský nedal se mýliti vyslovovanými pochyb- 
nostmi o možnosti vykonání takového ohromného záměru, i neustal sbí- 
rati vše to, což ukazovalo na jednotu i bratrství Slovanův ; on nejednou 
si vyjíždí na rozšířené tehdy názory cizích i domácích učenců (Gebhar- 
diho, Schl6zera, Dobrovského, Karamzina a j.), jako by byli staří Slované 
bývali barbaři, jako by slovanské dětství bylo obklopeno mrakem hrubé 
divokosti. Oblíbeným předmětem Chodakovského byla hradiště po slo- 
vanských zemích, z nichž mnohá ohledával sám, o jiných pak čerpal 
vědomosti z podrobných map ruských. On vzdělal zvláštní svoji sou- 
stavu : hradiště byla prý posvátná místa, Jide přinášely se oběti a konaly 
se obřady, i stavěla prý se v jisté vzdálenosti jedno od druhého, v jisté 
pravidelné formě se vchodem od východu. Ale vše to nynější kritika 
považuje za holý výmysl; hradiště jsou prostě zbytky staroslovanských 
„hradův" — kde ovšem také přinášeny oběti — stavěných rozličným 
spůsobem. Chodakovskému vůbec vadil nedostatek hlubšího vědeckého 
vzdělání, což se u něho pociťuje velmi zhusta; tak ku př. Rusové jsou 
mu lidé rusí, Čechové — lidé čestní, nebo co dobří hudebníci, lidé 
těšící (Ciechové, od útěcha), Slované — lidé slavící své bohy, gorod 
(hrad) — slovo příbuzné slovům, gora, rod, gorěť, že na hoře hořely 
žertvy, zapalované rodem, národem ; cizí plemena v severní Rusi, čudští 
Veš a Merja, Povolžští Bulhaři byli prý též Slované, a hradiště na Dvině 
a Kamě jsou tudíž též slovanská atd. Polský archeolog nevykonal svého 
ohromného záměru nejen následkem zevnitřních příčin — již po r. 1821 
odňata jemu státní podpora následkem kritiky Kalajdoviče — ale i z příčin 
vnitřních : nemohlť zajisté vykonati vše to jediný člověk bez dostatečného 
vědeckého vzdělání ba téměř i bez přípravných prací v tom >oboru; 
takovou úlohu mohou vykonati jen mnohé učené společnosti po dlouho- 
letých pracích. Avšak Chodakovský má tu zásluhu, že ukázal na ne- 
vyhnutelnou potřebu podrobně seznati národní byt Slovanův co základ 
staroslovanské historie, myšlenka uznaná zúplna sou vekou vědou. „Po- 
třebí vejíti pod střechu selskou v rozličných vzdálených stranách," dí 
právem Chodakovský, „tu hemží se staré obřady, zpívají se starožitné 
písně, a mezi prostými tanci ozývají se jména zapomenutých bohův.*) 
Studium práva bylo v Polsku ode dávna oblíbeno, pěstováno jsouc 
v dosti širokých rozměrech; neboť zajisté v někdejším polském státě 
bylo plátno nejen právo vlastně polské, ale i právo litevsko-ruské, tedy 
právo dvou slovanských národův. Obojí právo slovanské srovnával již 
Tad. Čacký v znamenitém dfle „O litewskich i polskich prawach" (1801), 



*) Rozpravy a sbírky Chodakovského jsou Jen z Části tištěny: OSlowiaň- 
szczyznie przed chrzeéciai^stwem (181^, pak 1835), pak některé věci 
v ruských časopisech Věstník Evropy (1819), Syn otečestva (1820), 
Istoríčeskij Sborník (1837 sld.); mapu hradiSf vydal nedávno Pogodin 
ve své staré historii Ruska. 

13* 



180 J' Perwolf: 

kde přihlíží poněkud i k právu ostatních Slovanův, ovsem jen jakQ mimo- 
chodem; nebo£ studium práva slovanského v&bec nebylo jeho účelem, 
a kromé toho studium to leželo tehdy téměř úplně ladem. První krok 
v tom ohlede u Polákův a vůbec u všech Slovanův učinil Ign. JRako- 
viecký v díle věnovaném císaři Alexandrovi : „Prawda ruská czyli prawa 
w. ks. Jaroslawa Wladymirowicza, tudziež traktáty Olga i Igora w. ks. 
Kijowskich z cesarzami Greckimi, i Mécíslawa Dawidowicza ks. Smoleú- 
skiego z Byg% zawarte. Których texta, obok z polskim tlomaczeniem 
poprzedza Bys historyczny zwycz^ów, obyczajów, religyi, praw i jazyka 
dawnych slowiaňskich i slowiaásko-ruskich narodów^ (Varšava 1820, 
2 díly). Bílo Rakovieckého jest na svť^ čas znamenité, a Šafařík psal 
tehdy (r. 1823) KoUarovi o něm takto : „Vyznati se musím, že, co jsem 
živ, nižádné slovanské dílo srdce mého tak neoblažilo jako toto. Otvírá 
se tu cele nový svět slovanský před očima zaraženého čtenáře. Z této 
bohaté studnice napotom čerpati budu hojně, a obrátím to i k našemu 
užitku." Dílo Rakovieckého jest jaksi první pokus staroslovanské historie 
vůbec, spisovatel tu užil všech přístupných pramenův i vší literatury, 
a dopisoval si s jinými slovanskými učenci, ku př: s Hankou. Starou 
historii Slovanův, zvláště vnitřní, líčí Bakoviecký hlavně dle ruské 
historie Karamzina, s rozličnými přídavky; on právem podotýká, že 
národ, jehožto jazyk jest tak vysoko vzdělaný, jehožto právní poměry 
byly tak vyvinuty, nemohl býti barbarský, jak se zdá Němcům a jich 
slovanským nášlapníkům; zavrhiye běžné tehdy názory, jako by sobě 
Slované byli vypiUčili rozličné řády od Němcův, Gothův, Normanův, 
a má právo rozličných slovanských národův, jak ono se jeví v pozdějších 
časích, za společné dědictví všech Slovanův ještě z dob jich národní 
jednoty, opakuje slova českého lecha Batibora: „Nechvalno nám v Němcech 
iskat pravdu, u nás pravda po zákonu svatu, juže prinesechu otci naši." 
Bakoviecký velice sobě žádá, aby byly sebrány právní památky slo- 
vanských národův, jako základ budoucí historie slovanského práva, pří- 
sloví, pohádky atd. Porovnává staroruské řády s řády staropolskými 
i staročeskými, uváděje mezi staročeskými památkami i rukopisy Zeleno- 
horský a Kralodvorský i výňatky ze zřízení zemského krále Vladislava, 
jehožto exemplář našel v bibliotéce senátora Novosilcova. Kromě histo- 
rické a juridické části dílo Bakovieckého obsahi^e i krátkou historii 
jazyka a literatury slovanských národův. Vůbec dílo to možno nazvati 
bohatým skladem rozličných vědomostí o Slovanech, jakéž dotud možno 
bylo najíti leda v obou sbornících Dobrovského, „v Slavíně" a v „Slovance." 
Slovanským právem a vůbec slavistikou zabývali se tehdy také Kuchařský 
o, Maciejovský. Kuchařský cestoval r. 1828 — 29 po slovanských zemích, 
v Čechách, Uhrích i v Jihctslovanech, pobyv i na Černé Hoře ; *) vydal 
později (1838) některé památky slovanského práva, památky české a též 
srbský zákonnik Štěpána Dušana s německým překladem Šafaříkovým. 
Dílo Maciejovského o slovanském právě vyšlo také již po r. 1830. 

Mezi Jihoslovany, jmenovitě adriatskými od Terstu do Dubrovníka, 
cestoval již na počátku 19. století (1802—1803) kníže Alexander 
Sapieha (Podróže w krajach síawiaňskich, ve Varšavě 1811). Sapieha 

*) Srv. jeho dopisy v Časopise Česk. Mnsea 1828, II. str. 127, 1829, IV. 
Btr. 122. 



Slovanské hnuti mezi Poláky r. 1800—1830, igl 

jeví živé sympatie k jižním sonkmenovcňm, kteří prý vzpomínají si na 
Poláky jako na své bratří dávno se oddělivší a daleko zašlé. Cestovatel 
pilně si všímá národních obyčejňv, písní, kroje atd., a často srovnává 
je 8 polskými a maloruskými (hajdnky srovnává s hajdamáky) ; vypisuje 
slovanskou bohoslužbu glagolášův na Kvamerských ostrovech, srovnává 
ji se slovanskou bohoslužbou ruských unitův; erby a názvy polských 
rodův porovnává s jihoslovanskými, jež viděl v jednom starém erbáři; 
zpominá si, že Jihoslované Morlaši (prý mořští Lachové) sloužili kdysi 
v polském vojště Štěpána Bátoryho. Sapieha ohledával i mohyly, sbíral 
jihoslovanské rukopisy i knihy, mezi jinými vzal s sebou „Osmana" 
Gunduličova; s Jihoslovany rozmlouval všude po slovansku, zatrhuje do 
ruštiny, tak že Jihoslované v Dalmácii a v Hercegovině považovali jej 
za Rusa i měli k němu ještě živější sympatie. Polský pán vůbec mluví 
s úctou a láskou o jižních Slovanech, jež — dle starých pověstí o vý- 
chodě Čecha i Lecha ze slovanských Charvát — má za praotce Polákův. 
„Jako pravý syn s radostí poslouchá o přednostech otce, tak i my 
Poláci přesvědčujíce se o ušlechtilosti našeho původu a o ctnostech 
toho národu, jehož jsme osadou, máme cítiti vděčnost i úctu k těm, 
kteří svými ctnostmi okrášlili otcovskou kolébku naši.^ Zajímavý jest 
i podnět z jakého Sapieha odebral se do Jihoslovan. „Věděl jsem, že 
v okamžiku, když zmizel ten stín života, jejž nám dalo povstání Ko- 
éciuškovo, vydáno provolání k slovanským národům, i oznámeno jim, že 
jedno slavné jich pokolení klesá co obět cizí přemoci. Chtěl jsem se 
přesvědčiti, zdali to učinilo na ně jakýsi dojem, a spolu poznati po- 
bratimy.** *) Sapieha vyslovtýe ve svém zajímavém dílku i rozličné poli- 
tické názory. Tak ku př. podotýká, že Dalmácie potřebuje nevyhnutelně 
zadních zemí, a že tudíž panovník Dalmácie musí všemožně hleděti, 
aby dostal Bosnu a Hercegovinu ; v tehdejší moci Napoleonově spatřtge 
štěstí pro Slovany, kteří se nyní začínají sbližovati, v obou stvůrách 
Napoleonových, v Ilyrských provinciích a v knížectví Varšavském. 

Slovanská idea našla tehdy i nadšeného pěvce, Jana Pavla 
Voraniče, od r. Í815 biskupa Krakovského, od r. 1827 arcibiskupa 
Varšavského. Básník truchle nad pádem svého národu nezoufá a vidí 
skvělou jeho budoucnost ve Slovanstvo: 

Kosci spruchniate! powstaúcie z mogily, 
Przywdzíjcie ducha i ciala i sily! 

Spásu svého národa vidí v uskutečnění záměrův císaře a krále 
Alexandra, k němuž lnul, jako i jiní jeho krajané, největší láskou i od- 
danností. Děkiýe císaři za biskupství Krakovské, podotýká, že nepřestane 
připomínati svým krajanům, že „není trvalosti jich bytu kromě jediné 
v těsném i bratrském svazku soukmenných národův, které věčná ruka 
spojila společným rodem i jazykem i společnými důležitostmi,** i velebí 
panovníka, jenž obnovil království polské a spatřoval znovuzrození Polákův 
v úzkém spojení s Ruskem, v budoucnosti „slovanského rodu.** „Ó, Rusi," 
volá Voroničza zemřelým císařem Alexandrem, „rozlehlého severu stráž- 



*) Přes všechno naše hledáni i poptávání nemohli jsme še podobného „pro 
voláni k národům slovanským'' dopidití. 



182 J Pertcolf: 

nice! Kolik věkův budeš se chlubiti tímto svým panovníkem, jejž nyní 
s námi oplakáváš! On tvoje jméno novým leskem slávy pozdvihl. On 
tvoje prapory vetknul na vrcholích Tater i Alp. On tvými koráby pro- 
jezdil netknutá moře, zálivy i ostrovy k tvé kořisti. On v l&né tvém 
vštípil, zřídil a ustálil nové zárodky světla vědy, průmyslu i moci. Což 
vedle tebe pro n<1s pobratimy učinil? Více, než to všechno! NeboC nás 
nebyvších z hrobu vyvolal. On vece: ,Buďte svobodni! zapomínám na 
všechno, máte jméno i otčiuu.' Držíte v rukou tuto zástavu i toto 
rukojemství vašich svobod. Čím budou, nespojíteli s nimi srdce i lásky, 
nebudemcli jich ceniti a pěstovati tak, jak dobročinný jich dárce? Což 
on napsal v jich čele? To, že trůn i byt Polska jsou spojeny s mocí 
i slávou MusJca. Budoucně má jedno tělo jeden duch života i vzrůstu 
oživovati. Nesměřovati k tomu cíli, jest nepřáti vlastnímu bytu. Svaté 
ostatky prvních zakladatelův naší l^íše v Krakově nepřestanou blaho- 
řečiti nové dynastii polských králův, obživlé i oslavené v mocném rodě 
císarsko-ruském!" Voronič, jenž, jak již výše dotčeno, zajímal se ná- 
rodní poesií slovanskou, zamýšlel oslaviti nejstarší historii slovanskou 
vůbec a pak historii polského národu zvláště cyklem epických básní. 
Za tou příčinou zabýval se studiemi staroslovanské historie, i dopisoval 
si o tom s Koitontajem ; zvláště zajímalo jej podání o domnělém praotci 
Polákův, Lechu, vyšedším prý z jihoslovanských Charvát ; básník doufal, 
že — jak dí v listě Kolloutajovi — rodové příbuzenství všech Slovanův 
vylíčené v Lechiadě snad probudí je někdy z lethargie. Velikolepý svůj 
záměr vykonal Voronič jen z části, sepsav básně „Assarmot" (1805) 
i „Lech" (1806 — 1807, nedokončena) rázu všeslovanského a „Šwi^tynia 
Sybilli" i „Sejm Wislicki," obě oslavující historii polského národu. V básni 
„Assaniiot" teiito polskými letopisci vymyšlený (z bible) praotec sar- 
matských t. j. slovanských národů v, žehná budoucím svým pokolením 
a věští jim jich velikost i slávu; vykazuje jim sídla v ohromných 
zemích na Kavkaze, Urale, na březích Kaspie i Pontu, Volhy i Dunsýe, 
daleko na poledne; zde se rozplemení jako hvězdy, na tisíce národův, 
postaví tu tisíce měst i hradův; všude tu zarazí korouhve své moci 
i své slávy, rozvalí světovládný Řím a osvobodí svět od jeho okovův. 
Nech6 však nikdy a nikde, byť i horami i mořem odděleni, nezapo- 
mínají společného původu, a odkázaného jim dědictví Assarmotova, ctnosti 
i slávy: 

Wspólnego rodu níe zabaczajcíe, 
Wzajem bí§ bratnif dlonif^ wspierajcie; 
Jednego ojea dzieci, jedné miejcie prawa: 
Cnota waszym žywioíem, a rzemioslem siawa! 

Avšak ne v jediné zbroji jest sláva i ctnost; nechť od plemene 
Assarmotova učí se cizí národové lásce k svobodě i k otčině, nechť 
učí se odpouštěti poraženým, dané slovo svaté plniti i neskláněti šíje 
pod okovy. Nechť potomci Tuiskonovi, Němci, chlubí se těžením z pří- 
rody i pachtěním se po zisku ; rod Assarmotův nechť si hledí jen ctnosti 
a slávy. Od této nazvou se Slavní (Slované), i naplní všechny země 
od Baltického moře k Černému, od lesův Hercynských i hor Tatranských 
až tam, kde slunce zachází a vychází ; jim pokoří se sousední národové 
i panovníci, a sláva jich přetrvá svět i lidstvo. 



Slovanské hnuti inezi Půláky r, 1800-1830. 183 

Oni pdžniej . . . Lecz jakié pomrok mníe zamroczyi . . . 
I dalsze przeznaczeniě mých dzieci przytioczy}! 
I BloAce 8i§ zacmilo . . . me trwožcie sie dzieci — 
Prysna chmury przechodnie, a sloi^ce rozéwieci: 

Kód Assannota nieprzepleniony, 

Na koi^cach ziemi z sob§ z}§czony, 

Sercem, jezykiem, wychowem dzíatek, 

Ludów i éwiata przetrwa ostatek, 
Póki tylko miiowaé bedzíemy te prawa: 
Cnota naszym Žywiolem, a rzemioslem siawa!*) 

Podobná slovanská myšlenka jeví se i v nedokončeném epose 
„Lech/ Básník zamýšlel tu vzdělati všechna podání o starých Slovanech, 
kteří prý přesídlili z Asie do Ilyrie; k tomu měl přiléhati pak cyklus 
epických básní o historii polské za Piastův a Jagajlovcův, kterýžto 
záměr však uskutečněn jenom z části. Básník vyzývá slovanské Lechy, 
vnuky Sarmatův, aby poslechli starožitné věsti o Lechu, jenž byl přišel 
k nim z charvátské země a slovanskou svou krev smísiv s Polány dal 
počátek lešské haluzi Slovanův i říši polské. Zároveň vyzývá bohyni 
Slávu, aby jemu pomohla objasniti zamrklé dějiny půlnoci i východu, 
aby slovanské plémě čerpajíc z minulosti sílu pocítilo i svou budoucí 
velikost : 

Siawo! staré božyszcze slawiariskiego rodu, 
Rozéwieč zamierzchle dzieje póhiocy i wschodu; 
I wdzi^cznym odmlódž kwieciem te podania éwiete, 
Synowsk^ pierworodzców naszych czcif natchni^te: 
By ten ród, który patrzal na kolobk§ éwiata, 
Uczn} 8w^ zdolnoáč zwalczyé reszty wíeków lata! 

K severním Slovanům, kteří právě shromáždili se ve svatyni hromo- 
vládného boha, přichází z poledních zemí bohy poslaný jim kníže Lech 
s družinou. Nejvyšší kněz vítá vyvolence bohův, knížete požádaného, 
jehož příchod věštila stará podání severních Slovanův, zasídlivších všechny 
země po Baltickém moři, po Labi, Visle, Dněpru i Tatrách, oněch Sar- 
matův, Venedův, Budínův, Navarův, Veltův, Savarův, Besův a jiných 
plemen, předkův budoucích pokolení slovanských. Nejvyšší kněz duchem 
věštím líčí pak budoucí osudy nového národu slovanského, Lechův, jak 
mocně panuji na západ až k Labi, v zemích bodrických, lutických 
i srbských, a na jih k samému Dunaji, potom pak na východě s Litvou 
spojeni, k postrachu sousedův západních, východních i severních, sou- 
sedův cizích ale i soukmenovcův. K vadícím se soukmenovcům volá 
mocný hlas od půlnoci, aby oni, děti jednoho otce, přestaly se vaditi, 
a raději se spojily Je postrachu celého světa : 

Czegož jednego ojea dzieci sif klócicie? 
Zl$czGÍe sie z 8ob%, a swiat roztr^cicie! 

Avšak již pekelné moci vkladní v národ Lechův zárodky slabosti 
i pádu. Rozmazlení i zkaženi potomci obrův zapomínají na slávu otcův 
těšíce se, že „nejbezpečněji svým nepořádkem stojí*^; oni honí se za 
cizotou, a ve své nadutosti vidí jen v sobě otčinu, chtějí míti jen práva 
a nechtějí znáti žádných povinností, a obecný lid musí před nimi klekati. 



*) „Assarmoť^ přeložen V. Štulcem do češtiny i vySel před několika lety 
ve Světozoru. 



184 ^. Perwolf: 

Polsko Idesá . . . To£ věštba polekaného kněze ; celá příroda kolísá se 
strašnými vichry vyslanými od nebetyěných Tater. Příchozí Lech volá 
k rozhněvaným bohům o smilování, i dí národa, že není cizím pří- 
chozím aniž v cizí zemi, a že pojí se tu s bratřím! svými: jsmeC 
všichni kost z kostí otcův našich a tvoříme jeden rod, a všude dýšeme 
jedním duchem; hnízdo naše jest tak staré jak moře a řeky, jimž dali 
jsme jména před věky: 

Nie obcym ja przybyszem, ani w obcéj ziemi, 
L^cz^ si§ z wami braci^ tu mojemi; 
Koáé z koéci ojców naszych, ród jeden skladamy, 
I jednym W8z§dzie duchem oddychamy. 
Gniazdo nasze tak staré jak morza i rzeki, 
Którym imiona daliámy przed wieki. 

Vypravige pak Lech, jak naši pradědové, Sarmati-Veneti, vyšli 
z Asie a usadili se po moři Adriatském, v zemi venetské i ilyrské; 
jiní pák potomci Assarmotovi zaujali země půlnoční, hlásajíce, že ctnost 
jest jich živlem a řemeslem sláva. Slované ilyrští válčili s Římany 
a Macedoňany, až pak pokořeni světovládným Římem. Avšak Řím klesl 
pod ranami severních Slovanův, k nimiž nyní, dle vůle bohův slovan- 
ského rodu, přichází Lech ze Slovan poledních, zůstaviv tam mladšího 
bratra čecha. A severní Slované s radostí vítají nového knížete, k jehož 
slovům bouře stichla, i volají naň : „Nechať z té příhody ucí se budoucí 
vnukův tvých národy, důvěřovati bohům, a zoufalství srdce neotvírati, 
bojovati 8 pekly, a hromovládci i hrom vydírati!" 

Báseň „Sejm Wiálicki" jest zlomek z eposu „Slawniejsze czyny 
Polaków," v líásni pak „Šwiq,tynia Sybilli" *) obzírá dějiny národu pol- 
ského, od nejstarších dob, kdy synové Slávy, Slované, ovládli půl světa, 
do věkův, kde moc Polska opírala se o Labe, Balt i Dněpr, a kde byla 
naděje, že carská koruna ruská zaleskne se na hlavě krále nebo krále- 
vice polského ; tím by byla zahlazena nedůvěra mezi oběma pokrevn}'mi 
slovanskými národy, spojenými odtud svazkem věčného soulilasu, kteří, 
jak se zdá, jsou k tomu, aby vzájemně se buď milovali nebo pro- 
následovali. 

Tak zgladzaj^c nieufhoéc, w§zlem wiecznéj zgody 
Pol^z te dwa pokrewne slowiaúskie národy, 
Które na to zdaj§ sie do siebie stósowač, 
Žeby 8i§ wziyem kocoaé albo przesladowaé. 

Avšak tu počala sláva polská klesati. Dávná závistnice slávy pol- 
ského národu, dcera Belzebubova, krvavá Závist, pravila k otci : „Ty jen 
o hranicích myslíš svého pekla, a nevidíš, jak hrdé Slovanův plémě 
v krátce ti svojí zbraní vydře celou zemi ; oni pohltili Pomořany, Livony, 
Litvu i Rus, zarazili svoje korouhve i na Volze, a již tíhnou od moře 
Černého k Bílému. Ty, jenž jsi povyvracel tak mocné národy, budeš 
trpěti ty hrdé na své činy slávorody? Zničils jich předky, zničils po- 
bratimy dávné, ony Lutice, Bodrice i Srby slavné, vydals je v okovy 
Němcům a Dánům! ó hanba, že nevíš jak se dostati na kloub těm 

*) »Swi%tynia Sybilli," budova v sadech Pulavských, panství knížat Čarto- 
ryjských, kdež chovalo se mnoho polských starožitností a památek. 
V Pulavách žil Voronič na samém počátku 19. století. 



Slovanské hnutí mezi Poláky r. 1800—1830. 185 

jediiií'm Polanům!** Ďábel dává moc své dceři, a ta rozněcuje domácí 
vojny kozácké i vojny s Moskvou, Švédy, Rákóczym, Brandenburkem. 
„Potvora, jež vylíhla se v hloubi brandenburských hvozdův, věje zrádným 
dýmem pochlebných nadějí, líbezně se usmívá, v sladké postavě chválí 
dílo, a s jeho původci se bratří. A když jednou rukou smlouvu uzavírá, 
druhou skrytou dýku z pružin svých rozvírá, udeří v srdce . . . ach! 
ránu smrtelnou zasadil í*^ Polsko klesá. ..Avšak bohdá nezhyne, i po- 
vstane jako nový Fenix z popele. 

Každý ranek was budzi nowym rzeczy stanem: 
Przestiďže ten byé waszym i ojcem i panem, 
Który tkniety i teraz waszemi skargami, 
Wspomniiď,' žeécie mu milých przodków potomkami ? 
Równo jego kosztuje, czy éwiat nowv tworzyé, 
Czy tym kazaé wstaé z grobu, których chcial umorzyé. 
Skoro wiec z nim 8i§ nowem przymierzém zl^czycie, 
I na wskrzeszenie waszej siawy zashižycie, 
Nie zagrzebie waszego rodu ta mo^hi: 
Trója na to upadla, aby Rzym zroazila. 

Tak těšil básník, předchůdce KoUarův, jemuž také brzy dáno 
bylo býti svědkem znovuzrozeni Polska pod ruským žezlem. 

Slovanská idea vnikala vždy více do polské literatury; polští 
učenci i jiní spisovatelé dopisovali si s jinými slovanskými, jmenovitě 
českými, a interesovali se vědeckým i literárním ruchem u národův slo- 
vanských ; Lindě sbíral materiály k historii slovanské literatur>% a ruská 
akademie jmenovala jej čestným členem, uznávajíc jeho horlivost i praco- 
vitost na poli obšírného slovanského jazyka. Básník i literátor Kazimír 
Brodziňský, jenž pobyl v Praze mezi četnými spisovateli a odnesl si 
odtud milé zpominky (r. 1824), vybíral sobě k svým básním předměty 
z české historie (ku př. Stót królewski, Krzesomysl), a k žádosti redaktora 
Varšavského Denníku překládal národní písně české, moravské, slovenské, 
srbské. Zajímaly jej více ruiny Slovanův nežli Vlach, jak píše ČJelakov- 
skému (r. 1824). Sbírání a překládáni na jazyk polský písní sbratřených 
národův bylo mu vedle jiných prací nejmilejší zábavou; slovanské ná- 
rodní písně jsou důležitý celé Evropě vůbec a Polákům zvláště; ony 
více se hodí polskému duchu než cizí hlavně německé romantické útvory ; 
slovanské národní písně i obyčeje mohou spíše vésti na pravdivější 
cestu poesie, nežli romantická podání, než písně germánských národův. 
Slované jsou nyní jediným národem, jehožto obyčeje, vkus a národní 
písně připomínají starožitné Řecko, a ze srbských písní bude se moci 
sestaviti někdy slovanská Iliada i Odyssea. Slované bydlící v nejobšír- 
nějších prostranstvích zemí, v rozličném podnebí, v rozličných poměrech 
se sousedními národy, zachovali obřady i obyčeje od nepamětných dob, 
a mají v tolika bojích obranných množství nových původních a přece 
povždy národních předmětův; všechno může býti pro ně vlastní i pi^- 
hodné, všechno v jich dějinách i obyčejích jest poetické. Ve .védě, 
krásné literatuře i vynálezích budou ještě dlouho učenníky cizích ná- 
rodův, ale čerstvá, bohatá poesie, zdravý i stálý vkus srovnávající se 
s přírodou bude jejich znakem. Jsouce ve své povaze daleci od po- 
divných chtíčův, od rozbnjjiění fantasie, od násilných vášní, jsou spůso- 
bilí k stálému zdokonalování svých obyčej ův i vkusu. Brodziňský ukazuje 



186 «^- Perwolf: 

na bohatou národní poesii Srbáv a Malorusňv, z části i Slovákův, Mora- 
vanův a Čechův, želí toho, že n Polákův zničily tyto polní květy nej- 
něžnější poesie neštěstí obecného lidn a nadvláda šlechty; avšak naděje 
se, že slovanské pobratimské písně bndou zajímati i Poláky a snad 
budou míti vliv i na ducha národní poesie polské. Vedle národní poesie 
zajímala Brodziňského i umělá poesie slovanských národův; zvláštním 
potěšením naplňovaly jej básně KoUarovy: „Niech si^ nam množ% po- 
dobni poeci; niech si^. množ^ ci, co s]^sz%, aby džwi^k pi^knéj lutni 
nieprzebrzmia} daremnie," píše Celakovskému. Ve svých „Listech o polskiéj 
literaturze^ Brodzínský odporučuje svým kriyanům studium slovanské 
historie, i pobízí je, aby se horlivěji zabývali tímto předmětem jakož 
i souvěkýni položením sbratřených národův slovanských, což vše jest 
pro Poláky věcí důležitou. 

Varšava stávala se pro Slovany západní i jižní místem vždy důle- 
žitějším, v ohledu literárním i politickém. Dobře odpověděl Stašic příteli 
Kožmianu, tážícímu se, proč vláda vydává tolik peněz na okrášleni 
Varšavy: „Nerozumíš významu Varšavy pod žezlem ruským? Toto město 
následkem své polohy zeměpisné i politické jest určeno býti třetí, a snad 
i hlavní stolicí velikého slovanského národu, spojeného v jedno těleso 
pod jedním žezlem. Evropa nechtěla míti Poláky za spojence, bude je 
vtělené do Slovanstva míti za pány. Spojujme se s Ruskem, berme od 
něho moc, ono pak ať bére od nás osvětu. ** Památná věru slova! Avšak 
krajané Stašicovi nedovedli povznésti se na stejnou výši, a neporozuměli 
těmto ani jiným slovům toho věhlasného muže, jenž je byl předstihl 
snad o celé století. 

Utvořeni ústavního království polského vedle absolutní monarchie 
ruské rozličně bylo posuzováno i odsuzováno. Ruští státníci, Nessel- 
rode, Pozzo di Borgo, Lánský a j. nevěřili v možnost upřímného smí- 
ření Polákův s Ruskem na základě podaného jim Polska. Lánský 
a Karamzin vyjádřili se k samému císaři, že „všeliké naše snahy nejsou 
s to sblížiti s námi polský národ; nikterak nelze na Poláky se spo- 
léhati, oni nikdy nebudou ani upřímnými bratřími ani věrnými spojenci* 
našimi.^ Buď již jakkoli; myšlenku císaře Alexandra potřebí posuzovati 
se stanoviska širšího, nežli jest pouze ruské; na ni třeba hleděti se 
stanoviska slovanskéJw, jak ji překrásně vyslovil sám císař v provolání 
k Polákům (13. máje 1815): „Poláci! Nové svazky spojí vás s veliko- 
myslným národem, který za příčinou starodávných stykův, vysokých 
vlastností hodných vašich, i jména společného národům slovanským, 
jest hotov dopustiti vás k bratrství, jež bude draho i prospěšné oběma 
národům." Císař Alexander utvořiv království polské v hranicích polské 
národnosti*) i nazvav se králem polským, chtěl zajisté podati příklad 
společného přebývání dvou hlavních národův slovanských, ruského a pol- 
ského, ve smysle výše dotčených překrásných slov biskupa Veronice. 
Této veliké idey císaře Alexandra nikterak neumenšují události, jež 
potom následovaly. Nebylt zigisté Alexander vinen, že nesplnila se jeho 
slova pronesená na polském sněme r. 1825: „Jsem pevně přesvědčen, 

*rv tomto království zůstala vSak i Cholmská i Podlašská Rus (260.000 d.), 
které teprve za našich dob jsou vymaněny z polské nadvlády. 



Slovanské hnuti mezi Půláky r. 1800—1830. 187 

že Poláci porozumějí mým záměrům;" nebylť vinen, že veliká jeho 
idea se neuskutečnila, i že nebyli s to pochopiti ji lidé moli, domýšlející 
se býti velikými. Vinni sami Poláci, jež tak trefně charakterísoval jich 
znamenitý myslitel Stašic: „Oni ještě jednou zahubí Polsko!" Poláci 
mohli upřímně plakati nad úmrtím „otce a vzki4sitele Polska," oni mohli 
hluboce truchliti nad touto „strašnou ztrátou," a jich básníci mohli vy- 
zývati „slovanské pěvce" k všeobecnému smutku; avšak — oni bohužel 
brzy zapomněli na slova svého krále, jež byl pověděl na sněme r. 1818 : 
„Poláci! Vaše znovuzrozeni jest nerozdílné spojeno s osudem Buska,** 
Nesplnily se tyto naděje císaře a krále Alexandra 1. i rozšafných polských 
patriotův. Poláci brzy začali pohlížeti na východ za hranice království, 
za Buh i Němen, žádajíce připojení Litvy a podněprovské Rusi k „pol- 
skému království," a sice na tom základě, že v těch starých ruských 
knížectvích Yladimirském, Turovském, Kyjevském, Gorodenském, Po- 
lockém — páni Tyškoviči, Chodkoviči, Ďetvertinští, Sopihové, Sangu- 
škové, Čartoryjští '*') od 16. století začali mluviti polsky. Tyto polské 
snahy málem by se byly zdařily, tím spíše, že Litva i jihozápadní Rus — 
se schválením ruské vlády — šmahem se popolšiovaly, zejména pro- 
střednictvím škol, polské university Vilenské a lycea Křemeneckého. 
Vliv Polákův na Alexandra byl značný, a císař sám byl na vahách, tak 
že ruský historiograf Karamzin považoval za svou povinnost podati císaři 
zvláštní pamětný spis o Polsku (r. 1819). „Vy zamýšlíte obnoviti Polsko 
v jeho celosti," obrací se Karamzin k císaři, „vy zamýšlíte obnoviti 
někdejší království polské. Avšak shodujeli se to se státními prospěchy 
Ruska, s Vašimi svatými povinnostmi, s Vaší láskou k Rusku i k samé 
spravedlnosti? Můžeteli s pokojným svědomím odníti nám Bílou Rus, 
Litvu, Volyň a Podolí, utvrzený migetek Ruska ještě do Vašeho panování? 
Bflá Rus, Volyň, Podolí spolu s Haliči byly něktty pravým dědictvím 
Ruska. Dáteli tyto země Polákům, požádigí i Kyjeva, černijova i Smo- 
lenska, které taktéž dlouho náležely nepřátelské Litvě. Vy, ačkoli samo- 
držec, nemohl jste Napoleonovi postoupiti ani jedné chalupy ruské; 
chceteli pak samovolně Rusko drobiti na části? V případě obnoveni 
celého někdejšího Polska může se státi, že naši synové zbroti svou 
krví zemi polskou a znova útokem dobudou Pragy. Nechf trvá i pro- 
spívá^ království polské, jak jest nyní ; ale ať trvá i prospívá též Rusko, 
jak jest a jak zůstaveno Vám Kateřinou!" 

Avšak obavy ruských patriotův se nesplnily. V samém Polsku 
obnovily se někdejší bouřlivé sněmy, začala se oposice proti vládě. 
Bystrý Stašic porozuměl strašné propasti, do které oposice hnala Poláky. 
„Pro boha, pánové," volá Stašic v jednom takovém bouřlivém zasedání 
sněmu, „vzpamatujte se i neobnovujte různic a sporův s trůnem těch 
někdejších polských sněmův, které zahubily Polsko! Pro boha, vzpo- 
meňte si, čím jste nedávno byli ! Dobyli nás i neexistovali jsme ; ušlechtilý 
císař pozdvihl nás, obdařil svobodami, jakých jsme si jen žádati mohli. 
Sotva vi-áceni k životu, místo vděčnosti a mírné povolnosti pereme se, 
bouříme se — proti komu? Proti moci, která jak nás stvořila, tak 

*) Tak 96 psali původně ruStí nyní pak spolStélí rodové, kteří se teď píši 
Tyszkiewicz, Chodkiewicz, Czetv^ertyňski, Sapieha, Sanguszko, Czar- 
toryski. 



188 ^' Perwolf: Slovanské hnuti mezi Poláky r. 1800-1830. 

může nás jedním dechnutím sfouknouti!" Proti těmto slovům rozlehl 
se křik ve sněmovně. „Tys viděl," vece Stašic Eožmianovi, „jak po- 
vstali na mne ; nechtějí slyšeti pravdy ; ještě vystupuje v nich anarchický 
duch otcův. Uvidíš, oni ještě jednou aahubl Polsko!'' 

Tak se i stalo. Oni i jich děti i jich vnuci zahubili nejenom 
Polsko, ale i mnoho jiných myšlenek, jichžto zárodky klíčily se za 
Alexandra I. Splnily se děsné předtuchy pěvce slovanské idey v Polsku. 
Krvavá Závist vece k otci Belzebubu : „Ty, cos vyvracel mocné národy, 
budeš trpěti tyto hrdé slávorody? Zničils jich předky, zniěils pobratimy 
dávné, ony Lutice, Bodrice i Srby slavné, vydals je v okovy Němcům 
i Dánům — ó hanba, že nevíš, jak se dostati na kloub jediným těm 
Polanům!" Ďábel dává moc své dceří, zavazující se, že za půl druha 
věku nebude Poláků . . . Nastaly nešťastné roky 1830 a 1863, jež zasadily 
Slovanstvu, jmenovitě západnímu, rány hluboké, přinesly ztráty ne- 
nahraditelné. Či by měl pravdu veliký básník „Assarmota," těšící se, 
že to jsou jen chmury pomQející, i že 

Pry8ii§ chmury przechodníe, a sloůce rozéwieci: 
Kód Assarmota nieprzepleniony, 
Na koňcach ziemi z 8ob§ zl%ezoDy, 
Sercem, j§zykiem, wychowem dziatek, 
Ludów i éwiata przetrwa ostatek! 

Půl věku uplynulo teprve od smrti Jana Yoroniěe. Korunovav 
ještě císaře Mikoláše na krále polského zemřel za několik měsícův 
(4. prosince 1829), nedočkav se na štěstí katastrofy r. 1830. Jaké to 
změny za onoho půl století! Umlkly hlasy Lindův, Potockých, Suro- 
vieckých, čamockých, Rakovieckých a na nivě polské slavistiky marně 
bychom se nyní ohlíželi po ohlase oněch krásných dob, po epigonech 
oněch horlivých Slovanův; a z nynější slovanské prázdně v zemích 
polských vyčnívá téměř jediný starožitný omšený dub jako památník 
dávno minulých dob polských slovanoiilův, ctihodná postava málem 
901etého kmeta, horlivého Slovana Vácslapa Maciejovského, Jinak 
„cicho wszgdzie, glucho wszgdzie ..." Mamě bychom se nyní ohlíželi 
po ohlasech mohutných blasův takových velikánův, jakými byli Voronič 
a Stašic. Poslední strážce všeslovanské idey v Polsku, dědič velikých 
myšlenek Stašicových, skonal nedávno v cizině : puklo mu srdce hořem. 
Dne 30. prosince 1877 zemřel v Drážďanech markýz Alexander Vido- 
polský, týž Vielopolský, jemuž vlastní krajané spílali kdysi zrádcův 
maříce všechny jeho ušlechtilé snahy k opravdovému pozdvižení polského 
národu pod mocnou ochranou ruského orla. A skonal onen polský 
panslavist^ původce památného listu k Metternichovi, zrovna v tom 
okamžení, když Balkán se otřásal hromovými urá! slovanských vojsk, 
když pod ranami slovanských bojovníků kácelo se zlořečené asiatské 
barbarství, když prapory bulharské, srbské i černohorské skláněly se 
před vítězoslavným ruským orlem, věštíce jitřenku svobody slovanské 
na jihu. A národ Vielopolského pláče za ním, neporozuměl nebo — 
což ještě horší — nechtěl porozuměti novému hnutí ve Slovanstvé, 
i naslouchá raději vábivým hlasům rozličných Ižiprorokův, kteří v stolici 
Červené Rusi a jinde pfímo jej vyzývají, aby — přejal úlohu Luticův 
vzhledem k Boleslavu Chrabrému. „Co to b§dzie, co to b§dzie?" 

Ve Varšavě 8. prosince 1878. 



v. Gábler: Mui se železnou maskou. 189 



Muž se železnou maskou. 

Příspěvkem k dějinám Ladyika XIV. podává 

dr. Vilém Gabler. 

Otázka, kdo vlastně byl mui se Séleznou maskou, až do nej- 
novějších časů zůstala hádankou, o jejížto rozluštění marně se pokoušel 
důvtip dějepiscův, ba jižto nejeden důkladný badatel prohlásil přímo za 
nerozluštitelnou. Přes 50 spisovatelů (nepočít^e v to spisovatele fran^- 
couzských dějin jako ku př. Micheleta i j.) podalo ponejvíce v mono- 
grafiích své mínění o tomto záhadném předmětu, a pokud mi známo, 
dáno již 23 rozličných odpovědí k otázce: Kdo byl onen muž se že- 
leznou škraboškou? Kdy by se při této otázce jednalo toliko o oka- 
mžité zadostučinění obyčejné zvědavosti, mohlo by pojednání toib býti 
dosti krátké. Mohl bych dosti stručně vypravovati, kterak v minulém 
století pověst o tomto tajemném vězni se utvořila a rozšířila, i skončiti 
tím, že nyní již víme, kdo to byl. 

Budiž mi dovoleno pověděti, proč jest pojednáni moje rozsáhlejší. 

Muž se železnou škraboškou byl státní vězeň za panování krále 
Ludvíka XIV., na slovo vzatého zakladatele královského absolutismu 
v Evropě. 

Kdo zná věk jeho pouze ze spisů, ve kterých se vypraviye o nád- 
heře dvoru královského a o válečné slávě hrdého panovníka, neví ještě, 
za jakou cenu národ francouzský měl onu slávu, jížto se honosí po- 
věstný věk řečeného krále. Scházejí tu jisté temné stránky, kterými 
se obraz teprv stává úplným, tak že lesk té koruny královské, nádhera 
toho zpupného dvora, domnělá velikost Ludvíkova bledne a mizí vůči 
ohyzdné nemravnosti, na které vše to bylo založeno a -kterou se vše to 
udržovalo. A k poznání těchto temných stránek věku krále Ludvíka XIV. 
vede nás právě podrobné pojednání o otázce: Kdo byl muž se železnou 
škraboškou? Zkoumajíce dějiny státních vězení a všeho, co s nimi sou- 
visí, vedeni jsme do oněch temných žalářů, kde nezřízená ctižádost, 
mrzká mstivost a zpupná libovůle těch, kteří pod záštitou neobmezené 
moci královské moc vládní drželi, pohřbila své neštastné oběti. Patrně 
tu uvidíme, že absolutismus královský ani neznamená neobmezené pano- 
vání rozumu snad dosti obmezeného a dobré vůle snad dosti chatrné 
toho jednoho člověka, jenž náhodou sedí na trůně, nýbrž má svůj pravý 
význam v tom, že člověk onen jest zástěrou všem, kteří s výsadou 
úplné neodpovědnosti ve jménu jeho provozují svou osobní libovůli. 
I nabudeme přesvědčení, že absolutismus Ludvíka XIV. hned od po- 
čátku musil se státi podstatnou překážkou na dráze mravného pokroku 
národa, kterou bylo pak nevyhnutelně nutno odstraniti. 

Ludvík XIV., tak mnohým nejskvělejší representant neobmezené 
osobní samovlády, byl netoliko slepým nástrojem neodpovědné libovůle 
svých ministrů, ale prostředkem svých maitress byl též úplně v rukou 
jezuitů, kteří důsledně v duchu svého zakladatele pracovali k* vyhubeni 
protestantismu. Vlivem jejich r. 1685 zrušil památný a velmi politický 



190 ^' Gabler: 

skutek Jindřicha IV., edikt Nantesský, a učinil vznikající snášelivosti 
náboženské násilný konec. Začalo ve Francii kruté pronásledování všech 
pj^vrženců tak zvaného opraveného náboženství, a dragonády Ludvika XIY. 
jsou v dějinách evropské vzdělanosti tak zlopověstny, jako řádění kato- 
lické inkvisice v Čechách po bitvě Bělohorské. Politika Ludvíkem XIV. 
zahájená vedla konečně r. 1870 k pohromě národní u Sedanu. Ale 
tuto jde o jiný méně známý následek zrušení ediktu Nantesského. 

Po roce 1685 velmi mnoho protestantů vystěhovalo se z Francie, 
mezi nimi četní spisovatelé a učenci. Za hranicemi počala se zvláštní 
literatura pěstovati, jejíž plody tištěné v Londýně, v Hagu, v Leydenu, 
v Amsterodame, v Kolíně n. R. a v Ženevě staly se zbožím tajného 
a výnosného obchodu do Francie. Zázračné ceny platily se v Paříži za 
takové knihy, ve kterých Francouzové stížení jařmem kruté libovlády 
odlehčovali svému zármutku a hněvu, alespoi^ čtením všelijakých skanda- 
losních historií o dvoru a ministřích, a ze kterých někdy skutečně se 
dovídali, co se vlastně děje v těch nejvyšších kruzích a* co pro národ 
francouzský zahaleno bylo hustým závojem státního tajemství. Fran- 
couzské noviny vycházely v poslední polovici 17. stol. v Anglii a v Nizo- 
zemsku, a „novináři Amsterodamští a Leyďenští požívali svobody, jakové 
by se jim nebylo popřálo nikdež jinde, a jížto užívali bez rozpaku 
k tomu, aby své noviny učinili pikantními." ^ 

Gazetta Amsterodamská ode dne 3. října 1698 podává zprávu 
o státním vězni francouzském, který později měl se státi tak pověstným 
předibětem historického bádání pod jménem „muže se železnou maskou" 
(ťhomme au masque de fer). Psalaf: „Pan de Saint-Mars převzal ve- 
litelství Bastilly, do které přivedl s sebou jednoho vězně ; jiného nechal 
v Lyonu ve (státním vezení) Pierre-en-Cise." 

Ye svém předcházejícím čísle, ze 29. září, měla „z Paříže" tuto 
zprávu: „Pan c^e Saint-Mars, jenž byl velitelem na ostrovech Saint- 
Honoral a Sainte-Marguerite, přijel sem před několika dněmi, aby pře- 
vzal velitelství Bastilly, od J. V. jemu udělené." Zajímavost těchto 
zpráv týkala se tehdy mnohem více osoby pověstného žalářníka Ludví- 
kova, nežli neznámého vězně. O státních vězních věděla Gazetta jiné 
mnohem pikantnější historie; vypravuje na př. dne 14. března 1695, 
„že poručík galejní v čele 20 jezdců přibyl do Bastilly s vězněm ma- 
skovaným, kterého přivedl z Provence v nosítkách, a kterého po celé 
cestě střežil co nejbedlivěji, z čeho se soudilo, že je to jistě osobft. 
důležitá, a to tím více, že se jeho jméno skrývalo a ti, kteří jej do- 
provázeli, pravili, že jim jméno jeho tajemstvím." R. 1698 chtěli vy- 
davatelé Gazetty pouze svému obecenstvu podati zprávu, kdo byl povýšen 
za velitele Pařížské Bastilly. 

Benigně ďAuvergne, pán de Saint-Mars, narozený r. 1637 v okolí 
města Montfort-rAmaury v Champagni, vstoupil co chudý šlechtic do 
první setniny životní stráže královské, pověstné pod jménem „les mousque- 
taires du roi." V tom sboru^ který právem slouti může sborem drábů 
královských, vyniknul asi těmi vlastnostmi, jimiž se konečně stal nej- 
ukrutnějším žalářníkem despotickéko krále; neboť již r. 1661 byl 



') Engéne Hatin, Hist. poHttqne et litt. de la presse en France. III. 297. 



Maé se železnou mcLskou, 191 

jmenoYán „maréchal des logis*^ a upotřebován k vykonáváni nejdůleži- 
tějších a nejtiynějších úkonů státních, jakým tehdy bylo zatčení ministra 
Foaqneta a přívrženců jeho. R. 1664 jmenován velitelem pevnůstky 
Pignerol, kdež byl Fouquet uvězněn, a kapitánem tak zvané setniny 
dobrovolníků (compagnie franche); r. 1681 stal se velitelem pevnosti 
Exiles v Savojska, r. 1688 guvernérem ostrova Sainte-Margnerite (ve 
Středozemním moři u města Cannes), odkud se dostal za guvernéra 
Bastilly Pařížské. 

Byl vzorem spolehlivého žalářníka. Hlídati vězně jemu svěřeného 
bylo mu jediným úkolem životním ; každého dn^ chodíval sám do žaláře 
vězňů, jeho pečlivosti zvláště odporučených, prohledával tam osobně 
všechny kouty, ano díval se po celé hodiny tajnou dírkou, co zajatý 
dělá, aneb i s košatého stromu venku špehoval počínání vězňovo. R. 1698 
za dlouholeté věrné služby obdržel nejvýnosnější místo žalářnické v Pa- 
říži, po kterém dlouho byl bažil a kde také zemřel dne 26. Cáří 1708, 
zanechav svým dědicům ohromné jmění. 

Z doby této máme pro poznání tigných pletich a intrik dvorních 
a vůbec všeho, co se ve Francii udalo zajímavého i nápadného, dvá 
přebohaté prameny historické, totiž dopisy paní de Sévigné, od r. 1647 
do r. 1704,*) a memoiry vévody de Saint-Simon, které obsahují 1. 1698 
až 1723.«) 

Ani tu ani tam neděje se zmínka o události, která by podala 
nějaké světlo o tajemném vězni. Př^ezd zakukleného vězně do Bastilly 
nebyl tehdáž asi neobyčejnou událostí. Yímef vůbec, že z tehdejší doby 
zakuklení maskou bylo ve vyšším světě věcí obvyklou. Ludvík XIll. 
„libá svou matku (Kateřinu Medicejskou) pod maskou^; ^) vévodkyné 
de Montpensier dovoliýe svým čestný dámám, aby si zakrývaly obličej 
škraboškami z černého aksamitu;^) Saint-Simon podávaje charakteri- 
stiku marešalky de Clérambault praví: „Po cestách a v galeriích vždy 
měla škrabošku z černého aksamitu;^ ^) paní de Maíntenon, odnášejíc 
levobočky Ludvíkovy hned po jejich narození z Versaillu do Paříže — 
což se stalo během času sedmkrát — vždy nosila škrabošku;*) r. 1683 
jisté dámy bohatých peněžníků Pařížských se škraboškami chodívaly do 
kostela, což ovšem těmto nešlechtičnám tehdejší velitel Pařížské krá- 
lovské policie deReynie přísným rozkazem zapověděl."^) Paní de Sévigné 
vypravi^íc, že dne 27. listop. 1664 šla s jinými dámami do jednoho 
domu u Bastilly, aby viděla zajatého ministra Fouqueta, až by se vracel 
ze soudní síně do vězení, píše: „Měla jsem škrabošku. *'^) Proto tehdy 



') Lettres de Mm« de Sévigné aves les notes de touš les commentateurs 
Paris, íirmin Didot frěres 1856, 6 vols. 

') Mémoires complets et authentiques du dne de Sainc-Simon sur le siécle 
de Louis XIV. et la régence. Collatiounés sur le manuscrít originál par 
Mr Chérnel. Paris, Hachette 1871 2 13 vols. 

') Journal ďHéroard I. 133. — *) Mémoires de mademoiselle de Mont- 
pensier III. 225. — - ^) Mémoires de Saint-Simon XUL 16. — ') Souvenirs 
de madame de Caylus. — '') Correspondance administrativě souš Louis XIV. 
II. 571. 

') Lettres de Mm« de Sévigné I. 51. Gault de Saint-Germain, jeden z ko- 
mentátorů těch zajímavých dopisů, dokládá k místu: „Dámv tehdáž 
vycházely se Škraboškami, kterýž obyčej se připomíná ve starých veselo- 



192 V, Gábler: 

ani maskovaný vézeň nebyl předmětem obzvláštní pozornosti ; tehdy také 
dojista ještě nebylo otázky, jež ve druhé polovici 18. stol. mysli celé 
francouzské společnosti zaujala — otázky: Edo pak byl ten muž se 
železnou maskou? 

Tajemnosti Bastilly — černé mohutné tvrze o osmi kulatých věžích, 
která trčíc u samé brány Pařížské přece Fařížanům byla předmětem až 
pověrčivé hrůzy — ovšem byly nevyčerpatelným zdrojem romantických 
pověstí a domněnek. Odhalení všech těchto tajností, jež se r. 1715 
stalo spisem Konstantina de RenneviUe, zajisté bylo nejznamenitější lite- 
rární událostí oné doby. 

Dne 16. května 1702 byl ve Yersaillu zatknut a v Bastille 
uvězněn Konstantin Í2ennee;i7l6,^) úředník v ministerstvu vojenských zá^ 
ležitostí. ByU v podezření, že co vyzvědač sloužil mocnostem tehdáž 
ve válce o posloupnost ve Španělsku proti Francii spojeným. Byl pro- 
testant a proto podezřelý. Nebyl nikdy vyšetřován, aJe dne 16. června 
r. 1713 propuštěn, a z Francie vypovězen. Odebral se na to do Lon- 
dýna, stal se poddaným krále anglického a sepsal pod titulem „Inquisice 
francouzská aneb historie Bastilly,^ dílo, které způsobilo veliký hluk 
po celé Evropě; první vydání tohoto spisu vyšlo v Amsterodame r. 1715 
ve dvou dílech; druhé tamtéž r. 1724 v pěti dílech. Benneville byl 
po 11 roků v Bastille vězněm i bedlivým pozorovatelem; mimo to ještě 
poručík Bastilly Digonca k němu měl zvláštní ohledy a mluvil a ním 
velmi často, též mezi uvězněnými bývalo všelijaké spojení. Konečně 
RenneviUe jmenovitě pro druhé rozmnožené vydání obdržel z rozličných 
stran vzácné příspěvky. Podává tedy obzvláště vil. vydání (které mám 
před sebou) velmi mnoho zajímavých podrobnosti o osobách jmenovité 
za jeho vazby v Bastille zavřených. 

Pověst o muži se železnou škraboškou, prvé nepovědomá, ani 
spisem Rennevilleovým nebyla rozšířena; avšak když r. 1745 vydány 
byly „Mémoires secrets pour servir á Thistoire de Perse," o.'nichžto 
dole bude siřeji jednáno, každý zajisté prohledal ještě jednou pozorně 
zajímavý spis Rennevillův, nenajdeli tam snad něco, co by se vztahovalo 
na záhadného vězně. S podobným úmyslem jsem i já prohledal všech 
pět dílů druhého vydání a výsledek mého pátrání je tento: 1. Renne- 
viUe neví pranic nejen o muži se železnou škraboškou, ale o železných 
škraboškách vůbec, ačkoliv do podrobná vypisuje všechny možné ná- 
stroje a pomůcky k řádnému provádění obvyklého tehdáž mučení za- 
jatých; 2. neví nic o tom, že by byl Saint-Mars přivedl s sebou do 
Bastilly zvláště důležitého vězně, jehož by byl kromě Fouqueta a Lauzuna . 
měl již v Pignerolu; 3. v úvodu k druhému vydání vypravuje Renne- 
viUe: „Viděl jsem jiného vězně r. 1705, jehožto jména nemohl jsem 
se nikdy dověděti ; ale žalářník Ru ^) doprovázeje mne nazpět do mého 

hrách Coraeilleových ; pocházel z Itálie odkud* do Francie přišel Médi- 
cejskými princeznami. Tyto škrabošky z Čomého aksamitu, po kterých 
přišly do mody tak zvané „loups*' (polovičně Škrabošky zakrývající 
toliko oči a nos), měly uchovati bělost pleti. ** 

') Byl okolo r. 1650 narozen v Caenu v Normandii. Již v pokročilém 
st^i přestoupil k protestantství. Zemřel dne 13. března 1723 v Hesenskn, 
kde ku konci svého života sloužil ve vojště kurfírstově. 

^) £u by] jeden ze žalářníků, které Saint-Mars byl přivedl s sebou z ostrova 
Sainte-Márguerite (RenneviUe I. 81.) 



Mui se ieUznou maskou, 193 

pokoje 2e sině, kde jsem spatřil toho ubohého nešťastníka, řekl mi, že 
tomu již 31 rok, co je ve vězení ; že pan de Saint-Mars jej přivedl 
s sebou ostrova Sainte-Marguerite, kam prý byl odsouzen k do- 
životnímu žaláři, protože prý co žák asi 12 — 13 let udělal dva verše 
proti jezuitům.'' Od ranhojiče Bastilly Reila nebo Reilhea slyšel pak 
Renneville jiné podrobnosti a v\'pravuje dále: „Známo jest, že nad 
branou jezuitské kolleje v Paříži nacházel se druhdy ve velkých po- 
zlacených písmenách nápis: „Collegium Claromontanum Societatis Jesu.*' 
Jezuité prosili krále (Ludvíka XIV.), aby svou přítomností poctil pro- 
vozování tragédie, kterou k oslavě J. V. složili. Dali ji představovati 
svými nejnadanějšími žáky : herci, herečky, tanečníci a tanečnice, orkestr 
z opery, dekorace a stroje divadelní, vše tu bylo. Král byl velmi spo- 
kojen, a když P. rektor kolleje vyprovázel J. V., jeden z dvořanů po- 
chválil velebné otce za dobrý výsledek provozovaného divadelního kusu. 
Král na to řekl: „Tomu není se co diviti; vždyť je to moje koUej." 
Rektor byl příliš dokonalým dvořenínem, aby nebyl obrátil tento krá- 
lovský výrok ku prospěchu svého řádu. Ihned poslal pro dělníky, kterým 
nařídil, aby mu udělali velkými zlatými písmenami na černém mramoru 
nápis: Collegium Ludovici Magni, a chtěl mermomocí, aby ten nápis 
byl hotov do zejtřejšího rána, kde kázal sundati jméno Ježíšovo, aby 
na místo něho tam bylo jméno Ludvíkovo, jež se tam posud spatřuje. 
Jeden ze žáků složil dva verše, které večer přilepil na vrata kollejní 
i na jiných místech po Paříži: 

Abstulit hinc Jesnm, posnitque insignia regis 
Impia gens: alium non colit illa Deum.') 

Jezuité křičeli o velezrádě. Rozumí se samo sebou, že pachatel 
byl vypátrán, a ačkoliv to byl jeden z jejich nejoblíbenějších žáků, 
byl nicméně, jeli to ten, kterého jsem viděl, k žádosti velebných otců 
cestou milosti odsouzen k doživotnímu vězení, a odveden na oskov 
Sainte-Marguerite v Provenci, odkud Saint-Mars jej přivedl s sebou 
do Bastilly, užívaje při tom zcela neobyčejných prostředkův opatrnosti, 
aby jej nikdo na cestě nemohl viděti. Konečně nešťastný básník — 
o kterém nás Reilhe, jenž nám celou tuto historii vypravoval, ujistil, 
že jest' vysokého rodu — získal si náležitým spůsobem P. Riqueleta.*) 
Za dlouhé doby jeho uvěznění byl se stal jediným dědicem celého rodin- 
ného jmění. O tom mu podal zprávu milosrdný zpovědník jeho P. Riquelet. 
Zlatý déšť, který druhdy otevřel věž Banainu, měl týž účinek na věže 
Bastillské. P. Riquelet pln horlivosti dokazoval velebným otcům, samým 
to osobám, jak vůbec známo, velmi nezištným, náramně prospěšnou 
nutnost, aby chráněnec jeho na každý spůsob byl propuštěn na. svobodu. 
Jezuité ihned prosili krále, aby udělil milost pánu, jehož rod by jinak 
musil vymříti." Král svolil. „Vězeň vyšel ze žaláře, dva neb tři měsíce 
po tom, když jsem jej byl viděl v síni, do které jsem byl doveden 
nějakým omylem. Důstojníci vidouce mne vstoupiti, obrátili jej rychle 
zády ke mně, pročež jsem tvář jeho viděti nemohl. Byl to muž pro- 
střední velikosti ale postavy složité ; vlasy měl černé jako havran a velmi 

*) Odstranil Ježíše, vsadil tam krále — nehodná čeládka, jiného boha necti! 
') Také jezuita a tehdáž zpovědník vězňů BaBtilIských. 



104 ^- Oahler: 

husté, ani jeden z nich nebyl šedivý." Ze všeho toto patrné vysvítá, 
že Renneville muže, o němž tuto mluví, nepokládal za důležitého vézné 
státního a neměl tušení o tom, že by s ním spojeno bylo nějaké státní 
tajemství. Zcela pak jisto jest, že dílem Rennevilleovým nikterak nebyla 
obrácena zvláštní pozornost na osobu onoho vězně, kterého Saint-Mars 
v měsíci září r. 1698 s sebou byl přivedl do Bastilly. 

Nebylo tedy určitě až do r. 1745 nijaké řeěi o záhadném vězni 
se škraboškou, a tím méně o muži se železnou škraboškou. 

Avšak r. 1745 vyšla v Amsterodame anonymní knížka, která pod 
titulem: „Tajné památnosti z dějin perských" s vymyšlenými jmény 
perskými obsahovala tajnou historii intrik a pletich francouzského dvora 
za posledních let Ludvíka XIV. ; Šah-abas spisu toho byl Ludvík XIV., 
Ali-Uomajou vladí^ vévoda Filip Orleanský, Sephi-ifirza dauphin 
Ludvík, Giafer levoboček Ludvíka XIV. hrabě Vermandois, Ormns byl 
ostrov Sainte-Marguerite a Ispahan Paříž. 

„Šah-abas," vypravuje se tam, „měl syna legitimního Sephi-Mirzu 
a levobočka Giafeřa. Jsouce téměř stejného stáří, byli tito povahy zcela 
opačné. Hrabě Giafer byl krásný, vtipný, ale hrdý a vášnivý, a neuměl 
se přemoci tak dalece, aby Sephi-Mirzovi vzdával úctu povinnou tomu, 
jenž jednou měl býti jeho králem ; naopak, nepomíjel nižádné příležitosti, 
aby nelitoval Francouzů odsouzených prý k tomu, že jednoho dne budou 
museti poslouchati knížete bez ducha a tak nehodného, by nad nimi 
panoval. Šah-abas, jemužto donášely se zprávy o takovýchto řečech, 
cítil ovšem celou jich neslušnost; avšak autorita královská ustupovala 
lásce otcovské. Konečně Giafer zapomněl se jednoho dne tak velice, 
že Sephi-Mirzovi dal políček. Šah-abas byl ihned o tom zpraven. Třásl 
se o vinníka, nicméně vědomí toho, co vyžaduje důstojnost koruny, a 
veliký povyk, ježto skutek ten byl způsobil, nedovolovaly mu poslouchati 
hlasu otcovské lásky. Ne bez velikého přemáhání svolal poradu svých 
nejspolehlivějších důvěrníků a žádal je za radu. Vzhledem k velikosti 
zločinu a dle výslovného znění zákonů státních všichni hlasovali pro 
smrt. Jaká to rána pro srdce milujícího otce! Avšak jeden z ministrů 
řekl králi, že vi o prostředku, kterým by Giafer byl potrestán, aniž by 
ztratil život — že by totiž byl poslán k armádě, jež tehdáž stála na 
pomezí Feldranu (Flanderska), že pak krátký čas po jeho příchodu by 
se rozšířila pověst, jako by byl nakažen morem, by tak od něho byli 
odstrašeni a odstraněni všichni, ktei^í by jej chtěli navštěvovati, a že 
několik dní po vypuknutí této domnělé nemoci by prohlášen byl za 
mrtvého; mezi tím, co by se potom před očima celé armády strojila 
slavnost pohřební, že by Giafer odvezen byl v největší tiyiiosti z tábora 
na ostrov Ormus. Tento návrh všichni schválili, jmenovitě zarmoucený 
otec . . . Všechno se provedlo tak, jak bylo navrženo, a mezi tím, co 
v táboře oplakávali smrt nešťastného prince, byl tento cestami po- 
stranními dopraven na Ormus . . . Velitel citadelly Ormusské prokazoval 
svému zsgatému vždy nejhlubší úctu ; sám mu sloužil u stolu, bera mísy 
u dveří pokoje z rukuu kuchařových, z nichž to nikdy žádný neviděl 
tvář Giaferovu. Princi jednoho dne napadlo vyryti nožem jméno své na 
spodní plochu talíře. Otrok, do jehožto rukou talíř se dostal, měl za 
to, že učiní velký vděk panu veliteli, doneselí mu talíř; avšak sklamal 



Muz se železnou maskou, 195 

se nešťastný: bylC na místě usmrcen, aby d&Iežité tajemství s ním 
pochováno bylo. Qiafer zůstal několik let v citadelle Ormusské. Teprve 
když Šah-abas veliteli v odměna za stálou jeho věrnost dal komando 
v citadelle Ispahanské, byl konečně z ostrova Ormusu převeden do Ispa- 
hanu . . . Jak na Ormusu tak v Ispahanu užívalo se té opatrnosti, že 
tvář princova zahalena byla škraboškou^ když jej někdo při jeho 
ochuravění nebo za nějakou jinou příčinou musil spatřiti. Několik hodno- 
věrných osob nás ^jistilo, že nejednou viděli tohoto vězně se škraboškou, 
dokládajíce, že on tykal guvernéru, kdežto ten naopak vždy k němu 
jevil největší uctivost." 

Kdo tento spis sepsal, není až posud a nebude snad už nikdy 
zjištěno. Barbier připisige ho jistému Pecquetovi, jenž prý pro něj byl 
zavřen do Bastilly. Avšak Karel Pecquet, knihkupec Pařížský, byl do 
Bastilly zavřen dne 27. srpna 1750 a opět propuštěn 8. ř^na téhož 
roku, ') což patrně neshoduje se s tak těžkým proviněním. Paul Lacroix 
proto ve velmi zajímavém díle „L^Homme au masque de fer" (Paříž 1836) 
myslí, že nic tomu nevadí, za skladatele „memoirů perských" — kterými 
ponejprv pozornost obecenstva obrácena byla na osobu záhadného vězně — 
považovati samého Yoltairea. Yoltaire, který větší díl svých spisů vydal 
buďto bez jména nebo s jménem vymyšleným, nikdy sám nepřiznal se 
k tomu, že uvedené „Mémoires secrets pour servir á Thistoire de Perse" 
vyšly z jeho péra; avšak zajisté nejvíce přispěl k tomu, že pověst o zá- 
hadném vězni stala se předmětem zcela neobyčejné zajímavosti v celé 
vzdělané Evropě, ba jeho přímo nazvati lze a sluší V3málezcem „muže 
se železnou maskou," ačkoliv názvu toho sám nevymyslil. 

„Le Masque de fer ou les aventures admirables du pere et du fils" 
jest totiž titul románu, který r. 1746 ponejprv tiskem vydán byl vHágu 
bez udání jména spisovatelova; skladatelem jeho jest Charles deFieux, 
ehavelier de Mouhy (nar. 9. května 1701 v Metách, zemřel 29. února 1784 
v Paříži), který sepsal více podobných věcí vesměs prostřední ceny.*) 
V románě tom jest hrdinou a zároveň mužem se železnou maskou jakýsi 
don Pedro de Cristoval, místokrál kastilský; ten se tigně oženil se 
sestrou krále kastilského, kterýž jej i mladou manželku za to ukrutným 
spůsobem potrestal. Dal£ totiž zahaliti tváře obou manželů zvláštními 
škraboškami, jichžto železné klouby a zámky udělány byly s takou prý 
umělostí, že nikdo jich otevříti nedovedl, a že bez nebezpečenství života 
osob jimi zakuklených sundávány býti nemohly. V úvodě k románu 
cituje Mouhy několik železných škrabošek, jmenovitě jednu, jížto prý 
jistý turecký císař dal zahaliti tvář svého uvězněného bratra — aby 
strážníci nebyli ponoukáni k milosrdenství pohledem na jeho ušlechtilou 
tvář — a jíž prý ani nejobratnější zámečník nedovedl sundati. Román 
byl nešťastnou náhodou ve Francii zapovězen, a snad v této okolnosti 
třeba hledati pravou příčinu toho, že Yoltaire záhadnému vězni při- 
soudil škrabošku železnou, o které až do vyjití jeho „Yěku Ludvíka XI Y." 
nikde řeči nebylo. 



') Mémoires historíqnes et authentiones stir la Bastille. Paris 1789 3 vols 

n. 226. 
^) Y předmluvě praví snisovatel, že španělský rukopis tohoto romáuu 

nasel v kufru plovoucím po Sékvaně. 

14* 



19G ^. <^abW: 

Yoltaire vydal toto své hlavni historické dílo ponejprv r. 1751 
v Berlíně pod cizím jménem „Mr. de Francheville"; již v tomto prvním 
vydáni nachází se historie o muži se železnou maskon. Ve třetím vy- 
dání (r. 1760) podává pakVoltaire totéž vypravování rozšířené novými 
podrohnostmi takto: „Několik měsíců po smrti tohoto ministra (kardinála 
Mazarina, který zemřel 9. března 1661) stala se událost bezpříkladná; 
a ještě mnohem podivnější jest při tom, že žádný dějepisec o qí ničeho 
neví. Bylť totiž poslán v největší ti^osti do hradu ostrova Sainte- 
Marguerite neznámý vězeň postavy nadobyčejně vysoké, mladý a tváře 
velmi krásné a ušlechtilé. Tento vězeň nosil na cestě škrabošku, jížto 
dolní část byla železným kloubem spojena s hořejší, tak že mohl volně 
požívati potravy maje škrabošku na tváři. Bylo rozkázáno, aby ho na 
místě usmrtili, kdy by sundával škrabošku. Na ostrově zíistal tak dlouho, 
až důvěrný jeden důstojník, jménem Saint-Mars, guvernér pevnosti Pigne- 
rolu, byv jmenován guvernérem Bastilly r. 1690 (sic), vyslán byl na 
ostrov Sainte-Marguerite, aby jej odtamtud dopravil — vždy zakukle- 
ného — do BastiUy. Markýz Louvois navštívil jej na tomto ostrově, 
mluvil s ním stoje a choval se k němu s velikou uctivostí. Tento ne- 
známý byl odveden do Bastilly a tam ubytován tak dobře, jak vůbec 
v tomto hradu možno: vše, čeho si přál, bylo mu dáno; největší za- 
líbeni měl v prádle velmi jemném a v krajkách; hrával na kytaru. 
Strava jeho byla nejlepší, a guvernér zřídka kdy seděl v jeho přítom- 
nosti. Starý lékař z Bastilly, který často ošetřoval toho neobyčejného 
muže v jeho nemocech, vypověděl, že nikdy nespatřil jeho tváře, ačkoliv 
často ohledával jeho jazyk a jeho tělo. Bylť ku podivu krásně rostlý, 
tvrdil tento lékař; pleť jeho byla poněkud hnědá; zvuk jeho hlasu byl 
nad míru dojemný. Nikdy nenaříkal na své postaveni, a nikdy ne- 
promluvil slova, z kterého by se bylo mohlo souditi, kdo jest Tento 
neznámý zemřel r. 1704 (sic) a byl pohřben na hřbitově farního kostela 
u sv. Pavla. Celá tato věc stává se ještě podivnější tím, že v tom čase, 
když vězeň onen poslán byl na ostrov Sainte-Marguerite, žádný zna- 
menitý člověk v Evropě nezmizel. Avšak tento z^atý jím zajisté byl; 
neboť vězte, co se přihodilo v prvních dnech jeho pobytu na ostrově. 
Guvernér sám nosíval jídla na jeho stůl, a vzdaloval se pak zamknuv 
dvéře. Jednoho dne zajatý nožem něco napsal na stříbrný talíř, hodil 
jej oknem ke člunu, který pod věží byl přistál ku břehu. Rybář, je- 
mužto člun náležel, vzav talíř, donesl jej ihned guvernérovi; tento po- 
děšen se ho ptal: Četl jste, co na talíři psáno? a viděl někdo ten 
talíř u vás? — Já čísti neumím, odpověděl rybář; právě jsem talíř 
našel a nikdo ho neviděl. — Rybář byl podržen u vězení, až guvernér 
se přesvědčil, že nikdy čisti neuměl, a že talíř skutečně nikdo nespatřil. 
Jděte, řekl mu pak guvernér, jest to vaše veliké štěstí, že čisti ne- 
umíte ! — Mezi osobami, které o této události byly bezprostředně zpra- 
veny, nachází se jedna zajisté velmi ctihodná, která až posud ž^e. ^) 
Pan de Chamillart byl poslední z ministrů (Ludvíka XTV.) zasvěcených 
do tohoto tajemství. Druhý maršálek de la Feuillade, jeho zeť, vy- 

') Voltaire psal toto asi r. 1760, a nemíoi tím ovšem maršálka de 1a Feuil- 
lade ale osobu jinou, kterou nejmenuje, bez pochyby maršálka de 
Kichelíeu. 



Mui se želeenou maskou, 197 

pravoval mi, že když tchán jeho ležel na smrtelné posteli, on jej na 
kolenou zapřísahal, aby mn řekl, kdo byl onen maž známý vůbec toliko 
pod jménem maže se železnou maskou. Chamillart prý mu odpověděl, 
že to jest státní tajemství, a že složil přísahu, že to nikdy nikomu 
neodhalí. Konečně žge ještě dosti mnoho mýéh vrstevníků, kteří by 
mohli dosvědčiti pravdu toho, co tvrdím ; a zajisté není mi povědomá 
událost podivnější a zároveň jistější nežli tato." 

Voltaire r. 1751 stál již na vrcholu své slávy, kterouž hájil s ne- 
důtklivou žárlivostí. Úhlavním jeho odpůrcem a předmětem vášnivé jeho 
nenávisti byl Fréron, majitel a redaktor kritických listů pověstných pod 
jménem UAnnée littéraire, který s neúnavnou horlivostí proti koterii 
filosofů a encyklopedistů zastával stát monarchický a církev křesCanskou. 
Literární boj mezi spisovatelem Yoltairem a kritikem Fréronem byl 
veden tak, aby odpůrce byl hmotně i mravně zničen. Fréronův Úst byl 
tedy každému přístupen, kdo si troufal něco lépe věděti nežli slavný 
dějepisec Yoltaire. 

R. 1759 se v Année littéraire (t. lU. p. 188) o muži se železnou 
škraboškou objevil první článek^ kterým se měly doplniti historické 
vědomosti Voltaireovy. Jistý Lagrange-Chancel, básník prostřední ceny, 
který pro satirickou báseň na dvě léta byl uvězněn na ostrově Sainte- 
Marguerite (1719 — 1721) byl první, který v „Dopise p. Fréronovi** vy- 
slovil určitý náhled o tom, kdo jest onen tajemný vězeň. Dopis byl 
vytištěn teprve po smrti skladatelově i iest jedinou historickou prací 
jeho. Lagrange v něm vypráví, kterak sám velitel ostrova Sainte- 
Margueríte, M. de Lamotte-Guérin, jemu řekl, že onen zajatý nikdo 
jiný nebyl než vévoda Beaufort, admirál francouzský. Mimo ne- 
spolehlivý výrok řečeného velitele neuvedl Lagrange žádných důvodů 
náhledu svého a nepodal nižádných jen poněkud podstatných podrob- 
ností o tigemném vězni. 

Tajemné uvězněni Beaufortovo chce tím odůvodniti, že v důsto- 
jenství svém jakožto nejvyšší velitel loďstva, mohl napořád mařiti velké 
plány tehdejšího ministra námořnictví Colberta. Však Lagrange jeví tu 
velmi chatrné vědomosti o dějinách své vlasti. 

Vévoda Beaufort, vnuk Jindřicha IV. (nar. v Paříži r. 1616) vy- 
chován byl na venkově tak, že sice vynikal obrovskou silou tělesní, 
ale duševní stránka v něm zůstala zanedbána; nemotorné ba hrubé 
chování jeho při dvoře královny Anny Rakouské vzbudilo zjevné po- 
horšeni. Mezi vojskem a v obecném lidu Pařížském byl mnohem oblíbe- 
nější než mezi dvořany; ve vyšších kruzích neměl nikdy valného vlivu, 
a když po svém otci stal se admirálem, nebylo ani z daleka o tom 
řeči, aby byl odporoval ministru Colbertovi. Při dvoře Ludvika XIV. 
byl jedním z nejpokornějších neřkuli nejpodlejších dvořanů, mysle mnohem 
více na to, aby při králově uléhání přec jednou držeti směl svtcen, než 
aby překážel jeho ministrovi. R. 1669 byl jmenován velitelem námořské 
výpravy proti Turkům, kteří dobývali Eandie. Hlavní příčinou této ^vý* 
pravý bylo, že Ludvík XIV. chtěl od papeže dostati dva kardinálské 
klobouky; papež tehdy byl spojencem Benátčanů, kteří již na 12. rok 
hlavni město Kandii proti Turkům bránili ; pilné pomoci bylo již svrcho- 
vaně třeba. 



198 V, GábUr: 

Loďstvo francouzské vypluvši 5. února 1669 z Toulonu, stanulo 
již 19. června před Kandií. V noci přeplavili se vévoda Beaufort a jiní 
vůdcové francouzšti na malé lodfce do města, kde poznali zoufalý stav 
obleženjxh. Nebylo naděje držeti město proti přesile turecké. Jen proto, 
aby se výprava francouzská nevrátila s hanbou, uzavřeli vůdcové výpad. 
Y noci na 25. červen přeplaveno vojsko francouzské do města. Útok na 
turecký tábor z počátku výborně se dařil; když ale mezi Francouzi 
vítězně postupujícími pojednou vyletěla turecká pracháma do povětří, 
nastal osudný obrat. Beaufort nadarmo se namáhal, aby své prchající 
zástupy zadržel; ví se o něm pouze to ještě, že na poraněném koni 
sám krváceje z mnohých ran volal: „Ke mně, dítky! zde jest váš 
admirál!^ — že udatně bojoval v posledních řadách. Ale když vojsko 
francouzské pod ochranou hradeb pevnostních se sbíralo, byl vévoda 
mamě hledán.^) , 

Lagrange má za to, že Colbert dc Maulevrier, bratr ministrův, 
po tomto nešťastném výpade Beauforta zatknul a tajně do Francie od- 
vésti dal ; však nyní víme, že týž Colbert z Kandie svému bratru mini- 
strovi psal: „Nešťastný osud páně admirálův jest zajisté při všem to 
nejsmutnější. Jelikož po celý čas, co trval útok, nacházel jsem se na 
rozličných místech sbíraje vojsko jeho, všude a každého jsem se ptal, 
neviděUi admirála, avšak nikdo mi nemohl podati o něm zprávu." ^) 

Mezi zajatými vévoda Beaufort nebyl, a zajisté nelze mu upírati 
té slávy, že udatně padl v boji. — Výprava francouzská vrátila se dne 
31. srpna 1669 z Kandie beze všeho výsledku. Město Kandie bylo od 
Turkův 18. září t. r. dobyto. — 

Rozlušťování dějepisné hádanky, kdo byl „muž se železnou škra- 
boškou," přišlo tehdáž do mody. Počet rozličných k této záhadné otázce 
podaných odpovědí vystoupil až na 22. Jen velmi skrovná část jích 
zasluhtge skutečného povšimnutí. Opět v časopise L^Année littéraire 
uveřejnil francouzský spisovatel SainťFoix r. 1768 (t. IV.) „Dopis 
o muži se železnou šicraboškou," ve kterém hledí dokázati, že tajemný 
vězeň byl vlastně Angličan, a sice ne jiný nežli vévoda Momnotdh, 
o kterém se prý mylně myslilo, že byl sťat v Londýně dne 25. července 
r. 1685. Saint-Foix složil svou argumentaci uměle a pro povrchní hlavy 
spůsobem dosti svůdným, avšak^přec jenom ze samých povídaček. Kolo- 
vala prý v Londýně pověst, že na místě vévody Monmoutha vlastně od- 
praven byl důstojník jeho armády, ovšem vévodovi velmi podobný, který 
prý s velkou radostí tuto roli hrál, jsa bez toho též odsouzen k smrti. 
Jedna vysoko postavená dáma dala prý si otevříti rakev, v které ležela 
mrtvola odpraveného, a podívavši se na pravé rameno její, zvolala: 
„To není Monmouth!" — Jezuita P. Tournemine nejednou prý spiso- 
vateli vypravoval, že s P. Sandersem, bývalým zpovědníkem JsJcubaU., 
kdysi navštívil ^évodkoni Portsmouthskou (bývalou přítelkyni krále 



') Podrobnosti tohoto výpadu vypravuie Maríus Topin ve svém díle : 
L*Homme au masque de fer <íle zprávy zachované v ministerstvu ná- 
mořnictví v Paříži a posud tiskem nevydané: Relation de ce qul s^est 
passé dans la sortie qui s^est faite en Candie par totites les troupes du 
roy, tant de terre que de mer, poiir Tattaqne du camp de la Sablonniěre 
le 26 du mois de juin 1669. — ') Maríus Topin p. 139. 



Mu£ se železnou maskou, 199 

Karla II.); tu že také řeč přišla na Monmoutha, a vévodkyně prý řekla, 
že nikdy neodpustí ki*áli Jakubovi odpraveni Monmouthovo, anat ví, že 
Karel II. (otec vévody Monmoutha) na své smrtelné posteli maje při- 
jímati tělo páné na svatou hostii dal si slíbiti od přítomného bratra 
svého Jakuba, že Monmoutha nikdy nepotrestá smrtí, byť i tento jaké- 
koliv povstání proti němu způsobil; načež prý P. Sanders velmi roz- 
horlen odpověděl : „ Také nikdy toho neučinil /" — V anon3^mním spise 
vydaném v Hollandsku „Amours de Charles II. et de Jacques II. rois 
ďAngleterre" též určitě se vypravuje, že Jakub II. v noci před do- 
mnělou odpravou Monmouthovou s třemi muži přišel do Londýnského 
hradu, že kázal hlavu zajatého zahaliti kuklí, a že s ním pak vstoupil 
do připraveného kočáru; kam jeli, to že plukovník Skelton, tehdejší 
velitel Londýnského hradu, od kterého tyto zprávy prý pocházejí, ovšem 
udati nemohl. Saint-Foix mysli, že našel stopu zajatého a z Londýnského 
hradu t^ně odvedeného Monmoutha, a totiž v Pařížské Bastille, ovšem 
zase jenom na základě nějaké pověsti. Jakýsi ranhojič Nélaton vy- 
pravovával prý svým známým, že jsa ještě pomocníkem u ranhojiče 
blízko Bastilly, jednoho dne byl zavolán do hradu, aby někomu pouštěl 
žilou, že guvernér Bastilly sáin jej dovedl do pokoje, ve kterém na 
posteli ležel muž, jehožto hlava zaloryta byla velkým bílým šátkem vzadu 
v uzel svázaným. Zajatý ten prý na sobě měl župan černý s velkými 
žlutými květinami. Stěžoval si prý na silné bolení hlavy, a z cizího 
akcentu, kterým těch několik francouzských slov mluvil, dobře prý bylo 
znáti, že to Angličan. 

Z toho všeho soudí Saint-Foix, že „muž se železnou škraboškou*' 
není nikdo jiný nežli vévoda Monmouth, že Jakub IL, potlačiv jeho 
vzpouru, nedal ho stíti, nýbrž přeplaviti do Francie, kde prý Ludvík XIV. 
převzal přátelskou službu žalářníkovu. 

Domněpka Saint-Foixova soudnou kritikou od té doby dokonale 
jest vyvrácena. Macaulay ve svých Dějinách anglických (5. kap.) o po- 
pravě Monmouthově podává tak zevnibné a určité zprávy,^) že všeliká 
pochybnost o smrti vévodově naprosto jest vyloučena. Skonav pak 
r. 1685, nemohl arci Monmouth býti mužem, jejž r. 1698 přivedli do 
Bastilly. — 

Ještě r. 1768 L'Année littéraire uveřejnila dopis nějakého pana 
de PálteaUy příbuzného Saint-Marsova ; ten uváděl co pramen podaných 
zpráv o muži se železnou škraboškou svého strýce Blatinvilliersa, důstoj- 
níka u pěchoty, který prý byl se Saint-Marsem v Pignerolu a na ostrově 
Sainte-Marguerite. Z úst jeho prý slyšel pisatel, .že onen neznámý vězeň 
všude byl naznačen jménem Latour; škrabošku měl prý vždy na obličeji, 
když se procházel venku, nebo když někdo cizí musil jej viděti ; nikdo 
prý téhdáz nemluvil o tom, Se hy černá škraboška byla iélezná^ 
nebo ie by měla klouby železné, 

Blainvilliers, jsa nad míru dychtiv spatřiti tvář jeho, a maje co 
poručík strážní setniny dobrou k tomu příležitost, oblekl prý jednou 

O Zcela podobné vypravuje skončení Monmouthovo Topin (.L' homme au 
masque de fer,'' kap. VIII.) na základě oficielních depeší francouzského 
vyslance v Anglibku ze dne 25. a 26. Července 1685, zachovaných 
y archivu ministerstva zahraničných záležitosti v Paříži. 



200 y- Oahler: 

uniformu sprostého vojáka i stál na stráži pod oknem tajemného vězně ; 
„Latour'' prý se bez škrabošky procházel po světnici, a Blainvilliers 
viděl dobře, že má pleť velmi bílou, že jest vysoké, krásné postavy, 
ač jednu nohu měl na dolejší části příliš tlustou. Zdál se prý býti 
v nejlepším věku. R. 1698 Saint-^ars na své cestě z ostrova Sainte- 
Marguerite do Paříže zdržel se prý s vězněm na statku svém Palteau. 
Obědvali v jídelně v přízemku; zajatý seděl zády pbrácen k oknům 
a Saint-Mars naproti němu maje vedle talíře ležeti dvě nabité bambitky. 
Zajatý prý nosil škrabošku černou, pod kterou viděti bylo jeho zuby; 
vlasy měl bílé. Selský lid prý viděl jej několikrát se škrabouškou na 
obličeji jíti přes dvůr. V noci Saint-Mars měl prý postel svou postavenou 
vedle postele zigatého, a vždy nabité bambitky po ruce. Všechny tyto 
nápadné okolnosti udržely se, praví pan de Palteau, v tamějším okolí 
až posud ve velmi živé upomínce. 

y pravdě kritického historického pojednání o otázce, kdo byl 
onen muž se železnou škraboškou nebylo tedy ještě ani r. 1768. 
R. 1769 vydal učený jezuita 6rr*/fe^ v Lutichu dílo pod titulem: „Po- 
jednání o rozličných druzích důkazů, kterými lze ustanoviti pravdu 
historickou'^ ; 13. kapitola jeho věnována jest muži se železnou škra- 
boškou. Griffet má tu nepopiratelnou zásluhu, že do sporně otázky při- 
vedl konečně něco historického světla. Když byl zpovědníkem Bastilly, 
měl příležitost nahlédnouti do tamějšího archivu i uveřejnil dva výpisky 
z denníku Bastilly, jejž tehdy vedl poručík Diijonca; výpisky ty jsou 
první autentické listiny, první skutečně, historický materiál pro celou 
tu otázku, ba jsou vlastně vůbec prvním podstatným základem té celé 
otázky, poněvadž teprve jimi dokázáno, že skutečně byl takový ta- 
jemný vězeň. 

V prvním díle zápískův Dujoncových O ^^ listě 37 verso čteme : 
„Ve čtvrtek 18. září 1698 ve tři hodiny odpoledne pan de Saint-Mars, 
guvernér hradu Bastilly, slavil svůj vjezd, přicházeje z ostrova Sainte- 
Marguerite-Honorat a veda s sebou ve svých nosítkách vězně, jehož 
měl už v Pignerolu, jehož obličej pořád jest zakryt škraboškou a jehož 
jméno se nejmenuje. Vystoupiv z nosítek, kázal vězně dáti do prvního 
pokoje věže La Basiniěre,^) až by nastala noc, kdežto jsme pak já 
a p. de Rosarges, jeden ze seržantů přivedených guvernérem, v 9 hodin 
večer dovedli jej do třetího pokoje (t. j. poschodí) věže La Bretaudiěre, 
kterýžto pokoj jsem byl dal opatřiti potřebným nábytkem několik dní 
• před příchodem p. guvernérovým, obdržev k tomu rozkaz od p. de Saint- 
Mars. Vězeň tento bude pod dohlídkou p. de Rosarges, který též bude 
míti na starosti jeho obsluhu, a potravu dostane od p. guvernéra. — 
V druhém díle ^) jmenovaného rukopisu na listě 80 verso stojí pak zá- 
pisek následující: „V pondělí 19. listopadu 1703 neznámému bylo trochu 



') Rukopis zachován jest v knihovně Arsenáln Pařížského, a první díl 
má nápis: „Seznam vězňů poslaných rozkazem královským do Bastilly, 
začínaje ode dne 11. řiina 1690, kteréhožto roku jsem byl ustanoven 
jpomčíkem královským.'^ 

*) Bastilla měla 8 velkých kulatých věži : věž jmenovaná La Basiniére byla 
u samého vchodu do hradu. 

') Nadepsán jest: „Seznam vězňů, kteří vySli z Bastilly" — atd. jako nahoře. 



Muž se železnou maskou. 201 

špatněl když yečer yySel z kaple, a dnes v 10 hodin večer zemřel, 
neměv n^aké značné nemoci. P. Girant, náš kněz šel jej vyzpovídat, 
ale smrt byla tak náhlá, že nemohl býti opatřen svátostmi, a že náš 
kněz jen okamžik mohl mlnviti k němu, nežli skonal. Tento neznámý 
vězeň tak dlouho již uvězněný byl pohřben v úterý o 4. hodině od- 
poledne 20. listopadu na hřbitově sv. Pavla našeho farního kostela; 
major de Rosarges a lékař p. Reil jsou podepsáni co svědkové. -^ 
Později jsem se dověděl, že do knihy zemřelých zanesen byl pod jménem 
M. de Marchiel, a že se platilo 40 livrů za pohřeb. ^^) 

P. Griffet k těmto psaným zprávám- o tajemném vězni přidal ještě 
ústní podání o něm, které měl od pozdějšího, guvernéra Bastilly, Jour- 
dana Delaunay, zemřelého r. 1749. Ten prý lÁu vypravoval: „Upomínka 
na vězně se škraboškou udržela se mezi důstojníky, posádkou a slu- 
žebným lidem hradu. Mnozí jej viděli se škraboškou na tváři přecházeti 
přes dvúť do kaple na mši svatou. Po jeho smrti prý vše bylo vesměs 
spáleno, co sloužilo k jeho potřebě, stěny jeho pokoje byly oškrábány 
a znova vybíleny, tabule z oken vyndány a nové zasazeny ; každá sebe 
menší stopa jeho pobytu v Bastille byla zničena, aby nikde nic ne- 
zůstalo, čím by jméno jeho mohlo býti prozrazeno." — Vytknuv pak 
některé odpory v posavadních donměxďiách, odponge Griffet určitě tomu, 
že by byl onen vězeň vévoda Beaufort nebo vévoda Monmouth, mluví 
8 patrnou šetrnosti o vypravování podaném „v knize vůbec známé a 
velmi dobře psané" ^ a přidává se k domnění pravdě nejpodobnějšímu, 
že t^emný vězeň byl nejspíš hrabě Vermandois. Gitcge místo z me- 
moirů slečny de Montpensier (nepříznivkyně hraběte Verm.) na důkaz, 
že tento levoboček Ludvíka XIY. byl u svého otce v nemilosti a ve 
jméně Marchiáli spatři^je významný anagram: z písmen jeho dají prý 
se dvě slova sestaviti, ovšem jedno latinské a druhé francouzské: hic 
amiraly jako by se thtělo tím říci: Zde leží admirál, kterýž titul Ver- 
mandois měl. P. Griffet slovem naposledy také zabřednul do povídaček. 
M. Topin vyvrací pádnými důvody domněnku Griffetovu. Vizme sami 
pravdivý příběh Ludvíka Bourbonského, hraběte Vermondois. 

Narodil se 2. ř^na 1667 v Paříži jakožto nemanželské dítě 
Ludvíka XIV. a slečny (později vévodkyně) de La Valliěre, jež byla 
první skutečnou láskou královou. Zdravý a vtipný synáček její byl od 
svého narození miláčkem otcovým. Byv legitimován, dostal titul králov- 
ského prince a v druhém roce svém byl jmenován admirálem. Když 
r. 1674 matka jeho vstoupila do kláštera, mladý princ zůstal na dvoře 
královském ; byl ze všech synů Ludvíka XIV. nejkrásnější a otci svému 
nápadně podobný. Povaha jeho nebyla taková, jako vylíčen Giafer 
v „Memoirech perských"; byltě vlídný, veselý a nikdy nebyl trápen 
ctižádostí, jakou mu přičítali jeho t^ní nepřátelé, pravíce, že se chce 

') Dotyčný zápisek v knize zemřelých farního kostela sv. Pavelského zni 
doslovné: R. 1703 dne 19. listop. Marchialy, asi 45 roků stár, zemřel 
v Bastille a tělo jeho pochováno Jest na hřbitově farního kostela svato- 
l>avelského 2Q. téhož měsíce v přítomností p. Rosargesa, majora Bastílly, 
a p. Richa (sic), ranhojiče Bastilly. (Lonvet v Článku „Masque de fer'' 
Nouv. Biographie generále t. XXXIV. p. 150.) 

*) Siěcle de Louis XIV. od Voltaira, jehož Griffet nechtěl ještě více protí 
dvému řádu popuditi. 



202 y^ Gabler: 

státi králem francouzským. Arci v něm následnice v lásce králově, 
markýza de Montespan, spatřovala nebezpečného soupeře svých synů; 
i daaphinovi překážel. U dvora, kde přízeň královská byla jediným zá- 
kladem pozemského štěstí, stal se předmětem intrik, jimiž měl býti 
zbaven všemohoucí přízně otcovy. Rozpustilá mladá šlechta měla tehdy 
v předměstí Saint-Germainském pro své noční schůze peleš, nazvanou 
„sklep templářů," kde po nemírném chlastu vždy následovala hra v karty, 
byloli tu nešťastných obětí k vyplundrování. Tam byl i hr. Vermandois 
od důvěrníka dauphinova zaveden; opiv se připQením, prohrál prý pak 
na Čestné slovo ohromnou sumu, milion livrů. Vše potom hned doneseno 
králi. Vermandois přivezen jest z Paříže do Fontaineblean, tehdejšího 
obydli princův královských, ve stavu zoufalém ; povídalo se, že mu něco 
přimíchali do vína buď proto, aby tím bezpečněji byl obehrán anebo 
8 úmyslem ještě horším. Asi dvě neděle byl v nebezpečenství života 
konečně zvítězila bujará jeho životní síla. Těžké ochuravění bylo v jistém 
ohledu pro něho velikým štěstím: srdce nanejvýš rozzlobeného otce se 
obměkčilo, zvláště když i matka hraběte u krále přímluvami svými za- 
kročila. Král zaplativ dluhy synovy, poslal jej po jeho úplném uzdravení 
(v podzimku r. 1683) k vojsku svému do Flander. Odtud guvernér 
princův, markýz Montchevreuil, už v prvních dnech listopadu podával 
králi zprávu, že svěřenec jeho onemocněl; prvé ještě zapřev svou chu- 
ravost, zúčastnil se při útoku na předměstí Meninské a osvědčil při 
tom nevšední statečnost. Král odpovídaje (4. Ust.) vlastnoručním listem, 
přeje sobě: „Jakmile by lze bylo s ním na cestu se vydati, byl bych 
tomu velmi rád, aby se vrátil sem knám."*) Topiu dále podává celou 
řadu oficielních depeší maršálka Humiěresa k voj. ministru Louvoisovi, 
jichžto jediným předmětem jest churavost princova. Již 6. listop. byl 
stav jeho velmi povážlivý; dne 13 — 15. poslal maršálek llumiěres depeši, 
která obsahige hojně podrobností o nemoci princově. Takové depeše 
tehdy nebyly nikterak psány pro veřejnost, ale pouze pro ministra, 
který pak ve schůzi tigné rady je předkládal králi. Poslední zprávu 
podává markýz Boufflers Louvoisovi dne 16. listop. 1683: „Pan admirál 
je pořád u velikém nebezpečenství, a byl již i zaopatřen svátostmi umíra- 
jících. Nicméně mladý věk jeho dává nám vždy ještě naději; i dělá 
se vše, co by mu mohlo ulehčiti a jej uzdraviti." 

Avšak dne 18. listopadu ráno hrabě Vermandois skonal, a sice 
v přítomnosti pánův Montchevreuila, Humiěresa i Boufflersa-. O tři dni 
později poslal král Ludvík XIV. biskupské kapitole Arrasské připiš, 
který se v tamějším archivu posud chová; král v něm nařizuje, aby 
jeho „předrahý a velmi milovaný syn" vévoda Vermandois v kůru hlav- 
ního chrámu Arasského pochován byl „se všemi obřady, ježto se za- 
chovávají při pohřbu osob jeho rodu." 

Dne 24. listopadu purkmistr a konšelé Arrasští nesouce voskové 
svíce odebrali se v slavném průvodu z radnice ku bráně, kde byli shro- 
mážděni vojenský velitel města, velitel citadelly, všichni důstojníci gene- 
rálního štábu, duchovenstvo všech farních kostelů a mnichové řádů 
žebráckých. Vojsko tvořilo špalír od brány až ke vchodu kostela, 
sv. Waasta. V poledne rány z děl ohlašují, že smuteční vůz s rakví do- 

') M. Topin, L'homme au masque de fer. str. 32. 



Mui se železnou tnaskou. 203 

provázený oddělením jízdy př^íždí k města. Všechny zvony počínají 
zvoniti ; biskup v čele dnchovenstva vychází před bránu ; rakev sundává 
se s vozu, a po náboženských obřadech nesou kanovníci rakev do města. 
Všichni hodnostáři města i hrabstvi jsou v průvodě. Rakev postavena 
v kostele na máry; 25. a 26. listopadu mše sv. čteny od 6. hodiny 
ranní až do poledne; u rakve modlili se ve dne kanovníci, pak nižší 
kněžstvo po celou noc. Dne 27. listopadu odbýván pohřeb. Upro- 
střed kůru hlavního chrámu otevřena stará krypta a tělo princovo tam 
uloženo s nelíčeným smutkem. 

Dne 24. ledna 1684 král. intendant v hrabstvi Artoisském podal 
kapitole Arrasské listinu, ve Icteré praví, že král, chtěje osvědčiti 
svou otcovskou náklonnost k synovi, a žádaje sobě, aby kanovníci navždy 
konali modlitby za věčný mír jeho duše, ustanovil opatřiti je k tomu 
potřebnými prostředžy. Tyto mimo některé skvostné dary záležely 
v 10.000 livrů; v listině se do podrobná udává, čeho si král přeje 
pro věčnou oslavu památky synovy. Dle tohoto nařízení byla také vý- 
roční památka smrti princovy slavena až dor. 1789. Kdyby nic jiného 
nebylo, jest přímo nemožno věřiti, že král dle svého spůsobu zajisté 
velmi pobožný by byl takovým spůsobem zneužíval kněžstva a nábožen- 
ských obřadů církve, na věčné časy, a sice zneužíval proto, aby zakryl 
před světem skutek, který dle svého panovnického práva mohl velmi 
snadno a beze vší překážky vykonati před očima celého světa. 

Když se pak po dlouhých letech mluvilo, že 27. listopadu 1683 
byl v Arrasu místo mrtvoly princovy slavně pochován špalek dřeva, 
dal Ludvík XVI. rozkaz, aby se v Arrasu krypta otevřela a rakev 
prohledala. Protokol sepsaný v Arrasu 16. prosince 1786 v přítomnosti 
biskupa, probošta kapitulního, starosty zádušního a generálního proku- 
rátora konstatuje, že se v rakvi našlo tělo celé a zcela bezvadné. 

Hrabě Vermandois dojista tedy nebyl mužem se železnou škraboškou. 

Polemika vedená v L' Année littéraire mezi P. Griffet^m a Saint- 
Foixem *) nepřivedla do temné záležitosti nového světla, protože z obou 
stran bojovalo se důvody zcela planými. Voltaire, jehožto veliké mar- 
nivosti to lichotilo, že „muž se železnou maskou" jím do oboru děje- 
pravy uvedený, stal se tak brzy předmětem všeobecné zvědavosti, chytře 
užil literárního sporu k zvelebení sebe samého; napsalt do 7. vydáni 
(1770) svého Dictionnaire philosophique článek: „Anekdota o muži se 
železnou maskou." V tom sice nic nového nepodal, však podotkl, že 
vězeň byl vždy zakuklen patrně prý ze strachu, aby nikdo neviděl na 
jeho obličeji podobnost přiliS nápadnou — a končil slovy: y^spiso- 
vcUcl tolioto Slánku ví snad více o tom neili P. Griffet^ ne- 
řekne však jiz ani slova.^ Nakladatel v poznámce k tomuto článku 
Voltairovi připisuje domněnku, kterouž on snad ani neměl: že totiž 
onen vězeň byl bratr Ludvíka XIV. Jelikož domněnka ta do veřejnosti 
vstupuje r. 1789, lze vším právem tvrditi, že v posledních letech před 
velikou revolucí v oné záhadné otázce panovala úplná nejistota. 

(Pokračování.) 

') Réponse de Saint-Foix et recneil de tont ce qui a été écrít snr le 
prisonnier masqué. L' Année littéraire od r. 1770. — - Lettre ďun ami 
au Pere Gríffet — psal bez pochyby P. Griffet sám. 



204 ^. Bráf: 

Ochranné clo a ckhodni smlouvy v Rakousku. 

Od 

dr. Albina Brifá. 

Ostrými pAtkami v bezčetných Časopisech a brožurách, hlačnými 
, rozhovory ve schůzích obchodních komor a rozmanitých spolkA i ve 
veřejných shromážděních, konečně pak velikými debatami parlamentár- 
nimi se účastenství v příčině cehiích smluv a celní politiky nevšední 
měrou vzbudilo též v takových kruzích obecenstva, jež jinak nemají 
při nich ani hlubšího vědeckého aniž vlastního živnostenského interesu. 
Proto nebudou snad nevčas následigící stránky, na kterých hodláme 
přehledně vylíčiti, jakými cestami se brala rakouská politika celní až 
do nejnovějšího času, jakož i k snadnějšímu posouzení a ocenění pří- 
tomné fáse její stručně objasniti vědecké stanovisko v otázce cla 
ochranného, svobodného obchodu a smluv obchodních. 

Až do počátku 18. století celnictvi v zemích rakouských zacho- 
vávalo ráz středověký. Clem (vectigal, theloneum) zval se původně po- 
platek za užívání cest, řek, mostů, přístavů i za veřejnou osobní ochranu 
těch, kteří jich užívali; vybírán byl na různých místech uvnitř země, 
zvláště, kde cesty obchodní se sbíhaly. Záhy však při ukládání cel 
a zřizování nových celnic nabyly vrchu důvody fiskální, tak že onen 
prvotní jich ráz valně se změnil. Teprve když hospodářská- politika 
států evropských počala zásadami t. zv. merkantilismu se říditi a ná- 
sledkem toho v obchodu zahraničním soustavu prohibitivní prováděti, 
stalo se vybírání cla znenáhla podstatnou pomůckou k prováděni sou- 
stavy té, ovšem ale muselo se přeložiti na hranice ; odtud clem rozumí 
se především clo pohraničně t. j. dávka ze zboží přes hranice jdoucího. 

Slovo tnerkantilismus*) neznamená nějakou jednolitou theorii, 
ale jest jen souborný název rozmanitých nauk, které V mnohém se 
různíce shodovaly se v některých základních myšlenkách, hlavně pak 
v tom, že příliš vysoko kladly počet a hustotu obyvatelstva jakožto 
základ hmotné moci státní, a že rozhodně přeceňovaly drahé kovy 
jakožto pramen bohatství, jehož v zemi rozhojňování za převážný cíl 
veškeré politiky hospodářské se pokládalo. Aby lidnatost vzrůstala, 
k tomu třeba opatřiti dostatečnou výživu přirůstajícímu obyvatelstvu, 
a k tomu mohlo vésti jen rozmnožování živností novými odvětvími 
výroby zejména takými, jež zanášejí se zpracováním surovin, zkrátka 
zavádění nových oborů průmyslu, jakož i zabezpečení odbytu i odvětvím 
jeho již trvajícím i nově probuzeným především v zemi samé a dle 
možnosti i v cizině. 

A co se drahého kovu dotýče, byl netoliko vývoz jeho přísně 
zamezován, nýbrž hledány dychtivě prostředky, aby ho v zemi přívozem 



*) Výtečnou charakteristiku merkantilismu podává Roscher ve své: Ge- 
schichte der NationalOkonomik in Deutschland (Mnichov 1874), str. 228. 
a násl. — Nejstarší literární zástupcové jeho byli: BodinuB (De repu- 
blica. 1576), Serra (Trattato delle cause, che possono far abondare li 
regnf ďoro e ďargento etc. 1613), Klock (De aerarío. 1651) a m. j. 



Ochranné clo a obchodní smlouvy v Rakousku, 205 

z ciziny pi^bývalo, zvláště když se doma na něj nedolovalo; však při- 
váženi jeho z ciziny mohlo se způsobiti jen zahraničným obchodem, 
jen zachováním „příznivé mezinárodní bilance obchodní^ t. j. tím, aby 
cena vývozn nad cenu přívozn předčila. Příznivost ta pak tím trvaleji 
byla pojištěna, čím méně domácí země nucena byla cizí tovary přivážeti 
a v nich za cizí práci platiti a čím více dovedla cizí země k tomu 
příměti, aby odbínýíce od ní tovary peníze jí platily za práci na né 
obětovanou. Rozvoj průmyslu — prostředek k dosažení obojího ideálu 
merkantilistického — byl proto předmětem až i jednostranně horlivé 
péče vládní, kteráž se uvnitř jevila v nejrozmanitějších spůsobech přímé 
podpory a sobě vytvořila na venek zvláštní soustavu celní a koloniální 
politiky, jejíž nejpodstatnější pomůcky byly tyto : v příčině přívozu cizích 
tovarů a vývozu domácích surovin dávala bud přímou zápověd neb uklá- 
dala tak veliká cla, že se jim dostalo jmen cel zdbraňovacich čili pro- 
hibitivních ; na vývoz tovarů do ciziny poskytovala přímo prémie ; 
domácím vyrábitelům v koloniích zabezpečovala monopol na prodej 
tovarů a práva předkupní na koupi surovin odtud; zřizovala obchodní 
společnosti velkým kapitálem a četnými právy výhradnými i všelikými 
výhodami nadané ku zprostředkování a povznesení zahraničného obchodu 
(kolik tu vzniklo západo- a východo-indických kompanií!) atd. Vývozu 
drahého kovu překážeti měla namnoze i cla na přívoz takových před- 
mětů, ježto v zemi samé vyráběti lze nebylo, jichžto spotřeba však 
měla ráz přepychu; neměly za ně zbytečně „peníze jíti ze země." V roz- 
díle těchto cel od oněch, která, jak výše udáno, předkem na prospěch 
domácí produkce průmyslové dána byla, stopovati lze počátky důleži- 
tého — pozdější theorií teprv náležitě provedeného — různění cel na 
hospodářská a finanční. Nabylať totiž tato posléz uvedená cla znenáhla 
povahu pouhých d(mí spotřebních, jež běžná terminologie zve nepří- 
mými. — V nejužší souvislosti s přeceňováním lidnatosti a drahých 
kovů jest tedy v učení merkantilistickém i přeceňování obchodu zahra- 
ničného, výroby průmyslové (zvláště proti rolnictví často zanedbávanému) 
a konečně i přeceňování působnosti státní ve věcech hospodářských. 

Z důvodů merkantilistických prováděli v Evropě nejprve prohibici 
Karel V. ve Španělích, Jindřich IV. ve Francii, (jemuž rádcem byl 
SuUy), a v Anglii Cromwell; nejvěhlasnější zástupce její jest Colbert, 
ministr Ludvíka XIV., u něhož se namnoze potkáváme s ideami, jež 
by směle vložiti se mohly do úst kterémukoliv stoupenci Listova učení 
o cle ochranném.*) 

V Rakousku**) v druhé polovici 17. století, tedy v téže době, 

*) Tak porovnává cla na přívoz cizích tovarů s berlami, které se odhodí, 
když jich více neni potřebí, nepodceňuje vnitřní obchod proti zahra- 
ničnému atd. Colbertovo postavení v aějinách hospodářských teprve 
v náležité světlo uvedla velká publikace: Lettres, instructions et mó- 
moires de Colbert, publiés par P. Clément (1861—71). 

**) O dějinách celní politiky rakouské srovn. hlavně: Blodig, Die (istcr- 
reíchische Zoll- n. Staatsmonopolordnung. Vídeň 18.55 (historický úvod). 
F. X. Neumann, Oesterreichs Handelspolitik. Vídeň 1864. — Dr. H. F. 
Brachelli & Dr. F. Migerka, Oesterreichs commercielle nnd industríelle 
Entwickelnng. Vídeň 1873; hlavně však (pro dobu od r. 1850) obšírné, 
bezprostředně na úřední prameny se opírající dílo Alexandra Matleko- 
witze, Die Zollpolitik der Osterr-ungar.-Monarchie. (Buda-Pest 1877.) 



200 ^. Bráf: 

když na evropském západě Coibert prováděl svpa soastavn, ponejprv 
zapovídáno přivážeti cizí zboží, zvlášté přepychové*); cel pohraničných 
jakožto prostředku k provádění zabraňovací politiky ožilo se dle pří- 
kladu západoevropského teprve v prvni polovici 18. století za Karla VI. 
Tehdy ponejprv zřízeny jsou samostatné celní úřady pohraničně, při 
čemž každá země pro sebe tvořila celní území se zvláštními předpisy 
celními s tarify na vývoz, přívoz i průvoz, tak že bylo hojně celních 
území, řádů i tarifů; ještě r. 1747 smlouvá se dvorní kancelář česká 
8 rakouskou, aby usnadněn byl vývoz jistých výrobků do Rakous, vzá- 
jemné navštěvováni trhů atd. Teprve na sklonku panováni Marie Teresie 
(ť. 1775), země pod tehdejší vládou její sloučené — vyjímajíc země 
uherské, Tyroly, Milánsko, Mantovánsko a Toskánsko — spojeny jsou 
v jedno celní území. Ostatně ani přímé zapovědí přívozu neb vývozu 
nijak nepominuly, počet předmětů, které jim podléhaly, spíše se množil, 
tak že za Josefa II. bylo na 200 druhů zboží „z obchodu vyloučeného, ^ 
ježto jen na zvláštní úřední povolení a jen k osobní spotřebě za velmi 
značné clo do země přivážeti se smělo. 

Ovšem nesmí se přehlednouti, že právě za Marie Teresie a ná- 
stupce jejího jsou všecka opatření prohibitivní této politiky jen část 
celé soustavy četných opatření hospodářských, ve kterých se arci nalézá 
mnohé, jež by se do nynější praxe v oboru politiky průmyslové na- 
prosto nehodilo. Yypisigí a udílejí se prémie na zhotoveni jistých vý- 
robků doma, na zvláštní žádoucí vynálezy, na vývoz tovarů i takových 
surovin, ježto zpracovati doma lze nebylo ; dávtgi se podpory v hotovostí 
nebo půjčky na zřízení jistých továren; poskytují se továrníkům roz- 
manité výhody osobní, jako osvobození od některých daní, sečkáváni 
se clem, a podobně i dělníkům jistých odvětví průmyslu, jako n. př. 
osvobozeni od služby vojenské; zamezi:ge se stěhováni domácích pod- 
nikatelů a vycvičených dělníkův určitého druhu, však vábí se zároveň 
i cizí do země slibováním rozličných výhod; dělníkům, kteří právě bez 
práce jsou, udílejí se podpory ; zřiziigí se skladiště k prodeji jistých to- 
varů v režii státní a továrnám soukromným dostává se schválných za- 
kázek státních i zemských ; zakládají se odborné školy a navštěvovatelům 
jich poskytují se odměny jakožto náhrada za „ušlý výdělek," tu i tam 
pak jest návštěva jich i nucená, ba nescházejí ani úřední technologické 
instrukce o tom, jak se jisté výrobky zhotovovati mají a m. j.**) Bylo 



*) Za doby Leopolda I. měl merkantilismus v Rakousku několik zástupců, 
k nimž hlavně náleželi: Becber (hlavní dílo: Politiscber Diskurs von 
den eigentlicheD Ursachen des Auf- iind Abnehmens der Stiidte etc. 1668), 
HOmigk (Oesterreich Qber Alles, wenn es nur will etc, kniha, které 
ještě Josef II. často se dovolávjd) a V. Sehroeder (Fiirstliche Schatz- und 
Rentenkammer. 1686). Srovn. Roscher n. u m. 263 a násl. Nejslavnější 
zástupce merkantilismu v Rakousku, který vŠak iiž na rozhraní nové 
periody stoje jakýmsi eklekticismem záaad merkantilistických a idei 
současné západoevropské filosofie vyniká, Jest Josef Sonnenfels (zemř. 
1817), jehož kniha: Gmndsátze der Poliztíi, Handlung u. Fínanz (1. vyd. 
1765) až do let Čtyřicátých na rakouských universitách co kniha učební 
úřadné zavedená se udi*že1a. 

*♦) Do podrobná vylíčil to V. G. Kopetz v díle: Allgemeine ftsterreichische 
Gewerbe-Gesetzkunde. 2 díly (Vídeň 1829 a 1830) pod příslušnými 
záhlavími. 



Ochranné clo a obchodní smlouvy v Bakousku. 207 

mezi těmito i četnými jinými astanoveními podobného spůsobu mnoho 
jednostranného, nmělého, ale nelze zapříti, že nebylo v Rakousku doby, 
kde by se k hospodái^kým prospěchům horlivěji bylo přihlíželo ; a doba 
ona skví se velkými positivními výkony, kterým nemohlo se dostati 
pravého ocenění, dokud v knize a na kathedře vládly základní idey 
nauky, jejíž praktická politika hospodářská v jediném hesle Laissez 
faire vrcholí. 

V dobu Josefa II. spadají též počátky t. zv. řísseni appretumiJiO. 
Tehdy totiž ponejprv nařízeno, že zboží, jež do ciziny se vyvezlo na 
spekulaci neb k dalšímu upraveni čili appretnře, při návratu svém do 
země ode cla osvobozeno jest.*) 

Vrcholu svého dosáhla soustava prohibitivní v Rakousku na po- 
čátku 19. století; toho příčinou nebyly výstřední tužby merkantilistické 
— bylf tehdy již merkantUismus v odkvětání — nýbrž tíseň finanční 
a ^hrozní zmatkové valuty, následkové to četných válek (od sedmileté 
až do Napoleonských). Na sklonku 18. století rozmnožil se obnos stá- 
tovek — vydávaných ve formě bankovek na jméno někdejší Vídenské 
banky (Wiener Stadt-Banco) a „bankocetle" zvaných — v té míře, 
že výměna jich za drahý kov konečné přestati musela (1797); další 
rozmnožováni, byvši takto usnadněno, dělo se pak tím výdatněji, ježto 
úvěr státní byl již tak hluboko poklesl, že se správa finanční neštítila 
ani některých ptáček nucených velmi povážlivého druhu. Bankocetle se 
od r. 1762 do r. 1811 z prvotních 12 milionů rozmnožily ^na více než 
1060 mil. zl, s počtem jich stoupalo od r. 1799 i ažio a sice v takové 
míře, že počátkem r. 1811 kurs 100 zl. ve stříbře obnášel 819 zl. 
v bankovkách, a netoliko vymizely všechny mince z oběhu, nýbrž také 
drobné stříbrné a konečně i starší měděné mince s prospěchem za ban- 
kovky v ceně kleslé vyměňovány, roztavovány a do ciziny vyváženy jsou. 
Marně horlí dekrety vládní proti ažiotáži — s měd^ými drobnými, 
marně vyhrožují tresty. — Ani pověstným patentem finančním z r. 1811 
nebyly zmatky valuty odstraněny. „Zákonná devaluace'' bankocetlí pa- 
tentem tím provedená — dle niž 500 zl. v bankocetlích vyměňováno bylo 
za 100 zl. „směnných listů" — jen proťala Gordický uzel zápletků a tísní 
finančních. Za periodou bankocetlí následovala rovněž smutně zajímavá 
perioda „Vídenské měny," jež po ukončení válek Napoleonských a po 
upravení politických poměrů kongresem Vídenským opětnou zákonnou 
devaluací skončila. Převýdaj peněz papírových za kov nesměnltelných 
prudce vzrůstige vypudil drahý kov z oběhu i ze země — a bylo ho 
právě tehdy často tak velmi potřebí — efektivní přj^em z cel byl tím 
menší, čím více v ceně klesaly bankocetle a po nich pak směnné a 
anticipační listy, kterými cla byla placena. Tehdy nebyly kr«gní pro- 
středky a odvážné experimenty nic vzácného. V rámec jejich dobře se 
hodila i řada výstředních opatření v oboru celnictví a zahraničného ob- 

*) Podnět k hojným steskům pozdějším zavdalo zneužívání zřízení toho 
ze strany cizích průmyslníků, aby vyhnuh se vyššímu clu na přívoz; 
přivážejíce totiž látky nedohotovené za nižší clo do země, vyvezli je 
pak ihned jako ,,domácí výrobek'' do ciziny k „appretuře*^ (barvení, 
tisknuti, lisováni, hlazeni atd.) a tak zabezpečili jim osvobozeni ode 
cla při přívozu. 



208 ^. Bráf: 

chodu, jimiž vláda tehdejší reagovala proti mizení drahého kovu ze 
země i protí stenčení příjmů z cel placených platidlem, jehož hodnota 
stále klesala. Především vypověděla prudkou válku všem předmětům, 
jichžto spotřebu za zbytečnou pokládala, aby prý za ně peníze nešly 
ze země ; mezi ně především náležely káva a cukr, jichžto přívoz zveněí 
stížen zvýšeným clem a domácí obchod v nich podroben byl mnohým 
obtížným obmezením a kontrolám, kterými ani soukromé zásoby neob- 
chodníků ušetřeny nebyly.'^) Na konec vřaděna jest káva mezi před- 
měty z obchodu vůbec vyloučené. Klesání kursu bankocetlí a později 
papírových peněz t zv. Vídenské měny zavdalo podnět k hojnému zvy- 
šování cel ano i k příkazům, aby jistá cla zcela, jiná aspoň z části 
drahým kovem nebo papírovými penězi dle úředně stanoveného kursu 
placena byla. Nad to ještě přistoupilo Rakousko z donuceni Napoleonova 
r. 1809 k t. zv. uzavření pevniny, na úkor Anglie způsobenému, od 
čehož ale brzo opět ustoupilo. Za takových poměrů bylo podloudnictví 
velice výnosné a také za doby nejpřísnější prohibice nejvíce kvetlo.**)* 

Když po ukončených válkách francouzských nastaly klidnější po- 
měry, počalo se přihlížeti nejen k uspořádání zbědovaných poměrů va- 
luty, nýbrž i ke zmírnění soustavy prohibitivní; zároveň pak probudily 
se snahy zavésti jednotu i co se týče celního území i co se týče celních 
předpisů, jichžto byla nejpestřejší směsice. Snahy o jednotu celního 
území, o kterou již Josef 11. nadarmo se zasazoval, zmařeny jsou opět 
odporem Maďarů. A tak po mnohých změnách, jež za válek způsobeny 
byly nabýváním neb ztrátami území — konečně r. 1827 zbylo přece 
ještě troje území celní: tvořilyť země uherské, pak Dalmácie samo- 
statná území celní o sobě, ostatní země (s nimi tedy i Lombardsko- 
Benátsko a Tyroly) v jediné se sloučily. Jednoty celních předpisů do- 
sáhlo se celním tarifem na vývoz a přívoz r. 1838, kdež jednotlivé 
druhy zboží v pořádku abecedním se cly vesměs specifickými ***) se uvá- 
dějí a jenom 69 zapovědí přívozu a 10 zapovědí vývozu zbylo. I tarif 
na průvoz z r. 1829 značná ulehčení obsahoval. 

Y té době činili státníci rakouští první pokusy sblížiti se s Ně- 
meckem v příčině soustavy celní, k čemuž podnět dalo splynutí nej- 



*) Vyjma některá velká města byl vSude jinde dovolen pouze prodej 
v malém, při čemž každ^ obchodník musel vésti úředně pověřený aennik 
k zapisováni každé přijaté neb odprodané částky, a o každém prodeji, 
o každé zásilce nad 5 liber kávy neb 10 liber cukru vydati zvláštní 
dle úředního předpisu zhotovený účet, kterÝž i soukromým zásobám 
neobchodníků za „legitimaci'' slonžiti měl. Když pak byla káva z ob- 
chodu vyloučena, zapověděli i živnost kavárničkou a jen k soukromé 
potřebě za clo 60 zl. z centu bylo lze kávu přivážeti. 

**) Ostatně již r. 1788 ieden gubemiální dekret vyzývá kromě světských 
vrchnosti též pastýře duchovni^ aby svým ovečkám vyložili, Jaké 
časné a věčné tresty stihnou každého, kdo proviňuje se proti země- 
panským předpisům, boha tím urážeje, zároveň však, jakých odměn 
světských těm se dostává, kdož podloudniky prozradí a jakých pokut 
těm, kdož při podloudnictví se zúčastní.** 

***) Vyměření sazeb celních děje se buď dle jistých jednotek váhy či od 
kusu anebo děje se v percentech hodnoty deklarované. V prvém pří- 
padě mluví se o clech specifických^ v dniném o clech ad valorem; u cel 
ad valorem bývá nepříslušnost, že se schválně deklange nesprávně 
příliš nízko, proti čemuž rozmanitých prostředků se užívalo, zejména' 



Ochranné do a obchodní 9mhuvy v "Rakousku. 209 

větší části německých států v t. zv, jednotu celní (Zollverein) .*) I na- 
stává ta v dějinách celnf politiky rakouské doba, kde nikoliv hospodářská 
hlediska nýbrž důvody státní politiky byly základními pohnutkami důle- 
žitých opatření ba zásadních změn v obchodní politice zahraničně. Vzá- 
jemná řevnivost států, rakouského i pruského po politickém náčelnictví 
v Německu bažících, učinila je soupeři též na poli hospodářském, kdež 
pro účely své hledali zbraně a s vytrvalostí i důsledností, s diploma- 
tickou úskočností a dle potřeby také rázným zakročením plánům svým 
navz^em strojili překážky. — V dvacátých letech našeho století pozo- 
rovati jest ve státech německých rostoucí ruch, jehož cílem jest zrušení 
dosavadních celních hranic mezi jednotlivými státy německými, sjedno- 
cení všech v jedno území celní a k celní politice upravené dle jednot- 
ných zásad. Mezi muži, kteří nejhorlivěji a s největším úspěchem klestili 
myšlence té dráhu, vynikli zejména badenský státní rada Nebenius, 
proslulý i co spisovatel národohospodářský, a pak nejpřednější theoretik 
soustavy ochranné Bedřich List I sjednotily se v skutku v 1. 1824 — 1828 
Yirtembersko a Bavorsko a r. 1828 Prusko s Hesenskem ve spolky, 
kteréž zprvu obchodní smlouvou se vázaly, však r. 1833 v jednotu 
celní splynuly, zvláště přičiněním Pruska, které v nové jednotě hlavní 
slovo mělo a právem soudilo, že dosáhnouc náčelnictví u věcech hospo- 
dářských, tím i cestu k vůdcovství politickému sobě proklestí. Jednota 
přála zásadám mírné ochrany a úspěch její byl značný. Vedle ní na severu 
Hanoversko, Brunšvicko a Meklenbuťsko utvořily v 1. Í834 — 37 svou 
samostatnou jednotu, nazvanou Steuerverein, hovící svobodnému obchodu ; 
však i ony a znenáhla též největší čásť ostatních států německých 
k jednotě se přidaly. 

Již r. 1820 usiloval B. List i osobní přímluvou u císaře Fran- 
tiška, aby Rakousko při založení celní jednoty se zúčastnilo a k ní 
přistoupilo ; ale nadarmo. O deset let později státníci rakouští na šíření 
a rozvoj jednoty hleděli už okem nedůvěřivým, nebof jejími úspěchy 
rostr význam Pruska. Když pak r. 1841 smlouvy států v jednotu celní 
spojených obnoviti se měly, chtěli se v Rakousku k ní už připojiti; 
překazO to jen odpor* průmyslníků, kteří dovozovali, že konkurrence 
německá nyní ještě je nebezpečnější než r. 1833, jelikož od založení 
jednoty celní průmysl německý zmohutněl. Značně pokročily záměry 
vládní následkem událostí r. 1848, kde se jich ujala energická, k da- 
lekosáhlým plánům spůsobilá ruka Bruckova. Bruck v pamětních spisech 
z 30. prosince 1849 a 30. května 1850 vyložil plány své, jejichž pod- 
statou bylo: utvořiti jednotné velké celní území rakousko-německé, 



povolení práva předkupního celním úřadníkůmzasumn deklarovanou — 
však bez žádoucího výsledku; jediíiě z této příčiny dává se přednost 
clům specifickým^ která vSak vyžadnjf, aby se u předmětů, v}'kaznjících 
velké rozdíly v jakosti, více stnpňů rozeznávalo. Tak ku př. rozeznával 
dosavadní tarif v odd. 36 (tkaniva bavlněná) obyčejné tkaniny režné — 
bílené neb barvené, ve více barvách tkané neb tisknuté ; pak obyčejná 
vzorkovaná tkaniva s týmiž 3 rozdíly — jemná tkaniva s týmiž roz- 
díly však 8 různěním hnstých a řídkých, konečně aksamity, tyly, bob- 
binety atd. 
*) O dějinách této jednoty sr. W. Weber, Der deutsche Zollverein 2. vyd. 
Lipsko 1871 : k tomu Koscher n. n. m. str. 948 a násl. 

15 



210 Á, Éráfi 

k iiěmož se též Itálie připojiti měla, netoliko se společnou soustavou 
cel hospodářských a finančních, nýhrž i s jednotnou soustavou peněz, 
měr a vah, i se společným zákonodárstvím ve věcech obchodu, prů- 
myslu a dopravy. Provedení mělo se státi nenáhlými přechody) po ně- 
kolika fásích přípravních ; ale nejprve bylo nutno domácí celní politiku 
upraviti dle zásad, na jakých v jednotě celní spočívala, dle zásad mírné 
ochrany. Odboj uherský z r. 1848 byl v jednom ohledu práci usnadnil, 
dalť vládě tehdejší vítanou záminku k odstranění uhersko-rakouské celní 
čárj-, tak že (po provedení jistých předchozích opatření, zvláště po 
způsobeni nutného souhlasu obojstranných soustav berních) 1. čer- 
vencem 1851 všecky země — vyjma Dalmácii — jedno celní území tvo- 
řily, z něhož vyňata byla jen některá svobodná místa, zejména Terst 
již r. 1717 současně s Rěkou za příčinou obchodu s orientem za svo- 
bodný přístav prohlášený. 

Změna celní soustavy domácí provedena jest přičiněním Bmcko- 
vým velmi rychle. Počátkem r. 1851 zástupcové jednot rolnických 
a obchodních komor, byvše Bruckem svoláni, rokovali o návrhu nového 
tarifu celníhQ, zosnovaného vedle zvláštního regulativu, jehož základní 
myšlenky byly: zrušiti veškery zapovědí, chrániti domácí výrobu jen 
pomocí vydatných cel, jež byla vyměřena dle rozdílu pracovních ná- 
kladu domácích i cizích; při tom cla na vývoz (vyjma přechodní usta- 
novení) nízká, mající povahu pouhých poplatků kontrolních. Po skon- 
čení porad — při kterých zejména čeští a dolnorakouští zástupcové 
o vydatnou ochranu se zasazovali, uherští k zásadám svobodného obchodu 
se hlásili — sdělán byl nový tarif a v listopadu 1851 publikován 
s ustanovením, že 1. února 1852 platnosti nabude a do konce ř^na 
1854 ji podrží. Též uspořádání tarifu odchylovalo se od dřívějších; 
bylť systematický, toho druhu první v Rakousku, a zahrnoval ve 30 
třídách se 105 odděleními 338 položek (tar. z r. 1838 654); snížení 
cel, dle zpomenutého regulativu vyměřených, obnášelo u některých před- 
mětů až bez mála lOOVo-*) 

Méně úspěšné byly kroky ku sloučení s jednotou celní, jejíž 
smlouvy jen do konce 1853 uzavřeny byly a tudíž v čas obnoveny 
býti musely. Při této příležitosti chtěl Bruck přgetí Rakouska do jednoty 
vymoci; proto již v květnu r. 1850 spolkové radě německé pi^edložil 
pamětní spis, ve kterém h^'e plány své hlavně též poukazoval k veliké 
hospodářské i politické váze, jakou by mělo jednotné středoevropské 
území obchodní, 70 milionů obyvatelů zahrnující; i podal podrobné 
návrhy na organiso vání jednoty i pro další její kroky v politice obchodní 
vzhledem na státy jiné. Snahy rakouské docházely přízně u států jiho- 



*) Pro cla na přívoz užilo se jen 35 rozmanitých sazeb, z nichž nejnižší 
byla 1, 3. 5, 10, 15 kr. za cent, nejvyšší 100, 150, 250 a 600 zl. (250 zl. 
n vagónu železničných, jemného lněného zboŽÍ, Sálů, nejjemnějSich 
bavlněných látek, drahokamenů, skleněných ozdůbek atd., 600 zl. u n^- 
jemnějšich pletiv slaměných, umělých per krášlicích, nejjemnějších oděvů 
a pod.), nejvyšší sazby tarifu z r. 1838 byly 1000 a 2000 zl. — Clo 
na vývoz bylo u 68 předmětů jen 1 kr., u 38 jen 2 kr. za cent, toliko 
u 77 předmětů pře«movaIo 5b kr.; nejvyšší bylo 30 zl. (u surového 
hedbáví) a 100 zl. (u nebroušených granátu). Clo na průvoz u 210 před- 
mětů nepřesahige 10 kr. 



Ochranné clo a obehodni smlouvy v Hakousku. 211 

německých, což pruským záměrům nemálo yadilo; když pak na konfe- 
rencích v Kaselu (1850) a v Drážďanech (1851) v té příčině jednáno 
bylo bez úspěchu, Prusko uzavřevši o své ť^mě smlouvu s Hanoverskem 
kategoricky prohlásilo, že a každém členu dosavadní jednoty celní, ne- 
přistoupili ke smlouvě této do konce roku 1853, bude za to míti, že 
z jednoty vystoupil. A k dovršení důrazu samo pak své vystoupení 
z jednoty ohlásilo. Byl to krok přcnáhlený, který posloužil plánům 
státníků rakouských, anť veškery státy konečným cílům pruským nepřející 
vehnal v jejich náruč; zástupci států těch sjeli se r. 1852 ve Vídni 
k poradě o uzavřeni smlouvy s Rakouskem. Tu pak Prusko vidouc ve 
Vídni i na pozdější konferenci Berlínské uzrávati věci v neprospěch sv^y, 
odhodlalo se raději k uzavření smlouvy s Rakouskem a sice na 12 let 
(od 1. ledna 1854 do konce r. 1865), k níž pak všichni státové jednoty 
celní přistoupili. Smlouva kromě podstatných snížení cel obsahovala 
klausuli o největších výhodách, osvobozeiď zboží na spekulaci neb 
k appretuře vyvezeného od cla při návratu, pak zaručovala, že žádná 
strana neužije prohibice vyjma předměty monopolů státních (tabák, sůl) 
a takové, kde zápověd z policejních ohledů je nutná. Sníženi cla, touto 
smlouvou Německu povolené, bylo by mělo ten následek, že by mnohé 
druhy zboží z jiných cizích států byly se vozily zpředu do Německa 
a odtud teprve, deklarované za zboží německé, do Rakous. Proto musel 
i obecný celní tarif podroben býti revisi, následkem které 5. pros. 1853 
nový obecný tarif celní zaveden jest, který nabyl platnosti počátkem 
roku 1854, byl jednodušší než předešlý (obsahovalť ve 22 třídách s 80 
odděleními jen 265 položek a z těch 35 ode cla osvobozených), měl 
cla na přívoz ještě nižší'*') a zrušiv největší část cel na vý-voz ponechal 
u některých předmětů cla velmi nepatrná' (nejvyšší 15 kr. za cent). 
Tak proveden byl v Rakousku památný přechod od soustavy pro- 
hibitivní k soustavě mírné ochrany. Dějiny jeho jsou ve dvojím ohledu 
ziýímavé, jednak už tím, že bezprostřední pohnutkou k němu nebylo 
lepší poznání rozhodujících kruhů, ale spíše účely mimohospodářské, 
jež pak dlouho ještě v provádění toho tak veledůležitého oboru politiky 
národohospodářské měly váhu rozhodnou, — jednak i tím, že „nová 
epocha '^ sama velmi ominósním spůsobem zahájena byla hned několika 
rychlými skoky sazeb celních, ježto během tří let od zrušení starého 
prohibitivního tarifu obecným tarifem 'z r. 1851 nastalo mnohým před- 
mětům i trojí citelné snížení cel, což i rozhodní přívrženci svobodného 
obchodu za věc povážlivou prohlásili. V skutku se také záhy počaly 
ozývati stesky průmyslníků, zvláště tkaninářského a železářského odboru, 
kteří ze značného stoupání přívozu těch oněch výrobků za současného 
váznutí neb jen skrovného stoupání vývozu dokazovali, že snížení ochran- 
ných cel vůbec je škodlivo. Obecná krise hospodářská, kteráž r. 1856 
propukla, k novým steskům dala podnět. Konečně r. 1858 svolána byla 
anketa průmyslníků, aby podali úsudek o účincích změn v celnictví 
provedených; mínění jejich ve mnohém se různilo a některé hlasy 
všecku tíseň z opatření politiky celní odvozovaly, přece většina se sho- 

*) NejvySSi sazby byly 100 zl. (n. př. na jemné látky vlněné a bavlněné), 
150 zl. (obyé. látky hedbávné atd.) a 250 zl. (jemné hedbávné látky, 
plstěné a slaměné klobouky, nejjemnější látky vlněné a bavlněné atd.). 

15* 



212 ^- J^ráf: 

dovála v tom, že jen jistNin oborům průmyslu, zejména též železář- 
skému, snížení cel ublížilo; za to škodný účinek příliš rychlých pře- 
chodíi počátečných všeobecné byl uznán. . 

Opětné zmatk}' valuty — jež roku 1848 počaly majíce původ 
svůj v i)ředlužení státu u národní banky, odtud pak s nepatrnou vý- 
minkou až na naši dobu trvají — byly příčinou, že r. 1854 bylo na- 
řízeno placení cel stříbrem. 

Uzavření obchodní smlouvy rakouskopruské z r. 1853 mělo význam 
pouhého příměří. Úplné splynutí s Německem v jediné území celní ne- 
[nestalo býti přáním a cílem státníků rakouských. Aby tomu upravili 
půdu, dbali o to, aby poměry rakouské přivedli s německými co možná 
ve shodu; s velkým úsilím tedy starali s$ o doplnění sítě železničně, 
smlouvou mincovní (1857) rakouskou soustavu mincovní s německými 
na stejný základ postavili, o sdělání společného zákona obchodního 
pečovali, neméně i o reformu domácí živnostenského práva usilovali atd. 
Než ani Prusko nesložilo ruce v klín, dbajíc o to, aby při novém vy- 
jednávání způsobilo rakouským státníkům odvetu za diplomatickou po- 
rážku, již r. 1853 utrpělo. I naskytla se mu vhodná příležitost. Francie 
r. 1860 překvapila svét uzavřením smlouvy s Anglií po jednání tak 
tajném, že dva přední prostředníci smlouvy ze strany francouzské 
vlastním ženám práce opísovačské konati dávali. Ihned po uzavřeni 
smlouvy počalo tajné vyjednávání Pruska s Francií i sdělán jest návrh 
smlouvy, jehož tendence po uveřejnění byla velmi zřejmá. Prusko po- 
volilo výrobkům francouzským mnohem větší výhody než Francie pruským ; 
stalo se to patrně s tím úmyslem, aby Prusko Rakousku překazilo 
spojení s jednotou celní, jakmile by tato smlouvu francouzkopruskou 
schválila a k ní přistoupila. Poměry rakouského průmyslu nebyly by 
takého snížení cel na přívoz snesly, jaké se tam povolovalo. Pokud 
nevy))ršely smlouvy států jednoty celní, totiž do konce r. 1865, nemélb 
arci podepsání smlouvy Pruskem účinku, dokud k ní všickni státové 
jednoty nepřistoupili ; přece však mělo Prusko bezpečný prostředek proti 
Rakousku a dodalo mu ještě větší váh}* kategoricky ohlašiigíc vystou- 
pení své z jednoty, jakmile znamenalo, že někteří státové — mezi nimi 
hlavně Bavorsko — pokračují v politice rakouským záměrům příznivé. 
Ale co v letech padesátých bylo ještě pouhou hrozbou, znělo nyní 
mnohem povážlivěji. Význam Pruska mezi tím vzrostl, význam Rakouska 
klesl. Jednota celní se všem "státům německým stala zdrojem tak znač- 
ných prospěchů, že nebylo lze se nadíti, aby se jí k vůli Rakousku 
zřekli. Vidouce nezlomnou vůli Pruska přistoupili tedy na konec všickni 
ke smlouvě prusko-francouzské, když byla v některých ohledech dle 
jich přání modifikována. Prusko zvítězilo úplně, utvrdilo podstatně 
vážnost svou v Německu. Teprve po obnovení smluv jednoty celní byla 
r. 1865 nová smlouva rakouská s jednotou uzavřena na 12 let (t. j. 
do konce r. 1877); měla zcela jiný ráz než smlouva z r. 1853. Ačkoli 
se v ní ještě činí zmínka o budoucím vyjednávání v příčině konečného 
splynutí, přece vj^iadá celek jako úmluva dvou cizích států. O rok 
později rozhodlo se ostatně o záležitosti té na bojištích českých v ten 
smysl, že zůstal onen odstavec mrtvou literou, neboť následkem války 
Rakousko vyloučeno jest z téhož Německa, v jehož záležitosti bylo 



Ochranné clo a obchodní smlouvy v Rakouska, 218 

krátce před tím lirev synů svých obětovalo na půdě šlesvicko-hoištýnské 
ve prospěch Praská. — Těžiště smlouvy tvořilo ostatně nové snížení 
cel na přívoz a sice u 37 předmětů hlavně z oboru tkaninářského ; ná- 
sledkem jich musely se pak z podobných důvodů, jako po uzavření 
smlouvy z r. 1853, dotyčné sazby obecného tarifu celního též změniti 
t. j. snížiti. Zároveií se zrušila cla na vývoz, vyjma pouze. vývoz surových 
koži a hadrů. Cla na průvoz byla již r. 1862 odstraněna. 

Uzavřením druhé smlouvy obchodní s jednotou cehií zahájena 
v Rakousku vlastní perioda obchodních smluv. Doba byla jich uzaví- 
rání zvláště příznivá, ve vědě i v denní literatuře mela tehdy ještě 
převahu škola národohospodářská hájící zásadu svobodné soutěže ve 
všech jejích spůsobách, měla zejména ještě i převahu v Německu, jehož 
veškery směry ve vědě, umění, politice a zákonodárství zvláště od 
r. 1848 v Rakousku živého docházely ohlasu. Ono pak skutkem při- 
znalo se ke směru tomu, když novým řádem živnostenským (z 20. pro- 
since 1859) před jinými státy sousedními provedlo zásadu svobody 
živnostenské, kteráž se svobodou obchodní tvoří dva nejhlavnější spů- 
soby prováděni svobodné soutěže čili konkurrence. Když se v* jistýclii 
stran posuzuje tehdejší celní politika, rádo se na okolnost tu zapomíná, 
jakož i na to, že opuštění prohibice do té doby nemělo nepříznivých 
účinků, aniž splnily se obavy, kterými se četní průmyslníci rakouští při 
uzavírání smlouvy s Pruskem a při vydání celního tarifu z r. 1853 
nepokojili. 

Hlediska státně politická měla aixi velikou váhu též při jednání 
o další tři veledůležité smlouvy, totiž smlouvu s Anglií (uzavřenou r. 1865 
na 10 let, od 1. ledna 1867 počínaje), s Francií (uzavřenou r. 1866 
na týž čas) a s Itálií (uzavřenou v dubnu 1867 na 9 let). Anglie již 
r. 1860 a pak r. 1862 o uzavření obchodní smlouvy s Rakouskem^ se 
pokoušela a dále o ně usilovati neustala; jí sice nebylo vzhledem na 
vlastní tarif celní lze v oboru sazeb celních poskytnouti platné výhody, 
za to však byly jiné příčiny zachovati si přízeň její, důležitou všem 
státům, které nuceny jsou ob čas hledati na cizích trzích kapitálových 
ptáčky veřejné neb kapitály pro zakládání železnic a jiných podniků; 
též bylo třeba usmířiti její nevoli, jež byla vzbuzena krátce před tím 
akcí šlesvicko-holštýnskou. 

V předběžném vyjednávání objevilo se, jak velice Anglii záleželo 
na uzavření smlouvy. Potom pak horlivost, obratnost a ráznost jejích 
vyjednavatelů, (kteří při anketním jednání imponovali svými informacemi 
o poměrech rakouského průmyslu zvláště železářského z vlastní zkuše- 
nosti nabytými) valně posloužila prospěchům anglickým. Smlouva obmc- 
zila se prozatím na slib Anglii za zcela nepatrné ústupky daný, že cla 
na výrobky její od 1. ledna 1867 nebudou více obnášeti než 25%, od 
1. ledna 1870 ne více než 20% ze skutečné hodnoty výrobků těch 
8 přičtením útrat za dopravu, o které výrobek až ke hranicím se zdraží. 
Přiměřené tomu upravení sazeb (specifických) a tedy především ustano- 
vení hodnot, na jichžto základě ono státi se mělo, ponecháno dalšímu 
jednání, kteréž pak válkou rakouskopruskou přerušeno byvši teprve 
uprostřed r. 1867 znova počalo, ale bez výsledku vedeno jest, poněvadž 



214 ^- Bráf: 

nebylo lze o potřebný základ se dohodnouti; v září roku 1868 jednáni 
odročeno, když se byly strany dohodly o protokol, který mél býti zá- 
kladem budoucí smlouvy a ve kterém se Anglii zaručuje podstatné sní- 
žení cel, zejména cel z četných kovů a výrobků kovových, pak z výrobků 
bavlněných, lněných, vlněných a j. v., avšak s tou podmínkou, že se vzdá 
výhod, jež jí byly smlouvou z r. 1865 v zásadě slíbeny. V příčině 
vlněných a bavlněných výrobků měli angličtí importéři na vůli, chtějíli 
ustanovené snížené sazby specifické platiti anebo clo dle hodnoty a to 
u bavlněných výrobků 2b\ (od 1. ledna 1870 207o), uvhiěných 15%. 
Odstavce tyto staly se velmi osudnými. 

Při smlouvě s Francií nemálo platilo přání, dokonale usmířiti 
Napoleona, jenž i po míru Yillaíranckém Rakousku nepřál; za výhody 
povolené rakouským výrobkům kovovým, tkalcovským, ozdobnickým aj. 
poskytnuto Francouzům snížení některých cel na přívoz výrobků* jejich 
zvláště tkanin, vína, lihovin atd. a sice sníženi větší, než bylo Německu 
smlouvou z r. 1865 povoleno. 

Smlouva již v míru r. 1859 slíbená povolila Itálii ústupky v pří- 
čině jižních plodin a některých potravin. 

Událost též pro celní politiku rakouskou veledůležitá , bylo vy- 
rovnání s Uherskem roku 1867. Uznaná samostatnost státu uherského 
zahrnovala v sobě i právo zříditi sobě samostatné celní území; ale 
práva toho Uhersko neužilo, nýbrž uzavřelo s druhou částí říše smlouvu 
celní a obchodní do konce r. 1877, kterouž jednota cehiího území na 
ten čas zachována byla.*) Odtud pak jednota závisí vždy na občasném 
dohodnutí se dvou těchto států, jež svými hospodářskými poměry valně 
od sebe se liší; kdykoliv vyprší doba, na kterou státoprávní vyrovnání 
se provedlo, vždy znova bude propukávati spor interesů, vždy znova 
nutno bude vykupovati jednotu celního území (a tím zachování jednoho 
ze zbytků celistvosti říše) i třeba značnými ústupky té strany, kteréž 
na zachování aspoň těch zbytků více bude záleženo. Každý budoucí 
obecný tarif celní, pokud pro celé území říše platiti má, formálně 
i věcně může býti jen tarifem smluveným, nikoliv v technickém slova 
smyslu autonomním. 

Účinkové spojení toho objevili se ihned, když počátkem r. 1868 
počalo se jednati o revisi smlouvy rakousko-němccké z r. 1865 (slí- 
benou r. 1866 v Článku XHl. Pražského míru) ; zástupcové uherští se 
osvědčili horlivými přívrženci svobodné tržby a nejednali bez úspěchu ; 
zejména podporovali žádost německých vyjednavatelů za snížení cel 
v oboru výrobků textilních. Smlouva uzavřena jest v březnu r. 1868 
v Berlíně, Německu dle ní připadly též výhody, kteréž výše řečeným 
protokolem Anglicku slíbeny byly, a sice zejména sníženi cel na železo 
a železné výrobky, na zboží bavlněné, vlněné a lněné ; pak některé vý- 



*) Výtěžek cel měl sloužiti především k uhrazení společných výdajů, teprve 
zbytek takto neuhrazený prvotně dělil se dle poměni 70 : 30, ale když 
část Vojenské Hranice k Uhrám připojena byla, mnsila se vždy zprvu 
2*^ o odraziti co povinnost uherská a ostatek teprv dle udaného poměru 
se dělil. — Dalmácie zůstala i dále samostatným územím celním s velmi 
jednoduchým tarifem celním s nízkými cly, což je odůvodněno zvlášť- 
ním! hospodářskými poměry jejími. 



Ochranné do a obchodní smlouvy v Rakousku. 215 

hody nové, předeTším zroseni cel na mouku, obili a jiné plodiny polní 
a zahradní, pak zrušení cel na některé druhy dobytka. Za to poskytlo 
Německo rakouskému vývozu sníženi cel, kteréž zejména průmyslu pa- 
pimickému, porculánovému, výrobě hudebních nástrojů a j. soutěž usnad- 
nilo. Schválení smlouvy v říšské radě rakouské stalo se po tuhé debatě, 
v níž obchodní ministr Plener prohlásil, že tudy řada smluv s vlastními 
státy průmyslovými ukončena bude i nastane doba poklidu a ustálenosti 
pro spořádaný rozvoj průmyslu nutná. 

Sazby celní v konečném protokole mezi zástupci rakouskými i an- 
glickými r. 1867, jakožto základ budoucí rakousko-anglické smlouvy 
ujednané, prošedše ve smlouvu rakousko-německou z r. 1868 nabyly 
následkem kUusule o největších výhodách platnosti i pro Velkou Bri- 
tanii, tak že zbývalo jen igednati jednu věc. Ustanovení protokolu, že 
místo udaných v něm cel specifických přivážeči anglických látek ba- 
vlněných a vlněných mohou i 25. (resp. 20.) a 15tipercentní clo dle 
hodnoty platiti, v rakousko-německou smlouvu nepřešlo, však Anglii 
záleželo na tom, aby platnosti nabylo; v rakouské říšské radě bylo 
málo ochoty př^mouti je, zvláště když odborná anketa znalců jedno- 
hlasně prohlásila, že je průmyslu rakouskému škodlivo. Že však Ra- 
kousko osudným slibem r. 1865 Anglii daným bylo vázáno, stala se 
na konec přece skutkem pověstná ona konvence dodatečná z r. 1869. 
ve kteréž V. Britanii u i^robků bavlněných 20procentová, u vlněných 
lOprocentová sleva ze sazeb rakousko-německou smlouvou z r. 1868 
ustanovených povolena jest.*) 

Podřízené důležitosti byly ostatní rakouské smlouvy, s klausulí 
o největších výhodách: s Belgií a Švýcarskem (r. 1868), s Čínou, Ja- 
ponskem a Siamskem (1869), se Špžinělskem (1870), s Portugalskem 

*) Dokladem změn, jimž následkem výše uvedených smluv a zejména po- 
sledních dvou podrobeny byly sazby obecného tarifu celního z r. 1853 
a modifikace ieho z r. *18é5, budiž následující ukázka z oboru, jenž 
nejvíce obe<mé pozornosti vzbudil, totiž z oboru zboží tkaného a stáv- 
kového. Klademe v 1. rubrice sazby tarifu z r. 1853 (jak upraveny 
byly r. 1858 na novou měnu rakouskou), v 2. sazby prozatímní modi- 
fiKace obecného tarifu, kteráž po druhé smlouvě s Německem se pro- 
vedla, ve 3. pak sazby smluvené, jež následkem smluv výše naznačených 
od r. 1870 pktily: 

1858 1865 smluveně clo 

^, , , » , (ílat. za 1 celní cent) 

Tkantva bavlněná: 

obyčejná hladká i vzorkovaná, režná ... 42 36 16 

prostřední jemnosti hladká bílená i barvená IS,^^ 62 72 

vzorkovaná barvená TS.^^ 62 20 

vícebarevné tkaná . 78.^5 62 30 

tištěná 105 90 30 

jemná (různých kat^orií) 105 90 45—30 

nejjemnější 262.,, — 60 

Tkanina vlněná: 

obyčejná valchovaná, netiStěná 52.^, 36 15 

prostřední nevalchovaná, aksamity 78.7, 54 35 

tištěná, hustá 105 75 35 

Jemná (různé drul^r) ^262. )^ )^ 

nejjemnější 262." — 60 



216 X. Hajnii: 

(1872), se Švédskem a Norskem (1873). S Tureckem byla sice již 
r. 1862 na 22 let vyjednána smloava, dle niž Turecko kromě postup- 
ného snižování svých cel na vývoz i cla na přívoz na 8%* nft hra- 
nicích bosenských a hercegovských dokonce na 67o hodnoty výrobkové 
ustanoviti mělo, však provedení jen z části se podařilo. Snahy uherské 
vlády pohnouti Srbsko k uzavření smlouvy obchodní s Rakouskem mi- 
nuly se s úspěchem, za to však. po mnoholetém vyjednávání učiněna 
r. 1875 smlouva s Rumunskem (na 10 let), kteréž obdrželo všecky 
výhody západním státům smlouvami povolené (avšak jen na čas, dokud ^ 
ony smlouvy platiti budou), i některé jiné. Snahy Rakouska i západních 
států kontinentálních, aby Rusko snížilo vysoká cla pomocí smluv ob- 
chodních, nezdařily se naprosto; podobně jako soustátí severoamerické 
stojí Rusko vytrvale při praporu prohibice. 

Následkem smluv se státy, jež pro zahrauičný obchod rakouský 
jsou nejdůležitější, přišel obecný tarif celní z r. 1853 (a jeho modi- 
fikace z r. 1865) téměř z užívání, tak že co smlouvy trvaly, měl skoro 
jen formální platnost. Marně ale pokoušelo se cisligtanské ministerstvo, 
nahraditi ho tarifem novým se sazbami, jež by se od platných sazeb 
smluvených méně odchylovaly. 

Prvé než o nejnovější fási celní politiky rakouské jednati budeme, 
vyložíme základní rysy národohospodářské theorie o clu ochranném 
a tím též objasníme stanovisko, s něhožto k nynějším drahám a směrům 
řečené politiky hledíme. (Dokončeni.) 



O vybavení. 



Před rokem (21. března 1878) zemřel v Heilbronne lékař Bobert 
Mayery muž, který zaigal docela zvláštní postavení v dějinách moderní 
vědy íysikální. Mayer nebyl slavným experimentátorem jako Regnault, 
ani skvělým mathematikem jako Clapeyron, jeho spisy jsou nečetné 
a proéty složitého aparátu početního: a přece jest zakladatelem vědy, 
která, obmezovavši se původně na úkazy tepla, rozšířila se během času 
na zvláštní nauku fysikálni sahající daleko za meze výjevů kalorických. 
Stanovisko Mayerovo ve vývoji mechanické theorie tepla budeme později 
charatekterisovati ; zde budiž připomenuto, že první pojednání jeho (tJber 
die Krafte der unbelcbten Nátur) vyšlo r. 1842 v Liebigových a Wóhle- 
rových Annálech fysiky a chemie, a že toto pojednání — z péra muže 

Tkanina Inéná: 

nejhrubší 15.,4 10 6 

obyč^ná (rozličné kategorie) 42 36 20 ->6 

proetiřední 78.7^ 70 40 

jemná 105 76 60 

nejjemnější 262.s, — 70 

Tkanina hedbávná: 

jemná 262.5, — 1^ 

obyčejná 157.4, 103 60 



o vybaveni. 217 

teprve 281etého — stalo se z&kladem Mayeorovy povésti : bylať v něm 
po prvé Čísdně dovozena aeqnivalence tepla a mechauické energie. 

V letech 1842 — 71 sepsal Majer několik menších a větších po- 
jednání různé ceny, která v sebraném vydání vyplňují kniha objemu 
dosti skrovného. V posledních letech svého života vystoupil pak a ve- 
řejnost ještě s dvěma články ^0 Toricelliové prázdnotě** a ^0 vybavení** 
(Uber Auslósnng). Obě tato pojednání jsou slabší nežli starší práce 
Mayerovy, a předmět první jest odbyt dosti povrchně. Ale zjev „vy- 
bavení** poskytijýe tolik zajímavých stránek, že neváhám o něm pojed- 
nati, opíraje se povšechně o článek Mayerův, však stavě se na stanovisko 
poněkud širší. 

Především ovšem naskýtá se otázka: co jest vybaveni? Bylo by 
obtížno odpověděti k této otázce přesnou deíinicí, však dosti snadno 
jest objasniti věc příklady. Volme tedy tuto snazší cestu. 

Jak známo, bylo před několika lety roztříštěno nebezpečné ska- 
lisko Pekelné brány blíže Nového Yorku ; *) obrovská ta hmota skahií 
roztržena jedinou ohromnou ranou dynamitovou, která byla zapálena 
elektrickým proudem: malá Mary Newtonova, dcera řídícího inženýra, 
drobným svým prstíčkem stiskla při tom rukojeť, která sloužila k uza- 
vření onoho elektrického proudu. Mocná ona síla, která rozdrtila tyto 
skály, byla již zpředu ukryta v dynamitu; leželaf v lučel)ním napjetí 
součástí dynamitových ; ale dynamit mohl sto let odpočívati ve střelných 
ranách skalisek Pekelné brány, aniž by z toho byl vzešel sebe menší 
účinek, podobně jako šíp neškodně leží na napjatém luku, pokud ne- 
stikne střelec spoušť, která vybafl sílu tající se v napjaté tětivě. Teprve 
tím, že dynamit zapálen elektrickým proudem, byla vybavena též ohromná 
energie ukrytá v napjetí částí dynamitových: teprve přičiněním slabé 
ručky dětské roztříštěna Pekelná brána. 

Vezměme ještě jiné příklady. Rozsáhlý rybník obsahující velké 
spousty vodní jest docela pasivní, pokud jest uzavřen ve 6\'ých hrázích. 
Vytáhneli se však malým poměrně namáháním stavidlo, tu valí se mo- 
hutné proudy neodolatelnou silou povstalým otvorem, a buď konají ve 
mlýnech a pilách' práci užitečnou, aneb záhubným přívalem pustoší kraj. 
Vytažením stavidla vybavena byla dřímající síla rybníka. — Pokud 
vpouštěcí ventil parního stroje jest zavřen, nehýbe se stroj, jsa pouhou 
mrtvou hromadou kovů. Ale v kotli čeká již spoutaný démon páry na 
své vyproštění. Jakmile hravým pohybem ruky otočíme kolečko ventilu, 
vrhne se vybavený tento démon do mrtvé hmoty a železný obr po- 
jednou hýbe mohutnými údy, jako by z hlubokého sna se byl probudil 
k životu plnému síly a činů. 

Tuším, že těmito příklady jest podstata vybavení dostatečně označena. 

Pojmem „vybavení** dochází však náš názor o příčinách zjevů 
fysických zvláštního rozšíření: Zásada o aequivalenci či rovnomocnosti 
příčin a účinku jest, jak povědomo, vodící myšlenkou moderní vědy 
fysikální. Příčina — lučební napjetí utigené v jistém množství dyna- 
mitu — co do velikosti své jest rovnomocna účinku : rozmetání skalisk 

♦) Viz Osvětu 1876 str. 890. 



218 L, Hajnis: 

Pekelné brány ; podobně voda zahražená stavidlem chová v sobě energii, 
která jest rovnomocna účinku, jejž vytažením stavidla z ni vybavíme. 

Veškery zjevy fysické nejsou dle toho názoru než nekonečnou 
radon rovnomocných příčin a účinků, neb jinak řečeno, veškero dění 
v přírodě jest pouze měnícím se zjevem jedné a téže energie stále 
stejné, neubývající a nerostoucí, ale brzo v tom, brzo v onom rouše 
působící na naše smysly. Avšak v tento řetěz zjevů zasahiýe řada dějů 
rázu docela jiného, kteréž děje jsme výše poznali jakožto procesy „vy- 
bavení.'^ Pokud pak nějaký děj, bez něhož jiný děj nastati nemůže, 
nazýváme příčinou tohoto, můžeme — s určitou reservou — také děj 
vybavení nazývati „příčinou", a stavíme tedy vedle dříve uvedených 
příčin aequivaleniníeh čili účinných ještě pHHny katalytické čili vy- 
bavující, majíce však při tom stále na mysli, že název „příčina" v druhém 
případě platí jen s jistým obmezením. 

Účinnou příčinou toho, že smrtonosný šíp z luku letí, jest před- 
chozí napjetí tětivy, a,\e katalytickou příčinou je stisknutí spouště. 

Charakteristickou známkou příčin katalytických ' jest, že nejsou 
v žádném qtMntitativním spojení s velikostí účinku vybaveného, a že 
určitá příčina katalytická může vybaviti velmi růmé děje výslední. Při 
tom nesmíme zapomenouti, že neřadí se příčiny katalytické do kausál- 
ního řetězu přírodních dějů co články, tak že by snad mezi příčinami 
účinnými tu a tam zjevila se příčina katalytická: řada příčin účinných 
jest vždy a bezvýminečně nepřetržitá, a příčiny vybavující stojí vedle 
příčin efektivních, nikoli mezi nimi, tak jako — abych užil obrazu po- 
někud hmotného — důstojníci řídící pochod vojska kráčejí vedle voje, 
a nikoli v řadách. A tak jako důstojník povelem svým nehne fysicky 
celým plukem, k čemuž by arci jeho síly nestačily, tak také příčina kata- 
lytická nepůsobí přímo na děj výslední, jenž tedy jen jaksi v přeneseném 
smyslu smí býti nazván jejím „účinkem." Ovšem i toto podobenství 
v mnohém ohledu pokulhává, z druhé strany však sahá podobnost ještě 
poněkud dále, neboC jakož i důstojník jest vojákem, a co takový po- 
droben tcmže zákonům co řadový, tak i příčina katalytická jest též 
dějem přírodním a tudíž podrobena zásadě aequivalence. Mohlo by se 
zdáti, že je v tom spor, neboť jsme prvé vytkli, že rozdíl mezi příčinou 
katalytickou a účinnou záleží v neplatnosti zákona aequivalence pro 
první druh příčin ; ale spor zmizí ihned, dodámeli, že příčina kataly- 
tická vybaviye sice v jisté řadě výjevů děj co do ^mohutnosti na ní ne- 
závislý, že však téSe příčině odpovídá také přímý účinek jí aequivalentní. 
Jinými slovy : jistá příčina jest katalytickou vzhledem k cizí řadě zjevů, 
ale efektivní ve vlastní řadě. Veškero dění v přírodě můžeme si tedy 
mysliti co řadu řetězů, jichžto článkové jsou děje rovnomocné, tam však, 
kde tyto řetězy vzájemně se křižiyí neb sbližují, jeví se účinky kata- 
lytické co působení řetězu na řetěz. 

Nelze upříti, že otázka příčin katalytických postrádá poněkud žá- 
doucí jasnosti, a že filosoficky uspokojující definice jich neexistuje. 
Nás však zajímá zde toliko povšechné jich poznání. 

Ve světě anorganickém jest ovšem řada dějů vybavujících ne- 
konečna, a pozorujemeli pokroky hmotné kultury, shledáváme, že celé 
naše snažení v této příčině směřuje k tomu, abychom redukovali všecko 



o vybaveni. 219 

jednáni lidské na činnost vybaviyíei. Stroje motorické jsou této snahy 
nejpřednějším dokladem. Cím dále, tím více uvalqj^n^® vlastní práci 
na bedra sil živelních, ostávajíce sobě pouze Hzeni této práce t. j. 
vhodné vybavení příslušné- energie. Můžeme směle říci, že čím se lidstvo 
stává vzdělanějším, tím . více roste činnost katalytická proti přiméúiu 
fysickému působení člověka. Dělník, který druhdy s vynaložením celé 
své fysické síly opilovávai ku př. železnou desku, dnes velmi pohodlné 
stojí u hoblovacího stroj fe a lehkým pohybem ruky „vybaví" sílu par- 
ního stroje, který práci koná za něj. Loď, druhdy hnaná svalovitými 
pažemi otrockých veslařů, plula potom rychleji ještě působením větru 
v plachty, jichž řízení — ač ještě dosti obtížné — jest přece jen čin- 
ností vybavi^ící, nyní pak namáháním ještě menším vybavujeme sílu 
páry, která netušenou druhdy rychlostí nese koráby naše po širém oceánu. 

Avšak i ve světě organickém hraje vybavení, úlohu veledůležitou. 
ZjeVy kvašení a úkazy infekce poskytuji toho zajímavé příklady. Rovněž 
i veškera činnost nervů motorických jest ryze vybavující, a Mayer ze- 
jmeha poukazuje \i tomu, že každé porušení této katalytické činnosti 
motorického nervstva má v zápětí rozhodný pocit nevolnosti. Naopak 
zase pravidelné vybavování sil svalových způsobuje pocit příjemný, a na 
tom zakládá se ku př. záliba v tělocviku, šermu, tanci, ježdění na 
bruslích atd. Všeliké vybavení má, jak se zdá, pro člověka zvláštní 
půvab, a to tím větší, čím nesrovnalejší jest poměr mezi účinkem a ka- 
talytickou jeho příčinou; Ubít se člověku vyvozovati velké účinky ma- 
lými prostředky. Sem náleží ku př. zábava, již poskytuje vypálení střelné 
zbraně: mocný účinek vybavený pouhým stisknutím spouště budí v nás 
zvláštní př^emný pocit; podobný pocit opakuje se u všech dějů toho 
druhu. Jízda na koni neb řízení ohnivého spřežení jest v podstatě též 
činnost vybavující a budí v nás tím libost 

Právě tato chuť vybavovati vede k tomu, že člověk hledí čím 
dále tím více zasahovati ve veškery děje pouze katalyticky, a nikoliv 
účinně, t. j. že hledí jen vybavovati, ne pak pracovati. — Na téže li- 
bostí zakládá se i zvyk- „slavnostního'^ vybavování, jehož jeden přiklad 
(při Pekelné bráně) jsme již uvedli. Při zahájení světové výstavy ve 
Filadelfii otevřel president Spojených obcí ventil mohutného Corlissova 
parního stroje, jímž byly hnány pracovní stroje výstavy, a takto „vy- 
bavil slavnostně" hybnou silu strojnického oddělení. Při spouštěni lodí 
na moře bývá poslední překážka elektricky zrušena, a to obyčejně 
rukou některé vznešené „kmotry korábu," a loď, slavnostně vybavená, 
sjíždí za hřímavého »urá" do vody. Řadu takových příkladů sobě 
laskavý čtenář snadně rozšíří z vlastni zkušenosti. 

Záliba v činnosti vybavující jeví se však mnohdy i záhubně, když 
svádí ku paUčstW, ku zlomyslnému kladení překážek na koleje železniční 
a k podobným — více méně chorobným — činům, jimiž vybavigí se 
mocné účinky zhoubné. Mnohý atentát měl a má snad psychický původ 
svťU v chorobné snaze, okamžitým činem vybaviti nepředvídaný převrat, 
neobyčejný účinek politický. 

činnost vybavující podobá se v mnohém ohledu průpovědem kou- 
zelnickým, a záliba, již lid míval a namnoze ještě má v^zaříkání a jiných 
čarovnich průpovídkách, jest v podstatě totožnou se zálibou ve vyba- 
vování, neb „čarování" není rovněž ničím, než domnělým vybavením 



220 F. Lepař: 

tajných mocí mimopřírodnich. Arci že i v jiném ohledá nalézáme po- 
dobnost mezi vybavením a čarováním : vybavice mocnou energii sil pří- 
rodních nedovedeme vždycky obmeziti tuto energii dle vůle své. Po- 
dobáineC se v tom Goetheovu nčenníku kouzelnickému „Die Geister, 
die ich rief, die werď ich nicht mehr los/ 

Končíme povšechnou tuto úvahu o „vybavení'' vracejíce se k tomu, 
čeho jsme se na počátku dotkli, totiž k postavení Mayerové v dějinách 
mechanické theorie tepla. Nyní můžeme postavení to charakterisovati 
velmi stručně: Mayer byl pro vývoj moderní theorie tepla Bjevem vy- 
bavujídm. Skromné práce jeho, ač svědčí o duchu hluboce filosofickém, 
nejsou zigisté v žádném poměru k ohromným výsledkům nové discipliny, 
a přece právě ony daly podnět k jejímu vzniku. Mayerovým článkem byla 
před 37 lety vybavena rozsáhlá ona činnost mathematická i experimen- 
tální, z níž v době poměrně krátké vzrostla imposantní budova vědecká. 
„Účinnými příčinami^ mocného výsledku toho byly ovšem experimentální 
práce Jouleovy a mathematické dedukce Clausiovy, Zeunerovy, Himovy, 
Maxwellovy, Verdetovy a j. v. — ale jiskrou, kterávznítila jasnou tuto 
zář, bylo pojednání Mayerovo: „O silách anorganické přírody/ 

Památku Mayerovu ctí veškeren vědecký svět; budiž i touto 
úvahou položen lístek ua hrob muže, který prostými a nehledanými 
slovy pronesl hlubokou a dalekosáhlou pravdu a prvým stanul na prahu 
nové dráhy vědecké. 2i. Hajniš, 



Tti Školní hry Komenského. 

Příspěvek k lepSimu poznání slavného pedagoga 

od 

Frantilka Lepaře. 

(Pokn^OTání.) 

Dii IV. divadelního provozování Brány jasyhu, v némz se 
ukazuje v Sivém obraze ékola třídílná,^) jak by mohla ve hru pro- 
měněna býti ^ (hra má čtvero dějství, 15 výjevův a 78 osob). 

') 1. „Sekala triviaits,*' K důkazu vytčenému v pojednání Jana Lepaře 
„O osnovách učebných aid.** (IX. 3. •— pozn. * str. 24. fin.), že scnola 
trívialifl byla tu Komenskému ikolou trqjtHdni nebo třidilnou, přidati 
lze ještě místo ze hrv této v 1. výjevu III. dějství (Opera Comenii atd. 
str. 615 fin.), kde Diaactieus praví : Quamlibet scholam (triviálemj ^ytnna- 
sticam, academicam) in třes dasses divisi. Príma ubique classis ent inct- 
pienHum, secnnda proficientium, tertía perficientium,*' V Jan. ling. cap. 
LXVni. §. 737. překládá Kom. „schola trivialis** do čeitiny názvem: 
„tnaU Skuly,*" — 2. Celé I. a H. dějství a 1. výjev UL dějství jsou 
úvodem ku hře IV. a V. (t j. k divadelnímu provozováni o viea^ školách). 
Také už v této hře IV. jedná se v 1., 2., 8. a 4. výjevu IV. dějství 
i o gymnasiiehy tak ie hořcjSí nápis Komenského slusi jen výjevu 2., 
8. a í. dějství HI. — ^ 

') Za heslo napsal Kom. z Přísl. Sal. 8. v. 31. „Moudrost hraje na okrSlku 
země (jeho) a rozkole její jsou se syny lidskými (v písm. sv. jest : 
„Hrám také na okr. a rozkoSe mé — ^^), 



Tri ikolni hry Komenského. 221 

Prologus praví, že ve škole o škole pro škola nejvhodněji mluviti. 
Tedy i nyní při tak hlučné schůzi ve škole chtěji žáci jednati o škole 
a pro školu, seč jsou. Za prvé totiž vysloviti chtějí přáni, aby se dobře 
dařilo i škole té i jiným, za druhé namáhati se, aby se dobře dařilo, 
čehož se dojde, (ifpstojíli i učitelé i žáci povinnostem svým a ovšem 
budouli i školní dozorcové často ji navštěvovati, vše dle potřeby řádné 
spravovati, kde třeba, napomínati atd. Toto vše hrou touto žáci před 
očima laskavých hosti budou provozovati, zároveň žádigíce za ochotnou 
pozornost. 

V I. dějství v jediném výjevu král Ptolemaeus s učenci svolanými : 
Platonem, Eratosthenem, ApoUoniem a Pliniem se radí, jak by se n\ěla 
učiniti zvláštní hra divadelní o učitdich, jichž nechtěli ve hrách dřívějších 
přidati k řemeslníkům a étrojníkům. Platon chce, aby dříve vytkli sobě 
cíl, k němuž správa škol má směřovati; ten že jest pravé vzdělávání 
duševní. Lidská přirozenost zajisté může snadno zdivočeti, nedóstaneli 
se jí uhlazenosti, jak pozorovati jest při národech nevzdělaných, bar- 
barských, kde lidé od zvířat divokých neliší se ničím než mluvou. 
Třeba tedy vzdělávati předně rozum (mens) v moudrosti, za druhé 
mysl či srdce (animus) v poctivém jednání, za třetí jazyk ve výmluv- 
nosti (facundia). — S míněním tím srovnává se i Eratosthenes, do- 
kládaje, že právě touto trojicí rozeznává se člověk od zvířete, totiž 
rozumem, řečí a jednáním (ratio, oratio, operatio) ; avšak přihlížeti třeba 
ku vzdělanosti pravé, nikoli jen líčené, aby člověk stal se skutečně 
učeným (sciens), nikoli nedoukem (sciolus), pak výmluvným, nikoli žvat- 
lavým, konečně opravdovým, nikoli jen licoměmým přítelem ctnosti. 
ApoUonius takové vzdělání, obzvláště jeli člověk ve všech jednáních 
a poměrech pánem had sebou, prohlašuje za andělskou dokonalost. 
Plinius pak dodává, že rozdíl mezi člověkem vzdělaným a nevzdělaným 
tak jest velký, jako mezi člověkem vůbec a divokým zvířetem. A po- 
něvadž prostředky vzdělanosti jsou předně spisy a knihy, potom školy, ^ 
přeje si, aby napřed jednalo se o písmě a knihách, potom teprv o školách. 
Tedy král velí, aby nejdříve povolán byl písař. — 

Na počátku II. dějství Notarius (Písař) vykládá, že známky písemní 
byly troje; nejdříve totiž u Egypfanů známky hieroglyfské (svatotajné 
písmo), jimiž smysl věcí znamenal se nějakou malbou;^) za druhé užívalo 
se věcných známek (characteres reales)/ jež až dosud jsou u Číňanů; 
známky ty mohly by v rozličných řečech rozličně býti čteny a vy- 
slovovány; mámet zbytky jich ještě v číslicích, z nichž 1, 2, 3, 4 atd. 
čte každý národ svou vlastní mluvou. Třetí spůsob zakládá , se na 
písmenech, jež znamenají nejmenší zvuky řeči, z nichž v každé řeči 
zvlášť skládají se slova, průpovědi a spisy nebo knihy. Tento spůsob 
nejdokonalejší jest, poněvadž vjrjadřuje všecko nejjasněji a nejdůkladněji, 
tak že nejlépe jím učíme se jazykům neznámým. — Potom vykládá 
o látkách psacích; v nejstarším totiž věku v kameni se rylo, jako se 
děje dosud (ovšem ůhledn^i) na náhrobcích; potom v deskách se vy- 
řezávalo, obzvláště bukových; později znamenalo se železným stilem či 



') Dle nejnovějšího zkoumání nebyly hieroglyfy písmem veskrze obráz- 
kovým. 



222 F. Lepar: 

pisátkem do lýka lipového nebo palmového, pak i na listy stromu slezu 
(malvacea folia) a na plátně voskem nebo sádrou potaženém; potom 
psali na pergamente (t. j. na blánce udělané ze hřbetu koži beráncích, 
nejdříve prý v městě Pergame) třtinou rákosovou z Nilu; konečně byl 
zhotoven papír z rostliny papírovniku (ěáchoru papíru); ten skládal se 
po 20 arších ve svazky či knihy (scapi). Nyní se píše na papíře 
dělaném z hader péry z husích brků namáčenými v inkoustě, jenž se 
dělá z dubinek a skalice, pak malé částky klí a ledku či kamence. — 
O spůsobn psaní praví, že Hebréové a jiní národové orientální psávali 
od pravé ruky k levé, Řekové a jiní národové evropští od levé ku pravé, 
Indové pak shora dolů. Zkracujeli se hodně písmen, povstává rychlopis 
nebo těsnopis (tachygraphia, stenographia). — Librarii (Knihovní % 
totiž : Chartopoeus (Papírník), Typographus (Tiskař), Bihliopegús (Com- 
pactor, Knihař), Bibliopola (Knihkupec) a Bihliotheoarius (Knihovník), 
opatřeni jsouce^ pokud možno, nástroji svými, rozmlouvají každý o svém 
zaměstnání, a to Chartopoeus, jak a z čeho dělá papír, jak skládá 
knihy po 25 arších, rysy po 20 knihách a balíky po 10 rysech; Typo- 
graphus, jak z písmen kovových skládá a tiskne slova, řádky, sloupce, 
strany a celé knihy; Bibliopegus, jak váže knihy rozličnými podobami, 
bud jako folianty (liber in folio), nebo v kvartě neb oktávě nebo 
v duodeci, sedeci atd. ; knihy větši vázány bý^vaji po několika svazcích 
(tomi); Bibliopola pak vypravíme, jak prodává knihy tištěné bud ne- 
vázané nebo vázané, jak je na prodej oznamuje bud v seznamech 
(catalogi) nebo výstavou. — Potom Eratosthenes napomíná všechny 
knihovní, aby rozeznávali se životem uhlazenějším od řemeslníků, mezi 
než počítáni býti nechtějí. — Censor (Posuzovač, Sudič) a Scriptor 
(Spisovatel) praví o sobě, že připravují knihy k vydání, a to Censor 
knihy spisovatelů dávných, Scriptor pak své vlastní. Censor si stěžige, 
že mu nelze starých knih vydávati z původních spisů (autographa, 
originalia), poněvadž nejsou zachovány, nýbrž ^en z opisův (apographa), 
jež na mnohých místech jsou vadné, tak že kritikové dle pravého smyslu 
je musí opravovati bud konjekturami (domněnkami, domysly) nebo glos- 
sami (výklady) do textu vloženými nebo výklady na kraji přidanými. 
Scriptor pak praví, že k rozšiřování osvěty spisuje věci vzácné, jež 
v minulých dobách bud nebyly známy, nebo nedosti správně pojímány; 
potom vykládá, v jakém pořádku a rozdělení upravuje spisy své. Platon 
napomíná jeho i soudruhy všechny, aby spisovali skutečně jen užitečné 
knihy a to co možná dokonalé bez vad, škodlivých pak knih aby se 
ani neopovažovali vydávati na světlo. Potom král káže, aby vystoupili 
už ti, kteří přenášejí vzdělanost ze knih mezi lid. Platon pak dotýká, 
že knihy pouhé nezbavují barbarství, nýbrž lidé sami že musejí se 
státi vzdělanými; a proto ať se pozorují nyní učitelé i žáci, co v té 
věci pořídili a co by se mělo snad ještě opraviti. — Schólarcha (řiditel 
školy), byv od Plinia vyzván, aby dal zprávu o nynějších školách, velmi 
naříká, že školy všude skoro po národech klesají náramně, tak že mají 
nyní dým (fumus) misto osvěty (lux). Přičiny zhoubného klesání jsou 
prý známé, ale nelze jich odkliditi; není zajisté mužů, kteří by buď 



«} Jan. ling. cap. LXX. §. 748. 



Tri ikokii hry KomensWM, 223 

chtěli nebo mohli neb uměli opravdově se věnovati školám; tu vée se 
koná jen na odbyt (perfunctorie). Co dobří didaktikové poradili, toho 
učitelé buď ani neznsyi, nebo znajíce, štítí se práce; slovem, těžko 
probuzovati dřímsýící školy proti jejich vůli. Vyzván byv od Plinia, 
Scholarcha vyslovuge pouze přání své, jakou by chtěl míti školu, 'totiž 
takovou, aby skutečně byla dílnou lidské vzdělanosti (humanitatis 
officina), vzdělávajíc nejen vědecky, ale i mravně mládež svou, obzvláště 
vedouc ji k posvátné úctě boha a k poznávání věcí nejdůležitějších 
v přirozenosti lidské. Tak kdokoli by vzdělán byl, stal by se člověkem, 
nikoli kusem člověčím (frustum hominis); a k takovému vzdělání má 
býti cesta bezpečná, kráiká a prospěšná, aby ve škole, jež jest přede- 
hrou života, konalo se vše jako hrou, aby škola už přestala mučírnou 
býti, z níž raději utíki^^i ^^^ v ní vytrvají. — Pro tuto upřímnost 
Scholarcha ihned byl mezi královské rady posazen, a to návodem Plato- 
novým, aby dobrých jeho myšlenek mohlo se vždy hned na nejvyšším 
místě užívati. — Ve výjevu pátém *) Didacticus (h. e. docendi artiíex, 
znalec umění vyučovacího), jsa vyzván od Platona, oznamige, že ve 
svém povolání přidává se k těm, kteří si přejí, aby práce při vzdělá- 
vání mládeže pohodlněji postupovala a sbírají dobří pozorování k tomu, 
aby ,ve školách bylo méně obtíží, hluku a nechuti (nausea), více pak 
snadnosti, př^emnosti a prospěchu. Pojem didaktiky určige takto: 
Didaktika jest umění dobře učiti; učiti pak jest působiti, aby kdo co 
ví, tomu i druhý se naučil; dobře učiti pak jest působiti, aby druhý 
rychle, př^emně a důkladně se naučil; naopak špatně učí, kdo zvolna, 
obtížné a kouskovatě k nauce uvádí. Platon uznává toto umění za zlaté, 
jestli že by se mohlo zjednati; ale Didacticus dokládá, to že zcela 
možno dobrodiním božím; učení zí^isté jest vedení; vede se pak nebo 
jde se od nějakého místu známého k neznámému ; kdo tedy jda napřed 
dovede ukazovati napřed spůsob stopování a nad to nezkušeného i za 
ruku drží, zdaž nebude moci převésti kohokoli kamkoli? Tak tedy při 
vyučování třeba návod dávati příklady, pravidly a cvičením (per exempla, 
praecepta, usům) a tak v^cem ku vzdělání člověku potřebným lze se 
naučiti jistě, rychle a př^emně, totiž napřed vždy příkladem pravým 
a jasným, k jehož pozorov^ má se dopřáti lhůty řádné, pak pravidlem 
zřetelným, co a k čemu jest věc ta, jíž se právě učiti má, jak se 
děje atd., konečně napodobováním, aby žák, chybili! by, ihned mohl býti 
opraven. Avšak spolužáci všichni musejí býti v pozornosti udržováni, 
aby, v čemkoli jeden žák chybuje opraven jest, o tom všichni odvykali 
blouznivému mínění. Avšak v též době vždy jen jedné věci všichni žáci 
učiti se musejí; a té když se naučili, teprv lze je zase všechny po 
stupních k věcem jiným naváděti. — Platon pochybuje, zdaž možno 
takový spůsob učení skutkem provésti; Didacticus dotvrzi\je, že možno 
to, jeli učitel nejen učený, ale i k učení schopný (doctivus), a žák dáli 
se snadno učiti a vésti, jeli žádostiv, každodenně přiučiti se něčemu 
novému ; potom jak učitel tak i žák budou míti potěšení a škola stane 
se hrou (hračkou) oběma. I při velkém počtu žactva bude jeden druhým 
povzbuzován řevnivostí, poněvadž všechno veřejně přede všemi konati 



O Jan. ling. cap. LXVUI. §. 724. atd. 



224 ^- Lepař: * 

se bude a pokrok veřejné se dokáže zkoaškon (examen). Ovšem jest 
k Qčení zároveň potřebí i kázně, aby přílišnoa shovívavostí (indulgentia) 
nevloudila se nedbalost (incnria) nebo lenivost (desidia) nebo rozpustilost 
(dissoluta licentia). Který žák by tedy byl nedbalý, af se pokárá, který 
by napomenutí nedbal, ten bí se mrská metlou (ferula castigetur), a pi^i 
kterém by se jevila zlomyslná zarputilost (in quo malitiosa deprehenditur 
obstinatio), ten budiž vyloučen jako prašivá ovce. Avšak učitel aC se 
chrání přílišné záliby v mrskání; naopak pilným žákům af dopřeje po- 
ctivého oddechu (honestae recreationes), ba i sám ať někdy hraje s žáky, 
přihlížeje k slušnému zaméstriání. — Všechny školy Didacticus dělí na 
obecné či třídílné (třítřídni, triviales), na gymnasia a akademie.') Ve 
školách obecních mají se cvičiti smysly začátečníků poznáváním věcí 
smyslných, v gymnasiích, jež i školami klasickými se nazývigí, mají se 
učiti řečem a svobodným uměním; akademie pak ustanoveny jsou těm, 
kteří vyhledávají dokonalé vzdělanosti vědecké. Ve vědách pak dělí se 
akademie na čtyři fakulty, z nichž theologové, filosofové, lékaři a právníci 
pro obecné dobro vycházejí. — Avšak Didacticus lituje, že pravé té 
methody vyučovací málo kde začínají si všímati; v této škole už se 
učinil pokus. I vyzván jest od Platona, by veřejně uvedl i učitele 
i učedníky, methody té již užívsgící. 

Didacticus (na počátku III. dějství) králi vykládá, že za konečný 
cíl školám ustanovil: hocha, kteréhokoli by ku vzdělání přijal, učiniti 
schopným ku správě hospodářské, obecné či politické a církevní, ovšem 
po stupních školy triviální pak gymnasia i akademie; každé pak škole 
zvlášf že vytkl určitý cíl, dav učitelům stroje a poučení, jak jich snadně 
a příjemně užívati tak, aby žáci dříve věděli, že se věcem naučili, než 
myslili, že se jim učí. K většímu pak pohodlí že rozdělil každou školu, 
totiž triviální i gymnasiální i akademickou na troje oddělení, tak že ^i 
v I. oddělení jsou vždy začátečníci, v 11. pokračující, v III. zdokonalující 
se (viz 1. pozn. k nápisu této hry). — Literator (abecední učitel) hůlku 
drže v ruce s třemi žáky, z nichž každý má v ruce dřevěnou tabulku 
s živou abecedou nedávno vymyšlenou a křídu, vystoupí na jeviště a na 
otázky od Eratosthena dané odpovídá, že cvičí žáčky v pobožnosti a 
v dobrých mravech, pak že je učí písmena znáti, psáti či malovati 
a správné vyslovovati. Pobožnosti učí je modlitbami a tím, že je vodí 
do chrámu Páně, ukazige a napomíniiýe, jak se tam chovati mají ; dobrým 
pak mravům tím, že i příkladem i napomínáním vede je k mírností, 
k čistotě, k úctě ctihodných osob, k poslušnosti ve věcech i přikázaných 
i zapovězených, ku pravdomluvnosti, ku spravedlnosti, aby ani zbla 
cizího si nebrali ani neukrývali, ku pracovitosti aby vždy měli nějaké 
zaměstnání bud vážné buď žertovné, aby trpěliví byli snášejíce křivdy, 
aby raději se řídili vůlí jiných zkušenějších, než svou vlastní. — Erato- 
sthenes ho chválí, že hluboce si vštípil výrok Senekův: „Mravům nej- 
dříve, potom moudrosti se uč; nebo té bez mravů Špatně se učí." *) — 
Písmenům pak že je naučil za měsíc, a to jen živou abecedou; toho 
pak dokazi^e třemi začátečníky, jež včera mu byli do školy přivedeni. 

O Jan. line. cap. LXVIII. §. 737. 

^) Podobna zásada hned při začátečním vyučováni difek jeví se v Plato- 
nově spise „Protagorovi** v cap. 15. 



!. 

L 



Tn skol ni hry Kn^nenského. 225 

Ukazuje jim totiž ptáka vyobrazeného v abecedě živé, táze se zároveň 
jednoho z nich, co to jest; ten praví: pták. Učitel: A jaký? Žák: 
Nevím. Učitel táže se drahého, ale i ten neví. Učitel: Na, já vám to 
řekna: Vrána to jest! Zdali pak víš, jak vrána křičí? Žák: Nevím. 
Učitel: Yrána ki4čí tak: a, a, a; říkej to také! Žák: a, a, a. Učitel 
k druhéma žákovi: Ty též! Žák: a, a, a. Učitel: Bobře; víšli pak, jak 
tento zvuk se maluje? Žák: Nevím. Učitel: Nikdo z vás toho neví? 
Žáci: Nikdo. Učitel: Já vás tomu naaČim. £^hle, nž jest vymalován 
, zvuk ten ! Kdykoli kdokoli z vás takovou podoba v knize spatí^, řekne 
vždy: a! (Zároveň jim ukaziige a v knize a potom káže, aby sami 
hledali a, až písmě to poznají zcela). I praví jim: Chcete také ačiti 
se malovat? Žáci: Chceme. Učitel: Velmi snadno naučíte 'se tomu. Ty 
N. první to písmě dělej, vy pak se dívejte! Zde jest dřevěné pisátko, 
vezmi je třemi prsty své pravičky takto (ukáže to), táhni nad tím 
písmenem! Tak; ještě jednou atd. Na, tu máš křídu, napiš toto písmě 
na tato černou tabulka vedle prvního a. Žák pokooši se, až toho do- 
vede; pak druhý, třetí. — Učitel: Jak vyslovuješ to, co jsi napsal? 
Žák: a. Učitel: Bobře, zasluhi^ješ si pochvaly! — Když pak učitel 
Eratosthenovi pravil, tak že písmenům všem učí žáky, namítá Erato- 
sthenes, že jistě žáci první písmena zapomínají, učíc^ se jiným. Ale 
učitel odporuje, dokládaje, že písmena první s novými stále se opakiy^ 
a 'to ustavičným skládáním, ku př. když obrazem beránka poznali zvuk 
h a naučili se jej i psáti, skládají hned ft— a, a — (, podobně i při 
jiných. Když pak už znají abeceda celou, skládají se jim rozmanitě 
všecka písmena, aby je zároveň i vyslovovali i psali. A když některý 
žák ještě něco neví, smějí se mu ostatní ; pilnějším pak dává se několik 
ořechů; ztratilli jich který, pláče a učí se býti po druhé opatrnějším. 
Když pak všichni už písmena znají, posílají se do oddělení, kde se nž 
čte. — Spůsob ten líbí se i králi i divákům ačencům, obzvláště pak 
ApoUoniovi, jenž tu vidi dokázanou pravdu výpovědi Senekovy : „Blouhá 
a obtížná jest cesta pravidly, krátká a prospěšná příklady." Pliniús 
pak dodává, že tak ovšem škola jest hrou. 

Procopius (Profíciens, Pokročil), maje sedm žákův, odpovídá na 
otázky ApoUoniovy, že učí žáky důkladně čísti a psáti, poněkud i po- 
čítati a zpívati, pak že je pilněji cvičí ve mravech slušných a zbožnosti. 
Ukazuje tabulku s body v pravidelných mezerách naznačenými, vykládaje 
zároveň, to že prospívá ku krasopisu (calligraphia). ApoUoniovi pak, 
divícímu se, že už začátečníci musejí psáti krásně, praví, že jest lépe 
všecko hned ze začátku konati hezky než nehezky. — Ve čtení akládá 
Procopius žákům napřed jednoslabičná slova čísti, pak dvou-, tří- i čtyr- 
slabičná, čehož všichni žáci k úplné spokojenosti dokázali. Pro cvičení 
v dobrých mravech a pobožnosti čtou se mravní pravidla, jako : Boha se 
boj ! Rodiče cti ! Učitele poslouchej ! Starším uhýbej ! Mladšího šetři ! — 
pak modlitby hojnější než v odd. I. — Konečně Procopius zkouší žáky 
ve zpěvu, tázsige se, co jest nota, scala a pod. Když pak Apollonius 
s podivením se ptá, zdali všichni žáci všechno umějí, dokládá Proco- 
pius, že všichni vědí, co jeden ví, poněvadž se učí všichni torna, čemu 
jeden se učí. Za to pochvaly došel. — Télesius (Konečný) s chorem 
desíti žákův odpovídá Pliniovi, že učí žáky r^^chle čísti, psáti, nej- 

16 



22fi F. Lepař: 

důležitější věci bedlivé pozorovati, jim rozuměti a příslušnými slovy 
o nich se vyjadřovati tak, aby i očima i ušima i jazykem i rukou byli 
vycvičeni a schopni vstoupiti buď do škol latinských, k nimž mají dobrý 
základ v mateřštině, buď do veřejného života, v němž kterémukoli za- 
městnání 8 rozumem se mohou věnovati a zároveň hrubost, divokost 
a barbarství z národa odklizovati. — Knihu pro žáky má jedinou ency- 
klopedii všech základních věcí na světě, všech jednání důležitějších 
v životě lidském, při čemž se užívá pravých názvův a názorného ukazování 
malbami atd. — Důkazy podávají žáci, jsouce nyní zkoušeni o bohu, 
o světě a pod.; zároveň pak jsou vyučováni v mravouce a nábožen- 
8t\i. — O užívání knihy vykládá takto : Každý den první hodinu před- 
čítá jim napřed sám nápis některé věci, potom předkládá ji vyobrazenou 
žákům a káže, aby ji bedlivě pozorovali; pak jim vykládá části věci 
té, potom zkouší, zdali žáci porozuměli; druhou hodinu žáci sami čtou 
o též věci; třetí hodinu si to vpisigí do svých knížek co možná nej- 
rychleji, tak že jedni sotva jednou opsati to mohou, jiní pak dvakráte 
i třikráte; čtvrtou hodinu vykládají žáci samí z paměti. Na druhý den 
pak ukládá se jim to k opsúsování; a takovým pořádkem pokračuje se 
ve věci druhé atd. Třetí hodinu jest volno každému žákovi vyzvati 
přednějšího k zápasu v rychlosti psaní nebo kreslení, čtvrtou hodinu 
zase ve vykládání ; vítěz pak obdrží místo přednějšího žáka. — Spůsob 
ten i králi i společníkům jeho se libí. 

Ve IV. dějství Didcicticns oznamuje králi, že chce i o latinských 
studiích hru s žáky začíti, jeli úmysl králův vytrvati v divadle. Když 
pak přisvědčil král vystoupí Praeceptor Vestibularius (Učitel Předbraní či 
začátečníkův) s 18 žáky. Napřed pak Didacticus dává zprávu, že latin- 
ským školám vytkli za cíl latinu pravou O, důkladnou, jež obsahuje 
v sobě poznání věcí všech, a pro tuto obšírnost i rozmanitost rozdělili 
i učení na několik oddělení či tříd. Potom Praeceptor vykládá, že 
uloženo mu základy vzdělanosti a latinské řeči položiti ; proto že cvičil 
žáky, aby za prvé všecko latinské dovedli co nejrychleji čísti, co nej- 
jasněji vyslovovati a pokud možno i hezky a rychle psáti; za druhé, 
aby porozumějíce dobře latinským kořenům a slovům, k příslušným 
věcem je přikládali, učíce se zároveň i těm; 3. aby umělí skloňovati 
a časovati všecka slova pravidelná a znali i základy skladby. K učení 
tomu trojí knihu má: 1. Začátky latiny, v nichž mají žáci věci ku čtení 
a psaní a krátké mravné průpovídky a návody k pobožnosti do slova 
přeložené ze začátků dřívějších už v mateřské řeči sepsaných. 2, Ency- 
klopaedii věci smyslných, známých jim už ze školy mateřské, jež zde 
jen proto ještě opakují, aby snáze zdomácněli v latině. 3. Předbraní 
latinské řeči, v němž jsou slova i věci tak spořádány, aby otvíraly 
přístup i k filosofii i k následující gramatice ; zároveň přidán slovníček 
a začátky mluvnice. Užívaje pak těchto knih, vše napřed ukazige žákům 
a vysvětlcge; kdyl^ pak už tomu porozuměli, káže jim totéž konati, až 
sami, jsouce dosti zběhlí, vybízejí sebe vespolek k závodu. Takový 
závod se i nyní mezí žáky provádí. — Ve cvičení mluvnickém vysloví 

') Pravou latinou nenazývá zde Komenský latinu klasickou, nýbrž tn, 
která dle mínění jeho nejpravěji se hodí svými významy k věcem pH< 
slnSným. ^ 



Tři školni hry KomensJc^ho. 227 

se napřed substantivum nójaké v nominativu, ku př. scliola; k tomu 
přidá se jiný nom. subst., ku př. offícina. pak gen., ku př. humanitatis, 
pak kn všem třem substativům příslušná adiectiva: bona schola pulchra 
offícina humanitatis verae ; pak pokud možno, dat. : bona nobis ; potom 
abl. : schola bona constitutione, pulchra exereitiis ; pak verbum finitnm : 
est, expolit (ingenia), reddit (doctos) atd. ; pak zase dat.: est nobis, 
expolit pueris (mentem), reddit parentibus aut reipublicae; pak acc. : 
expolit linguam, mentem ; reddit doctos, moratos, sollertes, pio9 ; pak 
abl. k verbu : perpolit exemplis, praeceptis, exercitiisque perpetuis ; pak 
místo verba určitého už^e se infinitivu s jiným verbem určitým (ne- 
úplným): expolire potest, scit, vult, quaerít, solet atd., pak adverb: 
expolit pulchre, čito; pak zase zamění se verb. finitum v partie: ex- 
poliens ingenia; pak zase adverbia se přidávají k adiectivAm: schola 
valde bona, Qfficina admodum pulchra, satis pulchra; pak praepos. : bona 
pro nobis per constitutionem, ultra sensus atd.; pak se už\je spojek: 
expolit sensus . et mentem et linguam cum exemplis tum praeceptis tum 
exereitiis. Z toho pak konečně ^loži se jedna nebo dvě nebo tři věty, 
jako: Schola bona per constitutionem bonám est pulchra humanitatis 
verae offícina optanda iuventuti, parentibus et reipublicae, quia quaerít 
excolere sensus et linguam et mentes, reddens doctos, bene moratos, 
sollertes, pios atd. Pro každou odpověď zvláštní cedulka jest určena, 
a odpovídá vždy jiný žák. — (Jiná themata mohou se jim ukládati 
z Vestib. I. cap.). Který žák bud neumí odpověděti nebo chybně od- 
povídá, ten prohrává; vyhrává pak ten, který mu pomáhá; poslední 
pak výhru má, kdo ve složení posledním chybu spozorovav řádně opravil. 
Odměna výhry jest pochvala, trest prohry jest výsměch tím větší, čím 
větší byla chyba. — Podobné závody pomocí cedulek jsou i ve sklo- 
ňování i v časování. — Yše to se líbí Platonovi i ostatním učencům, 
avšak jen nestávali se hra tato směšnou. Král pak chvále žáky slib^j^ 
jim hostinku. Praeceptar Janucdis (Učitel druhé třídy nazvané : Brána), 
na otázku Didacticovu, kam až dovedl žáky, odpovídá, že povinností 
jeho jest žákům ukázati a vyložiti veškeren sklad věcí i řeči a o uží- 
váni jich je poučiti; k tomu pak jest mu po ruce kniha trojjediná 
nadepsaná: „Brána jazykův,** jíž první část obsahuje lexikon či les 
jazyka latinského, kde jest pozorovati kořeny stromů řeči a větve jich 
rozložené, druhá část mlnvnici, jež učí stromy porážeti, osekávati v trámy 
a klády a z těch stavěti zdi a stropy, t. j. slova všechna ohýbati 
a z nich rozmluvu skládati, třetí část pak názvosloví věcí, jež ukazige 
užívání všech věcí, podávajíc dějiny jejich slohem prostým podle vlasf- 
ních pojmenování každé věci. — O užívání knihy vykládá, že lexikon 
nepodává nic nového, ale slova už známá obšírněji rozkládá dle odvo- 
zování od kořenů, tak že někde v krátkostí přidán jest pojem a při- 
pojen všude v mateřštině. Nepřihlíží se pak v lexiku k ničemu jinému 
než k významům slov, v mluvnici pak jen k vazbě vět a frásí, v ná- 
zvosloví jen k výkladu věcí, poněvadž i slova sama i vazba jejich jsou 
žákům známa. — Y lexiku čte napřed učitel nějaké slovo (kořen) s od- 
vozeninami i složeninami, po něm žák za žákem; pak odříkáviiýí žáci, 
některý chybně, některý správně, až to všichni umějí; konečně vybírá 
se z toho látka ku skládání vět ku př. o „acerbus'' : Pira itta šunt 

10* 



228 ^- Lepar: 

acerba, quia immatura acerbant mihi linguam ; abstine ab illis ob acer- 
bitatem. Magis vero cave, ne quem exacerbes acerbe dictis aut factis. 
Věty ty říkají se v mateřštině, z níž se překládají; překlad zase žák 
za žákem odříkává, některý i chybně, až všichni to vypovědí bez chyby ; 
ale chyby opravují žáci sami, jeden driihéma. Pak opět vyzývá k zá- 
pasu žák zadnějši přednějšího, který umí lépe odříkávat! překlad z pa- 
měti. Též o jiných slovech v podobném cvičení vyzývají se žáci vespolek, 
při čemž se přihlíží i k deklamaci (gestu exprimere). — Mluvnice tu 
jest doplňkem vestibulární mluvnice, obsahtgíc veškero uměni řeči co 
do zvláštností vazby slov, frasí, vět, period tak, aby žáci nejen roz- 
uměli, ale i dovedli napodobovati, a to snáze a jistěji, než návodem 
obyčejných mluvnic možno. Praktický důkaz žáci podávsyí o výkladu 
věty (průpovědi, sententia). Věta (průpovědi) jest spojení slov a frasí, 
něčeho o něčem se dotazi]gíc nebo tvrdíc nebo zapírajíc. Základ věty 
jest nominativ se slovesem určitým. Věta jest trojí: prostá, složená 
a stažená. Centrum ve větě jest ovšem sloveso určité, k němuž všechna 
ostatní slova se vztahují. ') Ť užívání třetího dílu, totiž textu (de Januae 
textu) jest týž spůsob : Učitel přečte periodu jednu a přeloží do mateř- 
štiny, potom žáci po pořádku též konsgí. Pak ukáže učitel věci samy, 
jež byly naznačeny slovy: nemožnoli, zobrazi^je je aspoú na tabuli nebo 
dává výklad slovy takoin^, aby žáci mohli pochopiti; nebo vede žáky 
do zahrady, na pole, do lesa, do dílen k řemeslníkům, aby tam pozo- 
rovali, co a jak se koná, svými smysly (čichem, zrakem atd.) zkoušeli. 
To vše je velmi těší, poněvadž každého dne přiučují se mnohému. I tu 
jsou jim zápasy soukromé i veřejné, a to soukromé ve škole jako v díle 
I. a II., jen že vítěz nade všemi jmenuje se v skutku vítěz, ano i král 
potud, pokud by nebyl překonán od jiného ; veřejné pak ve hrách diva- 
delních, jaké nyní před kitálem se konají. — To se ovšem líbí králi 
a proto je zve k jídlu. — V následigícim výjevu Atrialis praeeeptor 
(učitel síně lat. jazyka) vystoupiv s devíti žáky, vykládá, že úkol jeho 
jest u žáků dokonati studia řeči latinské, aby z tohoto atria či ze síně 
té bezprostředně mohli býti vpuštěni do paláce auktorův a tam vše pro- 
niknouti už samostatně a shromažďovati sobě poklady věcné vzdělanosti. 
K tomu konci užívá týchž tři prostředků, jichž se užívalo ve třídě 



') Příklad: ^Adam attraxít nobis miserabi liter mortem transgressione sna'' 
zobrazuji žáci na tabuli takto: 

nobis miserabiliter 

Adam attraxit mortem 

transgressione sna 

Tu zajisté vSechno k attraxit se vztahuie. Věta ta od žáků se i roz- 
šiřuje, ovSem zase jen znenáhla po částKách: Adam creatus ex limo 
terrae, primus pater omnium hominnm (nocentissí morům íam sibi ipsis 
peccandl libidine) attraxit omnibus nobis certam mortem teme- 
raría transgressione sua, credens satanae tam fiícile, quaerenti 
perdere omneš nos per illnm et in illo/ Větu tu, v niž jest 36 slov, 
komensk^ pokládá za prostou^ poněvadž má jediný nominativ a jediné 
verbum finitum. Všechny ostatní částky jen doplňují smysl. Sloienou 
stává se tim, že žák přidává ještě jeden nom. a jedno verb. ňn., neb 
aspoň jen jedno z obou : Et Adam et Eva transgrediendo attraxerunt nobis 
mortem atd. 



Tři ékobú hry Komenského. 229 

první i drahé totiž : N&zvoslovf věci, lexika a mluvnice ; ale všech novým 
oděvem opatřených, k lepoté upravených. Vypravováni o věcech není tu 
už prosté a přirozené, ale rozmanité a záhavné; lexicon jest slovník 
latinskolatínský, učící měniti prosté názvy věcí v ozdobnější írase a věty ; 
mluvnice sluje vkusně ozdobná či krásně vybirigící a otvírá bránu 
k umění, měniti řeč šestísterým spůsobem. Didacticus žádá důkazy toho 
umění. Žáci tedy na dané otázky určují pojem mluvnice ozdobné, do- 
kládigíce, že mluviti ozdobně podle umění jest^míti sečtené spůsoby 
proměňování mluvy a na snadě míti odpovědf, proč tak nebo tak něco 
měniti se má. Ozdobné proměňování mluvy děje se hlavně trojím spů- 
sobem: za prvé rozšiřováním, pak stahováním a konečně měněním; 
měnění pak zvlášť spůsobem sedmerým se děje, jako rozkládáním (ex- 
planando), prostým vykládáním (idiotisando), přestavováním (transpo- 
nendo) , přejmenováním (transnominando) , přeobrazováním (transfigu- 
rando) atd. Proměňování to provádějí žáci s větou: „Škola dobrá učí 
všemu příklady (schola bona omnia dočet exeroplis).*' *) Když promě- 
ňování to příliš dlouho trvalo, káže král, aby další cvičení ve věcech 
těch konalo se jindy před scholarchou a didacticem, kteří o vědo- 
mostech žáků se mi^í přesvědčiti. — Potom Schólarcka prosí krále 
a společníkův jeho, aby bylo dovoleno ustanoviti, zdaž v budoucnosti 
má bý^ti zachováván takor^ spůsob vychovávati mládež. Se svolením 
královým Platon praví, že nejen duchové ušlechtilí, ale celá přirozenost 
lidská raději chce býti vedena než nucena. Proto se mu libí tato me- 
thoda, jež nic jiného není, než milé vedení vloh, a má se stále šířiti 
a zdokonalovati. Eratosthenes praví, jeli pravda, že víme jen to, co 
držíme v paměti, tož methoda ta, právě k tomu přihlížejíc, největší 
chvály zasluhige. I Apollonius přisvědčily e, maje na paměti, že cvik jest 
duchem škol. Plinius pak dodává, že jest potřebí opatrnosti, aby spůsob 
ten nestal se přílišnou hračkou, ale vážností aby mírněn byl; dobře 
prý Apelles pravil, že chybigí malíři ti, kteří necítí, co dostačí. Prpto 
hry tyto mají býti jen předehrami života. Didacticus dokládá, že methoda 
má ten směr, aby mladíei neučili se pro školu, ale pro život, čehož 
následující hry komické (o mravech života) dokáží jasn^i. Jde tu o to, 
aby těm, ktei4 vystoupí ze školy, neuaskytalo se nic nového, nýbrž vše 
tak, jako by už dříve bylo známo. Proto ať pevná ta zásada zapsána 
jest nade dveřmi všech škol: „Vše samo sebou ať jde, ať vzdálena jest 



') Komenský velmi rad volivá příklady k obecnému vzdělání poučné. 
Větu tuto rozSiřiýí žáci epithety, antithet^r, s^rnonymy, perifirasemi takto : 
niustris haec nostra schoJa, verae hnmanltatis oAicína vera, quaecunque 
discipuli opus habent ad usům vitae, dočet et perdocet dedocetque non 
ríffidu praeceptís, sed amoenis perpertuisque exemplis.** Jiný žák vy- 
kmdáy ze malíři, vojínové atd. své zvláitní Školy miiji, že místo „Skola^ 
může se říci „hra vědecká. ** Jiný žák zase má věci přejmenovati tro- 
picky: „Palaestra mea statuas suas omneš ad Polycleti normas flngiť* 
kde palaestra jest metaforou místo slova schola, a Polycletí norma 
místo „per exempla'' (fonnamur enim hic tanquam vivae statuae, ut ex 
truncis fiamus Mercurli, pulchra Dei imago). Jiný žák íigurami mění tu 
větu; napřed otázkou: Annon pulchra schola est, ubi omnia docentur 
exemplis? pak zvoláním: O felix schola, quae omnia dočet exemplis, 
pak zosobněním : „Me videte sorores, scholae reliquae, et discite omnia 
docere exemplis'' atd. 



230 -4. Heyduk: 

prudkost od věcí (Omnia sponte fluant, absit violentia rébus).*' — Král 
dosvědčiv, že lidé po lidská k lidskosti nugí býti vzděláváni a každá 
škola že má býti v pravdě dílnou lidskosti, napomíná Scholarchu i koUegy 
jeho, aby dohlíželi bedlivě, by tak se dělo; na nich zigisté vše závisí. 
Epilogus mini, že snad všem líbila se tato hra školní, a prosí, aby dle 
toho spůsobu k tomu se přihlíželo, by dítky nebyly od školy odstrašo- 
vány, nýbrž aby hravě byly vzdělávány a schopnými učiněny ku ySemu, 
což jest poctivé. (Dokonaní.) 



O r u ž n i k. 

Za Bndějovským průhonem 
starobná stoji skála, 
o té v starobně kronice 
staletá pověst stála; 
dědeček jednou večerem 
zkazku nám vyprávěl dětem — 
stár jsa též z hlavy pustím ji, 
B,t letí můželi světem. 

• 

V starobně skále jednou v rok, 
v půlnoční zrození Pána 
zaznívá, jak by kováním, 
mohutná perlíku rána — 
zazní a v les se rozléhá, 
zazní a havrany vzbudí, 
však ářÍY než smrčí zastená, 
ticho zas v skalnaté hrudi. 

Tiyný jest otvor do skály, 
mlází kde nejvíce bi]gí, 
zlaté kdo najde veřeje, 
octne se v čarovné slují: 
ze zlata, stříbra ryzího 
jeskyně nitro se svítí, 
na Icrku zlatě roztopen 
mohutný pancéř se nití. 

Není však oheň obvyklý — 
ten kdo své oči ven vnoří, 
spatří, že siným plamenem 
démanty na krbu hoří, 
kovadlo, kleště i perlíky 
lesknou se z ryzího zlata, 
z rubínů čamých násady, 
z modravých safírů dláta. 



Oružnik, 231 



Stranoa opřena o stenu 
obrovská postava stoji 
v prostičkoa řízu oděna, 
pohled však siancem se dvojí. 
Zamyšlen hledí do ohně, 
na čele hemží se muka, 
perlíkem jako uslablá 
chvěje na pleci ruka. 

Yzdechneli smutkem na skále, 
sosny ty nejstarší vadnou, 
kyvneU šedou skrání svou, 
křišCály se stropu spadnou, 
vzbledneli kolem na stěnách, 
nádherná vzplane v nich duha, 
ten kdo v té skále uschován, 
matičky vlasti je sluha. 

Při krbu skryt zde čarovném, 
uprostřed podzemní slige, 
v demantném žáru brnění 
českému vědomi kuje. 
Kuje on, kiye pět set let 
tomu, kdo bídy nás sprostí, 
pět set ran dal juž v oruží, 
pět set ran — není však dosti. 

Bflh ví, kdy bude skončeno, 
bůh ví, kdy vposled se zdaří, 
bůh ví, kdy platví porůzné 
v čarovný pancéř se svaří, 
bůh vi, ký chomol přeletí 
nad hlavou století, věků, 
na hruď než upne oruží 
ku spáse bývalých reků. 

Od žalu plece kloní se, 
od smutku hasnou mu oči, 
zaklet jest k práci pověčné, 
málo kdo v pomoc sem vkročí, 
málo kdy, jednou za sto let, 
aby též v pukléře stranu 
srdnaté zlatým perlíkem 
zakoval statečnou ránu. 

Až odnož dubu Žižkova 
do výše stromem se vzmuží, 
a větve dříku v mohutná 
obsáhlá ramena stúží, 



232 y, Beneé Trehízský : 

př^de prý rolník z dědiny, 
nejhrubší yětev si utne, 
synkovi zrobí kolébka 
k potěše mateři smutné. 

Hošík, jenž pospí v kolébce, 
se zlatou hvězdičkou v čele, 
nalezne v skále tajemné 
brnění hotovo celé, 
připne si k tělu oruží, 
na čele přílbu si vzpříčí, 
hlavou i pleci do nebes 
s ohnivým mečem se vztýčí. 



Chytne si oře slunného, 
spoutá ho stužkami duhy, 
vítězně bude objíždět 
rodinné krige a luhy: 
na křídlech slávy jásavých 
slétne k nám svoboda ručí — — 
Bloudil jsem kdysi po kraji, 
odnožek dubu již pučí . . . 

Adolf Heydúk, 



Bludné duše. 

Vesnický román 

od 

Vácslava Benele TrebfzsMlio. 

(PoknAoTAní.) 

IX. 

y Jiřících se už začínali diviti, že nepřichází pro ně mušketýr, 
ačkoliv od osudné hromady nedělní uplynuly čtyři dni. Ouřada se také 
dosud nevrátil, měl se tam asi příliš dobře. Sedláci rozjeli se po své 
práci, každý měl kus lesa a jezdili pro stelivo, dokud byly dobré cesty ; 
v zimě zavěje úpady sníh a to bývá t^žko samotnému člověku broditi 
se závějemi až po pás, nad tož pak vozu s potahem. 

„Já řku, rychtáři, páni na nás nezapomenou,^ prohodil soused 
Hrdlička. „My pány potřebi]gem a páni nás." 

Rychtář Květ se usmíval. V tom ode vsi př^ižděl Skftra s tra- 
kařem, prozpěvoval si nějakou adventní. „Což vy Skůro se nebojíte? 
Tuhle soused Hrdlička prý už nespal druhou noc." 

„Bude se mu to lépe dřímat u vrátného, zvláště digíli ho do té 
díry, co se tam oběsil Jirkovec," podotknul Skůra. 



v. Batcš TřcbLský: 233 

„Jirkovec z Okrouhliny, pravíte Skůro, že se oběsil?" 

„Inu arciť že. Kníže páii mu zastřelil Vojtu,* tatik na něm chtěl, 
aby mu ho vrátil, dorážel také na paní kněžnu a konec všeho byl, že 
ho zavřeli. Potom mn za syna dali pytlíček se stříbrňáky. A starý se 
jim tam oběsil.* A my jsme tam měli také jít dát se střílet? Chtějfli 
už to, ať si aspoň pro nás přijdou,*' poznamenal snopkář ostrým hlasem. 
„Já řku, rychtáři a sousede Hrdličko, proč pak nám naše matky, když 
jsme se narodili, jazyky nevytrhaly, abychom byli němoty, proč nás 
raději neutopily, jako ten faraón židovská novorozeňátka? Já řku, proč 
do nás pán bůh hromem nebije, když se k němu tím naším jazykem 
modlíme? A když se nesmíme brániti, když musíme jen hlavy skláněti, 
ať nám je tedy vezmou!" 

Skůra chopil se zprudka trakaře a jel dále svou cestou. Rychtář 
se už neusmíval. 

„Zatím rychtáři s pánem bohem; naši už jedou," ozval se nyní 
teprv zase Hrdlička i pustil se k zahradě za svým statkem, odkudž 
vyjížděl loubkový vůz. 1 Květ se vracel k domovu. 

„Jakže, tak zamyšlen, příteli?" ozval se náhle před ním pří- 
větivý hlas. 

Rychtář podzvihl hlavu, smekl a podal pravici mladému knězi. 

„Kam ráčíte, velebný pane?" 

„Kam mě oči nesou; hodina v čistém vzduchu vždy prospívá, 
a tahle cesta se mi obzvláště líbí — vždycky se mi zdá, jako bych 
po ni šel k domovu; ta naše viska je také tak v zahradách, jako za- 
čarována, i připadá mi, jako bych mezi těmi střechami viděl svůj domov, 
svou kolébku. — Ale vy jste nějak zaražen, potkalo vás něco?" 

Květ vypravoval, jaký poslali do Jiřic ze zámku rozkaz, i nezatajil 
jediného slova, jež byl v neděli pronesl; a když byl s vypravováním 
a konce, upřev oči na kněze, ptal se: „Co tomu, velebný pane, říkáte?" 

Kněz byl řečí jeho překvapen. 

„Já," řekl po malé přestávce, „já na vašem místě bych byl ne- 
jednal jinak." 

„Budou nás trestat, ale my to vydržíme." 

Pan páter doprovodil rychtáře skoro až k jeho zahradě. Za humny 
se spolu rozloučili a stiskli si ruce. Květ vzpřímil lilavu a staré oko 
jeho už zase svítilo jako slunce na jaře. 

Kněz zastavil se v štěpových alejích a díval se ke vsi. „Proč 
musíš tolik trpěti, ty lide český!" Vtom odněkud ze strany, od černých 
tesá zaletěla k němu píseň, kterouž byl ve svém domově často zpívával : 
9 Jen se mně má milá dobře chovej, koupím ti šáteček damínovej." 

Poslouchav chvíli zpěvačku, mimoděk si po tichu sám zanotoval: 
„Zatoč se slunečko nad ty lesy ..." 

Už se černé hvozdy valem tměly, když se pan páter vracel 
k OkrouUině. 

„Já tě slyšel z daleka, a nevíš ani, jak jsem rád, že jsem tě 
dohoml!" 

Dívka, kteréž tato slova platila, ubírala se volným krokem z lesa 
k Jiřicům. Nyní stanuvši, plaše se ohledla ; po líci přeletěl jí ruměnec. 



"I 



234 V. Beneš Třchizský: 

„Už jsem chtél s tebou dávno takhle mluvit. Jako by si vždycky 
přede mnou utíkala — a přece jsi má vlastní sestřenice." 

Světlušce se kolem hlubokých očí začaly kmitati mlhy. Byli tu 
tak osamotě mezi kmeny, a nad hlavami jejich koruny borovic jako 
přílbice černých rytířů. 

„Ty se na mne hněváš, Světluško? Můj bože, což já mohu za 
tatíka?" A mladý hoch vzal děvče za ruku. „Ty přede mnou couváš, 
jako před hadem? Mohla bys ty za svého? Může za něho matka má? 
Ty ani nevíš, co se ubohá napláčel — Světluško, podívej se přec na mněl" 

Dívka zdvihla hlavu, upřela na okamžik oči v hochovu tvář; ale 
hned je zase sklopila k zemi. 

„Co by lidé řekli, kdy by nás tady v tento čas někdo uviděl," 
zašeptala. 

„Já na tu chvíli už celá léta čekám!" Hoch přistoupil ještě blíže 
a sevřel prudce ruku její. „Kraj světa bych se pustil za tebou. Když 
jsi v těch knížkách čítávala, hltal jsem každé tvé slovo, a zapisoval 
si je do paměti, že je nezapomenu, co budu živ. — Světluško, budeš 
mou? Mou na věky?" 

„Vavřino," zašeptala dívka úzkostlivě. 

„Budeš — musíš! A kdy bych měl nevím jak dlouho čekati — 
a kdy bych měl i po smrti strašiti a lehávati u zabitého a výti jako 
ten pes do soudného dne, musíš býti mou!" 

Rychle se nahnul k ní, aby ji políbil; ale ona vymknuvši se mu 
pojednou jako ptáče od něho ulitla. 

Když přišla domů, zašla si do své komůrky, složila ruce v klín, 
i seděla tu jak pěna, nevědouc ani, že čas ubíhá. 

„Dítě," ozval se před ní konečně matčin hlas, „snad jsi ne- 
mocná? Tváře ti hoří — uřkli tě. Uděláme ti vodu — pošlém pro 
Skůrku!" Odvádějíc děvče za ruku, opakovala mnohokráte otázku: 
„Koho pak jste potkali?" 

„Jenom přes cestu nám přešel Vavřina Ouřadův," dala jí konečně 
chasa ve světnici v odpověd. 

„Ten?" — Selka to slůvko pronesla hodně prodlouženým hlasem. 
Potom poslala pro Skůrku, sama pak stai*ostlivě okolo dcery se otáčejíc 
^ vyptala se na ní zevrubně, jak se to setkání s Vavřinou stalo. 

Skůrka požívala ve vsi pověsti skoro až divotvůrčí. Každou nemoc 
uměla jmenovat, na každou měla zvláštní říkání. A když někdy vi*tívala 
hlavou — bývalo to arciť jednou za uherský měsíc — posílali pro 
kněze. Felčarům z blízkých městeček lid nevěřil. Přišedši ted, nalila 
do plecháče vody, něco do ní nasypala, něco nad ni odříkala a nade 
vším udělala tři veliké kříže. Selka ani nedýchala a Světluška jako by 
dostávala zimnici — kdykoliv se s touhle starou ženou setkala, nikdy 
jí nebylo dobře ... 

U rychtářů dnes nikdo nečetl z knih, jež onehdy Refunda přinesl, 
a byly přece tak dojemné, že by byli jindy poslouchali až do bílého 
rána. Hezounkou čtenářku dnes mladá, hlava tížila, rychtářovi stahovalo 
se vysoké čelo v mraky, a panímáma přes tu chvíli vyšla ven, .otevřela 
zlehka dvéře u komůrky a poslouchala, zdali holka ^í. Světluška 
dřímala; ale oddychovala rychle, jako když se uzené. 



Bludné duk. . 235 



X. 



Poslední kniha nechal Refanda v Třebízi n Klimšů. . Nemohli se 
ho tam Qž ani dočkati; listopad se chýlil kn konci a pa Refundovi 
nikde ani stopy. Klimeš byl také čtenář a noyá kniha platila n něho 
tolik, jako dnes n mnohých stozlatová bankovka. Leckde se již po- 
ptával, zdali neviděli ReAindu; ale všade vrtěli hlavami. Pojednou mn 
Refdnda zabašil na vrata. 

,,Už se povídalo, že vás, Refnndo, chytili." 

„A že na mne pletoa oprátku, viď sedláče! A nevědí, až mne 
budou chytat do pravdy, že přehodím přes sebe pláSC a stanu se ne- 
viditelným i'' 

„A že prý to, Refíindo, v Podlesí doutná? Psali již do Prahy 
pro vojáiky?** 

„Doutná to, sedláče, po celém světě — někde už hoří, a když to 
páni chtěli hasit, vzali místo vody olej." 

Refunda mluvil dnes podivným zvukem, jako by každé slovo měřil. 
Klimeš se skorém ostýchal vyptávati se a vypravovati, a přec toho měl 
v hlavě! Y zdejší dědině bylo sice jen ke čtyřiceti číslům, ale kolem 
vinula se říšská silnice, po níž přejela denně síla povozA až ze Saska. 
Vysoké vozy s bílými plachtami s osmi až desíti koni někdy silnici na- 
dobro zastavily; podobaly se každý arše Noemově. A Němci s kastoro- 
vými klobouky, s černými třapci na hedbávných šňůrách v modrých 
kytlích 8 divoce červenými šátky kolem polonahých krků zašli do ho- 
spody a šenkýř Šimůnek by byl mohl psáti celé kroniky, co toho ti 
Sasáci pokaždé věděli, zvlášť když tu zůstali přes noc. A Klimeš se 
Šimůnkem byli sousedé. 

Druhý den z rána ubíral se Refunda polní cestou, jež táhla se 
rovinou jako mlat k městečku, jehož kostel s vysokými věžemi široko 
v kraji bylo viděti. Byl tu knížecí zámek s červenou prejzovou střechou 
o jednom poschodí, ale jinak se městečko od okolních vsí nelišilo, leda 
tím, že tu bylo několik chat více, a že tu směli odbývati trhy. Ubohá, 
česká městečka! V těch letech, o nichž vypravili, vypadalo to v nich 
asi jako v netopýřím hnízdě. PoloměšCáci své české duše opravdu za- 
vírali v komorách do dubových skříní nejspodněji, a měloli kde cizáctví 
po Čechách dvéře otevřené a příbytky jako naschvál uchystané, v nichž 
je vítali s dobráckým úsměvem a vykazovali nejpřednější místo, bylo 
to v takových městečkách, jimžto z celé bývalé slávy zbyly jarmarky 
a zelený pečetní vosk. Měšťáci bývali na oboje hrdi, na vesničany dívali 
se s úšklebkem. V městečku, o němž právě mluvíme, jen asi ve třech 
staveních ještě pamatovali, že zd^ší předkové byli pevni ^ako skály, 
měli hlavy jako železo, ale že musili proto do ciziny — a potom 
přišly hrozné psoty; městečko spustlo, rychta zapadla, zelený vosk se 
rozlil v ohni; ale pergamen, na němž měli upsané trhy a stvrzené 
Pražskýni purkrabím, po letech pólo ohořelý přece nalezli, šli si ho dát 
znovu napsat a znovu potvrdit; ale tentokrát, když jim to přišlo, své 
privileji nerozuměli, protože bylo všechno německé! 



236 V. Beneš Třebízský: 

Bůh ví, co vedlo Refíindn z Klimšova statku přímo ke kostela 
s vysokými věžemi. Šel s hlavou svěšenou a s očima upřenýma v umrzlé 
hroudy, jako by se bál, že klopýtne. Chvilkami se zastavoval, a zraky 
jeho pod hu«tým, popelavým řasovim vyhaslé oživly, ve vyzáblé tváři se 
vrásky pohnuly, Refúnda pozdvihl hlavu a zadíval se poněkud v levo, 
kde nad hnědými polmi vyvstával v modrých průhledných mlhách veliký 
vrch s bělavou kapličkou na temeni. 

„Jak jsi tu jediný mezi všemi, ty starý věrný brachu, na jehož 
hlavě neodvážili se stavěti hnízda otroctví. Jediný, ty pamětníku první 
záře volnosti v těchhle kngích a svědku posledních jejích červánek! 
Však věděli, proč na tvém temeni zasvětili kostelíček rytíři světci, 
kterýž proráží ostrým dřevcem hrdlo ještěrovo! Měl bys oživnout, ty 
mládenče, a rozjeti se po cechách, a práce bys měl do nejdelší smrti, 
co po té naší zemi ještěrů!^ 

Ranní slunce prorazilo šedivými oblaky a kaplička sx, Jii^ iia 
Řipu zaleskla se, jako by stěny její byly obloženy samým křištalem. 
A lidem na robotě bývalo vždycky volněji, když se kaplička na Řípu 
bělala, ode dávna se říkalo: „Dokud se na nás sv. Jiří z ňipu bude 
smát, ještě to ujde, ale až se zamračí, až se kaplička rozpadne, potom 
bude zle, potom zdejší potoky potekou poslední českou krví.'' 

Refunda si také oddechl, a už zase kráčel s hlavou vzpřímenou, , 
s prsoma vypjatýma. V malé chvilce dorazil do městečka ; tu pak hlavu 
vzpřímil ještě výše. Z hospody vyběhli tři muži s posměšným chechtotem ; 
jednomu se ještě bělala na opuchlých rtech pěna z polonedopitého 
plecháče. 

„Hej kmotře! U nás se nezastavíte?** 

Refunda se ani neohlédl. 

„Je to on! Už tady nebyl několik let, ale já se naň velmi dobře 
pamatuji. Já řku Potéhníku: když jsem byl malý kluk, viděl jsem 
v Kvílících na zvonici festa, a věřiteli, že ho vídávám ve spaní do 
dneška? A Refunda je mu podoben jako bratru I** 

Šenkýř si podepřel boky, rozkročil se a díval se za Refundou. 
Náhle se obrátil a řekl vážně: „A proto není radno, po něm po- 
křikovat!^ A při tom se podíval na mistra Potěhníka, kterémuž bílá 
pěna na ústech umrzla. 

Za kostelem rozlehl se náhle povyk. 

„Chyťte ho! Nebojte se! Nic se vám nestane!^ 

„Aha; mušketýři! Bude to mela! Není s tím nic — pojďme raději 
do světnice." iMistr Potěhník první vklouzl do šenkovny a jedním douškem 
vytáhl, co zbylo mu ještě v plecháči. 

Za kostelem' stál opřen o zeď starý muž ; několik chlapft obstoupilo 
její aby jim neuklouzl, ale žádnému se nechtělo blíže a dotknouti se 
ho. Jemu se obočí pošinUlo o dobrý palec výše, pod ním vystouplo dvé 
sokolích očí' — pozdvihl ruku proti drábům, a ze rtův jeho vyproudil 
se hlas, jejž by nikdo v něm byl nehledal. 

„Jste otroci, horší než psi! Taky zahynete jednou bídněji než 
psi, vaše duše, máteli jaké, zalezou do psích hlav. Vy bídáci, každému 
z vás napsáno na čele znamení Kainovo!" 



Bludné duk. 237 

„Zacpeme ti nevymáchanou hubu*/' A několik chlapů vrhlo se 
konečně na Refnndu. 

„Že se nestydíte! Čtyři na jednoho — na žebráka! Fuj! Zpátky, 
nestydové! Kdo se ho ještě dotknete, lavice ve vrátnici je připravena! 
A ty, starce, jdi do zámku — vzkazuje pro tebe kníže pán!" 

Knížecí chasa rázem stichla, jeden díval se na druhého, tázaje 
se očima: Rozumíš tomu? A přece to pan pojezduý opravdu mluvil, 
ano dvakrát třikrát to opakoval. Při tom pokročil k Refundovi, ale zas 
hned ucouvnul: připomenulf mu jeho pohled starce z knížecí obra- 
zárny — otce, kterému před očima pověsili na vrbách pět synA a potom 
mu házeli španělské dukáty, aby prý nemusil žebrat. Kníže páil byl 
milovníkem obrazů, na kterýchž hezky ostře vystupovaly odporné stránky 
povahy lidské. 

Pochopové dívali se za Refundou jako přimrazeni, též pan po- 
jezdný se teprve vzpamatoval, když staroch zmizel v zámeckém průjezde. 

Kníže pán přecházel nádherným pokojem s rukama přeloženýma 
na zad a s hlavou lehounce nakloněnou k stolistým růžím, kvetoucím 
na drahých kobercích; šlapal po těch růžích, jako by každým krokem 
jednu chtěl zmařiti. O jeho očích se říkávalo, že měly v sobě sílu jako 
slunce, že vytáhly všecku barvu z těch nejvzácnějších květů. Nyní 
chodil pokojem velmi rychle, zcela proti svému obyčeji; býval jinak 
vždy nad míru chladný, kroky jeho bývaly vždycky jako na vlas odmě- 
řeny. Zdejší měštáci si vyprávěli, že ti velcí páni jsou přece jen jiní 
lidé, nesmějou prý se, nepláčou, jako by neměli srdce; když ondy do 
nádherné hrobky pochovávali matku pana knížete, ani jediné slzy na 
všech těch panských obličejích neviděli; a když sem jednou přijela 
knížecí svatba, zas se nikdo ani nezasmál, neřkuli aby si zavejskl. 

Do pokoje vešel komorník n^ zádech s obrovským copem a na 
modré uniformě s knoflíky jako dlaně, za každý z nich mohl prý si 
koupiti třílánový statek. 

„Toho tuláka že mám vpustiti, milosti knížecí?" 

„Kolikrát to potřebuji povídat?" 

Takhle se pan kníže už dávno na komorníka neutrhl; načesaná 
hlava jeho zmizela okamžitě, a na prahu objevila se vyzáblá zažloutlá 
tvář Refundova. Kníže pán ustoupil o dva kroky zpět a poněkud mdlé 
oko jeho spočinulo opět na stolisté růži vetkané v těžkém koberci. 
Zimní slunce vniknuvši vysokým oknem zastřeným do póla skvostnými 
záslonami z měnivého damašku osvětlilo plným jasem pomněnky, jejichž 
drobné kvítky nesměle vyhledaly uprostřed růží. 

„Tvé jméno?" 

„Refunda!" 

„Tvé pravé jméno?" 

Kníže pán podíval se po prvé Refundovi do tváře ; ale hned zase 
zrak jeho těkal po rozkošných květinách kobercových. 

„Mé pravé jméno!" — Refiinda se usmál a upřel své oči na 
pana knížete jako dvě dýky. „Pochováno, zahrabáno, zakopáno! A co 
panu knížeti do Refundy! Co jeho milosti do tuláka!" 

Refunda postoupil blíže, pán octl se u samého okna. 



238 y- ^«»«^ TfMz9ký\ 

„Pan kníže se mne boji? Za živa prý lidé nestraší a j4 jsem 
ještě živ! — Pan kníže si mne poručil zavolat?" 

„Povídali sobě služebníci moji, že tudy chodí člověk, že ho všude 
jmenuji Refnndou — zkusí prý mnoho, noclehige třeba pod širým nebem. 
Bylo mi ho žel — abys nemnsil se toulati, abys nemusil žebrati!" 
Tu podával kníže Refhndovi váček s penězi. „Až budeš potřebovat, 
ohlas se a mého pokladníka!" 

Ruka Reíundova se nepohnula, však obličej jeho změnil se k ne- 
poznání : na tváři mu hluboké brázdy jen hrály, vrásl^ na čele se roze- 
víraly a v jeho vzezření jevilo se také cosi knížecího. Či bylo něco 
pravdy v řečích lidu, když říkali, že si vykračiýe jako Švarcenberk? 

„Pane kníže, já ještě nikomu neřekl : dejte kus chleba, já se ještě 
za žádnými dveřmi nemodlil. Refundovi rádi digí, kam přqde, a po- 
bízejí ho! Zaplať vám pán b&h vaši dobrotivost! Buďte, pane kníže, 
zdráv a vesel!" 

Starý muž dávno již odešel a pan kníže seděl ještě v pohovce. 

„Pochováno, zahrabáno, zakopáno . . . Má pravdu — co mi do 
tuláka ..." 



XI. 

V druhou neděli adventní přenesli od Květů k Onřadovům velikou, 
dubovou jarmaru. Znamenalo to přenesení rychtářské hodnosti a po 
venkově, zvláště v Podlesí, vždycky jindy hlučně se slavívalo. Napřed 
šel klarinetista a dudák, někdy dva i tJ4, a za nimi nesli skříň ověn- 
čenou chvojím, za tou pak vykračovali sousedé a k nim připojila se 
celá ves. Nechávali si to obyčejně na neděli a potom píli, zpívali a ra- 
dovali se až do rána bílého. Avšak dnes bylo v Jiřících nápadné ticho, 
ani děti po návsi nehlaholily jak obyčejně. Ve statku Ouřadově jedli 
a pili dva mušketýři, jižto při přenášení jarmary byli přítomni, nový 
rychtář se s nimi bavil př^^mně, však ani žena jeho ani Yavřina si 
jich nevšímali. ■ 

y týdnu, jenž potom následoval, donesl Adamec vyleštěnou hlá- 
snici novému rychtáři, aby dále někdo jiný ponocoval. 

Třetí neděli adventní přijel do Jiřic pan farář na křesťanské 
cvičení; bylo to jednou po dlouhém čase, že zastal odpůldne pana pá- 
tera. Lidé povídali, že jede zasvětit nového rychtáře. Na dnešní cvičení 
se ostatně pan farář připravil výborně. V jakési staré latinské knize 
vypátral dlouhé pojednání o rozdílech stavů a o povinnostech jedněch 
ke druhým. Jako v nebi — stálo v té knize — je devět kůrů anděl- 
ských, tak i na zemi je devět stavů od císaře pána až do svobodníka 
a potom jako na nebi je poslušnost, tak na vlas musí být i na zemi. 
Farář ukázal tu knihu při večeři kaplanovi. „Zlatá kniha! Otevřete 
jen bratře a čtěte. Já říkám: ty staré knihy to byly knihy! Z té mů- 
žete mít látky pro kázání na kolik let. Slova z ní budou pravým de- 
štíkem májovým na zkomatélá srdce! Míy bože, jsou ta lidská srdce 
mnohdy učiněné úhory. A když se potom leckdy místo dobrého zrna 
koukol rozsévá — — " 



Sltidné dtí§e. 239 

Nebyloli v dědino kostela, odbývala se křesťanská cvičení u rych- 
táře. Scházívali se sousedé, dostavila se dorostlá mládež, sešli se i ško- 
láci. Tentokrát dlel pan farář u Oořadů již hodnou chvíli, ale na cvi- 
čení nepřicházel nikdo. Na návsi nebylo viděti živého člověka. Kněz 
přecházel netrpělivě světnicí, chvilkou vyhledí oknem; ale v Jiřících 
bylo jako na hřbitově. 

Zvonec zavěšený na zcela novém trámu před statkem Ouřadovým 
rozklinkal se dědinou po druhé, pohůnek mohl provaz utrhnout; muselo 
být slyšet pronikavý klinkot hluboko do lesů, ale v Jiřících neslyšeli. 
Asi za hodinu farář odejel. 

„Hezkého to máš bratra!" vyčítal nový rychtář své ženě. „Ani na 
víru již nedbá ! A celou ves nakazil ! Uvidí, co z toho pojde ! — Jste 
vy potměšilci, vy Podlešáci! Však já vás naučím!^ . . 

Nemůže býti zapadlejšího a smutnějšího kraje než Podlesí v zimě 
za sněhu. Cesty zaváty, ouvozy zaneseny, dědiny roztroušeny jako 
ztracenci, doškové střechy na statcích a na chatách postříbřeny a kolem 
dokola chmurná stráž černých lesů. 

Letos přinesla sv. Lucie sněhu, že nebylo takové spousty pamět- 
níkův, při tom se černé lesy rozhučely, až teskno poslechnouti. Jiřice 
měly tu zádumčivou zimní píseň lesní z první ruky; Adamec na po- 
tkání říkal, že to nebude nic dobrého. 

„Já ty lesy slýchal po čtyřicet let každou noc; ale to vám po- 
vídám: takle hučely jen tenkrát, když tudy táhli Francouzi. Já bych 
byl z toho dostal horkou nemoc; nebožtík můj tatík to odležel. Na 
dnešek a na včerejšek také aby ďas to byl poslouchal!" 

« 

Lidé si opět povídali : „Od těch dob, co Adamec odnesl hlásnici 
na rychtu, vůčihledě schází; chodí tak shrbeně a i krok má nejistý. 
Arci je už sedmdesátník a málo v tom světě zažil dobrého!" 

Lesy ani dnes ještě nechtěly dát pokoje. Stříbro s doškových, 
prohnutých střech se sypalo a jiné přilétalo v obrovských chumáčích, 
až pod jeho tíhou latě a trámy stenaly. 

Adamec stál před chaloupkou v těžkém kožichu, s očima upře- 
nýma za vesnici, přímo proti větrům. Na kožichu bělela se mu již 
palcová vrstva sněhu. A když tak ty lesy z hluboká zahučely, zdálo 
se, jako by vrávoral, jako by mu nohy nechtěly sloužiti. 

„Čekáte někoho, Adamce?" ozval se za ním Květ. „Ghceteli, pojd!te 
k nám. Ohřejte se. Panímáma vám uvaří něco teplého. — Já řku, 
Adamce, co pak neslyšíte?" 

Adamec se dosud ani neohlédl, jako by byl opravdu neslyšel. 
„Snad ne starosvata? Je už poslední neděle adventní!" 
„Nevěstu čekám — p^dete mi, pantáto, za družbu? Slovo s to!" 
„Pojďte, Adamce, a na tu svadbu nemyslete. Budou mít něco pro 
vás piHpraveného!" 

Adamec náhle pustil ruku Květovu, hlavu svěsil do země, k na- 
vátému sněhu, a zdálo se, jako by se mu do starých očí vkrádaly slzy. 
Obrátil se rychle a zmizel v chaloupce. Kožich ani tam nesvlekl, nebylo 
v sednici již od předvčerejška topeno ; jediné okénko zavál dopola sníh. 
Hodiny u dveří nešly, . nenatáhl je nikdo už po několik dní ; dva hli- 



240 V' Benen TřehizsJcý: 

nčiié hrnce stály na plotně prázdny, ž police vyhledal skrojeuý chléh, 
jehož se až plíseň chytala. 

Staroch nsadil se za stolem ; sníh se sebe ani Viesetřel. Když po- 
nocovával, na té lavici sedával vždycky odtronbiv a vrátiv se do svě- 
tnice. Za měsíčka bývalo odtud dobře viděti ka Evětovic statku. Dnes 
už tam neviděl, překážel mu v okénka sníh a také se šeřilo: ale oěi 
jeho přece těkaly na té straně, vyzírajíce z posněženého rasoví, jako 
když dohořívá a oltáře svíce za mrtvé I 

„Dlouho nebude. Smrť z něho zrovna^ koaká. Sešel v několika 
dnech, a jako by se mátl na rozumu." 

Skůra, jemuž Květ takto vylíčil stav Adamcův, svěsil hlavu a nově 
upletené husí hnízdo, jež nesl Jirasce, vyklouzlo mu z ruky. 

„Dobře, že jste mi to řekl, pantáto; podívám se k němu." . 

„Dej vám pán b&h dobrý večer, strýčku. Že prý st&něte? Ma- 
minka vám tuhle něco posílá." 

Adamec na tahle slova, jež zaletěla mu k uším od prahu, po- 
zdvihl hlavu. 

„To ty, Světluško? Můj dobrý bože! Vítám tě, vítám! Kdy už 
ty jsi a nás nebyla! Sedni si, tamhle je židlice. Ne, semhle ke mně, 
pojď Světluško! A je tu už šero! — Ani tě neuhlídám, ani ti do očí 
neuvidím!" 

„Hned vám oheň rozkřísnu!" 

„Rozkřísni, miláčka, ale nevím, budeli tam louč. Já ož nesvítil, 
ani nevím kdy." 

„Zatím se ohřejte polívkou, já pro louč domů doskočím. Máte 
tu jako v lednici!" 

Po malé chvilce praskaly ňa krbu plaménky a kamna začala brzy 
mile dýchati. 

„A vy jste, strýčku, nevzal ani lžíci do ruky. Musíte! Tak byste 
se umořil. Poslechněte mne ! " 

„Sedni, Světluško — hezky proti plamenům. Nevím — nevím — 
ono to tak fouká jako tenkrát . , . Má holka si jde pro mne — — 
Jsou to její oči, její tváře, její vlas — ty už mne neznáš, Maijánko? 
Vždyť to bylo včera — dnes ráno ti Francouzi odjeli. A tys jim 
uprchlá, uletěla — — Jen se na mne dobře podívej, já jsem to, já, 
Marjánko!" 

Adamec se za stolem zdWhal, rozpínaje ruce, ale opět klesl na- 
zpět, nohy nemohly ho udržeti. 

„Byli mezi nimi Bavoři, měli světle modré kabáty, jezdci ihěli 
na hlavách helmy — já bych toho jednoho poznal ještě dnes. Přišel 
pozdě, už byla polomrtvá, nemluvila . . . Ale ještě dnes bych se mu 
vi*hl k nohám a sníh bych mu setřel z obuvi těmihle s^^ými rty . . . 
Jiozehnal se s tasenou šavlí proti nim, zdvihl ji se země, dal mi ji do 
rukou a potom ti Bavoři s Francouzi táhli dál. Ale tři tu zůstali 
a krkavci jim na borovicích rozklovali oči a jazyky. — Ale co naplat, 
když mi v náruči nevěsta skonávala ..." 

Větry z lesů zalehly vší silou do střechy, oheň na krbu se roz- 
prsknul, ale okamžitě zas vyšlehl prudčeji. ^ 

„V neděli třetí ohláška, v úterý svatba, Marjánko!" 



f . 



studni duh. 



241' 



Hraď Adamcova zdvihala se těžce ; oči znenáhla se zavíraly a hílá 
hlava kleaala níže. 

„Strýčku, vzpamatigte se! Ddběhna pro tatíčka!** 

Náhle se rozevřely dvéře a dovnitř vstoupil vysoký muž, celý 
posněžený, opíraje se o sukovitou Ml. Starooh za stolem sebou prudce 
trhl, Jako by se byl probudil z tvrdého sna, vstal a opřel se o stěnu. 

„Yítám vás pod můj krov. Kde pak jste se tu vzal, pane můj? 
To vás sem přivály ty větay, váak vím — jdete mi na svatbu ^" 

Světluška poznala Reftindu. Jda do Jiřic na noc musil kolem 
chaloupky Adamcovy, zahledl ve světnici' světlo, zaslechl hovor i za- 
stavil se tam. * * 

„Podívej se holka, je to on, ten Míj zltchranitel — ale už je 
starý a má kabát jako žebrák. Tenkrát měl helmu, šavli, zlaté třapce — 
kam jstfe to všecko dal, panemiy? — A tak brzy Jste sestárl. Slyšite? 
Oběšenci se ještě na borovičkách hýbají; Pojďte blíž, pane mflj, já \ám 
ruce zilíbám.** 

„Jdi zatím domft, Světluško," promluvil Refunda, „vyřiď otci po- 
zdravení a řekni, že dnes budu noclehovat u Adamce. Jdi, zlaté dítě — 
dobrou noc!" . 

Zůstal s Adamcem samoten, sedl si naproti němu, upřel na něj 
ostrt oči, díval se mu do strnulé tváře a zakýval hlavou. 

„A fábory ať jsou hodně široké! 'A propleťte jim i hřívy! Hej, 
hoši, pět dudáků jsem si pozval, housle a klarínet!" 

„Adamce — slyšite? Pamatiýt^ ae!" Refunda starým mužem za- 
hýbal. „4Bhoďte kožich; lehněte si, máte ustláno." 

„Ach, pane můj, nevíte, jak jsem rk^ že jste tu ; ale povězte mi 
přece, kde a jak jste se tu vzal!" 

„Což mě neznáte? Jsem Refunda!" 

„Refunda? Bůh ví, kde ten je za našimi lesy. Vy jste ten dragoun, 
ten bficír, vy jste ty padouchy dal pověsit! Bez vás co by se jí bylo 
stalo! Zápasila s nimi na smrt, ale zneuctěna nebyla — proto zůstala 
mou nevěstou, a proto v úterý si ji povedu k oltáři. Květ přijde za 
družbu, vy, pane, za svědka ..." 

Hlava Adamcova opět klesla hluboko ku předu a rtoma dral se 
mu těžký, namáhavý dech. Venku pak nad doškovou střechou letěly 
skučivé větry, že trámy popraskovaly. 

Na dvorku kdos několikrát po sobě zadupal; a hned potom vešel 
*do světnice Skůra. 

„Staří známí se scházejí! Jdete se s ním rozloučit — ale už to 
bude sotva možno." 

„A kde vy jste se tu vzal, Refundo, v té psotě?" 

„Větry mě sem přivály." 

Skůra přisjtoupil mlčky až k samému Adamcovi a zahleděl se na 
bílom hlavu nakloněnou ke hrudi. Venku ozvala se blásnice; nový po- 
nocný odtruboval devátou, ale neuměl to, pořád mu selhávalo; také 
Spatně počítal, jednou odtroubU asi dvacet.. Ký také div, byltě to 
Onřadův pohůnek. 

Adamec procitnuv náhle z těžkého sna naklonil hlavu k zasněže- 
nému okénku. 

17 



242 V* Benté Trebizšký: 

„Už mi troubí. Ale aby ho ďas — ! Nevím, col to se mnou bude. 
Ach bože ! To jste vy Refundo a to vy Skůro ? A já vás ani /lepjHvítal. 
Přišli jste mi dát s pánem bohem -^ jde to se mnou ke konci '. . . 
A kam se to děvče podělo?" 

„Přijde se na vás r4no podívat!" ... 

„Ach, kde já budu do rána! Už ji víckrát neuvidím . . . Ale 
něco se vás ještě chci zeptat, Refundo — už jsem na to myslil dávno, 
ale nemphl jsem se k tomu nikdy připravit; — nebyl jste nikdy za 
mladých let ve zdejší krajině?" 

„Jí ebyl Adamce !"• 

„Hm — abych se přece mýlil ..." 

„Poslechněte a ulehněte si; my vám pom&žem, oidpočinete si. 
Máte ustláno, Světluška vám to hezky připravila! — " 

Ráno rozhoupal se v novém trámci před Ouřadovým statkem 
zvonek. Zvonili starému Adamcovi hodinku. 



xn. 

» 

* Lesy se stišily, větry ukryly se v hlubokých roklích a nad zimním 
krajem vyskočilo zas jednou slunce. Ale v Podlesí zasvítilo do ^ářf * 
zasmušilejších, než byly černé hvozdy vůkol. Větry zanesly do zdejších 
zapadlých dědin divné zvěsti. Po kraji prý se začínají ozývat hlasové 
nespokojenců směleji, tu a tam vypovídají sedláci vrchnostem poslušnost 

a rotí de, na Litoměřicku museli proti nim poslat kumpanii granatýců 

A od Litoiněřic minulé větry vály nejprudčeji. I zdálo se, jako by zas 
jednou byly pohnuly dušemi Podlešáků, jako by je byly probudily 
ž těžkých mdlob. 

Když se minulou neděli vraceli z ranní, trvalo to dobrou hodinu, 
než došli domů. Hned na hřbitovech skupili se v hromady a kdežto 
jindy každé jich slovo bývalo odměřeno, dnes hovořili tak, že staré 
kříže na hrobech div se nehýbaly, chtějíce nebožtíky v černé zemi 
upozornit, aby své vnuky poslechli. 

Po dnešním kázaní svém byl pan farář uchopil arch papíru, na 
němž z daleka červenala se- pečeC úřední, a ěetl nařízení císařské, aby 
mrtvoly nebožtíkůne byly uzavírány do rakví, ale pochovávány jen v plátně . 
zaobalené, což prý se tímto důtklivě všem obyvatelům tohoto českého 
království, necht přidržují se té či oné víry, opětně připomíná. Nežli ♦ 
několik těch řádek přečetl, musil si dvakráte oddechnouti. Chrámem 
rozlehl se nezvyklý šumot a tlumený hovor. Pan farář rozhlédl se po 
kostele a pak dopověděl: „A spolu se podotýká, že jistanovení toto 
v čas potřeby i mocí provedeno bude." 

Druhý den večer přivezli do Jiřic 'Adamcovi rakev; na ní seděl 
Refunda se sklopenou hlavou. Včera ráno byl též v kostele; ale cestou 
zpáteční šel nejposlednější a s nikým ani slova nepromluvil. A háji 
si usedl u Květů za stůl, upřel oči na sedláka a řekl: „Byl jsi iž ve 
Lstíboři?" 

„Zrovna na to myslím!" 

„Půjdu tam sám!" 



Bhidné duSe. 243 

• 

'* „Dej délat. pěknou." 

y úterý k defáté hodině rozklinkal se Jiřicemi opět zvonek; lidé 
vycházeli ze staveni ve svátečnim oblekn miřke vesměs k chaloupce na 
konci dědiny* Před Ouřadovým statkem zaskřfpal pod saněmi sníh, piH- 
jížděl pan farář, s kantorem. Sotva se octli na dvoře, již tu byly zase 
jiné saně : .v těch sedělo někoUk mužů v bílých pláštích, vedle každého 
leskla se ručnice s bodáken). Ouřada zavedl všecky hosti do světnice, 
kdež jim panímáma něco pro ohřití uchystala. 

Refunda se Skůrou právě zatloukli nad Adamcem víko, když ně- 
koUk hlasů promluvilo: „Již jdou." 1 kráčel napřed kantor s několika 
zpěváčky, pan farář s ministranty, za ním vykračovati sobě Ouřada 
a člyři vojáci s ručnicemi, Mezi lidem zavládlo hrobové ticho. . Rychtář 
vešel do světnice. Ostatní zůstali venku. 

„Byli jste v neděli v kostele? Slyšeli jste nařízení?" 

„Nepleťte se nám do cesty, Ouřado, ať můžeA nebožtíka vynésti 
na máry," odpověděl Skůra. 

„Vy rakev odbedníte, nebožtíka zaobalíte do plátna. Slyšíte?" 

„Vartě z cesty!" 

„Páni vojáci!" 

Venku mezi lidem rozlehlo se reptání. Dva vojáci vstoupili do. 
světnice. 

„Odbedněte rakev." 

„Že nedáš ani nebožtíku pokoje?" s těmi" slovy pokročil Řefunda 
před rakev. „Vojáci, tito všickni jsou věrní poddaní císařovi. A ty 
raději si klekni a pomodli se otče náš!" 

; Venku rozléhal se lomoz vždy prudčeji ; chlácholivý hlas farářův 
sotva bylo slyšeti. Vojáci nabíjeli před očima lidu. 

Lomoz na několik okamžiků stichl, pan farář rychle toho užil. 

„Či nečtete ve sv. evangeliích, že i pána Ježíše zaobalili do 
čistého plátna bílého, tělo jeho pomazavše mastmi drahými a tak je 
•i pochovali? A když Kristus pán mohl ležeti bez rakve ^-" 

„Krista pána také tmím Tcorunovali, bičovali a potom ho ukřižo- 
vali. A když nás s ním už porovnáváte, velebný pane, povím vám já, 
že korunu trnovou nosíme my všickni už dávno, žé nám ji i^aši dědové 
odkázali, že nás už také dávno ^bičují/" 

„Máte pravdu, sousede Květe. A pod svými kříži klesáme každý den !" 

V tom se na zápraží ukázal Refunda i zvolal : „Na tohle ať mi 
někdo odpoví : proč pak páni nepochovávají své nebožtíky pouze v pytli 
zašité? . Proč pak jim staví ^ádhemé krytby a proč jim to nikdo ne- 
zapovídá? Proč pak oni mrtvoly zavírají v rakve křišťálové, potom cínové 
a potom dubové ! Až mi na to někdo odpoví, já sám víko nad Adamcem 
odbedním. Ale ueodpovíli nikdo, jděte vojáci, odkud vás. poslali, nejste 
tu nic platní! Pane faráři, mohl byste se nastudit, pane kantore začněte!" 

* Kantor s hochy spustil- píseň : n^as m^j vyšel z světa toho — " 

ale zpěváci jeden druhého neslyšeli. Skůra s dvěma jinými vynesli 

rakev na máry na dvorek. Po zpěvácích počal farář: De profundis, 

v pěti minutách byly obřady vykonány. Květ, Skůra i Refunda chystali 

se naložiti rakev na saně. 

17* 



244 ^- Befiei Třebizský: 

„Ve jménu císaře!" zvolal Ouřada. „Vojáci, konejte svou po- 
vinnost!" 

„Nechtě nárf mrtvého v pokoji pochovat, vojáci," promluvil Květ 
„Ohledněte se, je nás tu sto a skoro všichni také sloužili. Můžete snad . 
jednou vystřelit, ale ne po druhé. A proč by měla téci krev? Nechtě nás." 

Proti všemu nadání Ouřadovu řeč Květová na vojáky účinkovala: 
nestříleli, nemířili, nenasazovali bodáky na . prsa nikomu, *kdo pomáhal 
rakev zdvíhati a odnášeti. Průvod se hnul a vinul se skoro celou dě- 
dinou ; málo kdo ze vsi zůstal doma .... 

Ne všade odbylo se pohřbení y rakvi tak pokojně. Do leckteré 
dědiny přišla na funus celá setnina a na mnohém hřbitově došlo to - 
mezi lidem a mezi vojskem ke krvavé srážce. 

„Nemají tam v té Vídni co dělat!" říkal si lid. „A proto si na 
nás takové věci vymýšlejí." 

A mnohá hlava se smutně svěsila, mnohé staré oko se zkalilo, 
mnohá bezpočetnými vráskami rozrytá tvář zavlhla a mnohý jazyk při tom 
zle zaklel, mnohá zaťatá pěst pozdvihla se k nebi . . . 

xra. 

Nad Podlesí přiletěly vánoce. Slavívali je tam arciť jako v kraji ; 
o štědrý den se ztuha postívali až do prvních štédroverčemích hvězd 
a potom celý večer proseděli, až zvonili na půlnoční. Kdo co Věděl, 
povídal ; hádal, kdo jak. uměl, zpytovali příští časy jako za starodávna ; 
a když bý-val čas do kostela, ^zdvíhali se stařečkové i stařenky. V Okrou- 
hlině vyháněl obecní pastýř stádo ovd kolem hřbitova a vytruboval, až 
uši zaléhaly. V koštěte . na kruchtě měli slaviky, hrdličky, křepelky, 
a kdy^ ti ptáčkové jeden druhého jako ze sna budil a jeden druhému 
stříbrným hláskem vyprávěl divnou novinu Betlémskou, lidem dole se 
tajil v prsou dech; a když ptáčkové začali „Narodil se Kristus Pán," 
spustil za nimi celý kostel, a stěny chrámové se až chvěly a nedaleké 
lesy se rozšuměly, rozepěly také v píseň půlnoční. 

Ale ani téhle radosti páni lidu nepřáli: tentokrát v poslední ne- 
děli adventní ohlašpval pan farář, že o půlnoci nebude sloužena žádná 
mše, ale až teprve z rána před slunce východem.. 

Letošní štědrý večer zakryl dědlhy v Podlesí těžkými mlhami ;* 
dnes marně vyhledali hospodáři k obloze, zdali už nevyskočily hvězdičky. 
A při tom panovalo mrtvé ticho, holky mamě vycházely ven do zahrady 
poslouchat, odkud vítr zavane, na stepích nehýbala se ani haluzka. 
IjCtos nikdo v Jiřících pod okny nevytruboval, všichni si tam vzpomněli 
na Adamce. U Květů se po něm nejvíce zastesklo Světlušce. 

„Sedíme tu tak tiše, tatíčku, jako kdy by dnes ani nebyl štědrý 
večer, jako před dušičkami, "podotkla rozkngigíc panenské jablko. „Vy 
mlčíte, jako byste pranic nevěděl!" 

Světluška dokrojila jablko i podívala- se rychle na obě půlky — 
a nepotěšila se : rozkrojila největší jádro. A to prý, Jiež uplyne rok 
a den, umítá všdycky ten nejmilejší, ten nejdražší. 

Čeleď seděla kolem kamen a jeden díval se na druhého, jako by 
dnešek ani nepochopovali. Co tu bývalo jindy radostí, co se toho do 



' Bludné duie. 245 

půlnoci napovídalo! ňikávali: Škoda, že ten štědrý večer věčně netrvá! 
Škoda, že bývá jen jednou do roka! 

Květ za chvíli vstal a vyšel se podívat na zápraží. Těžké mlhy 
visely nad samou stífechon. Někd^ do toho ticha daleko v lesích za- 
houkala sova. Květovi bylo venku ještě dnsn^i, obrátiv se do světnice 
usedl opět za stolem a jal se zapřádati hovor: „Není tam ani na pět 
kroků vidět Nu, tmavé vánoce, světlé stodoly. -^ Ale což jste všickni 
oněměli? Yeznd Světluško aspoií nějakou knížku a přečti nám kousek!^ 

„Pravda," prohodila panímáma, „na oči se vkrádá dřímota. Hle, 
teprv málo přes devět a mně se zdálo, jako bychom tu již byli z půl- 
noční. A ona dnes žádná nebude! Bože m^j, kdo by to byl řekl, že 
i tohle nám budou zapovídat! Snad nám i nového pána boha přede- 
píšou. Pamatigu, jako by to bylo dnes, když jsi. Světluško, cukrovala 
Ježíškovi, jak. se celý kostel obracel nahoru.*' 

Panímáma si utřela oči zástěrou. To byly tehdy její nejradost- 
nější svátky, o Světlušce si potom povídali na osadě celý boží bod. 

Na návsi pod okny ozvaly se mužské hlasy, někdo zabušil na 
vrata, na dvoře zaštěkali psi. 

„Snad Beínnda!'' 

„Řekl ovšem, že se brzy vrátí, ale psi jsou nějak podrážděni. ** 

„Ye jménu císaře pána a milostivé vrchnosti, otevřete !** zahouknul 
kdosi do okna. 

„Ježíši Kriste! Jdou pro tebe, muži, utec humny, ukryj se!** 

Chasa trnula úzkostí. Květ vymkl se zlehka Světlušce a vyšel na 
dvůr otevřít. 

„čeho si ode mne žádáte?'' 

„Půjdete s námi!*' 

Tři svítilny zaplanuly; v záři jich zaleskly se na ručnicích bodáky. 

„Kam?** 

„Však s námi trefíte, na cestu vám posvítíme.'' 

Několik mužů vhmulo se do statku, do světnice, s nimi Ouřada. 

„Kde máš nocležhíka — Befundu?" 

„Tomuhle železa. Vy rychtáři á ostatními prohledejte celé staveni." 

„Hledali bychom mamě, už jsem vám řekl, že tulák dávno odešel." 

Ouřada mluvil poněkud rozpačitým hlasetn. A přece těšil se na 
dnešek, co se stal rychtářem. Oko jeho zavadilo jen letmo o strnulou 
tvář švakrové a Světlušky, které jak živy ani siéfola na kříž před nim 
nepoložily. 

' «^y» Svakře, ani slova pro mého muže nemáte? Vy je sem při- 
vádíte dnes, o štědrý večer?" 

A Světluška při tom zaúpěla, jako by jí studená ruka sáhala po 

srdci, a střelou se octla u otce, jemuž pravou ruku a levou nohu svazo- 

* váli těžkými řetězy a pouta na klíč uzavírali. Květ stál dosud se rtoma 

sevřenýma, jako by ani nevěděl, že mu mladá dívka ruku s těmi okovy 

líbá i tiskne k vlhké rozpálené tváři. 

„To si všecko připravil on sám.- Jen na sebe může naříkat!" Ouřa- 
dovi se k poslední větě už nedostávalo dechu, odvrátil obličej do okna. 

„Tatíčku! — Tatíčku!" 

Květ se nahnul k dceři, zulíbal ji, potom mlčky objal ženu. 



246 ' ^^^' SchuU: 

Obrovský voják měl co dělat, než od něho ženštiny odtrhl. Soadmzi 
jeho obstoupili Květa a v minutě octli 8é*8 nim na návsi. Na cestě 
k Okroohlině čekal na ně vůz ... 

Ve světnici dohořívala louč. Selka seděla na lávce n kamen s ru-. 
kama sepjatýma a s očima upřenýma do plamenů; měla zčervenalé 
jako krev, tvář podivně zsinalóu, šátek s hlavy na zemi a vlasy roz- 
cuchané. Bylo patmo; že probravši se z úplného bezvědomí ještě nechápe, 
co se s ní dalo. Y jizbě bylo ticho a prázdno, až se po chvíli lia zápraží 
ozvaly kroky, načež dvě ženštiny s lucernou do světnice tběhly. 

„Není po ní nikde stopy! Všecko jsme sbéhaly! Musila s nimi!^ 

„Půjdu ji hledat sama!" ' 

„Já vám, teta, pomohu! Kdy bych si měl nohy nehodit, oči vy- 
koukat — — My ji, panímámo, najdeme!** 

Děvečka posvítila mladému hochovi do uhřáté tváře,> j«nž sotva 
dechu popadaje vběhl do jizby. 

„Ty?** zvolala k němu selka. „Víš, že všecko tohle neštěstí na 
nás přišlo skrze vás? Jsi vlčí krev, jdi, ať tě nevidím!" 

I vytrhla děvečce svítilnu, přehodila si šátek přes hlavu a vyběhla 
ven do tmy, do smutné noci štědrovečerní hledat Světluškti . . . 

Jindy v tuhle chvíli chodili na půlnoční. To bylo světel kmitajících 
se odevšad k Okrouhelskému kostelíku I A když se na tmavomodré 
obloze hvězdy samou radosti chvěly, vinuly se stezkami tmavé proudy 
na výšina, s níž hlaholily zvony. daleko do lesů libozvukým souladem. 
Ze všech stran* se pozdravovaly, plesajíce též ze svých kovových srdcí : 
„člověk jest vykoupen — radujme se!" A lidem se Volněji dmula 
uhnětená hrud. 

A dnes o půlnoci bylo v kostelích jako v hrobkách, v dědinách 
na Podlesí jako na hřbitovech, a těžké, tmavé mlhy až na zemi. Někdy 
pronikl jimi srdcelomný pláč, jako by dcera otce hledala, jako by žena 
volala po muži ... (Pokračováni). 



Nové písemnictví. 

* Román a povídka. 

K neutěšeným zvláštnostem našich literárních poměrův náleží* také 
osud básní a povídek, jež uveřejňují se v časopisech. Kritika nevšímá 
sobě uměleckých plodův, jež vycházejí v listech periodických, zejména 
dějeli se to v několika pokračováních. . A když pak po některém čase 
spisovatel sebere a vydá své roztroušené práce v knize samostatné, 
kritika obyčejně pohlíží k nim přece jako k věcem starým a dávno 
obecně známým, jimž už dostalo se hojné posouzeni soukromého, tak 
že nezbylo o nich veřejně co říci. Jen takové tiché, soukromé kritice 
odevzdává se u nás pravidelně obsah časopisův ; veřejný iiiteres literami 
přestává na tom, že zaznamenává správné číslováni v postupu toho 
onoho listu, a za jakousi přízeň — věnovanou jen z osobní náklonnosti 



9 

Nové písenmicivi — Bomán a povídka. 247 

tomu neb onomu podniku — považige se, k(]yž mimo číslo, ke kterému 
časopis přirozeným pořádkem dospěl, oznámí se obecenstvu také náisvy 
článkAv y něm obsažených. 

Jaké účinky .pocházejí z takových zvyklosti na na£e písemnictví, 
jehožto beletristicky časopisectvo má hlavní zásluhu o nepřetržitou 
i produkci i konsumci esthetiokou, netřeba široce vypisovati; připome- 
neme pouze, že tímto spůsobem udržuje se valná část našeho čtoucího 
občanstva v úphié nevědomosti o rozvoji domácího písemnictví krásného, 
o duchovním prouděni v našem umění slovesném. Kdo na některý český 
list liepolitický není předpl9€en aneb kdo ho nedostává do ruky od- 
jinud — a takových rodákův máme posud bohužel nesčíslné množství ! — 
ten nedoví se po všechen čas, co se v naší krásné literatuře děje, ten 
není jinak pohádán, aby pokračoval ve svém národním vzdělání, tomu 
zůstává veliká řada našich dobiych spisovatelův napořád neznáma. A přeoe 
když se rok s rokem sejde a my sestavíme bilanci své národní práce, 
nalezneme vždy hlavní, někdy jediný výtěžek — v literatuře ! Neuváděti 
národu tento výtěžek na vědomost, neseznamovati jej s tímto nepopi- 
ratelným a nezmařitelným pokrokem jeho vlastni bytosti, nevštěpovati 
mu blahé vědomí jeho postupigící důstojnosti kulturní, dobyté vlastními 
silami, jest těžkou křivdou na jeho mravním životě. Aspoň každý celý 
ročník časopisu měl by kriticky se probrati, aby se veřejně povědělo, 
co za ten rok každý list dobrého přinesl, který spisovatel kterou svou 
prací za tu dobu vynikl, čím se krásné písemnictví v tom čase roz- 
množilo a obohatilo. Kdy bychom měli třebas jen tímto ještě dosti po- 
vrchním spůsobem prozkoumané všechny beletristické časopisy, které 
tt nás vycházely a vycházejí jen od r. 1860, seznali bychom, že jsme 
v krásném písemnictví mnohem bohatší než se obecně zdá neb ví, a ne- 
měli bychom onu smutnou rubriku, která v literatuře tak malé, jako 
jest naše, nikdy ani bytí nemá, rubriku spisovatelův buď nepoznaných 
buď zapomenutích ! 

A jaké mnohdy velice smutné — kdy by nás se to netýkulo, 
řekli bychom naivní a rozmarné — výjevy vyplývají z takového poměru 
cizoty, v němž většina domácího občanstva napořád trvá k svému spiso- 
vatelstvu! Pojednou ozývá se veliké udivení, kterak se to stalo, že už 
deset roků ináme básníka, který zásobuje beletristické časopisy svými 
výbornými skladbami, a že i^ení už dávno po celé vlasti znám .a oceněn? 
Tak dalo se téžu Svatopluka Čecha, který arci dílem sám tím vinen 
jest, že jeho Povídky, arabesky a humoresky sbírané nyní po desíti 
letech v celek několika svazkův přijaty jsou jednak co něco velmi sta- 
rého — poněvadž prvotně vycházely v časopisech, jednak co něco posud 
naprosto neznámého — poněvadž když vycházely v časopisech, veřejné 
hlasy o nich mlčely, vinen jest potud, že pNpisoval vlastní práce jménům 
cizím, vymyšleným, a rozdroboval i zakrýval vlastní své zásluhy. Bylo 
potřebí jakéhosi veřejného nátlaku, aby se tato nesrovnalost odklidila. 
Nyní už ovšem zaujímá Sv« Cech netoliko ve verši ale i v prose mezi 
současnými spisovateli místo, které mu náleží, jeho Povídky staly se 
oblíbeným čtením v řadách české intelligence. Jsouť pak té obliby vším 
právem hodný. Umělecký talent Sv. Čecha vítězně snese porovnání 
i s proslavenými jmény literatur cizích. Nejpřednější vlastností jeho jest 



248 Ferd. Sehulg:. 

líbeznost, grácie, kterou proniknuta každá jeho slovesná skladba až do 
nejjemnějších s^áhybův, milým kouzlem svým pak jimá mysl čtenářova 
a, naplňuje ji oním blahým požitkem, jenž má . sv^j pramen v každém 
zdařilém díle. uměleckém. A tato Ubeznost nevyhledává pro sebe před- 
měty v neznámých krcích a časich, neztrácí se v nadpozemských mlho- 
vinách, nebloudi v labyrinte planých myšlenek, neprchá do syětův ne- 
možností, schválně a mozolně sestrojených, cech co pravý básník ví, 
že pro poesii jest skutečnost místo nejlepší, že umění nezaskvéje se 
nikde více než na základě reálností, když pronikne a ovládne skutečný 
život lidský, když se nevzdálí od přírody.^ neřkuli od možnosti. Odthd 
onen pocit uspokojenosti, jejžto vzbuziýi v nás jeho povídky, i takové, 
které jsou rázu allegorického. Vidíme všude lidi se známou tváří, ve 
-známých poměrech soukromých i společenských, se známými snahami 
a skutky, se známými radostmi á útrapami, se známou vinou a pokutou. 
Ruka básníkova vodí nás po skutečných cestách života, a my ani ne- 
znamenáme, že nám ukazuje pouhé útvary jeho obraznosti; taková úměr- 
nost, takový opravdový život září ze všech jeho postav, takový svěží 
a jasný vzduch vane všemi příběhy, kteréž nám kreslí jeho péro. A ten 
zdravý, ušlechtilý humor, jenž nás ovívá ze všech Čechových povídek! 
Tak může psáti jen, kdo zná život v nejpravdivější jeho podstatě a kdo 
má dosti básnické síly, aby i nejdrsnější')! nejžalostnější jeho stránky 
umímil a ozdobil lahodou umění, a nejsměšnějéí zjevy jeho aby oděl 
rouchem vábné krásy slovesné. Čech umí pro své povídlqr vybírati lidi 
ze skutečnosti a jejich všednosti propůjčovati půvabu novo^, aniž by 
sám neustále vycházel před dějiště, aby nám prstem okazoval, oo jej 
to stálo namáhání, než přivedl své osoby tam, kde je vidíme, nebo aby 
neustále po nás pošilhával, jaký dojem na nás jeho umění dělá. Proto 
mamě bychom hledali v povídkách jeho ono koketování s jakousi uče- 
ností „filosofickou," která v některých ■ současných literárních pracech 
českých přichází do mody, nejsouc namnoze nic jiného, než plýtvání 
prázdnými frásemi, zahrávání s nepochopenými slovy a pomysly ; reklama 
ovšem bez rozpakův i- to povýší na výtečnou vlastnost psychologického 
prohloubání, v pravdě však jest to myšlenkový zmatek, nechutné hroma- 
dění jalových slov třebas libozvučných. Nic snadnějšího, než naplniti 
takovými domněle „psychologickými" úvahami celý objemný svazek; 
péro jen poněkud k samolibéniu povídání nakloněné dovede to hravě, 
ano nemůže z takové laciné práce ani se probrati.. Podobné hluché 
zboží literární snad imponige čtenáři nezkušenému, jenž nedovede ještě 
rozeznati myšlenku od fráse, přirozený půvab od líčidla: čtenář jen 
poněkud soudnější odkládá knihu s pocitem nudy a rozmrzelesti. 

Y povídkách cechových velmi pečlivě a přísně zachovává se hlavní 
pravidlo, na němž závisí netoliko dokonalost ale i blahá účinnost 
každého v pravdě uměleckého díla, a na kteréž za qejnov^ší doby 
někteří spisovatelé va svých skladbách zapomíniýí: nejsprávnější rovno- 
váha mezi formou a obsahem, mezi slovy a dějem. Mnohdy duchovné 
velmi malý a slabounký obsah přetěžige ano utiačige se až úžasným 
nákladem slov ; povídá se v právo, v levo ; každá sebe menší myšlenka 
zdá' se svému původci drahocenným skvostem, jemuž celý svět se musí 
podiviti, ano tu i tam píše se už všechno, co slina na jazyk přinese. 



Nové pisemmctni — Bfimán a povídka, 249 

Jedinoa záslnhou o spojeni toho všeho v jediný celek má druhdy jen 
knibař! Jak bychom asi uvítali sochaře, který by nám podal sochu 
a s ni také všechny stříšky, však nikoliv snad zvláště, v nějakém koši, 
nýbrž yšechny pevně nalepeny a přibyty na soše samé, tak že ji v tom 
obalu ani viděti není! Y uměni slovesném nesmí vládnouti pravidlo 
jiné, než v každém jiném uměni, a skuteční umělci v ěeské slovesnosti, 
jakým ' jest i Svatopluk Čech, šetři ho co nejpřísněji ; dovedout dáti 
básnickou formu všemu, ale nevtěsnávaji do básnické formy všechno! 

Nejlepší z Čechových povídek, netoliko z těch, jež se uveřejňují 
v pryním svazku vydáni souborného, ale ze všech, kteréž básník posud 
sepsal, jest Jestřáb cofUra Hrdlička. Obraz uchvacující svou* naivností 
i opravdovosti, svou jemnosti a tragikou. Talent pozorovací a vypra- 
vovaci závodí zde mezi sebou o výtečnost. Odečtemeli některé věci, 
s nimiž .nemůžeme souhlasiti, — přílišnou délku episody Cařihradské, 
motiv karbanu, pro podobné účely už otřelý, a konečně samovraždu 
v celé povaze Hrdličkově neodůvodněnou — čerpáme z této Čechovy 
povídky vzácný literární požitek. Tak šťastné oko pro skutečnost a tož 
pro skutečnost domácí má pro naše písemnictví cenu tím větši, čím 
hlasit^i ozývá se tu i tam domnění, že literatura naše vyžadcge jednak 
látek dzích, jednak pouhých myšlenek fantastických a mystických, aby 
se povznesla na stanovisko sítové. 

Neznám ani jediné literatury na světě, která by bez. látek do- 
mácích, vlastních byla vznikla. Kde není o čem psáti, tam vůbec není 
žádné literatury. A stran povznášeni domácího písemnictví na stanovisko 
světové, třeba také dohodnouti se záhy, aby nešířila se nauka, ze které 
by literatura neměla žádného prospěchu; při produkci tak hojné, jaká 
nyní v beletrii naši se jeví, že nemá sobě rovné v žádné době . minulé, 
byla by veliká škoda, kdy by se udržovala nesprávná ponětí o samých 
základech a nejvyšších účelich všeliké činnosti slovesné. Nebudeme 
theoretisovati, není toho bohudík už potřebí. Máme před sebou nepře- 
hlednou literární praxi všech věkův a národův. Nuže, co z toho všeho 
povzneslo se na světové stanovisko? Co u všech jiných národův patří 
do literatury světové? Převážnou většinou, neli výhradně jen takové 
skladby, které jsou zrcadlem a obrazem nejvlastnější duchovni podstaty 
každého z nich; jen takové spisy, v nichž vyznačigi se zvláštnosti ná- 
rodní. Projděme ř^du oněch spisovatelův, jichžto plody souborem ha- 
zyyBji se literaturou světovou, od šedé dávnověkosti až po tuto hodinu, 
a zkoumejme, co ze spisův každého z nicjb dostalo se do světové lite- 
ratury, kterými výtvory svého ducha povznesli ' své domácí písemnictví 
na stanovisko světové? Nejobyčejnější literární katalog dá nám odpověď 
a zároveň poučeni pro potřeby naši literární domácnosti. Toliko lite- 
ratury národni jsou na stanovisku světovém, a k ponětí literatury ná- 
rodní náleží nejen jazyk nýbrž i duch, nejen forma, nýbrž i obsah. 

Nějaké abstraktní literatury světové, vznášející se někde ve vzduchu 
jako rakev Mohamedova, způsobené lidmi, kteří by nepatřili k žádným 
společnostem národním, nikdy nebylo, není a nebude; všeliké tedy 
pachtěni se po nějakém literárním stanovisku vyšším, nežli jest ná- 
rodní, nemá ani nejmenšího smyslu. I ponětí humanity náleží v lite- 
ratuře do kruhu národního. Důkaz toho dávno leží za námi. Středověk 



250 ^^d, Schulz: 

> 

smažil se ve střední a západní Evropě pomocí jazyka latinského zříditi' 
literatoru, společnou několika národům, povýšenou nad domácí, místní 
literatury národní. Mělať to býti jakási literatura světová i co do ja- 
zyka i co do látek, a slibovala netoliko svým účastníkům a vzdělava- 
telům, nýbrž i všeobecné osvětě nemalých výhod. A jak vydařily se 
její snahy? Neprovedla^ ani toho, co se zdálo vlastiiě už samo sebou 
hotové. Za 600 let svého trvání nedostala se ani na minutu k sjedno- 
cenosti, k jednolitému celku nade všemi národy, v jichžto zemích se 
pěstovala. Zůstávaloť napořád a zůstaloť i konečně při latinské litera- 
tuře v Itálii, ve Španělích, ve Francii, v Anglii, v Němcích, V Uhrách 
a také u nás v cechách, ale nikdy nebyla jednotná literatura světová 
třeba jen pro ten kousek světa evropského. A přece, jeli vůbec nějaká 
literatura světová ve smyslu nenárodnim možná, bylo to tenkráte. 
Když pak ani oné doby k ní nedošlo, nedojde k ní nikdy. • 

Literatury národní, místními literaturami latinskými ve svém roz- 
voji na čas zastaveny, vzchopily se a vzkvetly více než dříve, a mluvili 
se nyní o literatuře světové, nemůže to býti ve smyslu nenárodnim; 
naopak, čím národnějŠÍ některá literatura jest, čím více pilnosti a umění 
věnuje na znázornění příslušné zvláštnosti národní, čím více pěstige ve 
svém jazyku národním také domácí, národní život, veřejný i soukromý, 
tím více povznáší se na stanqvisko světové. 

Ale^ nota bene beat umění to nejde s literaturou žádnou, ani 
s národní ani . se světovou ! A tu vězí celá otázka, které jsme se dotkli. 
Zpracovati umělecky nějakou stránku buď soukroníého, budf společen- 
ského, budt veřejného života ve vlastním národě, vyžaduje poměrně více 
studia a více pilnosti, nežli budí smysliti sobě něco ve vzduchu, buď 
chytili něco cizokrajného. Při fibou těchto druzích literárntch látek 
může spisovatel snáze hověti sobě ve všelikých výstřednostech, pohybo- 
vati se třebas v jistých už šablonovitých spůsobech .psaní a vymyká se 
při tom oné přísné kontrole, která plyne z věcí blízkých, buď skuteč- 
-ných, buď dle celé situace možných. Toto těsné spojení reélného obsahu 
s uměleckou formou^ jak je nejnovější . světová literatura všech nď 
rodáv pěstuje, má nepopiratelné obtíže a vyžadiiýe umělce, kteří ne- 
rostou jako houby po deští. 

A přece sám ráz moderního umění slovesného chová v sobě 
nejen pro čtenáře ale i pro spisovatele velmi* mnoho půvabů v. Psýti 
ozdobné, zajímavě, duchaplně, jako píše též na př. Sv. Cech, který 
i když ve slabé chvilce sáhne k dosti všední anekdotě (Duch markýzův), 
i tu přec ještě dovede umělecky ozářiti : koho by to nevábilo ? 

Avšak svědomí literární dostane se někdy do trapných rozpakův. 
Co se mne týče, mohu ubezpečiti, že vítám každou novou knihu čéškou 
a beru ji do ruky s nadějí, že jest dobrá. Stoji mne to pak velmi 
mnoho, nežli se vzdám té milé naděje a podám se soudu opačnému. 
Takové bezděčné, vynucené odstupování od prvotního dobrého mínění 
vlastního jest tím nepř^emnějši, když se děje k vůli spisu, jehožto 
původce vzbuzuje obet^né očekávání, že úřad kritiky při něm hlavně 
v poklonách záležeti bude. V podobných velice nemilých příhodách jest 
pak toliko dvojí věc možná: buď úplně pomlčeti o spisu nezdařeném, 
buď pověděti od srdce pravdu. Zřetel k. osobám,* vlastní i spisovatelově. 



Nové pisemnicM -^ B(nnán a povidka, 251 

« 

přimlouval by se snad za cestu první ; však věc,, prospěch a potřeby lite- 
ratury veh nastoupiti cestji druhou, ukládají za povinnost, dáti uznané, 
třebas i velmi nelibé pravdě veřejný průchod. , 

V podobném neblahém nezbyti octli jsme se při druhé knize, za 
jejíž posouzení v těchto listech jsme byli požádáni. Jest to román 
Žúfie Podlipské, jilizvaný Ncdiovský^ (y.Óttově Salonní bibliothéco č. 9). 
Cest un fanx-pas — a v jakých rozměrech ! 

Dost osob, zejména hlaÝAÍch, ale žel ani jediná, příjemná, ani jediná 
s rozumem pravidelné vyvinutým, s obstojnou mírou zdravého citu. Dost 
jednání sem a tam, ale celkem žádný děj. Na venkovském statku bo- 
hatých manželův, z nichž ona dělala kdysi klobouky a on byl obchodním 
agentem, shledáváme mimo jejich dceru Isabellu ještě několik lidí: 
Graciana Nal^ovského, jenž má vyučovati domácí slečnu v kreslení; 
* vychovatelku Emilii ; slečnu Yalinku a pana Domina z Prahy, kteří tu 
prodlévají na návštěvě. Nejhlavnější osobou v celé té společnosti jest 
Isabella, mladé asi dvacetileté děvče, jemuž schází naprosto dobré 
vychování, aby vědělo, jak se má chovati k vlastní matce a k cizím 
mužským, aby dovedlo poněkud spůsobně seděti a promluviti. Yšak do- 
mácí slečna na letohrádku, kde je všechno „po pansku s obsluhou ari- 
stokratickou," vtipkuje v rozmluvě s mtižem (Nalžovským) : „Považte si, 
že mne nechtějí vésti do francouzského kusu, mohla bych se tam prý 
zkaziti!." (Str. 78.) Ptá se o jiném, ji rovněž cizím ale přítomném 
muži (Dominu): „Co zas žvástá?" (Str. 60.) Utrhaje se. na svou matku 
slovy: „£h, co," (142); jsouc do jednoho mužského na smrt zamilo- 
vána, když druhý se k ni galantně přitočí, pomysli si: „Můj bože, 
snad nejsem ještě tak vázána a zadána, abych se ani vésti nesměla 
s jiným mužem?" (142) — trhá si klobouk s hlavy (143), mluví 
s matkou o Nalžovském jako o bohu (164), a škádlí cizího muže (Do- 
mina), dá si od něho pochlebovati (144), směje se s otcem něžnosti 
své matky, její péči, a baví se tím, že společně s otcem mptku týrá 
(152), obraci se k matce tak prudce, že vlasy jako blesky kolem hlavy 
se jí zamihly (162), nechá se od cizího muže (Domina) vzíti do náručí 
a snésti s kočáru (190); na večer téhož dne, co její otec její matku 
vyhnal z domu, sedí samotná s Dominem, „nepláče, dává si sloužiti, 
rozkazuje jako královna" (191), pak zase ji „dopálí," že Ddmin Jí 
vzdvihl šátek," který byla vytáida, mysUc, že bude plakat, a při tom 
hó upustila. Nemohla ho vzíti od něho, řekla, že nechce přijímati jeho 
služeb, že si jej sama vzdvihne. Kázala mu, aby jej opět hodil na zem. 
On políbil šáteček vlhký od prvních jejich slz. To ji dopálilo, vj^trhla 
mu j^ a hodila do kamen. A mezi thn zapomněla na matku. Domin 
šáteček z pece vytáhl a počínal si s nim velmi komicky, tiskna jej 
k srdci. Isabella musila se smáti. Mezi tím zase zpomněla na Nal- 
žovského. Matka jí byla slíbila, že hned zejtra s ním mluviti bude 
a o věrnosti Isabellině jej přesvědči. Isabella „nedovedla si ho už zase 
představiti" (192). O svém. otci si mysli: „Co na tom, jaký jest? Co 
je mi po tom? Jen když mi činí vše po vůli" (240). A tak dále, a tak 
dále „trhá sebou" (256) „skáče do vagónu, bouchá dvěřihi" (257): a při 
tom všem máme věřiti, že- Isabella byla „děvče jemné" (145), že všecky 
oživovala svým „skvělým rozmarem" (144), že hrála „Chopinovo not- 



252 Ferd. Schulz: 

turno" (248), že duše její rozkvétala (255) — tu máme věřiti jejíln 
„posvátným citům v krvácejícím srdci" (278), věřiti, kterak „dtí, že jí 
mají velcí duchové co říci, že jest jich jí třeba," (255) že „zanevřela 
na celý svět a procítila stupeň za stupněm krutou tu nemoc, jíž v nové 
době říkají- světobol!" (291). 

A jaká jest matka té slečny? Praví se nám' .o ní, že „j^st n<^~ 
obyčejně bystrozraká" (153), ale při tom jest jí hrubě nepovědomo, 
jak by ze své dcery udělala osobu jakž .takž spůsobilou pro kruhy spo- 
lečenské, ba nepozoruje ani toho, jak špatně s ní všichni v domě na- 
kládají. A její cit? Když ji muž „pro skvrnu na jejím jméně" 
vyhání z domu, ovšem „strčila si šátek mezi zuby jako roubík (!), aby 
bez klesnutí tento nával bolesti přestála" (170), ale za pět minut byla 
utišena, pravila své kuchařce, že jí bolí zuby, oznamovala jí, že pojede 
do Prahy k zubnímu lékaři, zabezpečila ol)ě4" (170) a v poslední ho- 
dině, když muž jí praví do očí nejhrubší urážky a sprosťáctví, ona 
„nebyla uražena ani rozhněvána" (159), nýbrž mlčky „pohrává s to- 
bolkou," již on před ní hodil na stůl (182). To snad postačí, abychom 
ji poznali. Její vlastní dobrodružství s Nalžovským jsou s tím úplně 
v souhlase. 

A jak si počíná tento hrdina? Vstoupil k Berkovům za domácího 
učitele, aby podporoval matku, vdovu, „necítě k ní valné oddanosti." 
(Vůbec jsou všechny rodinné poměry v tomto románu líčeny spůsobem 
takovým, že člověku z toho až trapno.) Slečinka s ním nakládá en 
canaiUe, však on se do ní zamiliye,. zachrání jí a celé společnosti nit 
plavbě po Vltavě život, až dostav nebezpečného konkurrenta v osobě Do- 
minově, který o sobě šířil pověst, že nabyl velikého dědictví, přemýšlel, 
jak by také dosáhl nějakého skvělého postavení, aby mohl požádati za 
IsabeUinu ruku. Tu došel ho list z Prahy, že matka j«ho' zemřela. 
Odejel do Prahy, a u hrobu své matky sešel se s IsabeUou a s paní 
Berkovoi}, které za ním pršely (!). Dámy zůstaly několik dní v Praze, 
mělyť tam sv^ vlastní dům, a zde nastaly mezi Nalžovským a IsabeUou 
pod dozorem matčiným velmi zvláštní milovánky. Slyšme, j^ román 
sám o tom vypravqje: „Někdy zapomněla Isabella na lásku i na ne- 
důvěru k ní, na své nové starosti i na své měkké city a byla dítětem 
svévolným, čtveračívým, rozmai^leným, ale neohroženým a samostatným. 
,Přece je s Nalžovským nějaká zábava,'^ myslila si v takových chvílích, 
zatím co on se jí oddával duší celou ták, že v ní viděl eélý svět, člo- 
věčenstvo, věčnost a osud svůj.'' — Pak odjela Isabella zase na venek 
a zapředla svůj nový románek s .Dominem, psala Nalžovskómu ještě 
jeden list „zbožňovaný" (211), „žertovala, jak andělé by žertovali, 
vylíčila mu perem v pravdě poetickým, jak by spolu žili v hezounké 
chaloupce obrostlé vínem" (211); ale za několik dní později oznamo- 
vala mu, „že jejich láska byla omylem pěstovaným bohužel blouzněním 
matčiným: Isabella vyčítala mu trpce, že neměl zřetele k její nezkuše- 
nosti a mladosti, chtěla míti svobodu, odcestovati do ciziny a zapome- 
nouti na jeho sobectví.*^ . Nalžovský cítil plnou zdrcigící tíži těchto 
něžných výčitek; „se vzdorem dávných titánův, vffdvíhal čelo h ne- 
besům, překonal svou lásku a nechtěl žíti," šal za město k hlubokému 
rybníku, nabral náruč těžkého Jcamení, naplnil jím své kapsy (261) 



Nové pisenmieM — Bomán a povídkám , ' 253 

a — chtěl skočiti do vody ! . . Ale neskočil. Yzpomněl si na Isabellinn ~ 
matka, a půl hodiny potom pil s ni ve svém pokoji čaj (223)1 

• 

NásledT]ge drahý representant mužského pokolení v romána pan 
dr. Domin. Kdy by román byl tohoto pána vylíčil humoristicky, měl 
by aspoň jedna zdařenou figuru; ale nálady vážné tento člověk ne- 
snese; pochybená padá zpět na literární dílo samo. Od počátku až do 
konce vypravige se nám o í>ominu jako o velikém, skvělém duchu, 
jenž jiné všechny oslňige svými vyššími názory, jako o filosofu a zá- 
roveň jako o člověku, do něhož kde která dáma se musí zamilovati 
ihned pj^ prvním setkání; tím časem jest on v pravdě učiněná drzost 
na všecky strany, a piH tom nikdo neví proč? „Krásná hlava," „im- 
posantní postata, '^ „klasické vzezření," „výsost" a podobné tituly v ro- 
mánu kolem Domina jen se hemží ; a on v pravdě není nic jiného, než 
prostořeký planý dobrodruh, jehož by v žádné jen poněkud slušné spo- 
lečnosti ifelŤpěli. 

Ohromné domnění ovšem msji o sobě v románě všechny osoby; 
ale ani při jedlhé nevidíme n^aké k tomu .oprávněnosti. Také o panu 
Berkovi praví se, že „má smysl pro eleganci" (151), že „jest učiněný 
kavalír," že patří k Údem, „kterým jest vznešenost dána, že ji mají 
v krvi bůh 'VÍ odkud" (178); ale mimo to, co o něm už víme, že totiž 
zcela bez. příčiny vyhnal z domu svoa ženu, dovídáme se o něm na 
příklad, že gnvemantkou své dcery, slečnou Emilií „mrštil nemilosrdně 
do křesla" železničního vozu a vyhrožoval jí, „že- jí zlomí prsty." (261). 
Tato Emilie jest ostatně také zajímavé kvítko, jakož vůbec všichni 
členové „salonní" společnosti na Berkovce jsou sebe navzájem úplně 
hodni; jednou „špehige" Domina a nemá nic proti tomu, kdy by Berka 
za ženou vyhnal také dceru a T]gel s ní někam daleko do světa. Dle 
takové gcí^emantky také vypadá Isabella. 

Nastojte, to není život salonní 1 Vždyť tu nikdo není bedliv ani 
obyčejné slušnosti, neřkuli nějaké uhlazenosti mravů a života, na všech 
osobách spatřuje se buď nízkost buď affektace! Takové zjevy nesmíme 
nechávat platiti za život salonní, nýbrž, jak nám to koliv připadá za 
těžko, přec vidí se nám i nevyhnutelně nutno nepokrytě vysloviti : že se 
takto vůbec psáti nesmí, jako nesmí kritika nad takovými esthetickými 
nedostatky, nad takovýn^ scestím' obě oči přimhuřovati. Nechali jsme 
mluviti dílo samo za sebe, aby povaha jeho vynikla, i přestáváme na 
podaných ukázkách, chtějí ce ušetřiti nepříjemných slov, pokud to jen 

°*®*^<>- Ferd. Schulz, 

Románu vesnickému, povídce z lidu českého v písemnictví našem 
výtečně se daří; patmo žeť to květ, jemuž naše půda i naše ponebí 
hojné přejí. Netřeba jmenovati zde slavné toho oboru spisovatele i spiso- 
vatelky Baše, starší i novější; dosáhliť nejrozšířenější populárnosti. K po- 
slednějším pak se jak nadaností tak snahou v pravdě uměleckou druží 
mladý a plodný spisovatel Alois Jirásek, Vydav s názvem Povídky 
z hor šestero menších svých prací, rozmnožil nám počet knih, jakým 
se opravdu těšíme. Jsou to sice práce nestejné hodnoty — a kterýž 
spisovatel nebyl by na počátku své dráhy vytvořil též obrázky mdlejší 
vedle vynikajících? — všecky však mají za společná znamení ryzost. 



254 ' • Ei- Krásnohorská: 

přímost názom v život našehb lidu, lásky plné a básnické jeho po- 
jimání, zobrazeni nestrojené, ' jímající plnou barvitostí pravdy, řeč pak 
stručnou, obsažnou, správnou, pilně šetřící význačných obratů prosto- 
n4rodních, zhusta i zvláštností krajinských. Y těchto šesti povídkách 
vystupige čtenáři na o^i celá řada bystře vypozorovaných, životem, pro- 
dchnutých postav z lidu veského, z nichž některé út^vigí v paměti 
svou všeplatností a silou t}'pickou, 'jiné svou originální výstředností, 
všecky pak prohloubeností až k samému svému lidskému jádru. DíváC 
se autor na tyto lidi okem pozorovatele ušlechtilého; nejpodivnější ori- 
ginál z lidské chátry není mu jen bizarní ozdobou ke zvýšení pestrosti 
obrazu, nýbrž básník sáhá po tom kuse lidské duše, který se tají pod 
zevnějškem dobrodružným, a ten kus duše jest základen^ jeho vypravo- 
vání. Spustlému pobudovi i váženému tatíkovi, miligícímu děvčeti i lakot- 
nému pašerovi, každému zjevu věnige* tuto vlídnou, do duše pronikající 
pozornost. S jemností zdravou, prostou vší měšťácké sentimantálnošti, 
a právě proto s tklivě milým půvabem líčí postavy dívčí i dětské. 
y celku pak není snad v této knížce vylíčena postava jediná, o které 
by se právem mohlo říci, ie není vykreslena s přesnou určitostí, ob- 
rysem zcgímavým a svým vlastním. Individuální jsou postavy Jiráskových 
Povídpk z hor a individuální jest i ráz jeho vypravování: mkný, jasný, 
prostě výmluvný. Mocnějších záchvěvů románové tragiky arciť není 
v těchto povídkách, i látkou svou spíše genreovitých. Největší i zároveň 
nejpěknější z nich jest 2(Uiš, půvabnými obrázky pak dívčího žití a losu 
jsou utěšený Divous i smutný Anlár. Fro statek oteů co do pro- 
vedení rovná se nejlepším, a jen látka, v níž hrabivost starého lakomce 
na přední místo vyniká, činí ji méně dojemnou oněch. PrtUov^ký jest 
látkou nenová, vypravováním však svěží, Dvorský pak jest nejslabší 
mezi šesti těmito povídkami, jak obvyklostí své látky, tak i fdhnou po- 
někud roztáhlou. — Povídky z hor jsou jen jako ukázkou bohaté již 
činnosti mladého spisovatele, jenž zajisté podá mnohou uzrálou, nadšením 
prohřátou a uměleckým důmyslem propracovanou komposici na oboha- 
cení české novelistiky. — 

Při vesnické povídce má spisovatel výhodu živého názoru a bez- 
prostřednflio dojmu ; ne tak při románu historickém, kde pouhá' litera 
podává mu prVuí podklad látkový a 'vlastní jeho nadšení musí vykonati 
vše ostatní; studium a inspirace — toť vše, z čeho buduje dílo, jež 
má býti přec také přesvědčigícím, živoucím obrazem skutečnosti, třebas 
dávno minulé. Zcela tak přesné měřítko klásti .na román historický 
jako na povídku ze života přítomného, nebylo by na místě v kritice 
časové, která běžné ^evy literární přehlíží. Matice lidu zahájila ročník 
sv^ letošní, tak jako loňský, románem z dějin českých; obě knihy za 
n3mějších okolností zajisté se zavděčily čtenářstvu našemu, projevigícímu 
touhu po pracích obsahem i duchem domácích. Pocházejí z péra Imna 
Klicpery a mnohonásobně svědčí o pilném přičinění i dobré vůli spiso- 
vatelově, y ohledu uměleckém vyniká román loňský, čeéti vyhnanci, 
nad letošní, jehož předmětem jest Bitva u Lipan, .katastrofa to patrně 
rázem svým péra autorova vzdálená. Nezdařilo se mu zobraziti silou 
básnickou obrovité postavy hrdin husitských, ve své mohutnosti až děsných, 
zejména samého Prokopa Yelikého, kterýžto nedostatek arci vadí vůči 



Nové pisemnictvi ~~ Banán a povídka. . 255 

* 

přisnějšimu požacíavku uměleckému, nepřekáží však, aby kniha ta se 
rozšířila jako zábavné dějefpravné čtení pro lid. Román češti vybnanci 
s dostatek ukazige, že péro Klicperovo jest mnohem sp&sobilejší líčiti 
povahy i děje drobnějšího zrna. Výhodně pro spůsol) své schopnosti 
, volil si zde autor ne již velkou katastrofu, nýbrž události, které přišli 
v jejím zápětí: návrat totiž exulantfi českých pod záštitou saského 
vpádu r. 1631. Zde podařilo se mu katastrofu Bělohorskou a zejména 
exekuci Staroměstskou jako dojemné vzpomínky, ne již jako před očima 
čtenářovýma odehrávající se drama^ vpojiti ve své vypravování, i byl 
v tom značně šťa^tnějáím. Osobnosti zde vystupi^jící snáze se snášejí 
s průměrnou, dosti povšechnou charakteristikou, jakou Klicpera udílí 
románovým svým hrdinám a hrdinkám. Některé výjevy, ku př. když 
mladý Olbramovic na mostské věži shlédne lebku otce svého, jsou vděčné, 
jiné zas v romantickém slohu napínavé, ku př. smělý útok na hrad 
Velhartice. Proč v zakončení právě jediný katolický kněz, jenž v celém 
románě se vyskyti^e, jeví se jako vzor smířlivosti a milosrdenství, není 
^světleno — v letech pobělohorských se katolické kněžstvo oněmi 
vlastnostmi historicky nevyznačovalo. . 

Vadou obou románů Klicperových, zvláště však Bitvy u Lipan, 
jsou časté délky v líčení i v hovorech, tím citelnější, čím méně pův^ibna 
svou ryzostí a případností jest mluva sama. .V tom vzhlede žádáme na 
každý spůsob od spisovatele více pečlivosti; věty, jako: „nechybělo jim 
na 3ené ani na slámě^ a p. měli jsme opravdu již za vymřelé! 

Z časů mnohem vzdálenějších čerpán Vácslava Beneše Tfehíz- 
ského historický román Aneéha Přemyslovna. Události z válek kři- 
žáckých, skv^ý dvílr krále Vácslava, odpor staročeských živlů proti 
cizáctví a feudalismu do země vtrhujícímu, to všecko poskytlo spiso- 
vateli dostatečné, bohatství látky vybraně románovité, z nižto se snažil 
skupiti pestrý kruh osob a dějů kolem světice Anežky. .Tato, ač by 
dle názvu měla býti hlavní rekyní, nepoutá nás osudem svým a Jid- 
skými zápasy nitra svého, nýbfž nezasahigíc takořka ^u pásmo ' děje 
zjevuje se vždy jen jako klidná, hotová již světice, modlící se v cele 
klášterní, udílející křesťanské rady a požehnání. Jelikož spisovatel jeví 
vůbec návyk často mezi vypravováním zpříma oslovovati čtenáře, zde 
pak Anežku skoro vždy tímto spůsob^m předvádí, dávaje zřetelné při 
tom prosvitati' tendenci náboženské, lze říci, že osoba Anežčina, co do 
osnovy děje zbytečná, umělecký celek spíše ruší než podporige, uvá-. 
dějíc veň jakýsi tendenční, kazatelský tón. Kdy by byla Anežka hlavní 
osobou románu, byl by tímto nezdarem arci román celý poškozen : jinak 
musí lidské city uchvátiti nit^o románové rekyně, jinak musila by Anežka 
býti pojata a činně vystupovati co hlavní osoba. Avšak skutečnou hlavní 
osobou tohoto románu jest Bořita, starý pán na Smečně, a protivníkem 
jeho král Vyslav I. sám. I jsonť některá místa, kde spisovatel upřímně 
s. Bořitou hájí. starý český řád proti cízáckým novotám, napsána s tak 
vřelým zápalem a mluvou jadrnou, že hned od počátku získávají knize 
živý interes. Vrchole svého dospívají protivy veřejných směrů i záměrů 
hlavních osob- při skvěle vylíčeném tumigi na Letné, kde zakuklený, 
.nepoznaný psanec, mladý Děpoltic, pokoří nejpyšnějšího cizího zápas- 
n&a, a děd jeho jemu: neznámý, kajícný renegát Děpolt, odchovanku 



256 ^' Krámohorshd: Nové pUemnictvi *- Román a povídka. 

svoa Jiřičku přivádí do arény, kdež ona, zapěvši tklivé české písně, 
zastíní všecky pěvce cizí a pohne srddém všeho lidu. Výjev ten jest 
bás&icky krásné podán, i odponstime k vůli němu antorovi, že z tak 
zajímavého materiálu, jakýž složil v tohoto Děpolta, nevyvodil osobnost 

. významnější a óinnější. Třebas bez odporu tajemnost patří mezi účinná 

kouzla románová, přečet pochybeno, nevynikali osoba stále v popředí 

stavěná žádným silnějším významem nezůstalou tcgemností, jejíž rouška 

ku .konci románu se protrhne jedině za tím účelem, aby se odhalila 

^ divoká minulost, nemající na průběh románu vlastně vlivu. Takovýchto 

. nedostatků .v komposici děje nacházíme tu více ; nevynžitkovalt tu ósno* 
vatel dosti zkušenou rukou vší vděčné látky, kterou si byl snesl. Za 
to nakupil mnoho poetického půvabu v líčení těch skrytých, zapadlých 
lesních sídel Děpoltova i Doupňákova, těch spanilých dívčích zjevů 
Jiřičky a Vítězky, rodinného kruhu starého pána na Smečně i věrné 
. jeho čeledi, i oděl pohádkovým kouzlem upomínky na svatou zemi i ta- 
jemné pouti mladých Děpolticů. Škoda, že neprovedeno dosti důsledně 
na základě osnovy pevnější, co v románě tom jako letmo začato a vábně* 
naznačeno. I starý pán na Smečně měl obdržeti důraznější úkol činiiý 
i neměl býti tak prostě oloupen o čtenářovu sympatii tím, že jej autor 
bez vysvětlení nechal tak zatvrzele zapuditi syna, z příčin srdci otcov- 
skému na takový čin zajisté nedostatečných, a zběžně jen se později 
pak zmínil, že se to stalo mstivým návodem Doupňákovým. Právě ten 
návod *a vnitřní zápas otcův, než lstivým důvodům svého nepřítele se 
poddal, byly věci nejdůležitější, tenkrát chtěl i měl čtenář nahlédnouti 
v duši milého mu starého pána Smečenského ; spisovatel však jej zklamal 
mlčením. Celkem, jak již praveno, nedostatky této práce ukazDgí osno- 
vatele nedosti vycvičeného, půvaby její pak jeví pěkný, mnohými laho- 
dícími zvláštnostmi vynikiegící talent, autorův. * Řeč jest mile plynná 

• a Výrazná, často však zbytečně obšírná. Nelibě dojímtgí mluvnické po- 
klesky, jako „křížemi", „v duchu Anežčiném^ a j. v. 

. Z histovie naši nejnovější obraly si J, J, Stankovský některý 
z četných Kocourkovů českých s veškerým jeho šosáctvíiň i se zoufalým 
jeho bojem proti duchu moderního pokroku, i vylíčiv jej s patrnou 
satyrickou pochoutkou napsal knížku s názvem: Milovský reformálar^ 
maloměstská povídka. Knížka ta celým provedením vyniká nad spis 
téhož autora, o němž nám bylo referovati loni. Milevským reformátorem 
jest osvícený a vlastenecký kněz, jehož přičiněním svržen purkmistr 
Tramplhanes s celou honorací kocourkovsky kovaného šosáctva- Milev- 
ského, učiněn konec čistému hospodářství obecnímu a jiným neplechám, 
vystavěna nová škola, založena knihovna, záložna atd., kteréžto příběhy 
ve skutečnosti stokrát se opakovaly a ještě opakovati budou v našich 
malých i větších obcích. Stankovský vylíčil převrat ten rysy dosti sice 
povšechnými, i při tom však dosti říznými a zábavnými, nezapírajícími 
nikde, že kresleny jsou s chutí a s humorem. Někde ta říznost až meze 
překročila; slova jako „físáže^ a podobná nepatří do literatury. Chtělli 
by 'Stankovský budoucně i hloub a zevrubněji sáhnouti v mikrokosmos 
našeho šosáctva, zavděčil by se zajisté svému čtenářstvu; zdá se, že 
se mn v oboru tom da« nejlépe. • ^^ Krásnohorshá. 



Nové piaemnictifi — Somán a povídka. 257 

Jakub Arbes dobyv sobě mezi našimi belletristy velmi čestného 
jména, jal se nyní vydávati sebrané svoje spisy pod názvem Bomanetta] 
budou obsaženy asi v šesti sešitech. My nejsme sice ani z těch, kdož 
při každém novém zjevu literárním předkem po tom pátrají, zdali už 
někde nevysk3rtlo se něco podobného, ale také ani s těmi nesouhlasíme, 
kteří už v pouhém titulu spatřigí znak originálnosti, jelikož na tom, 
kterak někdo sví^ plod pojmeni:ge, nehrubě záleží; název „romanetto*' 
nepochází ostatně od Arbesa, nýbrž od někoho jiného. Dle našeho 
sondu nejeví se originálnost v takových malichernostech, nýbrž v nových 
myšlenkách a v tom, kterak spisovatel je pojal, kterak je ke svému 
účelu zpracoval a v jaké spůsobě obecenstvu je podává. A tu již máme 
ovšem za to, že Arbes v tom i onom ohledu snaží se býti původním; 
jet on myslitel samorostlý i samostatný, mající nevšední talent kombi- 
nační a čilou, ač poněkud pošmurnou fantasii, kteráž jeví značnou 
příbuznost jednak s americkým básníkem £dg. All. Poeem, jednak 
s naším J. J. Kolárem, jehož fantastický román Pekla zplozenci způ- 
sobil druhdy nemalou sensaci a sotva zůstal bez účinku na mysl Arbe- 
sovu. Arbes rád vyhledává látky neobyčejné a podává je svým zvláštním, 
realisticky spůsobem. Láska, kteiá sice v románech bývá hlavním 
faktorem, zůstává u něho buď docela stranou, anebo musí se spokojiti 
8 podřízenou úlohou. Za to však tím bedlivěji všímá si Arbes otázek 
sociálních, zejména v novějších svých románech. — Y prvním svazku 
romanett jeho obsažena jsou tři romanetta: 8v. Xaverius, Sivooký 
démon a Neivtonův mozek, jež mají cenu velmi nerovnou. 

Nejzdařilejší z nich, ba snad nejlepší ze všech posavadních prací 
Arbesových, jest Sv. Xaveríus, jejž pokládáme mezi vybrané plody naší 
novelistíky posledního desítiletí. Dost možná, že první myšlenku k této 
novele vnuknul Arbesovi Poeův Zlatý chrobák (přeložený v Mikovcově 
Lumíru), neboť zde i tam jedná se o dobývání pokladu pomocí ducha- 
plné kombinace; avšak dále jich podpbnost nesahá, neboť Arbesovo 
provedení jest důmyslnější, do všech podrobností pečlivě propracované, 
a k místním poměrům výborně přispůsobené a k pravdě podobné tak, 
že skutečně nejeden čtenář schválně šel na Malou Stranu do kostela 
Svatomikulášského na obraz Balkův se podívat. Největší pak ceny do- 
dává tomuto romanettu psychologická hloubka a důslednost, s kterou 
vylíčen rekův duševní vývoj, postup a zápas tak zdařile i do podrobná, 
že nám tudíž poskytnuta zajímavá psychologická studie. Spisovatel tu 
pojal šťastnou a plodnou myšlenku, vylíčiti člověka, který zabrav se do 
řešení problému náhody, s železnou vůlí a logickou důsledností pokra- 
ČT]ge ve svém bádání, při čemž nevědomky stává se hříčkou samých 
ná^od, až na konec sklamán jsa a tělesně zničen musí uznati, že se 
honil za pouhým přeludem. Hleděl vyzkoumati tajemství, ukryté dle 
jeho dommění na Balkově obraze sv. Xaveria, jehož pomocí pak doufal 
nalézti poklad: tajemství nevyzkoumal, místo pokladu nalezl bezcennou 
sbírku minerální, ze všech těch marných snah a sklamaných nadějí 
zbyla mu útěcha dosti lichá, že „povzbuzen k hlubokému a vytrvalému 
přemýšlení, ku kombinaci, která i v případu, kdy by byla falešnou, 
musila by bystrost Jeho ducha zvj^šiti," a celé tajemství obrazu vidí se 
konečně v tom, že „člověk aspoň poměrně může dosáhnout štěstí ne- 

18 



258 P. Sobotka: 

oblomnou, skálopevnou důvěrou v myšlenku, byt sebe klamnější/ a ta 
že jest vtělena v tazích umírajícího sv. Xaveria. 

Sivooký démon jest práce slabší, která sice místy poskytuje zda- 
řilých momentúv, ale celkem nikterakž neaspokojiye. Takový ženský 
charakter, jaký se nám tady předvádí, jesti psychologickou hádankou, 
kterou my sobě rozluštiti neumíme; ba zdá se nám, že spisovatel sám 
nevěděl, co si s ním počíti, leda by byl chtěl illustrovati latinské po- 
řekadlo, že „varium et mutabile semper femina". Ta žena něžná, tklivá, 
útlocitná, kteráž opustivši pohodlné bydlo, v němž byla samostatnou 
vládkyni, dobrovolně snáší bídu a svízele k vůli svému milenci a svému 
dítěti, sotva že si byla získala naši sympatii, vrací se nigednou sama 
opět ku svému někdejšímu dobrodinci, u něhož si počíná tak podivně, 
téměř buršikosně^ že bychom jí ani nepoznali, kdy by nám spisovatel 
nepovídal, že jest to táž osoba. Její povaha jesti směsicí jemného 
citu, lásky, vášně, mužné ráznosti a ženských vrtochů, jež vystupují 
beze všech přechodův. Nápad s rakvičkou, z níž vyčerpán vzduch, aby 
mrtvola dítka nesetlela a zůstala v životní své podobě, patří ke zvlášt- 
nostem Arbesovým. Avšak musíme vytknouti, čehož sic u Arbesa ne- 
bývá, nedostatečné tytýž motivování; ku př. proč Regina od svého 
příznivce náhle beze všech prostředkův odešla a opět tak náhle se 
vrátila? proč se její mUenec s ní tajně v noci scházíval, když ona jsouc 
neobmezenou paní ve dvorci snadno mohla mu poskytnouti bezpečného 
útulku? Konečná máme za to, že by byl spisovatel aspoň v této po- 
vídce lépe učinil, kdy by byl svou osobu nevpletl v děj, ve kterém 
hraje úlohu až příliš trpnou, zejména vůči svůdným vnadám a situacím, 
při kterých asi těžko bývá zůstati chladným pozorovatelem. 

Třetí romanetto, Newtonův moeék^ zesnováno jest na vědecké 
thesi, že kdy by člověk mohl předstihnouti letem svým rychlost světla 
slunečního, viděl by, ano se děje v tu chvíli, co se bylo na zemi 
udalo před desíti, sty roky, třeba i před tisíci let dle toho, jakou 
rychlostí by se od země vzdaloval. Myšlenku tuto znázornil spisovatel 
následcgícím spůsobem : usednuvše na zvláštní jakýsi aparát, který byl 
přítel z neznámého kovu zhotovil, a nasadivše si brejle z neznámého 
skla vylítli spolu do výše a vznášejíce se vždy větši a vět^í rychlostí 
viděli na zemi děje dávno minulé, patřili, kterak před jich očima se 
posud odehrávigí veškery bitvy, jež kdy byly bojovány, počíniyíce bitvou 
Kralohradeckou a postupujíce nazpět do šedé dávnověkosti ; pak se 
opět bez úrazu dolů spustili — jen škoda, že to všecko se dalo toliko 
ve snu, což by se bylo bez Newtonova mozku bez pochyby také povedlo. 

Co se týče konečně stránky formální, jest ovšem řeč Arbesova 
k látce přiměřena, tytýž skoro vědecky stručná a přesná, avšak neškodilo 
by, kdy by byla méně střízlivá, ale vzletnější, někdy také češtější. 

Od Věnceslavíf LuSieké přinesl Vlil. ročník Libuše, dvě práce 
původní: román Na ericeninách a některé drobné Povídky $ malého 
města. Při podobných pracech bývá dovoleno především tázati se, pro 
jaké obecenstvo jsou určeny a zdali se pro ně hodí čili nic; vyšetřování 
jich ceny esthetické smí vedle praktické této otázky ustoupiti do pozadí. 
Neptámeli se tedy po ceně literární a mámeU na zřeteli, že čtenářstvo 
Libuše náleží větéím dílem ke krásné pleti a vyhledává nejraději takovou 
duševní zábavu, kteráž více srdce nežli rozumu dojímá, třeba požadavkům 



Nové pisemnictvi — Bamán a povídka, 259 



f 



i- 



uměleckým nehoyěla: můžeme říci, že povídky Y. Ložické takovému 
čtenářstva poskytují čteni zábavného i pohnatlivého ; žádná ztgisté dívka 
nepřečte román Na gřícenináeh, aby se jí oko nezarosilo i^lzon. Látka 
jest tu rozmanitá i dosti ztgímavá; kdy by také charaktery byly ostřeji 
pojaty a vypracovány, kdy by pohnuti^ činův a změny míst byly pře- 
sněji vylíčeny a- odůvodněny, měli bychom před sebou dobrý románek. 
Ovšem — kdy by ! — Povídky malého města k charakteristice lidu 
našeho ničím nepřispívají, jak bychom se toho' vším právem nadali. — 
Co se týká stránky jazykové, vybýhá se spisovatelka s úzkostlivostí až 
báječnou všem osobním zájmenům, obávajÍQ se nepochybně, aby se ne- 
dopustila germanismu; děje se to i v takových případech, kde osobní 
zi^mena pro důraz nebo protivu jsou nevyhnutelná. My na př. jsme 
říkávali za mladých let: „Já tebe miliýi, miligeš ty mne?^ anebo: 
„Já. jsem tvá a ty jsi m^j!" kdežto podle V. Lužické nyn^ší milenci 
mnohem stručněji sobě fíkaji: „Milici tě, miligeš mne?" anebo: „Jsem 
tvá, jsi můj!" Kdy by to šlo po telegrafu, kde za každé slůvko se 
musí platiti, pochopili bychom tuto stručnost. Mimo to libige sobě 
spisovatelka až příliš v úsečných větách, které ani Y. Hugovi vždycky 
nesluší, neřkuli jí. Konečně přiznáváme se, že jsme nebyli „rozradost- 
něni" čtouce pořád jen o samé veselé, smutné nebo trudné „náladě," 
poněvadž toho naši předkové neznali: oni bývali jen dobré mysli 
a v dobré míře, nebo prostě smutni a veselí, anebo mívali radost a zá- 
rmutek; nemáme proč jich nenásledovati. jy Sobotka. 

Básník, jenž byl v dřív^ší době jen s úchvatnými zpěvy na ve- 
řejnost vystupoval, Antal Stašek, překvapil nás velmi mile prací jiného 
druhu, románem Nedokončený obraz. První krok svůj na novou půdu 
učinil šťastně, bez kolísání, bez umdlévání, jeho první delší prosou psané 
dílo bnjí životní silon. YŠeliké půvaby, kteréž zdobívigí podobné prvo- 
tiny opravdových talentů, lze tu stopovati na každém téměř listu, ovšem 
pod rouškou, jež je mimovolně poněkud zastiňige : jest to touha při 
první literární práci tohoto druhu snad nevyhnutelná a mnohdy naprosto 
osudná, touha, vyslovil vše, co nitrem zachvívá, řekl byďi, vydech- 
nouti celou duši do prvního uměleckého díla; ráz na ráz, bez ustání 
kui^vá se tu obraz na obraz, scéna na scénu, tkanivo děje proplétá 
se úžasným chvatem — vše, co právě mysl autorovu vzrušiýe, obráží 
se věrně na hladině povídky — vesměs na úkor úměrnosti, uměleckého 
souladu celkového. I Nedokončený obraz jest na některých místech 
zakryt tajemnou touto rouškou, kteráž však cloní půvaby jeho jen v tak 
skrovné míře, že nemůže býti počítána mezi vady základní. Shledáváme 
to jmenovitě v oddílech, kde rozžhavené city básníkovy sobě lávovým 
proudem klestí cestu ze sopečné hlubiny, zaplavigíce vše, co se jim 
namane — kde básník soustředil celou silu své poesie, celou žhavost 
svého nadšení v míře až nadbytečné. To platí téměř bez výjimky 
o místech, kde básník líčí dušeióií život svých hrdin, zvláště pak osoby 
hlavní, démonického Petra^ kterýž se zdá býti symbolem veškerých 
nespoutaných a nikdy neskojených tužeb, jež kdy v nitru básníkově 
vířily. Nicméně přechodní tato slabost komposice — která může býti 
týmže právem zvána i překyptgící silou její — není s to, aby vážně ru.- 

18* 



1 



260 O. Mokrý: Nové pisemnictvi — Bomán a povídka. 



• 



šila pozornost při čtení díla v samém zrně svém tak ryzího a přiro- 
zenou lahodou dýšíciho. Staškovo péro vedeno vrozeným taktem, beze 
vší hledanosti a úmyslné snahy, vybírá sobě v zapomenutém zákoutí 
denního života zjevy nejzajímavější a přiodívá je milým půvabem své 
prosté poesie. Y mnohém ohledu podobsgí se kresby Staškových romá- 
nových reků geniálním ěrtám Mánesovým; všude týž silný rys, táž 
příkrost tahu; ale vše kypí životem, z každého záhybu hledí na nás 
kus ryzf české, národní charakteristiky. 1 vedlejší osoby prodchnuty 
jsou tímto rázem, ba mnohdy zdá se, že básník těžiště svých poetických 
intenci přesunul z osob hlavních v toto pozadí, při němž se zvláštní 
oblibou dlouho prodlévá. Již na počátku románu znamenáme, tento 
úkaz při líČQní domácnosti Hájkovy, výrazněji vystupuje teprve v samém 
středu románu, kdež nám básník, jako na napjaté bílé stěně předvádí 
silhuety l&konošských horalů v rozkošném reji. Jsou to typy tak zda- 
řile volené, s takou bodrou a svěží náladou v život vzbuzené, že jimi 
Stašek vstupuje mezi nejlepší pozorovatele českého lidu vesnického. 
Jmenujeme v té příčině několik postav, jichž obraz se jistě v duši 
čtenářovu trvale vryl: starého, polobáječného strýce Tadeáše, prototyp 
českých výměnkářů, schytralého Blažka, neznaboha a novináře Krulicha, 
chvástavého koňaře Kocourka, Girondistu Jíru Kouteckého a j. v. Y této 
části Nedokončeného obrazu spočívá nevšední kouzlo poetické, ba 
jednotlivé třeba roztroušené tyto kapitoly zjednaly by dílu Staškovu 
zvučné jméno i na širším trhu literárním. Co se týče dvou hlavních 
postav románu, Petra a Yerunky, soustřeďcgí se sympatie naše přiro- 
zenou měrou jen kolem lepého zjevu Yerunčina — povaha Petrova 
jest jak již připomenuto, příliš démonická, aby dovedla nás k sobě 
vřelým přátelstvím připoutati. Zdá se nám, že básník při líčení osoby 
Petrovy prodlel příliš dlouho ve stinném přísvitu, jako by přitlumiti chtěl 
duhovou hru barev, v níž tone vábný zjev Yerunčin. Povaha Jindřichova, 
ač má býti pendantem Petrovým, je poněkud skreslena svým apatickým, 
místy i přímo odstředivým zjevem, klesá na slabou, neúčinnou folii ener- 
gického zjevu Petrova, na postavu, jíž samé nejsou chvílemi povědomý 
účely vlastního konání, neřkuli aby stačila na velké idey, jež hned na 
počátku vepsala ve svůj program. Děj vypravování Staškova jest složen 
z několika duchaplných episod, kteréž rozbíhají se jednotlivými oddíly 
románu, až pak ku konci v hlavní proud základní vplývají. Jednotlivé 
z nich tvoří takměř celkovitou povídku; tak na př. vypravování starého 
kněze, kteréž trpí poněkud přílišností, sahajíc až k mezím nemožnosti, 
neb romantický příběh Žofíin, podivné, málem i bizarně osudy Damia- 
novy a t. p. Základní děj tvoří nešťastná láska horské dívky k démo- 
nickému knězi Petrovi a tragické rozřešení společenské této neshody, 
samovražda obou milenců, jimž hrozí v posledních okamžicích i lyn- 
chová spravedlnost podrážděného lidu. Již pouhá kostra děje je sama 
o sobě velice zajímavá; přidružimeli k ní bohaté líčení duševních zá- 
pasů, mistrnou zevnější charakteristiku osob, originální půvab podhorské 
stafáže, dospějeme k úsudku, že román Staškův, v němž vše toto sou- 
středěno, je nevšedním zjevem literárním. Otakar Mokrý 



Eushé časopisectvo r. 1878, 261 

m 

Kuské časopisectvo r. 1878. 

Tiskové poměry na Rusi jsou nyní arci mnohem volnější, než 
bývaly na př. před 20 lety, kde mohl denní list vycházeti téměř jen 
v Petrohradě; dle zákona z r. 1865 mohon v Petrohradě i Moskvě 
vycházeti jako všeliké spisy tak i časopisy bez předběžné censury, 
mi^íii více než 10 archů; všechny ostatní spisy musejí 3 dni, spisy 
periodické 2 dni před vydáním a denní časopisy při početí tisku býti 
dodávány ředitelstvu záležitostí tiskových, neb na venkově censumímu 
komitétu. Ředitelstvo může vydání spisu zastaviti, ale záležitost taková 
musí býti odevzdána soudu k rozhodnutí. Odpovědným za obsah je 
především spisovatel, a nemožnoli ho vypátrati, i nakladatel a tiskař; 
u časopisů ovšem redaktor i autor. Konfiskace dovolena jen, kdy by 
společnosti ruské uveřejněním spisu mohla vzejíti příliš veliká škoda. 
Za to však zavedena jest soustava výstrah ; dostaneli časopis třetí vý- 
strahu, může mu býti odňat pouliční prodej, aneb může vydávání jeho 
zastaveno býti na nějakou dobu či na vždy. K tomuto zákonu vydán 
r. 1873 doplněk, že vláda může časopisům zakázati, aby nejednaly 
o jistých otázkách, jichž rozbírání se zdá býti nebezpečným vládě 
neb státu. 

Kromě censury obtíženo jest ruské novinářstvo ještě jiným bře- 
menem. Denní a týdenní časopisy, jakož i spisy o méně než 10 arších 
mohou vycházeti jen v takových městech, v nichž je zřízen censumí 
úřad a jichž jest velice poskrovnu. V Petrohradě sídlí hlavní ředitelstvo 
tiskových záležitostí, to pak má devět filiálek čili censumích komitétů 
pro celou říši ruskou. Yyjmeli se tedy několik velkých měst (jako jsou 
Moskva, Oděsa, Varšava, K^ev, Helsingfors) jest všem ostatním četným 
i velikým městům provinciÚním nemožno míti svAj denník neb aspoň 
týdennflc, poněvadž všechny rukopisy nutno zasílati k censuře do jiných 
měst, odkud se často teprv za několik neděl vracejí. Má sice každé 
gubernské město své „gubemské vědomosti,^ ty však vycházejí pod 
dozorem náčelníka místních úřadů, a jsou tedy vlastně jen věstníky 
úředními. 

Všech časopisů vycházelo minulého roku na Rusi asi 500; od- 
počtemeli od toho asi 60 listů vydaných v jazyku polském, německém, 
ífancouzském a j., dále 36 časopisů, které jsou migetkem universit a 
vysokých škol (učené zprávy a sborníky), pak 160 orgánů průmyslových 
cechů a kupeckých gild, a konečně 101 vědomosti gubernské, zbývá 
neodvislých ruských žurnálů asi půldruhého sta, což je dojista číslo 
nápadně nepatrné v poměru k ohromnosti říše a počtu obyvatelstva. 

Pustíce se zřetele časopisy odborné — které zai^ímají zase dobrou 
polovici žurnálů neodvislých — projdeme řadou hlavní politické a lite- 
rární listy ruské, naznačíme jich hlavní směr i vytkneme, pokud možno, 
poměr jich k nám Čechům. 

V ruské publicistice jeví se v nejnovější době tři hlavní směry: 
směr národně liberální, směr slovanský a směr mladoruské strany oprav. 
Ruští liberálové, jichž sídlem je hlavně kosmopolitický Petrohrad, ne- 
přejí myšlence slovanské a jejich dlouholeté spory s Moskevskými sla- 



262 Ruské čdsopisectvo r. 1678. 

vjanofily, ač vlivem války za osvobození Slovanův poutuchly, jsou přec 
ještě daleky konečného vyřízeni. Straně této dostačijýe Rusko samo 
o sobě, vzdělávané ovšem dle vzorů evropských, Slovanstvo jim není 
nezbytným. Orgán jich Golos (Hlas), redigovaný obratným Bj-ajjevským, 
projevuje svou nechut k věcem slovanským dosti opatrně, ač i on ji 
časem pustí uzdu. Birievyja Vědomosti (Bursovní zprávy) mluví už 
veskrze otevreněji, neskrývajíce svou nelibost nad myšlenkami slovan- 
skými. Do nás Čechův si na př. vloni (30. května) stěžovaly, že z nás 
bude jednou slayjanofílská propaganda, i pravily do slova: „Máli sluš- 
nější část naší žurnalistiky za nutné bojovati proti šerednému vlivu 
slavjanofilstva doma, nemělo by ji pranic překážeti, aby se postarala 
o rozšíření boje i za hranice vlasti.^ O našich sympatiích k Rusům 
rozepsal se v Birž. Vědomostech (18. ř(jna) p. Nevolin, že prý sobě 
Rusů vůbec málo všímáme, a jen proto trochu o život ruský se inter- 
es^jeme, abychom od nich nabývalo hmotné podpory: „cechové jako by 
ani nepřipouštěli, že jest v našem životě možno cosi vážnějšího kromě 
slavjanofilstva, i nemohou pochopiti, že ruskému národu není Slo- 
vanstva ani potřebí." Pokud víme, neozval se proti těmto nařknutím 
žádný český časopis z úmysla či přehlednutím; však zastal se nás 
Ruskij Mir, jenž odpovídaje Birž. Vědomostem, pravil mimo jiné: „Ze 
slovanských národů interesuji se našim životem cechové nejvíce, a jistě 
nepoměrně více^ nežli posud my dbáme o záležitosti české." — Již 
z malých těch ukázek patrno, jaké stanovisko zapjali proti nám Petro- 
hradští liberálové z tábora Golosu a Birž. Vědomostí. 

Zcela jinak ovšem hledí na nás slovanská strana na Rusi a její 
hlavní orgány Moshovskija Vědomosti a Novoje Vremja. Moskevské 
Vědomosti, jež jsou sice majetkem Moskevské university ale již od 
mnoha let spočívají v rukou nejlepšího ruského žumatisty Eatkova, 
a hájí směr slovanský proti Petrohradslr^ západníkům i všímají si 
každého důležitějšího aýevu mezi' Slovany; nečerpají své zprávy o slo- 
vanském světě z německých žurnálů Vídenských jako některé jiné ruské 
listy, nýbrž z původních pramenů slovanských a staví proto Slovanstvo 
vždy v pravé světlo. Během roku minulého stala se v nich zmínka 
i o všech důležitějších zjevech české literatury. — Též Novoje Vremja 
(Nová doba), vydávané Suvorinem v Petrohradě, chová se spravedlivě 
k našim snahám; zajímavým spůsobem líčil tam zejména Molčanov ve 
svých dopisech z Prahy, z Uher a z Jihoslovanska naše sympatie k Rusilb 
a náš život ve všech jeho fásích. 

O representantu mladoruské strany oprav, o Btisském Miru (Světe) 
stala se již výše zmínka, z niž patrno, že též u této strany Slovanstvo 
požívá přízně. Tvrdí se, že Russkij Mir je blízek careviči následníku; 
pak by směr jeho byl pro nás velice vítanou zárukou do budoucnosti. 
Russkij Mir védo si spůsobem velice ušlechtilým, nedere se v popředí, 
a jednali se o věci slovanské, uznává rád vůdcovství Moskevských 
Vědomostí. I on mívá časté zprávy o Praze, a přinesl minulého roku 
též obšírné zprávy jak o naší literatuře tak o našem životě společenském 
a xědeckém. 

V Petrohradě vycházejí ještě denníky St. Petěrburshija Vědo- 
mosti^ Russkij Invalid (inspirovaný ministerstvem války) a Syn Ote- 



Buské časopisectvo r. 1878, 263 

čestva (Syn vlasti, nejrozšířenější z ruských listův, maje asi 35.000 od- 
běratelft — Novoje Vremja má 25.000, kdežto u ostatních kromě 
Golosu a Moskevských Vědomostí náklad nepřesahuje 10.000 exempl.) ; 
v Moskvě též Sovrefnennyja Izvěstija (Současné zprávy), vOděse pak 
Pravda a OděssUj Věstnik. 

Nápadně nepatrný jest počet ruských týdenníků; nemohouce býti 
tak objemné, aby číslo přesahovalo 10 ai*chů, podléhají censuře; aby 
se vydavatelé časopisů literárních tomu vyhnuli, vydávají své žurnály 
v objemných knihách dvaceti až Iřicetiarchových, jichžto sestavování vyža- 
duje pakMelší doby. Pozoruhodný politický týdenník ruský jest toliko 
Oraidanin (Občan), jejž vloni stihlo třímésíčné zastavení, protože 
otiskl řeč Aksakova o smlouvě Berlínské ; jde směrem slovanským, vidí 
však uskutečnění slovanské vzájemnosti především v pravoslaví a obírá 
se proto zhusta otázkami náboženskými. Y jeho čele stojí kníže Meščerskij. 

Obrázkové týdenníky ruské jsou rázu kosmopolítického, všímajíce 
si záležitostí národních a slovanských jen, jsouli časové. ZdařilýToi 
iilustracemi původními vyniká Vsemittiaja (světová) Hlustracija ; mimo 
tu ještě uvésti sluší Ogoněk (Ohýnek) a Nmu (všechny tři vycházejí 
v Petrohradě). 

O významu měsíčných „žurnálů,^ jež svou formou tvoří ruskou 
specialitu, mluvili jsme v Osvětě vloni, jednajíce o Někrasova Sovremen- 
niku; onyť udávají směr v literatuře krásné na Rusi. Každá čelnější 
literární škola ruská má sv^j měsíční orgán, kam ukládá plody své 
dříve, než je rozešle mezi obecenstvo ve zvláštních otiscích. Až do 
nedávná měli Rusové tři takové měsíčníky. V Petrohradě vycházely 
jako nástupci starého zašlého Sovremennika Otěčestvennyja Zápisky, 
redigované Někrasovem a Věstnik Evropy, řízený M. Sterojulevi- 
čem. Proti nim stál Moskevský Russkij Věstnik, vydávaný Katkovem. 
V poslední době se ' však poměry změnily ; v Petrohradě přibyly mě- 
síčníky Dělo a Slovo (vzniklo r. 1878) a od konce minulého roku 
vychází v Petrohradě pátý literární měsíčník Busskaja Rěč; podobné 
se oznamtge 1 z Moskvy, že tam založen nový žurnál, Russkaja Duma, 
Tento rozvoj ruských měsíčníků jest nejlepším důkazem, v jaké míře 
se na Rusi vzmáhá, literární ruch. Co materiálu spotřebuje jediný ta- 
kový měsíčník, dá se posouditi z toho, že vydá do roka přes 300 ti- 
skových archů lexikálního formátu. Svým směrem lne většina měsíčníků 
k západu. Nejstaršímu z nich, Otěčestv, Zápiskám, smrtí bý-valého jich 
redaktora A. Někrasova valně ubylo ceny. 

Z osvědčeíiých, dávných sil zbyl Zápiskám jen satirik Ščedrin, 
jenž humorem i trpkým sarkasmem svým dovede upoutati čtenáře; 
z nových redaktorů jest Jelisejev, dávný druh Někrasova, již starý po- 
hodlný pán, a mladší Michajlovskij je zároveň novelistou, publicistou, 
filosofem a feuilletonistou — píše o všem, a nudí vším. V části be- 
letristické zaujímají největší prostor překlady ; AI. Daudet, Zola, Ouida, 
Bret Hart jsou na denním pořádku ; Hugova Historie zločinu vycházela 
současně ve čtyřech neb pěti překladech ruských žurnálů. V měsíčních 
přehledech podává se obšírný referát o každém novém francouzském 
románu, aČ úvahy o produkci domácí jsou vzácný. 



264 Buské čtxsopiseetvo r. 1878. 

Lepši jest Věstník Evropy, který minalého roku vynikl vůbec 
nade všechny měsíčníky. I původní prodakce zastoupena v něm čestněji ; 
měli jsme v minulých číslech Osvěty příležitost, poukázati na některé 
vynikající práce tam vytištěné. Poměr jeho ke Slovanstvu je týž, jako 
pi^ Ot. Zápiskách; oba listy přinesly minulého roku obšírné úvahy 
o světě slovanském, v nichž se postavily proti slavjanofilům. Třetí Pe- 
trohradský měsíčník, Dělo (Práce), vycházející už pět roků, se směrem 
radikálním Qak sám vyhlaši\je), nevynikl minulého roku ničím zvláště 
památným. Čtvrtý, Slovo, založen počátkem minulého roku s dosti pa* 
tmým úspěchem ; za vedení osvědčeného kritika Antonoviče jal se ve ^ 
svých objemných svazcích vedle obyčejného obsahu žurnálového (beletrie, 
publicistiky, kritiky, článků ekonomických a vědeckých kompilací) při- 
nášeti také statě odborně vědecké, práce to hlavně mladších učenců 
ruských, čímž od jiných se liší. Od té doby však, co se Antonovič 
vzdal redakce, nemá Slovo již takového významu jako prvé. 

Nejmladší z Petrohradských měsíčníků, Russkaja RěČy bude tuším 
orgánem strany novoslovanské, pracigící dále na základech starých sla- 
vjanofílů Moskevských. Jako Moskevští přejou sobě i Petrohradští sla- 
vjanofilé návrat kRusi před r. 1700, však nespatřili v ní té dokonalosti, 
co Pogodin; jim jest návratem ke starým ideálům den 19. února 1861 
(zrušení nevolnictva) a ostatní reformy care Alexandra Osvoboditele. 
Reformy iyto docházejí plné obliby též u lidu, poněvadž se provádějí 
v duchu národním. S nimi tolikéž souhlasí staroobřadci (rozkolníci) — 
„Z Tvých reform vane duch stariny,** osloviti vyslanci jich care Ale- 
xandra. Strana mladoslovanská nehodlá se spokojiti toliko provedenými 
již reformami, nýbrž chce se také pro ruský národ dodělati všech výhod 
civilisovaného života. A těmto snahám má sloužiti Russkiga Rěč, jejíž 
redaktorem jest básník Navrockij. — Moskevský Busshij Věstník, ve- 
dený stále směrem slovanským, nepřinesl minulého coku nic obzvláštního. 

Mohli bychom uvésti ještě více měsíčníkův (Istoričeskaja bibUo- 
tíká. Žurnál romanov i pověst^, Bíbliotěka cUja Čtěnija), ale po- 
něvadž svým významem mjak nedostihigí výše jmenovaných žurnálů, 
můžeme o nich pomlčeti. Zmínky zasluhigí ještě měsíční sborníky histo- 
rických i Hterámě historických statí, jako jsou Archiv, žurnál věnovaný 
dějinám a Uteratuře, a Bussky Archiv s týmž programem ; v nich na- 
cházejí se zvláště důležité zprávy životopisné o starších spisovatelích, 
korrespondence, dodatky k spisům a p., bez nichžto se historik lite- 
rární neobejde. 

Ka konec ještě dodáváme, že se r. 1878 do Ruska bez censury 
připouštělo 337 zahraničních Uštů, z nichž bylo 154 německých, 55 an- 
gtických, 30 slovanských, 19 francouzských, 16 švédských, 12 vlašských, 
10 řeckých a 1 židovský; 107 z nich bylo obsahu politického. 



R. 1879. Cis. 4. 



O SVÉ TA 




Saint-Kené Taillan^er. 

' Podává 

Ferdinand Schulz. 

I^JQ^izí velikost má pro nás cenu tím větší, když valná její část záleží 
f^ve šlechetnosti k nám. O takové vlastnosti při učencích a umělcích 

zahraničných promluviti neudává se nám bohužel častá příležitost. 

Však v náhradu za to její zjev opravdový bývá opět tím skvělejší. 
Cím mezi Němci Herder a mezi Angličany Bowring, tím byl pro náš 
národ mezi Francouzi muž, nad jehožto předčasným hrobem n>iií 
truchlíme. 

Gaspard Ernest Saini-Bené Taillandier, po veškerém vzdělaném 
světě proslavený učenec a kritik francouzský, byl déle než třicet let 
hlavním obhájcem národních a politických práv českých za hranicemi 
naší vlasti, nadšeným tlumočníkem národního života českého po všech 
končinách světa, kamkoli jen vniká nepřestižitelná ve vý-tečnosti svého 
obsahu Revue des deux mondes. Můžeme vším právem se* honositi, 
že takový muž v takovém časopise vykládal, odůvodňoval a obhsgoval 
literární a politický život našeho národa před veškerou současnou intelli- 
gend světovou. Nabylili národové vzdálení správných vědomostí o dávných 
osudech a novověkých našich snahách, zmizelali hrubá nedorozumění, 
která mezi nejbližšími našimi sousedy tak dlouho vládla, o základě 
a účelích obnovené duchovní činnosti české, pohlížili k nám blízká 
i daleká cizina nyní okem značně jasnějším : Saint-René Taillandier má 
o to nejpřednější zásluhu. V národě nám úplně cizím neobjevil se dotud 
muž, který by byl hloub vnikl do naší bytosti národní, který by byl 
s vroucnější láskou přilnul ke všemu, co nám v minulosti a přítomnosti 
naší draho jest, který by byl s větším zápalem jal se apoštolovati za 
nás v cizině k nám buď netečné buď nepřátelské. Kouzlo našich hrdin- 
ských dějin ze století patnáctého zachvátilo vznešeného ducha jeho, 
strasti a muka naše ze století sedmnáctého dojala šlechetné jeho srdce 
a síla i právo obnoveného našeho života v století devatenáctém vzbudily 

19 



266 ^erd. Schulz: 

obdiv v krásné mysli jeho. Opět a opět zvábila jej k sobě naše vlast, 
on zavítal k nám několikráte, aby vlastníma očima spatřil, k čemu duch 
jeho už dříve byl se naklonil, aby z vlastního názoru nabyl nových 
dftvodův a dokladův k svému dávnému o národu našem přesvědčení, 
aby s d&razem vždy mocnějším hlásal spravedlnost pro naše žádosti 
národní a státoprávní. 

Vždy za deset let vykonal Saint-René Taillandier jaksi generální 
prohlídku v našem kulturním a politickém snažení, prozkoumal naše 
přičinění a naše úspěchy za ten čas, zvážil naši mravní a hmotnou 
sílu jakož i překážky, s kterými nám vždy bylo zápasiti, a vydal o tom 
všem svůj soud. Úvahy francouzského filosofa a dějepisce zůstanou nám 
povždy zrcadlem, v němž můžeme spatřiti stupnici, po které jsme v tomto 
století k svému cíli kráčeli. 

Saint-René Taillandier narodil se v Paříži dne 16. prosince 1817 
z rodičův nezámožných. Odbyv studia na školách Karla Velikého s pro- 
spěchem výtečným, dobyl si při veřejné zkoušce r. 1836 čestné ceny 
v oboru filosofie svou rozpravou francouzskou a druhé ceny rozpravou 
latinskou. Na to věnoval se po tři léta studiu právnickému a nabyl 
r. 1839 hodnosti licenciáta v právích a v umění literárním. Nedlouho 
potom vytknul sobě účel, v jehožto skvělém naplňování netoliko prošla 
největší a nejkrásnější doba jeho života, ale i vznikla a vzrostla jeho 
světová sláva co myslitele a spisovatele. Taillandier seznal, že krajanům 
jeho schází jasné poznání a dokonalé srozumění střední Evropy, nej- 
bližšího jejich sousedstva na pravém břehu Rýnském. Býti jim v tom 
prostředníkem a tlumočníkem považoval za úlohu důstojnou svého vzá- 
cného talentu. Měl£ nejdříve a hlavně na mysli ovšem říši německou, 
jejížto politické a kulturní poměry počínaly tenla'áte věstiti nedalekou 
bouři, a tím ož musily vzbuzovati zvláštní pozornost sousední Francie; 
však hned na první své výzkumné cestě v kraje podunajské mladý 
badatel francouzský potkal se se zjevy, jichž netušil a které jej velice 
překvapily. Našelť pod všeobecným jménem „Německo" veliké národní 
kmeny, kterým ten název nepříslušel ; seznal různorodé složení Rakouska 
a nahlédl do bojův, které plynuly z myšlenky už tehdáž valně pokročilé, 
z myšlenky o jednotě německé. 

Roku 1843 Taillandier vydal v Revue des deux mondes, tehdy 
ještě v Bruselu vycházející, první svou studii o Němcích a zároveň 
také o Češích, „Nynější stav vzdělanosti v Něinclch^ zní nápis té 
jeho úvahy, ale pod ním hned následuje seznam spisův, kteréž mu 
sloužily za prameny, a mezi nimiž nalézáme : Uber den gegenwftrtigen 
Zustand der bdhmischen Literatur und ihre Bedeutung, vom Gf. Leo 
Thun. Prag 1842 ; — Die Stellung der Slowaken in Ungam, beleuchtet 
von dem Gf. Leo Thun. Prag 1843; — Kollar's Reise in Ungarn; — 
Osterreich und dessen Zukunft; — Deutsche Worte eines Osterreichers atd. 
Na základě vlastních názorův a těchto literárních svědectví Saint-René 
Taillandier už tenkráte prohlásil, že střediště sjednocujících snah 
německých nemůée býti Vídeň, poněvadS Bahousho nepatři toliko 
éivlu německému. 

„Co se děje dnes mezi národy slovanskými, nad nimiž ono (Ra- 
kousko) panuje? Jaký ruch jeví se v Čechách a v Uhrách? Tyto ná- 



Sainťlíené TaUlandier. 267 

rodnosti, které dlouho zdánlivě byly ochotny podniknouti vůdcovství 
Německa, mluviti jeho řeči, přidružiti se ve všem jeho myšlenkám, nyní 
vzbuzuji své starodávné upomínky, pohaslé v několika stoletích, žádají 
zpět svou národní řeč, vyhledávají zpoly setřené stopy svého vlastního 
písemnictví, chtějí svou literaturu oživiti a vštípiti jí novou sílu. Slo- 
vané v Cechách s láskou synovskou ujali se svých dávných tradic; 
nejsou to jen národní písně, kteréž sbírá vzácná jejich pilnost, jest 
to věc mnohem důležitější, o kterou mezi nimi té doby jde: jest to 
sám duch jejich národního živlu, jejž Slované v Cechách chtějí nalézti 
pod ssutinami. A k čemu to všechno ? K čemu to hnutí tak opožděné ? 
K čemu po tolika letech toto procitnutí nenadálé ? Poněvadž . hledají, 
čeho by se zachytili v té opuštěnosti, do které je uvrhlo Německo. 
Co to znamená? Hle, celé země, o kterých se myslilo, že na vždy 
vkročily na cestu Německa. Náhle vidíme, jak v nejúplnějším ochuzení 
hledají sebe samy a jak chtějí ubírati se cestou vlastní, poněvadž říše, 
za jejfmižto osudy posud šly, zavedla je na poušť. Každý přisvědčí, 
že jest to zjev zvláštní a velice zajímavý. A ten spor jest úplně klidný, 
situace těch zemí nemá sob^ovné. Slované v Čechách a v Uhrách 
myslili dlouho a Evropa mjniila jako oni, že pod vlivem Německa 
vplynou do proudu národův evropských; však nic takového nestalo se. 
Když byli dlouho trpělivě čekali, tu jednoho dne už unaveni a dohnáni 
do krajnosti, byli přinuceni seznati, že není pro ně života v té říši, 
a nenalézajíce v ní ukojení svých duchovních potřeb, ustanovili u sebe 
bez rozhorlení ale s pevným klidem, že musejí spoléhati se toliko na 
sebe samy." 

Tak pohlížel Taillandier na literární a národní snahy naše, jakmile 
po prvé setkal se s nimi na svých výzkumech kultumě-politických ve 
střední Evropě. Znal už tenkráte směr prací Kollarových, Jungman- 
nových, Palackého a Šafaříkových ; srozuměl už tehdy duchovnímu 
zápasu národa našeho nejen s německým ale i s maďarským živlem 
v Rakousku. A na této dráze francouzský učenec stopoval náš národ 
nepřetržitě dále, nespustil jej se zřetele už ani na chvilku. Jak rychle 
a mocně mu přibývalo světla, dosvědčuje jeho nejblíže příští práce 
o českém národu, v dubnovém sešitu Revue des deux mondes r. 1855. 
n Dějiny české a český dějepisec František Valacký^ nazval Tail- 
landier tuto svou hlubokou studii, která v policejních tehdy vladařích 
Pražských vzbudila veliké pobouření. 

Saint-René Taillandier měl tehdy už za sebou své znamenité spisy 
o literárním a politickém proudění v říši německé: „Novalis, sa vie 
et ses écrits, 1847; — Histoire de la jeune AUemagne, 1848; — 
Études sur la revolution en AUemagne, 1853" ; jeho jméno bylo té 
doby také v Rakousku velice slaveno : proto jeho nová úvaha o českém 
národě, jemuž tenkráte kladla se od policejních prorokův lhůta jen 
několika let, způsobila ohromný poplach. Co Taillandier tenkráte o českém 
národě vzdělanému světu vypravoval, bylo výsledkem jeho první návštěvy 
v Praze, ovocem přímého poznání osob a věcí. Cechové nesměli tenkráte 
se dověděti, jak slavný badatel a kritik francouzský o nich soudí; 
časopis domácí, jenž se odvážil, potěšiti je povzbuzujícími jeho slovy 
V oněch trudných dobách, byl by tu smělost bez mála pokutoval svým 

19* 



268 Ferd, Schulz: 

životem. Klademe zde některé výňatky z článku Taillandierova, v němž 
tehdejší absolutismus viděl věc nebezpečnou státu. 

„V obnovovacím ruchu, jenž již skoro po půl století hýbe Evropou 
západní, země česká zaujímá místo význačné. Probuzení ducha národ- 
ního, jež takměř všude jinde buď zakrnělo v matném snažení, buď 
vzalo krvavý konec, způsobilo aspoň tuto hnutí duchovní, plné skvělosti 
a slibné budoucnosti. Když jsme na to patřili, jak šlechetní učenci 
s vlasteneckým nadšením se spouštějí na výboje vědecké, jak jazyk, duch 
a mrav druhdy tak slavné rodiny u jejich potomků dechem dějepisců 
a básníků na novo oživuje: tuť nebyla naše rozkoš nižádnou teskností 
zkalena. Člověk tu cítí pravý souhlas mravní zmužilosti a praktického 
rozumu. Toto snažení nebude marné, tato vítězství nevyzvou tragické 
zadostučinění. Země svatého Vácslava a velikého Otakara má podání, 
jež přirozeně vyzývigí bádání vědecké, a zapomenutí, v jakéž upadly 
tyto slavné osudy v ostatní Evropě, jest o pohnutku více činnosti 
učencův. Yímef, že země česká začátkem šestnáctého století pozbyla 
své samostatnosti, yimet také, že duchovní osvěta této země i po spojení 
s Rakouskem mocně a skvěle se rozvini^i v nehodách třicetileté války 
úplně vymizela. Co však dosti nevíme,T|est, že říše Vácslavova, Ota- 
karova a Jana Lucemburského po tři století, od třináctého až do šest- 
náctého, měla nejhlavnější úkol uprostřed národů německých, že dala 
kolik císařů říši německé, a že pod Karlem IV. a Yácslavem IV. skoro 
dosáhla oné nadvlády, již budoucnost Rakousku zůstavila. Y této zemí 
vidíme od středověku ony boje národní, jež nová doba zase byla roz- 
nítila, i byltě okamžik, kde národ český byl by málem nabyl převahy 
v lůně císařství německého. O těchto zpomínkách, tak úplně pro ostatní 
Evropu zaniklých, i sami Čechové všechnu stopu ztratili. Yše, co do- 
dává národu původní tvářnosti, zdálo se navždy odňato zemi české. 
Jazyk předkův byl z polovice zahynul ohněm a krví; uchováván pouze 
lidem vesnickým, byl vymizel ze škol, kněh, listin úředních, a po skon- 
čené třicetileté válce, jež zůstavila po sobě jen pouhé zříceniny v zemi 
Wallensteinově, zastoupila latina místo nářečí, Janem Husem ustáleného. 
Kde byla tehdáž ještě země česká? kdo si zpomněl na její bývalý úkol 
a její dřívější velikost? Památky všechny byly tak zničeny, že mohl 
Josef IL na konci osmnáctého století bez velké obtíže řeč německou 
na místě latiny zavésti, a takto odejmouti tomuto národu téměř poslední 
známku zvláštního kmene, poslední odstín skvělé druhdy bytnosti. Tu£ 
ale objevil se člověk . prostý a obětavý, jenž se zasvětil z vlastenecké 
úcty k odstrašijgícím pracem, a byv neznám za svého života, nyní jest 
od Čechův ctěn co posel Prozřetelnosti; mluvím o velikém íilologovi 
Dobrovském. Dobrovský nemyslil na to, aby k novému životu jazyk 
český přivedl, on v něm viděl pouze jazyk vymřelý, a jestliže konečně 
přece tušil, že by snad mohl v sobě ukrývati jiskru života, tedy to 
bylo teprv na sklonu jeho dráhy životní, a příliš pozdě, než aby se 
sám o to mohl pokusiti. Ale což na tom! Jakkoliv Dobrovský jazyk 
tento měl za vyhaslý, probádal jej nicméně s nadobyčejným ostrovtipem, 
vnikl v jeho ducha, odkryl jeho kořeny, proměny a historickou spří- 
zněnost, zesnoval takto na novo celou jeho budovu, a vychoval takto 
nevědomk>- ohnivější žáky, jižto byli ctižádostí nadchnuti, aby tomuto 



SíUnťEené Taillandier. 269 

tak učeně obnovenému nářečí vdechli nový život. Čechové mBji jakési 
právo, odkazovati se na Dobrovského činnost, jako by Prozřetelností 
naznačenou; bez prací tohoto výtečného filologa bylo by se vzkříšeni 
národního ducha mohlo státi touhou několika vybranějších duchů, avšak 
nebylo by zajisté mělo za následek onen jednohlasný ruch, jenž se tak 
mocné rozlehl a již zemi české navrátil, ovšem ne její politickou moc 
ze šestnáctého století, ale cosi taktéž drahocenného, její národní 
uvědomění a její nároky na slávu před tváří celé Evropy. Toto hnutí 
není z oněch náhlých výbuchů, jichž prudkost trvanlivosti na t^mn 
bývá, ono přestálo dvě rozličné proměny, dvoje pokolení se v něm 
účastnilo, každé se svou zvláštní spůsobilostí. Vidíme tu jakousi skrytou 
sílu, jež se rozvijí a tuží. První škola jest ještě úzkostlivá ve svém 
počínání ; druhá, více utvrzena ve své důvěře, kráčí již co vítězoslavné 
vojsko stále ku předu. Uvedlme dříve prvnější : tu potkáváme se s děje- 
piscem Pelzlem, spisovatelem málo vábným, ale vážným, uvědomělým 
a svědomitým, jenž osvětlil mnohé stránky dějin svého národu, zpo- 
tvořené záštím a předsudky Němcův, s Antonínem Puchmírem, s dvěma 
bratry Nejedlými, a zvláště s Krameriusem, jenž svým spisům uměl 
získati přístup u lidu vesni^ho, a s Faustinem Procházkou, jenžto 
nejprvnější na světlo vynesl st^é písemní památky národní. Jména tuto 
uvedená jsou dosud v úctě a drahé památce u českých národovců; 
avšak nicméně bylo třeba, aby tyto práce, plody to poněkud chladné 
učenosti, aneb příliš ostýchavého písemnictví více vyhovovaly zmáhající 
se horlivosti obecného uvědomění. Pelzel, Puchmír, Procházka neměli 
úplnou důvěru v zárodek a spůsobilost k životu tohoto jazyka, jejž 
Iďísili; oni psali po česku, jako novověcí latiníkové píšou latině, ne- 
troufajíce si pronésti celé své mínění a nezacházejíce se svým nástrojem 
s onou volností a nenuceností, jež jsou známkami života. Bázliví a obe- 
zřelí neučinili krok, pokud se o pevnosti půdy nepřesvědčili. Šestnácté 
století a jmenovitě doba císaře Rudolfa 11. bylo jim klasickým věkem 
jazyka a písemnictví českého; podle nich měly se s úctou zachovávati 
všechny zasvěcené formule těchto zlatých časů. Jak by tato škola 
puristů byla si mohla získati nějaký vliv na svůj národ? Takovéto 
písemnictví bylo by v brzce zůstalo pouhou mosaikou. — „Důvěřujme 
více v sebe,*^ pravila škola nová, „zpyttgme jazyk v památkách minu- 
losti, ale sbírejme ho též z úst lidu, jenž nám jej živým podáním do- 
choval. Nebojme se, že se musí ohýbati podle potřeb našeho věku, toC 
právě zkouška, již musí podstoupit. Jestliže nářečí našich předků není 
s to, aby vyjádřilo myšlenky našeho věku, k čemu bychom se o jeho oži- 
vení namáhali? Jaký užitek by vyplynul z našeho vlasteneckého křížového 
taženť?" Vůdce oněch, kteří takto rozumovali, nazýval se Josef Jung- 
mann. Jakožto skladatel dějin písemnictví českého a spisovatel velikého 
národilího slovníku, co slavný pomník vyznačeného, mohl ovšem Josef 
Jungmann takto mluviti k puristům a přinutiti starou filologii, aby se 
vyšinula z dosavadní koleje. To se dalo hned po skončených válkách 
císařství rakouského, v prvních letech restaurace, kde jsme viděli po 
celé Evropě vyvíjeti se tak šlechetné horování duchovní činnosti. Zápas 
tento trval několik let. Technickými hádkami o pravopis a mluvnici 
stala se celá věc spletenější, i bylo se co obávati, aby probuzení Čechů 



270 -ř*^^- Schulz: 

nezůstalo pouhou záležitostí učené akademie; avšak na konec připadlo 
vítězství novotářům. Mezi nejstatnějšími pomocníky Jungmannovými uvádí 
^e s úctou Svatopluk Presl, jenž se zabýval tvořením názvosloví při- 
měřeného nejnovějšímu stupni věd přírodních, Šafařík, jehož působením 
práce historické tak mocného nabyly vzletu, Hanka, jenžto bádaje po 
zaniklých pravidlech pravopisu byl tak šťasten, že nalezl v pohozeném 
rukopise drahocennou sbírku dosud zcela neznámých zpěvů národních 
z XI. až do Xin. věku, KoUar, Čelakovský, Elicpera, HoUý, jižto 
původním básnictvím okázali světu, že nářečí minulých věků může se 
dosud ozdobovati novými květy. Nesmíme zapomenouti na dva výtečné 
členy české aristokracie, dva vlastenecké šlechtice, jimž se po čas 
dlouhé jich životní dráhy podařilo, podněcovati po sobě obě školy — 
šlechetná hrabata Františka a Kašpara ze Šternberka. První, horlivý 
milovník historického bádaní, obezřelý sběratel kněh, rukopisů, památních 
penízů a starožitností všeho druhu, což vše své vlasti odkázal; druhý, 
účinně oddán zvláštnímu odvětví vědeckému, pilný a dovedný botanik, 
poctěn přátelstvím Humboldta, Cuviera a Bertholleta, oba proslaveni 
v letopisech znovuzrozené Čechie založením národního musea. Toto 
národní museum, zaražené r. 1818 hmj^aty ze Šternberka a mocně 
podporováno purkrabím českým, hrabám Kolovratem Libšteinským, 
mělo za účel usnadniti bádaní vědecké ve všem, co mělo vztah na kmen 
slovanský v těchto zemích. Mravy, dějepis, zeměpis, přírodní vědy, to 
vše národní museum v sobě zahrnovalo. Bylof ohniskem těchto tak 
krásných nadějí, bylť to výbor ruchu a činnosti. Musejní výbor upotřebil 
příspěvků svých zakladatelů na založení knihovny, do níž se všechny 
před zapomenutím a úplným zničením uchovalé památky k upotřebeni 
učencův tíkládaly. Museum vydávalo všechna veliká dila nové školy, 
Jungmannův slovník, Šafaříkovy Starožitnosti slovanské a jmenovitě 
zarazilo r. 1827 periodický spis, jenž měl nejrozhodnější vliv na toto 
obživeni celého národu, časopis českého národního musea. Který člověk 
byl hoden, aby mu bylo svěřeno vedení tohoto časopisu? Ve skvělém 
státu českého vzkříšení vyhledávali hrabata Šternberkové člověka nového 
s odhodlanou zmužilostí, spisovatele, jenžto podav již důkazy o svém 
vlastenectví a vědecké schopnosti, přece se nebyl účastnil v zápasech 
často příliš vášnivých, a kterýžto spojuje ducha vůdcovského s nadšením, 
dovedl by vítěziti zároveň nad nepřátelskostí německou i nad nesjedno- 
ceností slovanskou. Zdržoval se tehdáž v Praze mladý spisovatel, jejž 
hrabata ze Šternberka při jeho prvních pokusech povzbuzovali a jenžto 
každým dnem výše u vážnosti obecné postupoval — nazýval se Fran- 
tišek Palacký. On to byl, jemuž zakladatelé musea svěřili velitelství 
této smíme výpravy, a v brzce bylo viděti zasloužilce s radostí se 
řaditi okolo mladého náčelníka.^ 

Dějepisná díla Palackého byla Taillandierovi od té doby hlavním 
průvodcem na pouti českou minulostí. Zejména část jejich čtvrtá, obsa- 
hující v sobě dějiny Jiřího z Poděbrad nadchla jej opět k projevům, 
kteréž v JRevue des deux mondes vzbudily napjatou pozornost veške- 
rého současného vzdělanstva. Srpnový sešit jmenovaného měsíčníku 
r. 1862 přinesl nový důkaz, s jakou pilností a zálibou obírá se Taillandier 
zkoumáním osudův naší vlasti. Francouzský badatel byl hrdinským 



8aint-Bené TaUlandier, 271 

Jiřfm našim okouzlen a postavil jej v dějinách světových ještě výše 
než sám Palacký, když kolem jeho mravní velikosti a duchovni záře 
rozestřel mnohem prostrannější kraje současné slabosti a temnoty evropské. 
Zde některé ukázky z této jeho výtečné studie v nejslaimějši době 
českých dějin. 

„Po prvních bouřích zápasu, když smrt na jevišti požala první 
původce dějův, skorém vždycky vídáš vznikati nové pokolení hrdin, 
neb aspoň statečných náčelníkův a mocných správcův, jimž se dostalo 
úlohy, aby utužili nový spolek a ospravedlnili vykonané změny. Po 
domácích válkách franckých v 16. století spatřujeme růsti Jindřicha IV., 
po Kromwellových puritanech nastupuje Vilém Oranský, po osadnících 
Bostonských a New-Torkských gener^ Washington, po revolucích, ač 
bylyli původem jejich idey oprávněné a trvalé, jest potřebí, aby se 
zjevil organisátor. Jediná toliko revoluce, zdá se, že až posud se 
vymyká tomuto zákonu. Myslím ohromnou bouři náboženskou v cechách 
v 15. století. Jan Hus ve jménu evangelia a původního řádu křesťan- 
ského opírá se církvi římské své doby. Pozván na sněm Kostnický, 
ubírá se tam s několika přáteli, důvěřige slovu císaře Sigmunda. Zajali 
jej, soudili a zatratili, a veškerá obec česká vzbouřena rozhorlením 
a vztekem strojí po čtvrt století svému mučedníku strašlivou tryznu. 
Kdy by bylo bývalo toliko pomstiti smrt Husovu, zajisté by nebyl 
zuŇl vztek tak dlouho, však nemělat to býti pouhá protestace proti 
neslýchané posud nespravedlnosti, češi bojovali za věc společnou celé 
vlasti, zápasili zároveň za víru a za národnost. Sbory náboženské pro- 
měňují se ve vojsko, reformátoři zvěsttgí své učení v táboře válečném, 
mstiteli Husovými stali se strašliví válečnici Žižka a Prokop, co zatím 
tribunové theokratičtí Jakoubek ze Stříbra, Jan Příbram^ Prokop z Plzně 
a zvláště kněz Jan úsilně se přičiňují, aby stěsnali bouři v jediný kruh 
a pojistili jí vítězství. Než, marné snahy! Revoluce řiti se sama; 
kališníci, Sirotci, Táboří, mírní a horliví, hubí se vzájemně v děsném 
zmatku. Konečně po dvanáctiletém zápasu, mimo nejkrvavější bezvládí, 
které kdy svět viděl, mimo všechna křižácká tažení, jimižto papež 
i císař hnali na „pekelníky" české, bojovníci Žižkovi opanovali pole 
národní, a sněm Basilejský, svolaný pro upokojení církve, nemohl jinak, 
nežli propůjčiti se odbojcům slavnými koncesemi. Učinily pak úmluvy 
Basilejské krvavému dramatu konec? Nikoli. Politika římská snažila 
se, aby uvedla na zmar ducha reformy, jenž oživoval sněmy církevní: 
i nemohla ovšem na dlouho dopouštěti podobného příkladu. Koncese, 
dané Husitům, byly stolicí papežskou zrušeny, a boj se obnovil ! Spousta 
vlasti, záští stran, řevnivost stavův, nutné to následky zmatkův tak 
dlouho trvajících a strašných, chystaly dobu velmi příhodnou záměrům 
reakce. Po čtrnácte let všeliké snahy papežovy a císařovy směřovaly 
jedině ku zničení úmluv Basilejských, čeho dle domnění svého cechové 
dobyli na věky, stalo se jim náhle jměním pochybným. Neozveli se 
některý mocný pán český, aby hájil kořisti revoluce, mamě tekly po- 
toky krve vlastenecké, mamě nesčíslné zástupy statečných hrdin obě- 
tovaly život svůj za víra pod prapory Žižkovými a Prokopovými. A snad 
se nedostalo dějinám tohoto vůdce, tak vřele žádaného? Myslili jsme 
tak až posud, avšak osvěta naší doby odhalila tu hrdinnou postavu. 



éé 



\V1 Ferd. Sehulz: 



Jestí to Jiří z Poděbrad. Tento český šlechtic jest Husitou, jest ozbro- 
jeným representantem novověkých ideí. Revoluce vychovala z něho 
bojovníka, vůdce, náčelníka strany, ba i krále. Král Jiří g Foděbrad 
jest nejslavnější muž česJcý 15. století, ba kdy by Matyáš jeho zeť 
nepanoval tou dobou v Uhrách, směle bych vyznal, že král český jest 
toho věku nejslavnějším mužem celé východní Evropy, ivti z Po- 
děbrad svolal pod jeden prapor dědice Žižkovy a Prokopovy, rozplašené 
ve dva tábory diplomacií římskou, on oživil náboženské snahy svých 
otcův, jest neoblomný a opatrný; rokuje a válčí; strojí nejodvážnější 
záměry před tváří církve a císařství, práhnoucích po jeho zkáze; chce 
koupiti od stolice papežské svobodu vyznání českého za vyhnání Turkův 
z Cařihradu; chystá výpravu Iďižáckou, sní o koruně orientu — byU 
to ovšem toliko sen ! . . . Znajíce dobře, kterak jednáno v Němcích 
s Čechy, snadno uhodneme, kterak on by byl naložil s Turky, kdy by 
stolice papežská pomocí záští uherského nebyla zdrtila tohoto velikého 
muže, prvního bojovníka za svobodu křesťanskou v dějinách nového 
věku! Děsiv císařství déle než po dvacet let, vykonav divy přičinli- 
vosti, trpělivosti, důmyslu, odvahy a hrdinství, Jiří z Poděbrad klesl; 
hrál zajisté přeslavné páté jednání veliké tragédie Husitské." 

Jak sladko jest srdci českému slyšeti z úst myslitele, po veškerém 
vzdělaném světě slavně uznaného, že „král Jiří byl jedna z nejušlechti- 
lejších osobností všech věkův a národův." Jakmile dojímá české ucho, 
když jeden z nejznamenitějších badatelův a spisovatelův národa krá- 
čejícího v čele civilisace „pln obdivu a úžasu sklání své čelo před 
epickou velikostí a před mužným utrpením" našeho národního panov- 
níka! Však Saint-René Taillandier se zvláštní zálibou vyzdvihuje krále 
Jiřího z úzkého rámce dějin českých, a uvádí jej na výšinu dějin 
světových. Tento stálý zřetel k současnému celku, ano i k povšechným 
zásadám lidského pokroku a osvícené humanity činí nám úsudky 
Taillandierovy o Jiřím z Poděbrad tím dražší a dodává jim před ostatním 
světem významu tím mocnějšího. Tu není lze jemněji či hruběji vtip- 
kovati o pouhém citu vlasteneckém, jenž v zanícenosti a v zaslepenosti 
své vynáší do nebes všechno, co rodné země se týče ; tu třeba s úctou 
vyslechnouti přesvědčení, prosté vší strannické vášně a neznající jiného 
pravidla mimo to, jež plyne z pravdy. Tak jemný cit pro pravdu 
českou jako u Taillandiera neseznali jsme posud u žádného zahra- 
ničného znatele našich dějin, a nikdo z nich nedovedl jako on 
pronésti své myšlenky o světovém významu českého živlu s takovým 
nadšením a důrazem, s takovou hloubkou a prostranností, Saint- 
Roné Taillandier nepohlíží na českou minulost jako na nějakou krásnou 
mrtvolu; jemu nejsou české dějiny jen vzácným materiálem, na němž 
jeho učenost by dobývala svých vavřínův: vydav se na zkoumáni 
životních základův národa jemu naprosto cizího, v současném světě 
buď zhola neznámého, bud tupeného a zlehčovaného, uváděl činnost 
jeho v organické spojení s dalekým obzorem současným i novověkým, 
zjednával českému národu a největšímu jeho králi opět ono důstojné 
postavení v řešení nejvyšších otázek kulturních, jež jim vším právem 
přísluší, a z něhož je zloba minulých století chtěla vytisknouti. „Jiří 
z Poděbrad není méně velikým charakterem se stanoviska politického 



SainťBené TaiUandier. 273 

dějepisu svého století. On první nejráznéji hájil základ novověké spo- 
lečnosti, osvohození státu z moci církve ; on první zasadil osudnou ránu 
světskému panství, jehož nezná a jež odsuzuje i samo evangelium. Jiří 
z Poděbrad dychtil po čemsi podobném tomu, co se děje skutečně za 
doby naší ; král český chtěl zrušení theokracie. Fakta, jichž v posledních 
dobách jsme svědky, nejsou výbuchem náhlým; již déle než 300 let 
klesá v Evropě theokracie, lo-ál Jiří' pracoval o to úsilovněji než 
kdokoliv jiný, ačkoliv nedychtil zničiti jednotu církevní. Až budoucí 
doby rozřeší tyto vážné otázky a potom budou čísti dějiny české 
15. století, nébtídou toliko dojati velikolepostí dramatu politického, 
ale budou diviti se ideám naiwiě smělým a vznešenému tušeni krále 
Jiřího.*^ . . . 

Saint-Bené Taillandier velebí Čechy i nad vlastní svůj národ 
francouzský, když vypravuje, jak poslové krále. Ludvíka XI. potkali se 
v Římě s posly krále Jiřího. „Jaký to, rozdíl! Poselství krále franckého 
přicházelo s pokorným se vzdáním; poslové národa českého dovolávali 
se svých práv. Poslové Ludvíka XI. přinášeli potpaěšilé osvědčení, neboC 
svěšuje hlavu, Ludvík XI. tigně se smál a doufal, že vrací papeži 
privilegia, jen aby sám tím více získal Poslové krále Jiřího, poctivé 
vztyčujíce hlavu, žádají za zjednání náboženského míru v Čechách 
a doprošují se svobody vyznání. Francouzové jsou političtí preláti^ 
Čechové jsou křesťané. Dne 10. března 1462 poslové krále Jiřího 
přibyli do Říma za smutného a deštivého dne; chmury byly na obloze 
jako nad vlastí českou; dne 13. poslové Ludvíka XI. slavili svůj vjezd 
za slunečního lesku." 

Podobnými velikolepými rozhledy francouzský filosof sprovází 
českého krále i po Čechách i po Němcích, všude vzdávaje nejvyšší 
chválu jeho ^důmyslu a poctivosti a nemoha ani rozloučiti se s ním. 
Není pochybnosti, že k vůli králi Jiřímu Taillandier stal se ještě větším 
přítelem a výmluvnéjším obráncem i nynějšího pokolení českého, než 
jakým byl už rokem šedesátým. 

Nejbližší jeho úvaha potom o českém národě (r. 1869) věnována 
byla opět české přítomnosti, nejnovějšímu zápasu národa českého za 
práva státní i jazyková. j^Čechové a Maólaři^ nazval Taillandier tuto 
svou nejposlednější studii o státu a národu českém. Slavně dovršil tím 
dílo, počaté roku 1843: vyznačiti stejnou oprávněnost národa českého 
s maďarským ve zřízení a správě monarchie Habsburské. Soustava 
státní, způsobená r. 1867 hlavně k vůli Maďarům, doznala v objemném 
spisu francouzského kritika velmi spravedlivého výkladu a soudu na 
obranu národních a státních práv českých. Z dějin i z přítomnosti 
dokazuje Taillandier, že samosprávný program národa českého v Ra- 
kousku je^t netoliko svrchovaně oprávněn, ale zároveň nevyhnutelně 
potřeben, nemáli říše skloniti se na scestí, nebezpečné pro její 
budoucnost. 

Úsudek Taillandierův o věcech dějepisných, filosofických a lite- 
rárních měl už dávno nepopiratelnou, skvělou platnost po veškerém 
vzdělaném světě, "a Revue des deux mondes děkuje právě jeho výtečným 
pracem za velikou část své rozhodující moci v otázkách kulturních. 



274 -4. Bráf: 

Stále pílen ve službě osvěty domácí i všeobecné (Histoire et phí- 
losophie religieuse, 1859; Écrivains et poětes modernes, 1860; La 
comtesse d^Albany, 1862; Lettres inédites de Sismondí, 1863; CorneíUe 
et oes contemporaínes, 1863; Manrice de Saxe, 1864; La chaíre 
ďéloquence fran^aise á la faculté des lettres de Paris, 1868; Drames 
et romans de la vie littéraire, 1870; Souvenirs de province pendant 
le siége de Paris, 1870), Taillandier ztrávil také v nejvroucnějším 
spojení s naším národem tři důležité doby jeho života: dobu literární 
práce předbřeznové, policejního hospodářství Bachova a politického 
zápasa s ústavností Vídenskou; srozuměl všem našim snahám, vnikl 
do nejhlubších myšlenek našich, povzbuzoval naši činnost a osvěžoval 
naše naděje v konečné vítězství naší dobré věci. Veliká vážnost jeho 
ducha v intelligenci tolika národův nemohla zůstati bez blahého půso- 
bení také na prospěch náš. I ostatní Slovanstvo velebí v něm svého 
nadšeného obránce, zejména v politických a státotvorných otázkách 
doby nejnovější. Jeho spisy j^Allemagne et Russie" 1856, a ještě 
větší měrou „ia Serbie^ 1872, podaly důkaz, že netoliko dokonale 
srozuměl úkolu a právu Slovanstva na východě evropském, ale zároveň 
že se vší rozhodností umí vystoupiti proti zakořeněným předsudkům 
vlastního národa na obhájení cizí cti a pravdy. 

Na samém sklonku svého požehnaného života (skonalť dne 
24. února 1879) šlechetný Saint-René Taillandier mohl s potěšením 
patřiti na vítězství slovanské věci, kteréž tak důrazně hájil na jižním 
Dunaji. Sesílené a nově vzdělané státy slovanské na poloostrově Bal- 
kánském způsobily vznešenému srdci jeho zajisté velikou radost. Však 
i k břehům Vltavským mohlo zhasínající oko jeho ještě jednou vzhled- 
nouti s pevnou nadějí, že také tu se naplní, čeho on se zastával 
mocným svým duchem, zač horoval spanilým svým citem. 



Ochranné clo a obchodní smlouvy v Rakousku. 

Od 

dr. Albína Bráfa. 

(Dokončení.) 

Theorie národohospodářské jako mnohé jiné souvisívají co nej- 
úže se světem myšlenek a názorů soudobých; základní směry a idey 
filosofie současné, hnutí politické i prospěchy a snahy jistých vrstev 
a tříd společenských zrcadlívají se v argumentacích jejich, kdežto pů- 
vodcové jich, nejsouce si vědomi takých úzkých vztahů, domnívají se 
z pravidla, že podařilo se jim podati učení absolutní, platné pro všecky 
doby a poměry, povznesené nad nahodilé proudění názorů a myšlenek 
časových,*) 

*) Dokonale provedl myšlenku tu především slavný methodolog historické 
Školy německé K. knies ve spise: „Die politische Oekonomie vom 
Standpunkte der historíscben Methode** (1853). 



Ochranné clo a obchodní smlouvy v Rakousku. 275 

V té příčině výminku nečiní ani původní učení o svobodném 
obchpdě i ochranném cle. Učení o svobodném obchodě vzniklo jakožto 
jedna ze základních nánk theorie, které povstaly proti praxi merkan- 
tilistické a vjTvinuly se zejména v úzké souvislosti s učením státní 
a právní filosofie, kteráž ve století předešlém co předchůdkyně revoluce 
ve Francii vyklíčila a četných přívrženců si získala, anať zasazujíc 
se o vítězství zásad „přirozeného pořádku** přirozenou svobodu jedno- 
tlivce proti poručníkování absolutního státu hájila. Neboť „v době 
velikých převratů a mocného kvašení myslí, v době, kde pochybnost 
a podezřívání jme se podrývati veškeré iřadicionálni právo státu a spo- 
lečnosti, zbude filosofickému uvažování jediná pevná opera, něco, co 
věčně je nepochybné, atom, ze kterého všecky společenské tvary vzni- 
kigí: individium" (Schmoller). Y době pak, když zmíněná filosofie 
světodějným převratům půdu upravovala, vyvinula se, zúrodněna jejími 
zásadami, i nová nauka národohospodářská. Prakticky směřovala proti 
merkantilismu, jehož zásadami řídila se hospodářská politika mnoho- 
vládného absolutismu; její theoretický podklad tvořily zásady o domněle 
přirozeném řádu života hospodářského. Odtud jednak zásadní její 
odpor proti všemu zasahování státnímu do vývoje hospodářského, proti 
všem výhradným právům jednotlivců i živnostenských korporací, všem 
clům zabraňovacím a vývozným prémiím i jiným prostředkům, jimiž 
vlády snažily se „uměle" upravovati běh věcí hospodářských — odtud 
nadšené hájení svobodného hnutí jednotl